Placen za existenci

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
KarelKeslly (2017-11-14 20:48:23)Maatina (2017-09-23 12:53:51)arreaux (2017-05-25 00:18:50)
Placen za existenci
Založeno: 22. 5. 2017 | Příspěvků: 105 | Členů: 3
Správci: KarelKeslly (hlavní)

POZOR!!! Název se změnil na:

PLACEN ZA ŽIVOT

Narodil jsem se, protože jsem musel splatit dluh.

Román (povídka na pokračování) o Zemi i o tom, jak to chodí, tak trochu z jiného pohledu...

beta-čtenáři vítáni a kritika (kopnutí i nápady) taktéž - přímo ke každé části netřeba do vzkazů

https://youtu.be/taBrZJUcGo0 - těhotenství týden po týdnu

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.9.17 11:54:25  
     

    Prolog

    Planeta Regis 1 je od Země hodně vzdálená. Je v souhvězdí Střelce. Má dva měsíce – Rudor a Mokit. Rudor téměř nezapadá a je spíše do blankytně modré barvy. Zato Mokit je vidět jen ojediněle. Vždy jak slunce vychází, tak jej na pár minut překryje svoji zelenou září a pak zase zapadne za obzor. Ani jeden z měsíců není obyvatelný. Ostatně na Regis 1 je dostatečné místo pro všechny. Ale je to prazvláštní místo. Jsou zde tvorové různých velikostí i zjevu. Od malých až po ty velké, avšak, co na výšce některému z nich přibylo, to mu zase ubralo inteligence. Nicméně se zde tak nějak všichni mají v lásce, je to idylická planeta. Téměř. Sem tam se přeci jen někomu povede zkazit den druhému a díky tomu mu narůstá karmický dluh vůči společnosti, který je třeba i splatit, ale ne zde - na jiných planetách, jelikož tato planeta je pro všechny startovní bod, ze kterého vyrážejí, tak říkajíc, do světa na zkušenou. Peníze, jak je známe zde neexistují, každý má příděl kreditů na celý eón a s tím si musí vystačit. Nedají se jakkoli získat, i když vlastně ano - za pomoci Cestovky, ale to je na delší povídání...

    Jak už bylo řečeno, tak je to tu s kredity na štíru. Ale ne každému to stačí a tak hledají různé možnosti, jak kredity získat a především, jak se zbavit svého karmického dluhu, který zde nelze odčinit a pouze narůstá… Každý se s tím vypořádává jak umí, tak jako náš hlavní hrdina Kmitko a jeho přítel. Kmitko dost v mládí rozhazoval a užíval si, čož byla mladická nerozvážnost a postupem času se z něj stal bezdomovec či jak to říci. Dělil se s kamarádem o jídlo a byl rád, že tak tak přežívá. Ostatně dobrých přátel je poskrovnu a proto je rád, že si našel někoho, kdo mu bude rozumět. Jeho kamarádem je dá se říci takový kůň s vepří hlavou, spíš poník, než kůň, ale ani tohle přirovnání není zcela správné, jak jinak lze nazvat koně jež má místo kopyt ruce. To je taková místní zvláštnost této planety – nikdo zde nemá nohy – všichni tu chodí po rukách. Jen zaměstnanci Cestovky mají nohy, jinak nikdo. Také jsou zde zajímavá obydlí, není tu žádný panelák, jak jej známe my, ale spíše jen doupata, či jak to nazvat. Většina tvorů žije v otevřeném prostoru a aby se některý z nich dostal do „města“, tak je třeba být velmi skromný a pomáhat svým druhům. Díky tomu se karma maže, ale ještě nikdo si ji zde zcela nesmazal. Naopak. Díky různorodosti vzhledu i povah, je obtížnější si ji alespoň udržet na nějaké přijatelné hodnotě. Města jsou jako lákadla, ale žít v nich je velké zatížení pro každého tvora. A pak, je to dá se říci i taková výsada, za kterou se však platí tato vysoká cena. Je to jako by jste postoupily ze školky rovnou na vysokou školu, než se naučíte vše potřebné, tak uděláte hromadu chyb, kterých pak litujete, ale už se s tím nedá nic moc dělat… i když...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 1.8.17 05:06:15  
     

    zase nespím a píšu... za tuto noc 13 stran :15: (4 kráké kapitoly do fantasy románu)
    https://www.diskutnici.cz/forum/3866-serafe-zachran-nas/

    pokračování placen za život prozatím odloženo ad akta :2: musím si to nějak promyslet, co do toho dám a jak to bude vypadat... ale prvně dopíšu asi toho Serafa... pokračovat to jako dneska, tak do konce prázdnin hotovka :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 19:19:31  
     

    Anotace:
    Do rodícího se dítěte - lůna matky na Zemi, se z jiné planety přenáší mysl a duše Kmitka - rukatého tvora. Jak asi vnímá to, co se děje kolem něho, než bude moci sám prozkoumávat svět? A co ona reklama Cestovky - božské cestovní kanceláře: "Naroďte se na Zemi, zaplatíme vám," jak si ji kdysi všiml na své domovské planetě Regis 1? Co to všechno obnáší? Dá se to shrnout do věty: "Narodil jsem se, protože jsem musel splatit svůj dluh," ano, nebo ne?!? Setká se ještě vůbec někdy a někde se svým věrným a moudrým kamarádem z Regis 1? A pokud ano, tak kdy?

    Píše se první eón na planetě Regis 1 a hlavní hrdina tak tak přežívá o kousku do úst a bez střechy nad hlavou spolu se svým letitým kamarádem. Při jedné procházce městem narazí na reklamu: "Naroďte se na Zemi jako člověk, zaplatíme vám!" Samou sebou, že se toho náš hrdina chytl, jelikož kredity na Regis 1 nikdo nedával - jen se utrácely a přibývaly karmické dluhy. Cestovka, a její reklama, by tedy mohla být řešením, jak ze všeho ven a ještě něco na vrch získat. Nicméně zjišťuje, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A věta: "Narodil jsem se, protože jsem musel splatit svůj dluh," je víc než příznačná.

    Z planety na planetu Cestovkou, aneb jek se rodí děti a co vše prožívají. Přemýšleli jste o tom někdy tatínkové? Ne? A co vy maminky, napadlo vás někdy, jak dítě uvnitř vás přemýšlí a co vše se mu děje? Ano? A k čemu jste dospěli? Mohlo by to být podobné jako zde? Nebo je to na vás moc černé? Kdo ví, jak to funguje, sám to jen odhaduji, ale jistě mi dáte za pravdu, že ono kopání i řvaní příčinu mít musí (nejen fyzickou, ale třebas i duchovní). Já se jedné nitky chytil a rozvíjím ji právě v tomto sci-fi duchovním románu. No posuďte sami... je to ono nebo ne?

    Hlavní hrdina tak tak přežívá o kousku do úst a bez střechy nad hlavou spolu se svým letitým kamarádem. A tu při jedné procházce městem narazí na reklamu: "Naroďte se na Zemi jako člověk, zaplatíme vám!" Cestovka, a její reklama, byla lákavá, i proto, že už ho nebavilo žít z ruky do huby. Nicméně zjišťuje, že to není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. A věta: "Narodil jsem se, protože jsem musel splatit svůj dluh," vyjadřuje naprosto vše na co lze pomyslit, dokonce i nemožné.

    "Narodil jsem se, protože jsem musel splatit svůj dluh." Takto se dá popsat cesta obojpohlavního rukatého tvora jménem Kmitko, z planety Regis 1 do lůna pozemské matky. Co ji čeká a jaké jsou praktiky Cestovky - božské cestovní kanceláře, když zahlídla na své planetě reklamu: "Naroďte se na Zemi jako člověk. Zaplatíme vám!" Jaká bude její pouť zde na Zemi a co vše se ještě odehraje než se narodí a co pak? Raději ani nedomýšlet, jelikož i nemožné lze uskutečnit, jak sama na vlastní kůži zjišťuje.

    Co vybrat za anotaci? Napadá někoho něco?

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 17.7.17 05:04:38  
       

      na pokračování není múza tak začínám další dílko... :4: viz výše

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 17.7.17 13:56:01  
       

      Tato povídka se bude ucházet o umístění v 2. ročníku soutěže literárního magazínu Svět knih, tak držte prosím pěsti, ať se dobře umístí :-) všem předem děkuji :-)

    • Maatina
      Maatina, 28.7.17 02:22:34  
       

      Tak jsem si hledala, co znamená anotace :-D

      Jinak z těch jednotlivých textů, mně osobně se nejvíce zamlouvá č. 2.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 17:17:32  
     

    pokračování třebas zítra (pokud vůbec), dneska už na to nemám buňky :1: :1: :1: :1:

  • romca
    romca, 13.7.17 09:05:27  
     

    K tomu dole,sem se tady přidala,čekááám :15: :15: :15:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 09:07:15  
       

      :1: :1: :1: no jo furt... člověk se jen zmíní a už ho tlačí... :1: :1: :1: jako Kmitka :14:

      • romca
        romca, 13.7.17 09:52:09  
         

        Jo máš to těžkýýýýýýýýýýýý :15: :15: :15:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 13.7.17 10:11:27  
           

          a víš že jo... :1: :1: :1: no nic... povolám Anču... :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1: :1:

          • KarelKeslly
            KarelKeslly, 13.7.17 10:12:14  
             

            no vidíš, to je téma... Pavel teď nemůže, takže musí zaskočit Anča... :1: :1: :1:

            • romca
              romca, 13.7.17 13:55:36  
               

              Jak jinak!Když nemůže jeden,musí druhej. :4: :4:

              • KarelKeslly
                KarelKeslly, 13.7.17 15:52:08  
                 

                to ho má jako to? nebylo by to už moc to popisovat? přeci jen...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 05:48:06  
     

    a kolo se rozbíhá...

    oslovila mě "PANÍ" spisovatelka/scénáristka, tak jsem ji to co teď píšu dal přečíst (Placen za žvot)... píše do Rovnosti, básně, fejetony, má za sebou vydáno desítky knížek... a víte jak mě to ohodnotila?

    Ahoj, Karle, tak už jsem tvůj text zhltla, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Říkala jsem Ti, že literaturu tohoto druhu nevyhledávám, ale to, co jsi napsal Ty ,je skutečně čtivé, napínavé a zajímavé a napsané pěkným jazykem. Pár chybiček jsem objevila, ale jsou to jen drobnosti. Tak až se Ti to bude hodit, ozvi se a probereme to. Moc chválím a těším se na pokračování, pa

    https://www.fdb.cz/lidi/254546-blanka-budinova.html :15: :15: :15:

    sám tomu ještě nevěřím :15: :15: :15: :15:

    https://www.brno.cz/obcan/vyznamne-osoby-a-vyroci/slavne-osobnosti/?pg=detail&idosobnosti=197
    a tohle byl její manžel... učil ji psát...

    takže su šťastej jak blecha v psím kožichu :15: :15: :15:
    teď jen udržet laťku i u dalších dílů...

    • Nemezis
      Nemezis, 13.7.17 10:55:56  
       

      gratulujem, :15: múza nech sa činí aj 24 hodín denne :2:

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 13.7.17 13:30:27  
         

        a co spánek???? :7: :7: :7:

        • Nemezis
          Nemezis, 13.7.17 13:42:20  
           

          hi hi, spať, to áno, :15: ale ona? nech len pekne kope :4:

    • dracek.60
      dracek.60, 13.7.17 18:14:22  
       

      pěknýý :1:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.7.17 04:58:56  
       

      A je tu další hodnocení :15: toto jsem nečekal

      Tak jsem před chvilkou dočetl 1.díl z chystaného rozsáhlejšího románku "Placen za život". A narovinu říkám, již nyní se docela těším na pokračování a jak to vlastně všechno dopadne. Autor zde namixoval tu správnou dávku napětí, ale i svižnosti, takže děj pěkně plyne, nikde se nezasekává zdlouhavými popisy toho či onoho. Odsejpá to a ta poslední kapitola, ve vlaku, to už je vyloženě fofr.....a najednou...konec! :-) Ale tak je to správné, tak to má být! O to víc se totiž budeme všichni těšit, jak že se vlastně holčička bude jmenovat, jak se jí bude tady "na Zemi" líbit - nezapomínejme, že jde o mimozemskou civilizaci - a vůbec, těch otázek naskakuje tím víc, čím víc jsme se do tohoto, poměrně svěžího dílka, ponořili. Shrnutí - je to hezké, čtivé, nerozvleklé, má to děj a důležité - není použit vulgární styl! Toho si totiž užíváme denně z rádie, televize apod. Pokud chci něco na relax a odpočinutí si od toho všeho, rád sáhnu po takovéto slušné knížce. Mohu všem, kdo to ještě nečetli, toto dílko jen a jen doporučit. :-) *zm*

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.7.17 05:07:29  
       

      Velmi zajímavá myšlenka a velmi dobře pojata, a taky velmi vtipně :D nikdy bych si nedokázala představit, že by chlap napsal něco o těhotenství, ale musím říct, že od chlapa to vyzní daleko líp jak od ženský, možná proto, že neřeší blbosti a má ten správný nadhled. Jde sice o esoteriku, ale nejde o žádné bláboly a nesmysly, psané opravdu poutavě a čtivě, tedy alespoň to, co jsem měla zatím tu čest číst.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 16.7.17 21:48:04  
       

      tak a je tu první nic moc koment - prý se věty nějak sekaj - mají nelogickou návaznost... přišlo vám to tak?

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 31.7.17 14:04:18  
       

      Právě jsem dočetla - skvělé! Musím říct, že na prvním místě mě určitě zaujala myšlenka celé povídky, styl psaní mi opravdu sedl a jsem ráda, že jsem měla tu čest... :2: Je zde ale pár věcí, které mi vadí (což samozřejmě vztahuju na to, že porodnictví studuju už léta) - typické gynekologické řeči o úzké pánvi a podobně, což jsou do nebe volající nesmysly :1: Ale teoreticky by se to dalo brát i jako plus, že nám autor vystihnul informovanost zdravotnického personálu v naší zemi :1: Ale je na tom smutné právě to, že to pak ostatní lidé berou jako normu. A pak.. ta klasická panika typu "ach bože, praskla mi voda, honem volat sanitku".. proč, nač?! :1: Kontrakce přišly tak jaksi najednou, nečekaně, ani jsem skoro nepostřehla.. škoda, že konec byl takový uchvátanější... ALE! Za překotný porod mimo porodnici máš plus :2: Nicméně abych jen nehanila.. jako celek se mi to zamlouvalo velice, je to originální a já věřím, že svoje čtenáře si to rozhodně najde :) Určitě to podle mě patří k těm lepším spisovatelským počinům dnešní doby. :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 03:52:28  
     

    Tak a první díl tohoto sci-fi je dopsaný... jupíííí :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 03:51:17  
     

    Velký pátek

    Vše už bylo nachystáno a Lea se s Pavlem chystali do porodnice. Už jen oblíknout, zamknout barák a hurá na cestu.
    „Máš všechno?“ optal se Pavel Lei.
    „Mám, nestarej se...“
    „Vypla jsi v kuchyni sporák?“
    „No, jak jinak.“
    „Máš mobil?“
    „Nestresuj… Stejnak budeš u toho.“
    „Tak dobře, já jen, abys na nic nezapomněla.“
    „Hele, pojď už na vlak ať nemusíme čekat na další a stihneme ho.“
    „Tak jo, no...“
    Od stavení to na vlakovou zastávku oba měli asi tak pět minut pěšky z kopce, tak se jim šlo dobře. Pavel táhl plný kufřík na kolečkách, ale na kočičích hlavách neposlušně kolečka poskakovala, takže s tím měl nemalou práci.
    „Měli jsem si vzít radši taxíka,“ poznamenal, když se mu opětovně jedno kolečko zaseklo v dlažbě.
    „Musíme šetřit, každá koruna teď bude dobrá. Víš co by to stálo?“
    „To sice jo, ale pro jednou by se snad nic nestalo.“
    „Já to zvládnu, však rodím až zítra, tak pohoda,“ řekla Lea a s úsměvem se na Pavla podívala. Ten už měl za tu chvíli toho dost, jak se to neustále zasekávalo a tak vzal kufr do ruky a nesl ho v ruce.
    „Sakra práce, tohleto.“
    „Nenadávej, však to tak těžký není.“
    „O to nejde, ale už by tu taky mohli udělat nějakou normální silnici.“
    „Řekni si na schůzi Pepovi, on je starosta, on rozhoduje, co se tu bude dělat.“ Lea ho znala líp jak Pavel. Ten se za ní přistěhoval teprve nedávno - po té, co mu skončili služebky po světě. Jako manažer na vysoké pozici měl pod sebou celou Evropu, v nadnárodní korporaci, tak jezdíval i mimo republiku. Ale stáže mu už skončili a teď jezdil jen do Rakouska, což bylo blízko a dalo se to i s přespáním doma skloubit. Jen Lea o něj vždy měla starosti, aby se mu nic nestalo a nepřišla o něj.
    Došli až na zastávku k provizornímu přístřešku, kde si Lea sedla a Pavel s úlevou položil kufr. Vlak měl jet za deset minut, takže měli času dost.
    „Víš, co mě tak napadlo, pozvat k tomu porodu i Tomáše, byl by to dobrý kmotr, co ty na to?“ zeptala se Pavla Lea.
    „No když myslíš, dle mě je to podivín co se furt šťourá v duchovnu. Nevidím v tom nic přínosného.“
    „Takže jsi proti?“ udiveně se otázala Lea a svraštila čelo.
    „To jsem neřekl, ale viděl bych na to místo lepší,“ pokračoval Pavel.
    „Tak navrhni...“
    „Já ti teď nepovím, ale dá se kdokoli jiný.“
    „Tak kdokoli? To nemyslíš vážně?!“
    „Co třeba ta Eva, ta tvoje kamarádka?“
    „To ne, ta má svých starostí dost.“
    „Tak kdo?“
    „Právě… mě vychází jen Tomáš.“
    „No, tak ať je po tvým,“ ustoupil Pavel, ale trochu ho to mrzelo. Tomáš byl skutečně podivín. Smál se, i když měl trampoty a vůbec byl divný dle Pavla, protože se až moc zabírá esoterikou a dělá z obyčejných věcí něco víc. Bál se, aby Lei taky tím svým postojem nepopletl v tomto směru hlavu. Nicméně byl u Lei hodně dobře zapsán už z dřívějška… Znali se snad už od střední. Prý na sebe narazili při partii šachu. Sem tam ho Pavel vídal u nich doma, jak s Leou hraje. Na jednu stranu to bylo dobře, že Lea není sama doma a má zábavu, ale na drhou si dělal starosti, aby ji tím svím sluníčkařením nějak nenakazil.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 03:51:45  
       

      „Hu hůůů hu,“ ozvalo se v dáli.
      „Super. Už to jede, Pavle!“ pronesla Lea a pomalu se zvedala z lavičky.
      „Počkej, pomůžu ti!“ a podal ji ruku.
      Vlak zastavil na milimetr přesně tak, jak Lea stála. Přesně na dveře. „Další náhoda?“ pomyslela si Lea. „No budu to vnímat víc, kdo ví, kam to vede a co z toho vzejde,“ načež tomu už dál nevěnovala pozornost.
      Do města, na hlavní nádraží, to oba měli hodnou chvíli, cirka třicet minut a pak asi ještě dalších patnáct do porodnice. Lea se uvelebila v sedačce a vzala si do ruk rozečtenou knížku. Načež si Pavel nasadil sluchátka a poslouchal Kabáty, to bylo jeho. Na to Lea nebyla, ta měla radši Indiány, příjemný zvuk píšťaly a tekoucí vodu se zpěvem ptáků.
      Cesta ubíhala celkem v poklidu, když v tom…
      „Ježkovy voči, praskla mi voda.“
      „Co teď??“
      „Vydrž letím za průvodčí, mezitím si brnkni na sto dvanáctku...“
      „To mě tu jako necháš?“
      „Mám na výběr?!“
      „Vydrž volám...“
      „Tůůů, tůůů, tůůů, Centrální linka pomoci, co potřebujete?“
      „Dobrý den, u telefonu Hanžlíková, devadesátý sedmý ročník. Budu rodit a teď ve vlaku mi praskla voda, co mám dělat?“
      „Kde se nacházíte?“
      „Momentálně mezi Chrlicemi a hlavním nádražím v Brně. Tam to končí.“
      „Děkuji, pošleme tam sanitku a vydržte přepojím vás na sestřičku.“
      „La, la, la, la, lůůů… vydržte za okamžik budete spojeni.“
      „Sakryš to to nemůže nikdo vzít?“ stěžovala si Lea.
      „Tak co?!“ Pavel byl netrpělivý.
      „Záchranná služba Brno, s čím potřebujete pomoci?“
      „Praskla mi voda a už mám kontrakce!“ vyhrkla zděšeně Lea.
      Na půl úst pak vyhrkla na Pavla: „Tak takto jsem si to tedy nepředstavovala.“
      „Hlavně se uklidněte, je tam s vámi někdo?“
      „Ano, přítel.“
      „Tak ho pošlete za průvodčím, ten má zdravotnický kurz. A vy ještě vydržte, zatím netlačte.“
      „Pavle máš jít pro průvodčí...“
      „Už letím!!!“ a vypařil se směrem dopředu, kam odešla průvodčí.
      „Jak často máte kontrakce?“
      „Zatím po cirka pěti minutách.“
      „Dobře, máme tedy dostatek času.“
      „Jak to?“
      „Až to bude po třech, tak už je čas.“
      „Ale já nechci rodit ve vlaku,“ a z Leiných očí ukápla slza.
      „Uklidněte se maminko, důležité je se nestresovat.“

      Konečně bariéra povolila a já se už nepohupoval a mohl se pořádně opřít o stěnu. Tak jsem se cpal tam, kudy to šlo, byť to šlo obtížně. Pomalu jsem se sunul milimetr po milimetru tou dírou vespod a snažil se dostat z tohoto vězení ven na svět. Zemi. Jaká asi bude? Co mě tam asi čeká? A jak mě přivítají? To byly otázky, které se mi hnaly hlavou.

      „Paní průvodčí, paní průvodčí!!!“ zahalekal Pavel, když už průvodčí viděl v sousedním vagónu, přes otevřené dveře.
      „Co se děje?“
      „Partnerka rodí!!!“
      „A do háje, rychle! Zaveďte mě k ní!“ a už oba běželi k místu, kde byla Lea.
      „Dispečink, zde spěšný vlak Sp 4287, máme tu rodící ženu...“ předávala průvodčí v poklusu informace do vysílačky dál.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 03:52:03  
       

      „Dispečink rozumí. Sanitka je na cestě,“ ozvalo se z vysílačky, což Pavla na chvíli uklidnilo, ale že by to byl ledajaký klid to ne… vždyť Lea měla rodit až zítra a navíc tu bylo riziko, že se malá neprotáhne její úzkou pánví…
      „Už jsme tu lásko… jak jsi na tom?“
      „Už mám kontrakce po čtyřech minutách.“
      „To vypadá, že už co chvíli budete rodit. Tak hlavně zhluboka dýchejte a tlačte při každé kontrakci.“
      „Tady?“
      „Ano tady a teď!!! A žádné odmlouvání!!!“ paní průvodčí byla přísná, ale asi věděla co dělá, vysílačkou ji i Leu naváděla sestra ze záchranky, jak mají pokračovat. Pavel chtěl pomoci, jenže nevěděl jak. Tak alespoň Leu držel za ruku a utíral ji pot z čela. Vlak mezi tím nabral nejvyšší možnou rychlost, aby byl na nádraží co možná nejdříve. Dostal prioritu číslo jedna, dokonce předjel na jedné křižovatce i mezinárodní rychlík, jakou měl prioritu.

      „Tááák, jde to sice pomalu, ale jde,“ a stále jsem se snažil protlačit ven. Prvně hlavičku a pak zbytek těla. Šlo to pomalu ale šlo… a jako by mi i někdo pomáhal zezadu, cítil jsem tlak v zadní části svého těla a jelikož tu už nebyla ta tekutina, co mě obklopovala, tak se to vždy tak nějak smrštilo a zatlačilo, takže mi to pomohlo zas o kousek dál směrem ven.

      „Máte holčičku!!!“ a průvodčí ji plácla po zadku. Načež začala holčička řvát.
      „Gratuluji vám oběma. Je hezká, má krásné hnědé oči.“
      „Ty má po mě,“ špitla Lea s úsměvem a konečně si oddychla.
      „Děkujeme, bez vás bychom to jen těžko zvládli,“ poděkoval Pavel, Lea měla oči jen pro malou.
      „Za minutu jsem na nádraží a tam si vás převezmou zdravotníci,“ podotkla paní průvodčí a ještě chvíli mluvila se sestřičkou na vysílačce, co a jak po narození.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 13.7.17 02:10:41  
     

    S kamarádkou

    Byl čtvrtek a Lea se vydala za kamarádkou na kus řeči, v sobotu už totiž měla rodit. Pátek si nechávala na dodatečné balení věcí a cestu do porodnice. Cesta za kamarádkou byla celkem příjemná, v autobuse byla klimatizace, tak to šlo. Jen malá se neustále převalovala v břiše a kopala jak divá.

    „Já už chci vééén!“ rozčiloval jsem se.
    „Ještě jeden den a už vás pustíme,“ oznamovala Cestovka.
    „A just ne, já chci hned, cestu si vybojuji,“ a zase jsem začal mlátit všemi údy do té neproniknutelné červené stěny. Snažil jsem se najít nejvhodnější místo pro únik z tohoto vězení.
    „To se vám nepovede,“ komentovala moje snažení Cestovka.
    „Vy mi můžete víte co, probiji se ať to stojí co to stojí!“ jsem si nazlobeně myslel. A bušil kolem sebe ještě víc, co mi síly stačily.

    „Sakryš, to dítko je neklidné jako nazlobený kůň,“ pomyslela si Lea, když ucítila další z kopanců, který ji fest zabolel. „Trvat to takto dál, tak za kamarádkou ani nedojedu. Ještě štěstí, že sedím, ve stoje bych to nezvládla. Jsem zvědavá, jak se k ní doplazím,“ v duchu tak přemýšlela až málem přejela zastávku, kde měla vystupovat. Ale zvednout se ze sedadla ji při takovémto kopání udělalo nemalý problém.
    „Pane řidiči počkejte prosím!“ zahalekala dopředu vozu.
    Jeden mladík ji pomohl s vystupováním a řidič ochotně počkal, než nastoupil zpět. „Víc takovýchto lidí,“ proletěla ji myšlenka hlavou.

    „Hej Cestovko, proč tu mám ještě trčet, proč mě nepustíte hned?“
    „Čeká se na správné datum a čas,“ stroze odpověděla Cestovka.
    „To je to tak důležité?“ opáčil jsem.
    „Ano je, dle toho vám pak bude nastaveno chování.“
    „Cože? Vy mi jako chcete určovat, jak se budu chovat? Vyližte mi pr...“ byl jsem vzteky bez sebe.
    „Tady to jinak nejde, podepsal jsem i přizpůsobení se planetě a to do toho spadá. Mimochodem, právě vám bylo strženo 50% kreditů za nevhodné chování. Už se konečně prosím naučte vyjadřovat slušně!“ přišlo důrazně do mysli Kmitkovi od Cestovky.
    „Hmm… asi si na to vaše strhávání kreditů budu muset zvyknout, ale přesto vám povím, že je to týrání proti moji vůli!“
    „Smlouvu jste čet a souhlasil s ní, tak jakýpak copak!“ na to Cestovka.
    „No jo, jenže to jsem ani v náznaku nevěděl, co mě čeká, je to dost nefér rozumíte?!“
    Už se mi odpovědi nedostalo. Tak jsem se zase jal do kopání a probojovávání si cesty ven. Snad mě síly neopustí a probiji se.

    Leina cesta nebyla ke kamarádce nijak dlouhá, jen cirka dvě stě metrů a protínal ji park. Tak jak došla do parku, tak si zase na chvíli sedla, aby odpočinula a hladila při tom bříško.
    „Za chvíli přijdeš na svět. Už se na tebe moc těším. Vydrž ještě...“ mluvila k zárodku života ve svém lůnu. „Jsem zvědavá, po kom budeš, zda po mě nebo po Pavlovi. A taky jak se ti v životě bude dařit. O tom už delší dobu přemýšlím. Snad se ve světě někde dobře chytíš. Líp jak já.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 02:11:08  
       

      Povídala si s ní ještě notnou chvílí jelikož měla čas a kamarádka byla doma celý den. Byla na mateřské se svým klučinou. Lea se s ní seznámila na gynekologii a káply si obě do noty tak moc, že u ní byla pečená vařená a i ona k ní jezdila na návštěvu s malým. Vždy se pak zašly někam do cukrárny na zákusek na zahrádku a kecaly o miminkách.

      „Trochu mě to unavilo, dám si pauzu a pak začnu bojovat zas,“ naběhlo mi na mysl, když mě už docházely síly.
      „To vám k ničemu nepomůže,“ ozvala se Cestovka.
      „Ty tak prdlajs víš, co tu prožívám a co mám za cíl!“ nasraně jsem si broukl. Vlastně to ani brouknutí nebylo spíš takový vypuštění toho sajrajtu, co jsem tu vylučoval, dýchal a pil zároveň. I to mě stresovalo. Neskutečné, taková potupa!!! Jsem na tom hůř než na Regis 1. No jo, Regis, tam bylo relativně hej… co asi dělá kamarád? To je nápad, zeptám se.
      „Můžete mě říci, zda se mohu spojit s kamarádem na Regis 1, kterého jsem tam měl?“
      „Můžete, ale bude to umožněno až později, teď ne, na veškerou komunikaci mimo Zemi je nyní uvaleno embargo.“
      „Aha, tak pak to bude možné? A jak prosím?“
      „Pomocí snů“
      „A co je to sen?“
      Odpovědi jsem se opět nedočkal… Tak jsem se opět pustil do probíjení se cesty ven.

      „Crrr.“
      „Ahoj, tak kde sííí?!“
      „Sedím v parku, musela jsem si odpočnout,“ zaznělo od Lei, tak trochu vyčerpaně.
      Eva to postřehla a tak povídá: „Vydrž, sbalím malého, kočárek a nachystám nějakou tu limču a budeme sedět v parku, malý se alespoň hezky vyblbne na písku a ty mi povíš novinky.“
      „Dobře počkám, ještě tu mám trochu vody, tak vydržím, za jak dlouho to tak zvládneš?“
      „Za deset minut jsem u tebe na lavičce.“
      „To by šlo, sedím tam u té fontány ve stínu...“
      „Neboj, ten park tak velký není, abych tě v něm nenašla. Tak zatím.“ a Eva zavěsila.
      Lea si natáhla nohy a odpočívala.

      Napadlo mě, že bych mohl poslat zase zprávu tam ven. K tomu kdo se o mě tak stará. Na chvíli jsem se soustředil a zkusil to tak jak jsem to dělal posledně a čekal, co z toho bude.

      Lea si tak seděla a hladila bříško, aby se ta malá uklidnila, když v tom najednou přestala kopat a jako by náhodou kolem ní prolétávalo pírko ze stromu… Chytla ho. „Jé štěstíčko!!! To je paráda. To už se mi dlouho nestalo. Konečně zas něco pozitivního.“ Další na sebe nedalo dlouho čekat a další a další… odkud se asi berou, pomyslela si… ale neustále je chytala, už jich měla plnou hrst, když se v dáli objevila kamarádka a s kočárkem. „Tadýýý sééém!!!“ halekala k ní.
      Kamarádka došla až k ní: „Ty si tedy umíš vybrat místo! Je to tu samý ten bílý sajrajt,“ ukazovala na hrst peříček kolem Lei i to co měla v dlani.
      „Ještě před chvílí tu nic nebylo a pak mě to najednou zasypalo.“
      „To by mě tedy zajímalo, odkud to je. Tady nic takového neroste.“
      „Taky jsem se tomu podivovala, ale mám takový tušení, že to není náhoda.“
      „Zase duchaříš? Přestaň s tím nebo se zblázníš! Takových jako ty už jsou plný blázince,“ dělala si Eva starosti.
      „Já jen říkám, že je to betálná náhoda, nic víc.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 02:11:32  
       

      „To známe náhoda sem, náhoda tam, a pak si rupne v kebuli a povezou tě rychlou!“
      „Co jsi dneska tak nafrčená? Ten tvůj nechtěl?“
      „Ale prdlačky, ten chce, i když nemůže,“ načež se rozesmála. „Jen mám o tebe starost. Toť vše.“
      „No dobře, nechme toho. Jak si strávila den?“
      „Jak jinak úklid, vaření, úklid... furt dokolečka, su rád, že mě někdo vytáhne z baráku a nejsem tam sama, padá to tam na mě.“
      „Hmmm… to je zajímavý, mě to nevadí, když jsem doma sama,“ vlastně nejsem sama, pomyslela si. Mám malou a znova pohladila bříško.
      „A ty máš už navaříno?“
      „V pohodě udělám rychlovku, zapečený těstoviny s hříbky, to Pavel rád.“
      „To se máš, ten můj by nad tím ohrnul nos.“
      „Tak Pavlovi chutná i krupičná kaše,“ dala se Lea do smíchu, „takový malý děcko, ale nefrfňá se. Co uvařím, to sní.“
      „To jako ani nebrble?“
      „To si piš že jo...míň teď kořením, takže si to musí dochucovat, ale už si zvykl. Dokonce jsem zkoušela nějaký nový recepty od babičky a moc mu chutnalo. Nedávno jsem dělala knedlíky s jahody.“
      „Ty brďo, tak po tom by se ten můj užral… sní jich co se jen do něj vejde, většinou dělám tak dva tři hrnce… je to tasemnice! Jeho je lepší šatit, než živit a u kluka je to zrovna tak… co chvíli má něco v puse a láduje se.“
      „Vidíš a přesto není tlouštík.“
      „Jo, jo, on to vyběhá a vyblbne se.“
      „To je dobře.“
      „Jsem ho naučila novou hru – šoubrovačku! A to je paráda!“
      „To je jako co?“ podivovala se Lea.
      „Prostě si klekneš na všechny čtyři a lezeš jak batole a honíte se… podmínka je, že furt musíš být na čtyřech. A úkryt je stůl, jinak nábytek a křesla jsou jako překážky a musíš se jim vyhnout. Dává se baba, chápeš?“
      „Tak to chci vidět i ty kolena pak...to jistě latuješ o sto šest,“ rozřechtala se Lea, až se za břicho popadala.
      „Popravdě jsem na tom odepsala nejedny tepláky, ale za tu bžundu to stojí a děcko zabavíš. Zkus to pak s malou taky tak, jistě se jí to bude líbit.“
      „To víš, že zkusím. Už se nemůžu dočkat,“ válela se Lea smíchem až ji břicho bolelo, ale tentokrát ne od kopanců, ale na bránici to už bylo moc.
      „A co dál, co Pavel?“
      „V pohodě, však ho znáš. Už se taky těší… apropó v sobotu rodím. Už na tuty. V pátek tam mám dojet, ještě mě chtějí pro kontrolu mít jeden den na přístrojích…“
      „Supééér, pak se přiď pochulubit a ne že budeš mít černouška,“ popíchla Eva Leu.
      „Nestraš! To by Pavel asi nerozdýchal.“
      „Á můj kumpán se už vrací… du mu to jídlo nachystat.“
      „Ráda jsem tě viděla.“
      „I já tebe, čau.“
      „Ahoj.“
      Eva se zvedla a šla naproti tomu svému. Ten ji už z dálky mával. To nemohla Lea nikdy pochopit, jak má tak dobrý zrak, že ji na takovou dálku pozná. Sbalila se tedy taky a razila domů.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 13.7.17 02:19:56  
       

      sem si tu krátkou kapitolku vynahradil slohovkou :1: :1: :1:

      • romca
        romca, 13.7.17 08:53:28  
         

        Hezkýý,líbí se mi to i tu kamarádku :4: :4: jsi tam dal,umíš!!!No,že umíš psát,to já přece vím!!!

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 13.7.17 08:54:44  
           

          :2: a kritika nic? :2:

          • romca
            romca, 13.7.17 08:58:16  
             

            Kritika???Ti mám kritizovat něco o čem napíšu,že je to hezkýý,tzn.že je to dobře napsaný.Má to spád a je to čtivé,když začneš číst skončíš na konci a hledáš pokračování.

            • KarelKeslly
              KarelKeslly, 13.7.17 09:02:17  
               

              jjj... alespoň zanadávat, že to skončilo... :1: :1: :1:

              • romca
                romca, 13.7.17 09:05:10  
                 

                No já si počkám!!!!Až napíšeš další :1: :1: :1:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 9.7.17 15:29:35  
     

    Jak rodit?

    Bylo úterý a Lea se opět vydala na gynekologii, už naposled. Tentokrát to bylo poněkud jiné. Po obvyklých procedůrách došlo i na to, jak rodit.
    „Víte pane doktore, chtěla bych rodit ve vodě,“ pronesla k doktorovi Lea.
    „Tak to moc nedoporučuji, máte úzkou pánev. Lepší by byl císařský řez, nebo když už tak klasický porod.“
    „Proč to?“
    „Přeci jen se tam dá udělat víc, než ve vodě. Voda je pro bezproblémový porod a vy s tou pánví. No, nevím, nevím. Moc se mi to nezamlouvá“
    „Takže raději ne?“
    „Nedoporučuji to.“
    „Když já chci, aby to pro to dítko bylo co možná nejpříjemnější.“
    „Podívejte se, důležité je, aby přežilo. Ve vodě se ta šance poněkud snižuje.“
    „A to jako proč?“
    „Pokud budou komplikace, tak než vás z vody vytáhnou a udělají vše potřebné, tak už pro něj může být pozdě a to i pro vás.“
    „Hmmm…“ zamyslela se na chvíli Lea.
    Doktor však ještě pokračoval: „Nehledě na to, že vy máte špatnou srážlivost krve, tak byste mohla i vykrvácet!“ podotkl důrazně.
    „Já vím, ale přesto to chci zkusit takto,“ zatvrzele na to Lea.
    „Budiž tedy, objednám vás, termín už se blíží a tam se na takový případ musí nachystat.“
    „Děkuji pane doktore, jste moc laskav.“
    „Co už s vámi?!“ a usmál se byť na jeho tváři byla vidět starost. Zvedl tedy telefon a zavolal do porodnice, chvíli tak mluvil, až dojednal vše potřebné, načež Lei sdělil přesný termín a čas, kdy se tam má dostavit.
    „Děkuji pane doktore, že se tak o mě staráte… A jak se to narodí, tak vám ho donesu ukázat.“
    „To netřeba, hlavně, abyste byly obě v pořádku.“
    „Přesto za vámi zajdu.“
    „Dobře tedy. Potřebujete ještě něco?“
    „Už asi nic… to by mělo být vše.“
    „Tak tedy naschledanou a ať se porod vydaří a malá je k světu,“ a lišácky na ni mrkl.
    Lea pokývala hlavou, taktéž pozdravila na rozloučenou a dveře od ordinace za ní zapadly. A teď hurá domů sbalit se. Ale před tím to ještě vzala přes obchod a nakoupila na oběd.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 9.7.17 15:30:27  
       

      jak to líp rozepsat? Napadá někoho něco? Zdá se mi to takové moc krátké, sekané... :8: :2:

  • Prototype.alex.mercer
    Prototype.alex.mercer, 8.7.17 04:06:20  
     

    http://placenzaexistenci.cz/kniha/ ze by tvuj kolega?

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 8.7.17 10:57:08  
       

      :1: :1: :1: kdeže

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 8.7.17 16:11:20  
         

        to je o něčem zcelajiném...opodnikání.. toto je o děcku...

  • clen.putinovy.revolucni.rady
    clen.putinovy.revolucni.rady, 30.6.17 07:27:36  
     

    https://www.diskutnici.cz/uzivatel/arreaux/
    -----
    https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-9/19437511_1563518067042363_8169706757632381286_n.jpg?oh=42a2a8bc3eb165426ffefe8c3e5d9a42&oe=5A11A893

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 4.6.17 19:06:56  
     

    Kočárek

    Byla sobota a Pavel s Leu se chystali na hledání kočárku. Lea už měla vyhlídnutý na bazárku jeden, tak se na něj jeli podívat. I když měl Pavel dost peněz na nový, tak si říkali oba, na co utrácet, když se dá levně sehnat i nějaký mírně ojetější. Auto ještě neměli, tak museli cestovat MHD. Cesta busem byla pro Leu utrpením. Sluníčko pařilo a v autobusu bylo dusno, tak tak se držela, že neomdlela.

    „Uff to je hic, jestli to tak půjde dál, tak tu zhebnu,“ říkal jsem si v mysli.
    „Haló, nemáte tu nějaký větrák???“ a začal jsem kolem sebe kopat.
    „Copak se vám zase nelíbí?“ ozvala se cestovka.
    „Přeci ten hic. To je normální?“
    „Pro tuto roční dobu zde, ano.“
    „Jaká roční doba? Co to je?“
    „Zde na Zemi není stejná teplota jako byla na Regis 1. Mění se.“
    „To jste mi zatajili!“
    „Zvyknete si.“
    „Jak si mám zvyknout na vedro?“
    „Tělo se vám uzpůsobí, nemějte strach.“
    „Vypovídám smlouvu, tohle nedám.“
    „Smlouvu nelze vypovědět, leda byste nám vrátil všechny kredity.“
    „A kde je mám jako vzít, když jste mě ožebračili!?!“
    Na moji otázku se odpovědi už nedostalo… vedro bylo nesnesitelné, málem jsem omdlíval.

    „Pavle, pomož mi prosím,“ zaúpěla Lea vyčerpáním.
    „Musím z toho vedra ven na čerstvý vzduch, tohle já asi nedám, než tam dojedeme.“
    „Dobře, tak vystoupíme, nic se neděje lásko…“ odvětil Pavel a s účastí se na ni podíval, „další bus jede za chviličku.“
    „Ale nebudeme tam včas.“
    „To nevadí, je to taky mamina, tak to jistě zná. Každopádně jí brnknu, že se zpozdíme,“ a Pavel vytáhl telefon.
    „Chvátalová, prosím.“
    „Zdravím, Hanžlík.“
    „Vy už jste tu?“
    „Ne, ne, Lei se udělalo zle z vedra, tak dojedeme o něco později, nevadí?“
    „Vůbec ne. Hlavně v pořádku dojeďte.“
    „Budeme tam tak o autobus později.“
    „To nevadí, stejně tu uklízím a nic jiného na dnešek nemám. Nemusíte spěchat.“
    „Dobře, děkuji.“
    „Kočárek už mám nachystaný a umytý.“
    „To nebylo třeba.“
    „Ale ano, bylo. Přeci vám ho nedám zapráskaný od špíny.“
    „To jste hodná.“
    „Jistě se vám bude líbit.“
    „Už se na něj těšíme.“
    „Tak zatím.“
    „Děkuji. Na shledanou.“
    Autobus zastavil a oba vystoupili.
    „Tak a je to Leuško, máme čas, osvěž se a pojď si sednout sem do stínu na chviličku.“
    „Víš, já ti mám takový divný pocit, zda té malé něco není. Skoro nekope.“
    „A co by ji asi tak bylo? Ve tvém bříšku je dobře chráněná.“
    „To sice jo, ale přesto.“
    „Napij se a osvěž se. To ti udělá dobře.“
    „Asi máš pravdu. A já si dělám zbytečné starosti. Ale to vedro pro ni asi taky není nejpříjemnější.“
    „Hele když něco, tak pojedeme později, času je dost.“
    „Asi máš pravdu.“
    V dalším autobusu už byla klimatizace, tak cesta ubíhala celkem na pohodu. Asi po půlhodině oba dojeli na místo. Museli jít ještě kousek pěšky, ale nebylo to tak daleko. Zazvonili na zvonek a otevřela jim příjemná paní v letních kytičkovaných šatičkách, šátkem na hlavě a zástěrou kolem pasu.
    „Dobrý den, tak my jsem tu pro ten kočárek.“
    „Zdravím, tak pojďte dál. Už vás netrpělivě čekám... Dáte si něco na pití? Mám tu bezovou limonádu.“
    „Jůůů, tu mám ráda,“ ozvala se Lea.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 4.6.17 19:07:21  
       

      „A co vy? Taky limču, nebo raději pivko?“ otázala se hostitelka Pavla.
      „Popravdě, asi to pivko.“
      „Tak si odpočiňte po cestě, já to tady mezitím nachystám...“ a uvedla je do obývacího pokoje, kde byla klimatizace, ne moc zima, ale ani ne vedro, tak akorát. „Sedněte si kam chcete, ale ten ušák, je moc pohodlný, tak maminko, raději tam,“ a usmála se na Leu.
      Lea zapadla vysílením do křesla a vyložila si nohy na připravenou stoličku. Zase jí otékaly nárty, co už. S tím se nedá teď nic dělat, jen pravidelně cvičit a nebo si prostě zvyknout. Pavel se uvelebil na gauči. Mezitím hostitelka vytáhla skleničky i bezovou limonádu a její malá holčička donesla ze sklepa Pavlovi pivo.
      „Terezka je můj takový malý pomocník, už je na to dost velká a tak se učí, jak hostit,“ načež ji pochválila a poslala si ji hrát.
      „Je milá, taky budeme mít holčičku,“ pronesla Lea.
      „A už víte jak ji pojmenujete?“
      „Ano i ne. Necháme to na náhodě, podle toho kdy se narodí. Máme dvě jména.“
      „Vy ještě nevíte termín?“ překvapeně pronesla hostitelka.
      „To sice ano, ale spíš jde o čas.“
      „Jo tááák, už chápu,“ a usmála se.
      Dále se rozhovor točil kolem malé Terezky i kočárku a jaké to bylo, když ji hostitelka brávala ven… měla zimní dítě, což se Pavlovi i Lei hodilo, protože termín porodu byl plánován na 27. říjen, což bývá už i zima. Výbavička na zimu se tedy hodila. Pak se šli všichni podívat na kočárek. Vypadal dost velký a těžký, ale když si ho Lea zkusila, tak byla překvapena jeho lehkostí.
      „To je paráda, že je tak lehký.“
      „Taky jsem ho s přítelem dlouho vybírali, chtěla jsem něco prostorného pro Terku a zároveň i lehkého a dobře ovladatelného. Navíc nestál moc, jen patnáct tisíc.“
      „Za tu cenu, kterou to prodáváte se mi až nechce věřit, že stál tolik,“ užasnul Pavel.
      „Víte, odchovala jsem na tom dvě děti, tak už má lecos za sebou a bude třeba vyměnit ložiska u koleček.“
      „Ano, to jsme si četli, ale to Pavel v pohodě zvládne. A kde máte to druhé?“ podivovala se Lea.
      „Je s přítelem venku na písku.“
      „Jo tááák. Takže pohodová rodinka,“ a Pavel se usmál.
      „Taky to občas zajiskří, ale víceméně je to pohoda. To jistě taky pak poznáte.“
      „To je v každém vztahu, ale když se ti dva mají rádi a jsou i takoví, dá se říct, kamarádi, tak to funguje dobře,“ a Lea se upřeným pohledem podívala na hostitelku. V jejích očích byla zvědavost, ale toho si hostitelka nevšimla. Jen přitakala, jako že má Lea pravdu a dál už tomu nevěnovala pozornost.
      „Je super, bereme to, že jo Pavle,“ a Lea se otočila na Pavla.
      „Jo, jo, je skvělý za tu cenu. Tady jsou peníze,“ a vytáhl peněženku, ve které je měl nachystané.
      Paní je vyprovázela ke dveřím a tu se v nich zjevil její přítel i s tím druhým dítkem.
      „Zdravím, Chvátal. Tak vidím, že už si to vezete domů.“
      „Dobrý den, už to tak je, spokojenost doufám na obou stranách,“ dal se Pavel do řeči s mužem.
      „Jen taková drobná připomínka, chce to přiklepnout všechny nýty. Přeci jen už to není jako nové.“
      „S tím už si poradím, ale děkuji za upozornění. Naschle.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 4.6.17 19:08:07  
       

      „Mějete se a moc děkujeme za pohoštění i kočárek,“ pronesla Lea k oboum, kteří teď stáli ve dveřích.
      Hostitelka jim popřála šťastnou cestu spolu s mužem a pak dveře za nimi zapadly.
      „Tak a je to naše!“ řekl Pavel Lei.
      „Mám ti takovou radost,myslíš, že si s tím poradíš?“
      „Jo, to nebude problém, nářadí doma je a výměna není tak složitá, už jsem to v práci jedné paní dělal.
      „To jsi mi ani neřekl...“
      „To byla bokovka, byl čas, tak proč se něčemu nepřiučit.“
      „Jo takhle,“ ale Lea si Pavla změřila takovým drobet žárlivým pohledem, který Pavel ani nepostřehl. Jen ji tak v mysli vyvstalo, že by jí ho mohla nějaká ženská přebrat. Ale pak si uvědomila, že když na to bude myslet, tak se to stane a hned tu myšlenku zaplašila.

      • MimVig123
        MimVig123, 4.6.17 20:51:38  
         

        Pavel kočárek zručně opravil. Za pár dní se jim narodil syn. Byl celý tatínek Pavel. Klouček rostl jako z vody...

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 4.6.17 21:27:04  
           

          :1: :1: :1: oni budou mít holčičku... :1: :1: :1:

      • salieriho.bar
        salieriho.bar, 13.6.17 10:57:08  
         

        Hele, vzpoměl jsem si na starou spisovatelskou poučku, že přímá řeč oživuje děj...ale tady je to asi moc...ale jinak dobrý... :15:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 9.7.17 16:03:16  
           

          a co bys tam chtěl jako dát? víc to rozepsat?