Společně píšeme povídku

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
milada948 (2017-02-20 13:50:32)romca (2017-02-19 12:10:52)pejsek (2017-02-17 00:54:29)Sabilu (2017-02-08 22:18:35)debri (2017-02-06 13:55:44)
Společně píšeme povídku
Založeno: 21. 11. 2016 | Příspěvků: 176 | Členů: 5
Správci: pejsek (hlavní)

Pravidla:
-První pisatel vytvoří část celého příběhu v prvním příspěvku s nadpisem za pomoci 1-10 vět či souvětí. Nadpis příběhu se do limitu vět nepočítá.
-Následující pisatelé příběh rozvíjejí za stejných omezení, jako ten první s tím, že příspěvků bude celkem pouze 5 a pátý pisatel příběh ukončí.
-Nesmí být dva nebo více příspěvků za sebou od jednoho pisatele!
-Může se stát, že dva napíšou současně pokračování, nevadí, můžou se nechat klidně obě.
-Témata povídek jsou libovolná, fantazii se meze nekladou, ale je lepší trochu popřemýšlet než něco napíšeme - jde tu o kvalitu a srozumitelný příběh. Méně je více a nic nás nehoní, píšeme pro radost.
-Pokud se chcete k ukončenému nebo rozepsanému příběhu vyjádřit-což je žádané, udělejte strom na první příspěvek příběhu nebo samostatný, nový příspěvek. Nevkládejte reakce, které nesouvisí s rozepsaným příběhem za platný příspěvek. Je to přehlednější pro orientaci.
-Komu nevyhovuje právě rozepsané téma příběhu, může začít svoje tema coby nový příspěvek.
-Můžeme vyzkoušet i podobná pravidla pro poezii, básničky, říkanky :-)

- Schopnost vyjadřování není dar. Efektivně se vyjádřit je srovnatelné s hlasivkami nebo hrou na hudební nástroj. Je to píle, odříkání, práce jako každá jiná. Někomu to jde snáze, jiný to má vydřené, ale obecně vzato,...trénovat, zkoušet, pracovat na sobě. Nic není zadarmo.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Erich352H
    Erich352H, 16.2.17 17:16:33  
     

    :7: :8: Tady se mazalo.....Proč? :8: :7:

    • pejsek
      pejsek, 17.2.17 00:03:35  
       

      tady se maže vždy to co je nepotřebné, toho jsi si nevšimnul? Toto není diskuze na pokec, ale na psaní příběhů a ty jsou zde prioritou.

      • Mimiane
        Mimiane, 17.2.17 14:04:05  
         

        Příběhy jsou krásná věc, ale možná by mě chybělo, to povídání kolem, nevěděla bych, jak povídka působí na ostatní. Miluji názory druhých, jejich vnímání nejen písmenek, ale i trocha toho čtení mezi řádky, neboť i tam se často otvírá bolavé srdíčko a mnoho dalšího.
        Nemusíš s mým názorem souhlasit, když tak mě klidně blokni, nemám právo ti do toho co kecat, ale stejně by to bylo fajn.. :4: :2:

        • zenika
          zenika, 17.2.17 14:29:49  
           

          Možná by to stálo za uvážení :4:
          Co na to pejsek?

          • milada948
            milada948, 18.2.17 17:14:32  
             

            Taky si myslím,každý na to nemá,ale číst si to může a napsat ,že je to pěkné,snad nijomu nemůže vadit.Máš aspoň víc příspěvků a lidí co mají zájem.Knihu taky každý nemůže psát,ale názor na to říct může.

  • zenika
    zenika, 14.2.17 20:09:32  
     

    Pohádka. :13:

    Byl jednou jeden pejsek. Motalo se kolem něho 6 štěňat.
    To klubko nezbedů hafalo a ňafalo a pejsek si s nimi nevěděl rady. Chtěl je nějak zabavit ,tak jim pořídil noťas.Budete psát a číst a tudíž se vzdělávat.Ale ta cháska nezvedená zlobila dál. Číst jo, ale psát ne a ne.Marně jim pejsek domlouval , marně sliboval za odměnu buřta.
    Jednou už to nevydržel :" Do psí polepšovny s vámi , bando nezletilá !" S krvácejícím srdcem nastartoval letitého trabanta , nacpal do něho ty nezvedence a vydal se na cestu. Štěňata stále nevěřila, že to myslí vážně. "To by nám přece pejsek nemohl udělat !" -řeklo jedno z nich.
    "Jasně , je to přece dobrák od kosti"- ozvalo se druhé.
    "Jo, a bylo by mu bez nás smutno" , utěšovali se všichni.
    Ale pejsek se zaťatými zuby svíral volant a když zastavil před výchovným ústavem ,přešel štěňata smích. Najednou všichni pochopili ,že pejska nas....li doopravdy . Co je čeká v příštích dnech?

    • Erich352H
      Erich352H, 15.2.17 16:10:03  
       

      Pejsek vystoupil z ,,rozřuzeného vysavače" neboli Trabanta, otevřel kufr, a zavelel štěňatům: vystoupit! Štěňata se dost zarazila, schlípla a stáhla uši.Tak a sranda končí, myslela si. A začala opravdu nahlas smutně skučet...skučela a skučela...jejich nářek byl srdcervoucí. I kámen by se nad nimi ustrnul. Kámen možná, myslel si pejsek, ale chtěl dotáhnout svoji výchovnou lekci do absolutního konce......

      • zenika
        zenika, 15.2.17 20:38:49  
         

        Žádné skučení, naříkání ani přemlouvání nepomáhalo. "Křiklouni nejsou pisatelé - dokud nezačnete psát, tak vás neznám" , štěkl pejsek na rozloučenou . Rychle se otočil a nastoupil do trabanta (to aby nebylo vidět , že mu za chvilku ukápne slzička) -a byl pryč. Zůstalo po něm jen trochu smradu , protože zkontrolovat emise už nebyl léta letoucí. A štěňatům začala vojna. Laskavou péči Pejska vystřídaly povely Hafanů , trénik na cvičáku a po něm miska prošlých granulí z nejbližšího marketu. Což o to , to by se dalo ještě vydržet , horší bylo, že Pejsek dodržel slovo a nepotěšil štěňata ani jedinou povídkou, ani jedinou větičkou, která by dokazovala, že se na ně už nezlobí.
        A tak si všichni po večerech šeptali v pelíšku o časech minulých a slibovali si , že jestli se z toho srabu ve zdraví dostanou, bude určitě všechno jinak.
        Ale Pejskovi taky nebylo nejlíp - i když by to za nic na světě nepřiznal....

        • Erich352H
          Erich352H, 16.2.17 16:31:12  
           

          Pejsek měl sám velké dilema, v srdci cítil, že štěňata ho potřebují, jsou přeci jeho. Ale musel vytrvat, musel jim dát lekci, na níž nezapomenou.Jen tak je dokáže přivést k rozumu a poslušnosti.
          Tak uběhl jeden den, uběhl druhý....Pejsek vytrvával, smutnil mnohem víc,než by si dokázal přiznat. Vždyť má dobré srdíčko, milující..hlavně ta svá štěňata.
          Ta zatím pomalu ztrácela naději, Hafan byl víc a víc panovačný, s nikým se nepáral a každá i sebemenší neposlušnost byla tvrdě trestána. Štěňata prožívala pravý očistec.Už věděla, že byla k Pejskovi neposlušná, nevděčná a myslela si, že jim vše projde a dobré srdíčko Pejska vše snese. Krutě se mýlila...velmi,ale litovala všeho, co prováděla.
          A uběhl třetí den...čtvrtý...pátý...šestý...a přišel den sedmý. Den jenž si Pejsek určil jako rozhodující .Buď pro a nebo proti. Začal tedy sedmý den.....

          • zenika
            zenika, 16.2.17 17:58:39  
             

            Pro štěňata to byl svátek... Jedno z nich mělo tak říkajíc detektivní sklony , tak se mu podařilo vyčuchat , že Pejsek poslal nepatrnou zprávičku o ukončení trestu. Sotva první sluneční paprsek pošimral psí zlobidla na čumácích, nebyli k udržení. Nedočkavě vyhlíželi z okna a nevšímali si ani snídaně , aby snad nepřeslechli známé kašlání trabantu. Jen co jejich vycvičený psí čich zaznamenal povědomý smrad, vyřítili se Pejskovi naproti. Radost byla na obou stranách.
            Doma vytřásli z kožichu ústavní blechy a poslušně se usadili k počítači. Tedy ne úplně všichni...Pejsek odevzdaně vzdychl a potichu zavrčel: "No, aspoň něco..."
            Věřil,že podle známého přísloví "příklady táhnou " , jistě začnou psát i ostatní a zachumlal se do pelechu. Snad se mu po dlouhých sedmi dnech konečně podaří usnout...

            • Erich352H
              Erich352H, 16.2.17 18:14:02  
               

              :1: Bezva ukončení, přesně TAK jsem si ho představoval!BRAVO!

  • pejsek
    pejsek, 8.2.17 17:01:30  
     

    Vyděrači.

    Žil jsem si spokojeně a celkově nerušeně ve smyslu - svět špatností a okolní kriminality se mne netýká. Vždycky se to špatné dělo jinde, někomu jinému, na hony vzdálené mně a mojim blízkým. Nikdy by mně nenapadlo, že i já mohu být účastníkem něčeho velmi špatného a vtažen do děje, který nabourá všední, obvyklý a předpokládaný průběh, který obrátí můj dosavadní život doslova vzhůru nohama. Je to takový běžný český pocit - vždycky to špatné se děje daleko za hranicemi. A roky ubíhaly až jednou to přišlo.
    Pracoval jsem v zahraničí, vydělal slušné peníze a těšil jsem se, že konečně svojí rodinu zabezpečím na jiné úrovni. Budoucnost jsem viděl ve zlatě zářivých barvách a byl jsem šťastný, práce mne bavila, pracovní prostředí bylo zajímavé a okouzlující, manželka spokojená. Jednoho dne - cestoval jsem za rodinou vlakem, mi nějaký výtečník odcizil doklady a náprsní tašku s kreditkami a hotovostí. Usnul jsem v kupé a kdosi si mne zřejmě vyhlédl. Nahlásil jsem to na policii ještě týž den a měl věc za ukončenou, jenže to nejhorší mělo teprve přijít, kohosi napadlo si ze mne udělat tzv: ..bílého koně,....

    • zenika
      zenika, 10.2.17 10:07:30  
       

      Jednoho dne jsem dostal předvolání na policii. Byl jsem rád, protože jsem doufal, že se našly aspoň moje doklady. Mýlil jsem se. Vyslýchali mně, zajímali se o moji práci, jakékoli kontakty a tak. Nevěděl jsem, o co vlastně jde. Nakonec mně odvezli do vazby. Tvrdili , že je to opatření kvůli mé bezpečnosti.Nejhorší bylo, že si manželka myslela, že jí něco tajím a přestávala mi věřit.

      • pejsek
        pejsek, 10.2.17 14:06:06  
         

        Během vazby mne vyslechli ještě jednou a sdělili mi, že lžu, neboť jsem ve vedení více firem, které se zabývají výrobou, pohostinstvím, hernami, ojetými automobily a shodou okolností všechny tyto firmy, kde jsem byl ředitelem nebo jednatelem, jsou v insolvenci a bankrotují s velikými dluhy v řádech desítek milionů korun na daních, zdravotních pojišťovnách, mzdách. Přibližná výše dluhů byla na čtyřicetisedmi milionech. Propadl jsem panice a zkolaboval. Policisté si spočítali jedna plus jedna a propustili mne z vazby domů s doporučením, abych si oběhal všechny příslušné instituce-daňové úřady, zdravotní pojišťovny, obchodní rejstříky firem, všude napsal vysvětlující dopisy a podal trestní oznámení na neznámého pachatele a doporučeně zaslal všem kopie tohoto trestního oznámení. Neprodleně jsem tak učinil a bylo to hrozné zjištění, když mi všude ukazovali dokumenty o mé právní zainteresovanosti ve všech firmách - navíc, situace doma se zhoršovala, manželka bojovala s nedůvěrou a já s bezvýchodnou situací, která celou rodinu mohla položit na lopatky, začal se mi bortit svět, který jsem důvěrně znal a na jeho místo přicházelo něco bizarního, neskutečného, neuvěřitelného. Asi po osmi měsících, šel jsem domů z parkoviště, zastavilo mne auto a příjemný člověk mne vyzval, abych nasedl, že má pro mne důležité zprávy ohledně mojí situace. Podivil jsem se, ale do auta přisedl. Bylo mi sděleno, že mám ve funkcích firem setrvat a vzít zpět všechna svá tvrzení o neúčasti, firmy zbankrotují, já dostanu velmi tučné odškodné, nějaký čas si odsedím ve vězení ze kterého mne po čase dostane spolehlivý právník- v opačném případě bude zle, ukázali mi fotografie mojí rodiny s kompletními informacemi a vedle sedící muž mi přiložil nůž k oku. Automobil byl v pohybu a já dostal nepřekonatelný strach. Po krátkém čase jsem nevydržel psychický tlak a začal ho utápět v občasném pití, bylo zle a mělo být ještě hůř.

        • zenika
          zenika, 13.2.17 16:48:03  
           

          Občasné pití se proměnilo v chlastání. Začínalo mi být všechno jedno. Manželka to neunesla a pohrozila rozvodem.
          Uvažoval jsem, jestli zvolit život bezdomovce, nebo se nechat zašít. Tučné odškodné jsem jim nevěřil, stejně tak spolehlivého právníka. A jak vyřeším ty miliony - to už bylo nad moje chápání. Prostě bezvýchodná situace.

          • pejsek
            pejsek, 13.2.17 23:29:15  
             

            Mnoho bezesných nocí jsem měl za sebou, byl jsem svázaný strachem a bezvýchodností situace, nikde jsem neviděl řešení. Obrátil jsem se na kamaráda z restaurace, kde jsem se scházel s občasnými známými u pivka a přátelském pokecu, byl to bývalý policista z kriminálky a co mi poradil mne zprvu šokovalo. Na sílu, silou, měl jsem si najmout někoho z podsvětí,...dostal jsem kontakt na ukrajinsky mluvícího člověka. Domluva zněla - až mne opět někdo z vyděračů vyhledá, mám mu zavolat a dát k telefonu. Netrvalo dlouho a scenka s autem se opakovala, chtěli slyšet mé rozhodnutí. Zařídil jsem se podle domluvených pokynů a po chvilce telefonického rozhovoru jsem viděl, jak jeden z vyděračů zbledl a telefon mi vrátil se slovy:...někdo nad vámi drží ochrannou ruku a propustili mne z auta ven. Stálo mne to 300 000 kč, ale od té doby jsem měl klid. Asi rok po události vyšla v mediích zpráva o probíhajících procesech se zkorumpovanými policisty 5. kriminálního odboru, soudci a právníky organizované skupiny tzv: límečkové mafie, kteří vyráběli bílé koně a tunelovali firmy. Oddechl jsem si, jen v domácnosti jsem nevysvětlil kam zmizeli pracně vydělané peníze ze zahraničních montáží, což prohloubilo nedůvěru manželky a netrvalo dlouho a rozešli jsme se,....happy end se nekonal a přišel jsem po čase i o děti.

  • zenika
    zenika, 7.2.17 10:49:03  
     

    DOPIS.

    Ještě rozespalýma očima koukám z okna. Je mlhavo, nevlídno, počasí "že by psa nevyhnal". Na protějším chodníku provozuje muž nějaký zvláštní tanec. Teprve po chvíli si uvědomuji, že zápasí s náledím. Včera večer pršelo a teď mrzne. To mění všechny moje plány. Moje berle prostě nejsou uzpůsobeny k chůzi za takových podmínek. Přemýšlím, jak smysluplně využít čas nedobrovolného domácího vězení.
    Už to mám. Napíšu ten dopis . Odkládám to už několik let a mnoho času už mi nezbývá... Jak to vlastně tenkrát začalo?

    • pejsek
      pejsek, 7.2.17 16:10:48  
       

      Čas rychle plyne a když jsou v tom proudu ještě nevyřešené osobní záležitosti, plyne ještě rychleji. Bylo to před pěti lety o vánocích. Přijela dcera s rodinou a byla to velká sláva, protože se provdala do Austrálie a to je přece jenom poněkud z ruky. Ty vánoce se uviděly obě ženy po osmi letech, osmi dlouhých letech. Poprvé uviděla svého prvního vnuka, byl to kluk jaksepatří a ve svých čtyřech letech zaplnil celý byt svým pohybem a radostným hlaholem, ještě že byt měla nad potřeby veliký a dalo se tam pomalu jezdit na kole. Chodili všichni na společné procházky, chystali a připravovali se na Štědrý večer a bylo to období plné pohody a štěstí. Dceři se dařilo dobře, manžel byl australan a pracoval jako profesor genetiky na Curtin University v Perthu. Jeden den přišla dcera z nákupu a držela v ruce pohlednici s přáním k vánocům od nějakého muže a bylo to adresováno matce. Protože žila sama, bylo to dcerce divné, text byl nekonvenční a působil mile a upřímně, ale pohled předala, neřekla nic, neptala se.

      • Erich352H
        Erich352H, 7.2.17 16:19:29  
         

        Matka pohled převzala, přečetla a odložila k ostatním písemnostem v ,,tajné" přihrádce šuplíku.
        Dcera to zaregistrovala,ale neřekla ani slovo a matčino počínání ,,jako" neviděla.
        Její matka těžce vzdychla, jako každé Vánoce, kdy stejný pohled, no stejný, vždy jiný, jen text už po léta zůstával stejný. Věděla, že příští Vánoce opět přide další. Ale otvírat Pandořinu skříňku stále nechtěla...

        • pejsek
          pejsek, 7.2.17 21:00:29  
           

          Přišel Štědrý večer, klučík byl nervozní - celý den s ním nebylo k vydržení a konečně se dočkal, dostal vytoužené dárky a ještě k tomu navrch nezabalenou babičku. Dcerka se ke mně přitočila :
          ,,...Můžu vědět, kdo ti píše mami? "
          A je to tady, ostatně - dalo se to dříve nebo později očekávat, tahle otázka. Byla jsem zaskočená a najednou nevěděla co říci, co udělat, hrozná situace. Do toho se ozval zvonek a dcera šla otevřít.
          ,, Mami, pojď sem prosím tě," přivolala mne ke dveřím.
          Když jsem uviděla postavu ve dveřích s tím známým a tolika lety neotřelým úsměvem, jakoby blesk do mne udeřil.
          ,, Kdopak to je mamko,... " vyzvídala dcera a zvědavě si návštěvníka prohlížela,... polkla jsem slinu.
          ,, Tvůj otec, holčičko."
          Celé roky jsem vychovávala dceru, která žila v přesvědčení, že otec zahynul na zahraniční montáži vysokého napětí v Africe. Bylo to omračující a více než rozpačité shledání, pouze atmosfera vánoc tlumila bouři emocí pod povrchem. Po svátcích dcera odjela, chladně se rozloučila a od té doby se neozvala, pouze vnuk a zeť s ní komunikovali na dálku, dcera mlčela, byla zraněná.
          Sebrala se a v dopise dceři popsala, jak k tomu došlo, že jí celé roky zapírala žijícího otce.

          • Mimiane
            Mimiane, 7.2.17 23:42:04  
             

            Nevěděla nic o tom, že otec dávno navštívil svou dceru v Austrálii, aby se svěřil, že neměl ponětí o tom, že její matka byla těhotná. Ta ho odepsala, když proti její vůli odjel na zahraniční stáž do Afriky. To ho ranilo tolik, že tam nakonec zůstal celých dvacet let. Teď byl šťastný, měl dceru, vnuka a stále miloval svou dávnou lásku..
            .
            Ozval se zvonek, moje berle ležely na druhé straně pokoje, přeci ten kousek ke dveřím dojdu, říkám si, nemusím hned vypadat jako invalida, ani nevím, kdo za těmi dveřmi stojí. Pomalu jsem se došourala ke dveřím, sundala řetízek a otevřela. Někdo mě držel v náručí a já si připadala, že se vznáším, někdo mě hladil po vlasech a plakal. A do toho dětský hlásek..babí, já se na tebe tak těšil..

  • romca
    romca, 30.1.17 17:13:32  
     

    Láska
    Potkával ji skoro denně na rohu ulice.Byla krásná.Jen si ho prostě nevšímala.Pokáždé když se potkali,zastavil se a dlouze se za ní díval.Ona se ale nikdy neotočila.Šla za svým cílem a nevnímala jeho oči,které ji zezadu propichovaly.Přemýšlel kam kráčí,co je tam na konci její cesty.Občas když bloudil městem o ní i přemýšlel.Jaká asi je,žije sama,má partnera,děti,co je její zálibou a prací.Nic z toho nerutil,jen se pokáždé těšil,že ji zase potká a doufal...Doufal,že nějakým zázrakem se jednoho dne třeba i poznají.Že ona nebude spěchat a dá jim tu šanci...

    • pejsek
      pejsek, 30.1.17 19:56:38  
       

      Potom ji nějaký čas neviděl. Nezapomněl na ni, domýšlel se co asi je důvodem, jestli nechodí jinudy nebo autem, jestli není třeba nemocná, co když se odstěhovala? Uplynulo několik let.
      Jel za svojí maminkou do penzionu důchodců mimo město, neboť jednak sama chtěla mezi sobě rovné a jednak sám už by nebyl schopný se jako intenzivně zaměstnaný člověk o maminku v plném rozsahu jejích potřeb postarat. Měla příjemně zařízený pokojík společně s druhou sympatickou paní se kterou si rozuměla. Nic jí tam nechybělo, měli tam pestrý program, který jim kvalitně zpestřovala jejich nová ředitelka na kterou slyšel samou chválu od obou žen. Až jednou byla akce zrovna v době jeho vzácného volna a tak se jel do penzionu podívat, jak to bude probíhat a možná uvidí paní ředitelku a přetlumočí jí pochvalu maminky.

      • Mimiane
        Mimiane, 5.2.17 01:11:25  
         

        Těšil se na ten den moc, měl rád ty oči plné něhy a ruce které hladily ho vracely zpátky do dětství.
        Měl svou mámu moc rád a pořád hledal ženu, která by se jí alespoň trochu podobala.
        Ale den nezačínal nejlépe, podařilo se mu cestou prorazit pneumatiku, musel měnit kolo a zdržel se. Aby všechno stihl, zapomněl sundat nohu z plynu v projíždějící obci a hned za ní ho čekalo nemilé překvapení v podobě dvou policistů. Květinářství, kde pravidelně kupoval kytičku pro maminku bylo zavřené, koupil tedy bonbonieru a otevřel branku penzionu. Po schodech už přímo letěl, ale dveře pokojíku byly otevřené a maminčina postel prázdná a nepovlečená. Hrozně se lekl, vyběhl do dalšího patra, kde měla kancelář paní ředitelka a celý rozechvěn otevřel dveře bez zaklepání. Ústa plná otázek, zůstala zavřená, jen oči prozrazovaly údiv a překvapení..

        • pejsek
          pejsek, 5.2.17 19:55:03  
           

          V rohu kanceláře seděla v čele zasedacího stolu ředitelka penzionu. Zvedla hlavu. Byla to ta žena, kterou před lety potkával a která ho zajímala. Musel vypadat komicky, jak měl oči navrch hlavy a ústa oněmělá údivem a překvapením. Naproti tomu ona nebyla překvapená vůbec. Povzbudivě se na něho usmála, vstala a zpoza stolu mu vykročila vstříc, podala mu ruku a představila se.
          ,, Vaší maminku odvezli asi před hodinou do nemocnice, vypadá to na záchvat žlučníku,...nemějte obavy, nebude to nic vážného. Zřejmě jste se vylekal, chápu,...zkoušela jsem vám telefonovat, ale nebral jste to."
          Vytáhl mobil z náprsní kapsy,....vybitá baterie. Omluvně se na ni podíval a ona se opět usmála. Nikdy před tím ji neviděl se smát a tak mu najednou přišla jako anděl dobrých zpráv.

          • zenika
            zenika, 6.2.17 16:25:45  
             

            Chvíli si povídali. Překvapilo ji, že se před léty vlastně potkávali ve stejném městě, ve stejné ulici. Z jejího vyprávění pochopil, že v současné době vztah nehledá a tak si tehdejší pocity nechal pro sebe. Možná někdy...později...
            Však teď už věděl, kde ji najde.A věděl , že případnou příležitost nepromarní. Rozloučili se ,a spěchal do nemocnice. Přesvědčil se že je maminka v dobrých rukách a uklidněn se vracel domů. Po cestě přemýšlel . O lásce. Jak jinak. Jak je opravdová láska dnes vzácná a jak je jí mezi lidmi málo....

  • pejsek
    pejsek, 29.1.17 12:26:13  
     

    Ona a on.

    Třikrát týdně si chodil lehnout pokaždé na jinou postel. Někdy ho viděla jednou týdně, někdy dvakrát, někdy vůbec. Zpočátku ho nijak nemusela, ani on si ji nijak zvlášť nevšímal a když ho napojovala na přístroj, prohodili spolu obvyklé konverzační věty a potom si šla po svých jiných povinnostech. Až jednou přišel ten den. Přivezla ho záchranka, byl v hrozném stavu, několik dní nepřišel na léčbu. Lékařka ho provizorně napojila a po čtyřech hodinách ho odvezli na lůžkové oddělení. Byl po psychickém trauma, lékařka mu zachránila život tím, že pro něj poslala záchranku, policii a hasiče. Tehdy si ho všimla.

    • zenika
      zenika, 29.1.17 14:38:15  
       

      Měla tentokrát prodlouženou službu , tak se šla na něj kouknout . Stála u jeho lůžka a přemýšlela, co ho asi tak rozhodilo. On ji nevnímal, nebo vnímat nechtěl. Nechtěl nikoho vidět , s nikým mluvit ,a užíral se svým problémem.
      Lékařka , ta dobrá duše ,mu toužila pomoct trochu nad rámec svých povinností. Navíc jí byl ten člověk sympatický a líbil se jí i přes ten nasupený kukuč. Asi po třetí takové návštěvě se začala situace měnit. Pod milým pohledem lékařky začal ten ledovec roztávat. A muž začal vyprávět....

      • pejsek
        pejsek, 30.1.17 14:40:08  
         

        Zamyslila se nad tím, co jí později lékařka sdělila, nemnoho vět vyjadřovalo přímočarou logiku jeho úvah o životě. Byl po několika infarktech, měl genetickou vadu ledvin a jater, v plném invalidním důchodu, mladý padesátník s dvěmi dospělými a plně soběstačnými dětmi žijícími odděleně. Rozvedený, poslední přítelkyni opustil kvůli svému mizernému zdraví, aby jí nezkazil život. Náplň jeho života splněna, žádné cíle před ním, tajuplnost lidského života a světa kolem rozluštěna. Jediné vyhlídky na budoucnost byly v podobě zhoršujícího se zdravotního stavu, bolesti, beznaděje, samoty a nepotřebnosti. Logické zhodnocení bez patosu sebelítosti, čirá realita.
        Jako jeho ošetřující sestřička se pokusila v dalších dnech vžít se alespoň částečně do jeho současného světa. Byl zvláštní, sotva se dostal z nejhoršího, opět komunikoval a snažil se vrátit do své původní, obvyklé polohy bezstarostného a humor vyzařujícího, jakoby zcela zdravého člověka. Jak se říká,...na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal,...tak to cítila.

        • romca
          romca, 30.1.17 14:55:22  
           

          A protože to byla žena vnímavá a citlivá a i její práce toto vyžadovala.prostě soucítit s těmi,kteří to potřebují.Protože,kdo jiný,by měl být chápající a citlivý ke druhým,když né zdravotní sestra.Snad by to mělo být i podmínkou při přijímání na střední zdravotnickou školu.Ona to tak alespoň cítila,a proto své povolání brala jako poslání,životní poslání.A teď tedy měla před sebou jeho.Jeho,muže,kluka,člověka,jeho tvář,jeho bolest,jeho nemoc i chuť žít.Snažila se s ním hovořit,snažila se mu dodávat sílu a chuť,postavit se osudu.A neuvědomovala si jak se jí jeho tvář a způsob nazírání na svět vrývá do mysli.Jak se až těší,že ho zase uvidí a bude mu na blízku...

          • zenika
            zenika, 30.1.17 18:41:07  
             

            Jejich přátelství se prohlubovalo natolik, že ji nechal nahlédnout do svého nitra. Svěřil se jí se svými myšlenkami a pocity, které si doposud nechával pro sebe. Pochopila, že přítelkyni kterou opustil kvůli svému zdravotnímu stavu , stále miluje. Sama začala pociťovat něco víc, než pouhé přátelství. Teď ale nemyslela na sebe. Chtěla ho vidět šťastného. Nepozorovaně se snažila získat informace, které potřebovala. Když zjistila, kde dotyčná paní žije, navštívila ji. Po delším přátelském rozhovoru poznala, že rozchod s bývalým přítelem ji stále ještě bolí. Přemluvila ji k návštěvě nemocnice a drahému příteli připravila překvapení. Chviličku pozorovala pootevřenými dveřmi pokoje jejich setkání. Nemluvili, jenom se drželi za ruce. A sestřička pomalu , potichoučku zavřela dveře. Z očí se jí skutálely dvě veliké slzy...

  • zenika
    zenika, 17.1.17 13:02:40  
     

    SESTŘIČKA.

    Zmrzlý sníh křupal pod nohama , ostrý vítr pronikal až pod bundu , ale ona to moc nevnímala. Byla nevyspalá , otrávená z nepodařeného večera .Spěchala . Obvoďák nerad viděl, když nebylo vše připraveno, než začínal ordinovat.
    Slibovala sama sobě, že bude dnes milá, nenechá se vytočit. Do plné čekárny vešel muž , na kterém bylo vidět, že se hned po ránu zahříval alkoholem. Zaklepal a dožadoval se okamžitého vstupu. "Co potřebujete?" - ptá se sestra. "No - hlavně otevřít tu flašku !" - podává jí muž předmět svého problému. To už bylo na ni moc. Třískla dveřmi až se pacienti přestali smát a ztuhli.(Později řešili, jestli ta okenní tabulka praskla mrazem , nebo otřesem.)Do toho zazvonil telefon ...

    • pejsek
      pejsek, 23.1.17 22:35:43  
       

      Zvedla ho. Na druhém konci bylo slyšet hučení větru a rozčilený mužský hlas plný nervozity, strachu a bezmoci. Jeho auto na cestě do nemocnice sjelo do škarpy a díky probíhající vánici se již nevyhrabalo. Vezl svoji manželku-rodičku do krajské porodnice a hlásil, že je cca 30km od nemocnice. Zoufale ji pobízel k pomoci, neboť manželka následkem úleku z havárie začala mít stahy čím dál častější a hlasitě naříkala. Okamžitě sdělila lékaři o co jde a vyběhla do čekárny oznámit lidem, že odjíždějí k porodu. Opilý muž konečně odšrouboval zátku a se zvoláním na zdraví novorozence silně nahnul z lahve. Sestřička protočila oči vzhůru a se slovy - to bude zase dneska den-, zmizela v ordinaci, kde doktor balil nezbytné věci. Oblékla se, bleskurychle pobrala jiné nezbytnosti a nastartovala sanitku. Čekalo je asi 12km jízdy v hornatém terénu ve vánici.

      • zenika
        zenika, 24.1.17 14:22:35  
         

        Zvládli to profesionálně. Sotva se ozval hlásek pokračovatele rodu , který vyjadřoval krajní nespokojenost s takovým vykopnutím do nového nevlídného prostředí, přijeli hasiči vytáhnout auto ze škarpy. To už ale byla starost novopečeného otce. Zbytek rodiny odvážela sanitka do nemocnice. Jednotvárné houpání auta ,tiché vrčení motoru a zapnuté topení skoro uspávalo. Sestřičce najednou proběhla hlavou myšlenka : Odkud jen já toho chlapa znám?

        • pejsek
          pejsek, 24.1.17 17:04:20  
           

          Zamyslila se a vrátila se v duchu o jedno desetiletí zpět. Pracovala v nemocnici na JiPce a přivezli pochroumaného muže co spadl z lešení na stavbě místního hotelu. Byl zarostlý jako kanadský dřevorubec, delší vlasy a slušný plnovous ho dělaly starším, než ve skutečnosti byl. Nebyl na tom zrovna nejlépe a tak mu věnovala ještě o kousek péče navíc. Nemluvil a jen tiše a trpělivě snášel všechna ta omezení a procedury JiPu. Byl jí sympatický ten zarostlý obr, který se snaživě krčil v - pro jeho postavu, malém nemocničním lůžku. Mladý, silný muž měl však kromě jiných poranění i jedno v podstatě osudové. Utrpěl při pádu poranění jeho mužství. Lékaři mu nedávali moc velkou naději při zplození potomků. Chodila za ním na návštěvy hezká a drobná dlouhovláska a smutně se na sebe dívali a občas něco potichu promluvili.

          • zenika
            zenika, 27.1.17 08:44:54  
             

            Že by to byl on? Tak to by byl zázrak. Ať už to bylo uzdravení, nebo tomu pomohli doktoři , narození nového človíčka je zázrak vždycky. Cestou zpět do ordinace ji i přes mrazivý vítr hřálo u srdce. Co když takový zázrak uzdravení platí i v lidských vztazích? Přemýšlela o včerejším večeru a už věděla, co udělá. Ani si to neuvědomila , že začala zpívat. Ne nahlas. Tam někde uvnitř , kde se v člověku rodí radost. A naděje.

  • zenika
    zenika, 8.1.17 17:25:37  
     

    Spratek v sukni.

    Za krátkou dobu po narození "spratka" z minulé povídky , sešly se ty stejné sudičky u jiné kolébky. Za předcházející neúspěch byly pokárány, tak si svatosvatě slibovaly, že to tentokrát napraví. Prorokovaly novorozené dívence krásu, líbeznou povahu, lásku rodičů učitelů , princů i neprinců - prostě to nej...co uměly.
    Jenomže - co čert nechtěl - ani sudičkám se nevyhnula epidemie chřipky . No a v horečkách jejich kouzla fungovala všelijak. Dítě bylo sice překrásné , ale od prvních dní si s ním nedokázala poradit ani vlastní matka. Odmítalo kakat do plínek, plivalo mrkev a při prvních slovíčkách všem vstávaly vlasy na hlavě....

    • pejsek
      pejsek, 8.1.17 18:24:02  
       

      Shodou okolností se tento dívčí spratek narodil ve stejném domě jako onen klučičí spratek a kdoví, jestli se tam nenarodí ještě další spratek neurčitého pohlaví. Zkrátka, barák plný spratků.
      Na dívence se mimo jiné také podepsali rodiče a to tím, že jí dali jméno Klotylda. Ve škole tudíž okamžitě dostala přezdívku ...princezna Klotylda...z jakési nejmenované pohádky české televize. Život dívky nebyl jednoduchý, sudičky podlehly chorobě a později, než stihly napravit škody na nebohé dívce, podlehly navždy a byly odevzdáni žehu. Ve škole ji to nebavilo, učitelé jí neodpustili ani ň a ještě jí neopomněli naznačit, že je na učení prostě blbka, čehož si neopomněli všimnout ostatní děti a pozměnily její přezdívku na ,, bystrá Kloty ,,. Ačkoli byla krásná zjevem, kluci s ní nechtěli chodit veřejně, styděli se k ní přiznat a tak ji tajně osahávali ve sklepích. Kloty zjistila, že to není nepříjemné a tím byla předurčena její budoucnost.

      • zenika
        zenika, 8.1.17 19:25:47  
         

        Jenže ze všech těch spratků ji doopravdy zajímal jen jeden.
        Moc dobře si rozuměli , dokud byl ještě na tom gymnáziu.
        I jeho politické ambice jí vyhovovaly. Než přišla ta zatracená změna. Prozřel !! To slovo ze srdce nenáviděla . A ještě víc tu přeslušnou princku, která mu v tom prozření pomohla . To přece nemůže nechat jenom tak!

        • pejsek
          pejsek, 23.1.17 21:24:42  
           

          Ale jak na tu dvojici spratků jejichž jména byla Pepe a Kloty? Vypadalo to, že spolu vytvořili dokonalý pár a chystali svatbu. A čím více se blížil svatební den jejího miláčka Pepeho s Kloty, tím více upadala do depresí a bezesných nocí, protože ztratila naději, že by Pepeho získala. Její rána byla plná slziček, tmavé kruhy pod očima vypovídaly o probdělých a dlouhých nočních hodinách strávených ve společnosti alkoholu a romantických filmů od Daniely Steelové. Až jednou, bylo to asi týden do svatby Pepeho a Kloty, ji napadl spásný a zoufalý nápad k odvrácení nevyhnutelného. Ve městě spatřila Pepeho, jak sedí ve svém otřískaném Favoritu a projíždí kolem nástupních ostrůvků. Rozhodla se bleskurychle, jak se na zoufalou a milující patří a vstoupila do jízdní dráhy před Pepeho Favorita. Ozvala se tlumená rána a potom už spatřila Pepeho vyděšenou tvář nad sebou.

          • zenika
            zenika, 28.1.17 21:51:21  
             

            "Jsi normální?" - křičel Pepe. "Mám podmínku a budu mít zas policajty na krku!" Se svatby nebylo nic. Zoufalá milující se ocitla na delší dobu v nemocnici , a Pepe u soudu. Protože jako správný spratek toho měl na triku mnohem víc ,pěkně mu to spočítali a zavřeli na pár let do chládku. Náš příběh končí a tak se ani nedozvíme, která z těch dvou byla ochotná na Pepeho čekat.

  • pejsek
    pejsek, 4.1.17 11:02:05  
     

    Nepodajný spratek.

    Sudičky už při jeho narození měly běhavku a tak se u jeho kojenecké postýlky střídavě, střídaly s různým úspěchem osudových předurčení. Mohlo to být děvče, mohl to být chlapec, ale než to stvoření dosáhlo puberty, nebylo zcela jasné, čím bude a tak mu osud vymyslel Kainovo označení - nepodajný spratek, které často slýchával až si jeden čas myslil, že je to jeho jméno. A život šel dál.

    • romca
      romca, 4.1.17 11:31:22  
       

      Ve škole to měl těžké,odmlouval,nenosil úkoly,byl drzý,ale skvěle se učil a tak měl prostě těžkej úděl.Byl šefem své party,ale i to mělo své problémy,protože se bil.Bil do krve s druhou partou,kterou vedl kluk,škodolibý,pomsticvhtivý,zlý§A tohhle on nesnášel,byl sice jaký byl,ale byl dobrý,spravedlivý a nesnášel zlo.To přicházelo v úvahu jen,když to bylo ve věci spravedlnosti.I přesto se mu podařilo dospět..

      • Erich352H
        Erich352H, 4.1.17 13:03:14  
         

        V době kdy chodil(či spíš nechodil) na gymnázium, došlo k tzv. Sametové revoluci. To mělo pro jeho další osud zcela zásadní význam. Stal se členem studentského hnutí a zjistil, jak chutná pocit opravdového vůdce davu. A ta moc ho zcela uchvátila. Úplně jiný pocit, než vedoucí klučičí party na škole. A umínil si, že po maturitě už ví, co mu bude osudem, politika.A začal se velmi učit od starších, neboť jako zástupce studentů pomáhal vznikat Of a posléze jedné z partají. A během krátké doby svojí vrozenou inteligencí pochopil,jak to chodí. Rychle začal ztrácet ideály o svobodě, rovnosti a slušnosti.Velmi rychle se začlenil mezi ty, jenž převlékli kabát, mezi ty, jimž šlo jen o prospěch, mezi lháře. Cesta vedla do pekel......

        • romca
          romca, 5.1.17 11:50:45  
           

          Jednoho dne ale přišla změna,která asi přijít musela.Prozřel!Potkal ženu do které se až nesmyslně zamiloval.A ta mu ukázala cestu,ukázala mu pravdu!Dala smysl jeho životu a hledání a nalézání a když se jim pak narodil syn a dospěl on už věděl,jak ho má vést,aby se nedopustil szejných chyb,jako on sám ve svém mládí.

  • ..achnat..
    ..achnat.., 31.12.16 15:28:03  
     

    Barbar
    Sedla si na zábradlí a pomalu se rozjela. Cesta probíhala bez komplikací, neměla tudíž problém vesele halekat a smát se. V přízemí bylo zábradlí zakončené secesní kuličkou, takže než seskočila, ozvalo se hlasité "plop", jako když odšpuntováváš dětské šampaňské. Domovní dveře rozrážela s panem domácím a dychtivým výrazem. Byl Silvestr a miloval lechtání nártů. Dlouze se po ní ohlédl a krátce zavzpomínal, jak s otcem v Indii krmili opice. Pospíchala do knihovny...

    • pejsek
      pejsek, 31.12.16 21:25:39  
       

      Posadil se pohodlně na židli, aby narovnal shrbená záda. Před sebou měl rozepsaný nový scenář televizní hry Barbar. Musel ho posoudit a srovnat kvality s třemi dalšími scénaři, toto byl první z nich. Nebyl špatný, ale když si představil dívčinu s přidrzlým výrazem v pihovaté tváři na zábradlí a hlavně,..jak to udělá PLOP.. :1: :1: ,...to bylo dobrý,...ani představa těch dvou jak krmí v Indii ještě drzejší opice, než ta co sjížděla zábradlí,.. :1: :1: ,...to taky nebylo špatný. Jenže, požadavek dramaturgie byl striktně danný - obrázek současné rozpustilé mládeže v kontextu jejího zdárného zařazení do dospělého života v duchu VUMaL. To co mu leželo na stole bylo spíš na dobrou a kvalitní grotesku. Dočetl a sáhnul po druhým scénáři.

      • Erich352H
        Erich352H, 31.12.16 21:35:19  
         

        A nestačil se divit, co se mu dostalo do rukou.Kdo TOHLE mohl vůbec připustit? Není snad uplatňována socialistická morálka sebekritika a sebecenzura? Vždyť to je kontrarevolucionářské! To,že to zobrazuje reálný obraz společnosti a stav ve státě nehraje roli, neboť to neodpovídá závěrům posledního Sjezdu KSČ...to okamžitě shodil ze stolu a vzal do ruky scénář číslo 3.

        • romca
          romca, 1.1.17 10:01:48  
           

          A ten se rozhodl dopsat.Věděl od začátku,že musí.Cítil to!Měl tomuhle témaru svůj osobitý vztah.Dotýkal se totiž i jeho vlastního života.Když ho začínal psát,byl v rozpacích,psal a netušil,že se mu tak dokonale vymkne z rukou.Psal a jakoby i žil,ta slova,která vyťukával na monitoru.I v noci se mu zdávalo o tom,co ve dne psal.Nechtěl se až tak přiznat,nechtěl dát do toho moc se svého života,ale cítil,že musí,protože ho to vtáhlo a navíc i bavilo a pak,kdo pozná,že je to právě o něm.A tak se rozepsal...

          • pejsek
            pejsek, 4.1.17 10:34:44  
             

            Jak to tedy udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala nedotčena?
            Udělat z toho sci-fi? To by mohlo projít, nebo děj položit do jiné historické doby či místa - třeba k ideologickým protinožcům.
            Opět se pohodlně usadil, zamyslel se a začal psát. Několik změn, několik škrtů a vět oděly příběh do jiného šatu, však na stejné tělo, stejný obsah.
            Mělo to veliký úspěch a sám tajemník UV vyzdvihl v deníku přínos díla pro úkoly nadcházející pětiletky.
            Příběh končí,...nikdo nebyl zavřen, nikdo persekuován,...vlk se nažral a koza zůstala nedotčena.

  • pejsek
    pejsek, 28.12.16 20:12:07  
     

    Jsou mezi námi,...jsme mezi vámi?

    Od malička mám pocit, že nejsem normální. Tedy normální ve smyslu - stejný - jako jiní lidé na této hezké planetě. Mívám neuvěřitelné sny, dívám se na dlouhé seriály z cizího prostředí, čtu knížky s podivnými příběhy, kterým skoro nikdo nerozumí, poslouchám muziku o které moji rodiče tvrdí, že je z Marsu. Často se dívám na sebe do zrcadla a jsou to bedlivé pohledy, nechám se natáčet na kameru a prohlížím si moje reakce na různé nečekané situace. Hledám sebemenší náznak toho, že jsem jiný. Až si to jednou potvrdím, že jsem TEN,...nevím, jestli budu rád nebo zoufalý, ale zatím nic.

    • ..achnat..
      ..achnat.., 29.12.16 17:21:39  
       

      Dočetl seznam vedlejších účinků z příbalového letáku barbiturátů, jež mu věnovala nejlepší kamarádka Karel, nazul banány, oloupal sněžnice a vydal se na pivo. Od pípy mu mávala Karel a hliněná busta Alexandra Velikého. Hodil po ní rolexkama jako vždycky, když hráli Hegerovou...

      • romca
        romca, 29.12.16 19:02:57  
         

        Tu zpěvačku miloval,její krásný,drsný hlas i písně,které od ní znal.Sedl si na své místo v koutku hospůdky,nechal si přinest pivko a zasnil se.Přemýšlel,jaký že to vlastně vede život,čím vším už musel projít,jaký to vlastěn mělo smysl?Trápil se.Nedokázal dost dobře ohodnotit,to,co v sobě cítil.Pocity byly tak protichůdné,stejně jako byly protichůdné jeho životní zážitky na jeho zvláštních cwstách.Žil už delší dobu sám,osamělý a říklas si,proč ne?Jen někdy v něm zahlodala nejistota,jestli je to opravdu to pravé ořechové.Nikdy neměl ženu,nikdy neměl děti a jak byl starší a starší,přemýšlel,jestli to enbyla chyba.Jestli přece jen neměl dát kus svého života někomu...Někomu,koho by dokázal milovat.S kým by dokázal žít.Seděl u toho pulitru piva a přemýšlel...

        • ..achnat..
          ..achnat.., 29.12.16 21:49:05  
           

          O tampónu ve dveřích výtahu šestnáctého patra Božího prstu, Evě, která zrušila facebookový profil, po té co jí slušně požádal o část levého předloktí a neseřízeném karburátoru motorové pily, ježto ho poslední dva roky živila. Nebyl hloupý. Jen na nic nepřišel...

          • pejsek
            pejsek, 29.12.16 22:53:41  
             

            A jak to vlastně dopadlo?
            Pomalu se mi vracela paměť, kterou jsem si pracně leta letoucí vymazával místním alkoholem v marné touze zpracovat informaci,...že domů se už s největší pravděpodobností nepodívám. Jak mi tak teplalo pivo, musel jsem si přiznat, že moje asimilace touto lidskou rasou proběhla více než důkladně. Jsem jiný, ...po 20001 let pracně maskované 4 prsty na rukách i nohách, 3 lopatky a jeden pár mužství s dvěmi páry ...a tak dále + tmavěfialová barva na šlapkách chodidel,...jsem trochu odlišný, ale viděl jsem horší věci v tomto vesmíru.
            Jsem mimozemšťan. Ale doma jsem již zde. Zvykl jsem si na ty milé lidičky, kteří většinu času tráví na barových stoličkách a zíráním do prázdných tváří barmanů a omíláním starých pravd. Většina populace neustále trénuje mluvidla, ...pravděpodobně, aby neuvedla do činnosti nevelký mozek. Nehrozí mi tu žádné nebezpečí-pokud se neopatrností nedostanu do Oblasti 51. Ta je však daleko a já jsem v Prachaticích. Ano,.....jsem tu doma a hledám sobě rovné.
            Je mezi Vámi někdo? :2: