Uzdravování a udržování zdraví - zkušenosti

Otevřená diskuze | Kategorie: Zdraví a nemoci
Dopaminka (2019-02-18 22:16:39)delfinsk (2019-02-18 22:12:41)jednatakova (2019-02-18 20:52:41)od10k5 (2019-02-16 17:50:21)Badyanka (2019-02-08 18:16:57)ala31 (2019-01-26 15:23:49)Zdebra (2019-01-13 12:25:23)
Založeno: 4. 1. 2019 | Příspěvků: 114 | Členů: 7
Správci: delfinsk (hlavní)

Věnujme se moudrosti předků i dnešním poznatkům. Bez osočování a hádek o všeobecné správnosti či nesprávnosti.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • delfinsk
    delfinsk, 21.1.19 10:11:14  
     

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/revoluce-pro-ceske-zdravotnictvi-pacient-bude-mit-hlavni-slovo-slibuje-zkuseny-lekar-z-misi-tomas-sebek-64514?dop-ab-variant=3&seq-no=3&source=hp
    Revoluce pro české zdravotnictví. Pacient bude mít hlavní slovo, slibuje zkušený lékař z misí Tomáš Šebek

    Bude to přínos? V čem?

    • jednatakova
      jednatakova, 21.1.19 12:11:37  
       

      to je otázka...záleží,jaký má pacient náhled na svou chorobu....

      • delfinsk
        delfinsk, 23.1.19 09:38:59  
         

        Dalo by se zareagovat rozpitváváním slov „to je otázka…“, vymyslet si co tím autor mínil a obhajovat svoji pravdu. Totéž by se dalo činit i s druhou větou, příspěvky by naskakovaly jeden za druhým, tu a tam i slova méně publikovatelná a… Skutek utek.
        Každý člověk je jiný. Každý pacient má jiné lékaře, každý pacient má jiné rodinné zázemí, každý pacient má …, taktéž
        každý pacient má svůj náhled na svou chorobu. Je to správně nebo špatně?

        • jednatakova
          jednatakova, 24.1.19 13:30:31  
           

          nechtěla jsem nic pitvat,pouze si myslím,že úspěch léčebného procesu závisí nejen na lékaři nebo léčiteli,ale také na pacientovi,jak ke své nemoci přistupuje,jestli je ochoten s lékařem vést dialog nebo ne a tak

          • delfinsk
            delfinsk, 25.1.19 19:34:21  
             

            Malinko nepochopení. Slova o možném rozpitvávání nebyla určena na Tvoji hlavu, ale slova hozená „do větru“ pro některé „diskutéry“. Ty popisuješ stav, kdy obě strany jsou vstřícné, kdy nezáleží na tom, kdo momentálně diriguje. Zde se shodneme na ideálním stavu, protože obě strany mohou vnášet plnohodnotně do debaty přínos.
            Musíme počítat s tím, že zjednodušeně řečeno – jsou lidé, kteří chtějí druhým přikazovat. Jsou lidé, kteří se chtějí podřizovat. To je všeobecně známé a propagované – určovat kdo má pravdu a má právo velet. Jsou ale i lidé, kteří nechtějí nikomu nic diktovat, ale také nechtějí být závislí na něčím diktátu, raději vysvětlují. Jsou ale natolik chytří, že někdy neztrácí čas a místo dlouhé bezvýsledné rady zkusí dát příkaz. Pokud tento příkaz přijme stejná osoba, po ukončení rozkazu pochopí, že šlo o radu v jiné formě. Pro úplnost je třeba dodat, že v životě se málo kdy vyskytne přesně popsaný typ, vždy má z něčeho víc, z něčeho míň.

    • delfinsk
      delfinsk, 23.1.19 13:06:14  
       

      Jiní zkušení lékaři říkají, že máme zdravotnictví na špičkové světové úrovni. Mnohým pacientům se nelíbí, že pacient má pouze právo na odmítnutí navrhovaných úkonů a to ještě omezeně. Z praxe víme, že i komunikace mezi lékaři dost často pokulhává. Wikipedie s dalším upřesněním říká, že revoluce (z lat. revolvere – převracet), což přináší chaos, zmatek a mnohé křivdy. Nejde o vyhánění čerta ďáblem?

      • delfinsk
        delfinsk, 23.1.19 13:51:21  
         

        Komunikace mezi lékaři pokulhává a nebo je evidentně ovlivňována "jinými zakázkami", viz https://www.novinky.cz/veda-skoly/495315-nemecti-vedci-zpochybnuji-skodlivost-poletaveho-prachu.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

      • jednatakova
        jednatakova, 25.1.19 17:50:58  
         

        já byla mockrát v nemocnici,co se nelíbilo mně,tak ani ne tak komunikace mezi lékaři,tam to celkem fungovalo,ale přístup lékařů k pacientům,který mi chvílemi připadal příliš nadřazený,čekala bych více partnerského přístupu ze strany lékařů,měla jsem pokaždé pocit,že mě tam drží zbytečně dlouho,že by se hospitalizace dala zkrátit,ale lékaři s tím nesouhlasili a já mohla jedině podepsat negativní revers,čímž bych si tam zavřela nadobro dveře,takže jsem tam raději zůstala po dobu,jakou mi doporučili nebo spíše defakto nařídili
        pak se mi také nelíbilo,že když na mě nějaký druh léčby nezabíral dostatečně,nebyla jsem vyslyšena a ještě se ke mně jedna lékařka chovala arogantně jako kdybych byla problematický pacient
        takže jsem pro větší dialog mezi pacienty a lékaři,oboustranné naslouchání,dohodu

  • delfinsk
    delfinsk, 12.1.19 09:28:53  
     

    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/v-cesku-ignorujeme-muzskou-neplodnost-na-oplodneni-chodi-i-z/r~652bbec614e511e987d00cc47ab5f122/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
    I když jde o problematiku ne zcela běžnou pro všechny, zaujal mne přístup k problematice. Zde jsou odpovědi na mnoho dalších otázek okolo většiny (nejen medicínských) problémů.

  • delfinsk
    delfinsk, 6.1.19 10:59:57  
     

    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/umite-miminkovskou-masaz-podle-vedcu-masirovane-deti-mene-placou-a-dele-spi-a-tip-na-misto-kde-se-zrelaxuje-i-mama-52861
    Děti často mají nedostatek tělesného kontaktu s matkou, která je přehlcována informacemi, např.
    https://www.seznamzpravy.cz/clanek/s-ditetem-v-kocarku-za-cvicenim-do-kina-i-na-koncert-prehled-toho-co-jsme-vyzkouseli-63221?dop-ab-variant=&seq-no=3&source=hp
    Málokterá matka nepodlehne těmto svodům a vychutnává si plně mateřství. Poleží nebo posedí u miminka, laská se s ním očima, nepřebaluje dítě „ve správných intervalech, aby bylo čisté“, ale využívá přebalování k laskání rukama tak, aby nebylo třeba šponovat hadříky, při zasouvání špatně ohybných nožiček a ručiček (zcela nenásilný a přirozený výcvik pohybové koordinace) . Využívá nahé tělíčko ke krásnému hlazení, sleduje co je miminku příjemné. Tím se sama naučí přirozené, laskavé a procítěné pohlazení. Pokud se objeví „prdíky“, přirozené laskání se samovolně stane i masáží cílenou přesně na momentální problémy miminka. Stále jde o flákání, činnost příjemnou, uvolńující, po které je možno si odskočit k otravnému mytí špinavých schodů.
    (Nemá u ucha mobilní telefon, ani tam nedrnčí televize či rádio, nepospíchá k počítači. Na instruktážním videu i instruktorka předvádí „toporné prsty“, matka s obavami (patrno z výrazu tváře) našponovanými prsty se snaží napodobit TO SPRÁVNÉ. Samotné miminko moc blažené není a projevuje i pocity nepříjemnosti. Pak maminka rychle kvačí někam, kde se o miminko někdo postará a ona se může podrobit relaxačním procedurám. Po tak nepříjemném zážitku se tomu nedivím.)

  • delfinsk
    delfinsk, 4.1.19 22:36:15  
     

    https://www.vitalia.cz/clanky/jak-se-michal-zbavil-euthyroxu/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    Krásná ukázka,jak lze skloubit "nekompromisní" medicínu s individuelním požadavkem. Když se sejdou slušní lidé, jde to.

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 5.1.19 13:26:18  
       

      Ad pohyb/ Je to dřina v každém případě. Takže nějak neutěšovat. Člověku se kolikrát nechce ... Pokud si neuvědomuje důležitost pohybu a význam tzv. vyhecování a např. krátkého rozjímání bezprostředně před cvičením, tak se na to za čas vykašle.
      Samozřejmě také práce na zahradě, štípání dříví ... :) Lze to prokládat.

      • delfinsk
        delfinsk, 5.1.19 13:51:03  
         

        "Pokud si uvědomujete" jsou slova v rozporu s přáním bez osočování.

      • delfinsk
        delfinsk, 5.1.19 14:22:59  
         

        V tom článku se píše “Pohyb pro radost, ne pro výkon.“ A popisovaný výsledek zdravotního stavu je evidentně lepší. Záměr mého snažení je hledat a ukazovat cesty zlepšení. Je možno poukázat na „nevýhody“ např.: není okamžitý efekt, zpravidla to nejde všechno přesně do detailů předvídat a naplánovat. Nemám zájem o ztrátu času nad hádkami s propagací poznatků vedoucích k opačným tendencím.

      • delfinsk
        delfinsk, 14.1.19 22:08:22  
         

        To hecování mi připomenulo výzkum v jedné tělovýchovné jednotě. V centru Prahy se po práci scházeli pánové, kteří si uvědomovali důležitost pohybu, aby se (v x patře pod zemí) pro své zdraví hecovali (kdo si vezme těžší činky a hodinu s nimi bude zápasit). Předpokládaná změna tepové frekvence se nekonala, ale přejmenovali jsme si to pracovně na TJ velbloudů. Jedna záda nebyla alespoň trošičku rovnější. O puchu v přecpané místnosti s nízkým (cca 2m) stropem raději nemluvit.

    • delfinsk
      delfinsk, 5.1.19 13:48:54  
       

      Co cvičit?
      V dávných dobách na CB (občanské radiostanice) probíhal ranní budíček, kde na jednu relaci bylo cca 10 vteřin. Jednou jsem z legrace víc jak 4 hodiny přemýšlel a zkoušel do tak krátké doby nacpat instrukci pro smysluplný cvik a druhý den ráno jsem udělal pro všechny ranní rozcvičku. Po celý den na všech kanálech se v hovorech objevovalo, že by taková rozcvička měla být každý den. Týden jsem si večer dlouhou dobu lámal hlavu s ranní relací. Pak se to dařilo objevovat rychleji. Po měsíci jsem to nechával na ráno a později až po přihlášení na budíčku. Každý cvik ještě Jarda vtipně okomentoval. Každý den jsem si poznamenal, jaký cvik se cvičil. Po dvou letech jsem to probíral a s údivem jsem zjistil, že jsem se ani jednou neopakoval. I kratinké cviky (zahýbat prstem, zakývat hlavou, ohnout jen prsteník levé ruky) jsou důležité. Když se k tomu přidruží dobrá nálada, není co dál řešit.

      • Carbon.de.Castel-Jaloux
        Carbon.de.Castel-Jaloux, 5.1.19 13:58:32  
         

        Teda cvičit hned ráno, to teda sorry jako :10:

        • delfinsk
          delfinsk, 14.1.19 22:23:09  
           

          Příště prosím trošku poupravit formu.
          Ranní rozcvička není můj vejmysl. Ale "když dva dělají totéž, není to totéž.
          Při vojenském výcviku jsem byl donucen občas se zúčastnit dlouhého nástupu s čekáním na opozdilce, prochladnout a pak „filmovat“ ranní cviky. Jako cvičenec (se vzpomínkami na školní tělocvik) jsem vyhledával každou příležitost k úniku a nebyl jsem sám. Našlo se pár jedinců, kteří si libovali, jak dostali správně do těla. Přes den ale toho víc namluvili, než zvládli.
          Později jsem jako neposlušný antivelitelstý typ byl jmenován velitelem účastníků vojenského kurzu (abych udělal nějakou chybu a byl důvod k mému potrestání). Podařilo se mi podsunout veliteli nováčků seznam vojáků, kteří o ten kurz měli zájem. Jejich velitel byl spokojen, protože místo psaní seznamu mohl popíjet. Moje instrukce k rozcvičkám zněla: „Všichni se nemohou zašívat, někdo to musí odskákat, kdyby přišla kontrola“. Kontrola přišla, zjistila, že ani jeden nechybí a já to přežil bez basy. Kluci si samovolně nastavili režim podobný režimu Dr Kysilky na dětském táboře a rozcvička byla pro ně příjemnost.
          Ráno na táboře MUDr Vladiníra Kysilky. Vyhlášení budíčku byl signál k setrvání ve spacáku (v teple) a převléknout se do plavek. Když „potrubní poštou“ proběhlo, že už jsou všichni převlečení, nebožák předcvičitel vyhlásil rozcvičku a normálním krokem kráčel na první místo (žádný nástup s prochládáním). Tam předcvičoval pomalé cviky (každy cvik 3x a hned následoval další), nic nepočítal, neudával tempo, každý si cvičil co chtěl a jak chtěl. Předcvičitel byl pouze inspirace pro rozespalé cvičence, aby se nezapomínalo na střídání těla, rukou a nohou. Přesun na druhé místo byl již poklusem a tempo rychlejší. Třetí místo už mělo fofr a pak hup, krátké plavání v ledové Lužnici (10 m po proudu). První dny jsme museli dětičky honit, aby se osušily a oblékly (měly pocit velkého tepla). Byl to pro ně veselý začátek dne.