Společně píšeme povídku

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
milada948 (2016-12-04 17:34:13)romca (2016-12-04 15:37:25)Erich352H (2016-12-04 15:18:33)Sabilu (2016-12-04 01:26:51)pejsek (2016-12-03 23:57:23)debri (2016-11-28 12:06:00)
Společně píšeme povídku
Založeno: 21. 11. 2016 | Příspěvků: 125 | Členů: 6
Správci: pejsek (hlavní)

Pravidla:
-První pisatel vytvoří část celého příběhu v prvním příspěvku s nadpisem za pomoci 1-10 vět či souvětí. Nadpis příběhu se do limitu vět nepočítá.
-Následující pisatelé příběh rozvíjejí za stejných omezení, jako ten první s tím, že příspěvků bude celkem pouze 5 a pátý pisatel příběh ukončí.
-Nesmí být dva nebo více příspěvků za sebou od jednoho pisatele!
-Může se stát, že dva napíšou současně pokračování, nevadí, můžou se nechat klidně obě.
-Témata povídek jsou libovolná, fantazii se meze nekladou, ale je lepší trochu popřemýšlet než něco napíšeme - jde tu o kvalitu a srozumitelný příběh. Méně je více a nic nás nehoní, píšeme pro radost.
-Pokud se chcete k ukončenému nebo rozepsanému příběhu vyjádřit-což je žádané, udělejte strom na první příspěvek příběhu nebo samostatný, nový příspěvek. Nevkládejte reakce, které nesouvisí s rozepsaným příběhem za platný příspěvek. Je to přehlednější pro orientaci.
-Komu nevyhovuje právě rozepsané téma příběhu, může začít svoje tema coby nový příspěvek.

-Můžeme vyzkoušet i podobná pravidla pro poezii, básničky, říkanky :-)

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • pejsek
    pejsek, 3.12.16 23:46:13  
     

    Ztroskotání.

    Pocítil jsem příliv vědomí a po chvíli otevřel oči. Ležel jsem na zádech a spatřil oblohu plnou hvězd. Nohy mi omývaly klidné vlny Pacifiku a začalo mi být chladno. Pohnul jsem rukama i nohama, všechno v pořádku, jenom mne bolela záda a hlava, jakobych dostal něčím těžkým do týla. Nemohl jsem si vzpomenout co se stalo a neuměl jsem si vysvětlit svojí situaci. Měl jsem nějaký druh amnézie. Zkusil jsem vstát, zavrávoral jsem a opět upadl na písčitou pláž. Alespoň jsem se kousek odplazil k blízkým stromům z dosahu vody. Měl jsem velikou žízeň, ironie osudu,...kolem moře vody a já trpěl žízní. Vzpomněl jsem si na to, že jsem byl na výletní lodi, která se po nějakém výbuchu začala rychle potápět.

    • ..achnat..
      ..achnat.., 4.12.16 15:10:50  
       

      Zatimco na palubě nebylo už dobrej tejden k vydržení, uvnitř strojovny se nezřízeně žralo, pilo a slibovalo. Seděl jsem hned vedle Ištvána a vánočního stromku. Jelikož jsem se chlastací fáze oslav nemohl účastnit, nezbývalo mi než otráveně sledovat, jak o sebe naráží jeho purpurové koule. Ebenové švédské stoly, které si sem jinak drzá a líná posádka dotáhla, obsypané hromadou sýrů, vajec, fazolí a kyselým zelím, se pomaličku vyprazdňovaly.

      Průměrné složení flatu je 59 % dusíku, 21 % vodíku, 9 % oxidu uhličitého, 7 % metanu a 4 % kyslíku,

      hořlavé směsi.

  • zenika
    zenika, 2.12.16 10:26:26  
     

    Píseň.

    Bůh to už tak zařídil, že každý malý človíček se na svět rodí s písní. Lidé tomu říkají pláč ...zvláštní... Marienka si tuto člověčí píseň začala zpívat v malebné podtatranské dědince. A protože oba její milující rodiče zpívali každý den , zpívalo s nimi i jejich neposedné děvčátko.Když Marienka vyrostla...

    • romca
      romca, 2.12.16 11:05:53  
       

      Zpívávala si dál.lidé o ní říkali,že je milá a krásná.No,vždyť se narodila v rodině,kde vládla harmonie a láska,jednoho k druhému a ona to vnímala všemi dětskými smysli.Tak se také jednoho dne procházele po práci po své milované vesničce a..

      • pejsek
        pejsek, 2.12.16 11:48:38  
         

        ...a spadla z mostu.
        Dlouho byla upoutaná na lůžko, protože ji museli lékaři prodlužovat část nohy ruskou metodou. A také na dlouhou dobu si Marienka přestala zpívat, nešlo to. Byla nešťastná a smutná. Jedině když ji přišli navštívit rodiče, poskočilo jí srdíčko radostí a na ty chvíle byla klidná. Cítila rodičovské, hřejivé teplo, klid a bezpečí a měla naději, že všechno dobře dopadne. Byla smutná, ale když mluvila s jinými lidmi, stále působila osobitým charisma. A tehdy si jí všimnul jeden spolupacient.

        • romca
          romca, 2.12.16 17:05:50  
           

          Byl takový zamlklý,neodvažoval se ostatní obtěžovat svými problémy.Jen tak se procházel po nemocnici a pozoroval ty kolem sebe.A tak si prostě jednou musel Marlenky všimnout.Seděla na chodbě a čekala až za ní příjde návštěva.A on to věděl,už nějaký čas si ji totiž všímal,měl pocit,jakoby ho ta dívka přitahovala.Nevědel ještě čím,netušil,co v sobě skrývá,ale toužil se to dozvědět,ale protože byl takový uzavřený a ne přílíš odvážný,čekal.

          • zenika
            zenika, 2.12.16 17:45:21  
             

            A dočkal se .Sblížila je hudba. Prožili spolu celý další život , který Marienka doslova prozpívala. Teď znovu leží na nemocničním lůžku a vzpomíná. Její píseň pomalu utichá...Opona padá a nikdo netleská ... Ale Marienka se usmívá. Ve vedlejším nemocničním pavilonu, na porodnickém oddělení, začal zpívat svou člověčí písničku další človíček. život jde dál...

            • romca
              romca, 2.12.16 17:47:33  
               

              Krásně jsi to zakončila.A já mám 11 denní vnučku Kačenku :4:

              • zenika
                zenika, 2.12.16 17:52:03  
                 

                To je úžasný, gratuluji :2:
                Já mám 7 vnoučat a půlroční pěstouňátko. :2:

                • romca
                  romca, 2.12.16 18:06:43  
                   

                  Tak to máme stejné také mám vnoučat 7.

                  • milada948
                    milada948, 2.12.16 18:24:02  
                     

                    A já 3 vnuky a jenu vnučku.Miluji je. :4:

                  • romca
                    romca, 2.12.16 19:30:46  
                     

                    Věřím,já je také miluji i ty tři své dcery. :4:

                  • pejsek
                    pejsek, 3.12.16 15:10:46  
                     

                    a já mám klid,... :15:

    • pejsek
      pejsek, 2.12.16 18:15:03  
       

      moc hezky jste to zakončily dámy,...super! :2:

  • pejsek
    pejsek, 30.11.16 11:31:00  
     

    Zítra už tě nepoznám.

    Seděl tiše na verandě a díval se kamsi mimo tento svět. Viděla jsem, že ten pohled nebyl prázdný, ale nebyl přítomen v realitě. Ještě včera si společně užívali poslední den vytoužené dovolené. Byly to nádherné dny, ikdyž nad nimi neustále visela blížící se hrozba jeho osudové nemoci. Oba věděli, že ta chvíle jednou přijde a nedá se proti tomu nic udělat, nedá se zabránit, zastavit, uniknout. V padesáti letech není člověk starý ani mladý a pokud není nemocný, cítí se v nejlepších letech. Už ho poznamená určitá moudrost, zklidní se a začíná svět vidět jiným pohledem, ale stále ještě s nadějí, že to lepší má ještě před sebou. Ještě včera byl s ní.

    • zenika
      zenika, 30.11.16 13:47:53  
       

      A teď je pryč. Trápilo ho to, ale přesto ji chápal.
      Ale nebylo to tak, jak si myslel. Nevzdala to. Chtěla navázat kontakt se svým bývalým přítelem - lékařem . Co když existuje lék, který by tu nemoc aspoň zpomalil?
      Věděla, že se pohybuje na tenkém ledě, když právě s tímto člověkem chce mluvit ,přesto se rozhodla riskovat.

      • romca
        romca, 30.11.16 15:57:11  
         

        Petr byl příjemný,citlivý a hodný muž.Asi také proto,vystudoval medicínu.Měla ho kdysi ráda,i když jen jako přítele a věděla,že jí pomoc nikdy neodmítne.Byl takový.Nebo si ho aspoň takového vybavovala ve vzpomínkách.Třeba bude něco vědět,bude umět pomoci,dát naději,ztišit ten žal,který už ji svíral srdce.Byl to přece přítel a přítel nikdy nezklame.A tak se za ním prostě vypravila...

        • pejsek
          pejsek, 30.11.16 21:26:46  
           

          Její naděje trvaly pouze několik dní, kdy se s Petrem setkala a uslyšela jednoznačný ortel,...ne děvče, je mi líto, na Alzheimera minimální šance na mizivá zlepšení. Počítej tak s pěti až sedmi lety do konce. Musíš se obrnit trpělivostí, pokud s ním chceš zůstat až do konce. Všechno jsem samozřejmě odkývala na znamení souhlasu, ale co to skutečně obnáší jsem zjistila při první vážné epizodě, kdy se manžel ztratil a jak se jí ulevilo, když jí policie sdělila adresu nemocničního zařízení, kam manžela umístili. Musela mezitím vyřešit, jak ohlídat jeho bezpečí, aby se již nemohl ztratit nebo i jinak si ublížit. Nebylo to jednoduché a moc jí v mezidobí scházel.

          • romca
            romca, 30.11.16 23:16:58  
             

            Ptrocházela v té době místy,kde chodívali spolu,vzpomínala.Už věděla,že to nikdy nezažije,že asi zůstane sama,moc ho milovala.Jeho čas se naplnil tak,jak Petr řekl,za pár let.Osud tomu ale asi chtěl a tak,když odešel,potkala jednou toho,který jí byl přítelem.Pomohl jí v té těžké době a nakonec vlastně napořád.Na svého muže,zapomenout nedokázala,ale věděla,že by nechtěl,aby zůstala navždy sama.

    • pejsek
      pejsek, 1.12.16 12:28:20  
       

      tak smutné máme za sebou a nyní bychom to zde mohli rozsvítit nějakou komedií co? :15:

      • romca
        romca, 1.12.16 13:25:51  
         

        No jo to bude těžší.Jsem zvyklá na životní smutné příběhy.

        • pejsek
          pejsek, 1.12.16 13:48:21  
           

          mohu tě ubezpečit, že jakmile přijde opravdu to smutné, rychle se přikloníš k veselým stránkám

          • romca
            romca, 1.12.16 19:58:45  
             

            Ne.U mne ne už sem mockrát zažila to smutné.Já taková jsem..

            • pejsek
              pejsek, 2.12.16 16:43:40  
               

              jsi ráda smutná nebo tě něco nutí být smutná?

  • pejsek
    pejsek, 29.11.16 01:07:19  
     

    Cit.

    Byl jsem po hodně dlouhé době v kině. Kdo chodí rád do kina ví, že má v sobě jisté kouzlo, není to televize. Prostor a atmosfera přítomných lidí okolo je to, co dělá zážitek vyjímečným. Byl to film o mladé ženě - kvadruplegičce, byla ochrnutá až po ramena a o něco starším muži, který se přistěhoval do cizího prostředí a zoufale potřeboval práci. Měl se o tuto ženu starat, vařit, pečovat o její hygienu, toalety, o všechno související s udržením jejího života v důstojných mezích. S podobnou prací se nikdy nesetkal, ale přesto se výzvy nezalekl. Svěřenkyně byla často nedůtklivá a nervosní, přesto zůstal a pečoval jak nejlépe dovedl a časem se něco stalo.

    • zenika
      zenika, 29.11.16 13:10:41  
       

      Do vedlejšího domu se přistěhovala mladá žena. Nikdo ji neznal , s nikým se nebavila , nikomu neodpověděla na pozdrav. Jednou , bylo to k večeru , vracel se muž z lékárny s vyzvednutými léky pro svoji svěřenkyni. Neznámá stála na protějším chodníku, oči upřené na okno , za kterým bydlela nemocná žena. Když si všimla přicházejícího muže, rychle zmizela ve vchodu sousedního domu. V očích se jí třpytily slzy....Nebo to byly kapky deště?

      • romca
        romca, 29.11.16 13:22:54  
         

        Prožila si své,manžel ji nedávno zemřel na rakovinu.Pečovala o něj a tak byla te´df uzavřená do sebe a neměla chuť s nikým mluvit,nikam chodit a ani žít!Cítila se strašně sama,ale nedokázala to přemoci.Několikrát už tohoto muže potkala a přemýšlela o tom,že i on je takový divný,zamlklý,smutný.Jakoby cítila,že ji to v něm,tak nejak přitahuje.A přitom,měla pocit,že by nemělo,že dělě něco špatného.Sama to nechápala.Až jednou...

        • pejsek
          pejsek, 30.11.16 08:43:38  
           

          Dívám se na plátno na kterém se odehrává příběh filmu a uvědomil jsem si, jak moc mám s hlavním hrdinou společného. Filmový hrdina nyní řeší svoji situaci, kdy si uvědomuje, že ke svěřenkyni cítí náklonnost a zároveň si povšiml zájmu ženy odvedle,...zdravé ženy, která mu může poskytnout budoucnost. Vzpomněl jsem si na manželku, která doma na něho čeká a je vlastně taky na něho odkázaná. Dvacetdva let společného manželství, deset let je na vozíčku, bezdětné manželství a přitom by oba tak rádi měli děti, svoje pokračování, budoucnost. Sama mi mnohokrát říkala, abych si zařídil život se zdravou ženou, několikrát jsem o té možnosti vážně uvažoval-dokonce manželčina sestra žijící sama se nabídla, že se o Kláru postará, odmítal tuto možnost, cítil by se jako zrádce. Vždyť při svadbě měli moto:,, Cestičkou trnitou i schůdnou, budeme kráčet spolu, láska nám bude oporou, v starostech, štěstí i bolu. Těžké rozhodnutí.

          • romca
            romca, 30.11.16 15:50:43  
             

            Sedí a přemýšlí.Říká si ano.Nový život,děti,krásné,ale co ona?Přece b\ch jí to nemohl udělat!Zklamat,odejít...Ne!To bych opravdu nedokázal a pka,ty výčitky,celý zbývající život.Sedí a přemýšlí a už ví,že nemá smysl,nad tím přemýšlet a tak vstane.Vyjde ven,zajde za roho do květinářství a koupí kytici rudých růží,pro tu,jež má doma a jež i přese vše miluje.

    • pejsek
      pejsek, 30.11.16 09:16:36  
       

      :2: máme rádi happyendy :15:

      • romca
        romca, 30.11.16 09:20:22  
         

        No takovy Romeo a Julie krasný,ale jinak...

        • pejsek
          pejsek, 30.11.16 09:22:39  
           

          chtěla by jsi vědět co mi posloužilo za inspiraci?

          • zenika
            zenika, 30.11.16 09:35:13  
             

            Omlouvám se, teď teprve vidím,že to romca už ukončila.

      • zenika
        zenika, 30.11.16 09:37:43  
         

        No jo, jak by to jinak mělo skončit, když to ukončuje žena? :4: :1:

        • pejsek
          pejsek, 30.11.16 09:40:31  
           

          jdi ty, já taky rád hepyendy a žena zcela jistě nejsem :1:
          Tohle byla moje inspirace:
          https://youtu.be/WzfRtlGLcz4
          špičkové herecké obsazení

          • zenika
            zenika, 30.11.16 09:46:00  
             

            jj, znám.
            Je dobře, že tě inspiroval jen film , že to nebyla bolest někoho blízkého...

            • pejsek
              pejsek, 30.11.16 09:57:50  
               

              kolikrát jsem si říkal, jestli bych byl schopen se zamilovat do takto postižené. Postarat si umím představit.

              • romca
                romca, 30.11.16 11:07:43  
                 

                Taky ten film znám.

              • romca
                romca, 30.11.16 11:08:59  
                 

                A k čemu jsi ve svých myšlenkách došel??Uměl??

                • pejsek
                  pejsek, 30.11.16 11:13:23  
                   

                  nevím. Kdybych s ní žil a potom ji postihla nemoc, miloval bych ji, ale něco jiného je zamilovat se do nemocné. Pečovatel bych nebyl špatný, to si umím představit.

                  • romca
                    romca, 30.11.16 11:18:52  
                     

                    Je to těžké no.... :4:

                  • romca
                    romca, 30.11.16 11:20:04  
                     

                    Ty musíš být nezvěřitelně hodný člověk a já tomu věřím,že jsi. :4: :4: :4:

                  • romca
                    romca, 30.11.16 11:20:25  
                     

                    Neuvěřitelně.

                  • zenika
                    zenika, 30.11.16 11:48:05  
                     

                    Slyšeli jste o Joni Eareckson , nebo četli její příběh? to není román , i když byl o ní natočen film. Ta žena žije.
                    Svůj životopis napsala sama. Pusou.

                  • pejsek
                    pejsek, 30.11.16 12:09:04  
                     

                    neslyšel, ale nyní jsem si něco přečetl a zkouknul video na youtube.

                  • pejsek
                    pejsek, 30.11.16 12:09:50  
                     

                    Romčo, je snadné být na hodné lidi hodný.

          • romca
            romca, 30.11.16 11:07:07  
             

            Děkuji pejsku :4:

            • pejsek
              pejsek, 30.11.16 12:10:48  
               

              nevím za co :2:

              • zenika
                zenika, 30.11.16 13:28:41  
                 

                Jak to, že ten závěr co napsala romča zmizel?
                Vždyť to bylo krásný!

                • pejsek
                  pejsek, 30.11.16 13:58:14  
                   

                  smazala to, poslal jsem jí ho na vzkazník, aby ho mohla obnovit, protože já nemůžu :9:

                  • zenika
                    zenika, 30.11.16 14:20:06  
                     

                    A proč to smazala? Když zpětně čtu naši diskuzi, nedotkla se jí třeba moje poznámka , že ženy mají rády příběhy s happyendem? Já to myslela na nás obě, protože jsme obě měly podobný nápad . :2:

                    Romčo, děvče zlaté nebolí tě kvůli mně srdíčko?
                    To by mi bylo moc líto :9:

                  • romca
                    romca, 30.11.16 15:44:51  
                     

                    ne musím vám to vysvětlit,já jsem se překoukla a místo to,co jsem smazat chtěla jsem smazala tamto,takže jsem smazala oboje :4:

                  • pejsek
                    pejsek, 30.11.16 15:56:18  
                     

                    :2:

                  • romca
                    romca, 30.11.16 15:58:01  
                     

                    :4:

                  • pejsek
                    pejsek, 30.11.16 20:36:52  
                     

                    ok :2: