X-Force: Pre-Zeus

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
KarelKeslly (2017-11-11 15:36:12)
X-Force: Pre-Zeus
Založeno: 5. 2. 2017 | Příspěvků: 38 | Členů: 1
Správci: KarelKeslly (hlavní)

Zde se můžete začíst do románu, který vzniká na pozadí strategické hry
X-Force (bývalé UFO z 90. let). Současně můžete přispět i nápady na pokračování, či ohodnotit, zkontrolovat chyby atd. je zde tedy umožněn i takzvaný beta-reading

První díl: http://svetlonos.webnode.cz/news/per-zeus-cizaci-utoci/
Třetí díl: https://www.diskutnici.cz/forum/3851-per-zeus-vlak-nadeje/

pokud vás však zajímá i hra, tak je kompletně v češtině a naleznete ji zde:
http://svetlonos.webnode.cz/x-force/

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.5.17 19:50:47  
     

    https://www.diskutnici.cz/forum/3851-per-zeus-vlak-nadeje/ třetí pokračování, min. poznámky k tomuto dílu, ale pokusím se to psát, tak jak to půjde... a co mě napadne, když nemám nějak nápad na pokračování tohoto dílu.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 15.5.17 17:48:47  
     

    draku, co navrhuješ dál? nějak si nevím rady... co do snu? zas golema, mistra, piramidu?

    • dracek.60
      dracek.60, 15.5.17 19:23:33  
       

      Karle přečtu si to zejtra ,dnes nebude čas :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.4.17 16:12:52  
     

    (Deníkový záznam – 0066 – Hadí hnízdo)
    Další den a další mise. Náš radar zachytil další nepřátelskou loď. Tak jsme ji letěli sundat… Jen co jsme k ní doletěli, tak jsme zjistili, že se jedná o jiný typ, docela rychlý.
    „Támhle je, na dvou hodinách,“ zaznělo ve sluchátkách, „vidíte veliteli?“
    „Vidím… Vztyčit štíty a jdeme na to!“
    Disk se přibližoval až nechutně rychle.
    „Velitel základně, mám tu nový typ.“
    „Rozumíme. Máme povolat další letku?“
    „Zatím ne, ale mějte ji v záloze.“
    „Dobře. Bitevníci jsou připraveni na startu.“
    „Géčka útok!“
    Sevřeli jsme disk do kleští a prali do něj vším, co jsme měli.
    „G-13, naleť zprava a per to do něj!“
    „Zde G-8, mám ho na ocase a ne a ne se ho zbavit.“
    „Vydrž Pavle, jdu ti na pomoc.“
    „Dostal jsem to, hoří mi ocas!!!“
    „Stáhni se Fero!“
    Fero se stáhl a teď po něm šel Tom, ale trvalo mu to hodnou chvíli...
    „Tome, tak už střílej, nebo táhni! Zavazíš!“
    „Dej mi ještě pár sekund...“
    „Tak střílej, sakra!!!“
    Konečně vystřeli, ale střela šla mimo.
    „Je tvůj!“
    „G-15 veliteli, nalétávám, udělejte mi prostor!“
    Zásah, ale minul se účinkem.
    „Velitel základně, rakety neúčinkují, povolejte bitevníky!“
    „Tady koordinační centrum, už jsou na cestě.“
    „Velitelka žlutých, za okamžik jsme u vás.“
    „Pohněte si! Sami se držíme jen tak tak.“
    „G-12 veliteli, budu se katapultovat!“
    A zas bylo o jednoho z nás méně. Naše řady se rychle tenčily. Byl to nelítostný boj, ale pro nás. Disk sundával jedno letadlo za druhým.
    „Už vidím žluté, zaplať pánbů, že už jsou tady.“
    „Vidíme disk, udělejte nám prostor a stáhněte se!“ zaznělo od Dáši.
    „Zde velitel. Dášo, pozor, je nechutně rychlý a agresivní! Nesmí vám uletět, musíte ho dostat.“
    „Tak jo hoši, jde se na to!“
    „Géčka budou dělat návnadu,“ zavelel jsem.
    „Rozumím, jdeme po něm!“
    Na chvíli se udělalo u disku místo a zazněla salva z laserových zbraní bitevníků. Disk se zachvěl, jak laserové paprsky pronikly jeho štítem. Zdálo se, že se stahuje, ale disk jen opsal půlkruh a znova se vrhl do boje, jako by toho ještě neměl dost. Jeho manévrovatelnost byla neuvěřitelná.
    „G-10 Dáši, jde po mě… pojď si pro něj!“
    „Dej mi chvilku… tááák… a už ho mám zaměřeného.“
    Další salva zazněla a z disku se začalo kouřit.
    „Zde B-2, teď si na něm smlsnu já.“
    „Jen tak dál žlutí!“
    Disk ztrácel výšku a čadilo se z něj čím dál víc, takže to bylo dobré.
    „G-6 veliteli, vracím se na základnu, už dál nevydržím.“
    „Dobře Davide, my už to tu zvládneme.“
    „B-5 Dáši, nalítávám zleva a dorazím ho.“
    „Je jen tvůj!“
    Poslední salva a disk havaroval, byl dobojováno, následoval výsadek…
    „Velitel základně, disk je na zemi, pošlete výsadek.“
    „Rozumíme... bojová skupino, návrat čtvercem 20.“

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 7.2.17 13:30:02  
     

    (Sen – 0046 – Golem žije )
    Dneska se mi opět zdálo o pyramidě. Lea tam seděla uvnitř a prohlížela záznam z Golema-robota… Přisedl jsem si k ní a zeptal se jí: „Tak co, na co jsi došla?“
    „Golem po té, co byl u rabína Lowa byl zakopán a pak ho asi po století našly. Nicméně je zajímavé, že měl sny, či jak to jen říci. Prostě po celou dobu uvažoval a přemýšlel. To je převratné. Robot, který myslí.“
    „Jak to můžeš tvrdit?“
    „Tak počkej, ukážu ti to...“
    A skutečně. Golemovi se zdálo o válkách, které probíhaly nad jeho místem, kde byl zakopán. Jak je to jen možné? Jam mohl vnímat historii, i když vlastně neměl fungovat?
    „Leo, co si o tom myslíš?“
    „Nejspíš to dělá ten šém, který rabín udělal a vložil mu ho do hlavy.“
    „To ho jako měl po celou dobu v hlavě?“
    „To sice ne, ale asi část energie z něj přešla do řídícího centra mozku.“
    „To je nemožné, je to jen stroj, bez mozku. Jen kupa pístů a nic víc.“ Najednou jsem si uvědomil, že Lea o Golemovi vlastně vůbec nic neví, že neví, co jsem dělal ve snech a pak i to, že jsme s rabínem oživovali Golema. Tak odkud má ty informace, že tohle je Golem?
    „Leo, jak jsi věděla, že je to Golem?“
    „To je dlouhá historie, ale řeknu ti to ve zkratce...“
    A já se zaposlouchal do příběhu, který byl tak trochu přitažený za vlasy, že Lea tu je už mnoho tisíc let a dává dohromady všechno, co lidstvo udělalo dobrého a zlého a že se snaží najít své dvojče. A zase mě ovládl ten pocit, že já mám být dvojčetem Lei, tedy karmickým. Měl jsem z toho husí kůži. Miloval jsem Terku a představa, že mám být s Leou pro mě moc přijatelná nebyla. A ač se Lea snažila, aby to nevyznělo moc tak, že touží po mě, tak jsem vycítil, že opak je pravdou. Stále se na mě dívala a házela na mě toužebné pohledy… Mám podlehnout a rozdat si to s ní , když tu teď Terka není? Byla to šance, jak ukojit svoji touhu, ale co Terka? Byl jsem na vážkách...

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 7.2.17 13:51:20  
       

      Lea však studovala záznam a byla do toho tak zabraná, že nic nepřicházelo v úvahu… i když… no co už, tak jsem se taky díval. Byla to zrovna ta část, kdy Golema vykopali. Byl to mladý muž s ještě dvěma kumpány. Prvně si jej prohlíželi a pak mu do středu čela dali šém, který ležel v jeho rukou. Co se dělo dál už nevím, protože jsem se probudil.

      • dracek.60
        dracek.60, 7.2.17 16:43:52  
         

        devátek řádek ,asi má být Jak jam mě tam nesedí .jinak dobrý :1:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 7.2.17 17:11:14  
           

          dík :4: :4:

        • KarelKeslly
          KarelKeslly, 7.2.17 18:54:13  
           

          a víš o tom, že to automatické korekcenehlásily? :12: :8: :1: :1: bymě zajímalo jaký to je tam slovník...

          • dracek.60
            dracek.60, 7.2.17 19:08:57  
             

            jakej tam dáš takovej máš :1: ,tohle neodhalí

            • KarelKeslly
              KarelKeslly, 7.2.17 19:12:42  
               

              tak jestli to Jam nebe jako jméno, či od slova jamovat...

              • dracek.60
                dracek.60, 7.2.17 19:14:47  
                 

                nikdy nevím ale velké písmeno je i za otazníkem nová věta :4:

                • KarelKeslly
                  KarelKeslly, 25.3.17 14:38:47  
                   

                  ajo... :1: :1: :1: :1: :1:

  • BRODWAJ
    BRODWAJ, 7.2.17 12:17:54  
     

    no když kurnik tak tedy kurníííík huráááá slepicéééé :1:

  • dracek.60
    dracek.60, 6.2.17 18:34:48  
     

    dobrý :4:

    • dracek.60
      dracek.60, 6.2.17 19:16:58  
       

      (Deníkový záznam – 0065 - Pavoučníkovník)
      Odpoledne jsem se stavil do hangáru. Vše už bylo téměř vyklizeno a mohlo se přistoupit ke

      stavil do hangáru v hangáru :4:

      • KarelKeslly
        KarelKeslly, 6.2.17 20:18:59  
         

        dráčku,vždyť je to dobře... není tam o hangáru v hangáru ani slovo :15:

        • dracek.60
          dracek.60, 6.2.17 20:22:21  
           

          mělo by být asi v hangáru ,než stavil sem se do hangáru

          • dracek.60
            dracek.60, 6.2.17 20:23:15  
             

            eventuelně zašel do hangáru :1:

            • KarelKeslly
              KarelKeslly, 6.2.17 20:25:26  
               

              to tam už když už napíšu zastavil

              • dracek.60
                dracek.60, 6.2.17 20:26:49  
                 

                v hangáru :1: :1: :1: :1:

                • KarelKeslly
                  KarelKeslly, 6.2.17 20:27:24  
                   

                  a nedá pokoj a nedá... kurnik... :14: :14: :14: :14:

                  • dracek.60
                    dracek.60, 6.2.17 20:28:01  
                     

                    nedám a nedám :1: :1:

                  • KarelKeslly
                    KarelKeslly, 6.2.17 20:37:57  
                     

                    :1: :1: :1: :4:

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:27:52  
     

    (Deníkový záznam – 0065 - Pavoučníkovník)
    Odpoledne jsem se stavil do hangáru. Vše už bylo téměř vyklizeno a mohlo se přistoupit ke zkoušce našich zbraní na tom tvorovi. Terka tam už byla také.
    „Ahoj Terko, jsi připravená?“
    „Jako vždycky. Jen cítím, že ten tvor má strach.“
    „To mi popiš blíž.“
    „Asi cítí, že se ho chystáme zabít, jak víš, tak mezi mnou a těmi tvory funguje telepatický most. Tak asi tímto způsobem.“
    „Á, profesor už je tady taky,“ táhl sebou toho tvora uzavřeného v přepravce. Zase drobet povyrostl. Už měřil něco kolem půl metru. Hezký kousek, říkal jsem si pro sebe, ale jak a zda bude bojovat, když ví, že se ho chystáme zabít.
    „Zdravím vás veliteli, tak ho tady máte. S čím začneme?“
    „Pro začátek bych ho nechal jen tak volně pobíhat a střílet jen v krajním případě, jsem zvědav, kam si zaleze, když jak Terka povídala, má strach.“
    „Jakže? On ví, co s ním budeme dělat a že ho čeká smrt?“
    „Terko, pověz to taky tadydle profesorovi…“
    Terka začala profesorovi povídat, jak se tvor cítí a my jsme se už chystali ho vypustit. Jen co se otevřely dvířka od přepravky, tak tvor vylítl kupředu tak velkou rychlostí, jako by mu šlo skutečně o život a schoval se za jedním prázdným barelem. Teď jsme byli na řadě my.
    „Tondo, Honzo, Evžene je to na vás,“ pronesl jsem ke střelcům. „Prvně zkusíme plamenomety a následně laser… Terko a ty buď v záloze a měj ho na mušce, pokud by chtěl nějak uniknout z hangáru.“
    „K tomu myslím ani nedojde… je vyplašený.“
    „Dobrá, hoši počkejte chvíli, ještě ne, až Terka řekne.“
    Čekali jsme hodnou chvíli, než se tvor uklidnil a pak to začalo. Tvor vyrazil ze své skrýše a přímo na Toma. Naštěstí vzdálenost mezi ním a Tomem byla velká, tak Tom pohotově zareagoval, byť jeho reakce nebyly nikterak velké. Oheň ošlehl tvora, ale jako by to neúčinkovalo…
    „Laser,“ zavelel jsem.
    Honza ho pokropil krátkou dávkou. Zasáhl krunýř a ten se rozpadl ve dví. Takže to bylo dobré. Nicméně tvor udělal oblouček, aby se vyhnul plameni z plamenometu a snažil se hochům dostat do zad.
    „Chytrý tvor,“ liboval si profesor.
    „Už je v ráži,“ přitakala Terka.
    „Dobře tedy, teď ho zkus Evžene střelit obyčejnou municí.“
    Evžen vytáhl sofistikovanou AK-52-ku a začal to do něj prát, ale tvor jako by věděl, kam bude střílet a stále unikal. Evžen nezasáhl ani jednou.
    „Terko, je to na tobě, ty máš lepší reakce,“ obrátil jsem se na ni, aby se také zapojila do boje.
    „Udělejte mi místo…“
    Tvor se mezitím přemístil nebezpečně blízko k bojové skupině, ale držel se stále od plamenů dál.
    „Heleme se ho, má před ohněm respekt, ale přitom je stále bojovný…“
    „Jasně, je vyhládlý, chce maso,“ odpověděla Terka.
    „Tome, vypni to,“ a Tom zavřel přívod k plamenometu.
    Teď tvor vycítil svou příležitost a udělal velmi dlouhý skok směrem k Tomovi. Ten tak tak že uhnul. A tvor narazil na stěnu za ním. Teď už nebylo zbytí, museli jsme ho zabít. Na řadu přišla Terka, vypálila a bylo po něm.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 5.2.17 20:28:24  
       

      Závěr ze zkušebního boje proti Pavoučníkovi:
      Tvor je to velice rychlý, dokáže využívat skrýší, je velmi agresivní, avšak ví, kdy je jeho čas. Dokáže se mistrně skrývat, avšak se bojí ohně. Na jeho krunýř působí nejlépe laser. Dokáže se pohybovat skoky a snaží se za každou cenu přežít i způsobit maximální možné poškození.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:26:56  
     

    (Deníkový záznam – 0064 - Lilith)
    Probral jsem a byl celý zmatený. Přemýšlel jsem nad Leou a Terkou a měl v hlavě totální zmatek. Přitahovala mě Terka a představa, že bych měl být s Leou mě vyděsila. My a dvojčata? To není přání mé duše, nesmysl. Začal jsem hledat příběh o Lilith a našel tohle: Adam byl stvořen z hlíny a Bůh se rozhodl stvořit mu protějšek. Uchopil do výše šlehající oheň a z jeho mihotavých proměnlivých plamenů stvořil první ženu, Lilith. Adam se chtěl s Lilith pomilovat, ale nedohodli se a Lilith o Adama ztratila zájem, cítila vůni hlíny a pohrdala jeho obyčejností. Nakonec Lilith odešla na Zem a říkalo se, že vraždí neviňátka, ale také, že neodešla na Zem, ale že se zamilovala do padlého syna Boha a s ním plodí temné bytosti, démony a přízraky. Začal jsem přemýšlet nad temnotou a jak se říká, že v každém z nás je ukryta temnota. Teď už jsem se na Leu nedokázal dívat stejnýma očima, cosi ve mně mi říkalo, dej si pozor hochu. „Co teď dál?“ říkal jsem si, když v tom za mnou došel profesor.
    „Dobré ránko veliteli.“
    „Dobré, co říkáte na ten poslední záznam?“
    „Zajímavý, znám tu báji.“
    „Co si o ní myslíte?“
    „Nevím, jak se to k vám vztahuje, ale to musíte vědět vy, já se do úvah o vás nechci moc pouštět. Jen sleduji vaše počínání a s ním i někdo nad vámi, jak víte.“
    „Vidíte, ještě, že jste mi to připomněl. O koho jde?“
    „Nejsem pověřen s vámi o tom mluvit?“
    „Jakže? Já, velitel základny a nemůžete mi to říci?“ vysupěl jsem.
    „Uklidněte se veliteli, je to pro vaše dobro.“
    „No, tak tedy dobře.“
    „Víte ten náš známý neznámý něco tuší a jen si potvrzuje svoje domněnky a závěry.“
    „Takže od něj pocházejí ty peníze, které k nám sem tam z času za čas proudí?“
    „Ano, tak jest, podporuje naši věc…“
    „Hmm… to je zajímavé a co o něm ještě víte?“
    „Jen to, co jsem vám řekl, víc sdělit nemohu.“
    „Dobrá dostanu se tedy k informacím sám!“
    „Vážně je mi to líto, ale když podporuje naši věc, tak to asi bude v pohodě, nemyslíte?“
    „Chci vědět, na čem jsem. Domluvíte mi s ním schůzku?“
    „To by myslím nebyl problém, dám vám vědět, jak se rozhodne.“
    „Dobře tedy, domluveno,“ a profesor odkráčel ze dveří.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:25:57  
     

    (Sen – 0045 – Síla mysli)
    Ocitl jsem se opět ve škole, tedy té duchovní. Lea tu výjimečně nebyla, ale zato tu stál mistr. „Ahoj hochu, tak co, jsi připraven na učení?“
    „Ani ne, rád bych něco oddychového, ať nad tím nemusím tak přemýšlet.“
    „Dobrá, tak se dneska podíváme na toho Per-Zeuse a Osirise.“
    „Co je na tom tak zvláštního, že se to mám učit?“
    „Víš, Per-Zeus je dítě boha. A ty sám jsi se o tom přesvědčil, že jím jsi.“
    „A kdy? Už si nepamatuju.“
    „Přeci v té pyramidě, na kameni bohů,“ pověděl mistr a krátce se zamyslel a pak pokračoval: „Kdo myslíš, že jsi a odkud pocházíš?“
    „Jsem jen obyčejný člověk, který se snaží bojovat proti cizákům.“
    „Vidíš, ale pravda je někde úplně jinde.“
    „Jak jinde?“ otázal jsem se ho.
    „Jsi jako poutník, co putuje celým vesmírem a hledá svoji spřízněnou duši.“
    „Jak tomu mám rozumět?“
    „Přeci ty a Lea – jste komická dvojčata.“
    „Dvojčata , no budiž a co ta karma jak to mám pojmout?“
    „Představ si, že ty a Lea k sobě už patříte od pradávna a teprve teď se setkávají vaše duše.“
    „Lea je v podstatě Lilith, to už přeci víš. A právě tato Lilith v ní je to, co ji k tobě přitahuje.“
    „Lilith, zase nějaká pověst, či báje?“
    „Ano, je to zapsáno v několika knihách, tak jak budeš mít trochu času, tak se na to podívej. Osvětlí ti to , proč tu je ona i ty a proč jste se teď setkali.“
    „Hmm… takže se teď zas nic nedovím,“ odvětil jsem se smutkem.
    „Všechno chce čas a nad tímto je třeba hloubat, abys to pochopil, nedá se to vysvětlit, musíš na to prostě přijít sám.“
    „No dobrá, a jaká je vaše cesta?“
    „Jen ti pomoci to pochopit a rozmlouvat o tom s tebou. Abys to pochopil správně.“
    „Vy jste něco takového zažil?“
    „Má cesta je jiná, nápomocná…“
    „Takže je vše zase na mě?“
    „Dá se to tak nazvat.“
    „A co když se mi to nepovede?“
    „Tak je s planetou Zemí amen a i celý vesmír skončí a to přeci nechceš.“
    „Jak celý vesmír?“
    „Už jsem ti přeci před nedávnem řekl, že se podesáté bude Velký třesk opakovat, tak už jsi sis to mohl přebrat po svém.“
    „To sice ano, ale stále tomu ještě nevěřím.“
    „Tak věř. Je to jako s Kristem, ten taky věřil ve svůj záměr, měl tu úkol, tak jako ty ho máš teď.“
    „A jaký byl jeho?“
    „Zprostředkovat lidem, že mysl má mnohé možnosti.“
    „Jaké?“
    „To ti to ještě nikdo neřekl? Myslí můžeme ovládat děje kolem sebe i ve větším měřítku, než si uvědomujeme, že mysl je to, co dělá vlastně zázraky. Jen si na Krista vzpomeň, co říkal – ne já, ale tvá víra tě uzdravila.“
    „To mi částečně již řekla Anita, tedy Lea.“
    „Tak vidíš, vedla tě dobře a kam jsi za tu dobu došel ty?“
    „Stojím na místě, nějak to stále nechápu.“
    „To přijde časem, ale je třeba se o to zajímat, tedy o sílu myšlenky.“
    „To se mám jako myslí naučit ovládat budoucnost?“
    „Tak nějak to je.“
    „To mi přijde jako fantasmagorie.“
    „Dnešek má cenu dvou zítřků. Vše, co uděláš, může být pro budoucnost důležitější víc, než si myslíš.“
    „Tomu celkem rozumím.“
    „To je dobře, teď ještě zapracovat na síle mysli a je to.“
    „Myslím, že právě s tímto budu mít tak trochu problém.“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 5.2.17 20:26:28  
       

      „Když si před sebe postavíš překážku, tak je tak veliká, jakou silou ji tvé myšlení postavilo. To znamená, že si překážky nedávej, tak jako teď! Víc si věř a vše půjde snáz.“
      „Věřit si? Já si věřím, ale co se duchovna týče, tak jsem spíše zmatený.“
      „Pochopení přijde s časem, to poznáš následně.“
      „Dobrá tedy a co tedy ten Osiris?“
      „Osiris je ten poutník, co putuje vesmírem za Lilith – Isis,“ končil mistr rozhovor.
      Zase jsem měl o čem přemýšlet. Já a poutník vesmírem? Co si z toho vzít? Budu tu báji muset nastudovat víc a líp, abych to celé vlastně pochopil.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:24:43  
     

    (Deníkový záznam – 0063 – Úraz)
    Odpoledne jsem byl v kanceláři a zas papíroval, když v tom se ozvalo z interkomu: „Veliteli stal se úraz! Přijďte do skladu.“
    A je to tu, pomyslel jsem si. Celý nervní jsem hned vyrazil a bylo mi jedno, že to co jsem dělal bylo urgentní.
    Sotva jsem vkročil do skladu, tak vidím houf lidí kolem trosek regálů.
    „Co se stalo?“ byl jsem jak na trní.
    „Kryštof najel s ještěrkou do jednoho regálu a ten se na něj zřítil i s kusem překladů a nešťastnou shodou náhod další padly taky, však se podívejte na zdi, jaké tam jsou díry. Je tam někde mezi těmi sutinami a neozývá se… čirou náhodou jsem byl blízko - tak tak se mi podařilo vyváznout.
    „Tak co tu tak stojíte lidi? Rychle odhazovat sutiny!“ zavelel jsem pohotově.
    „Na to potřebujeme jeřáb…“
    „Než ten dorazí je Kryštof dávno v pánu, co se dá rukama odházet, to dejte pryč, hlavně po krajích, ať k tomu mohou ještěrky. Pokusíme se to jimi nadzvednout.“
    Byla to neskutečná dřina, trvalo to dvě hodiny, než se nám podařilo odházet alespoň část, aby ještěrky mohly najet k troskám. Byl jsem nervní. Žije nebo ne? Všichni si pořádně mákli, vědce nevyjímaje…
    „Jdeme na to! Pomalu to nadzvedněte, na tři… raz – dva – tři.“
    Na tři se celá masa pohla do výše a skladem zazněl výkřik Kryštofa. To jak se mu asi něco zarylo do těla.
    „STOP!!! Kryštofe, žiješ?!“
    „Mám to v noze, nemůžu se pohnout.“
    „Vydrž!!!“ sice jsem měl o Kryštofa obavy, ale alespoň se už probral a je při vědomí. Psycholog si hned vzal slovo a snažil se s Kryštofem povídat, aby ho nějak zabavil, zatím co my se radili…Pozici jsme znali od psů. Byla to 3,5 metrová hromada trosek. V duchu jsem klel na to, že ty regály jsou tak vysoké.
    „Musíme na to jinak…“
    „Ale jak?“
    „Autogen a je mi jedno, že tam jsou hořlavé díly, tady jde o život!!!“
    „Veliteli, víte co tam je?!“
    „Vím, riskneme to. Buď a nebo!“ a současně se modlil za to, aby něco nechytlo… přeci jen, byly tam zásobníky s municí a další nebezpečné věci, ani nedomýšlet…
    Práce postupovala velmi pomalu a opatrně. Naštěstí se Kryštof už uklidnil a přirozeně mluvil. Zdálo se tedy, že máme čas. Jen doktor na mě naléhal, ať si pohneme. Popravdě prořezat se nebylo nikterak snadné, ale dali jsme to. Jenže co se nestalo. Při posledním kusu odstraňování regálu Honza zavadil autogenem o zásobník, co bylo pak, bylo dílem okamžiku. Zahřáté náboje vybuchly a už to začalo… teď jen neztratit hlavu.
    „Všichni ven, okamžitě!!!“
    Přes Kryštofa jsem hodil kus plechu a utíkal se také schovat před bengálem, který začal. Tady se už opravdu nedalo dělat nic. Sklad duněl, střely lítaly vzduchem, prostě masakr a já se modlil za život Kryštofa jako snad nikdy za celý svůj život.
    Asi po hodině bylo po bengálu… Jen co dozněly poslední rány, tak jsem se odhodlal a šel do skladu jako první. Sklad už vůbec nevypadal jako sklad. Ve stěnách střepiny z granátů a projektily zaražené ve zdech, ve vzduchu byla cítit síra a další látky, část skladu hořela, naštěstí dál od toho plechu, co jsem hodil na Kryštofa.

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 5.2.17 20:25:21  
       

      „Kryštofe?!“
      „Jo, ještě žiju...“
      „ ...ale byl to pořádný bengál, už nic takového... neboj, už je po všem,“ a oddělal jsem plech. Bylo vidět, že Kryštof si užil svoje, svraštěné čelo, oči vypouklé…
      „Tak a teď tě vyndáme, připrav se, asi to bude trochu bolet.“
      „No nemůže to být horší než když mě to zavalilo, tak...“
      „Tu máš roubík,“ přispěchal doktor.
      Naštěstí se to už Honzovi povedlo a přeřezal poslední zbytky regálu. Doktor si Kryštofa vzal do parády, zafixoval kus v noze a velel: „a teď rychle na sál.“ Mezitím mu ještě stačil píchnout morfium a sestřička přidělala infúzi krve.
      Náhle všechno ze mě spadlo…

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:23:16  
     

    (Deníkový záznam – 0062 - Tušení )
    Dnešek je celkem rutina, ale mám tušení, že se zase něco přihodí. Tak jsem se zašel podívat do laborky, zda je vše v pořádku.
    „Hezký den profesore!“
    „I já vás zdravím, veliteli!“
    „Jak se daří? Něco nového?“
    „Na pohodu, nedělejte si starosti. Trochu jsme se dívali na záznamy z předešlého výzkumu a přemýšlíme co dál. Relativně máme volno. Jen tu vylepšujeme naše staré zbraně.“
    „Hmmm… plány na přebudování základny už máte, jak jsem vás před nedávnem žádal?“
    „Ano, tady jsou, ještě zbývá jedna nepatrná část, ale dá se říci, že vše je již hotovo.“
    „To je dobře, základna to potřebuje jako sůl.“
    „To vím taky, proto jsem na to dal veškeré lidi, které mám.“
    „Můžeme se tedy do toho pustit?“
    „Ano, ale na čas se to tu trochu zkomplikuje, bude třeba bourat stěny, vybavit některé lepším pancéřováním a tak dál.“
    „To nevadí, dám tedy příkaz technikům.“
    „Nám to naštěstí nevadí, nic podstatného neděláme, co by se nutně neobešlo bez toho, co máme volně.“
    „Dobře tedy, zatím se mějte,“ a už jsem byl na odchodu.
    „Apropó… díval jste se na naši školku? Už se ustálil růst a mutují.“
    „Nepovídejte, a v copak?“
    „Tak se pojďte podívat. Jednu potvoru zde máme vytaženou a zrovna ji pitveme…“ a už šel profesor ke stolu, kde asistenti pitvali onoho tvora.
    „Vskutku zajímavý tvor, že ano. Tady je jeho původní schránka, tedy spíše kůže, ze které se vysvlékl a zde je - se můžete podívat, co mu pod ní narostlo… jakýsi krunýř.“
    „Jak je tvrdý? Dá se prostřelit?“
    „Puškou ne, je třeba laser, ale i tak je to tvor vysoce odolný. Chci se ho pokusit zabít našimi zbraněmi hezky na ostro… Má někdo z našich vojáků čas?“
    „Ti jsou připraveni vždy. Někoho vám sem pošlu i s Terkou, pro případ nouze. Kde to chcete provést?“
    „Nejlépe ve vyklizeném hangáru, ať má tvor dostatek místa, tak, jak jsme tehdy lovili toho uniknuvšího.“
    „No… zatím vydržte… bude to tam třeba vyklidit. Zajdu tam podívám se, co vše je možno oddělat a uložit na čas do skladu. Dám vám pak vědět.“
    „Dobrá, my se zatím budeme věnovat pitvě a jak budete mít hotovo, tak mi řekněte.“
    „Domluveno,“ a šel jsem se podívat za techniky a předat jim plány na předělání, aby už mohli začít s pracemi, tam kde to jde.
    Jak jsem zjistil, tak technici zrovna na něčem dělali, ale to nebylo podstatné, důležité bylo tohle. Samo sebou mi říkali, že toho mají moc, flákači… tak jsem si na ně došlápl a přitvrdil tím, jak jsme se všichni mačkali u dveří z konferenčního sálu, když zazněl poplach… takže to sice přijali, ale že by byli dvakrát nadšení to ne. Tedy až na pár světlých výjimek, které už neustálé vyrábění na zakázku štvalo a ze stereotypu byli znudění.
    „No konečně pořádná práce,“ odvětil mi jeden z nich, „kde máme začít?“
    „Tak jak je to v plánech, nejdříve povrchové úpravy a pak vnitřek základy, která je pod zemí. Jinak mám osobní zájem na tom, aby byl konferenční sál přebudován jako první!“
    „Dobře veliteli, dáme se do toho hned. Ty zakázky mohou počkat...“

    • KarelKeslly
      KarelKeslly, 5.2.17 20:23:52  
       

      „Jak mohou počkat? Ty tu snad rozhoduješ co je priorita a co ne? Neštvi mě Bohdane, nebo tě zavřu k naší cizácké školce!!!“
      „No jo, už mlčím.“
      „Tak a žádné flákání!“
      „Nebojte se, právě na tohle jsme víceméně čekali, tedy pár z nás, co jim ta rutina už jde krkem.“
      „Ok. Zatím hoši.“
      Od techniků jsem si to nasměroval do hangáru. Bylo tu pusto jen tu stály stroje s vybavením… Tak jsem se tak na to koukal a zapisoval si, co vše se oddělá. Pak jsem se stavil do skladu podívat se, kolik je tam místa a zda a jak to tam dopravíme. Jen stále ten pocit, že se něco nemilého přihodí mě provázel na každém kroku...

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 20:22:11  
     

    Z prvního dílu:

    Jirka v prvním dílu bojuje s cizáky, jež napadli planetu Zemi. Následně se ve snech setkal s Anitou, která mu napomáhala s pochopením jeho reality i se mu snaží přes tyto sny pomoci s pochopením snů, které se mu zdají. Tým X-Force objevuje Atlantidu a setkává se s kapitánem Nemo. Ve městě se Jirka setkává s Leou, mladou ženou jež pomáhá prostým lidem přežít tyto těžké časy. Na tržišti se setkávají Jirka a Lea s tibetským mnichem, po kterém jdou cizáci a jež umírá po útoku drona, a který jim dá plány na ochranný myšlenkový štít od Tesly. Tento mistr následně vstupuje i do jeho snů a snaží se Jirku a Leu učit z nabytých vědomostí, stejně tak, jako Einstein a Tesla. Jirkovi se podařilo při jedné misi zachránit malé děvčátko, které však díky cizáckým pokusům enormně povyrostlo. Díky tomu a dalším okolnostem byla Terka přijata do týmu X-Force a stal se z ní elitní voják. Jirka se do ní zamiloval, avšak jejich vztah je ještě v počátku. Byť se Jirka snaží. Při jedné příhodě s UFO je Terka sestřelena a naráží na prapodivnou pyramidu, v níž se ukrývá živoucí kámen bohů. Do hry vstupuje spisovatel a ukazuje Jirkovi, na co se má zaměřit při hledání Terky. Z ničeho nic se objevují nepřátelští droni a střílí po všem živém okolo pyramidy. Kdo za tím je se dozvíte v následujícím příběhu. Mimo jiné Jirka zjišťuje, že třináctiletá Terka je vlastně sestra Lei a funguje u nich telepatický most, tak jako u její celé rodiny, kterou bere pod ochranu báze. Při průzkumu pyramidy je objeven i Golem, robot, o kterém se Jirkovi ve snech taktéž zdá. Co tu dělá, a jak se sem asi dostal, se taktéž dozvíte v tomto dílu.

  • KarelKeslly
    KarelKeslly, 5.2.17 11:03:58  
     

    druhý díl má název Per-Zeus Vnitřní nepřítel... a o čem že bude? Zabředneme trochu do historie s golemem i dalšími postavami, ale především bude o tom, jak se část obyvatel Země a některé nadnárodní korporace přidají k cizákům a budou sabotovat vše, co jednotky X-Force provádí... nebude opět chybět akce, ale na své si tetokrát přijdou i milovníci mystiky