Píšeme krátké povídky

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
Balu11 (2019-03-11 11:43:12)Carbon.de.Castel-Jaloux (2019-02-09 11:04:21)Kaca01 (2019-02-09 01:26:23)ceska.chatra.XYX (2018-12-26 13:55:58)panibramburkova (2018-12-23 16:56:00)Marieta (2018-11-26 16:35:18)bulldog (2018-09-16 13:11:06)Pomnenka12 (2018-02-01 21:15:12)marta.svobodova (2017-08-02 16:03:37)
Píšeme krátké povídky
Založeno: 1. 5. 2017 | Příspěvků: 454 | Členů: 9
Správci: Kaca01 (hlavní)

Ja bych to tady klidne spojila se smazanym forem Spolecne piseme povidku....libilo se mi, jak se tady psal onehdy ten vtipny pribeh na pokracovani...takze kdo chcete, pojdte do toho....

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • Kaca01
    Kaca01, 27.12.18 00:42:22  
     

    S litosti musim oznamit, ze se na vlastni zadost nechal smazat nas povidkar Balu11.....je to velka skoda, ale chapu jeho duvody......

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 10.1.19 11:53:35  
       

      už jsem se lekl, ale naštěstí nemáš pravdu...

      • Kaca01
        Kaca01, 9.2.19 01:26:18  
         

        No, on se zase aktivoval, ale zatim si nepredplatil....radsi.... :4:

  • Balu11
    Balu11, 21.12.18 22:32:06  
     

    Tak jsou zase tady vánoce......

    A tak, ostatně jako každý rok, si pozdní odpoledne vyplním procházkou k jezeru. Již se stmívá, sníh tiše křupe pod botama kráčejících nohou. Je ticho, téměř absolutní, slyšíš jen tlukot vlastního srdce. Pomalinku jsem se došoural na břeh jezera. Vrazil mezi rty retko a sklonil hlavu, abych si připálil. Koutkem oka jsem zaregistroval pohyb, takový neurčitý, zastřený. Zvedl jsem hlavu a proti mně stála srna na nějakých dvacet metrů. Oba dva jsme zmrtvěli, já, abych ji nevyplašil, ona z překvapení a strachu. Zahleděl jsem se do jejích hlubkých velikých černých očí. Nebůj, já ti neublížím, tiše jsem hlesl. Stála úplně nehybně a jakoby říkala, no bať, co bys ubližoval, vždyť jsou přeci vánoce, ne. Pak se lehce shrbila, mocný skok a v ten moment zmizela mezi mladými borovičkami. No jo holka, máš recht, lidé jsou nevyzpytatelní. Náraz jejího letícího těla tak oklepal malou borovičkou, takovým borovým batoletem, že z ní spadla sněhová peřinka. Usmál jsem se, malá nebuď tak smutná, napadne nový sníh a zase dostaneš tu svou nadýchanou bílou peřinku zpátky.

    Křísl jsem zapalovačem a rozhlédl se přes širokou zamrzlou jezerní hladinu do daleka ztemnělého kraje. Při obzoru na straně půlnoční blikala světélka obydlí Starých splavů. Pár světel okolo břehů. Stočil jsem hlavu na východ. Proti obloze, osvícené bledou loučí měsíce, se rýsoval obrys dvojvrší Bezdězů. A na nich hrad stejného jména. Bezděz. Majestátní, nikdy nepokořený mohutný hrad, svědek vzestupů i pádů panovnických dynastijí, mé země i obyčejných lidí. Ústřední motiv lidské lásky i nenávisti, zločinu a trestu, tak, jak jej nepřekonatelně popsal básník s rozháranou duší ve své nesmrtelné básni "Máj". Zahleděl jsem se, protože tenhle pohled snad nikdy neomrzí.

    • Balu11
      Balu11, 21.12.18 22:32:59  
       

      Zvedl jsem oči k noční obloze. Nesmírná hloubka a prostor a myriády hvězd, dech beroucí pohled a v tomto čase obzvláště jímavý. Najednou cítíš obrovskou nicotu, co je všechna ta člověčí bolest a strasti, ale i radost a pocit štěstí proti té nezměrné hloubce a velikosti klenby plné hvězd, která se ti klene nad hlavou.

      Oblohou se mihla padající hvězda. Safra, to abych si rychle něco přál. A najednou se zarazím. Co si vlastně přát, vždyť těch přání je tolik. Ano, každý máme někde v tom nejzastrčenějším koutku své duše takovou malou taštičku, kde si ta svá přání ukládáme a doufáme, že se jednou třeba vyplní. Ale jsou přání, která už prostě splnit nejdou, protože už není ten člověk, který by si je vyslechl. Není už tady máma, které tě hladívala svou malou a jemnou dlaní, která pofoukala bolístku a pronesla konejšivá slova útěchy a které bys do klína tak rád položil svou unavenou hlavu, jejíž skráně se začaly stříbřit šedými vlasy. Není už tady táta, který ti byl oporou jako chlap klukovi, jako chlap chlapovi, který trestal, kdy sis to zaslouži, ale také poradil, když bylo potřeba. A já jim nestačil říct tolik slov a která jsem měl říct a která bych chtěl říct. Dnes už nesplnitelné přání.
      A jsou tam přání, které nemůžeme ovlivnit, jejich splnění záleží na těch druhých a pak jsou tam přání, které si můžeme splnit sami, prostě jen chtít a vyjít tomu splnění naproti. Ano moji milí přátelé a kamarádi, kdybychom všichni vytáhli ty své taštičky a vysypali ta přání a přáníčka na jednu hromadu, tak jich budou sta a tisíce, budou jich myriády, jako těch hvězd na noční obloze a každé, každičké bude jiné. A to je dobře, protože to znamená, že žijeme a že už jen nepřežíváme.

      • Balu11
        Balu11, 21.12.18 22:33:40  
         

        V dálce se rozezněl stříbrný hlas kostelního zvonu, jeho rozechvělý hlas zve k večerní motlidbě. A opět zas a znova ožívá ten starý příběh z šera dávných věků, příběh muže, který má přinést světu naději a lásku. V Knize Knih je zapsáno u Lukáše:"" V téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku a v noci drželi hlídky nad svými stády. A náhle u nich stál Boží anděl, kolem nich se zablyštěla Boží sláva a dostali veliký strach. Anděl jim však řekl:"Nemějte strach, vždyť pohleďte, oznamuji vám dobrou zprávu o veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus Pán. A to je znamení pro vás: najdete tam děťátko ovinuté pruhy látky a ležící v jeslích. A náhle bylo u anděla množství nebeského vojska, které chválilo Boha a říkalo:" Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle."" Luk 2. 8-14
        Ano, člověk potřebuje naději a lásku, protože Kniha Knih i varuje ve slovech:" Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž se bude těžké vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou milovat rozkoše..... 2.Tim. 3. 1-4
        Naděje, láska ale i varování.

        • Balu11
          Balu11, 21.12.18 22:34:28  
           

          Tak co si vlastně moji drazí přátelé přát? Snad aby se alespoň na chviličku zastavil čas, nebo aby alespoň zbrzdil ten svůj šílený cval, aby nám dal vydechnout. Čas, ten nekompromisní vládce našeho bytí a nebytí, našeho konání a nekonání. Čas, který zraňuje, ale i léčí, když nám dává zapomenout zlých chvil. Čas, který tak žárlivě střeží tajemství budoucnosti, který nám dal zrak v přítomnosti, a milostivě nás občas nechá zalistovat ve stránkách minulosti. Možná jedno z těch nesplnitelných přání.
          Tak co si popřát k těm svátkům Vánočním, moji milí. Źe by přeci jenom to, tak trošku obligátní: " Přeji vám všem prožití krásných, pohodových a klidných dnů Vánočních, bohatého Ježíška......" Já bych k tomu přidal ještě jedno přání, takové malé. Až doma, kde to voní vanilkou, oříškovou vůní cukroví a vůní dobré kávy, omamující hořkou vůní jehlíčí vánočního stromečku, kde se všichni usmívají a září jim oči, až půjdete k tomu stromečku, tak aby na tom stromečku, někde v zastrčeném koutku toho stromečku, svítila taková, docela malilinkatá stříbrná hvězdička,

          hvězdička splněného přání z té vaší malé, tajné taštičky, zastrčené v tom nejzastrčenějším koutku vaší duše.

          Cigareta dohořela, zmáčknu nedopalek a zbytek vrazím do kapsy. Pomalu se otáčím a kroky nasměřuji domů a tichou, svatou nocí doznívá zvuk vrzajícího sněhu vzdalujících se kroků.... :4:

          • Kaca01
            Kaca01, 21.12.18 23:24:37  
             

            Nejdou mi na novem notasku delat srdicka, ale vez, ze ti jich posilam aspon tisic........vsak mne znas a vis.... :4:

            • Balu11
              Balu11, 21.12.18 23:30:03  
               

              :15: Já vím přítelkyně mně tak drahá a milá.

              • Kaca01
                Kaca01, 21.12.18 23:43:46  
                 

                Vim, ze vis, priteli muj z nejmilejsich.... :4:

  • Balu11
    Balu11, 20.12.18 01:01:29  
     

    Mám volno a chvilku na psaní, a tak jsem zde chtěl napsat jeden příběh člověka, kterým by asi leckdo opovrhl.
    Bezdomovec....
    Je to už nějaký čásek, tak pět let. U plotu mého domku se zastavil Václav, u nás známý bezdomovec. A povídá, jestli bych mu nepučil dvacku. Jářku Václave, řekni na rovinu, abych ti ji dal a nepůjčil. Rozpačitě se usmál a odvětil, že mám vlastně pravdu.
    Hele Václave, já ti tu dvacku dám, na talíři mi neubude, ale poslouchej, potřebuji si na zimu připravit dřevo a uvítal bych pomoc, jídlo dostaneš, kafe a piva co vypiješ a nějaká ta kačka taky z toho bude. Tak co, plácnem si?
    Ani moc nezaváhal, usmál se a že prej jako kdy má přijít. Já na to, že zítra v půl osmé ráno je nástup. A moc jsem nevěřil, že se ukáže.

    Jaké bylo mé překvapení, když ve čtvrt na osm zadrnčel zvonek u vrátek a Václav stál u branky. Došel jsem pro něj, neb Brix, tedy můj pes se netvářil zrovna přívětivě. Vašek zaváhal a tak jsem mu řekl, ať mu hodí ten míček, co jsem mu podal a budete dobří kamarádi.
    Jedl jsi něco? Ne, odvětil Vašek. Tak pojď, žena nám udělá nějakou mňamku, s prázdným žaludkem se blbě dělá. Něco jsme pojedli a pak se vrhli do rachoty, já štípal, Vašek stavěl špalky a odklízel rozštípnuté stranou. Po hodině jsme se vystřídali. Když byla chuť na cigaretu, tak jsme si dáchli. Vašek vybalil tabák a papírky, já na něj, ty si balíš? No, je to levnější, odvětil Vašek. Hele schovej to, tady máš celou krabičku cigaret. A tak to šlo celý den. Při obědě si dal na talíř dva knedlíky. Já na něj koukal jak blázen. To ti stačí? No, já zobu jako brabčák, řekl Václav s tím svým rozpačitým úsměvem. Říkám, ty vole, makáš jak kůň, koukej se pořádně najíst. Tak já si dám ještě dva. Mňo, tak se mi líbíš Vašku. Dáš si pivo? No, já moc pivo nepiju, já radši krabičák s minerálkou, na to Vašek. Otevřel jsem láhev vína a podal jsem mu ho i s láhví minerálky. Bylo vidět, že je spokojený. Odpolko sváča a v pět jsme to zapíchli. Ta moje mu zabalila sebou dva zdvojené chleby namazané máslem a proložené slaninou a já čtyři stovky do kapsy. U branky jsem se ho optal, zda zítra přijde zas. Jasně, že přijdu. Opět v půl osmý? Jo, odvětil jsem. Potřásli jsme si tlapama a šli si svou cestou. A takhle to šlo tři dny a další roky.

    • Balu11
      Balu11, 20.12.18 01:02:16  
       

      A znáte to, v těch chvilkách oddechu u kafe, vinného střiku a cigaretě přišla řeč i na život. Já mu povídám, Václave, kurva, dyť ty nejsi línej chlap, umíš máknout, proč si nenajdeš nějakou stálou práci, malou garsonku a nežiješ normální život. Václav se na mě podíval těma modrejma kukadlama, a s tím svým typickým rozpačitým úsměvem mi odvětil. Víš, já mám rád svobodu, praštil jsem hned v devadesátým roce s prací a šel na volnou nohu, rozuměj, na ulici. Jak podepíšeš nějakou smlouvu, je tam "mus" a já nechci muset. Já ráno vstanu kdy chci, oběhnu kemp, posbírám flašky,abych měl na jídlo a krabičák, umeju se v jezeře, popřípadě vyperu prádlo a jsem volnej. Tak na to není co říct, pomyslel jsem si, je to prostě tvá volba.

      Jednou takhle na podzim jsme si navečer po práci sedli u stánku, já na pivo a Vašek na svůj vinný střik. A plácali o životě, tak jak to obyčejně bývá. Vedle u stolu seděl starosta s panem Bejstou, místním mistrem malířem pokojů. Po chvilce přistoupil starosta k našemu stolu a povídá, hele Václave, ty nejsi špatnej chlap a já sháním do našeho domova důchodců kotelníka, současný končí, jde do důchodu, co ty na to. Koukej, nějaká komůrka na bydleni se tam najde, najíš se za solidní peníz s důchodcema, budeš v teple a je tam i slušná vejplata. Vášek na něj kouká, a pak opět s tím svým rozpačitým ůsměvem odvětí. Já nevím pane starosto, nechci vás urazit, ale asi ne. Dobře, řekne starosta, tak si to rozmysli, ale rychle, já budu shánět dál a odešel opět na své místo ke stolu. Jen jsem vyvalil oči. Kurňa vašku, ty si ale vůl, kdy se ti naskytne taková příležitost a máš zimu na krku, kde budeš spát? Vašek se shrbil a pak tiše řekl, hele, je tam ten "mus", prostě musíš, a víš jak to je se mnou. No ty vole, pomyslel jsem si. Kde budeš spát, až uhodí mrazy, opět jsem na něj zaútočil. No, já jsem si natahal pod lávku přes trať u nádraží nějaké krabice a mám starej spacák, hlesl Vašek a na vánoce zajedu na chvilku za sestrou do Kralup. No jo, to jsou vánoce, ale je tady leden a únor, já na to. Nějak to přežiju, zamrmlal. Ježíši kriste! Nejradši bych ho bacil aby se mu v té makovici rozsvítilo. Ale co naplat, on už byl prostě takový. A tu se zvedl pan Bejsta a došoural se k nám. A spustil, tak vás tady tak poslouchám, jak se dohadujete. Hele Vašku, slepnu a vidím hůř a hůř, doktoři si s tím nevědí rady a já mám tady kousek od nádraží na louce takové malé hospodářství, slepice, kachny, králíky a záhony, no znáš to. Co kdybys ses mi o to pomohl starat, mne to hodně už zmáhá. Je tam i chata, kde si můžeš zatopit a přebývat tam, nějaké to vajíčko si také můžes vzít a sníst, co ty na to. Jedná se o chvilku ráno a večer a jinak máš celý den volný. Co ty na to. Jak Vašek zaslechl o tom volnu, pookřál, a že by si tedy jako plácli tlapama na tu spolupráci. No ještě že alespoň tak, vydechl jsem.

      • Balu11
        Balu11, 20.12.18 01:03:03  
         

        Přešel listopad, prosinec, leden a únor, přišel březen a duben, Vaška nebylo vidět. Zastavil jsem kluka z mokré nádražní party bezdomovců. Hele Láďo, co je s Vaškem ? Ty to nevíš, podivil se Láďa. No, to tedy nevím, zavrčel jsem. No, Vašek je v eldéence ve Cvikově, přišel o nohy. Cože? Vyvalil jsem na něj oči. A Láďa spustil. Ž prej nekdy v koncem ledna chlastali na nádraží a Vašek tam s nimi seděl. On nebyl zvyklý moc pít, ale oni do něj lili tvrdej alkáč až se Václav nezřízeně opil. Prý sotva chodil, spíše šel po čtyřech. No a nestačil dojít do té své chajdy u Bejsty, tak si ustlal pod tou lávkou přes trať. Jenže v noci uhodil opravdu mráz, bylo skoro dvacet pod nulou a Vaškovi omrzli nohy. Rano se prý doplazil do té své chajdy, kde ho našel za tři dny Bejsta, jak ve vymrzlé chatce pod spacákem skučí bolestí. Když viděl ty zčernalé nohy, okamžitě volal záchranku

        • Balu11
          Balu11, 20.12.18 01:03:35  
           

          Ti ho odvezli do nemocnice, ale nohy už prej zachránit nešlo, tak je uřízli a Vašek je teď v té LDN-ce na vozíku.
          Kristova noho, pmyslel jsem si, musím se za ním podívat, jak to jen půjde. Netrvalo dlouho a musel jsem něco vyřídit v Lípě, do cvikova už je to jen kousek. Koupil jsem krabičák, minerálku, karton cigaret a nějaké ovoce a vyrazil. Když jsem to Lípě vyřídil, tak jsem to vzal na Cvikov.
          Otevřel jsem dveře pokoje a viděl Vaška, jak sedí ve vozíku a čučí z okna. Nazdar starej barde, já na něj. Překvapeně se otočil, jen hlesl, ahojky. Strhaný obličej, smutné oči a šedivý vlas. Trochu mi zatrnulo, ty vole, ty si dopadl, pomyslel jsem si. No nic, povídám, tady máš něco na zub, něco na polití hrdla a pár cigár. Šel jsem za sestrou, jestli bych mohl Vaška vytáhnout na procházku. Ale jo prej, bude rád, nikdo za ním nepřišel, akorát se tu dvakrát ukázala jeho sestra. Tak jsme ho oblékli a vypadli ven. Vašek si labužnicky hned zapálil, to víš, tam nesmím, je to zakázaný. Chvilku jsme courali venku, až jsme přišli k hospůdce. Zvu tě na střik a já si dám kafe. Jo jo, jdem na to. Zaparkovali jsme u stolu, Vašek si dal ten jeho milovaný střik, já kafčo a kecali o všem možném. Co teď budeš Václave dělat? No, sestra mi slíbila, že mne přestěhuje na nějakou LDN-ku ke Kralupům, aby mne měla blíž a mohla za mnou častěji. Hele, a proč nejdeš k ní? Tohle nechci, odvětil Vašek, byl bych jen na obtíž. No vašku, chválit tě nebudu, dělej jak myslíš, ale alespoň tak. Mrkl jsem na hodinky. Vašku, hodím tě zpět, já už musím jet dom. Nojo, jsem rád, že jsi přijel, usmál se opět s tím svým typickým rozpačitým úsměvem. Já se ještě ukážu, slíbil jsem. Odvezl jsem ho zpět do léčebny a valil domů. Přešlo léto a nastal opět podzim. Potkal jsem zase Láďu a ptal se ho, jestli nemá nějaké zprávy o Vaškovi, že jsem volal do tý léčebny do Cvikova a tam sdělili, že už tam není, že si ho odvezla sestra.
          Láďa se na mne podíval a pak tiše řekl, Vašek spáchal sebevraždu, oběsil se na pokoji v té LDNce u Kralup. Do mne jak když uhodí, zalapal jsem po dechu, ty si děláš prdel viď. Nedělám, na to Láďa, nezvládl to, už nemohl chodit. On tak miloval tu svou svobodu...........

          • Kaca01
            Kaca01, 20.12.18 02:56:22  
             

            :9: :9: :9: to je smutny......mooooc smutny! :9:

            • Balu11
              Balu11, 20.12.18 11:49:30  
               

              Je to smutný příběh, ale málokdy píše život radostné stránky. Venda byla taková svérázná bytost. Když jsi ho potkala, tak bys jej na bezdomáče netypovala. Staral se o sebe, byl čistotný, snažil se chodit v čistých hadrech a opravdu moc nepil. Jen chtěl být opravdu nezávislý a svobodný. Jen jedna, jediná pijatika a jedna osudová noc a život se mu překlopil do zmaru. A taky jsem chtěl ukázat, že ne každý bezďák musí být zákonitě lump a nemakačenko, mnozí to mají jako svou životní filosofii.

              • Kaca01
                Kaca01, 20.12.18 23:02:27  
                 

                :2:

          • KarelVoprcalek
            KarelVoprcalek, 21.12.18 14:11:29  
             

            přečetl jsem... krásné, smutné...

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 21.11.18 07:23:32  
     

    tak dnes ráno v 4,30 zazvonil budík... a nez jsme odjeli do práce, vyslechl jsem přesně toto
    4,30 - ježišmarja, proč hekáš, proč z té postele normálně nevyskočíš?
    4,31 - ten rachot, to sů tvoje klouby, starče?
    4,32 - kristova noho, pohni!
    4,33 - proboha, s citem na tů záclonu!!
    4,34 - to mosíš s tým oknem dycky tak prásknůt??
    4,35 - mě snáď trefí, opatrně na ty žaluzie!
    4,36 - to snáď néni normální, proč máš dycky ty polštáře tak zmícané??
    4,37 - šmarja panno, aspoň sa na tem záchodě zavři!!
    4,38 - no pořádně si té pasty daj na ten kartáček
    4,39 - úplně nesnáším, jak dycky poprskáš umyvadlo!!
    4,40 - podivej se, jak je čisté moje umyvadlo, a to tvoje je jak prasečí hrant!
    4,41 - naprosto nechápu, proč je tvůj ručník za tři dni jak od prasat!
    4,42 - jak to, že eště nemáš zalété kafé???
    4,43 - nelej tam tej vody tolik!
    4,44 - panenko Marijo, vidíš ho, ona sa mosí jednů ruků držet židle, když si obléká slipy!
    4,45 - no jasně, stařeček si mosí sednůt, když si dává ponožky!!
    4,46 - proboha, daj si ten nátělník pořádně do gatí!
    4,47 - tá mikina by ti moc slušela, gdybys nevystrkoval to pupčisko!
    4,48 - šmarja, netřískaj s tyma dveřema!!
    4,49 - ty si slepý, že si v tej špajzce mosíš rozsvítit??????
    4,50 - ně klepne pepouch, proč naléls jak ranní štamrdlu bílý rum, když máme sto litrů slivovice?
    4,51 - nesrkej to kafé!!! Je to odporné!!
    4,52 - a dopij ho, eště néni vidět lógr!
    4,53 - a pořádně ten lógr vyškrábej!
    4,54 - co sa tak ňůgáš, už rozsvítil v garáži??
    4,55 - a vsadím sa, žes zapomněl dat do kufra prázné flašky, když dnes po práci ideme nakupovat!
    4,56 - no jasně, flašky v kufru, jak ide o pivisko, nigdy nezapomeneš, pivní nálevníku!
    4,57 - a vzals kabele, sklerotiku?
    4,58 - proč je to sedadlo jak od prasat, cos včérá vozils???
    4,59 - ježkovy papuče, on eště ani nenastartoval!!
    5,00 - startuju a pronesu první větu rána
    - dobré ránko, miláčku!!

    • m_arcela
      m_arcela, 21.11.18 07:26:05  
       

      :4: :1: Někdy bych u vás chtěla být muškou

      • KarelVoprcalek
        KarelVoprcalek, 21.11.18 09:30:21  
         

        jak řekl její vnuk... že existují na světě dva tak jeblí lidi, jako je moje bába a ty, je docela možné... asi stejně, jako že ve vesmíru je ještě jedna civilizace. Ale že jste se potkali, žijete spolu a doplňujete se, je stejně neuvěřitelné sci-fi, jak kdyby Země tu jinou civilizaci potkala a začaly se dělat družební zájezdy!

        • Marieta
          Marieta, 26.11.18 15:44:33  
           

          :1: Vnuk je zřejmě po bábince. :4:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 12.11.18 09:17:05  
     

    dnes ráno

    fakt jak když se hluchoněmý snaží domluvit znakovou řečí se slepcem
    - miláčku, co chceš do práce na jídlo?
    - nic, zlato, dost mi tam toho zbylo!
    - to by mě zajímalo, co ti tam zbylo, ty pažravče!
    - mám tam tu plechovku maďarského guláše, sklínku zavařeného masa, bílý jogur, musli s oříškama, musli s čokoládou, zelný salát, ovoce...
    - aha, a na snídani ti mám dat chleba nebo rohlíky?
    - nechcu nic, dyť ti říkám, že tam mám jídla hromadu!
    - a co budeš přikusovat k té směsi z mletého masa a Palivca? Balím ti toho plnů misku! Jasně, páneček by to zhltal bez pečiva, už tě vidím!! Oharky tam máš?
    - já do práce nic nechcu!
    - no bodejť by měl páneček hlad, když večer zpelhal plnů misku oškvarků z bůčku s jedným krajícem chleba!
    - ale tos mě přece sama donesla, a říkalas, jez, dokud jsou teplé!
    - no bodejť, protože jinak by sis stěžoval, že tě týrám hlady, a co k obědu?
    - nic, mám tam hromadu jídla!!!
    - tak já ti dám tů polévku, cos dělal v sobotu, to sa mosí dojest, a co k tomu?
    - nic nechcu!!
    - tož dobře, enom trochu brambor, pomastím si to výpekem z teho pečeného bůčku..
    - NECHCU!!!
    - že ti to néni blbé, štyry plátky pečeného bůčku k tak málo bramborám!!
    - proboha, já nic nechcu!!!
    - a máš tam nejaké ovoce?
    - mám tam jabka, hrušku, kaki, kiwi!!!
    - no jasně, páneček si v práci pošmakovává na tem, čeho je doma málo, ale že nám doma hnědnů banány a měknů mandarinky, to ho nezajímá! Toho ti trošku zabalím!
    .
    .
    .
    .
    když jsem lezl do auta, podalo mi moje sluníčko nákupní košík, naplněný jak týdenním nákupem z Kauflandu, a povzdychla si
    - fakt nevím, jak ty možeš chtět držet dietu, když toho tolik v práci zpelhoníš!!!!!!

    • m_arcela
      m_arcela, 15.11.18 07:18:25  
       

      nenapdlo tě, že bys tyhle perly sepsal a vydal knižně? To by bylo takový nový Slovácko sa nesúdí :1:

  • panibramburkova
    panibramburkova, 30.10.18 21:48:04  
     

    Žena přišla k chudému a starému prodejci vajec a zeptala se: "Za kolik jsou ta vejce?" "Pět za kus, madam", odpověděl stařec.
    "Vezmu si šest za 25,-, nebo odcházím", řekla žena.
    "Dobrá, vezměte si je za cenu, kterou chcete, madam", odpověděl stařec, "možná to bude dobrý začátek, protože zatím jsem neprodal ani jedno jediné vejce."

    Žena zaplatí a odchází s pocitem vítězství.

    Doma se hezky oblékne a odchází s kamarádkou do luxusní restaurace. Objednají si vše, na co mají chuť, ale většinu z toho nedojí. Její účet dělá 1400,- , podá číšníkovi 1500,- a řekne: "To je v pořádku".

    Žena zaplatila a odchází s pocitem šlechetnosti.

    Řeklo by se normální, denně opakovaný příběh a běžný postoj. Reakce ženy je sice šlechetná pro majitele restaurace, ale naprosto bolestná pro chudého prodejce vajec.

    Otázka zní: "Proč máme dobrý pocit, když ožebracime "potřebného" a obdarujeme toho, který naši laskavost vlastně vůbec nepotřebuje?" Je tohle šlechetné a důstojné? Odpovězte si sami.

    A pro srovnání ještě jeden příběh.

    Můj otec vždycky nakupoval na trhu jednoduché a dobré věci od těch nejchudších prodejců, dokonce i když ty věci ani nepotřeboval. Vždycky si koupil něco navíc a taky jim zaplatil něco navíc. Ptal jsem se ho, proč to dělá a on mi odpověděl: "Toto je charita, chlapče, ale je zabalená do důstojnosti."

    Je jen na nás, jak se příště zachováme, kde a u koho nakupujeme, koho a jak podporujeme... v životě všechno souvisí se vším...

    • Balu11
      Balu11, 2.11.18 19:56:12  
       

      Moc dobře povědíno. Hlavně mne dostala ta věta, že je to charita zabalená do důstojnosti. Hluboká a moudrá slova. Člověk by se měl asi občas zastavit v té dnešní uspěchané době, vydechnout a zamyslet se. Dík za pěkné povídání. :4:

      • Kaca01
        Kaca01, 3.11.18 00:02:35  
         

        I tady se porad na neco vybira....teda takhle napsano to vypada asi blbe...ale treba jsem v supermarketu a pri placeni se mne zeptaji, jestli nedam neco na....treba detskou nemocnici, nebo na lecbu rakoviny prsu nebo tak neco....vzdycky aspon ten blbej dolar dam....nebo jednou, nebo 2x do roka stoji na krizovatkach hasici a vybiraji do holinky....taky vzdycky zastavim a neco tam hodim.....

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 6.11.18 14:53:33  
       

      moc k zamyšlení...

      • m_arcela
        m_arcela, 6.11.18 18:03:43  
         

        ale trefný

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 19.10.18 15:08:51  
     

    vážení přátelé... tohle jsem zažil včera!
    předehra
    jak jsem změnil doktorku, jsem tu už psal. Včetně toho, jak po vstupní prohlídce hned volala mojí Divožence a okomentovala mě slovy
    - sice starší model, ale když ho budeš hlídat, honit, nepřekrmovat, eště ti chvilku vydrží!
    což mělo pochopitelně za následek, že místo slíbených řízků k obědu bylo dušené hokkaido, a podobně, a místo piva voda s mátou...
    no, ale měl jsem se u MUDRy znovu stavit.
    Přišel jsem, nic zlého netuše, bodře na ni halekajíc.
    Ona mě stejně uvítala, vrazila do ruky lístek a řekla
    - na tohle vyšetření si zajdi, a za týden mi dones výsledek!
    Znejistěl jsem, podíval se na žádanku na vyšetření a zbledl
    NE, TO MI NEMŮŽEŠ UDĚLAT!!! :7: :7:

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 19.10.18 15:09:33  
       

      Za týden jsem se krčil v ordinaci, mezi stejně nejistýma osobama, a trpěl. Občas se otevřely dveře vlevo nebo vpravo, a do nich se vpotácel nešťastný človíček. Dveře vlevo - gastro. Po vstupu nešťastníka se občas ozvaly zvuky, jako když někdo rdousí kachnu, a půlka lidí v čekárně zbledla ještě víc. Dveře vpravo - kolonoskopie. Jednou se rozrazily, z nich vystartoval starší pán, ani kalhoty neměl zaplé, boty nezavázané... a mazal chodbou pryč. A ze dveří smích - tak my mu tady uděláme dobře, a on utěká a ani nepoděkuje!!
      A vzápětí
      - pan Voprcálek!
      kolena se mi podlomily a vpotácel jsem se.
      Zrzavá usměvavá baculatá sestřička mi hodila bílou košili a řekla
      - komplet vysléct, enom popnožky si možete nechat, a tů košelu obléct!
      odložil sem svršky, snažím se nasoukat do toho bílého a slyším
      - to zavazování na záda, pinďoura na mě tady nevystrkujte, já sa těším na vašu prdelku!
      enom sem se začal modlit
      praštila se mnou na postel a zavolala
      - pani doktorko, další prdelka sa na vás těší!!
      vkráčela sympatická paní se smutnýma očima, ale nahodila úžasný úsměv a zajásala
      - jůůů, prdéééél!
      začaly mi jektat zuby
      přistoupila ke mě zezadu a slyšel jsem
      - tak co, ty můj hrdino, prý nechtěls injekci, co? Já ti ho tam fouknu, jo?
      nastavily mi ty můry před oči monitor, řekly, ať se dobře dívám, a FOUK MI HO TAM!
      - už je tam deset centimetrů, dobrý, co?
      - už je tam třicet centimetrů, pořád dobrý??
      snažil jsem se neposlouchat, jenom jsem hleděl na monitor..
      - zajímavé, že? takové útulné, růžovoučké! A vy tam posíláte svoje oponenty!!
      - už je tam půl metru, dobrý? Nezačíná se vám to líbit?
      to už jsem vybuchl smíchy, řehtaly se i ty dvě, začali jsme kecat.
      Když mi doktorka oznámila, že se ve mě kroutí 1,5 metru hadice, šly na mě mdloby,
      No, po snad 20 minutách mě přestaly trápit a prý
      - pumpovaly sme do vás vzduch, běžte se tam za ty dveře vyprdět, my sme na to zvyklé!
      Zaletěl jsem za dveře, plnil jejich radu, a za dveřma se ozvalo
      - dejte do toho všecko!! držíme vám palce!
      Představa, že dvě ženské poslouchají za dveřma, jak prdím, mi to zarazila. Vyšel jsem ven, v ordinaci byla doktorka, primářka, dvě sestry, a všecky se křenily. Řikám jim
      - teda holky, vy si asi tuhle práci musíte vylepšit humorem, že? Vy si z toho musíte dělat
      a všecky čtyři řekly
      - PRDEL!!!

      • KarelVoprcalek
        KarelVoprcalek, 19.10.18 15:10:10  
         

        Řehtali jsme se všichni, a já se zeptal
        - jaký máte pocit, když jste třeba u moře a vidíte spoustu lidí v plavkách?
        podívaly se na sebe a jedna odpověděla
        - ano... představuju si je, jak jim zavádím sondu
        a zase jsme se řehtali
        pak se mě primářka zeptala
        - líbilo se vám u nás?
        - jo, byla tu správná prdel!
        vrazila mi do ruky lístek a řekla
        - tak to mám radost!! Za 14 dní dojdite na gastro, podiváme se do vás druhým koncem!
        - ne!!!!!!!
        - nebojte se, já tu hadicu, co lidem strkáme do prdele, utřu papírovýma kapesníčkama!

        přiznám se, že představa toho gastra je děsivá.. Ale tak jsem se uá doktora ještě nezasmál! Byla tam opravdu prdel!!!!!!

        • m_arcela
          m_arcela, 19.10.18 19:36:25  
           

          tebe bych chtěla mít doma, ale buď naloženýho v lihu a nebo zarámovanýho :1: :1: :1:

          • Kaca01
            Kaca01, 19.10.18 22:44:46  
             

            :1: :1: :1:

          • Balu11
            Balu11, 20.10.18 18:45:48  
             

            Takovéhle povídání vždycky pohladí po duši. Měl by napsat knížku.
            Já miloval od Galušky "Slovácko sa súdí" a "Slovácko sa nesúdí". A Karel má dobře našlápnuto. :1:

          • KarelVoprcalek
            KarelVoprcalek, 22.10.18 10:59:24  
             

            naložený v lihu jsem byl v pátek, šest plnotučných Radegastl, litr vína a nejaká slivovica!!!

            • panibramburkova
              panibramburkova, 22.10.18 11:01:46  
               

              OMG :8: :7: :1:

            • m_arcela
              m_arcela, 22.10.18 17:19:53  
               

              Takže teď už jen zarámovat...pomalu se uč klap víkem :1: :1: :1:

        • Balu11
          Balu11, 20.10.18 18:42:32  
           

          :1: :1:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 10.10.18 08:59:59  
     

    SPINNING

    Tak jsem se dal do řeči s jednou známou. Pochlubila se, že začala sportovat, aby udělala něco se svojí figurou. No, sjel jsem tu nezdravě bledou ryšavou anorektičku pohledem, a myslel si svoje.
    Vypadlo z ní, že jezdí na spinning. Třikrát týdně! Nevím ani, proč jsem to začal rozvádět. Jestli jsem měl jenom rýpavou náladu, nebo jsem chtěl vědět, co ji k tomu vede..
    Nejdřív jsem chtěl, ať mi prostě objasní, v čem to spočívá /tady jsem ze sebe udělal trošku blbce, ale opravdu jenom trošku/.
    Nadšeně mi vysvětlovala, jak tlupa ženských zběsile šlape na rotopedech, a na ně huláká, a fandí jim, placený instruktor, a všechny při tom poslouchají hudbu, a propotí během chvilky dresy...
    abych ji trošku navnadil, přikývl jsem, že to musí být fajn, a ptal se, jaké dresy.
    Tak začala rozvádět, že ona má dvě soupravy, /jela si je koupit do Brna na Vaňkovku, aby byla IN/ protože vždycky to musí přemáchnout /i Perwoll zmínila, pro zachování barev/, a taky, jak která souprava vypadá, jaké má úžasné bílé lampasy na růžovoučkém podkladě, jak je prostě fantastická, a pochopitelně originál Adidas, a ta druhá je zase jiná značka, krásně zelená, no bombastická a skvělá, a ladí jí k jejím zrzavým vlasům...
    To už jsem věděl, že bude velice zajímavý dialog.
    Opatrně jsem se zeptal, kolik taková sranda tepláková stojí. Při sdělení ceny jsem, po probrání z komatu, chvilku hluboce dýchal, a čuměl na imaginární tečku na bílé stěně. Pak jsem k té cifře připočetl i cenu toho šlapání, a šly na mě mdloby znovu... Když jsem to vydělil 26, což je cena čepovaného Pod kaštany, došel jsem k závěru, že za cenu, za jakou si ona údajně vylepšuje figuru, bych si já za stejnou dobu zničil játra a z ledvinových pánviček udělal díru do kanálu, navíc s ukradeným deklem.
    Nesměle jsem podotkl, že je to docela drahé, a co na to její rozpočet. Vím, že je sama, a platí hypotéku na byt.
    Na to mi sdělila, že je to sice drahé, ale naštěstí jí firma platí i přesčasy, takže každý den půl hodiny až hodinka navíc, a má na to!
    No, namítl jsem – takže ty hodinu denně navíc sedíš u počítače, aby ses za vydělané peníze mohla hýbat?
    Trošičku znejistěla, ale otráveně musela přiznat, že nějak tak to bude. Ale hned se pustila do protiútoku, a prý si nedovedu představit, jak je to fajn, když z těch rotopedů slezou, dají si energeťák, horkou čokoládu, chviličku splknou a zase jedou každá domů...
    Tak jsem, trošku zmatený, položil naivní otázku – takže vy šlapete jak blbé, abyste spálily kalorie, a hned je doplníte energeťákem, a kakaem?
    Dostalo se mi velké přednášky, jaký je rozdíl mezi kakaem a horkou čokoládou, a že energetický nápoj je zapotřebí, aby se tělo s tou námahou srovnalo..
    No, síla jejích argumentů mě přibila k židli. A ještě hlouběji mne tam zatlačil její povzdech... Škoda, že je tam tak malé parkoviště, u té haly! Vždycky musím jet dřív, abych chytla fleka, a pak zbytečně čekám na začátek!
    To už jsem čuměl jak úchyl v parku z keřa... Řikám jí – a proč tam nejedeš na kole?

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 10.10.18 09:00:41  
       

      Dyť máš nový drahý stroj, který sis kupovala na splátky!
      Podívala se na mě jak na retarda a prý – si blbý??? Tam musíme dojít odpočinuté, a zahříváme se protahovacíma cvikama pod vedením studovaného instruktora!
      Pak mi došlo, že na ten spinning jezdí přímo z práce, tudíž ani její cesta do práce není na tom novém kole...
      To je snad jasné – no nemám čas jezdit do práce na kole! To bych nestíhala udělat ten přesčas, a potom ten spíning!!! Tak jezdím všecko autem!
      Shrnul jsem to :
      Takže ty ráno vstaneš, tři kiláky do práce jedeš autem, jsi hodinu přesčas, pak skočíš do auta, jedeš 3 kiláky do posilovny, tam se zpotíš, vychlastáš předraženého Redbula, sedneš do auta, dojedeš domů, a máš pocit, že děláš něco pro svoji figuru?
      Dověděl jsem se, že su debil... No, z jejích úst mi to neznělo ani trošku jako urážka. Opravdu se s tím dá žít!
      Dal jsem jí radu – zadarmo... Řikám – víš, kdybys ráno normálně sedla na svoje kolo, v pohodě dojela do práce, a z práce oklikou dojela domů – okolí města je protkané polníma cestama a značenýma parádníma cyklostezkama, nic po silnici, tak se provětráš na čerstvém vzduchu, za stejný čas!
      Nasraně odsekla, že to je všecko hnusná nudná rovina..
      Nedal jsem se zviklat, a rozvádím to – no, když nebudeš přesčas, jedeš kolem nádraží, Mutěnská strela jede co hodinu, má i oddělení pro kola, pět zastávek, a jsi v kopečcích u Pavlovic, protkané stezkama v mandloňových a meruňkových sadech, vinohradech, všecko krásně značené, neskutečné! Nebo druhá strana, Veličský expres, třetí zastávka a jsi v podhůří Bílých Karpat! A vyjde tě to levněj jak se potit za prachy v nějaké hale!
      Z původního debila jsem byl překlasifikován na kokota, a s prásknutím dveří a mrskáním svým kostnatým zadkem nasraně odkráčela...
      Hned se mi zdá ten den růžovější a krásnější!!!

      • alaram
        alaram, 10.10.18 20:20:56  
         

        Klasika! Takových je! :1: :1:

    • m_arcela
      m_arcela, 10.10.18 09:02:07  
       

      Jsi mi připomněl dispečerku na Uranu....rok, co rok jezdila na odtučnění do lázní....rok, co rok po návratu, poslala prvního řidiče do cukrárny pro zákusky :1:

  • KarelVoprcalek
    KarelVoprcalek, 10.10.18 08:46:32  
     

    je tu nějak pusto...

    • KarelVoprcalek
      KarelVoprcalek, 10.10.18 08:46:46  
       

      STOPAŘKA

      Parné léto, a já vyrážím na víkend za svojí polovičkou, na Slovensko. Oděný jenom ve vetchých trenkách, nátělníku a teniskách, sedám do auta a jedu. Za Holíčem vidím v žáru slunce na krajnici stopařku, prosebně spínající ruce, u nohou dvě obrovské tašky. Říkám si, udělám dobrý skutek, a navíc – snad nebude mlčet, pokecáme, cesta líp uběhne! Zastavuju, a vidím, jak každou rukou bere do dvou prstů ucha těch obřích tašek, a hrne se k autu. Stačím ještě zaregistrovat, že ty lehké minišatičky má asi po podstatně mladší a podstatně hubenější sestřičce. Dobíhá k autu, tašky háže na zadní sedadla, nasouká se vedle mě a se zářivým úsměvem /kdyby neměla uši, navíc zatížené orynglama jak pěsti/, smála by se přes celou hlavu, začíná
      • Ahoj, ako sa voláš? Ja som Zuza! Budeme si tykat, né???
      Než jsem se vzpamatoval, na potvrzení tykání mi vtiskla mokrý mlaskavý polibek, kterým mi vyrazila dech, málem pak i zuby.. A pokračovala
      • koĺko je ti rokou? A ako sa voláš?
      No, nenapadlo mě říct nic jiného
      • Karel, a je mi 56!
      Sklouzla po mé tělesné schránce pohledem kobry, nebo koňského handlíře, a konstatovala
      • no na svoj vek vyzeráš ucházajůco!!!
      Trošku jsem povyrostl, ale její materialismus mne brzy vrátil na zem
      • tá retiazka na krku je zlatá?
      A pokračovala
      • uf, to je ale horůčava, čo hovoríš?
      Skopla z nohou botky, vykasala mini, ač už při nástupu si je vyhrnula skoro na úroveň pasu. Jediné, co mi bránilo v pohledu na její kalhotky, byl její povislý těřich. Při letmém pohledu na stehna, které byly každé stejného objemu, jak já v pase, jsem si připomněl podle modrého žilkování povodí Amazonie. Na lýtkách pak byly vystouplé už modrofialové veletoky Paraná, Rio Negro, a Amazonka. Na namazání těch křečáků by nestačila půlkilová koňská mast. A Zuza pokračovala
      • pozri, jako sa potím!
      A nastavila mému pohledu obří výstřih. Zalapal jsem po dechu! To, co se jí dmulo pod těsnými šatičkami, jí musela závidět i samice velblouda dvouhrbého, která se celé léto pásla na žírných pláních, aby si udělala zásoby na zimu! A to jak velikostí, houpáním, tak i ochlupením... Jako hypnotizovaný jsem sledoval kapky potu, které se koulely do úžlabiny mezi ty dva děsivé měchy, zanechávajíce za sebou cestičku, asi jako když voda stéká po špinavém skle. Na poslední chvilku jsem odtrhl pohled, prudkým škubnutím volantem vrátil auto na svoji polovinu vozovky. A Zuza, mrkajíc, až jí zaschlé nánosy maskary na řasách rachotily jak kastaněty španělské tanečnice při tom nejdivočejším flamengu, zavrkala
      • veď nemosíš tak ponáhlať! Je krásny den! A ja mám kopu času!
      Polkl jsem nasucho, leč knedlík v krku stále narůstal. Očima jsem prosil tachometr o milost!
      Zuza mi lehounce položila ruku na stehno, naklonila se ke mně, čímž mi zakryla půlku výhledu, a – stále mrkajíc, pootevřela ten obrovský červený flek, který jí zdobil skoro polovinu obličeje. Asi nejvíc mi to připomnělo říjící hrošici, včetně těch zažloutlých tesáků. Pysky se jí chvěly už při představě, jak slízne panický pel z mých rtů,

      • KarelVoprcalek
        KarelVoprcalek, 10.10.18 08:47:32  
         

        jazyk se v té mordě kroutil nedočkavostí, jak olízne moje mandle, knír se jí třásl chtíčem, jak se zamotá jak suchý zip do mých vousů, oči se pokryly kalnou mázdrou.. Její ruka tiskla mé stehno víc a víc, a zaregistroval jsem pomalý, ale neústupný pohyb výš..
        Mé nitro řvalo o pomoc, mysl horečně pracovala. Spásný nápad nikde, naopak jsem si sám sebe představil v policejní cele, jak se choulím po kousavou dekou z umělých vláken, kterou mi přehodil přes ramena slitovný příslušník policie, v rukou se mi chvěje plastový kelímek s kávou, ředěnou mýma slzama, a já, koktajíc, popisuju šokovaným policistům znásilnění.
        Zamáčkl jsem zadek co nejhlouběji do sedadla, a zasípal, křečovitě držíc volant, a snažíc se udržet auto na silnici
        • víš, mě už moc nestojí...
        Trošičku se zarazila, ale opravdu jenom trošičku. Její milé konstatování, ať se nestydím, a že mi pomůže, mi znělo jak umíráček. Ale nevzdal jsem se!!!
        • víš, mi nestojí... před holkou... já... já... já... já jsem jiný!
        Zarazila se, vytřeštila oči, a chtěla vědět jak jiný! No, co už mi zbývalo!
        • víš, já jedu za přítelem!
        To už opatrně couvala na svoje sedadlo. Rozhodl jsem se pro ránu jistoty, a okamžitě ji zasadil, tvrdě, nesmlouvavě, jak králíkovi malíkovou stranou dlaně přímo za uši
        • víš, já se tak těším, až si večer spolu otevřeme lahvičku vína, vlezeme do postele, pustíme si nějaký romantický film, a budeme si navzájem hladit pindíky až do noci!
        To už seděla na svém místě, kolena způsobně u sebe, jak malá školačka. Její vytřeštěný pohled co chvilku střelil po mě, a vždycky si popotahovala minišatičky ke kolenům. Viditelně zbledla. Na kraji Radošovec vykoktala
        • tady mi zastavte, prosím!!! vďaka!!!
        a vystřelila z auta! Podle toho, jak drapla ty svoje dvě tašky, a mizela s nima polní cestou kamsi v dál, byl v taškách akorát molitan. Prostě aby se náhodní řidiči slitovali, a ona chudinka nemusela s takovýma taškama pěšky!!!

    • m_arcela
      m_arcela, 10.10.18 08:58:49  
       

      :4: :1: ale ty to napravíš

  • m_arcela
    m_arcela, 26.9.18 20:21:41  
     

    Přemýšlela jsem, zda tohle dát sem na Povídky....ale nakonec jsem usoudila, že to sem patří. Je to vlastně taky taková povídka o lidech, o tom, jak některým virtuál docela smazal reál a jak se během dnů mění přítel na nepřítele a naopak.
    A je to vážně smutné čtení....

    http://img24.cz/images/94113346227570948016.png

    http://img24.cz/images/11954391611299122119.png

    • Kaca01
      Kaca01, 26.9.18 22:21:42  
       

      Behem casu to zacina vypadat i na roman.....a je to vazne smutne cteni... :8:

      • panibramburkova
        panibramburkova, 14.10.18 11:25:12  
         

        smutné leda pro ně, pro mě osobně je to komedie