Serafe, zachraň nás!

Otevřená diskuze | Kategorie: Komunity
anika (2018-03-12 20:46:10)makynka76 (2018-02-01 20:59:49)
Serafe, zachraň nás!
Založeno: 17. 7. 2017 | Příspěvků: 154 | Členů: 2

Sverní provincie se bouří, lapkové, zběhové a vrazi jsou postrachem každého spořádaného občana. Z jihu útočí goblini a v poušti se děje cosi podivně nekalého. Starý král Heras tak tak drží zemi Beltet pohromadě a nechce předat vládu svému synu - princi Kronutovi, aby sjednal pořádek. A právě do této doby je vyvolán malou, ještě nezkušenou, Agátkou Seraf. Podaří se Agátce spolu se Serafem zachránit zemi před rozvrácením? To se teprve uvidí...

(surové díklo - berte chyby prosím s rezervou)

beta-čtenáři vítáni a kritika (kopnutí i nápady) taktéž - přímo ke každé části netřeba do vzkazů

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 3.1.19 04:28:44  
     

    S novým rokem drobet nově... aneb čtení příběhu v reálném čase jak děj postupuje... co na to říkáte? pro mě celkem zajímavá aplikace StoryMe z dílny Albatrosu... takže jsem se taktéž zapojil (spolu s Gabčou - bude dělat ilustrace)... konkrétně s tímto rozepsaným fantasy románem - bylo nutno to drobet učesat, ale i tak budete vtaženi přímo do děje, ba co víc - po 14 dní budete zásobeni kratičkým čtivem (prozatimní délka je 10min. denně, což je vhodné při čekání na MHD)... sledovat to můžete zde (prozatím v beta verzi): https://www.storyme.cz

    • dracek.60
      dracek.60, 3.1.19 16:46:05  
       

      ok

    • dracek.60
      dracek.60, 3.1.19 16:46:50  
       

      jak si to ale přečtu tady ?

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 3.1.19 20:18:00  
         

        přečteš... budu to sem dávat, alespoň prozatím :)

        • dracek.60
          dracek.60, 3.1.19 21:13:10  
           

          ok já na founu nečtu ,nemám na to čas :4:

  • dracek.60
    dracek.60, 8.12.18 10:57:57  
     

    dobrý a už aby si pokračoval :1:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 8.12.18 11:11:17  
       

      sem to musel rozkouskovat albartos si žádá jiný formát.. dle dní a času... sem na tom dělal pomali celou noc :14:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 30.11.18 04:19:11  
     

    Kapitola 24. - Kupec

    „Klap, klap...“ ozývalo se z dálky a neustále se tento zvuk vzdaloval, až princ Kronut musel přidat do kroku. Asi nějaký vůz pomyslel si a rozběhl se.
    Vyběhl na mýtinu za lesem a skutečně v dáli na cestě viděl jakousi tmavou šmouhu, která se od něj vzdalovala kamsi dál do tmy. Nečekal na nic a rozběhl se.
    „Třeba je to nějaký poutník, ale co ten zvuk?“ prolétlo princovi hlavou.
    Po asi čtvrt hodině byl už natolik blízko, aby mohl rozeznat postavu. Kostlivec!
    „Co se to děje? Kostlivec a zde? Jsem snad blízko pouště?“ načež se jal dýky. Nic jiného u sebe neměl a s rozběhem a výkřikem: „ Tu máš ty zubatá potvoro!“ se do něj pustil.
    „Kara, kara, uta!“ zaskřípěl kostlivec, když mu dýka odňala jednu ruku, jak na něj princ zaútočil. Pak kostlivec otočil lebku na zad a druhou rukou sahal po krku prince. Ten jej vší silou odmrštil, bodl ho do páteře, zakvedlal tam s dýkou, až obratle povolily a kostlivec se skácel k zemi, rozpůlen vedví, ale tělo, či spíše jeho spodní část byla stále v pohybu a ta druhá horní se neustále snažila zranit prince...
    „Tak už chcípni, potvoro!“ rozezleně křičel na kostlivce princ a odsekl mu hlavu od těla. Bylo po boji. Ale princ neměl radost. Nevěděl, kde je a jak se sem ten kostlivec dostal. Odpověď měla přijít v následující hodině…
    Mezitím si princ sedl na malý pařez, co byl u cesty a přemýšlel…
    „Kostlivec, co se hýbe? Nemrtvý – mrtvý? Co to má znamenat? No nic, počkám do rána a pak se uvidí.“
    Zanedlouho se skutečně rozbřesklo a princ se rozhlédl po okolí.
    „Někam dojít musím, když se vydám po této cestě,“ a skutečně. Cesta vedla podél pobřeží dále na sever. Byla sypaná štěrkem. Princ si to hned uvědomil. „Ta jistě vede do města!“ a jiskřička naděje v něm zaplápolala, jak si zavýskl.
    Šel dlouho, nikoho nepotkávaje až se naproti němu objevila malá černá tečka, která se přibližovala.
    „Další kostlivec?!“ říkal si princ pro sebe a vyndal si z pochvy dýku, aby se připravil, ale zbytečně. Ona tečka v dálce byl známý obchodník Truk, jež zajišťoval obchodní cestu mezi Jižní provincií a Královskými loděnicemi.
    Princ vida, že vidí člověka, zasunul dýku do pochvy a počkal, než k němu onen člověk dojde.
    „Zdravím princi, co vy tu?“
    „Plachetnice se nám v bouři převrhla a všichni utonuli, jen já se zachránil. Jak daleko je to do Královských loděnic?“
    „Máte štěstí. Daleko je to, předaleko. Jste prakticky na opačném konci země. Zrovna jedu do oázy Sese, přidáte se?“
    „Hmm… netušil jsem, že mě vlny vyhodily až tak daleko, ale to není podstatné. Důležité je, že jsem narazil na nemrtvé a co vy? Viděl jste po cestě kostlivce?“
    „Cože? Jací kostlivci?“
    „Prostě hromada kostí, co se pohybuje. Mají meče a štíty a bojují. Na jednoho jsem narazil v noci! Je třeba si dávat velký pozor, jsou nebezpeční,“ upozorňoval Truka princ.
    „Nikoho jsem v těchto končinách nepotkal už léta, je to tu jen samý písek a kousek lesíka u pobřeží, jinak nic… Ale když říkáte, že jsou nebezpeční, tak bude dobré, když pojedeme spolu,“ navrhoval Truk.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 30.11.18 04:19:33  
       

      „Ano, rád se k vám přidám, člověk nikdy neví a pak, jistě vezete i nějaký ten meč a zbroj na výměnu, není-liž pravda.“
      „Ano, mám tu pár na výběr, chcete nějaký? Ukáži vám je...“ a popošel k velbloudu, aby vyndal to nejlepší co měl.
      Princ si vybral dlouhý meč i pevný štít a ozbrojen dělal doprovod Trukovi až do oázy...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 30.11.18 01:10:04  
     

    Kapitola 23. - Ztracen

    Po půl hodině, když už princ Kronut neviděl ostrov, je zastihla bouře. Malá plachetnice se nakláněla ze strany na stranu, čím dál tím víc, až začala nabírat vodu. Všichni se rychle chopili věder a začali vodu vylévat, ale zdálo se to marné. Nové proudy vody se lily do loďky a ta se začala potápět…
    „Nakloňte loď proti vlnám,“ volal na kapitána princ, když další vlna přelétla přes palubu, ale zkušený kapitán lodi jakoby neslyšel, nebo kdo ví proč, udělal pravý opak a loď natočil palubou na vlny. Stačila jedna větší vlna a loďka zmizela pod hladinou i se všemi na palubě. Zachránil se jen princ, který se chytil kousku dřeva z lodě a tak tak se držel na hladině.
    Po dvou hodinách se bouře uklidnila a rozjasnilo se. Princ neměl na výběr a tak plaval a plaval, co mu síly stačily. Směr poznal podle slunce, ale kde přesně byl to netušil.
    Za nedlouho uviděl pobřeží. Zavýskl si pro sebe a plaval k němu. Ale trvalo další dvě hodiny, než dorazil k pevnině.
    Bylo tu nezvykle pusto. Tento kus země princ nepoznával. „Kde to vlastně jsem?“ prolétlo mu hlavou a pátral v paměti. „Vždyť je to jedno, půjdu podél pobřeží na sever a to by v tom byl elf, abych nedošel do Královských loděnic!“
    Tu se z poza křoví po jeho levé straně ozvalo: „Hu, hu...“
    Princ se zaposlouchal a po chvíli to znova uslyšel. Tak si to zvědavě namířil k tomu křoví, aby zjistil víc. Rozhrnul jej a tam si to zrovna rozdávaly dvě malé opičky.
    Nelenil a hned jednu chytl. „To bude dobrá večeře.“ Nůž za pasem stále ještě měl, načež se pustil do svlékání z kůže.
    Rozdělal oheň a opici na něm začal opékat.
    Slunce se klonilo už k obzoru a tak si princ vyhledal vhodný úkryt, aby ho nepřekvapil noční déšť a usnul. Sice nevalně, ale spal… Ve snu se mu zjevil Seraf spolu s Agátkou a Urlichem, jak v lítém boji bojují s démony a tak měl nevalný spánek. Stále se obracel ze strany na stranu, bil kolem sebe rukama, ve kterých jakoby měl meč a odrážel útoky.
    Probudil se uprostřed noci a chtěl zas usnout, když v tom v dáli něco zařinčelo. Kov? To ho probralo, je zachráněn, hurááá! Oprášil si šaty a hned se vydal na cestu za tím zvukem…

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 30.11.18 01:09:28  
     

    Kapitola 22. - Princ a kněžka

    Ráno, jak se princ Kronut vzbudil, oblékl se opět za poutníka a šel se podívat přímo do loděnic. Vida, že se v loděnicích pilně pracuje, a vše je v pořádku, odhodil kápi a najal si loď, která ho měla dopravit na ostrov Hudara, kde sídlila nejváženější kněžka království – Mariana. Chtěl se ještě poradit s hvězdami, než se vydá na cestu k Hraniční pevnosti.
    Již po poledni uviděl princ v dálce ostrov. Vanul příznivý a silný vítr a tak se loď hnala po hladině, zanechávajíce za sebou bílou stopu.
    Krátce po druhé odpolední již byli na místě. Malý přístav hlídal syn Mariany a zkušený mladý válečník Tret. Jakmile uviděl prince, uklonil se až ke kolenům a pozdravil ho: „Vítejte princi, copak vás sem přivádí?“
    „Zdravím tě Trete, jdu za Marianou, dovedeš mě k ní?“
    „Zajisté...“ a otočil se směrem ke skalní rozsedlině, kudy vedla cesta. Bylo to tu ponuré, žádný strom, jen skály, které vrhaly temné stíny na cestu.
    Ani ne za hodinu došli až skoro na vrchol hory, kde bylo sídlo kněžky. Na vrcholku bylo vidět chrám a kousek pod ním byla chatrč a před ní Mariana…
    „Ahoj Trete, koho mi to vedeš?“ otázala se jeho matka.
    „Prince... jde kousek za mnou, asi se ještě kochá pohledem ze skal. Měl by tu být každou chvíli.“
    „V tom případě se musím převléci, tak vzácná návštěva a já mám na sobě takový pytel,“ myslela tím, že si vezme lepší šaty.
    Mezitím došel princ až k chatrči a zaťukal na dveře, které byly zavřené. Po chvíli se dveře otevřely a vyšla Mariana ve sváteční róbě. Tmavě rudé šaty, které měla na sobě, odhalovaly její ramena a ornamenty na nich ukazovaly její vážnost mezi kněžkami. Na krku měla řetízek z perel a na rukou magické prsteny.
    „Vítejte princi, čeho si ode mě žádáte?“
    „Zdravím tě, Mariano,“ zaznělo přátelsky od Kronuta, už i proto, že mu Mariana byla kmotrou. „Chci se poradit s hvězdami. Na jihu se bouří goblini a prý i nemrtví. Potřebuji zjistit, jak moc je to vážné a jak se s tím vypořádat.“
    „Odlož si a odpočiň si, do večera času dost. Jakmile hvězdy vyjdou a udělá se jasněji, tak se jich zeptám. Zatím se můžeš najíst, zrovna jsem dělala Fetku, kterou mi donesl Tret.“
    Fetka byla okřídlená ryba, vyskytující se pouze u tohoto ostrova. Nikde jinde nepřebývala. Milovala chladné ostrovní vody, ale chytnout se dala jen stěží. Bylo třeba hodně umu i trpělivosti. Právě na tomto chytání se učili mladí bojovníci trpělivosti, avšak dnes tu nebyl nikdo, mimo Treta a Mariany.
    Princovi Fetka opravu chutnala, ale byla dosti slaná a tak nepohrdl pohárem vína, které mu Mariana nalila do sklenice vykládané démanty. Ano, bylo tu lesku hodně, snad až příliš, ale to jen díky vážnosti této kněžky. Sama raději pila z obyčejných dřevěných pohárů. Těžko se jí odmítaly dary, které dostávala za svoje služby.
    Navečer se obloha opravdu protrhala a tak Mariana odříkala zaklínadlo a na nebi se jakoby samy začaly rozsvěcovat další hvězdy a různě poblikávat. Princ se zájmem pozoroval toto úchvatné divadlo, ale mlčel. Nechtěl rušit Marianu při práci.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 30.11.18 01:09:49  
       

      Za půl hodiny Mariana vzala do ruk pero a papír a začala kreslit neznámé vzorce a ornamenty.
      „Co to děláte?“ optal se Kronut.
      „Píši zaklínadlo, aby nám Trón poradil. Hvězdy již řekly své.“ V rychlosti dokončila kresbu a papír hodila do ohně se slovy: „Tróne, vládce nebe i země, ukažte princi cestu!“ Papír zahořel fialovým plamenem, načež z něj začaly létat namodralé jiskry.
      „Je to dobré znamení?“ otázal se princ.
      „Nevěští pranic dobrého. Hodně prolité krve na všech stranách. Ale jak se zdá, tak za tím stojí někdo, kdo už tu dávno není a je současně. Nedokáži si to vyložit.“
      „Nevadí, to se pozná, ničeho se neleknu!“
      „Pro každý případ si vezmi tento prsten. Zvětší se ti síla a bude tě ochraňovat.“ Kněžka podala princovi prsten s tmavě rudým kamenem. Přesně takové barvy, jako měly její šaty.
      „Děkuji ti, Mariano,“ ale přesto to připadlo princovi divné. Jak může kousek kamene zvětšit sílu, dumal si tak pro sebe, ale kněžce neřekl nic.
      „Nic se nestrachuj princi, vím moc dobře co dělám. Tento prsten léta ochraňoval mě, teď je tvůj. Trón s tebou...“
      „Děkuji Mariano,“ a obrátil se na jejího syna se slovy: „Netřeba mě doprovázet, cestu znám. Tady se zabloudit nedá.“
      „Pravda, pěšinu lemují samé skály,“ řekl Tret, všichni se rozloučili a princ si to namířil po cestě do přístavu. Tam nasedl na loď a jel zpět do Královských loděnic.

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 30.11.18 02:56:44  
         

        Netuše, kam ho v následujících hodinách vítr zavane.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 1.2.18 20:19:32  
     

    Kapitola 21. - Kontrola ve městě

    Mezitím se princ Kornut dostal až do města. Před ním si ale udělal malou zastávku, aby se převlékl. Chtěl vědět, jak strážní hlídky dbají o kontroly před branami města. Teprve až pak sedl na koně a uháněl k městu. Před branami ho zastavila hlídka.
    „Stůj! Kdo jsi?“
    „Pocestný. Jdu doplnit zásoby na cestu,“ odvětil Kornut a sesedl z koně na pokyn strážce.
    „Budiž. Kam máš namířeno pak?“ s přísnýma očima na něj strážný.
    „Podél vody až do Přístavního města za přítelem, který stůně...“
    „Dobrá, ještě prohlédneme tvá zavazadla...“
    „Proč? To tak děláte u všech?“
    „Ano! Všichni musí ukázat co vezou. Hle, co ten meč?!“
    „Na cestách už není bezpečno.“
    „Budiž, ale přesto zde necháš meč, do města se nesmí nosit žádné zbraně.“ Strážný byl neoblomný, ač se ho princ snažil umluit.
    „Co nadělám...“ a tak na oko projevoval lítost.
    „Zde je propustka – platí do rána.“
    „Nezdržím se přes noc. Zajdu na tržiště pokoupím, pak do krčmy na korbel piva a zase pojedu dál.“
    „Dobře, tím líp.“
    „Jak vidno, tak svoji funkci zastáváš dobře. Pohleď, co zde mám...“ ukázal princ na svoji nataženou ruku, na které se zaleskl prsten s drahokamem.
    „Vítej princi Kornute. Co ta návštěva tak inkognito?“
    „Dávejte bedlivý pozor, koho pouštíte do města.“
    „To je přeci naše povinnost.“
    „Ano, splnili jste ji výtečně, přesto dbejte o ještě větší důslednost…“ princ nasedl znova na koně a vyrazil směrem k tržišti zkontrolovat ceny a také, zda někdo nepodvádí.
    „Vezmu si tady ty potky,“ ukázal princ na vzácné ovoce.
    „Kolik?“ otázal se ho kupec.
    „Tak asi deset, dvanáct.“
    „To bude drahé.“
    „Mě na ceně nesejde, chci je tak jako tak,“ a sledoval, zda a jaké kupec vybere, některé byly měkčí jiné ještě málo zralé, ale kupec vybral ty nejlepší. Jak vidno byl to opravdový poctivec.
    „Tak tady to je, je to zlatka a tři stříbrňáky.“
    „Zde jsou,“ řekl princ a podával kupci peníze. Byl mile spokojen, když bylo všechno v naprostém pořádku.
    Zkusil i místní krčmu, zda hostinský točí dobře pivo a také práci šenkýřky a pak už si to namířil ke svému sídlu. A po očku sledoval rej ve městě. Bylo to dobré. Byl zde sice ruch, ale žádná šarvátka. Jen děti skotačily a hrály si na bojovníky. Při tom se princ na chvíli zamyslel, jací asi budou až vyrostou? Budou jako já, či Sestry meče, či jejich mužské protějšky? Kdo ví, kdo ví…
    U jeho rezidence ukázal strážím prsten, shodil kutnu a ti ho bez problémů vpustili do jeho sídla. Byl unaven a tak se natáhl na postel a přemýšlel, co asi dělají ti tři – Seraf, malá Agátka a zavalitý Urlich s tou svojí sekerou, která byla pomalu větší než on. Jak to asi dopadlo s elfy? Otázek byla spousta a tak přemýšlel a přemýšlel až nakonec usnul...

  • dracek.60
    dracek.60, 31.1.18 16:59:57  
     

    ok dobrý :4:

    • kikinka
      kikinka, 31.1.18 21:45:54  
       

      Jo, je fakt dobrej :4:

      • dracek.60
        dracek.60, 31.1.18 21:51:09  
         

        :1:

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 1.2.18 12:56:25  
         

        no no no... teprvá je to začátek... jen 63str. a ještě jsem se ani nepohnul... :8: :1: :1: sem zvědav u kolikáté to skončí, jelikož toho mám v plánu poněkud víc :15:

        • kikinka
          kikinka, 1.2.18 14:14:28  
           

          :1: :15:

          • KarelKeslly
            KarelKeslly, 1.2.18 14:15:21  
             

            plány jsou jedna věc... co z toho vyleze druhá :8: :1: :1:

            • kikinka
              kikinka, 1.2.18 14:17:42  
               

              Jo, dobře znám :1: :14:

            • anika
              anika, 1.2.18 19:35:36  
               

              :15: :4:

  • kikinka
    kikinka, 31.1.18 11:01:25  
     

    Bezva, Kájo :2: jen tak dál :4:

  • MimVig123
    MimVig123, 31.1.18 07:37:14  
     

    Zdravím, občas se podívám, nemám moc času.... :15: :15: :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 31.1.18 02:56:22  
     

    Kapitola 20. - Cesta k osadě

    V průběhu cesty k osadě se naše nebojácná skupinka potkala asi s tuctem nemrtvých a celkem dobře se s nimi vypořádala. Kostlivci padali jeden za druhým, tak jak na ně po cestě naráželi. Nejvíce jich skolil Seraf, který se ujal vůdcovství, vida, že Agátka se drobet bojí a ani jedna z elfek se do toho nijak zvlášť nehrne. Přesto jim však nějakého nechal, aby si taky ověřily svoji zručnost s mečem i kouzly. Ale jen na oko. Bedlivě je při tom sledoval, a když se zdálo, že je tona ně už moc, tak zasáhl, což se stalo jen jednou, když se Agátka pustila do čtveřice kostlivců zcela sama.
    „Tu máš ty hromado kostí!“ vykřikla Agátka na jednoho z kostlivců.
    „Kara, kara tůra!“ zaznělo od jednoho kostlivce, nejspíš vůdce a ostatní se na Agátku vrhli ze všech stran, ač se je elfky snažily zastavit svými kouzly.
    Tu se tedy do souboje přidal i Seraf, aby jim ulehčil. Boj neměl dlouhého trvání. Během chvilky byli kostlivci rozprášeni...

    K osadě Traglich to bylo už jen půl dne cesty, když tu se zjevila zombí. Shnilé maso na nich viselo a vůbec to nebyl nijak hezký pohled.
    „Tak tu je máme! Vidíte je? Jsou tam u toho stromu před námi,“ zaznělo od Serafa.
    „Ano! Jsem zvědavá, co na ně za kouzla zapůsobí,“ ozvala se Eleonor.
    „Zkusíme nejdříve ta, která jsme použili na kostlivce, třeba zaberou,“ pronesla k El Diana.
    „Uvidíme, uvidíme...“ si jen tak pro sebe mumlala El.
    „Rozprášíme je stejně, jak ty kostlivce!“ vyhrkla Agátka a rázně kopla koně do slabin, aby se tryskem rozjela k místu, kde byla zombí.
    „Počkej Agátko, nemůžeš na ně sama!“ halekal za ní Seraf a též se rozjel kupředu.
    Ale Agátka jako by nic neslyšela a jela rychle vpřed, nehledíc na nic. Obě efky také nemusel nikdo pobízet, vidouce, že oba dva už vyrazili, tak se též pustily za nimi.
    Zombí se pomalu kolíbala kupředu, krůček po krůčku, jako by zvažovala každičký krok.
    Agátka dojela až k nim a saltem seskočila ze sedla, rovnou doprostřed nich a už se oháněla magickým mečem…
    Jen co zasáhla první zombí do ruky a usekla ji, tak z ní začala tryskat zeleně fosforeskující tekutina, která při dopadu na zem spalovala trávu.
    „Pozor, mají v žilách jed!“
    A už i Seraf bojoval s další zombí a též elfky se pustily do boje svými kouzly.
    El vztáhla ruce k nebesům a pak je dala k sobě jako by měla v rukou balón. Mezi jejíma rukama se objevila modrá žhnoucí koule a tu namířila na nejbližší zombí se slovy „Estekarés tátrum,“ načež nohy zombí zkameněly a zastavilo se.
    „Super El, to je ono!“ a Diana na další zombí použila kouzlo kořínků. Neuměla to, co její družka Eleonor, ještě neměla takové znalosti. Přeci jen byla o dost mladší.
    Boj teprve začínal, když se na obzoru objevil jezdec. Mladý muž, vyzbrojený štítem s rudou orlicí, přesně takovým, jaký měla Agátka a v ruce meč.
    Vjel se svým koněm doprostřed toho chumlu a mlátil kolem sebe hlava nehlava. Zombí padaly jak hrušky… Za nedlouho bylo po boji.
    „Kdo jsi?“ otázal se Seraf.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 31.1.18 02:56:44  
       

      „Poslední potomek již zaniklého panství na západě země. Jmenuji se Lukas. A jak vidím, tak sem přišel v pravý čas, že. Ještě tohoto kostlivce skolím a je to!“
      „To ne! Ten patří k nám!!!“
      „Cože?!?“
      „Ano, Zachariáš je... to je na dlouhý vyprávění a my teď nemáme čas. Každopádně ti děkujeme, dost jsi nám pomohl. Odkud přijíždíš?“
      „Z osady Traglich.“ odvětil Lukas
      „Tam máme namířeno. Jsou tam nemrtví?“
      „Již ne, ale sháním se po příteli, který touto cestou jel přede mnou se skupinou jezdců měli několik dní náskok.“
      „Potkali jsme jediného muže a ten je teď u posvátného pohřebiště s naším nemocným přítelem.“
      „Takže všichni byli poraženi až na něj?“
      „Nejspíš.“
      „A jak se jmenuje?“
      „Nepřišlo nám podstatné se ptát, měli jsme jiné starosti.“
      „Vy jste mi tedy divná banda...“
      „Stalo se, pojeď s námi… zavedeme tě tam.“
      „Cestu sice znám, ale společností nepohrdnu.“
      „Dohodnuto, do sedel!“ zavelel Seraf a celá skupina se hnula směrem k pohřebišti.

    • kikinka
      kikinka, 31.1.18 11:00:36  
       

      :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 31.12.17 08:12:21  
     

    PF2018 :4:

    • dracek.60
      dracek.60, 31.12.17 10:01:26  
       

      http://www.yoom.cz/img/17123109562566.jpg

      • kikinka
        kikinka, 31.12.17 13:21:56  
         

        Také vám i všem ostatním zde přeji vše jen to nejlepší do nového roku 2018 a at se vám všechno daří, jste hodně zdraví a splní se vám všechna vaše přání :1: :4:

  • dracek.60
    dracek.60, 22.12.17 18:59:51  
     

    http://www.yoom.cz/img/17122218590457.gif

  • dracek.60
    dracek.60, 8.8.17 10:06:03  
     

    dobry

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 8.8.17 02:48:28  
     

    Kapitola 19. - Na pohřebišti

    Cesta rychle ubíhala a jezdci jeli tryskem směrem k jezeru. A tam, na úpatí skály, se tyčila posvátná socha. Byli na pohřebišti. Sesedli z koní a šli se podívat, jak to tam vypadá.
    Procházeli se mezi náhrobky… Bylo tu tísnivé ticho, takové až srdce svírající. Pojednou se u jednoho z náhrobků začala zvedat zem.
    „Pozor, tady se ještě jeden klube ven! Na něj!“ vykřikla Agátka.
    Co se však stalo nečekal nikdo. Kostlivec se mezi tím vyhrabal asi do poloviny těla a pak zaúpěl zuby: „Pomožte mi prosím...“
    „Jak ti máme pomoct?“ otázal se Seraf, vida, že kostlivec nechce útočit.
    „Kdosi mě probudil z věčného spánku a teď mi v těle, vlastně v kostech, tepe život...“
    „Kdo tě povolal a jak?“ zeptala se mladší z elfek – Diana.
    „Odpočíval jsem spánkem spravedlivých. Za svůj život jsem nezkřivil nikomu ani vlásek na hlavě, spíše naopak. Snažil jsem se, aby se všichni měli dobře...“ procedil kostlivec mezi zuby.
    „A dál?“ netrpělivě na to Agátka.
    „Pak se do naší osady vehnala tlupa zuřivců a přepadli nás. Celou vesnici vypálili, moji rodinu zabili před mýma očima a mě nechali ať se na to dívám. Měl v tom prsty jeden neslavný mág zvaný Šakar. Pak do vesnice vjela královská jízda a osvobodili nás, ale ještě předtím než se tak stalo, tak tento temný mág na naši vesnici uvalil kletbu. Že až přijde čas, tak mu budeme muset všichni sloužit.“
    „Znám tu pověst,“ zamyslela se starší z elfek – Eleonor. „Praví, že až se zde objeví Seraf se svojí družinou, tak nemrtví vstanou ze svých hrobů a budou Šakarovi sloužit. Ale je tomu už velmi , velmi mnoho let zpět. Těžko bude Šakar ještě žít, leda by přišel na to, jak ošálit smrt.“
    „Zajímavé,“ podotkl Seraf. „A co ty kostlivče, máš jméno?“
    „Jmenuji se Zachariáš.“
    „Dobrá Zachariáši, umíš s mečem a štítem?“
    „Ano, umím, mám vše u sebe v hrobě...“
    „Skvělé… pojedeš s námi, souhlasíš? Na nemrtvé, kteří se chystají napadnout osadu nedaleko odtud.“
    „Alespoň budu k užitku, když už nemůžu věčně odpočívat.“
    „Tak se pustíme do kopání lidi, ať to má Zachariáš lehčí. Nechat zde ty zbraně, by byla velká škoda.“ A tak se dali do kopání improvizovaným rýčem a zrezlou lopatou, kterou našli v přídomku u pohřebiště. Jen co vše vykopali a osvobodili i Zachariáše z jeho podzemního vězení, tak si ještě na chvíli odpočinuli, až po hodné chvíli se zase vydali na cestu… směr osada Traglich.
    „Nasedat a jedem...“ zavelel Seraf.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 4.8.17 02:19:08  
     

    Kapitla 18. - Přepadeni

    Cesta byla nesnadná, plná popadaných stromů. Bylo vidět, že se tu přehnala před nedávnem vichřice. A tu zpoza jednoho spadlého stromu zaútočil kostlivec…
    „Pozor, už jsou tu!!!“ vyhrkl Urlich, sesedl obratně z koně a jal se sekery. Agátka i Seraf spolu s elfkami taktéž. Obě elfí ženy po kostlivci vystřelily, ale bez jakéhokoliv účinku. Tak použily kouzla vyrůstajících kořínků ze země, které alespoň kostlivce zastavili a propletli se mezi jeho nohama, ale ne na dlouho...
    Agátka na nic nečekala a hned se do něj spolu se Serfem i Urlichem pustila. Podařilo se jim useknout kostlivci hlavu, ale jeho tělo bojovalo dál… dokonce i jeho jednotlivé části!
    „Tak už chcípni, neřáde!!!“ klel Urlich jak dlaždič.
    Museli ho rozsekat úplně na kousíčky – pomalu na jednotlivé kosti, pak byl už konec. Každopádně to byla zlá zkušenost, pokud to takto bude s každým kostlivcem… Co ho asi drží pohromadě, že útočí bez hlavy, bez ruky, bez noh??? Jaká síla?!? A pak, Agátčina kouzla na něj fungovala jen z části. Meteory se osvědčily, i paprsek světla, ale další kouzla už ne. A jak to bude asi se zombí?
    Urlicha kostlivec ošklivě zasáhl do holeně a hnisalo to, jak jed, který byl na zbrani kostlivce postupoval do krevního oběhu. Agátka se dala do ošetřování Urlicha, kterého začala polévat horečka. Ostatní se pustili do prohledávání okolního lesa, zda tu ještě není nějaký kostlivec, či zombí, kteří by je mohli nečekaně překvapit… Na nic podezřelého nenarazili a tak se asi za hodinku vrátili k Agátce a Urlichovi. Urlich byl na tom velmi špatně, celé tělo mu žhnulo horečkou a horečka ne a ne ustoupit, i když se Agátka snažila seč mohla.
    Seraf si sedl na kmen stromu a uvažoval polohlasně, ale spíš jen tak pro sebe, aby si utříbil myšlenky: „Když bude nutné každého rozsekat na kousíčky, tak to chce nějaký plán jak tu celou tlupu porazit.“
    Elfky to zaslechly a přisedly si k Serafovi. „To kouzlo kořínků zapůsobilo, tím bychom mohli začít, co dál? Znáš něco podobného z dob dřívějších?“
    „Právě si to v hlavě přehrávám a probírám se svými zážitky, je toho opravdu dost, tak vydržte…“ na chvíli se odmlčel, a pak povídá: „No, něco by se našlo, ale to jsem bojoval s gobliny. To není tak docela stejné, ti byli živí. Kostlivec - to je jiný level,“ a pověděl elfkám svůj příběh o nastolení míru v Belttetu před dávnými věky. I o tom, jak bojoval s temnými elfy.
    „Ano, ten příběh známe – takže to jsi byl ty?“
    „Ano...“
    „Ale to tě tenkrát povolaly Sestry meče, že.“
    „Přesně tak to bylo. Teď je to podobné… Agátka k nim patří taky a snad ví víc, než tušíme… Agátko?!?“ obrátil se Seraf na Agátku s otázkou.
    „Ano, Serafe?“
    „Co nám můžeš říct k tomu co tě vedlo mě povolat?“
    „Prvně jen zvědavost, jaké si takové nutkání, ale místo toho se mi vždy objevilo něco jiného...“ a popsala to co se jí stávalo při pokusech vyvolat Serafa.
    „To je zajímavé… říkáš harpie a nižší démoni?!“ pronesla jedna z elfek – ta mladší.
    „Ano, tak jsem to viděla, ale kdo ví… třeba to tak není.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 4.8.17 02:19:43  
       

      „Rozhodně to nebudeme podceňovat, předem vyzbrojený a poučený, je vždy připravený… To je zas z naší zkušenosti,“ podotkla elfka - ta starší.
      Konečně se rozpovídaly, pomyslela si Agátka. Dál se rozhovor točil kolem taktiky a jak přechytračit kostlivce. Ale moc se nemohli shodnout na nějakém větším plánu. Seraf byl za to najít úžlabinu a tam je vlákat, Agátka měla velké oči, že jich meteority pobije hodně a elfky se klonili k postupnému útoku. Prostě zmatek, byli bez velitele, bez někoho kdo to bude řídit a tak najít společnou řeč bylo obtížné, protože každý z nich byl jiného ražení a s jinými zkušenostmi. Nicméně se dohodli na tom, že je třeba jednat co možná nejrychleji a tudíž delší setrvání na místě by je mohlo zdržet. Onen zraněný muž, kterého vzali s sebou byl za rozdělit se…
      „Tak víte co? Já tu zůstanu s Urlichem, než ho ta horečka přejde a vy zatím jeďte za nemrtvými ať je stihnete dřív, než dorazí do osady...“
      „To je moudré, však ty bys nám nebyl stejně k ničemu, sotva se hýbeš…“ a Seraf se podíval na starostlivou Agátku, která právě zavazovala Urlichovu nohu.
      „Dobrá, rozdělám zde oheň a utábořím se tu s Urlichem na chvíli, jak mu bude líp, tak za vámi vyrazíme.“
      „Dobře, dohodnuto… naši cestu poznáte podle rozbitých kostí...“ zavtipkoval Seraf, i když si tak v duchu říkal, jaká je to čeká práce, a co vše asi tak budou muset vynaložit za sílu, ke zdolání té bandy nemrtvých…
      „Agátko, nasedat… jedeme!“
      „Ještě chviličku… jen co to dováži, už končím...“ a za nedlouho i Agátka vysedla do sedla a celá skupinka, těchto čtyř odvážných bojovníků, se tryskem hnala směrem k jezeru.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 4.8.17 06:29:36  
       

      doplnění do souboje s kostlivcem... trochu té přímé řeči... ať je to pružnější...

      „Urungutum tágrum!“ pronesla starší z elfek a upoutala kostlivce magickými kořínky k zemi.
      „Atara teres!“ zaznělo od kostlivce a vymanil se z toho.

      to mě napadlo, když sem se pokoušel usnout... ha..vytvořím jazyk nemrtvých :15:

      • dracek.60
        dracek.60, 4.8.17 16:29:21  
         

        kostlivec a mluví no vlastně proč né jenom by to nemělo být slyšet normálně :4:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 4.8.17 17:30:41  
           

          detail :1: :1: :1: potřeboval jsem to oživit...

          • KarelKeslly
            KarelKeslly, 4.8.17 17:31:26  
             

            dejme tomu, že měl ještě hlasivky v pořádku...

            • dracek.60
              dracek.60, 4.8.17 18:18:13  
               

              ten hlas nemusejí přeci slyšet všichni může bejt telepatickej :1:

              • KarelKeslly
                KarelKeslly, 5.8.17 14:48:48  
                 

                musím to ještě nějak předělat.. telepaticky by to taky nešlo - je bez mozku (byť je to fantsy) :8:

                • KarelKeslly
                  KarelKeslly, 5.8.17 14:51:08  
                   

                  co třeba
                  - zaskřípal zuby a vymanil se z toho?

                  • dracek.60
                    dracek.60, 6.8.17 15:50:23  
                     

                    jo to jde

                  • dracek.60
                    dracek.60, 6.8.17 15:53:48  
                     

                    bleskove si sundal hlavu a prekousl korinky :1: :1:

                  • dracek.60
                    dracek.60, 6.8.17 15:54:22  
                     

                    bleskove si sundal hlavu a prekousl korinky :1: :1:

                  • KarelKeslly
                    KarelKeslly, 6.8.17 16:54:42  
                     

                    :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1:

                  • anika
                    anika, 6.8.17 20:05:21  
                     

                    :15: :4: