Psavci

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
KarelKeslly (2017-11-22 06:47:34)milada948 (2017-11-20 23:39:12)Sabilu (2017-11-20 22:05:01)Saxana (2017-11-18 10:16:03)alaram (2017-11-17 13:39:53)M.Povltavska (2017-11-10 12:07:40)SAMAN47 (2017-11-05 17:47:59)Sanxia (2017-05-02 20:39:44)
Psavci
Založeno: 8. 4. 2017 | Příspěvků: 307 | Členů: 8
Správci: alaram (hlavní)

Fórum pro ty, kteří rádi píší nejen do šuplíku. Příběhy skutečné, vymyšlené, veselé, vážné, básně, filozofické úvahy, literární "poradna"... fantazii se začnou klást meze jen v případě nezvladatelného chaosu :-D. Kritizovat smí jen ten, kdo sám "přinese kůži na trh". Ostatní smí jen chválit ;-)

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 21.11.17 05:28:32  
     

    Psal se rok 2009... byl jsem v Praze za známýma naučit je jak být v "proudu", tedy toku informací z vesmíru... a ti měli křečka. Když sem tam dojel, tak byl malinko nemocnej, ale ne moc, jen občas prsk (kých) ale po cirka 14-ti denním pobytu tam se to kýchání proměnilo v apatii a už jen ležel, těžce dýchal atd. tak co na plat šlo se na veterinu... byl prosinec a zrovna napad sníh, který však později roztál a byla z toho břečka.. no cesta nic moc mhd, ale nějak jsme to dali... dojeli jsme k vet. a jen co jsem vkročil do ordinace, tak takovej ten sanitáckej puch, vyloženě dezinfekce, taková ta pronikavá... (nevím jak to popsat)... vet vzal křečka, prohlídl a usoudil, že je třeba injekce... když jsem ji viděl, tak byla tak velká jako ten křeček a z poloiny tak tlustá... modlil jsem se za to, aby to křečka moc nebolelo, ale on se nehýbal, asi byl v agónii, tak jsem se soustředil na to, dát mu co nejvíce síly, aby se probral a taky že jo - najednou zakvičel, huráááá je živej... nevím jak, ale přisuzuju to tomu pachu a i poslednímu zapištění křečka, jak se do něj sunula ta oživující látka... zkrátka a dobře - opřen o dveře jsem cítil,že omdlívám, ale už sem nestih nic, jen si pamatuju, že jsem byl tak v půli sesuvu dolů a pak už nic.... prožil jsem si klinickou smrt (vč procházení tunelem)... probudil sem se nad sebou záchranáře, jak se mě už asi deset minut snaží oživovat... jak dlouho jsem byl v bezvědomí nevím... hned jsem se ptal na křečka, zda je v pořádku... nebyl, zemřel... hmmm.. že by to nevyšlo? tak sem tak nějak vstal za pomoci záchranářů a ti mě vedli do sanitky..diagnóza totální odvodnění organismu, což je pro mě neustále záhadou... vypil jsem předtím 3l tekutin, tak kde je??? no co, neřešil jsem to tehdy, ale jen co jsem nased do sanitky na infůzi a zaklaply za mnou dveře, tak znova na omdlení... lapaljsem zase po dechu a už sem se viděl zase v rauši..tak sem zařval na saniťáky, ať otevřou okýnko.. nějak se jim nechtělo, tak sem upad do koma znova... probudil jsem se v nemocnici na sobě infůzi, už třetí (prý)... tak sem tak o tom přemýšlel, já trochu energie křečkovi a on zas mě... nebo že by tam byl kvůli mě, abych pochopil další věci???? kdo ví... ale vinu dávám tomu pachu, jelikož asi za půl roku se mi něco podoného stalo znova... byl jsem s klukem na očním a měly mu vytahovat stehy z oka...bál se, šíleně, já opět stál opřen o dveře a cítil ten pach, to by ani tak nevadilo, ale jeho histerický řev a oční kontakt, tak jako s tím křečkem způsobiily to, že jsem se opět sesunul dolů... tentokrát ne po futrech, ale čelem k zemi... cítil jsem jak pomali padám..byla to snad hodina a ja ne a ne včas dát ruku do místa pádu... čas se neskutečně vlekl... to bylo zajímavé.. jak ve zpomaleným filmu... vysvětlení mám pro obojí jedno, ten pach a pak vyzáření strachu..něco jako spockovo dítě ve startreku (jak byli na zamrzlý planetě a byl tam stroj času)...

    každiopádně je zajímavé, kam že se ta voda vytratila...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 7.11.17 08:31:09  
     

    představte si akci...parádní téma - malý princ, ale pojato drobet jinak... hned v úvodu jsme přepadli skupoinu cirka 25lidí, zavázali jim oči, vměstnali do autobusu a ten s nimi jel celkem dlouho klikatými a ostrými zatáčkami k místu určení... málem to dopadlo špatně a už na nás chtěl kdosi zavolat policajty, ale vše se vyjasnilo - samo sebou, že potajmu, a školáci (do26let) měli parádní zážitek... ale celkově toho bylo víc, jasně několik chybiček se vloudilo, ale to se stane na každé akci... pěkné tři dny na zámku v Lednici... v lednu... a bylo jak na jaře... ten únos byl na běžné lince, takže i cestující co jeli byli celkem v šoku (my měli masky - viz fotky)... zvažovali jsme i možnost po výstupu z autobusu donutit je pokleknout a jen tak vystřelit z pistole poplašňák... ale pak jsme usoudili, že to už by asi bylo na účastníky příliš... už tak to bylo víc než dramatické... no zkuste si to představit půl hodiny jedete se zavázanýma očima a nevíte co vás čeká... některé jsme vystrašili tak, že si i ucvrkli... :1: :1: :1: jak říkám nemělo to chybu, ale po tomo přišlo odlehčení a následné tři dny byly už v pokojném a klidném tempu, nikdo se nepředřel, jelikož na práci toho moc nebylo, šlo spíš o to jak to zorganizovat a důraz byl kladen na program jako takový... jen 3hod. práce denně a pak zábava, ale i tak jsme byli všichni vyfluslí... a hezky na konci unavení... jelo se rychle i pomalu zároveň, dle toho, jak to příáběh malého prince dovolil... za ten únos jsme dostali ocenění jako nejlepší počin za posledních deset let... nedalo se to nijak nazkoušet, takže byla nutná improvizace, ale byla to paráda :1: :1: :1: což uznali i ti, co na podobné akce jezdí a zažili už všelicos

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 6.11.17 23:43:14  
     

    I den blbec může být prospěšný

    Ráno (v poledne) vstanu du na záchod, vykonávám potřebu, když v tom se otevřou dveře a někdo na mě za zádama začne mluvit. Tohle nesnáším, ani kafe nic, jetě neprobranej... děs... a jsou topři tom zbytečnosti... pak zas nědo dojde, mám sotva vypitý půlku kafe a slyším jen drby... prostě den blbec... Pak si vzpomenu na legendu o Isis a Osirisovi... a je z toho tohle: četli jste někdy legendu o Isis a Osirisovi? Pochopili jste ji? Mám za to, že duše těch dvou, co se rozdělili na x kousků po celém vesmíru se teď vrací k sobě, ale aby spolu mohli zase být, takse musí vyřešit karmické záavazky mezi nimi... násilí faleš atd. a jde jen o pochopení jedné věci, způsobili si to sami, tak to teď musí přijmout... nic se neděje bezdůvodně... a tak je mezi lidmi samý svár, jako ono karmické oko za oko.. ale přitom jim málo dochází, že to byli oni, kdo to způsobil... každý má v sobě část Isis i Osirise, u někoho převažuje jedno u druhého druhé... jakmile se však obě poloviny srovnají nastane soulad a je hend na zemi lépe... min. v nás... na čež se jdu omluvit za to, že jsem tak nepatřičně vyjel po ránu a dočkám se od protějšku také omluvy... načež vzniká další takové poučení: když tě někdo urazí, či ti řekne něco nehezkého a tebe se to dotkne, kdo myslíš, že prohrál, on nebo tvé ego? hm? zamysli se!!! a následuje parádní myšlenka... nikdo neříká, aby jsi věřil něčemu, čemu nerozumíš, či co jsi nepochopil, nepřečetl si... každá cesta vede k poznání... především k poznání sebe sama... podívej se na sebe člověče tak kritikcy, jak se díváš na druhé... jsi skutečně tak dobrý,jak si o sobě myslíš? zamysli se!!! a to mi dodalo energii... ze špatného začátku dne, super den... plodivý, moudrý... ani nevím, kde se to ve mě vzalo :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 2.11.17 18:28:37  
     

    Placen za život - Prolog

    Planeta Regis 1 je od Země hodně vzdálená. Je v souhvězdí Střelce. Má dva měsíce – Rudor a Mokit. Rudor téměř nezapadá a je spíše do blankytně modré barvy. Zato Mokit je vidět jen ojediněle. Vždy, jak slunce vychází, tak jej na pár minut překryje svoji zelenou září a pak zase zapadne za obzor. Ani jeden z měsíců není obyvatelný. Ostatně na Regis 1 je dostatečné místo pro všechny. Ale je to prazvláštní místo. Jsou zde tvorové různých velikostí i zjevu. Od malých až po ty velké, avšak, co na výšce některému z nich přibylo, to mu zase ubralo inteligence. Nicméně se zde tak nějak všichni mají v lásce, je to idylická planeta. Téměř. Sem tam se přeci jen někomu povede zkazit den druhému a díky tomu mu narůstá karmický dluh vůči společnosti, který je třeba i splatit, ale ne zde - na jiných planetách, jelikož tato planeta je pro všechny startovní bod, ze kterého vyrážejí, tak říkajíc, do světa na zkušenou. Peníze, jak je známe zde neexistují, každý má příděl kreditů na celý eón a s tím si musí vystačit. Nedají se jakkoli získat, i když vlastně ano - za pomoci Cestovky, ale to je na delší povídání...
    Jak už bylo řečeno, tak je to tu s kredity na štíru. Ale ne každému to stačí a tak hledají různé možnosti, jak kredity získat a především, jak se zbavit svého karmického dluhu, který zde nelze odčinit a pouze narůstá… Každý se s tím vypořádává jak umí, tak jako náš hlavní hrdina Kmitko a jeho přítel. Kmitko dost v mládí rozhazoval a užíval si, čož byla mladická nerozvážnost a postupem času se z něj stal bezdomovec, či jak to říci. Dělil se s kamarádem o jídlo a byl rád, že tak tak přežívá. Ostatně dobrých přátel je poskrovnu a proto je rád, že si našel někoho, kdo mu bude rozumět. Jeho kamarádem je dá se říci takový kůň s vepří hlavou, spíš poník, než kůň, ale ani tohle přirovnání není zcela správné, jak jinak lze nazvat koně jež má místo kopyt ruce. To je taková místní zvláštnost této planety – nikdo zde nemá nohy – všichni tu chodí po rukách. Jen zaměstnanci Cestovky mají nohy, jinak nikdo. Také jsou zde zajímavá obydlí, není tu žádný panelák, jak jej známe my, ale spíše jen doupata, či jak to nazvat. Většina tvorů žije v otevřeném prostoru, a aby se některý z nich dostal do „města“, tak je třeba být velmi skromný a pomáhat svým druhům. Díky tomu se karma maže, ale ještě nikdo si ji zde zcela nesmazal. Naopak. Díky různorodosti vzhledu i povah, je obtížnější si ji alespoň udržet na nějaké přijatelné hodnotě. Města jsou jako lákadla, ale žít v nich je velké zatížení pro každého tvora. A pak, je to dá se říci i taková výsada, za kterou se však platí tato vysoká cena. Je to jako by jste postoupily ze školky rovnou na vysokou školu, než se naučíte vše potřebné, tak uděláte hromadu chyb, kterých pak litujete, ale už se s tím nedá nic moc dělat… i když...

  • Mr.Alarming
    Mr.Alarming, 11.9.17 22:02:37  
     

    Seděl na trámu ve stodole a přemýšlel. Hlavou mu běžel celý jeho dosavadní život a bylo mu sladkobolno. Vzpomínal na dětství, první lásky, na nelehká, ale přesto poučná léta vojny. Vzpomínky stále zrychlovaly, až se zastavily na době někdy před rokem. Byl na vrcholu. Dokázal velkou spoustu věcí. Vybudoval pěknou, celkem prosperující hospůdku, k tomu si udržoval malé hospodářství, které zdědil po dědečkovi, děti už vylétly z hnízda a manželka se také zdála být spokojená. Přesto v něm hlodal jakýsi neklid a on zpočátku netušil, co je jeho příčinou. Potom mu to došlo. Musí to přeci oznámit světu, jak je spokojený a co všechno dokázal.
    Objevil to diskusní fórum úplně náhodou. Chvíli si tam četl a pak tu a tam napsal nějakou reakci a stále víc se zapojoval do debaty. Občas něco utrousil ze soukromí a hlavně všechny zval do svojí báječné hospůdky. Myslel to dobře, chtěl, aby co nejvíc lidí jeho štěstí sdílelo. A potom to přišlo. Někdo o něm napsal, že se jenom vytahuje a kdo ví, jak to s tou jeho hospodou je a kdo ví, jestli je vůbec jeho. Nějaký zatracený anonym si dovolil shazovat jeho, který všechno vybudoval vlastníma rukama. Tak to tedy ne! On se nemá za co stydět! Rozeslal tedy na všechna diskusní fóra své plné jméno, adresu a rodné číslo. On se nemá za co stydět, on je tu sám za sebe, nemá potřebu se schovávat za nejaký anonymní nick.
    Když přišla první upomínka za nezaplacenou fakturu, mávl nad tím rukou a zahodil ji. Jenže, pak přišla další a další. Pak výhrůžky soudy a potom ty divné telefonáty... Než mu všechno došlo, dlužil násobně víc, než činil jeho majetek. Pak už to šlo rychle. Nakonec mu došlo, co se stalo. Šel na policii a podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Všechno si zapsali a že se mu ozvou. Pak za ním přijel kapitán od kriminálky a podal mu papír. Na něm byl vytištěný ten jeho příspěvek z fóra, kde všechno zveřejnil. Úplně všechno. Případ uzavřen.
    Manželku našel ráno v koupelně na podlaze. Kolem se válely krabičky od léků. V tu chvíli zazvonil telefon. "Buďte ve vlastním zájmu doma, za hodinu jsme u vás."
    Myslel to dobře. Pohlédl nahoru. Seno hezky vonělo. Sáhl si na krk, rukou přejel po provazu, který ho obepínal a seskočil z trámu.

    • milada948
      milada948, 12.9.17 00:35:41  
       

      Poučné,dávat adresu nebo tel.číslo je blbost.

      • SAMAN47
        SAMAN47, 12.9.17 07:35:50  
         

        Je to sice blbost, ale tyto údaje jsou veřejně známé o všech OSVC, kdokoli si je může najít na internetu, jsou na všech účetních dokladech, na fakturách. Tož tak.

        • milada948
          milada948, 12.9.17 08:26:55  
           

          Pokud tam mám jiné jméno,město kde bydlim,žádnou adresu,ani věk,finance a účetnictví žádné,chodím sem jen číst a bavit se,tak strach nemám.

          • SAMAN47
            SAMAN47, 12.9.17 08:40:17  
             

            Tak to má byt a tak je to spravne.

    • Jessie
      Jessie, 13.9.17 09:45:10  
       

      Seděl ve svém doupěti a zalykal se blahem. Vyšlo mu to! Byl na vrcholu. Dokázal zničit velkou spoustu věcí a přivedl ke konečné zkáze celou rodinu.

      Přesto v něm hlodal jakýsi neklid a on zpočátku netušil, co je jeho příčinou. Potom mu to došlo. Musí to přeci oznámit světu, jak je spokojený a co všechno dokázal. Vypsal proto celou tu akci na jedno diskuzní fórum, maskované za povídku.

      Pak už to šlo rychle. Jednoho dne se u něj objevila policie. Byl v klidu, jistý si tím, že mu nic nedokážou. Všechno si zapsali a že se mu ozvou.

      Pak za ním přijel kapitán od kriminálky a podal mu papír. Na něm byl vytištěný ten jeho příspěvek z fóra, kde všechno zveřejnil. Úplně všechno. Případ uzavřen.

      • M.Povltavska
        M.Povltavska, 21.9.17 19:30:20  
         

        Není uzavřen, já chci vědět, co mu udělali. A běda, jestli nic!

  • alaram
    alaram, 28.7.17 22:54:04  
     

    PLÁN "B"

    Na počátku je nápad a Plán "A". Skoro bezvadný, protože krásně řeší VŠE, ale jedna droboučká komplikace tu přece jen je, a sice že ten ideální plán není tak úplně a docela v našich rukách. Závisí na nějaké Vyšší Autoritě, tak se umyjeme, učešeme, navoníme, muži se oholí, obě pohlaví se slušně oblečou, nasadí Příjemný Výraz a jdou ŽÁDAT. Autorita se při pohledu na tu dokonalost zatváří vlídně. A vlídně POŽÁDÁ: "Ještě potřebujeme tohle a ono ..." Po dodání ještě vlídněji slibuje: "Vypadá to dobře, jen ještě potřebujeme takovou maličkost ..."

    A s tou "maličkostí" jde náš slavný Plán "A" často do háje. Protože ji nemáme, nesplňujeme, nedosahujeme. Což nám Vyšší Autorita sdělí tónem, jako by měla pláč na krajíčku, ovšem zároveň zcela jasně naznačujícím, že přes to nejede pověstný vlak. Nezkušení se hroutí. Zkušení otevřou šuplíček a vytáhnou desky s nápisem Plán "B".

    Z optimistického úhlu pohledu je druhý nejlepší. Z úhlu pesimistického nejlepší z horších. Je totiž pracnější, na "delší lokte", řeší jen to základní, nedává prostor pro nějaké to potěšeníčko, benefity jako Plán "A" ... ale je to také cesta z tunelu, tak zopakujeme přípravnou proceduru a jdeme na věc u Nižší Autority. A DOBŘE VYBRANÝ Plán "B" už obvykle klapne.

    Co se týče OKAMŽITÉHO efektu, má ho každopádně slabší něž pohodlné a hladké "áčko". Ale je to CESTA k cíli. Delší a trnitější než krásné "A", nicméně ... "B" znamená "chvalitebný", takže nás nakonec k vytyčenému bodu při troše dobré vůle a snahy důstojně dovede.

    Proto bychom jeho přípravě měli věnovat stejnou pozornost jako privilegovanému "áčku" a nepouštět se do toho prvního bez něj. A nezavrhovat ho, i když nám "áčko" klapne, v počítači nebo po staru šanonu by se pro něj vždy měla najít kolonka "co kdyby". Svá "áčka" sice milujeme a držíme si i palce u nohou, aby se nám splnila, ale neberme "béčka" jako nouzi. Berme je jako ochrannou helmu, brýle ... cokoliv, co nás uchrání před vážným, často dokonce i lehkým zraněním v případě pádu.

    Zaslouží si náš vděk.

    (A nezapomínejme, že "C" je "dobrý" a "D" dostatečný. Takže stojí za to vydat se při plánování i tímhle směrem :4: )

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 28.7.17 23:08:18  
       

      :15:

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 28.7.17 23:09:01  
         

        napsala jsi všechno a přitom vůbec nic...
        :1: :1: :1: :1: :1:

        • alaram
          alaram, 29.7.17 00:27:54  
           

          No ... to je taky umění, ne? :1: :1:

          Samozřejmě jsem to psala pod dojmem nejčerstvější zkušenosti, ale sedí to na spoustu různých situací v mém životě, čili v životě lidském, si troufám zobecnit. :15:

          • alaram
            alaram, 29.7.17 00:29:48  
             

            Jen doplním: jde o to nevsadit všechno na jednu jedinou kartu. Což není myšlenka nijak originální, doporučují to i odborníci, ale občas je dobré si to připomenout. :6:

            • KarelKeslly
              KarelKeslly, 29.7.17 00:58:38  
               

              ano... proto s sebou nosím šrajtoflu plnou kreditek :15: :15: :15:

              • alaram
                alaram, 29.7.17 09:38:16  
                 

                No, to jsem dělala taky a už jsem je radši schovala. :11: :15:

  • alaram
    alaram, 17.7.17 19:23:56  
     

    O.K.

    Tohle není špatně napsané anglické OK, ale zkratka pro Obvyklé Kecy. Takové ty fráze, co nám lezou na nervy, třeba když je nám z něčeho blbě na duši: "Už se na to vykašli!" "Tak (s tím) něco konečně dělej!" "Čeho se bojíš, proboha?!?" ... Člověk to poslouchá a v duchu - a někdy i nahlas řve: "Já se, kuwa, SNAŽÍM!!!"

    Ale někdy ... vlastně docela často, když už se už po tisící osmé v koutku litujeme kvůli stejným věcem, si musíme připustit, že se NESNAŽÍME. Že to spíš jen předstíráme, nebo jen tak napůl, aby se neřeklo ...

    V ideálním případě si O.K. začneme bušit sami do sebe. A opět někdy, vlastně docela často se začnou dít VĚCI. Nepohne se sice skála ani Zeměkoule, ale pohne se problém, který nás dlouho tíží. Lidé, které jsme se po dlouhé době odhodlali kontaktovat, se ozvou zpět v dobrém. Plán, který jsme se odhodlali začít realizovat, možná nevyjde, ale spustí se sled událostí, které povedou k jinému cíli.

    Co jsem právě napsala, jsou samozřejmě taky O.K. :15: Nastala akutní potřeba, no. :6:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 19.7.17 02:24:35  
       

      :1: :1: :1: no asi takto...taky jsem to tak míval a pak za námi do rodiny přijeli přátelé z německa a ti mi řekli něco co můj život ovlivnilo natolik, že to předčilo mé očekávání... byla to načatnutá věta či spíše .. no... nechám to na vás... a zněla "Ich will..." já chci a toho se držím, protože když člověk chce tak vymýšlí možnosti a když nechce tak důvody proč to nejde...

      • alaram
        alaram, 19.7.17 07:01:25  
         

        Na tohle téma už bylo napsáno pár knih. Jen by se mi muselo chtít je číst. :1:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 19.7.17 07:07:37  
           

          :1: :1: :1:

          • KarelKeslly
            KarelKeslly, 19.7.17 07:07:52  
             

            mimochodem hezké ránko :4: :4:

            • alaram
              alaram, 19.7.17 08:21:45  
               

              I tobě! :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 17.7.17 00:29:49  
     

    https://www.diskutnici.cz/forum/3866-serafe-zachran-nas/
    a zas píši.. tentokrát fantasy román, su zvědav, jak se mi povede :4:

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 19.7.17 02:27:02  
       

      22 str. v A5 napsáno :15: můžu být spokojen..teď jen udržet to tempo :4: ale řekl jsem si, že alespoň kapitolku denně, jako takový večerníček :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.7.17 03:42:21  
     

    O životě a životě po životě

    laň je kousek něhy,
    vidíš ty její běhy?
    ladně si skáče
    a má milá doma pláče.
    co jsem zas proved nevím já,
    ve mě se nikdo nevyzná.
    slůvko jsem upustil,
    jí jsem na svobodu propustil.
    už není milá má,
    už je za horama.
    tak já jdu tou širou ulicí,
    vidím hvězdy zářící.
    kam až dohlédne okomé,
    zrak mě přeci neklame.
    vidím mléčnou dráhu,
    po jediném teď prahnu.
    vidím hvězdy jasné,
    na světě je mi krásně.
    slyším, kroky za mnou jdou,
    je to lupič, ou.
    rozběhnu se a běžím,
    svoji peněženku střežím.
    slyším výstřel, krvácím,
    krev z žil ztrácím.
    krátký byl život můj,
    neslyšel jsem slovo stůj.
    letím, letím tunelem za září,
    bůh obrací se ke mě tváří.
    záře to je veliká,
    marně se mi polyká.
    nemám údy, nemám tělo,
    vrátit by se mi chtělo.
    říká: zůstaň aspoň na chvíli,
    podívej se na to, co jsme spolu prožili.
    ukazuje mi ten život můj
    a já křičím stůj!!!
    vždyť co jsi to dopustil,
    proč jsi mě v poslední chvíli opustil?
    a on říká: místo vedle mě teď máš,
    ještě hodně věcí neznáš.
    tak já jak ovce jsem,
    už vychází nový den.
    posílá mě na zem, jsem jak duch,
    ještě štěstí, že nebolí mě břuch.
    sem na tom místě kde mě střelili
    a jak tak vidím ještě mě dobili.
    nebyl to jeden, ale tři
    a teď jsou v rozepři.
    já měl u sebe deset tisíc,
    a na ně tehdy svítil měsíc.
    to bůh posvítil si na ně
    a oni se snaží rozdělit peníze marně.
    tohle prostě nevychází, já mám málo,
    však se dohodnem, tohle za to jistě stálo.
    kdeže další výstřel slyšet je
    a jeden jde do nebe...
    jak to? co tu dělá,
    vždyť rozpálen zlostí je doběla.
    bůh však praví,
    on si své činy opraví...
    bude v těle nemluvněte,
    bude ve válečném světě.
    aha, tak to chodí,
    tohle lidi neví, tak zlobí.
    ano ano, je to tak,
    z tebe bude brzy pták.
    cože??? já a pták??? to snad vážně nemyslíš???
    uvaž to, než si to rozmyslíš...!!!
    anděl a pták je to samé,
    budeš moci navštívit všechny tvoje drahé.
    zpívat jim pro potěchu,
    ku tanci i ku poslechu.
    a zas jsem v koncích,
    a já myslel, že bloudit budu po nocích.
    světe div se, křídla já jsem dostal,
    prý že jsem se nebohých zastal.
    nevím o čem on to mluví,
    co se člověk jen nedoví.
    dívá se na mě a vidí, že su zmaten,
    tak mi to ukáže znova... heleď tamten.
    ahááá, už to chápu,
    on tehdy přišel pro mou radu.
    na něj už jsem dávno zapomněl,
    äle bůh mi to teď připoměl.
    a tak je to se vším, co jsi udělal,
    vždy jsem při tobě byl, abych se o tebe postaral.
    přemýtám a přemýšlím, pravdu má,
    on mě opravdu, jak málokdo zná.
    no nech už toho a leť,
    čeká na tebe celý svět...

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 15.7.17 04:34:32  
       

      trošku jsem se nudil no... :1: :1: :1: :1:

      • romca
        romca, 15.7.17 09:33:11  
         

        Jak říct to mám
        Když slova chybí
        Jak posoudit
        Co jiní vidí
        Jak žít a přitom
        Nechat žít
        Já ptám se
        Kam až mohu jít?
        Ta slova hledám velmi těžce
        A myslet se mi vlastně nechce
        A tak jen řeknu
        Leť si leť
        A obleť třeba celý svět...

      • romca
        romca, 15.7.17 09:33:54  
         

        Tak sem ti Kájo odpověděla. :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.7.17 03:32:07  
     

    Píšu si s kamarádkou o jejím snu, opět se jí po letech ukázal její zemřelý otec, i když v posledním snu již řekl, že se vidí naposledy. Stále se mu snažila říci, že už je mrtvý. Tak jí říkám... teď se ti připomněl... neřeš minulost ve snech.... užívej si současnosti a budeš skutečně šťastná... nebo snad ne? mluvíš s ním ve snech? pokud ano, tak si to užívej... neřeš... to nikam nevede... jen se pak zamotáš v minulosti... buď tady a teď... samozřejmě to celé platí pokud to sama uznáš za vhodné. V tom je kouzlo tady a teď, že přesně víš, kdy kdo na tebe myslí a jak, co je dobré a co ne... vesmír ti to dá najevo, když jej budeš sledovat...nebo myslíš, že ne? Následně se stalo, to, že do jídla vysypala půlku chilli (její otec měl rád pálivé). Tak jí říkám zkus se nad tím zamyslet, proč asi.. a dá se to spravit? pokud ano, tak to sprav, pokud chceš...to ti vesmír jasně dává najevo, že tu je táta z poloviny s tebou.. nebo si myslíš, že ne, když se ted o něm bavíme? taky ti to ukazuje, jak se teď asi má... proč zrovna chilli? došla mi zpráva... vstávej... co myslíš, je čas vstát? Co myslíš, spala jsi doteď? nebe i země jsou provázané víc než si myslíš... :15:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.7.17 03:29:41  
     

    Byl jsem včera na výletě v tišnově a když jsem do něj s kamarádkou jel, tak jsme zahlídli poblíž levandulové pole... prvně jsme šli na pivko a já říkám... rozhodnem se dle SPZtky na autě... (nabádala jít do lesa), ale nechal jsem se umluvit natu levanduli... šli jsme cestou necestou posečenou trávou podél vyschlé stoky a pak i v ní...prošli jsme tunýlkem nad kterým jezdí vlaky a brodili se cca 80m kopřivami, které byly vyšší než já... pak přesličkovým polem až jsme nakonec dorazili k oné levanduli, jenže ouha... nebyla to levandule ale něco zcela jiného.. (nevím co) takže tak trochu zklamání, ale super cesta ... to brození se svačcem spleteným s kopřivami... mám zelený rifle od toho i košili... su popálenej všude možně, jelikož jsem klestil cestu... škoda, že nebyla po ruce nějaká mačeta, bodla by... taak jsme si pak zašli na pivečko a rozhodli se, že půjdeme do lesa se podívat na kačenky, a jak jsme byli v lese tak jsem došli až na tišnovskou rozhlednu vyšlápli si ty schody nahoriu a cestou to vzali prudkou zkratkou... celkem jsme mohhli ujít tak 8km nepříjemným terénem a pro moji kamarádku to byl nadlidský výkon, prý takto moc nechodí... a byla příjemně utahaná... a prý něco tak krásného ještě nezažila, byť v tišnově žije už n ějakej ten pátek... pro mě to byla příjemná procházka... su doškrábanej na rukách i na nohách, i když jsem měl ráifle... no... hodnotím to pozitivně a už plánuji další výlet... zas za týden..

    • alaram
      alaram, 15.7.17 16:32:49  
       

      Tohle je moc hezky napsané, úplně to vidím. :6:

  • alaram
    alaram, 4.7.17 16:11:37  
     

    OSAMĚLOST

    Mluví se o ní v souvislosti se starými lidmi, ale já ji pozoruju i u mladých, hlavně kluků. Je jim něco mezi třiadvaceti a třiceti, mají náročnou práci, která jim "sežere" spoustu času, nějaké přátele, se kterými občas něco podniknou ... ale nemají vztah. A nejen to, při pokusu o to nějaký navázat, docela drsně narážejí.

    Řeč není o nějakých lůzrech, ti které znám, jsou příjemní, inteligentní a velmi dobře vypadají. Člověk by řekl ... teda, já bych řekla, že musí být pro holky atraktivní, jenže ... holky jsou dnes asi někde úplně jinde, než moje vrstevnice zamlada. Nejčastější stížnost holek za mých mladých let byla: "On to se mnou nemyslí vážně, chce si jen užít!" A teď něco podobného slýchám od kluků (které učím): "Chce být jen kamarádka, nechce se vázat, nechce děti ..."

    Možná to ty holky čeká později - že se "přejí" svobody a zachce se jim "hnízdit", jen ... si nejsem jistá, jestli to ještě půjde. Pokud si člověk nepustí někoho druhého do života včas, v pozdějším věku si už těžko zvykne ...

  • alaram
    alaram, 16.6.17 11:09:40  
     

    ČEKÁNÍ

    Je vůbec někdo, kdo má rád čekání? Dokonce i očekávání něčeho příjemného bývá pěkně na nervy, natož když člověk čeká na důležitou zprávu, platbu, vyřízení své záležitosti ...

    Nejlépe snáším takové to "pravé" čekání - ve frontě, v čekárně kdekoliv, protože do míst, kde se takto čeká, přicházím připravena psychicky i prakticky (do čekárny s knihou, nebo svým "papírováním" - to kolikrát ani nestihnu :1:, ve frontě si vystačím s mobilem ), a samozřejmě i s dostatečnou časovou rezervou, nejlépe před něčím, co můžu bez problému zmeškat (většinou oběd). Avšak čekání na něco, co závisí na vůli jiného člověka ... občas peklíčko až peklo.

    Ale člověk se učí celý život, takže už pár věcí zvládám. Třeba: úřední termíny. Žádosti všeho druhu je nejlepší podávat s tím, že budou vyřízeny poslední den zákonné lhůty - protože obvykle jsou, nějak tak. Když se potom stane, že mi, na příklad, finančák vyřídil moji žádost za tři dny, rozzářilo mi to celý den :15: . Nebo: platby. Datum na fakturách beru jako orientační, s rozumným "plus něco" (mínus nikdy) a každé přesné dodržení jako extra bonus. Fakt se s tím lépe žije.

    Proto se to pomalu učím i u očekávání soukromých...

    • alaram
      alaram, 16.6.17 11:19:39  
       

      Eh, pro pořádek - datum na SVÝCH fakturách. Na cizích ho beru zatraceně vážně! :6:

    • romca
      romca, 17.6.17 12:52:19  
       

      Čekání
      Tak sem si přečetla tvé čekání.Uvědomila sem si znovu,jak tohle nesnáším.Člověk čeká celý život.Všude a na vše,tak když čeká na něco,co je fajn,tak se to dá,ale třeba já bohužel,čekám na to,co je strašně bolavé.Juk náš pejs.Nevím,jak dlouho bude a nedá se s tím nic dělat.Je po operaci 2měsíce,je jako zdravej,ale má to v sobě!A tak čekám a snažím se na to nemyslet a žít!Miluji ho jako každého člověka své rodiny,je to přece taky psí člověk a má duší.JUK.

      • alaram
        alaram, 17.6.17 13:33:45  
         

        Romčo, pes nemá strach ze smrti, dokud ho něco vysloveně nebolí a neomezuje, žije se mu hezky, ať má v sobě cokoliv - pokud ovšem zůstaneš klidná ty. Protože pokud se o něj budeš moc bát a budeš smutná, on to vycítí a bude zmatený, proč. Takže si užívej, dokud je schopný žít naplno ... a najdi v sobě sílu mu pomoct, až to pro něj bude jen utrpení.

        To je cena, kterou platíme za společnost a lásku našich mazlíčků, a i když je to těžké, myslím, že to stojí za to. :6:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 17.6.17 13:36:59  
           

          jj :2: :4:

          • romca
            romca, 17.6.17 18:30:02  
             

            :4:

        • romca
          romca, 17.6.17 18:29:51  
           

          Děkuji Ti,já vím,snažím se.

    • Sabilu
      Sabilu, 17.6.17 17:01:53  
       

      Čekání často bývá i těšení se. :13:

  • alaram
    alaram, 10.6.17 13:25:08  
     

    MUŽI A ŽENY

    J.K. Rowling, autorka Harryho Pottera (a pod pseudonymem Robert Galbraith i zatím tří výborných detektivek) se včera na Twitteru pěkně rozjela, v reakci na to, že jistý poslanec nazval ministerskou předsedkyni "kurva". Mimo jiné poukázala na to, jak snadno padá maska z obličeje i "ctihodným" mužům, když je urazí SAMOSTATNÉ jednání/názory nějaké ženy: to je pak bez skrupulí nazývána hrubými výrazy pro ženské přirození, prostitutky, doporučují pro ni znásilnění, nejlépe hromadné či dlouhodobé ...

    Žijeme v moderní době, ale pocit mužské nadřazenosti se v podstatě nezměnil. Začíná to banálním "žena patří k plotně a ne ... (cokoliv, co muži považují za svoji doménu) a končí hrubými urážkami za něco, co je mužům jaksi přirozeně tolerováno, nebo to dokonce považují za svůj klad. Na příklad:

    - vrásky a povadlá kůže
    - nadváha
    - způsob oblékání
    - zmatkování (poslední dobou mám zvlášť na silnici pocit, že v něm muži vedou)
    - buzerování jiných ...

    Dalo by se pokračovat do nekonečna. Bohužel tohle podceňování až ponižování podporují často samy ženy, když kdákají: "No jo, MY ženské to holt neumíme" ... nebo něco na ten způsob (za mě je to na pár facek!). Ale jak to tak pozoruju, mladá generace už přece jen o něco pokročila - nejspíš je to tím, že výrazně stoupá počet dívek s vyšším vzděláním a potažmo i žen na prestižních pozicích. Ty už se tak snadno ponižovat nenechají - a spolu s nimi budou mít hlavu hrdě vztyčenou i "profesionální" manželky a matky. A mladí muži to, pevně doufám, budou brát jako samozřejmost ...

    ... na rozdíl od svých otců a dědů, kteří dnes jako protiargument k ČEMUKOLIV, co se jim na ženách nelíbí, používají jejich hormonální nerovnováhu související s plodností, neplodností, těhotenstvím, sexem, jejich váhu, věk ... aniž by ti zabedněnci vnímali, že až na to těhotenství a menstruaci jsou na tom ÚPLNĚ STEJNĚ! :13:

    • alaram
      alaram, 10.6.17 22:43:27  
       

      Tak teď jsem si na FB přečetla krásné doplnění:

      Podle BBC až 80% mladých otců věnuje svým dětem už od jejich narození výrazně více času a péče, než jejich otcové věnovali jim a projevují jim otevřeněji svou lásku.

      Velmi optimistické! :15:

    • Sabilu
      Sabilu, 12.6.17 23:11:49  
       

      To mi připomíná, když mi má spolužačka vyprávěla o svém chlapci. Prohlásil, že holka by měla nejprve umět vařit a pak třeba studovat. Tím myslel střední školu. On chodil na učňák (bez urážky, jen to tak prostě bylo). Kamarádka hrdě povídala, jak mu vysvětlila, že ona už docela dobře vaří (to byla pravda :2: ), tedy si může dovolit studovat.

      Napadlo mne u toho, že mohla podotknout, že on ani nestuduje ani neumí vařit. :1:

      • Sabilu
        Sabilu, 12.6.17 23:13:08  
         

        Špatné vyprávění to nyní bylo. :15: Měla jsem tam zapracovat, že jsme byly ve stejné třídě na strojní průmyslovce.