Placen za existenci

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
dracek.60 (2018-01-19 23:59:18)KarelKeslly (2018-01-19 20:20:57)Maatina (2017-09-23 12:53:51)arreaux (2017-05-25 00:18:50)
Placen za existenci
Založeno: 22. 5. 2017 | Příspěvků: 448 | Členů: 4
Správci: KarelKeslly (hlavní)

POZOR!!! Název se změnil na:

PLACEN ZA ŽIVOT

Román (povídka na pokračování) o Zemi i o tom, jak to chodí, tak trochu z jiného pohledu... (večerníček vždy mezi 22-23hod. ofiko čas - bývá dřív)

Píše se první eón na planetě Regis 1 a hlavní hrdina tak tak přežívá o kousku červa do úst a bez střechy nad hlavou spolu se svým letitým kamarádem. Při jedné procházce městem narazí na reklamu: "Naroďte se na Zemi jako člověk, zaplatíme vám!" Samou sebou, že se toho náš hrdina chytl, jelikož kredity na Regis 1 nikdo nedával - jen se utrácely a přibývaly karmické dluhy. Cestovka, a její reklama, by tedy mohla být řešením, jak ze všeho ven a ještě něco na vrch získat. Nicméně zjišťuje, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A věta: "Narodil jsem se, protože jsem musel splatit svůj dluh," je víc než příznačná.

první díl lze objednat buď přímo u mě i s podpisem, nebo zde:
http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/23-1-PRIPRAVUJEME-DO-PRODEJE/0/5/1203-Mazanek-Karel-Keslly-Placen-za-zivot

beta-čtenáři vítáni a kritika (kopnutí i nápady) taktéž - přímo ke každé části netřeba do vzkazů

průvodní video k románu: https://www.facebook.com/KarelKeslly/videos/1782620835383868/

videoukázka z druhého dílu - autorské čtení na první pokus - https://www.facebook.com/KarelKeslly/videos/1903601459952471/

https://youtu.be/taBrZJUcGo0 - těhotenství týden po týdnu

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • dracek.60
    dracek.60, 18.1.18 18:13:37  
     

    to napiš diskutnickým dialektem to by byl ftípek :1:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 17.1.18 17:50:18  
     

    pokračování až v pátek...du dělat korekce k druhému dílu... :15: je tam chyb jak máku... sem dostal od bety vyhubováno... :1: :1: :1: :1:

    • dracek.60
      dracek.60, 17.1.18 18:57:54  
       

      no ,vod toho kerektury sou né ? :1:

      • kikinka
        kikinka, 17.1.18 22:19:29  
         

        :1: :1: :1:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 18.1.18 13:16:31  
       

      pokračování odloženo na neurčito..musím to nějak předělat... vyházet "to" a "tak" doplnit hádku s tchyní... atd. takže teď to tu bude na chvíli stagnovat, ale nebojte, zase se ozvu, až budu psát :4: :4: :4: :4: :4:

      • dracek.60
        dracek.60, 18.1.18 16:42:26  
         

        ok čiň se :4:

        • kikinka
          kikinka, 18.1.18 23:36:50  
           

          ,,,tak, tak :1: :4:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 19.1.18 07:07:46  
           

          tak korekce I. hotova, teď to jde betám, zda neobjeví ještě něco... a já se zas můžu věnovat psaní... :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 17.1.18 03:56:35  
     

    Rentgen

    Byla středa a další z řady dnů, kdy Lea měla jít s malou na ozařování. Byla v ní stále kapička naděje, že se to tím ozařováním zlepší, ale opravdu jen kapička. Moc totiž doktorům nedůvěřovala, ale znáte to… tonoucí se stébla chytá… a tak i ona se chytala tohoto malého stébélka jako poslední záchrany a jediné šance.
    V suterénu se nahlásila na evidenci a pak šla s malou do čekárny. Malá dneska byla k neudržení. Stále se mrcasila a ne a ne se uklidnit, jako na potvoru…
    Z reproduktoru se ozvalo: „Hanžlíkovi, kabinka číslo tři.
    Lea s malou vešla do kabinky, svlékla si vše kovové, svlékla malou a čekala. Čekala dobré tři minuty, ale bylo to pro ni neskutečně dlouho, čas se vlekl…
    „Tak vás tu opět vítám,“ pronesla sestra, k Lei, jak otevřela dveře od kabinky a viděla známou tvář.
    „Co myslíte? Pomůže to ozařování?“ a položila Katku na přichystaný stůl.
    „Milá paní, to já nevím, to musí vědět doktoři...“
    „Tomu já právě nějak nevěřím, spíš mám obavu, aby se to na Katce moc nepodepsalo,“ starostlivě na to Lea.
    „To se teprve ukáže… ještě malé sundejte ten strojek… nesmí tu být nic kovového!“
    „Aha, pardon, já na to zapomněla,“ provinile řekla Lea.
    „To nic, stane se, ale myslete na to,“ a zapadla do ochranné komory.
    Lea zůstala s Katkou sama, musela ji přidržovat, aby se nehýbala, jelikož už byla živější a tak dávku záření dostala i ona, byť měla na sobě vykrývací vestu. Najednou se sekundy změnily v minuty. Jako by se svět zastavil a tak Lea přemýšlela, jak to asi dopadne, zda bude moci Katka chodit.
    „A co když ne?!“ prolítlo jí hlavou, „co pak?“
    „Tak a je to,“ vylezla z komory sestra.
    „Dneska to bylo nějaké delší,“ poznamenala Lea.
    „To se vám jen tak zdá. Trvá to stejně dlouho. Přesně jak je předepsáno.“
    „Aha, tak mně to přišlo jako věčnost.“
    „Nebojte, není ta dávka tak velká, aby ublížila,“ povídá sestra.
    „A teď se běžte obléct a hurá domů,už je pomalu poledne...“
    „Máte pravdu, tak nashle příště,“ zakončila rozhovor Lea.
    Lea si to s kočárkem vyrazila do města na nákup, jetě než ji jel vlak, tak měla chvíli čas a tak toho využila, potřebovala koupit nějakou kořenovou zeleninu do polévky a tak květák. Pavel homěl moc rád a už ho dlouho neměl. Tak zašla na tržnici a tam si vybírala mezi pěknými kousky. Obešla tři stánky, pokoupila a šla na vlak.
    Stihla to tak, tak. Tentokrát jel na čas. Většinou měl tak pět minut zpoždění, ale dneska jen co nastoupila, tak se rozjel. A už si to s malou vlakem šibovala domů.

    • kikinka
      kikinka, 17.1.18 22:19:48  
       

      :2: :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.1.18 05:01:22  
     

    Prolog k třetímu dílu:

    Naučí se Kmitko chodit a podaří se mu prolomit to, co mu bylo předpovězeno doktory, že bude maximálně na vozíčku, tedy že z něj bude mrzák? A co to spojení s dědou Honzem? Bude se prohlubovat nebo upadne? A co Lea a Pavel, jak se bude dařit jim? A co Zdeňka, jak ta bude mít vliv na rodinu Hanžlíkovic?!? To jsou otázky, na které zatím neznáme odpověď... Vše je takzvaně ve hvězdách, ale nenechte se mýlit, nic není nemožné... Vše se děje podle předem připraveného plánu určeného Cestovkou, lépe řečeno osudovým řízením. Cesty Páně jsou i proto nevyzpytatelné, na to pamatujme!!! I nemožné je možné, ač se to může zdát neuvěřitelné a popírající vše, co doposud známe.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.1.18 05:00:59  
     

    Doslov:
    Kmitko udělal svůj první krok. Byl to velký skok v jeho životě. Dodalo mu to odhodlání na další překážky a především si tímto posílil svoji vůli,vůli, že zvládne cokoli, na co si jen vzpomene, ale nepředbíhejme. Děda Josef byl nad míru spokojen, že právě on dostal takovou příležitost setkat se s někým tak odvážným, byť to ze začátku jednoduché nebylo. A co rodina Hanžlíkovic? Lea byla z malé Katky nadšená, jelikož ji dělala radost každý den. Katka byla smíšek a vše co dělala dělala s radostí. A ač Pavel neměl na malou tolik času, jak by si přál, tak i on byl spokojený. Zdeňka začala Leu učit v dosahování cílů a Lea si vedla skvěle, takže i to bylo dobré. Zkrátka pohodička, ale nenechte se mýlit, za touto pohodičkou stála tvrdá dřina všech zúčastněných a nejedno odříkání a strasti, které však navenek vidět nebyly.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.1.18 05:44:14  
       

      zdeňka opraveno na zuzka :4:

      • kikinka
        kikinka, 15.1.18 17:50:47  
         

        :2: :4:

  • kikinka
    kikinka, 15.1.18 04:52:22  
     

    Dobrý si myslim :4:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.1.18 05:11:35  
       

      Druhý díl Placen za život téměř dopsán, ještě to drobet poladím (přibudou tak 2-3str. viz tchyně), rozhodím betám, dodělají se obrázky a může to jít do světa - celkem 140str. v A5 (30.741 slov) bez obrázků, jsem nad míru spokojen :)

      • kikinka
        kikinka, 15.1.18 11:20:10  
         

        Tak to jsi rychlý, to já bych smoulila zatím asi pořád začátek,,,gratuluji ti, Kájo :2: :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.1.18 04:45:36  
     

    Anotace k druhému dílu:

    1. - "Hurá už jsem venku," nadšeně zavýskl Kmitko. Jaký bude asi svět do kterého se právě narodil? Co ho čeká a co nemine? Jak asi bude Cestovka reagovat a co si na něj tentokrát ještě vymyslí nebo už je z jejího dosahu? Kdo ví, kdo ví... Každopádně jednu část cesty má Kmitko za sebou a teď následuje další, neméně složitá. O tom, že to bude ještě náročnější netřeba ztrácet řeč. Nicméně nebude na to už sám a to je hlavní!!!

    2. - "Tak a jsem venku, co dál?" prolétla Kmitkovi myšlenka v hlavě, jen co spatřil světlo světa... jiné, než na které byl doposud zvyklý. "Teď jsem konečně z dosahu Cestovky, nebo ne?!" Kdo ví, třeba ano, třeba ne. Jaký osud mu nalajnovala Cestovka, nebo se vše děje jen tak samovolně? To nemůže říct nikdo. Hanžlíkovic rodina měla konečně miminko a byli nesmírně šťastni, především Lea. Jen si tak pro sebe říkala: "Co tě Katko asi tak čeká?"

    3. - Země a Regis 1 mají společného jmenovatele a tím je Cestovka. Božská cestovní kancelář, která určuje, kdy se kdo a kde narodí. Teď je na řadě Kmitko. Podaří se mu odbourat veškeré karmické dluhy, co má na Regis 1 nebo je to nemožné? A jak ho jako holčičku asi přijmou tvorové zde na Zemi? Bude mu někdo pomáhat a pokud ano, tak jak? A co čeká rodinu Hanžlíkovic?

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.1.18 03:51:57  
     

    nějak mi to nejde... nevím, jak to líp rozvést... :8: :9:
    mám takový pocit, že mi to začíná upadat... tak to tímto asi ukončím, případně napíšu doslov a utnu knížku... no co... 138str. v A5 stačí na druhý díl... první měl 70str. tohle je o 100% větší...

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.1.18 04:28:59  
       

      ještě to celé (tento díl) poladím, aby to bylo tip ťop a pofrčí to na korekce... chci ještě rozvést tu hádku s tchyní, aby to bylo o něco peprnější a pár dalších úprav

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.1.18 03:46:47  
     

    První krůčky

    Bylo už jaro a Katka rostla jako z vody. Ani se Lea nenadála a zas byla o něco větší. Katka už se snažila vydrápat na židli, ale nešlo jí to a tak se Lea rozhodla, že ji pomůže. Chyla ji za ruce a vytáhla. A tu ji napadlo, zda by ji už neměla začít učit chodit. Rozhodla se hnedle…
    Tak Kaťuško, zkusíme, jak ti to půjde. Vzala ji za ruce a postupně krok za krokem, nebo spíš sun za sunem, se snažila Katku rozchodit…
    Kmitko nebyl zrovna v nejlepší náladě, vadil mu strojek a dřelo ho to tak, že si zase povzdychl. Co mohl dělat, sundat si ho neuměl. Ale děda Josef ho utěšoval.
    „Neboj, jen co se naučíš chodit, tak ten strojek potřebovat nebudeš.“
    „To se vám řekne, když ono to při každém pohybu bolí...“
    „Asi ti to maminka moc utáhla, zkus zařvat, třeba jí to dojde a povolí ti ho.
    „A to zas ne, překonám to, co už, když je to trest za tu medúzu, tak se s tím musím nějak poprat,“ rozhodně pověděl Kmitko dědovi. Ten se jen pousmál, protože mu bylo jasné, že Kmitko je na velmi dobré cestě a buduje si tím své sebevědomí.
    „Ták, jeden jsme zvládly, teď uděláme druhý krůček,“ komentovala postup Katky Lea. Postupně takto obešly celý obývák a pak Lea Katce opět sundala strojek, aby si od toho oddychla, ale netrvalo ani hodinu a znova jí ho nasadila a udělala s ní ještě jedno kolečko. Mezi tím, co Katka měla strojek dole, Lea uvařila oběd. Tentokrát bylo na řadě zeleninové rizoto. Katce to rozmělnila na jemno v mixéru, ale nemoc, aby z toho nebyla úplná kaše, ale aby Katka už taky používala zoubky, které ji narostly.
    Tentokrát krmení probíhalo celkem dobře. Katce tohleto chutnalo a tak baštila jak divá. Snědla celý dětský talíř. Po obědě ji Lea uložila do postýlky, aby se na chvíli prospala a odpočinula si a sama začala po baráku uklízet. Nejprve všude vysála, pak utřela prach a nakonec umyla podlahu. Ani se nenadála a malá byla opět vzhůru, tak ji vyndala z postýlky rozsypala v obýváku kostky, dala ji obrázkovou knížku a ukazovala ji jednotlivá zvířátka a u toho jí říkala, které je které. Katka z toho měla bžundu a furt ji mlátila do knížky s prapodivnými skřeky, které se mluvou vůbec nedaly nazývat, ale Lea byla trpělivá, věděla, že opakováním se Katka bude učit slova a tak neustále listovala knížkou sem a tam a u každého zvířátka řekla jeho název.
    Asi po půl hodině toho nechaly a Lea opět nasadila Katce strojek, tentokrát se to ale obešlo bez řevu, což ji překvapilo, ale i přesto malá sebou všelijak škubala a bylo tak jasné, že ji to vadí. Nakonec se Lea uvolila a slitovala se nad Katkou a strojek jí nenasadila.
    „Dobře, když to nechceš, budiž, tak budeme chodit bez strojku, jo?“
    Katce se rozzářily oči. Lea si toho ihned všimla a uvědomila si, že ji Katka rozumí. Jak je to možné, ještě přeci nemůže znát všechny slova, natož jejich význam. Ale nějak to přešla a dál tomu nevěnovala pozornost.
    Důvodem toho byl děda Josef, který to Kmitkovi přetlumočil, tak aby i on rozuměl, co se bude dít. Kmitko celý šťastný, že nebude mít stroje byl blahovolný.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.1.18 03:47:00  
       

      „Jupííí, funguje to! Stačí pohled a s mámou se domluvím!“
      „Přesně tak, mimika je základ, tak na tom pracuj Kmitko,“ důrazně dodal děda.
      „Budu, nebojte se!“

  • dracek.60
    dracek.60, 13.1.18 12:29:13  
     

    dobrý :4:

    • kikinka
      kikinka, 13.1.18 12:59:33  
       

      Jo, je fakt dobrej :1: :4:

      • dracek.60
        dracek.60, 13.1.18 13:59:13  
         

        :1: jj já vím není to poprvé co mu do toho kecám

        • kikinka
          kikinka, 13.1.18 14:02:37  
           

          Já vím, vždyt jsi taky uveden v knize :1: :1: :1:

          • dracek.60
            dracek.60, 13.1.18 14:36:13  
             

            jj a ani sem si to nezasloužil :4:

            • kikinka
              kikinka, 13.1.18 14:47:06  
               

              A já si myslím, že zasloužil :1: :4:

              • dracek.60
                dracek.60, 13.1.18 14:49:29  
                 

                já nevím

                • kikinka
                  kikinka, 13.1.18 14:51:37  
                   

                  Ale ano :1: :1: :1: :4:

            • KarelKeslly
              KarelKeslly, 13.1.18 18:56:15  
               

              :1: :1: :1:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.1.18 02:45:20  
     

    První zoubek

    Lea seděla v křesle a odpočívala, malá byla s ní v obýváku a hrála si s hračkami, když tu se pojednou rozeřvala. Co to... Prolítlo Lei hlavou a tak si ji vzala a snažila se jí ukolébat, ale to nezabralo…

    „Aůůů, bolí mě celá pusa,“ vyjekl Kmitkov.
    „To za nějaký čas přejde,“ konstatoval děda, který byl u něj.
    „Za nějaký čas? Ne za chvíli, či hned?“
    „Ne, chce to nějaký čas, než zuby vyrostou.“
    „Aháá, tak zuby… už tomu rozumím, ale na Regis 1 mě to nebolelo.“
    „Musíš si tím projít, děje se tak, aby se ti smazalo část karmického dluhu společnosti. Tedy ty malé záležitosti, které je třeba vyvážit.“
    „Nejde to jinak?“
    „Bohužel ne, je třeba si to protrpět,“ na to děda Josef.
    „A jak dlouho to tedy bude trvat?“
    „To záleží na spoustě okolnostech, především na tom, kolika tvorům jsi nevědomky ublížil.“
    „Aj, tak to bude asi hodně, že?“
    „No málo toho není, ale ty to jistě zvládneš.“
    „Ale ono to bolí docela fest!“

    Lea si tak prohlížela Katku, zkontrolovala, zda nemá promočenou plenu, zkusila jí dát najíst, ale ani to nezabralo a tak ji kolíbala a snažila se ji uklidnit. Netušila, že právě v této chvíli jí roste její první zoubek. To se měla dozvědět až mnohem mnohem později…
    Byl už večer malá spala vyčerpáním, řvala vlastně skoro celý den... Lea koukala po netu a snažila se dopátrat toho, proč asi tak malá může řvát. Zadala dotaz na web o miminkách a tam ji během chvilky maminky začaly odpovídat. Byl z toho zmatená ještě víc než předtím a také se zhrozila, že by s malou mohlo něco být, že ji třeba něco bolí ve vnitřnostech, žaludek a tak. No, samá chytrá rada, ale nakonec se rozhodla, že se půjde poradit k doktorovi. Ten už bude jistě vědět...
    Katka měla jen lehké spaní a celou noc prořvala, nebyla k uklidnění a tak Lea hned ráno vyrazila k doktorovi…
    „Dobrý den, malá mi furt řve a já nevím proč...“
    „Tak se na to podíváme,“ řekla doktorka a požádala Leu, ať položí malou na stolek a začala ji vyšetřovat. Nic zvláštního neobjevila až nakonec otevřela malé ústa a hle klubal se tam zub.
    „Rostou jí zuby, podívejte se...“
    „A jéje, tak to bude něco!“
    „Ničeho se nebojte, něco vám na to předepíšu, dávejte ji heřmánek, ten to zklidňuje a odvar z hřebíčku, to by to mělo o něco uklidnit, ale ne moc. A ještě dostanete tinkturu a tou to budete potírat.“
    „Jej to jste moc hodná a co myslíte, jak to zabere?“
    „Zabere nezabere, zuby, to je svinstvo, však to znáte sama.“
    „Bohužel si na to už nevzpomínám, ostatně já nemám ani kaz, takže...“
    „Tak to buďte ráda, mnohé maminy po porodu přišly o několik zubů...“
    „To jako vážně?“
    „Ano. Ale už dost povídaček a mazejte do lékárny, ať malá netrpí moc dlouho.“
    „Dobře, nashledanou a děkuji,“ a dveře za Leou zaklaply.
    V lékárně Lea dostala na recept vše potřebné a zašla ještě do obchodu koupit mák, zkusí udělat makový odvar, to by taky mohlo zabrat, jak se dozvěděla na netu.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.1.18 02:45:35  
       

      Jen co došla domů, tak Katku přebalila, dala jí najíst, ale s tím moc nepochodila, jelikož malá stále řvala a nebyla k udržení, ale přeci jen pár soust se jí podařilo do Katky vměstnat a pak ji tinkturou potřela ono místo, kde zoubek rostl. Katka se pak o něco uklidnila, ale Lea se rozhodla, že zkusí ještě ten odvar z máku, tedy na noc… to by mohlo zabrat, poradila se po telefonu i s mamkou, ale ta jí to vyvracela, že to může být nebezpečné, ale Lea se nenechala odradit a prubla to… Následná noc byla díky tomu dosti klidná, malá se probrala jen dvakrát, krz tu bolest, tak si ji Lea vždy vzala k sobě do ušáku a chovala ji a za nedlouho Katka zase usnula. Makovinový odvar tedy zabral dokonale. Ještě štěstí, že na to na netu narazila, dost ji to ušetřilo nervy i spánek a také i u Katky.

      • kikinka
        kikinka, 13.1.18 10:37:35  
         

        :2: Hezky se to čte :4:
        Znovu pochvala, k vytknutí není nic :2:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 13.1.18 11:01:42  
           

          poupraveno..přidány teploty a sirup na snížení horečky

          • kikinka
            kikinka, 13.1.18 11:08:02  
             

            :6: :6:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.1.18 01:11:18  
     

    Návštěva u Zuzky

    Zase bylo hezky a Lea opět byla na procházce s malou. Ne že by za škaredého počasí nechodila, ale když to sluníčko tak vybízelo k tomu někam zajít. Tak opět vyrazila na kopec k padlým bojovníkům… Měla nejvyšší čas, Zuzka tam na ni už čekala…
    „Ahoj Zuzííí,“ mávala z daleka Lea na Zuzku.
    „Čauky, máš se?“ to byla u Zuzky taková zdvořilostní fráze.
    „Jo celkem to ujde a ty?“
    „Můj je teď v práci, chtěla by ses juknout k nám?“
    „Jůůů, moc ráda… už dřív jsem byla zvědavá, ale nějak no znáš to… jsem spíš taková upejpavá...“
    „S tím ti pomůžu… když jsme se to naučila já, tak ty taky.“
    „A jak?“
    „Nech se překvapit!“
    „No dobrá, tak jdeme?“
    „Jo!!!“
    A už si to obě svištěly s kočárky po kamenech dolů cestou k Zuzčinému domečku.
    Když Lea vstoupila dovnitř, tak ji ovanula vůně levandule, překvapilo ji to, ale Zuzka jen mávla rukou a podotkla, že na ni chodí kousek za polem, že je tam celá paseka. To Leu zaujalo, protože si taky chtěla udělat pytlíčky. Prý je to proti molům a dává se to do skříní, aby i prádlo bylo provoněné.
    Zuzka Leu provázela celým domem, ukázala jí krb, kuchyň obývák, který byl z masivu, plazmovou televizi, hi-fi soupravu, kterou dělal její manžel a tak i ložnici, kde byla na stropě hvězdná obloha, když se zapnulo osvětlení - malé LED žárovičky, tomu dodávaly půvab i nádech tajemna. Pod lustrem byl zavěšený lapač snů a tak dále. Lea se nemohla vynadívat na tu nádheru. Tepované kování všech klik u dveří, prostě jak na zámku.
    „Tak co na to říkáš?“
    „Jedním slovem paráda. Jsem v úžasu. To jste takto koupili, nebo jste si ty věci nechali dělat na zakázku?“
    „Všechno, co tu vidíš je jen výsledek práce mě a manžela, jen kuchyň je dělaná na zakázku.“
    „Tak to muselo dat spoustu práce.“
    „To víš, lehké to nebylo, ale žije se nám tu báječně.“
    „Taky bych chtěla něco podobného, ale my na to nemáme peníze, ani čas.“
    „Nic se nestrachuj, je to děláno ve volnu a po večerech, pravda, někdy to bylo úmorné, ale zvládli jsme to,“ konstatovala Zuzka.
    „A jak jste to dělali?“
    „Manžel většinu věcí udělal v dílně, drobnosti jsou moje práce.“
    „Tak to jste moc šikovní, já bych tohle to nezvládla.“
    „Tak zaprvé, vypusť onoho BYCHA, když takto budeš uvažovat, tak ničeho nedosáhneš!“
    „Jakého bycha?“ otázala se zájmem Lea.
    „BYCHA - já bych, kdybych a tak.“
    „Aha, a to jako pomůže?“
    „Když se na to budeš soustředit, tak ano, ale je třeba, aby se ti to vrylo pod kůži, když pak budeš uvažovat stylem, já chci, já toho dosáhnu, já udělám to a to, tak se ti věci začnou dařit.“
    „Ahááá.“
    „Začni postupně, než nějakou větu vypustíš z úst, tak si na tuto poučku vzpomeň, zda tam je něco podvratného či není. Třeba to tvé já to nedokáži. Proč říkáš, že nedokážeš, když jsi to nezkusila.“
    „No víš, já se dost bojím, mám malé sebevědomí, když něco udělám, tak se mi sem tam daří a sem tam ne a to si pak říkám, že jsem nešika.“
    „Hele, žádný učený z nebe nespadl. Tak se i ty uč, dělej chyby, snaž se... mi řekni, kdo nechybuje?!“
    „No já vím, ale ono je to těžký.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.1.18 01:11:33  
       

      „Lehký, těžký, každé má své, nelze říci, že je něco jednoduchého, či těžkého, každý má vlohy na něco jiného, ale pílí se dá udělat dost a vytáhnout i z toho mála maximum.“
      „Se ti to řekne...“
      „To si piš, že se mi to řekne! Protože právě ve stejné situaci jsem kdysi byla i já, taky taková nerozhodná...“
      „Tak co s tím?“
      „Dej si nějaký závazek a klidně i velký, že něco uděláš.“
      „A co když to nesplním?“
      „I splníš… je to jako se střílením na terč, když ho chceš zasáhnout, tak taky míříš na střed a ne někam naokraj… no ne? A pak, jakmile se střela dotkne terče, byť na okraji, tak pušku zkoriguješ a další střela už je blízko desítce a pak další rána je zas přesnější až nakonec tu desítku zasáhneš.“
      „Aha,no vidíš, to je hezké přirovnání.“
      „Tak vidíš, se vším to máš právě tak!“
      „Opravdu?“
      „Skutečně, když se nebudeš snažit a podceňovt se, tak si sama jen pod sebou řežeš větev, to je pak jasné, že slítneš ze stromu...“
      „Tak jo, já se tedy budu snažit...“
      „No hurá, tak a teď si dej nějaký závazek, který splníš ještě dneska!“
      „Když já nevím co!
      „Třeba to, že uděláš překvapení tomu svému a neříkej, že to nejde, vymysli něco a přemýšlej nad tím… protože jen tak, že nad tím budeš přemýšlet, tak tě to napadne! A ne, že to po pár minutách vzdáš!“
      „Dobře, budu se snažit.“
      „Tak a teď běž domů, ať to stihneš,“ a Zuzka ji vypravila ze dveří…
      Lea celou cestu domů vymýšlela, co tak udělat, ale na nic zaboha nemohla přijít… Nevedlo se jí… ale těsně před tím, než Pavel došel z práce ji něco napadlo, ale jak to zrealizovat? No zkusila to, buď a nebo a to právě byla ta chvíle, kdy se v Lei ozvalo podvědomí, tedy spíše řečeno, kdy si utvrdila to, že když takto bude jednat, tak se bude dařit… Pavel byl z překvápka nadšen, jednalo se o ručně vyřezanou bílou svíci s ornamenty. Leu totiž napadlo vzít jednu ze svíček, které měli doma a vyřezat do ní klikyháky a trochu si s tím pohrát, nebyla to dřina, ale spíš ji to dalo práci co do přemýšlení, jaké tam vyřezat, aby to působilo hezky. No, Pavel byl tím nadšen a hned dal Lei dlouhý polibek...

      • kikinka
        kikinka, 13.1.18 01:25:47  
         

        :2: :2: :2:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.1.18 01:25:42  
       

      Lea ráno pak našla lísteček a na něm stálo:

      Sen krásný se mi zdál,
      že jsem po boku tvém stál.
      Byli jsme oba v ráji,
      byl to sen, sen o Máji.
      O zahradě velké, plné stromů,
      já chci jíti už s tebou k tobě domů.
      Chci s tebou ulehnout na polštář slaměný,
      nechci býti více němý.
      Budu mluvit to, co srdce mi káže,
      vše, na co se tvé srdce táže.
      Sním a sním si tento sen,
      že s tebou budu jen.
      Že s tebou, lásko, budu žít
      a děti spolem budem mít.
      Budou to naše radosti malé,
      co naučíme je, budou života znalé.
      Budou našimi potomky, novou cestou,
      budou naší teplou vestou.
      Co zahřeje nás ve stáří jak kamna,
      ne, nejsou to jen slova prázdná.
      Je to holý fakt,
      já vím, držím takt.
      Takt, co dělá chvíli tik a chvíli ťak,
      já obrátím se už na znak,
      by jsem si nepřeležel svoji ruku,
      budu ve snu kukat, ku-ku, ku-ku.
      Já už končím s tímto snem,
      jelikož noc se sešla s dnem.
      Probírám se do nového dne
      a mé srdce zas k tobě lásko žhne…

      To ji potěšilo natolik, že jí ukápla nejedna slza. Ano, ano, takové malé věci, jako nějaký svůj vlastní výtvor dokáží udělat mnohé a probudit v člověku to krásné a milé, obzvláště si cenila právě této básně, protože Pavel se ještě takto nikdy neprojevil. Básně psala jen ona. Že by přeci jen v něm bylo cosi zakotveno? Nebo snad nahlédl do jejího deníku, kde si píše básničky? Musí se ho na to zeptat, prolítlo ji hlavou. Ale pak tu myšlenku zaplašila. To by přeci neudělal, i když. Ne, nesmím na to myslet a podezírat ho, jistě to napsal z čiré lásky k ní.

      • kikinka
        kikinka, 13.1.18 01:26:06  
         

        :2: :2: :2:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 13.1.18 01:53:50  
           

          žádnej koment?nějaká drobnost, co by neseděla? vše je cajk? :2:

          • kikinka
            kikinka, 13.1.18 10:36:19  
             

            Nic, co by mi nesedělo, jsem nenašla, za mě dobrý :4: