O člověku a lidech v časech minulých i přítomných

Otevřená diskuze | Kategorie: Lidé a vztahy
Kahaja (2018-12-11 15:24:00)Saxana (2018-12-08 20:52:33)sv2405 (2018-12-08 13:05:14)incorruptible6 (2018-12-05 12:58:43)Dopaminka (2018-12-04 21:54:59)Carbon.de.Castel-Jaloux (2018-12-04 21:28:30)TX.2010 (2018-11-27 10:01:00)poko (2018-11-06 18:27:09)
O člověku a lidech v časech minulých i přítomných
Založeno: 12. 10. 2018 | Příspěvků: 235 | Členů: 8
Správci: alaram (hlavní)

Povídání o lidech, lidství, lidské povaze, výhrách i zklamáních. Seriózní debata bez napadání, jakákoliv osobní poznámka a urážka bude bez dalšího upozornění smazána.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • alaram
    alaram, 4.12.18 20:45:09  
     

    SYNDROM PRVNÍHO KROKU
    To jsem vymyslela JÁ! Jsem to totiž celá já: něco chci udělat, nebo potřebuju udělat … a nejvíc času promrhám váháním nad prvním krokem. Pak už to jede, dokonce i když se dvakrát nevydaří, druhý, třetí, natož další kroky jsou už mnohem jednodušší, ale ten první …
    Nejlepší je, když mě někdo nebo něco postrčí, já ztratím rovnováhu a udělat ho prostě musím, abych sebou nešvihla.
    :1:

  • Carbon.de.Castel-Jaloux
    Carbon.de.Castel-Jaloux, 4.12.18 19:01:42  
     

    Kam dál z Diskutníků? Koho jiného otravovat?
    :1: :1:
    Nějaká Janika a nějaká Kikinka tě mají v prádle :1: :14:
    Nevycházíš z toho dobře :))))
    Když má někdo 24 h denně čas a nic jiného neumí ... Taky to chce jistě určité nadání :)

    • alaram
      alaram, 4.12.18 19:40:16  
       

      Jedna v propadlišti dějin, druhá do nich nikdy ani nevstoupila. Nepatří do mého života a nikdy patřit nebude. :6:

    • alaram
      alaram, 4.12.18 19:41:05  
       

      Mimochodem, jsem ráda, že my víme, kam dál. Kdyby něco. :1:

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 4.12.18 21:28:29  
       

      :1:

  • alaram
    alaram, 2.12.18 19:35:04  
     

    Na Grand - Hlavní nádraží … atd. nemám špatné vzpomínky, ale současnost. :1:

    Ale bez prdelek … Jalůvčí je jedna z nejdražších zdejších čtvrtí, metr čtvereční stavebního/zastaveného pozemku … chmmmm, HODNĚ :1: … ale je tu krásně, úžasně, báječně. Fakt. :15:

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 21:04:56  
       

      Opravdu to Jalůvčí jak se jede na Sněžník? :7: :7: Taková to byla prdel! :1: Jedna hospoda u silnice a nic.

      • alaram
        alaram, 2.12.18 21:33:10  
         

        DVĚ hospody! :10: :1: :1: Ale hlavně lesy, pohodička, klídeček … a DESET minut autem (dvacet minut pěšky) do centra. :15:

        Pravda, zpátky do krpálu opruz, ale co už, každou hodinu jezdí autobus … nebo taxík, pro ty, co nešoférují vůbec/dočasně. :15:

  • Carbon.de.Castel-Jaloux
    Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 11:40:31  
     

    Zas bez pořádné vánočky :5: Máma dělala veliké a co do nich dala másla! Jednou jich udělala nůši pro moje bezďáky Na Slupi (Jen 17 lůžek) - těm se hejbaly uši, jak žrali! Sice mi vánočky dodává taky kamarádova žena, vyučená cukrářka, ale on musel opustit zaměstnání u Bychla - dělal tam pistolníka, jako druhdy já, přenechal jsem mu ředitelské křeslo a kanady:), už mě to nebavilo - jednoho rána prostě nemohl vstát! Zánět šlach nebo co. Doktor to přičítá nočním službám (???). Musím mu zavolat, vždycky si na Vánoce dáváme dárky ...

    • alaram
      alaram, 2.12.18 17:42:52  
       

      V noci funguje tělo jinak než ve dne. Proto dostávají zaměstnanci za noční šichty příplatek, i když makají stejně jako denní. A pokud jich mají víc, třeba v třísměnných provozech, chodí i častěji na lékařské prohlídky - nebo by aspoň měli.

      Přiznám se, že je pro mě čím dál těžší se nějak vánočně naladit. Může za to počasí, poslední léta absolutně "nevánoční", dospělost syna, pracovní zápřah … a taky fakt, že Štědrý den je kvůli nemoci mé mámy poněkud … moc hektický, protože musíme dojíždět a není šance u našich přespat. ALE - nakonec to všichni nějak dáme, že je nám dobře, všechno klapne a jsme spokojení.
      Ne, že je to konečně za námi, ale že jsme se zase všichni sešli. VŠICHNI. Za to jsem každý rok čím dál víc vděčná.

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 18:27:32  
       

      Tak nějak to ten doktor prý říkal. Ale začínali jsme tam spolu, od začátku. (Já jsem dostal nabídku od Bychla a než jsem sehnal jeho, tvrdnul jsem tam sám asi 80 h; pak už jen pomalu shánět další.) Pár let jsme to tam táhli - vždy jen noční, pouze v so a v ne i denní. Odešel jsem, když už mě to NEBAVILO - tj. zajistili jsme objekty materiálními překážkami, elektronicky, psy ("psí komando" - měli jsme krásné NO z útulku a všichni se povedli:) a samozřejmě lidmi - žádní krámští fízlové s plochejma nohama. Ale člověk si o sobě myslí, že je ze železa ...
      Jenže pak jsem začal dělat v Naději a - také vesměs noční směny. Na tom nic nemění to, že mezi druhou a šestou jsem si zdříml :) A oba jsme cvičili - já jsem na kole odjel do tělocvičny, on chodil plavat jak nějakej Venclovský.

      Říkal, že půjde dělat autobusáka, musím se ho zeptat.

      • alaram
        alaram, 2.12.18 18:37:31  
         

        Autobusáka … auuuu, to je ještě horší než dělat ve fabrice na tři šichty :11: . Protože máš co do činění nejen s totálně úchylnou pracovní dobou, kdy začínáš tak, abys dovezl dělníky z širého okolí na šichtu začínající v 6:00 (neboli autobusák vstává někdy ve tři ráno), ale jednáš s LIDMI. Rozespalými, nasranými, zvlášť poránu, cestujícími, s neurotickými řidiči osobních aut (přiznám se, taky občas "ujedu" a nadávám jak špaček, ale vše zůstane uvnitř mého vozu), s námrazou, sněhem, výtluky, objížďkami, uzavírkami, jízdním řádem …

        Brrrr, děkuju, NECHCI. :8:

      • Carbon.de.Castel-Jaloux
        Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 18:49:38  
         

        To tak naposled nahlas přemýšlel, jinak já nepochybuji, že si místo najde. Je doslova všeuměl, jak jsem se mohl pozitivně přesvědčit. Doma všechno vystavěl, vyrobil sám, už jen schody kamsi a pod nima pracovnu pro syna! :))) Zednické práce, truhlařinu, autoservis, nám dělal elektriku ... Myslím, že když bude trochu hledat, najde dobré místo. Pořád nevím, jestli ty jeho nohy už "přišly k sobě", jak mu sliboval doktor. V podstatě mu řekl: Cokoliv, ale jen denní a nesedět při tom.

        • alaram
          alaram, 2.12.18 18:56:13  
           

          Jestli je pracovitý a má šikovné ručičky … tak si bude moct VYBÍRAT, o takové lidi se zaměstnavatelé přímo rvou. :4: :15:

        • Carbon.de.Castel-Jaloux
          Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 19:11:20  
           

          Je jako můj bratranec v Martiněvsi - kde jsem vyrůstal a odkud jsem dojížděl do Děčína do školy. Ten si ještě před vojnou postali z přízemí nahoru krb - KRB! - docela sám. A ze staré MB 1000 si udělal závodní auto. A moho jiných věcí. Už dlouho pracuje v Německu, o práci se nebojí, protože prostě umí všechno. Však ho taky platí ... Nechal si udělat od silnice na Teplice extra silnici pro sebe ... :15:
          Rozdíl je v tom, že můj bratranec je navíc prostě blb a hamoun, i když mě na pohřbu vítal srdečně - to jen své sestřenice i švagry a zetě ... nemá rád, nevím, co ke mě cítí, a v tom, že můj bývalý kolega se mnou po nocích studoval evoluční biologii od Ferkla aj., on pak kosmologii - ač původně vyučen, ale nejvíc ho zajímala balistika - což je tedy věda, jen jsem zíral, ač střelec. Bratranec naopak "knížkám moc nedá" - mírně řečeno :14: :14: Jen se prostě na práci podívá a ruce to už vymyslí a udělají samy :)))

          • Carbon.de.Castel-Jaloux
            Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 19:13:00  
             

            Od Jaroslava Flégra, ne Ferkla :) Takový na pohled šílenec, tuhle byl na první straně Reflexu, hned jsem ho poznal, já za ním totiž byl, aby mi podepsal svou učebnici.

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 18:41:11  
       

      Příbuzní? Poslední léta jsme v Praze měli už jen mámu, se synem jsme jí odpoledne vedli/nesli po náledí za roh - k nám :) Teď jsme sami tři a skorosnacha, ale ta je na Vánoce s rodičema, pochopitelně. Všechno ostatní je na Děčínsku, kde jsem také sám vyrostl, než jsem odjel za rodiči a bratrem do Prahy. Naposled jsem tam byl nějak předloni na pohřbu tetě, už tedy na setkání v Děčíně a ve vesnici u Děčína, kde jsem vlastně vyrostl, ale to bylo příbuzných! Moje sestřenice a jejich děti (které jsem ještě koupal a pral jim plínky), další děti a další ... Byl jsem za dlouhou dobu šťastný ... :2:
      Teď budeme mít nové - od skorosnachy, jestli se teda vezmou. Zařizují si nedaleko byt, tak snad nebudou žít nadivoko?! :7: :1: Už jsme s jejíma byli kolikrát v divadle a na její promoci. Tak jsem se najedl ... :15:

      • alaram
        alaram, 2.12.18 18:54:17  
         

        Čau Děčíňáku! :4: :1: Já jsem teda původem ústecká, ale zabydlela jsem se tu bez problémů (ono to není až tak daleko).

        Musím se konečně kopnout do sedínky a kontaktovat bratrance se sestřenkou. Nebyl to pro ně hezký rok, předloni přišli o mámu (moji tetu) a letos v květnu o tátu (mého strýce, bratra mé mámy). Bratránek je dávno rozvedený, naštěstí má s bývalkou a hlavně dětmi dobré vztahy, ale … ALE. A sestřenka se nejen nikdy nevdala, ale zůstala bezdětná. Opět naštěstí ji neteř i synovec milují.

        Jejich (bratrance a sestřenky) Vánoce stály minimálně poslední tři roky za … totální a naprosté píp. Tak přemýšlím o tom, že se u nich příští týden stavím a domluvíme se, jak to napravit.

      • Carbon.de.Castel-Jaloux
        Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 19:00:47  
         

        Takže ty je máš v Ústí a sama bydlíš v Děčíně? Dokud rodiče s bráchou neodjeli, bydleli jsme na Prokopce naproti kostelu v baťovně, v činžáku pro Baťovy zaměstnance :) Z druhé strany bloku byl Hotel Grand - ještě tam je :) A pod ním nádraží ... :1:

        • alaram
          alaram, 2.12.18 19:07:05  
           

          Do Děčína jsem se přivdala, respektive - můj muž koupil barák na Jalůvčí v době, kdy jsem nic netušíc ještě kojila dnes dvaadvacetiletého syna jako šestiměsíčního v ústeckém paneláku … :1: :1: Dlouhá historie, ale mně už tyhle dvě města dávno splývají jako "domovská. A navzdory "morousům" mám ráda obě dvě. :15:

          Ale upřímně, zrovna Grand a naproti hlavnímu nádraží … Nééééé, nebudu se šířit proč. :6: :6:

        • Carbon.de.Castel-Jaloux
          Carbon.de.Castel-Jaloux, 2.12.18 19:25:02  
           

          Na Jalůvčí ... Tam táta s dědou postavili chatu, ale jakou! To tam ještě nic nebylo. Po tátově smrti jí máma prodala nějakému Šimkovi. Což neměla dělat ... Teď je to tam asi dost zastavěné.

          Asi máš nějaké špatné vzpomínky, Děčín byl asi dost jiný, když jsem tam bydlel a dojížděl. A úplně jiný než dneska. Naposled jsem jsem se synovcem chodil v soustředných kruzích a koukal a koukal ... Jen známá místa, mezi ty nové fabriky apod. jsme nešli. Všechno se mi vybavovalo. Teplická, Pastýřanda, most na "druhou stranu" ... , Tyršovka, taky depo a přístav, na zámek nás furt učitelka vodila ... :2:

          Vlastně bych tam mohl zase zajet, aspoň za sestřenicema, jeden ze synovců, který vystudoval v Praze a pořád za mnou chodil a dělal i karate jako já - poprvě vlastně páskoval v Praze - mě tam každý rok zve; na tři - čtyři dny bych zase mohl.

  • alaram
    alaram, 27.11.18 23:02:09  
     

    Někdy se nad sebou hluboce zamyslím - třeba jako teď, když čekám, až se mi "domele" pračka a budu moct přemístit prádlo do sušičky :1: . A kromě toho, že jsem sama se sebou hodně moc spokojená, se divím, jak se mění míra mé tolerance. Jak stoupá tam, kde byla v mladších letech skoro na nule a klesá tam, kde jsem v mládí mávala rukou.

    Na příklad: už mě neirituje moje dřív na mě až moc upřímná švagrová a její máma. Najednou mám pro ně upřímné pochopení, neurazím se, když řeknou něco citlivého, dokonce mě to ani nezabolí. Prostě jsem schopná se věci podívat i z jejich úhlu pohledu, porovnat ho se svým, uznat, co je dobré a prodiskutovat, s čím tak úplně nesouhlasím. A jsou to příjemné diskuse, protože z jejich strany cítím pochopení, jejich návrhy jsou z jejich nejlepší vůle a respektují mě. Musím dodat, že to dlouhá, předlouhá léta nebyla samozřejmost, zvlášť bratrově tchyni jsem se vyhýbala jak pověstný čert kříži, protože jsem jí nerozuměla. Koneckonců i švagrové, která je typický Kozoroh - řečeno vše :1: .

    Velmi výrazně vzrostla i moje tolerance různých podivných lidiček, se kterými při své práci prostě MUSÍM spolupracovat - protože mě to prostě živí. Za ta léta jsem se vypracovala v mistra empatie: kouknu, vidím, zeptám se, oni odpoví … a já se začnu podle toho chovat. Mimochodem, naprosto úžasně to šetří energii, když člověk dostane ty své "koníky" na uzdu, aniž by si toho všimli. :1:

    • alaram
      alaram, 27.11.18 23:13:20  
       

      Ale na druhé straně stoupá i moje NETOLERANCE, jak jsem už předeslala. Na rozdíl od mládí, nesnáším VELKÉ HUBY. Duševně mrňavé lidičky, nesmířené se svou rolí v životě, lačné velkých činů, kterých nejsou schopni, tak aspoň ŠKODÍ. Snaží se pošpinit úspěchy druhých, vysmívají se jejich práci, věnují až neuvěřitelné množství energie, aby někoho "zničili"... a radují se z toho, když se jim to podaří.

      Ve virtuálním světě naštěstí jen "podaří" (uvozovky nepřehlédnout). Někoho "vyšachují", ze samého štěstí se ožerou … ale ráno se probudí do stejné, smutné reality: nejsou NIC.

      Respektive, jsou to IDIOTI. Protože kdyby věnovali jen zlomek té energie, kterou věnují na kydání hnoje a udávání jiných na to, aby se sami zdokonalovali a posunuli se ve svém životě dál, byli by mnohem šťastnější. Ale asi nechtějí.

      Takoví lidé jsou mi čím dál víc odporní. Držím si je od těla, a když se ke mně pokouší přiblížit, odcházím. A když nemůžu nebo nechci odejít, starám se, aby "odjeli" oni.

      Toto je jen obecná úvaha. Podobnost s jakoukoliv osobou živou či virtuální je čistě náhodná.

      • Kahaja
        Kahaja, 2.12.18 14:44:47  
         

        K té toleranci...naučila jsem se být tolerantní ke své matce,což je něco,co jsem neměla cca od deseti let.K diskutníkům jsem tolerantní do té míry,kterou mi dovolí příspěvek a i tam,pokud bych měla jít do střetu,raději odcházím.

        • alaram
          alaram, 2.12.18 17:29:15  
           

          Střety na Diskutnících jsou dvojího druhu. Vyprovokované, to znamená, že se člověk buď vysloveně CHCE pohádat, nebo si moc dobře uvědomuje, že jeho jednání střet vyvolá. Ale i nevyprovokované, kdy se na člověka nalepí nějaká vlezlá svině, která šmíruje, co kde napsal, kopíruje, překrucuje, posmívá se a posměchu vystavuje. A čeká, až postiženému rupnou nervy a věnuje jí Nezaslouženou pozornost.

          Dobré je, že na každou svini se někde vaří voda. A jednou do ní spadne, i když má pocit, že je nepostižitelná.

          NENÍ. :6: Zaplaťpánbůh. :15:

  • TX.2010
    TX.2010, 26.11.18 09:47:23  
     

    https://www.kickstarter.com/projects/brandongkelley/the-real-thing-a-35mm-trans-short-film

    Tak tohle je dost tvrdé - o člověku. Blíže o tom na fb (HFC).
    Jinak bych poznamenal, že je to také o tom, jak umělci podporují deprivaci společnosti.

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 26.11.18 10:09:10  
       

      Voják se vrací z války ... :14: V dřívějších filmech býval spíš překvapen tím, jak se mu rodina rozrostla. Najednou má víc dětí ...

  • incorruptible6
    incorruptible6, 25.11.18 21:29:23  
     

    Teď střepiny... bít, či nebít...

    • alaram
      alaram, 25.11.18 21:30:30  
       

      Toť otázka. Taky na to koukám...

      • incorruptible6
        incorruptible6, 25.11.18 22:15:07  
         

        Ten jeden člověk mluvil docela zajímavě, že je třeba odlišit... a jmenoval tři věci, bohužel bych to nenapsal přesně.
        Ale v globále udělá daleko víc to, co píšeš ty. K čemu je řešit, jestli někdo to dítě plácne (nemluvím o nějakém seřezání), kdy ten, co ho neplácne, ho ale stejně nevychová se správnými hodnotami a vychová třeba nějakého sebestředného hajzlíka. Je to takový ten pohled, že odsoudíme rodiče, který plácnul, protože fyzický trest není obhajitelný, ale neodsoudíme druhého, který sice nikdy neplácnul, takže by mohl být dáván druhému za vzor, ale svému dítěti nikdy nedal svoji lásku. Myslím, že ten pohled by měl být víc komplexní.

        • alaram
          alaram, 25.11.18 22:27:11  
           

          Svého syna jsem flákla dvakrát v životě (můj muž nikdy) a obě facky dostal mezi 11 a 12 rokem, kdy s ním třískala puberta. Za co byla první, si už nepamatuju, ale tu druhou dostal, když mi řekl, že jsem kráva. Neulevilo se mi, naopak mi bylo zle, protože jsem ho flákla ze vzteku a bezmoci.

          Mimochodem, hrozně jsem se děsila, jak bude vyvádět v patnácti a ono NIC, ještě před třináctým rokem věku POKOJ. :1: Jo, trápil mě, že strašně flákal školu a měl hrozný prospěch, ale jinak se s ním dalo domluvit. Dokonce chodil na hip hop párty s ještě "mokrou" občankou a co tam vyváděl (a v dospělosti vykecal) bylo v normě a navíc poctivě plnil, co slíbil. A i v "kotli" pod jevištěm mi bral mobil :1: , jsem ho obdivovala. :15:

          • incorruptible6
            incorruptible6, 25.11.18 22:32:33  
             

            Tak zase ale dobře věděl, za co to bylo, což je mírné pozitivum. :1:
            Já jsem se už v patnácti u mého syna smířil s tím, že jednou nám ho přivede domu policie pod vlivem. A on to nějak prokličkoval do 18. :1:

            • alaram
              alaram, 25.11.18 22:37:02  
               

              Taky jsme se na to chystali, věděli jsme, že si nějaké to pivko … i frťana dá. Ale zvládl to, poprvé se do zeblití opil doma v šestnácti (byli jsme na chatě a dobře mu tak, poblil koberec a musel to čistit, než jsme přijeli :1: ) a v osmnácti z něj byl skoro abstinent. Protože prostě nuda. :1:

          • Carbon.de.Castel-Jaloux
            Carbon.de.Castel-Jaloux, 26.11.18 10:05:49  
             

            Svého chlapečka jsem uhodil, když mu bylo pět a poprvé v životě jsem pochopil rčení "slzy jako hráchy". Nemůžu na to zapomenout. Pak jsem byl opatrnější. Třískala ho spíš manželka.

            • Dopaminka
              Dopaminka, 26.11.18 10:07:22  
               

              to zní děsně...
              ale rozumím tomu.

            • Carbon.de.Castel-Jaloux
              Carbon.de.Castel-Jaloux, 27.11.18 19:15:58  
               

              Ale nevrátil mi to :)
              Teď je z něj samostatný mladý "můž", který vede oddělení nebo jak tomu říkají, počítačových opravářů MV. Také jezdí do poboček, kde si něco rozflákali :14: Po poslední operaci (vyřízli mi nádor pod kšticí) se mě snažil opatrně klást do vany - řekl jsem mu, blbče, teď to nepotřebuju, pokládat do vany jsi mě měl předloni, když mi uřízli kus tračníku a vlastně tak rozřezali všechno okolo :1: :1:

            • Carbon.de.Castel-Jaloux
              Carbon.de.Castel-Jaloux, 27.11.18 19:22:48  
               

              Člověk si vzpomene na staré hříchy - kdy a jak komu ublížil :5: Snadnější je náprava, když je ten člověk naživu. Když už ne, zbývá jen lítost. Tchán třeba mohl dožít po smrti tchyně u nás. Ale on byl zase moc hrdý.

              • alaram
                alaram, 27.11.18 19:33:46  
                 

                Pokud je rodina tak zvaně semknutá a staré křivdy nejsou přímo kriminálního, nebo hluboce traumatizujícího charakteru, zpracují se časem naprosto přirozeně. V dospělosti získávají děti vlastní zkušenosti, s vlastními potomky a ledacos zpětně chápou a odpustí. Maximálně se snaží chyby svých rodičů neopakovat … a nasekají si vlastní :1: .

                Pro mě bylo (a je) nejhorší vyrovnat se s nemocí své matky. Jsou chvíle, kdy se na ni pro její bezmoc zlobím a stydím se za to. A ventiluju si to tak, že se snažím co nejvíc podporovat tátu, který se o ni stará a neskutečně nám tím usnadňuje život. Taky je to velmi hrdý člověk, ale už dávno neodmítá pomocnou ruku, když ji potřebuje, nebo usoudíme, že ji potřebuje. Je to pro nás všechny už samozřejmost, což je fajn.

  • incorruptible6
    incorruptible6, 25.11.18 20:58:27  
     

    Mimochodem, od jakého věku si kdo z vás pamatuje nějaké věci z dětství?

    • Kahaja
      Kahaja, 25.11.18 21:00:11  
       

      Od pěti let.

    • Saxana
      Saxana, 25.11.18 21:03:11  
       

      To nedokážu říct :1:

      • incorruptible6
        incorruptible6, 25.11.18 21:09:14  
         

        Moje manželka taky ne, bezpečně si pamatuje až 1. třídu. :1: Před tím jen to, že byla s maminkou na poli.

        • Saxana
          Saxana, 25.11.18 21:15:55  
           

          Jako miminko si věci nepamatuju. Ale mám prostě nějaké úryvky, které si pamatuji jako dítě, ale opravdu vůbec nemám tušení kolik mi mohlo být let :1:

    • Dopaminka
      Dopaminka, 25.11.18 21:08:29  
       

      Pamatuji si střípky z kojeneckého věku, do 1 roku. Zpětně potvrzené, podle mého popisu (tehdy byly v módě takové ty vlaječky, my to měli v předsíni na zdi, ale jen právě naposledy v mém útlém věku, já to popisovala, že mě někdo v noci nosil přes rameno po chodbě, asi jsem plakala, rostly mi zoubky, nebo tak, muselo to být v noci, protože tam nebylo denní světlo, ale umělé-žárovka v kouli.Nosili mě na rameni tam a zpět a utěšovali mě. Máma nebo táta.

      Ale co mělo být zapomenuto, to bylo zapomenuto, i mnohem později. Nepamatuji si první školní den, a vlastně moc málo z první třídy

      • Dopaminka
        Dopaminka, 25.11.18 21:09:54  
         

        Dost dobře si taky pamatuji rok před nástupem do školky, to mi byly dva roky, pak hodně z předškolního věku.

      • incorruptible6
        incorruptible6, 25.11.18 21:11:06  
         

        To je třeba docela zajímavý, to vypadá, že ten zážitek byl značné síly.

    • alaram
      alaram, 25.11.18 21:08:40  
       

      Taky zhruba od pěti. I když … si matně pamatuju, jak jsem cvičila na železném zábradlí své miminkovské postýlky. :1:

    • incorruptible6
      incorruptible6, 25.11.18 21:16:17  
       

      Já si pamatuju kojeneckou láhev, jenže nedokážu identifikovat v jakém věku jsem ji ještě měl, předpokládám, že to bylo ještě před školkou, protože od té doby by mi to určitě nikdo nedal, Takže 2 roky? Nevím. Pamatuji si to proto, že v tom mléce byly nerozpuštené kousky (nevím, jestli tenkrát už byl sunar) a mě pokaždé, když se mi to dostalo do úst, se zvednul žaludek. Nechtěl jsem to a oni mi to cpali. Otřesný zážitek, podle mě proto si to pamatuju. Ze 3 a 4 let si toho pamatuju už opravdu hodně.

      • Kahaja
        Kahaja, 25.11.18 21:19:23  
         

        Mně to v pěti letech začíná tím,jak mám naparáděné bílé šatičky,běžím po chodníku a fláknu sebou.Máti,která seděla na lavičce a mluvila s kámoškama ke mně letí,zvedá mně a já řvu.

        • Dopaminka
          Dopaminka, 25.11.18 21:24:09  
           

          Oj, tak to není zrovna veselá vzpomínka.

          Já moc šatičková nebyla. Ale vlastně jsme jako děti nosily se ségrou mnohem více sukně a šaty, než v dospělosti.
          Vlastně sukni skoro nenosím. Je to škoda. ale neumím to.
          musela bych k tomu mít i botičky a tak, a s tím se blbě běží na tramvaj, nebo chodí v v blátě v terénu.

          • Kahaja
            Kahaja, 25.11.18 21:33:16  
             

            A krásná vzpomínka,sedím doma na koberci a koukám nahoru na tátu,jak hraje na piáno :2:

      • alaram
        alaram, 25.11.18 21:27:52  
         

        Jo, teď se mi vybavuje, jak si teta se strejdou pořídili štěně boxera. A my jsme se šli na něj podívat - to mi byly tak čtyři. Pes byl v dospělosti velký jak kráva a v době návštěvy měl už dost dlouhé nožičky a mohutné tělíčko. A já byla malinká, lehoulinká … jak to dopadlo, když se štěněcky rozdováděl, si umíte představit. :1:

        Ale měla jsem ho ráda. Byl na mě hodný, i když už byl ve stáří nemocný a kvůli bolestem zákeřný.

    • 69beran
      69beran, 27.11.18 06:38:34  
       

      Ve 3 letech jsem měl spalničky. dodnes přesně vím, kde byla postel na který jsem v tu dobu ležel, přesně si vybavuju ty fleky, jako bych je viděl teď :15: