Píšeme krátké povídky

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
Pavla.119 (2017-11-22 08:33:05)pejsek (2017-11-22 00:37:30)Jan.Tleskac (2017-11-21 08:51:24)kikinka (2017-11-19 22:18:32)Divobyj (2017-11-16 07:49:48)marta.svobodova (2017-08-02 16:03:37)
Píšeme krátké povídky
Založeno: 1. 5. 2017 | Příspěvků: 85 | Členů: 6
Správci: pejsek (hlavní)

Jde o autorské psaní krátkých povídek jedním pisatelem. Navrhuji krátké povídky do 45,5 řádků - což je kapacita pro jeden příspěvek a vydá po odeslání na 33 řádků zveřejněného textu. Až jak se model osvědčí, můžeme podmínky měnit dle potřeby. Komunikace k povídkám jako obvykle - paralelně a to klikem na reakci pisatele.

PS: veškerá komunikace která se přímo nebude vztahovat k hodnocení nebo tematu povídek bude po ukončení a přečtení smazána. Je to forum výhradně zaměřené na povídky.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • pejsek
    pejsek, 5.11.17 23:05:53  
     

    https://youtu.be/WGY71GkWZeE

  • pejsek
    pejsek, 29.10.17 19:39:30  
     

    Osud.

    Každoročně o dušičkách spolu chodili na hřbitov, kde již po 6 let odpočíval jejich syn, který ve 23 letech zahynul při adrenalinovém sportu, kdy šplhal s kamarádem na televizní věž, aby si na sociální síť pověsil odkaz na odvážné selfvideo z této akce. Nepovedlo se a oba se zřítili do hlubiny pod sebou.
    Jejich jediný syn. Další díťě už mít nemohli a tak se rozhodli k adopci holčičky z ústavu, které bylo tehdy osm let. Měli z ní velikou radost, ona byla hodnou a šikovnou dcerkou a tak v její osobě našli náplast na tragedii jejich syna. Holčičku opatrovali, chránili od hloupostí, které mladí vymýšlejí, moc se o ní báli. Ale ta o žádném adrenalinu nechtěla ani slyšet, její koníček bylo violončelo a tomu se věnovala naplno. Život se ubíral tím správným způsobem kupředu a nic nenaznačovalo, že by to mělo být v budoucnu jinak.
    Jako předešlé roky, manželé se chystali na dušičky na hřbitov. Dcerka měla v lidové škole umění generální zkoušku na výroční koncert a proto nemohla jít s nimi. Ale den předtím upozorňovali v televizi, že má přijít silný vítr, že může nastat kalamitní stav a že lidé pokud nemusí, aby zůstali raději v budovách než se to přežene. Holčička říkala rodičům, že to mají radši odložit. Manželé přesto nedbali a vydali se na hřbitov. Byl to lesní hřbitov.
    Dcerce skončila zkouška a byla na cestě domů. Cestou viděla napáchané škody a sama se musela několikrát schovat před poletujícími předměty, měla také strach o svůj nástroj. Přišla domů a věnovala se svojim každodením záležitostem. Zazněl zvonek. Šla otevřít a vesele nakoukla otevřenými dveřmi. Stáli tam dva policisté.
    Rodiče šli zapálit na dušičky svíčky, dát věneček a spadl na oba strom. Nedalo se nic dělat, protože těch stromů v lese spadlo více a sanitka nemohla přijet včas.
    Smutně hleděla holčička při koncertě do první řady, kde seděla její paní ředitelka z dětského domova. .....Šli mrtvému zapálit svíčku a zůstali tam s ním.

    • Jessie
      Jessie, 29.10.17 20:35:46  
       

      To je smutně poetický příběh. Hodí se k tomuhle období, jako smíření s tím, co život přináší.

      • pejsek
        pejsek, 29.10.17 20:55:10  
         

        byl jsem přímo inspirovaný - v tv zprávách dávali, že někde policie uzavřela lesní hřbitov a lidi se rozčilovali, že nemohou zapálit svíčky,...pitomci, pošetilí,...

        • Jessie
          Jessie, 29.10.17 21:56:44  
           

          A co když je ten mrtvý zavolal k sobě...
          Nějak se bojím :5:

          • pejsek
            pejsek, 29.10.17 22:02:41  
             

            můj apel spočíval v umíněnosti dodržet rituál za každou cenu. Pošetilost jsem měl na mysli.

            • Jessie
              Jessie, 29.10.17 22:07:01  
               

              Teď mě napadlo, co by asi k tomu dodržování rituálů řekla ratka :2:. Ona vždycky přišla s něčím překvapivým.

              • pejsek
                pejsek, 29.10.17 22:10:11  
                 

                tak to ti nepovím

                • Jessie
                  Jessie, 29.10.17 22:27:59  
                   

                  Je to v každém případě zajímavý problém k úvaze, to o dodržování rituálů. Rituály na nás působí jako takové bezpečí, jistota, pravidelně se opakující. A tvoje povídka ukazuje, jak to může být jinak.

                • milada948
                  milada948, 29.10.17 23:50:41  
                   

                  Moc pěkné i když smutné,mám ráda takové čtení,mám vše schované.

    • kikinka
      kikinka, 30.10.17 10:37:22  
       

      Mirku...jedím slovem NÁDHERA :6: smutný příběh,do kterého jsem se vžila tak,že mi tečou slzy... Ty prostě umíš!

      • pejsek
        pejsek, 30.10.17 12:17:41  
         

        tak pišme, pište, ať si také mohu zaslzet :2:

  • pejsek
    pejsek, 6.6.17 21:49:23  
     

    Co je důležité.

    Pokročil kupředu a položil věnec na hrob svého předka. Jeho děd byl u pěšího vojska, říkali že byl ostřelovač. Říkali, že má být na něj pyšný pro jeho úspěchy ve vojenském nasazení. Zamyslil se. Vraždění. Zabíjení.
    Ležel tři dny v listí a čekal na příležitost. Všechno ho svědilo od potu a žádné hygieny. Cíl nebyl v dosahu, vysílačka mlčela. Naděje mizivé. Až jednou vysílačka dala informace. Zbystřil pozornost a upřel pohled na krajinu pod ním. Konvoj vozidel pod jeho stanovištěm byl v pohybu, hledal cíl. Našel. Vystřelil a trefil. Opustil stanoviště a zavolal podporu. Na blízké mítině přistál vrtulník.
    Odešel ze hřbitova a zapadl do blízkého baru. Jeho předek byl ostřelovač, vrah nic netušící osoby. Měl vyznamenání a byl pohřben s poctami. Zkusil si představit, že zabíjí. Na vojně nebyl, byl zproštěn služby pro chatrné zdraví. Vzít někomu život. Vyšel z baru a zamířil ke stanovišti tramvaje. Muž u zastávky ho požádal o oheň. Vyndal zapalovač a připálil. Najednou ucítil ránu a ztratil vědomí. Probral se a viděl, jak jakýsi muž ztrácí stabilitu a padá na zem. Zorničky reagovaly a tak zavolal rychlou. Záchranáři naložili muže a odjeli. Vzpamatoval se. Později našel toho muže a navštívil ho v nemocnici. Muž se na něho podíval a omluvil se mu. Nechápal. Já jsem ten, kdo vás přepadl pane. ||Díval se do očí člověka. Proč? Padla otázka. Neměl jsem peníze,...zněla odpověď. Od té doby vím, co je důležité. Peníze to nejsou.

    • kikinka
      kikinka, 15.6.17 00:35:55  
       

      Ano,Mirku,je to tak...peníze to nejsou :4:
      Pro mě jsou nejdůležitější právě ty hodnoty,které se žádnými penězi zaplatit nedají :2:Máme oba stejný žebříček hodnot :4:
      Jinak velmi pěkně napsaná povídka,ostatně jako všechny od tebe :2:

      • Divobyj
        Divobyj, 16.6.17 09:37:13  
         

        Ahoj :2:
        Jsem stejného názoru.Můj žebříček hodnot se zcela změnil poté,co nám před dvaceti lety vážně onemocněl náš jediný syn.Od té doby vidím dostihy za hmotnými statky zcela jinak.

        Ale zrovna včera jsem slyšel názor,že peníze je vcelku dobrá věc na to,abychom ta chudá léta tak nějak zdárně překlenuli.
        Tak,teď nevím.... :8: :5: :1: :4:

        • kikinka
          kikinka, 16.6.17 09:49:59  
           

          Ahoj,Divobyji :2:
          Dlouho jsme se neviděli :4:
          Ano,já vím...vyprávěl jsi mi o tom,pamatuji si to dobře...
          Víš, myslím si,že peněz by mělo být tak nějak přiměřeně :2:
          Jen tolik,kolik je jich nezbytně nutné k přežití :6:
          ...ani málo,ani moc...
          A lepší než hodně je mít jich méně :2:

        • pejsek
          pejsek, 30.6.17 07:25:58  
           

          dopracoval jsem se k názoru, že peníze nejsou nic špatného, pokud s nimi umíš zacházet a pokud jsou pouze prostředkem k dosažení cíle a ne cílem samotným.

          • Divobyj
            Divobyj, 30.6.17 10:40:26  
             

            To je moudrý názor.
            Peníze/majetky/se nesmějí stát modlou,bohem,jinak je člověk ztracen.Vidím je všude kolem sebe.Ty,kteří kouzlu boha Mamona zcela propadli.Jsou to krajně nešťastní lidé.Je mi jich líto.

          • kikinka
            kikinka, 30.6.17 11:36:43  
             

            Naprostý souhlas s vámi oběma,přátelé.Tohle je i můj názor,který zastávám a nejednou jsem ho zde různě napříč DF prezentovala.

            • Divobyj
              Divobyj, 30.6.17 12:53:01  
               

              To mne těší.

    • Jan.Tleskac
      Jan.Tleskac, 4.7.17 10:39:02  
       

      Co se stalo útočníkovi? Tady jsem se nějak ztratil. Ano, peníze nejsou středobodem vesmíru a pokud si lidé uvědomí, že nejsou ani středobodem jejich životů, může se jim žít volněji a svobodněji. Ovšem k tomu musí člověk dozrát.

      • pejsek
        pejsek, 4.7.17 12:05:45  
         

        ano je tam chyba. Myslil jsem napřed :-) Potom jsem to tam nechal, jestli si toho někdo všimne a všiml. Celá povídka byla vlastně úvaha o zabíjení, vzít někomu lze život z různých důvodů a oba dva popsané jsou vlastně zbytečné. Jediný dúvod k zabití je vlastně obrana coby záchrana svého života nebo životů nevinných. Dík za všímavost při čtení :2:

        • Jan.Tleskac
          Jan.Tleskac, 19.7.17 11:30:31  
           

          S tím se dá souhlasit.

  • pejsek
    pejsek, 5.6.17 11:43:25  
     

    Vlk a pes.
    ( Volné pokračování příběhu o přátelství vlka a psa)

    Vystřídalo se několik zim a vlk pocítil pudovou touhu po partnerství. Našel si statnou vlčici a společně vytvořili malou smečku s pěti malými vlčaty, která se měla čile k světu. Doupě vybrala vlčice v příkrém svahu nad řekou, odkud byl výborný výhled na okolí. Asi po měsíci malí potomci začali jevit zájem o okolí jejich bezpečného doupěte a tak je rodiče vzali na první výlet do blízkého okolí. Bylo nádherné jaro v plném proudu a vlčata si rychle zvykla na nové podmínky. O dvacet mil dál ve vesnici, pes dál žil spokojeně se svým pánem. Chodil s pánem na lov, doprovázel na jeho pracovních cestách po okolí, hlídal dům. Život plynul svým ničím nerušeným tempem. Až jednou se do zaběhnutého života vkradla nevítaná změna, která měla psovi osudově změnit život. Vracel se do kotce z jedné ze svých pravidelných toulek a ucítil vůni masa z jeho misky. Vděčně vzpomněl na pána a nedočkavě se vrhnul na potravu. Po chvíli ucítil prudkou únavu a lehl si před kotec, usnul. Probudilo ho drncání. Probral se, cítil se ospale, mizerně a malátně, rozhlédl se kolem sebe. Byl v malé kleci a na nějakém pohybujícím se vozítku, který řídil cizí člověk a vedle něho seděl další, oba to byli neznámí muži, jejich pachy mu byly cizí. Byl zmatený, ale ještě natolik unavený, že se nevzmohl k odporu. Netušil, že v mase, které tak vonělo, byl uspávací prostředek a potrava nebyla od pána, ale od cizích mužů, kteří byli pytláci a kočovali po krajině. Vozidlo zachrčelo a ztichlo, zastavili a muži se šli podívat na zajatce. Spokojeně se domlouvali, když prohlíželi psa a jeden hlavní pušky mezi mřížemi ho několikrát bolestivě popíchnul. Pes zavrčel a hrábl tlapou po vetřelci, ale marně. Muži rozdělali oheň a vařili si jídlo a společně popíjeli silně aromatický nápoj. Potom postavili stan a utábořili se. Pes zaštěkal a později ještě několikrát zavyl, jeho nářek se nesl večerním tichem daleko. Vlk byl před doupětem na stráži a uslyšel vzdálené vytí. Poznal psího kamaráda a šel se za ním podívat co se děje. Našel ho a bezradně chodil okolo klece, netušil jak mu pomoci. Zakňučel a zavyl. Ve stanu se rozsvítilo světlo a vylezl muž. Když uviděl vlka, namířil a vystřelil. Vlk se připravil ke skoku, skočil a zakousl se muži do paže. Ten vykřiknul bolestí a ve stejném okamžiku druhý muž pažbou pušky srazil vlka na zem, kde zůstal bezvládně ležet. Nevypadalo to dobře. Zpovzdálí pozorně celou situaci sledovala vlčice. Potichu se přikradla ke stanu a čekala. Když vylezla postava, skočila a celou vahou se opřela do mužových zad, který upadl a ona se mu zakousla do ramene a trhala. Silný lidský řev se ozval krajinou. Potom olízala vlka a šla ke psí kleci, kde chvíli zkoumala západku. Potom tlapou západku uvolnila a pes byl volný. Vlk se probral a společně se všichni přivítali. Vlčice očichala psa a potom se vydala k doupěti. Vlk doprovodil psa do vesnice. Pes se dlouho a vděčně díval za odcházejícím vlkem.

    • kikinka
      kikinka, 15.6.17 00:32:05  
       

      Mirku,ta povídka Vlk a pes je jedním slovem úžasná :2:

      • pejsek
        pejsek, 22.6.17 02:17:12  
         

        úžasné je to, že povídka není smyšlená, ale podle pravdy. Asi před 40 lety jsem četl kanadský příběh a pouze popsal vlastní licencí. Je pravdivý.

        • kikinka
          kikinka, 22.6.17 02:19:29  
           

          :8: Vážně? No,tak to je prostě úžasný příběh,který napsal život sám.Mirku,děkuji ti za to,že jsi se s ním s námi podělil :2: :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 18.5.17 19:12:13  
     

    Lekce vytrvalosti za padesát centů...
    aneb
    co dokáže silná vůle

    Příběh je zasazen do doby otroctví nebo těsně po něm... někde v Americe...
    Strýc spravoval velkou farmu, kde žilo mnoho barevných pachtýřů.

    Najednou se tiše otevřely dveře a dovnitř vstoupilo barevné děvčátko, dcera jednoho z nájemců a zastavilo se u dveří. Strýc vzhlédl, uviděl dítě a osopil se na ně:"Co chceš?"
    Dítě odpovědělo:"Máma vám vzkazuje, že jí máte poslat těch padesát centů."
    "Ani nápad," odsekl strýc, "koukej plavat domů."
    "Ano, pane," řeklo dítě, ale neodešlo!
    Strýc se zaujetím pokračoval ve své práci a dítěti dál nevěnoval pozornost.

    Když vzhlédl a uviděl, že tam děvče ještě stojí, rozkřičel se na ně:"Říkal jsem ti, abys mazala domů. Tak padej, nebo na tebe vezmu rákosku!"
    Děvčátko odpovědělo:"Ano, pane." A ani se nepohnulo.
    Strýc pustil pytel obilí, který právě chystal nasypat do násypky mlýna, popadl lať a s výhružnou tváří vykročil proti dítěti.
    Zatajil jsem dech. Bylo jasné, že se schyluje k násilí. Znal jsem strýcovu prchlivost.

    Když strýc došel k místu, kde stálo dítě, děvče rychle vykročilo vpřed, pohlédlo mu do očí a zaječel zplna hrdla:"Máma nutně potřebuje těch padesát centů!"

    Strýc se zastavil, chvíli na děvče zíral, pak zvolna položil lať na zem, strčil ruku do kapsy, vytáhl z ní půldolar a podal ho dítěti.
    Dívenka si vzala minci a pomalu vycouvala ze dveří, nespouštějíc oči z muže, nad nímž právě zvítězila.

    Když odešla, strýc usedl na bednu a dobrých deset minut hleděl oknem ven. S hlubokým respektem přemítal o tom, jak dostal za vyučenou.

    Jde o to, že když něco chceme, tak je potřeba vytrvat a stát si za tím. Včas se vzepřít a výsledek je zaručen. :4: :4: :4:
    (vyprávěl mi to kamarád z Toronta, kam se jeho rodina přestěhovala a která kdysi měla kořeny na jihu)

    • pejsek
      pejsek, 18.5.17 20:42:14  
       

      já myslím, že je to moudrost poplatná na celém světě...

    • kikinka
      kikinka, 21.5.17 22:02:24  
       

      Tento příběh mi někoho připomněl...

    • Divobyj
      Divobyj, 22.5.17 10:52:39  
       

      poučné.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 18.5.17 17:45:49  
     

    I den blbec může být prospěšný...

    Ráno (v poledne) vstanu du na záchod, vykonávám potřebu, když v tom se otevřou dveře a někdo na mě za zádama začne mluvit. Tohle nesnáším, ani kafe nic, jetě neprobranej... děs... a jsou topři tom zbytečnosti... pak zas nědo dojde, mám sotva vypitý půlku kafe a slyším jen drby... prostě den blbec... Pak si vzpomenu na legendu o Isis a Osirisovi... a je z toho tohle: četli jste někdy legendu o Isis a Osirisovi? Pochopili jste ji? Mám za to, že duše těch dvou, co se rozdělili na x kousků po celém vesmíru se teď vrací k sobě, ale aby spolu mohli zase být, takse musí vyřešit karmické záavazky mezi nimi... násilí faleš atd. a jde jen o pochopení jedné věci, způsobili si to sami, tak to teď musí přijmout... nic se neděje bezdůvodně... a tak je mezi lidmi samý svár, jako ono karmické oko za oko.. ale přitom jim málo dochází, že to byli oni, kdo to způsobil... každý má v sobě část Isis i Osirise, u někoho převažuje jedno u druhého druhé... jakmile se však obě poloviny srovnají nastane soulad a je hend na zemi lépe... min. v nás... na čež se jdu omluvit za to, že jsem tak nepatřičně vyjel po ránu a dočkám se od protějšku také omluvy... načež vzniká další takové poučení: když tě někdo urazí, či ti řekne něco nehezkého a tebe se to dotkne, kdo myslíš, že prohrál, on nebo tvé ego? hm? zamysli se!!! a následuje parádní myšlenka... nikdo neříká, aby jsi věřil něčemu, čemu nerozumíš, či co jsi nepochopil, nepřečetl si... každá cesta vede k poznání... především k poznání sebe sama... podívej se na sebe člověče tak kritikcy, jak se díváš na druhé... jsi skutečně tak dobrý,jak si o sobě myslíš? zamysli se!!! a to mi dodalo energii... ze špatného začátku dne, super den... plodivý, moudrý... ani nevím, kde se to ve mě vzalo :-)

    • pejsek
      pejsek, 18.5.17 18:36:31  
       

      proto mám nejradši 13 tého v pátek :-)

      • kikinka
        kikinka, 18.5.17 18:40:20  
         

        A já už od jisté doby ne.Nejsem sice pověrčivá, ale asi tak před půl rokem to byl hrozný den...

    • kikinka
      kikinka, 18.5.17 18:40:47  
       

      A jinak supr napsané, Karle.

      • pejsek
        pejsek, 18.5.17 18:43:13  
         

        dyk je to spisovatel :2:

        • kikinka
          kikinka, 18.5.17 18:48:07  
           

          A ty ne snad? Vždyť,kdo už,když ne ty?
          Ty by ses tím mohl hned živit a neber to,prosím,jako nějaké
          falešné pochlebování...

          • KarelKeslly
            KarelKeslly, 19.5.17 17:04:58  
             

            kiki, na to, aby jsi se mohla živit psanímm bys musela být jó košt... dnes je to o komerci, a čte se většinou beletrie, ne moudrá a poučná tvorba, přemýšlet chce málo kdo... vždy naservírovat už hotové...

            • kikinka
              kikinka, 19.5.17 17:44:02  
               

              Já bych si asi psaním nevydělala ani na slanou vodu...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 18.5.17 17:01:23  
     

    Silná vůle

    Jako malý kluk neměl vyvinuté klouby na nohou a tak mu doktoři nasadili "strojek" - diagnoza: vozíček - při nejlepší, horší vezrze připoután na lůžko. Matka se s tím nemohla smířit a tak s dítětem pravidelně cvičila a chodila na ozařování, aby se klouby vyvinuly. Nedařilo se až do jeho 5 let, pak dostala nápad - využít tříkolku a tahat ho za sebou na šňurce. Postupem doby se klouby skutečně začaly vyvíjet a dítě už chodilo, ale tím to neskončilo. Matka dítěti pořídila kolo - zprvu s poocnými kolečky, ale pak se na něm dítě naučilo jezdit i bez nich. Bylo ve svém živlu, když sedlo na kolo. Tam, v Zamilovaném hájku, bylo pověstné, jak neustále jezdí od rána dokolečka až do noci. Samo sebou doktoři také byli rádi, ale říkali, nezatěžovat, neskákat, jen v klidu, ale dítě si postavilo hlavu a trénovalo. Došlo to tak daleko, že ho chtěli v besebalovém klubu, kolem kterého jezdilo - to však odmítlo. Na střední škole se pak při jedné příležitosti jen tak zapsalo do soutěže běhání a úplně bez rozcviku skončilo druhé (o prsa), oproti těm co pravidelně trénovali a makali na sobě...na lítka dávaltento už mladík 150kg, když posiloval... cílem byla celostátní soutěž v orientačním běhu na 10km... a jak to dopadlo? 3. místo v republice... z dítěte, které mělo prognózu ležáka, byl už reprezentant... nejlepší na škole...

    • kikinka
      kikinka, 15.6.17 00:38:10  
       

      Dojemný a zároveň i poučný příběh :2:

  • Kahaja
    Kahaja, 18.5.17 09:11:32  
     

    Katarze

    Ten muž stál v rohu obýváku a bloudil očima po místnosti.Občas se podíval na tu,která mu darovala celou sílu své lidské bytosti.
    Očima se setkali a to setkání bylo jako náraz dvou odlišných vesmírných těles.Výbuch a rozpad beze slov.
    Tak ahoj,chceš pusu?
    Ne.
    Tak ahoj.
    Obývák opustil s prásknutím dveří.Ona sedí dál a ptá se,jako už potísící.co má a nemá smysl.Stačí opravdu,tak málo?Aby utišila neklidné myšlenky,vytváří si sama v sobě věty,které by alespon jednou v životě chtěla slyšet.Nebolí tě něco? Jsem tu pro tebe miláčku.
    Tak co dneska s tím opět špatně nastartovaným dnem? Je to tak jednoduché...Dívat se a žít.Pro cokoliv a pro ten malý kousíček světa v sobě. Zvedne ztěžklé nohy,pokolikáté už a jde ven. Přijde k ní stará paní a říká cosi o tom,že v mládí ráda pracovala a má u toho smutné oči. Něco poblíž zabliká. Tady a teď. Ta paní ani neví,jaký jí dala dar.
    Večer přijde muž.Miláčku,pořád tě miluju. Ano.Vnitřní lehký usměv,,navenek neznatelný. Tak zase do příště...

    • pejsek
      pejsek, 18.5.17 13:45:52  
       

      hezká pocitovka, škoda že se asi nedozvíme, jestli to skutečně byla dokonaná katarze nebo pouze odklad. Vypadá to spíš na odklad. Pěkné dílko Kahajo :2:

    • kikinka
      kikinka, 18.5.17 13:48:28  
       

      Kahajo,moc pěkné dílko...Hezky píšeš,opravdu.

      • Kahaja
        Kahaja, 18.5.17 14:00:21  
         

        A to jsem psala povídky už před hodně dlouhou dobou,toto forum mě znovu nastartovalo :2:

  • pejsek
    pejsek, 14.5.17 20:06:28  
     

    Pes a vlk.

    Studený vítr profukoval divočinou, vlezl do každé skuliny, nic před ním neobstálo. Trvalo to až do večera, potom se zklidnil a začal poletovat sníh, v lehkých a velikých vločkách. Pár ostražitých a zkoumavých očí sledoval krajinu. Stál na pahorku a rozlehlá, téměř panenská divočina se rozkládala na tisíce mil kolem. Byl sám a byl tu pánem. Neslyšel nic podezřelého a tak se odebral do svého doupěte ve skalním masívu na jednom z okrajů pahorku. Stočil se do klubíčka a podřimoval. Ráno ho přivítalo množstvím napadaného sněhu, do kterého se bořily jeho šlachovité tlapky a znemožňoval mu tak neomezený pohyb. Hledal kořist.
    Ale všude pusto a prázdno, ostatní zvěř se uklidila do bezpečí a čekala až se počasí zlepší. Několik dní marně pátral po kořisti a do doupěte se vracel vysílený a hladový. Sebral zbytky sil a vypravil se mimo své teritorium. Dostal se k lidským obydlím, kterým se vždy snažil vyhnout, pamatoval si, jaké nebezpečí lidští tvorové pro něj znamenaly. Jeho silueta se matně rýsovala proti světlé obloze na nevelkém kopci nad vesnicí. Natáhl do čenichu spoustu různých pachů, většina patřila domácím zvířatům a jiné, také velice intenzivní a dráždivé vůně podněcovaly jeho fantazii vyvolané hladověním.
    Mohutný vlčák zbystřil, ucítil nepatřičný pach jiného samce. Vylezl z kotce a prošel se kolem domu. Dlouho stál nehnutě a čekal. Potom viděl stín nedaleko domu a ucítil intenzivní pach divokého lovce, jeho předka. Rozběhl se za ním a brzy ho dohnal. Stáli proti sobě a oba čekali na reakci protivníka, tiše měřili síly a zvažovali možnosti. Statný vlčák po chvíli vyskočil a silnou tlapou hrábnul vlkovi po hlavě a ucítil krev ze šrámu. Celou svojí vahou se vrhnul na vlka podruhé. Zesláblý vlk neměl šanci proti dobře krmenému psu. Chtěl se zachránit útěkem a po krátkém úprku ucítil sklapnutí chladného kovu ocelové pasti. Zavyl bolestí a odevzdaně se položil do sněhu a lízal si ránu, která začala vydatně krvácet. Pes se přiblížil a hodnotil situaci, viděl, že protivník je pacifikovaný a už pro něho neznamenal hrozbu. Vrátil se zpět do kotce a položil si hlavu mezi tlapy. Potom padla noc a uslyšel zoufalé vytí zraněného vlka. Vstal a zaštěkal, zaškrábal na dveře domu. Po chvíli se objevila rozespalá tvář majitele a pána domu. Prohlížel si věrného psího přítele, který ho vybízel k následování do divočiny. Porozuměl a vydal se za ním. Došli k vlkovi, který velmi zesláblý bolestí a hladem tiše kňučel. Pán ho vyprostil ze želez a odnesl domů, kde mu ošetřil zranění. Tehdy se vlk po dlouhé době nažral. Pán umístil vlka do vedlejšího kotce po uhynulé feně, pes klidně snášel přítomnost vlka a tak spolu koexistovali, než se vlk uzdravil. Vlk byl zmatený, ale vděčný a lísal se k pánovi na důkaz díků. Společně se psem běhali po okolí a vytvořilo se mezi nimi jakési zvláštní pouto, kterého si pán nemohl nevšimnout. Až jednou vlk ucítil volání divokého kraje. Začal být neklidný a smutně se díval do kraje. Pes pochopil a postrčil ho kupředu.

    • kikinka
      kikinka, 14.5.17 20:23:43  
       

      Mirku....tohle je tak krásně napsané a pro mě jako velkou
      milovnici psů,ale vlastně i všech zvířat a přírody a všeho,co v ní je něco tak úchvatného,že nemám prostě slov! Jedním slovem úžasné!

      • pejsek
        pejsek, 14.5.17 20:25:58  
         

        ještě plánuji druhý díl, taky se mně to dobře psalo :2:

        • kikinka
          kikinka, 14.5.17 20:32:30  
           

          Tak to se budu moc těšit, Mirku...

          • pejsek
            pejsek, 14.5.17 20:34:06  
             

            tentokrát to vlk pejskovi oplatí :2:

            • kikinka
              kikinka, 14.5.17 20:55:48  
               

              Tak jo,to bude supr!