Píšeme krátké povídky

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
milada948 (2018-11-16 00:06:15)panibramburkova (2018-11-15 11:21:12)m_arcela (2018-11-15 07:18:28)Balu11 (2018-11-03 11:15:56)Kaca01 (2018-11-03 00:02:36)Carbon.de.Castel-Jaloux (2018-10-27 18:38:51)ceska.chatra.XYX (2018-10-14 00:46:37)Marieta (2018-09-19 20:18:22)bulldog (2018-09-16 13:11:06)Pomnenka12 (2018-02-01 21:15:12)marta.svobodova (2017-08-02 16:03:37)
Píšeme krátké povídky
Založeno: 1. 5. 2017 | Příspěvků: 431 | Členů: 11
Správci: Kaca01 (hlavní), m_arcela

Ja bych to tady klidne spojila se smazanym forem Spolecne piseme povidku....libilo se mi, jak se tady psal onehdy ten vtipny pribeh na pokracovani...takze kdo chcete, pojdte do toho....

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 12.11.18 09:17:05  
     

    dnes ráno

    fakt jak když se hluchoněmý snaží domluvit znakovou řečí se slepcem
    - miláčku, co chceš do práce na jídlo?
    - nic, zlato, dost mi tam toho zbylo!
    - to by mě zajímalo, co ti tam zbylo, ty pažravče!
    - mám tam tu plechovku maďarského guláše, sklínku zavařeného masa, bílý jogur, musli s oříškama, musli s čokoládou, zelný salát, ovoce...
    - aha, a na snídani ti mám dat chleba nebo rohlíky?
    - nechcu nic, dyť ti říkám, že tam mám jídla hromadu!
    - a co budeš přikusovat k té směsi z mletého masa a Palivca? Balím ti toho plnů misku! Jasně, páneček by to zhltal bez pečiva, už tě vidím!! Oharky tam máš?
    - já do práce nic nechcu!
    - no bodejť by měl páneček hlad, když večer zpelhal plnů misku oškvarků z bůčku s jedným krajícem chleba!
    - ale tos mě přece sama donesla, a říkalas, jez, dokud jsou teplé!
    - no bodejť, protože jinak by sis stěžoval, že tě týrám hlady, a co k obědu?
    - nic, mám tam hromadu jídla!!!
    - tak já ti dám tů polévku, cos dělal v sobotu, to sa mosí dojest, a co k tomu?
    - nic nechcu!!
    - tož dobře, enom trochu brambor, pomastím si to výpekem z teho pečeného bůčku..
    - NECHCU!!!
    - že ti to néni blbé, štyry plátky pečeného bůčku k tak málo bramborám!!
    - proboha, já nic nechcu!!!
    - a máš tam nejaké ovoce?
    - mám tam jabka, hrušku, kaki, kiwi!!!
    - no jasně, páneček si v práci pošmakovává na tem, čeho je doma málo, ale že nám doma hnědnů banány a měknů mandarinky, to ho nezajímá! Toho ti trošku zabalím!
    .
    .
    .
    .
    když jsem lezl do auta, podalo mi moje sluníčko nákupní košík, naplněný jak týdenním nákupem z Kauflandu, a povzdychla si
    - fakt nevím, jak ty možeš chtět držet dietu, když toho tolik v práci zpelhoníš!!!!!!

    • m_arcela
      m_arcela, 15.11.18 07:18:25  
       

      nenapdlo tě, že bys tyhle perly sepsal a vydal knižně? To by bylo takový nový Slovácko sa nesúdí :1:

  • panibramburkova
    panibramburkova, 30.10.18 21:48:04  
     

    Žena přišla k chudému a starému prodejci vajec a zeptala se: "Za kolik jsou ta vejce?" "Pět za kus, madam", odpověděl stařec.
    "Vezmu si šest za 25,-, nebo odcházím", řekla žena.
    "Dobrá, vezměte si je za cenu, kterou chcete, madam", odpověděl stařec, "možná to bude dobrý začátek, protože zatím jsem neprodal ani jedno jediné vejce."

    Žena zaplatí a odchází s pocitem vítězství.

    Doma se hezky oblékne a odchází s kamarádkou do luxusní restaurace. Objednají si vše, na co mají chuť, ale většinu z toho nedojí. Její účet dělá 1400,- , podá číšníkovi 1500,- a řekne: "To je v pořádku".

    Žena zaplatila a odchází s pocitem šlechetnosti.

    Řeklo by se normální, denně opakovaný příběh a běžný postoj. Reakce ženy je sice šlechetná pro majitele restaurace, ale naprosto bolestná pro chudého prodejce vajec.

    Otázka zní: "Proč máme dobrý pocit, když ožebracime "potřebného" a obdarujeme toho, který naši laskavost vlastně vůbec nepotřebuje?" Je tohle šlechetné a důstojné? Odpovězte si sami.

    A pro srovnání ještě jeden příběh.

    Můj otec vždycky nakupoval na trhu jednoduché a dobré věci od těch nejchudších prodejců, dokonce i když ty věci ani nepotřeboval. Vždycky si koupil něco navíc a taky jim zaplatil něco navíc. Ptal jsem se ho, proč to dělá a on mi odpověděl: "Toto je charita, chlapče, ale je zabalená do důstojnosti."

    Je jen na nás, jak se příště zachováme, kde a u koho nakupujeme, koho a jak podporujeme... v životě všechno souvisí se vším...

    • Balu11
      Balu11, 2.11.18 19:56:12  
       

      Moc dobře povědíno. Hlavně mne dostala ta věta, že je to charita zabalená do důstojnosti. Hluboká a moudrá slova. Člověk by se měl asi občas zastavit v té dnešní uspěchané době, vydechnout a zamyslet se. Dík za pěkné povídání. :4:

      • Kaca01
        Kaca01, 3.11.18 00:02:35  
         

        I tady se porad na neco vybira....teda takhle napsano to vypada asi blbe...ale treba jsem v supermarketu a pri placeni se mne zeptaji, jestli nedam neco na....treba detskou nemocnici, nebo na lecbu rakoviny prsu nebo tak neco....vzdycky aspon ten blbej dolar dam....nebo jednou, nebo 2x do roka stoji na krizovatkach hasici a vybiraji do holinky....taky vzdycky zastavim a neco tam hodim.....

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 6.11.18 14:53:33  
       

      moc k zamyšlení...

      • m_arcela
        m_arcela, 6.11.18 18:03:43  
         

        ale trefný

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 19.10.18 15:08:51  
     

    vážení přátelé... tohle jsem zažil včera!
    předehra
    jak jsem změnil doktorku, jsem tu už psal. Včetně toho, jak po vstupní prohlídce hned volala mojí Divožence a okomentovala mě slovy
    - sice starší model, ale když ho budeš hlídat, honit, nepřekrmovat, eště ti chvilku vydrží!
    což mělo pochopitelně za následek, že místo slíbených řízků k obědu bylo dušené hokkaido, a podobně, a místo piva voda s mátou...
    no, ale měl jsem se u MUDRy znovu stavit.
    Přišel jsem, nic zlého netuše, bodře na ni halekajíc.
    Ona mě stejně uvítala, vrazila do ruky lístek a řekla
    - na tohle vyšetření si zajdi, a za týden mi dones výsledek!
    Znejistěl jsem, podíval se na žádanku na vyšetření a zbledl
    NE, TO MI NEMŮŽEŠ UDĚLAT!!! :7: :7:

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 19.10.18 15:09:33  
       

      Za týden jsem se krčil v ordinaci, mezi stejně nejistýma osobama, a trpěl. Občas se otevřely dveře vlevo nebo vpravo, a do nich se vpotácel nešťastný človíček. Dveře vlevo - gastro. Po vstupu nešťastníka se občas ozvaly zvuky, jako když někdo rdousí kachnu, a půlka lidí v čekárně zbledla ještě víc. Dveře vpravo - kolonoskopie. Jednou se rozrazily, z nich vystartoval starší pán, ani kalhoty neměl zaplé, boty nezavázané... a mazal chodbou pryč. A ze dveří smích - tak my mu tady uděláme dobře, a on utěká a ani nepoděkuje!!
      A vzápětí
      - pan Voprcálek!
      kolena se mi podlomily a vpotácel jsem se.
      Zrzavá usměvavá baculatá sestřička mi hodila bílou košili a řekla
      - komplet vysléct, enom popnožky si možete nechat, a tů košelu obléct!
      odložil sem svršky, snažím se nasoukat do toho bílého a slyším
      - to zavazování na záda, pinďoura na mě tady nevystrkujte, já sa těším na vašu prdelku!
      enom sem se začal modlit
      praštila se mnou na postel a zavolala
      - pani doktorko, další prdelka sa na vás těší!!
      vkráčela sympatická paní se smutnýma očima, ale nahodila úžasný úsměv a zajásala
      - jůůů, prdéééél!
      začaly mi jektat zuby
      přistoupila ke mě zezadu a slyšel jsem
      - tak co, ty můj hrdino, prý nechtěls injekci, co? Já ti ho tam fouknu, jo?
      nastavily mi ty můry před oči monitor, řekly, ať se dobře dívám, a FOUK MI HO TAM!
      - už je tam deset centimetrů, dobrý, co?
      - už je tam třicet centimetrů, pořád dobrý??
      snažil jsem se neposlouchat, jenom jsem hleděl na monitor..
      - zajímavé, že? takové útulné, růžovoučké! A vy tam posíláte svoje oponenty!!
      - už je tam půl metru, dobrý? Nezačíná se vám to líbit?
      to už jsem vybuchl smíchy, řehtaly se i ty dvě, začali jsme kecat.
      Když mi doktorka oznámila, že se ve mě kroutí 1,5 metru hadice, šly na mě mdloby,
      No, po snad 20 minutách mě přestaly trápit a prý
      - pumpovaly sme do vás vzduch, běžte se tam za ty dveře vyprdět, my sme na to zvyklé!
      Zaletěl jsem za dveře, plnil jejich radu, a za dveřma se ozvalo
      - dejte do toho všecko!! držíme vám palce!
      Představa, že dvě ženské poslouchají za dveřma, jak prdím, mi to zarazila. Vyšel jsem ven, v ordinaci byla doktorka, primářka, dvě sestry, a všecky se křenily. Řikám jim
      - teda holky, vy si asi tuhle práci musíte vylepšit humorem, že? Vy si z toho musíte dělat
      a všecky čtyři řekly
      - PRDEL!!!

      • KarelVoprcalek
        KarelVoprcalek, 19.10.18 15:10:10  
         

        Řehtali jsme se všichni, a já se zeptal
        - jaký máte pocit, když jste třeba u moře a vidíte spoustu lidí v plavkách?
        podívaly se na sebe a jedna odpověděla
        - ano... představuju si je, jak jim zavádím sondu
        a zase jsme se řehtali
        pak se mě primářka zeptala
        - líbilo se vám u nás?
        - jo, byla tu správná prdel!
        vrazila mi do ruky lístek a řekla
        - tak to mám radost!! Za 14 dní dojdite na gastro, podiváme se do vás druhým koncem!
        - ne!!!!!!!
        - nebojte se, já tu hadicu, co lidem strkáme do prdele, utřu papírovýma kapesníčkama!

        přiznám se, že představa toho gastra je děsivá.. Ale tak jsem se uá doktora ještě nezasmál! Byla tam opravdu prdel!!!!!!

        • m_arcela
          m_arcela, 19.10.18 19:36:25  
           

          tebe bych chtěla mít doma, ale buď naloženýho v lihu a nebo zarámovanýho :1: :1: :1:

          • Kaca01
            Kaca01, 19.10.18 22:44:46  
             

            :1: :1: :1:

          • Balu11
            Balu11, 20.10.18 18:45:48  
             

            Takovéhle povídání vždycky pohladí po duši. Měl by napsat knížku.
            Já miloval od Galušky "Slovácko sa súdí" a "Slovácko sa nesúdí". A Karel má dobře našlápnuto. :1:

          • KarelVoprcalek
            KarelVoprcalek, 22.10.18 10:59:24  
             

            naložený v lihu jsem byl v pátek, šest plnotučných Radegastl, litr vína a nejaká slivovica!!!

            • panibramburkova
              panibramburkova, 22.10.18 11:01:46  
               

              OMG :8: :7: :1:

            • m_arcela
              m_arcela, 22.10.18 17:19:53  
               

              Takže teď už jen zarámovat...pomalu se uč klap víkem :1: :1: :1:

        • Balu11
          Balu11, 20.10.18 18:42:32  
           

          :1: :1:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 10.10.18 08:59:59  
     

    SPINNING

    Tak jsem se dal do řeči s jednou známou. Pochlubila se, že začala sportovat, aby udělala něco se svojí figurou. No, sjel jsem tu nezdravě bledou ryšavou anorektičku pohledem, a myslel si svoje.
    Vypadlo z ní, že jezdí na spinning. Třikrát týdně! Nevím ani, proč jsem to začal rozvádět. Jestli jsem měl jenom rýpavou náladu, nebo jsem chtěl vědět, co ji k tomu vede..
    Nejdřív jsem chtěl, ať mi prostě objasní, v čem to spočívá /tady jsem ze sebe udělal trošku blbce, ale opravdu jenom trošku/.
    Nadšeně mi vysvětlovala, jak tlupa ženských zběsile šlape na rotopedech, a na ně huláká, a fandí jim, placený instruktor, a všechny při tom poslouchají hudbu, a propotí během chvilky dresy...
    abych ji trošku navnadil, přikývl jsem, že to musí být fajn, a ptal se, jaké dresy.
    Tak začala rozvádět, že ona má dvě soupravy, /jela si je koupit do Brna na Vaňkovku, aby byla IN/ protože vždycky to musí přemáchnout /i Perwoll zmínila, pro zachování barev/, a taky, jak která souprava vypadá, jaké má úžasné bílé lampasy na růžovoučkém podkladě, jak je prostě fantastická, a pochopitelně originál Adidas, a ta druhá je zase jiná značka, krásně zelená, no bombastická a skvělá, a ladí jí k jejím zrzavým vlasům...
    To už jsem věděl, že bude velice zajímavý dialog.
    Opatrně jsem se zeptal, kolik taková sranda tepláková stojí. Při sdělení ceny jsem, po probrání z komatu, chvilku hluboce dýchal, a čuměl na imaginární tečku na bílé stěně. Pak jsem k té cifře připočetl i cenu toho šlapání, a šly na mě mdloby znovu... Když jsem to vydělil 26, což je cena čepovaného Pod kaštany, došel jsem k závěru, že za cenu, za jakou si ona údajně vylepšuje figuru, bych si já za stejnou dobu zničil játra a z ledvinových pánviček udělal díru do kanálu, navíc s ukradeným deklem.
    Nesměle jsem podotkl, že je to docela drahé, a co na to její rozpočet. Vím, že je sama, a platí hypotéku na byt.
    Na to mi sdělila, že je to sice drahé, ale naštěstí jí firma platí i přesčasy, takže každý den půl hodiny až hodinka navíc, a má na to!
    No, namítl jsem – takže ty hodinu denně navíc sedíš u počítače, aby ses za vydělané peníze mohla hýbat?
    Trošičku znejistěla, ale otráveně musela přiznat, že nějak tak to bude. Ale hned se pustila do protiútoku, a prý si nedovedu představit, jak je to fajn, když z těch rotopedů slezou, dají si energeťák, horkou čokoládu, chviličku splknou a zase jedou každá domů...
    Tak jsem, trošku zmatený, položil naivní otázku – takže vy šlapete jak blbé, abyste spálily kalorie, a hned je doplníte energeťákem, a kakaem?
    Dostalo se mi velké přednášky, jaký je rozdíl mezi kakaem a horkou čokoládou, a že energetický nápoj je zapotřebí, aby se tělo s tou námahou srovnalo..
    No, síla jejích argumentů mě přibila k židli. A ještě hlouběji mne tam zatlačil její povzdech... Škoda, že je tam tak malé parkoviště, u té haly! Vždycky musím jet dřív, abych chytla fleka, a pak zbytečně čekám na začátek!
    To už jsem čuměl jak úchyl v parku z keřa... Řikám jí – a proč tam nejedeš na kole?

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 10.10.18 09:00:41  
       

      Dyť máš nový drahý stroj, který sis kupovala na splátky!
      Podívala se na mě jak na retarda a prý – si blbý??? Tam musíme dojít odpočinuté, a zahříváme se protahovacíma cvikama pod vedením studovaného instruktora!
      Pak mi došlo, že na ten spinning jezdí přímo z práce, tudíž ani její cesta do práce není na tom novém kole...
      To je snad jasné – no nemám čas jezdit do práce na kole! To bych nestíhala udělat ten přesčas, a potom ten spíning!!! Tak jezdím všecko autem!
      Shrnul jsem to :
      Takže ty ráno vstaneš, tři kiláky do práce jedeš autem, jsi hodinu přesčas, pak skočíš do auta, jedeš 3 kiláky do posilovny, tam se zpotíš, vychlastáš předraženého Redbula, sedneš do auta, dojedeš domů, a máš pocit, že děláš něco pro svoji figuru?
      Dověděl jsem se, že su debil... No, z jejích úst mi to neznělo ani trošku jako urážka. Opravdu se s tím dá žít!
      Dal jsem jí radu – zadarmo... Řikám – víš, kdybys ráno normálně sedla na svoje kolo, v pohodě dojela do práce, a z práce oklikou dojela domů – okolí města je protkané polníma cestama a značenýma parádníma cyklostezkama, nic po silnici, tak se provětráš na čerstvém vzduchu, za stejný čas!
      Nasraně odsekla, že to je všecko hnusná nudná rovina..
      Nedal jsem se zviklat, a rozvádím to – no, když nebudeš přesčas, jedeš kolem nádraží, Mutěnská strela jede co hodinu, má i oddělení pro kola, pět zastávek, a jsi v kopečcích u Pavlovic, protkané stezkama v mandloňových a meruňkových sadech, vinohradech, všecko krásně značené, neskutečné! Nebo druhá strana, Veličský expres, třetí zastávka a jsi v podhůří Bílých Karpat! A vyjde tě to levněj jak se potit za prachy v nějaké hale!
      Z původního debila jsem byl překlasifikován na kokota, a s prásknutím dveří a mrskáním svým kostnatým zadkem nasraně odkráčela...
      Hned se mi zdá ten den růžovější a krásnější!!!

      • alaram
        alaram, 10.10.18 20:20:56  
         

        Klasika! Takových je! :1: :1:

    • m_arcela
      m_arcela, 10.10.18 09:02:07  
       

      Jsi mi připomněl dispečerku na Uranu....rok, co rok jezdila na odtučnění do lázní....rok, co rok po návratu, poslala prvního řidiče do cukrárny pro zákusky :1:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 10.10.18 08:46:32  
     

    je tu nějak pusto...

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 10.10.18 08:46:46  
       

      STOPAŘKA

      Parné léto, a já vyrážím na víkend za svojí polovičkou, na Slovensko. Oděný jenom ve vetchých trenkách, nátělníku a teniskách, sedám do auta a jedu. Za Holíčem vidím v žáru slunce na krajnici stopařku, prosebně spínající ruce, u nohou dvě obrovské tašky. Říkám si, udělám dobrý skutek, a navíc – snad nebude mlčet, pokecáme, cesta líp uběhne! Zastavuju, a vidím, jak každou rukou bere do dvou prstů ucha těch obřích tašek, a hrne se k autu. Stačím ještě zaregistrovat, že ty lehké minišatičky má asi po podstatně mladší a podstatně hubenější sestřičce. Dobíhá k autu, tašky háže na zadní sedadla, nasouká se vedle mě a se zářivým úsměvem /kdyby neměla uši, navíc zatížené orynglama jak pěsti/, smála by se přes celou hlavu, začíná
      • Ahoj, ako sa voláš? Ja som Zuza! Budeme si tykat, né???
      Než jsem se vzpamatoval, na potvrzení tykání mi vtiskla mokrý mlaskavý polibek, kterým mi vyrazila dech, málem pak i zuby.. A pokračovala
      • koĺko je ti rokou? A ako sa voláš?
      No, nenapadlo mě říct nic jiného
      • Karel, a je mi 56!
      Sklouzla po mé tělesné schránce pohledem kobry, nebo koňského handlíře, a konstatovala
      • no na svoj vek vyzeráš ucházajůco!!!
      Trošku jsem povyrostl, ale její materialismus mne brzy vrátil na zem
      • tá retiazka na krku je zlatá?
      A pokračovala
      • uf, to je ale horůčava, čo hovoríš?
      Skopla z nohou botky, vykasala mini, ač už při nástupu si je vyhrnula skoro na úroveň pasu. Jediné, co mi bránilo v pohledu na její kalhotky, byl její povislý těřich. Při letmém pohledu na stehna, které byly každé stejného objemu, jak já v pase, jsem si připomněl podle modrého žilkování povodí Amazonie. Na lýtkách pak byly vystouplé už modrofialové veletoky Paraná, Rio Negro, a Amazonka. Na namazání těch křečáků by nestačila půlkilová koňská mast. A Zuza pokračovala
      • pozri, jako sa potím!
      A nastavila mému pohledu obří výstřih. Zalapal jsem po dechu! To, co se jí dmulo pod těsnými šatičkami, jí musela závidět i samice velblouda dvouhrbého, která se celé léto pásla na žírných pláních, aby si udělala zásoby na zimu! A to jak velikostí, houpáním, tak i ochlupením... Jako hypnotizovaný jsem sledoval kapky potu, které se koulely do úžlabiny mezi ty dva děsivé měchy, zanechávajíce za sebou cestičku, asi jako když voda stéká po špinavém skle. Na poslední chvilku jsem odtrhl pohled, prudkým škubnutím volantem vrátil auto na svoji polovinu vozovky. A Zuza, mrkajíc, až jí zaschlé nánosy maskary na řasách rachotily jak kastaněty španělské tanečnice při tom nejdivočejším flamengu, zavrkala
      • veď nemosíš tak ponáhlať! Je krásny den! A ja mám kopu času!
      Polkl jsem nasucho, leč knedlík v krku stále narůstal. Očima jsem prosil tachometr o milost!
      Zuza mi lehounce položila ruku na stehno, naklonila se ke mně, čímž mi zakryla půlku výhledu, a – stále mrkajíc, pootevřela ten obrovský červený flek, který jí zdobil skoro polovinu obličeje. Asi nejvíc mi to připomnělo říjící hrošici, včetně těch zažloutlých tesáků. Pysky se jí chvěly už při představě, jak slízne panický pel z mých rtů,

      • KarelVoprcalek
        KarelVoprcalek, 10.10.18 08:47:32  
         

        jazyk se v té mordě kroutil nedočkavostí, jak olízne moje mandle, knír se jí třásl chtíčem, jak se zamotá jak suchý zip do mých vousů, oči se pokryly kalnou mázdrou.. Její ruka tiskla mé stehno víc a víc, a zaregistroval jsem pomalý, ale neústupný pohyb výš..
        Mé nitro řvalo o pomoc, mysl horečně pracovala. Spásný nápad nikde, naopak jsem si sám sebe představil v policejní cele, jak se choulím po kousavou dekou z umělých vláken, kterou mi přehodil přes ramena slitovný příslušník policie, v rukou se mi chvěje plastový kelímek s kávou, ředěnou mýma slzama, a já, koktajíc, popisuju šokovaným policistům znásilnění.
        Zamáčkl jsem zadek co nejhlouběji do sedadla, a zasípal, křečovitě držíc volant, a snažíc se udržet auto na silnici
        • víš, mě už moc nestojí...
        Trošičku se zarazila, ale opravdu jenom trošičku. Její milé konstatování, ať se nestydím, a že mi pomůže, mi znělo jak umíráček. Ale nevzdal jsem se!!!
        • víš, mi nestojí... před holkou... já... já... já... já jsem jiný!
        Zarazila se, vytřeštila oči, a chtěla vědět jak jiný! No, co už mi zbývalo!
        • víš, já jedu za přítelem!
        To už opatrně couvala na svoje sedadlo. Rozhodl jsem se pro ránu jistoty, a okamžitě ji zasadil, tvrdě, nesmlouvavě, jak králíkovi malíkovou stranou dlaně přímo za uši
        • víš, já se tak těším, až si večer spolu otevřeme lahvičku vína, vlezeme do postele, pustíme si nějaký romantický film, a budeme si navzájem hladit pindíky až do noci!
        To už seděla na svém místě, kolena způsobně u sebe, jak malá školačka. Její vytřeštěný pohled co chvilku střelil po mě, a vždycky si popotahovala minišatičky ke kolenům. Viditelně zbledla. Na kraji Radošovec vykoktala
        • tady mi zastavte, prosím!!! vďaka!!!
        a vystřelila z auta! Podle toho, jak drapla ty svoje dvě tašky, a mizela s nima polní cestou kamsi v dál, byl v taškách akorát molitan. Prostě aby se náhodní řidiči slitovali, a ona chudinka nemusela s takovýma taškama pěšky!!!

    • m_arcela
      m_arcela, 10.10.18 08:58:49  
       

      :4: :1: ale ty to napravíš

  • m_arcela
    m_arcela, 26.9.18 20:21:41  
     

    Přemýšlela jsem, zda tohle dát sem na Povídky....ale nakonec jsem usoudila, že to sem patří. Je to vlastně taky taková povídka o lidech, o tom, jak některým virtuál docela smazal reál a jak se během dnů mění přítel na nepřítele a naopak.
    A je to vážně smutné čtení....

    http://img24.cz/images/94113346227570948016.png

    http://img24.cz/images/11954391611299122119.png

    • Kaca01
      Kaca01, 26.9.18 22:21:42  
       

      Behem casu to zacina vypadat i na roman.....a je to vazne smutne cteni... :8:

      • panibramburkova
        panibramburkova, 14.10.18 11:25:12  
         

        smutné leda pro ně, pro mě osobně je to komedie

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 14.9.18 08:11:13  
     

    dojdu z práce, vyvenčím psíšery, stavíme se na pivo. Jenom ho pocucávám, vychutnávám, telefon... matinka. Už má konečně nový přístroj, za ten ztracený... To zvednu, a ona
    - co nejdřív za mnů dojeď!
    - a si doma nebo nebo na zahrádce?
    - né, ve špitále, na chirdě!
    - proboha, co sa ti stalo??
    - já sa ti to bójím řéct, ale nelekni sa, jak mňa uvidíš!!!
    Musíte uznat, že takovýto argument na klidu nepřidá. Ani neplatím, enom zavolám - já sa vrátím!
    Tož sem honem hodil psíšery dom, skočil na kolo, valím do špitálu. Ptám sa sester
    - co maminka dělala?
    Jejich odpověď
    - hrála si ze sirkama, ale ať vám to řekne ona!
    To mě fakt moc neuklidnilo...
    dojdu na pokoj, matinka zafačovaná jak mumie Imotepa z hororu, enom kůlá očima... Jí říkám
    a fčíl ně popiš, cos zase dělala za pičoviny, a pěkně podrobně, já mám čas!!!
    ......
    no, víš, běhala sem po zahrádce enom ve starých opalovačkách, a rozhodla sem sa, že spálím ostřihané halůzky ze stromů! Tož sem je nahrabala na hromadu, naházala do teho starého barelu, pocákala Petrolínem a abych sa neušpinila od sazí a čmůdu, tož sem si dala takovů starů halenku a šatovku, takové ty silónové sračky, co už ani doma nenosím, ale na na zahrádku je to dobré! A jak sem si klekla a fůkala do teho ohňa, naráz - buaf ho!!! A ono to na mě začalo hořet! Bůchala sem po sobě jak indyjánská tanečnica, hořelo to víc a víc, tož sem utěkala, a skočila do studně... no, a potom sem po hadici od pumpy vylézla, strhala ze sebe to spálenisko aj s kožů, zabalila sa do starého prostěradla z chatky, sedla na kolo, a jela na polikliniku!
    sem zařval
    - a na co máš kurva mobil??? To sis nemohla zavolat sanitku?????
    - a proč bych je otravovala, šak je to enom štyry kilometry!!!
    Při představě, jak polonahá, v krvavém prostěradle /bere denně Varfarin proti srážení krve, když se pichne o trn ostružiny, teče jí krev dvě hodiny/, šlape na starém kole přes celé město k svojí doktorce, na mě šly mdloby...
    No, zaúkolovala mě:
    - jeď na zahradu, zkontróluj, esli sem všude zamkla, a mám tam kabelu s nákupem. Tož můku a olej tam nechaj, jogurty ně odvez dom do ledničky. V trůbě sa peče kuře, ale oheň ve sporáku určitě už vyhasnul, tak si to vezni dom a dopeč doma. Jak dojedeš ke mě dom, nabal ně ručník, mydlo, noční košelu, léky, ty knížky, co mám na stole, nabijačku na mobil, brýle, papuče... Nabal si z ledničky zelého a knedle, vem si patnást vajec, a daj si štamprlu té špendlíkovice, co sem před týdnem pálila, je za gaučem v obýváku! A jak ně to povezeš, stav sa na Outůčku ně dobit mobil za pětistovku...
    Když sem jí to všecko dovézl, tak mi sestra říkala
    - pominul šok, už má kapačky od bolesti, možná bude muset v noci na popáleninové do Brna...
    otevřu dveře pokoja, a matka
    - a nejvíc mňa sere, že sa ně slůpla tá parádně opálená koža z Itálije!!!
    sem chvilku polykal nasucho, a pak sem škodolibě řekl
    - no a co, budeš flekatá jak nezralý kaštan!!!!
    chvilku na mě nasraně hleděla a pak řekla

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 14.9.18 08:11:43  
       

      - no, a aby sas nenudil, tož až dojedeš dom, zajdi k poliklinice, a odvez k sobě to moje kolo, ať ně ho tam nigdo neukradne!!
      Pak sem sa jí zeptal
      - a volalas mojému bráchovi, co sa ti stalo??
      zajela pod duchnu jak malé děcko, gdyž uvidí bubáka, a enom špitla
      - né, on by ňa snáď aj lištil!!!

      • m_arcela
        m_arcela, 14.9.18 08:14:06  
         

        :1: :1: :1:

      • coach1
        coach1, 15.9.18 14:37:52  
         

        :1: :15: :1:

      • Balu11
        Balu11, 15.9.18 16:49:04  
         

        :1: :1:

      • alaram
        alaram, 15.9.18 18:04:35  
         

        :1: :1:

      • Marieta
        Marieta, 19.9.18 20:18:22  
         

        :1: :1:

      • Kaca01
        Kaca01, 23.9.18 20:43:00  
         

        :1: :1: :1:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 14.9.18 07:37:05  
     

    no... dávám jeden malý zápis, jak jsem navštívil svoji maminku na zahrádce..

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 14.9.18 07:39:16  
       

      Rozhodl jsem se, že se cestou z práce stavím za matkou na zahrádce :

      dojedu k zahrádce, odemykám branku
      (matka má utkvělou představu, že ji tam někdo přepadne, okrade a znásilní, tak se zamyká.
      Ale aby nemusela každé návštěvě chodit odemykat, tak má klíč od branky v zámku), a ozve se z lehátka od chaty milé uvítání: „Kdo to sem leze???“
      Volám. „To su já, mami!!!“
      a z lehátka se ozve: „Tož než dojdeš sem, napumpuj mě vodu!!!“
      Napumpuju ručně dva kubíkové balony na nožičkách, a su zpocený jak prase...
      Hlásím: „Hotovo!!!“ a z lehátka se ozve:
      „Tož napumpuj aj bečku a studňovicu!!!“
      volám „Ve studni už néni voda!!!“
      „Leda hovno, pumpuj!!! Eště sem neslyšela srk!!!!“
      Tož sem napumpoval, a jdu pozdravit matinku.
      Ta je na lehátku a říká: „Dáš si štamprlu?“
      já na to: „Mami, nedám, je horko a su zpocený!!!“
      „A cos kurva dělal, že sa potíš???“
      „Napumpoval tři kubíky vody!!!“
      „Tož, aby sas přestal potit, mosíš si dal štamprlu!!“
      Tak zmožen tímto argumentem řikám:
      „Tož nalej!“ A ona: „Běž natahnůt do sklepa, umyj štamprle a podej ně to!!“
      tak natahnu, naleju, cvakneme si.
      A matka se ptá: „A co chceš??“
      já: „No chtěl sem tě vidět, napumpovat ti vodu a dat si štaprlu!!!“
      „A chceš erteple??“
      „Nechcu, mami, na víkend jedu pryč, až v pondělí bych si dojel... „
      „A CHCEŠ ERTEPLE????“
      „…nechcu mami... „
      „ A CHCEŠ ERTEPLE?!?!?!?!?!?!?!“
      „…tak jo, mami, trošku si jich veznu!“
      Matka se zvedá, podává mi motyku, kýbl,
      a násadou hrabjí jak maršálskou holí ukazuje:
      „….tamten důlek, ten důlek, kurva ten né, tam je naťovisko eště zelené.... „
      Jak mě chytá nerv, řikám: „A nechceš si to nakopat sama????“
      „Né, mám nové nechty, zitra idu pařit se starcama!!!! (má sraz spolužáků, 75 roků) a doufám, kurva, že negdo bude tancovat,
      né jak minule, kdy sem mosela poprosit o tanec kuchařa!!!!“
      No tak sem nakopal kýbl erteplí, a matka: „A hrášek chceš???
      „…..jasně,toho bych si vzal!!!“
      „Nasrat,už je zavařený, měls dojít dřív!!!“
      „… a pivo by sis dal???“
      „….ne!!!!“
      „…..ale já ano, tak mě pro něho zajdi do sklepa!!!“
      Tak jsem donesl ze sklepa PETku Zlatopramenu, vypili sme to.
      A matka : „Dopils, doneseš, a vezni celý balík!!
      „….tak mě na to dej peníze!!!“
      „JÁ,UBOHÁ DŮCHODKYNĚ?????“
      Polkl jsem hořkou slinu...
      a matka
      „Chceš cukety?“ ………. „jasně, morčata to pokřůpů!!!“
      „Já ti dám morčata, cuketovů buchtu upečeš a cuketové zelí uděláš! „
      To už sem enom přikyvoval...
      A naráz máti : „Poslůchej, za tři týdny by otec slavil narozeniny. Nechceš dojít aj s tů tvojů kamošků, že bych kačeny upékla, zeliska nadělala, bramborové šiše navařila???“
      „Jasně mami, dojdeme!!!“
      „To su ráda, už ty kačeny sů v mražáku od loňska, že to negdo konečně zežere.... „
      sem polkl nasucho a matka: „Nedáme si pohárek vína???
      „Nemám chuť, mami!!!“
      „Sa ťa, kurva, neptám, esli máš chuť!!!! Nalej!!!!“
      Odjíždím, a řikám: „Nejak máš tu branku nahlů...“
      „No šak to čeká na tebe, abys to spravil!!!!“

      Fakt, návštěva u maminky na zahradě dodá člověku elán, optimismus a chuť do života!

      • m_arcela
        m_arcela, 14.9.18 07:43:27  
         

        Tvoji maminku neznám, jen z tvýho občasnýho povídání, ale tací lidé jsou tady pro potěchu :4:

      • minnie
        minnie, 14.9.18 08:17:50  
         

        :1: :1: :1:

      • alaram
        alaram, 15.9.18 18:07:06  
         

        To je hezký! :15:

      • ceska.chatra.XYX
        ceska.chatra.XYX, 22.9.18 12:55:21  
         

        Skvělé, i to nahoře, to by chtělo fakt vydat knižně!:1:

  • alaram
    alaram, 26.8.18 16:46:48  
     

    NOČNÍ A RANNÍ LIDIČKOVÉ V HYPERMARKETU „TADY JSTE SPRÁVNĚ“
    21:55
    Pokladní, na kterou vyšel „pešek“ zůstat daný den poslední, statečně „odpípává“ drobné položky opozdilých zákazníků, kolegyň a brigádníků noční směny. Je v klidu, protože dřív než pět minut po desáté stejně odejít nemůže a ví, že hlavní vchod je už pár minut ze vstupní strany zablokovaný a obchod poctivě zkontrolovaný ostrahou, která nahnala poslední zákazníky s plnými vozíky k pokladnám nejpozději ve tři čtvrtě. Brigádníci se po zaplacení plynule přemísťují na Informace, kde si odkládají „zavazadla“ a nechávají si hlavně pití pracovnicí označit, aby je někdo neobvinil, že ho šlohli. Nikoliv překvapivě „frčí“ energeťáky a ledové čaje všeho druhu, z jídla rohlíky, paštiky, sýry, slané krekry a čokoládové tyčinky všeho druhu.
    22:00
    Pracovnice Informací upaluje za pokladními do šatny a noční směna má poradu. Nejdřív vedoucí spočítá brigádníky (2 – 6) a podle počtu vydá rozkaz: „Dnes se bude doplňovat/přestavovat/uklízet“. A jde se na to.
    22:05
    Většina odpolední směny se vyvalí předním vchodem, který pro ně vedoucí noční směny otevřela.
    22:10
    Vedoucí noční směny kluše z půli hypermarketu propustit zbytek odpolední, který ji o to naléhavě žádá místním rozhlasem. Brigádníci se už pilně hrabou v krabicích, igelitech a zboží všeho druhu a na pěknú notečku jim k tomu vyhrává příšerná muzika.
    1:30 – 2:00, případně 2:00 – 2:30
    Zákonná přestávka (odečítá se z počtu napracovaných hodin). Brigádníci se v zázemí pro zaměstnance lačně cpou, napájí, kuřáci v kuřárně kouří, všichni čumí do telefonu a podle počtu a shody povah se více či méně vybavují. Cestou zpátky na plac si ještě obvykle skočí na záchod (což jim nikdo neomezuje, ale je to tam od polic dost daleko) a koupí kafe z automatu.
    4:30
    Přichází první pracovníci ranní směny, ve složení skladník a pracovník zeleniny. Tou dobou totiž přiváží zeleninu (a o něco málo později i další věci) kamion. Párkrát týdně v tuhle hodinu doráží i „pípačky“: pracovnice, které prochází mezi regály s přiručními skenery a kontrolují počet zboží a správnost cen (pípačky proto, že skenery pípají), jinak začínají v pět.

    • alaram
      alaram, 26.8.18 16:47:47  
       

      5:00
      Hypermarket má pravé poledne. Na svých místech kmitají pekařky, řeznice, prodavačky teplých i studených lahůdek, další zelináři, druhý skladník, vedoucí ranních směn. Noční směna při pohledu na jejich nechutnou čilost zalézá hlouběji mezi regály, kde z posledních sil „fejsuje“ zboží ( = aranžuje zboží tak, aby police vypadaly plné a přehledné).
      6:00
      V systému docházek se elektronicky registrují pokladní a zbytek osazenstva ranní směny. Noční směna popíjí další kafe z automatu a čeká na vedoucí, aby jim vyplnil „šichťáky“ a propustil je domů. Musí se obrnit trpělivostí, protože do té doby skoro všudypřítomná vedoucí už minimálně deset minut až půl hodiny NENÍ. Je nahoře v kanceláři, ve skladu, kde okukuje, co hezkého jim přivezly kamiony a pomáhá plnit palety … prostě má na práci všechno možné, jen ne pustit ochrápané a rozlámané trosky domů do postele. Vedoucí nočních směn jsou totiž vyrobeni z nerozbitného materiálu: celý pracovní týden (víc za sebou dělat nemůžou, musí směny prostřídat) spí tak dvě nebo tři hodiny denně, pracují hodinu až dvě přesčas (fyzicky a opravdu tvrdě!), tak co by to nevydrželi i lidi, kteří se tím neživí, že.
      6:05 – 6:10
      Noční brigádníci konečně vybíhají zadním vchodem ven na vzduch. Odhazují do koše kelímky od kávy a vesele se loučí, šťastní, že nejsou mezi těmi, kterým to za jejich zády teprve začíná a na rozdíl od nich nemají celý krám jen pro sebe.

  • Kaca01
    Kaca01, 13.8.18 23:22:38  
     

    Napisu tady jen takovou malou vzpominku, kdyz se blizi to nepekne vyroci...
    Bylo mi 12 a 8 mesicu a kazde rano jsem jezdivala na kole hlidat maleho synovce, kdyz jeho mama odjela do prace a babicka jeste neprisla z kravina....toho 21. srpna jsem taky vyrazila uz rano cvili pred sestou, prijedu k segre, ta oci navrch hlavy a ze jsme okupovani vojskem, ze prijeli Rusaci na tancich...bydleli tehdy u tchanu a nemeli poradne radio, jen tranzistorak, ktery si rok pred tim, kdyz doslo jakemusi uvolneni, privezli z Rakouska. To rano jsem si to ani tak neuvedomila....ale pristi dny se mi nesmazatelne vryly do pameti, kde je mam dodnes zcela zive....
    Nasim mesteckem projizdely ruske tanky, na nich sedeli spinavi vojaci se zatvrzelym vyrazem ve tvarich, v rukou natazene samopaly a bylo jim jedno, ze se v uzke ulici nevytoci.....proste kus toho domu laufem urvali! To jsem videla na vlastni oci...v obchodech byly fronty, skupovalo se vsechno, lidi delali zasoby, nikdo nevedel, co bude.......
    Stejny pocit se mi vratil v prosinci roku 1980, kdy byla politicka krize v Polsku a v CSSR se konalo velke vojenske cviceni Druzba 80, kdy armada mirila k polskym hranicim a ja jsem zase videla mestem, kde jsem zila projizdet tanky.....sice ceske, ale pocit byl hodne podobny....a strach!
    A dodnes nechpochopim, kolik lidi s nostalgii vzpomina na dobu sociku a voli komunisty!

    • Balu11
      Balu11, 14.8.18 16:56:31  
       

      https://www.youtube.com/watch?v=75wZc52UkEM
      Nikdy nezapomenu na vyděšenou tvář mámy, když ty tanky duněly pod okny. :10:

      • Kaca01
        Kaca01, 14.8.18 18:44:25  
         

        Balu, priteli z nejmilejsich.....mam to porad pred ocima, na to proste nejde zapomenout..... :8:

    • alaram
      alaram, 15.8.18 01:11:46  
       

      Mně byly tou dobou tři roky a devět měsíců. A jako každé léto jsme s bratrem pobývali u prarodičů ve Vamberku. Táta, učitel, tam byl většinu času s námi, ale zrovna v té době byl doma v severních Čechách, aby si s mámou užili pár týdnů bez dětí. Byl tam však můj strýc, tátův bratr, který si u svých rodičů naopak rád užíval chvíle volna bez své ženy.

      Spali jsme s bratrem v pokoji odděleném od kuchyně, centra domu, jen symbolicky, dveřmi z jakéhosi kartonu. Probudil mě hluk, jak se všichni tři dospělí sešli, poslouchali stařičké rádio a dohadovali se, jestli bude válka nebo nebude. Druhý den přijeli oba mí rodiče a myslím, že jsme pak brzy jeli domů. Vím jistě, že jsme se dívali na tanky, které v hluboké noci přejížděly místní historický most (ve východních Čechách zůstali Sověti až do vyhazovu v devadesátém, ale nepamatuju se, jestli to bylo ještě "tu" noc, nebo až následující. A taky si pamatuju, jak byli mí prarodiče - ale i strýc - chladnokrevní a věcní.

      Táta při vzpomínání pobaveně vypráví, jak babička tenkrát nakoupila zásoby: mouku, cukr, konzervy … generace "vycvičená" dvěma válkami. Ale fakticky to legrační vůbec není.

    • Marieta
      Marieta, 21.8.18 15:46:32  
       

      Mně bylo 6 let a těšila jsem se, že půjdu po prázdninách do školy. Pamatuju si, že rodiče pořád sledovali zprávy a když kolem našeho domu jezdily tanky, tak jsme se my děti chtěly jít podívat ven, ale rodiče nás nechtěli pustit. A starší brácha se divil proč, když nás ti Rusáci v roce 1945 osvobodili. Rodiče nám to nedokázali vysvětlit, že tenkrát nás osvobodili, aby nás pak mohli okupovat.
      Tak teď jen žasnu, jak tyto události (tenkrát všem dospělým jasné) někteří zvláštní lidé dokážou překroutit.

  • m_arcela
    m_arcela, 26.7.18 09:02:34  
     

    Dovolím si jednu úžasnou kopírku

    Balu11, 25.7.18 22:59:26
    Tak jsem kdysi dávno narazil na toto hezké povídání:

    V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya. Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.
    Malý pochybovač se táže: "Věříte vlastně v život po porodu?"
    Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje. Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."
    Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"
    Malý věřící: "Ani já to nevím přesně. Ale určitě tam bude, mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy."
    Malý skeptik: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."
    Malý věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí."
    Malý skeptik: "Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."
    Malý věřící: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat, ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."
    Malý skeptik: "Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?"
    Malý věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."
    Malý skeptik: "To je pěkná hloupost! Z nijaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."
    Malý věřící: "Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"

    • panibramburkova
      panibramburkova, 26.7.18 20:27:29  
       

      to je úžasný

      • m_arcela
        m_arcela, 26.7.18 20:28:54  
         

        ano....proto jsem to sem dala....je třeba uchovávat klenoty

    • Marieta
      Marieta, 8.8.18 09:34:06  
       

      Už jsem to četla, ale vždycky mě to dojme. Najednou mi připadá, že přes všechny problémy je lidstvo jen zpovykaná banda batolat, která jednou dospěje a bude se na naši zemi dívat stejně shovívavě, jak vyznívá tahle povídka.

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 13.8.18 08:16:27  
       

      nedávno jsme byli s Divoženkou na vystoupení Pepy Fouska. Zaujal mě jeho dialog s vnukem
      - dědo, viděls někdy Boha?
      - ne, neviděl
      - ani jsi s ním nemluvil?
      - ne, nemluvil
      - a víš, že tady je?
      - nevím
      - to vůbec nevadí, hlavní je, že on ví, že my jsme tady!

      • m_arcela
        m_arcela, 13.8.18 08:17:26  
         

        hezký

      • alaram
        alaram, 15.8.18 01:13:56  
         

        Hezký. Se opičím, ale je to nejvýstižnější slovo. :15: