Společně píšeme povídku

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
Erich352H (2017-03-29 16:09:18)kikinka (2017-03-29 16:05:50)romca (2017-03-29 14:17:21)debri (2017-03-23 22:38:41)korektni.xenofob (2017-03-15 18:18:21)
Společně píšeme povídku
Založeno: 21. 11. 2016 | Příspěvků: 210 | Členů: 5
Správci: pejsek (hlavní)

Pravidla:
-První pisatel vytvoří část celého příběhu v prvním příspěvku s nadpisem za pomoci 1-10 vět či souvětí. Nadpis příběhu se do limitu vět nepočítá.
-Následující pisatelé příběh rozvíjejí za stejných omezení, jako ten první s tím, že příspěvků bude celkem pouze 5 a pátý pisatel příběh ukončí.
-Nesmí být dva nebo více příspěvků za sebou od jednoho pisatele!
-Může se stát, že dva napíšou současně pokračování, nevadí, můžou se nechat klidně obě.
-Témata povídek jsou libovolná, fantazii se meze nekladou, ale je lepší trochu popřemýšlet než něco napíšeme - jde tu o kvalitu a srozumitelný příběh. Méně je více a nic nás nehoní, píšeme pro radost.
-Pokud se chcete k ukončenému nebo rozepsanému příběhu vyjádřit-což je žádané, udělejte strom na první příspěvek příběhu nebo samostatný, nový příspěvek. Nevkládejte reakce, které nesouvisí s rozepsaným příběhem za platný příspěvek. Je to přehlednější pro orientaci.
-Komu nevyhovuje právě rozepsané téma příběhu, může začít svoje tema coby nový příspěvek.
-Můžeme vyzkoušet i podobná pravidla pro poezii, básničky, říkanky :-)

- Schopnost vyjadřování není dar. Efektivně se vyjádřit je srovnatelné s hlasivkami nebo hrou na hudební nástroj. Je to píle, odříkání, práce jako každá jiná. Někomu to jde snáze, jiný to má vydřené, ale obecně vzato,...trénovat, zkoušet, pracovat na sobě. Nic není zadarmo.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • anika
    anika, 28.3.17 19:39:07  
     

    Mimo vaše povídání : Mám vyřídit pozdrav od vašeho pana správce, který je momentálně v karanténě :1: :1: :1:

    • kikinka
      kikinka, 28.3.17 19:54:40  
       

      Aniko,vyřiď mu,že za sebe moc děkuji,stojím při něm a budu tu na něj čekat.Až se vrátí,tak to spolu zase rozjedeme na plný pecky!Jo a že mu zavolám....

  • pejsek
    pejsek, 24.3.17 20:30:06  
     

    Jarní příběh.

    Díval se skrze zavřené okno do smutné únorové zahrady a napadaly ho různé myšlenky, taková všehochuť myšlenkových pochodů. Už aby bylo jaro, aby se vše zazelenalo tou neopakovatelnou jarní zelení, svěží zelení, dýchající syrový jarní vzduch a přeměňující na teplé ,budoucí a hřejivé letní klima.
    Zavolal Britu domů a dal jí do misky její oblíbené granule a do druhé misky kousek syrového masíčka. Udělal si grog a zavolal sousedovi Jirkovi, jestli se chce stavit na kus řeči s rumem. Jiří nechtěl, měl zrovna dámskou návštěvu a tak náš hrdina příběhu David, položil telefon a sedl si před počítač, kde ve společnosti pětileté fenky labradorky, ležící mu u nohou a žvýkající jeho pravou pantofel, trávil svoje padesátá léta.
    Druhý den potkal Jirku na benzínce a tak vyzvídal, jaké to bylo a jaká je ona. Jiřímu se rozlil po tváři blažený úsměv a výmluvně mrknul na Davida.
    ,, to vííííš,....mohl bych ti vyprávět,....ale houby,...najdi si babu a uvidíš sám kamaráde." David nad jeho slovy přemýšlel ještě v práci a tak nenápadně si představil některé svoje kolegyně, přicházející v úvahu. Jedna mu dokonce nadbíhala, ale protože to je jeho přímá podřízená a co je v domě není pro mně-jak praví dobré pravidlo šéfa,...nic si s ní nezačínal. Cestou domů se stavil v antikvariátu a koupil si něco na čtení, tenká kniha s názvem,,Jarní příběh,,. trochu romantiky neuškodí, pomyslil si doma na gauči a dal se do čtení.

    • Jessie
      Jessie, 29.3.17 14:16:52  
       

      Kniha byla tak pitomá, že mu to náladu ještě zhoršilo. Co teď? Napadlo ho podívat se na internet, co si takhle zařádit aspoň tam? Tak řádil, a řádil, až dostal ban.

  • romca
    romca, 7.3.17 17:06:23  
     

    Juk
    Když bylo našemu Bonýskovi sedmnáct let a já ho musela nechat uspat,protože už neměl sílu žít,vydrželi jsme to jen půl roku a od chovatelky si dovezli dalšího knírače,pepřáka malého Juka.Ten den byl krásný,plný štěňátek,neboť byl ze sedmi pejsku.Narodil se na Sázavě v domečku,jedné velmi milé dámy,která dokázala celý život věnovat právě jim.A tak jsme si teda Juka přivezli domů.Byl spkojenný,hravý,zdravý a mi jsem netušili,co na nás osud připravil.Jezdíme na chatu a jednoho dne,jsme se zastavili,při návrátu z nákupu autem ve vsi u nové hospůdky.Manžel se na ni šel podívat,já zůstala v autě,Juka pod nohama a najednou se to stalo!!!!!Do auta mi skočil pes a zakousl se do Juka!!!Nedokázala sem levou rukou dostat tu bestii od něj,tak sem dala ruce dolu a chtěla vzít Juke aten mne v hrůze do rukou pokousal,brečel.majitel to zaslechl,taktéž jako ten pes,přeskočil plot,vytáhl je oba ven a svému psu vrazil prsty do očí!Ten pustil Juka.Juki se rozběhl na silnici,manžel za ním.Z jedné strany přijízděl autobus z Prahy z druhé nákladní auto.Oboje manžel zastavil,Juk se ohlížel,doběhl ho a přinesl.Byl celý od krve a plakal!!!Odvezli jsem ho na veterinu,kde si ho nechali a odpoledne nám zavolali,abychom si ho vyzvedli.Byl šťastný,že nás vidí a uzdravil se.bylo mu sedm měsíců.A teď?Teď je mu deset let a je v nemocnici,má nádůrek a já mám strach....

    • romca
      romca, 10.3.17 18:06:02  
       

      Vyšetření z nemocnice není jednoznačné.Nádůrek je na konci tlustého střeva a veterinář nám sdělil,že si přizve lidského lékaře a s ním rozhodnou zda operovat.Juka jsem si odvezla domů.To bylo v úterý.Je pátek.Onen veterinář nám sdělil,že po konzultaci s chirurgem přes lidské orgány z Plzně se rozhodli,že Juka v pondělí operovat budou,protože jinak,by žil už jen tak měsíc!Mám strach,mám o něj strašný strach,ale pevně věřím,věřím těm dvěma lékařům,že to dokáží.

      • romca
        romca, 23.3.17 15:38:56  
         

        Juka odoperovali,operace se zdařila,stehy za 10 dní vyndali a oznámili mi,že tam má maligní metastázy,dostene chemoterapii,léky.

        • romca
          romca, 24.3.17 19:31:51  
           

          Tak Juk je teď jako by byl úplně zdravej.Jedenáct dní po operaci,běhá,skáče,báští.Jen má v sobě ty metastázy a my do chemoterapie nepůjdeme.Ne!Prostě bude žít...

  • pejsek
    pejsek, 22.2.17 23:21:47  
     

    Odcizení.

    Šestnáct let se dívala, jak roste, byla s ní od prvních krůčků, slov, vstup do škol, první láska. Dcerka jí dělala radost, hezky se učila a byla spíš poslušná, než naopak. Měla zájmy o všechno možné, baletila, náruživě četla - hlavně v noci pod dekou a kazila si oči. Milovala hory, lyže, ráda se povalovala jen tak u vody, brnkala u ohýnku na kytaru první akordy, romanticky snila. Její otec je opustil hned po jejím narození, zasypal ho zával ve štole, kde pracoval jako hornický záchranář. Byla to těžká doba, musela vychovávat a živit dcerku, sebe a invalidní maminku, měla i několik zaměstnání rozepsaných na své dobré známé, kteří měli pochopení pro její nelehkou situaci. Leta plynuly, dcerka vyspívala a když jí bylo rovných deset, přišla revoluce, která změnila jejich život tak, že ho obrátila naruby. První dva roky to ještě šlo, potom přišli podnikatelé na to, že lidem třeba slibovat a netřeba platit a když, tak se značným zpožděním a přitom byli téměř nepostižitelní. Začalo se jim dařit bídně, dceři nemohla zajistit komfort, jaký měli její spolužáci a kamarádi a ta to nesla velmi těžce-byla nakonec v pubertě. Byla k smrti unavená, vyčerpaná a doma ji čekaly vyčítavé stesky dcery a náročná péče o maminku po dlouhých šichtách. Najednou bylo dceři šestnáct a začala blbnout s nesprávnými kamarády, přišlo peklo.

    • zenika
      zenika, 24.2.17 20:19:19  
       

      Byl konec těch pěkných chvilek, ze kterých čerpala sílu.Byly minulostí večery, kdy si po vyčerpávající práci mohla s dcerkou povídat o všem možném a trochu se uvolnit. Dcera se prostě cítila dospělá a matce to nevybíravým způsobem dávala najevo. Vracela se domů pozdě ,doma nepomohla v ničem, ale stále vyžadovala komfort. Vyhovoval jí "mamahotel" , a vůbec si nevšímala toho, že matce ubývají síly. Když začala brát drogy , začala se měnit i její osobnost. Matka si nevěděla rady a byla psychicky na dně. Pomalu a nenápadně si začala vypomáhat alkoholem. Kdo ví, jak by skončila, kdyby nepřišla pomoc zvenčí...

      • Mimiane
        Mimiane, 1.3.17 19:22:50  
         

        Pomalu otočila klíčem a vstoupila do předsíně, "přeci jen jsem si ten deštník měla vzít" pomyslela si při sundavání promočeného kabátu. Než se posadila, otevřela ledničku a dolila zbytek vína do neumyté sklenky od večera, trápila ji myšlenka na matku, "takhle ji tam nemůžu samotnou nechat, vždyť už se nedokáže sama o sebe postarat" pomyslila si. Přes okno bylo slyšet řádící bouři a tlukot větví po skle ji náhle připomněl Maruščin klapot střevíčků, když se jako malá předváděla.
        Popošla k oknu a a dlouho se dívala ven přes setmělou louku a pastviny, kde tak ráda pozorovala pasoucí se koně. Před očima se jí míhaly větve břízy, které proháněl v divokém tanci obrovský vichr. Připomnělo jí to milou chvilku, když se s dcerkou vracela z porodnice a uvítala ji i tahle čerstvě zasazená břízka. "Stejně rozevlátá jako Maruška" řekla tiše a se smutným povzdechem se vracela do kuchyně, když tu náhle a nečekaně někdo zazvonil. "Maruška má přece klíče," pomyslela si a tak trochu se strachem, šla otevřít.
        Za dveřmi stáli dva muži, jeden byl starší a druhý byl jeho synem, jak se dozvěděla po prosbě, jestli mohou přečkat v suchu tuhle ošklivou bouři. Oba pocházeli z nedaleké farmy a byli milovníci koní, kteří se polekali blesků, vyvrátili ohradu a rozprchli se po okolí. Hezky si povídali a ani nepostřehli, že mezi dveřmi stojí promočená Maruška a poslouchá je...

        • pejsek
          pejsek, 2.3.17 15:12:20  
           

          Pozdravila a sundala si bundu, byla jako vodnice, čůrky vody ji kanuly z pramínků vlasů. Ostatní ji vzali na vědomí a otočili se k ní.
          ,, Moje dcerka, Maruška,..." představila ji. Oba muži se usmáli a postupně se Marušce představili. Nemohla si nevšimnout, že mladý farmář podržel její ruku ve své o něco déle a ona ho za to odměnila přívětivým pohledem.
          ,, Čekáme až přestane lejt," vysvětlil Marušce mladík, ,,...rozprchli se nám koníci a budeme je muset sehnat dohromady. Chtěla by jsi nám pomoci?"
          Dcerka se podívala někam do prázdna, jakoby přemýšlela a po chvíli souhlasně kývla. Překvapilo ji to, její vzdorovitost a nezájem byly pryč. Přestalo pršet a všichni čtyři odešli do stáje pro zbylé dva koně a mladík pro motorku, na kterou posadil Marušku a rozjeli se do různých stran hledat rozprchlou skupinku koní.

          • romca
            romca, 3.3.17 09:18:33  
             

            Déšt přestal smáčet krajinu a vítr se uklidnil.Dojeli s Maruškou k malému lesíku.Tam ležel hnědý koní a zdálo se,že se nehýbe.Zastavili o kousek dál a pomalu se přibližovali ke koníkovi.Nehýbal se,jakoby spal.Maruška cítila,jak má strach.A v minutě se jí vybavilo,jak ona sama zacházela se svým život,jak i ona mohla skončit,ležící a nehýbající se.Jak asi bylo mamince,když ji tak trápila!Pak došli ke koníkovi,žil!Zvedl hlavu a podíval se na ně.A maruška cítila,že to tak mělo být,že jí chtěl koník,nebo někdo tam nahoře,říct....A to byl ten moment,kdy se v ní vše zlomilo a celé se změnila.Koník měl jen poraněnou nohu a tak se o něho postarali a on se na farmě uzdravil.Maruška se po čase vdala za onoho mladíka se kterým koníka našla a maminka byla moc ráda,že život se přece jen dá žít. No,nevím...

    • pejsek
      pejsek, 3.3.17 09:26:28  
       

      moc pěkné zakončení romčo♥

      • romca
        romca, 3.3.17 09:34:23  
         

        Děkuji♥

      • romca
        romca, 3.3.17 09:44:20  
         

        Omlouvám se za chyby :11:

        • pejsek
          pejsek, 3.3.17 09:58:23  
           

          to neřeš, chytrej si to domyslí a hlupák to nepozná :15:

          • romca
            romca, 3.3.17 11:12:23  
             

            :1: Hezkýý,no tak děkuji,příště se polepším,slibuji.

            • pejsek
              pejsek, 5.3.17 11:39:23  
               

              neslibuj,...slibem nezarmoutíš :15:

  • pejsek
    pejsek, 22.2.17 14:42:41  
     

    ,, Náš zákazník, náš pán,, ale,...je pravděpodobné, že nakonec by se tu více ,,kecalo,, než tvořilo, protože to jde velmi snadno-mnohem snadněji, než něco vytvořit. Vždyť vyjádření k povídkám normálně provádíme, jenom když si je všichni přečteme, co si ti druzí myslí, prostě to smažu jako nepotřebné, protože to už nepotřebným je. A že se příběhy někomu líbí, kdo je sám nedokáže tvořit to je přece jenom dobře, ale nevidím důvod, proč taková vyjádření trvale archivovat. O přehlednosti ve smyslu oddělení povídek od běžné komunikace nemluvím, ta je zřejmá.
    Jsem neustále někde pryč a pokud chcete zachovat komunikace kolem povídek, bude to chtít někoho, kdo pravidelně bude diskuzi po organizační a technické stránce spravovat, jinak z toho tady bude guláš, to mi věřte :15: Před časem jsem sháněl spolusprávce a s velkými problémy ho našel, jenže ten se s první mojí absencí odhlásil ze správcovství. Vemte si někdo spolusprávce, nebo se staňte hlavním správcem a dělejte si co chcete - a je to :2: Já nijak nelpím na podobě diskuze, jenom bych rád, aby zůstala přehledná a nevytratil se z ní hlavní smysl a náplň - společně tvořit rozmanité příběhy. Je to diskuze pro volný čas, neberu to nijak tragicky vážně.
    PS: :2: V žádném případě mně nejde o množství jakýchkoli příspěvků - kromě příběhů, je mi úplně fuk kolik jich tu za rok bude, ale když půjdu číst, chci číst příběhy s emotivním nábojem a ne nějakou snůšku slátanin a spoustou slovního,,plevele,, okolo :15:
    Ode dneška tedy nebudu mazat nic, uvidíme, jak se to osvědčí a hotovo.

    • pejsek
      pejsek, 22.2.17 14:59:54  
       

      a nakonec - mohu všechny kecací příspěvky vrátit, uvidíte sami, jak to tu bude vypadat.

    • Mimiane
      Mimiane, 25.2.17 00:15:49  
       

      Napsals .." O přehlednosti ve smyslu oddělení povídek od běžné komunikace nemluvím, ta je zřejmá."
      O nic jiného nešlo Míro, komunikace k příběhu o které píšeš i v pravidlech ;-).. jsem ráda že jsi zpátky :2:

      • pejsek
        pejsek, 2.3.17 12:53:32  
         

        jistě, rozumnou komunikaci k příběhům nechám, pokud nebude na celou stránku a nevytlačí samotný příběh. Všechno okolo po přečtení smažu. Byl by z toho fakt guláš.

  • Erich352H
    Erich352H, 16.2.17 17:16:33  
     

    :7: :8: Tady se mazalo.....Proč? :8: :7:

    • pejsek
      pejsek, 17.2.17 00:03:35  
       

      tady se maže vždy to co je nepotřebné, toho jsi si nevšimnul? Toto není diskuze na pokec, ale na psaní příběhů a ty jsou zde prioritou.

      • Mimiane
        Mimiane, 17.2.17 14:04:05  
         

        Příběhy jsou krásná věc, ale možná by mě chybělo, to povídání kolem, nevěděla bych, jak povídka působí na ostatní. Miluji názory druhých, jejich vnímání nejen písmenek, ale i trocha toho čtení mezi řádky, neboť i tam se často otvírá bolavé srdíčko a mnoho dalšího.
        Nemusíš s mým názorem souhlasit, když tak mě klidně blokni, nemám právo ti do toho co kecat, ale stejně by to bylo fajn.. :4: :2:

        • zenika
          zenika, 17.2.17 14:29:49  
           

          Možná by to stálo za uvážení :4:
          Co na to pejsek?

          • milada948
            milada948, 18.2.17 17:14:32  
             

            Taky si myslím,každý na to nemá,ale číst si to může a napsat ,že je to pěkné,snad nijomu nemůže vadit.Máš aspoň víc příspěvků a lidí co mají zájem.Knihu taky každý nemůže psát,ale názor na to říct může.

  • zenika
    zenika, 14.2.17 20:09:32  
     

    Pohádka. :13:

    Byl jednou jeden pejsek. Motalo se kolem něho 6 štěňat.
    To klubko nezbedů hafalo a ňafalo a pejsek si s nimi nevěděl rady. Chtěl je nějak zabavit ,tak jim pořídil noťas.Budete psát a číst a tudíž se vzdělávat.Ale ta cháska nezvedená zlobila dál. Číst jo, ale psát ne a ne.Marně jim pejsek domlouval , marně sliboval za odměnu buřta.
    Jednou už to nevydržel :" Do psí polepšovny s vámi , bando nezletilá !" S krvácejícím srdcem nastartoval letitého trabanta , nacpal do něho ty nezvedence a vydal se na cestu. Štěňata stále nevěřila, že to myslí vážně. "To by nám přece pejsek nemohl udělat !" -řeklo jedno z nich.
    "Jasně , je to přece dobrák od kosti"- ozvalo se druhé.
    "Jo, a bylo by mu bez nás smutno" , utěšovali se všichni.
    Ale pejsek se zaťatými zuby svíral volant a když zastavil před výchovným ústavem ,přešel štěňata smích. Najednou všichni pochopili ,že pejska nas....li doopravdy . Co je čeká v příštích dnech?

    • Erich352H
      Erich352H, 15.2.17 16:10:03  
       

      Pejsek vystoupil z ,,rozřuzeného vysavače" neboli Trabanta, otevřel kufr, a zavelel štěňatům: vystoupit! Štěňata se dost zarazila, schlípla a stáhla uši.Tak a sranda končí, myslela si. A začala opravdu nahlas smutně skučet...skučela a skučela...jejich nářek byl srdcervoucí. I kámen by se nad nimi ustrnul. Kámen možná, myslel si pejsek, ale chtěl dotáhnout svoji výchovnou lekci do absolutního konce......

      • zenika
        zenika, 15.2.17 20:38:49  
         

        Žádné skučení, naříkání ani přemlouvání nepomáhalo. "Křiklouni nejsou pisatelé - dokud nezačnete psát, tak vás neznám" , štěkl pejsek na rozloučenou . Rychle se otočil a nastoupil do trabanta (to aby nebylo vidět , že mu za chvilku ukápne slzička) -a byl pryč. Zůstalo po něm jen trochu smradu , protože zkontrolovat emise už nebyl léta letoucí. A štěňatům začala vojna. Laskavou péči Pejska vystřídaly povely Hafanů , trénik na cvičáku a po něm miska prošlých granulí z nejbližšího marketu. Což o to , to by se dalo ještě vydržet , horší bylo, že Pejsek dodržel slovo a nepotěšil štěňata ani jedinou povídkou, ani jedinou větičkou, která by dokazovala, že se na ně už nezlobí.
        A tak si všichni po večerech šeptali v pelíšku o časech minulých a slibovali si , že jestli se z toho srabu ve zdraví dostanou, bude určitě všechno jinak.
        Ale Pejskovi taky nebylo nejlíp - i když by to za nic na světě nepřiznal....

        • Erich352H
          Erich352H, 16.2.17 16:31:12  
           

          Pejsek měl sám velké dilema, v srdci cítil, že štěňata ho potřebují, jsou přeci jeho. Ale musel vytrvat, musel jim dát lekci, na níž nezapomenou.Jen tak je dokáže přivést k rozumu a poslušnosti.
          Tak uběhl jeden den, uběhl druhý....Pejsek vytrvával, smutnil mnohem víc,než by si dokázal přiznat. Vždyť má dobré srdíčko, milující..hlavně ta svá štěňata.
          Ta zatím pomalu ztrácela naději, Hafan byl víc a víc panovačný, s nikým se nepáral a každá i sebemenší neposlušnost byla tvrdě trestána. Štěňata prožívala pravý očistec.Už věděla, že byla k Pejskovi neposlušná, nevděčná a myslela si, že jim vše projde a dobré srdíčko Pejska vše snese. Krutě se mýlila...velmi,ale litovala všeho, co prováděla.
          A uběhl třetí den...čtvrtý...pátý...šestý...a přišel den sedmý. Den jenž si Pejsek určil jako rozhodující .Buď pro a nebo proti. Začal tedy sedmý den.....

          • zenika
            zenika, 16.2.17 17:58:39  
             

            Pro štěňata to byl svátek... Jedno z nich mělo tak říkajíc detektivní sklony , tak se mu podařilo vyčuchat , že Pejsek poslal nepatrnou zprávičku o ukončení trestu. Sotva první sluneční paprsek pošimral psí zlobidla na čumácích, nebyli k udržení. Nedočkavě vyhlíželi z okna a nevšímali si ani snídaně , aby snad nepřeslechli známé kašlání trabantu. Jen co jejich vycvičený psí čich zaznamenal povědomý smrad, vyřítili se Pejskovi naproti. Radost byla na obou stranách.
            Doma vytřásli z kožichu ústavní blechy a poslušně se usadili k počítači. Tedy ne úplně všichni...Pejsek odevzdaně vzdychl a potichu zavrčel: "No, aspoň něco..."
            Věřil,že podle známého přísloví "příklady táhnou " , jistě začnou psát i ostatní a zachumlal se do pelechu. Snad se mu po dlouhých sedmi dnech konečně podaří usnout...

    • pejsek
      pejsek, 16.2.17 16:41:19  
       

      :15: jde vám to moc dobře, jsem z vás šťastný.

  • pejsek
    pejsek, 9.2.17 05:47:09  
     

    Předpokládám, že málokdo budete mít zkušennosti se zpracováním Vyděrači a proto si otevřete alternativu jiného tema.

    • romca
      romca, 9.2.17 11:17:49  
       

      To je pravda já s tím naštěstí nemám zkušennosti.

      • Erich352H
        Erich352H, 9.2.17 16:10:49  
         

        :1: :1: Tak napiš něco o např. Podvedená...nebo Napálená.... :15: :15: Sorry,ale musel jsem...

        • zenika
          zenika, 9.2.17 18:02:30  
           

          Ty se nechechtej a raději napiš pokračování , je to přece typicky chlapské téma :4:

          • Erich352H
            Erich352H, 9.2.17 19:13:36  
             

            :1: :1: Ale tohle Téma mi neoslovuje, nemám s tím žádnou zkušenost, snažím se být slušným člověkem... :15:

            • pejsek
              pejsek, 9.2.17 19:20:45  
               

              :7: předpokládáš, že vydíraný člověk není slušným člověkem?

              • Erich352H
                Erich352H, 9.2.17 19:28:55  
                 

                :7: :7: Nééé, to vůbec,asi jsem TO špatně napsal, já chtěl osvětlit, proč s vydíráním nemám nic společného....asi belbě :9:

                • pejsek
                  pejsek, 9.2.17 19:36:08  
                   

                  to předpokládám, že nemáš, také jsem nikdy nikoho nevydíral. Povídka není určena k podrobnému návodu na vydírání, ale popis situace oběti

  • pejsek
    pejsek, 8.2.17 17:01:30  
     

    Vyděrači.

    Žil jsem si spokojeně a celkově nerušeně ve smyslu - svět špatností a okolní kriminality se mne netýká. Vždycky se to špatné dělo jinde, někomu jinému, na hony vzdálené mně a mojim blízkým. Nikdy by mně nenapadlo, že i já mohu být účastníkem něčeho velmi špatného a vtažen do děje, který nabourá všední, obvyklý a předpokládaný průběh, který obrátí můj dosavadní život doslova vzhůru nohama. Je to takový běžný český pocit - vždycky to špatné se děje daleko za hranicemi. A roky ubíhaly až jednou to přišlo.
    Pracoval jsem v zahraničí, vydělal slušné peníze a těšil jsem se, že konečně svojí rodinu zabezpečím na jiné úrovni. Budoucnost jsem viděl ve zlatě zářivých barvách a byl jsem šťastný, práce mne bavila, pracovní prostředí bylo zajímavé a okouzlující, manželka spokojená. Jednoho dne - cestoval jsem za rodinou vlakem, mi nějaký výtečník odcizil doklady a náprsní tašku s kreditkami a hotovostí. Usnul jsem v kupé a kdosi si mne zřejmě vyhlédl. Nahlásil jsem to na policii ještě týž den a měl věc za ukončenou, jenže to nejhorší mělo teprve přijít, kohosi napadlo si ze mne udělat tzv: ..bílého koně,....

    • zenika
      zenika, 10.2.17 10:07:30  
       

      Jednoho dne jsem dostal předvolání na policii. Byl jsem rád, protože jsem doufal, že se našly aspoň moje doklady. Mýlil jsem se. Vyslýchali mně, zajímali se o moji práci, jakékoli kontakty a tak. Nevěděl jsem, o co vlastně jde. Nakonec mně odvezli do vazby. Tvrdili , že je to opatření kvůli mé bezpečnosti.Nejhorší bylo, že si manželka myslela, že jí něco tajím a přestávala mi věřit.

      • pejsek
        pejsek, 10.2.17 14:06:06  
         

        Během vazby mne vyslechli ještě jednou a sdělili mi, že lžu, neboť jsem ve vedení více firem, které se zabývají výrobou, pohostinstvím, hernami, ojetými automobily a shodou okolností všechny tyto firmy, kde jsem byl ředitelem nebo jednatelem, jsou v insolvenci a bankrotují s velikými dluhy v řádech desítek milionů korun na daních, zdravotních pojišťovnách, mzdách. Přibližná výše dluhů byla na čtyřicetisedmi milionech. Propadl jsem panice a zkolaboval. Policisté si spočítali jedna plus jedna a propustili mne z vazby domů s doporučením, abych si oběhal všechny příslušné instituce-daňové úřady, zdravotní pojišťovny, obchodní rejstříky firem, všude napsal vysvětlující dopisy a podal trestní oznámení na neznámého pachatele a doporučeně zaslal všem kopie tohoto trestního oznámení. Neprodleně jsem tak učinil a bylo to hrozné zjištění, když mi všude ukazovali dokumenty o mé právní zainteresovanosti ve všech firmách - navíc, situace doma se zhoršovala, manželka bojovala s nedůvěrou a já s bezvýchodnou situací, která celou rodinu mohla položit na lopatky, začal se mi bortit svět, který jsem důvěrně znal a na jeho místo přicházelo něco bizarního, neskutečného, neuvěřitelného. Asi po osmi měsících, šel jsem domů z parkoviště, zastavilo mne auto a příjemný člověk mne vyzval, abych nasedl, že má pro mne důležité zprávy ohledně mojí situace. Podivil jsem se, ale do auta přisedl. Bylo mi sděleno, že mám ve funkcích firem setrvat a vzít zpět všechna svá tvrzení o neúčasti, firmy zbankrotují, já dostanu velmi tučné odškodné, nějaký čas si odsedím ve vězení ze kterého mne po čase dostane spolehlivý právník- v opačném případě bude zle, ukázali mi fotografie mojí rodiny s kompletními informacemi a vedle sedící muž mi přiložil nůž k oku. Automobil byl v pohybu a já dostal nepřekonatelný strach. Po krátkém čase jsem nevydržel psychický tlak a začal ho utápět v občasném pití, bylo zle a mělo být ještě hůř.

        • zenika
          zenika, 13.2.17 16:48:03  
           

          Občasné pití se proměnilo v chlastání. Začínalo mi být všechno jedno. Manželka to neunesla a pohrozila rozvodem.
          Uvažoval jsem, jestli zvolit život bezdomovce, nebo se nechat zašít. Tučné odškodné jsem jim nevěřil, stejně tak spolehlivého právníka. A jak vyřeším ty miliony - to už bylo nad moje chápání. Prostě bezvýchodná situace.

          • pejsek
            pejsek, 13.2.17 23:29:15  
             

            Mnoho bezesných nocí jsem měl za sebou, byl jsem svázaný strachem a bezvýchodností situace, nikde jsem neviděl řešení. Obrátil jsem se na kamaráda z restaurace, kde jsem se scházel s občasnými známými u pivka a přátelském pokecu, byl to bývalý policista z kriminálky a co mi poradil mne zprvu šokovalo. Na sílu, silou, měl jsem si najmout někoho z podsvětí,...dostal jsem kontakt na ukrajinsky mluvícího člověka. Domluva zněla - až mne opět někdo z vyděračů vyhledá, mám mu zavolat a dát k telefonu. Netrvalo dlouho a scenka s autem se opakovala, chtěli slyšet mé rozhodnutí. Zařídil jsem se podle domluvených pokynů a po chvilce telefonického rozhovoru jsem viděl, jak jeden z vyděračů zbledl a telefon mi vrátil se slovy:...někdo nad vámi drží ochrannou ruku a propustili mne z auta ven. Stálo mne to 300 000 kč, ale od té doby jsem měl klid. Asi rok po události vyšla v mediích zpráva o probíhajících procesech se zkorumpovanými policisty 5. kriminálního odboru, soudci a právníky organizované skupiny tzv: límečkové mafie, kteří vyráběli bílé koně a tunelovali firmy. Oddechl jsem si, jen v domácnosti jsem nevysvětlil kam zmizeli pracně vydělané peníze ze zahraničních montáží, což prohloubilo nedůvěru manželky a netrvalo dlouho a rozešli jsme se,....happy end se nekonal a přišel jsem po čase i o děti.

  • zenika
    zenika, 7.2.17 10:49:03  
     

    DOPIS.

    Ještě rozespalýma očima koukám z okna. Je mlhavo, nevlídno, počasí "že by psa nevyhnal". Na protějším chodníku provozuje muž nějaký zvláštní tanec. Teprve po chvíli si uvědomuji, že zápasí s náledím. Včera večer pršelo a teď mrzne. To mění všechny moje plány. Moje berle prostě nejsou uzpůsobeny k chůzi za takových podmínek. Přemýšlím, jak smysluplně využít čas nedobrovolného domácího vězení.
    Už to mám. Napíšu ten dopis . Odkládám to už několik let a mnoho času už mi nezbývá... Jak to vlastně tenkrát začalo?

    • pejsek
      pejsek, 7.2.17 16:10:48  
       

      Čas rychle plyne a když jsou v tom proudu ještě nevyřešené osobní záležitosti, plyne ještě rychleji. Bylo to před pěti lety o vánocích. Přijela dcera s rodinou a byla to velká sláva, protože se provdala do Austrálie a to je přece jenom poněkud z ruky. Ty vánoce se uviděly obě ženy po osmi letech, osmi dlouhých letech. Poprvé uviděla svého prvního vnuka, byl to kluk jaksepatří a ve svých čtyřech letech zaplnil celý byt svým pohybem a radostným hlaholem, ještě že byt měla nad potřeby veliký a dalo se tam pomalu jezdit na kole. Chodili všichni na společné procházky, chystali a připravovali se na Štědrý večer a bylo to období plné pohody a štěstí. Dceři se dařilo dobře, manžel byl australan a pracoval jako profesor genetiky na Curtin University v Perthu. Jeden den přišla dcera z nákupu a držela v ruce pohlednici s přáním k vánocům od nějakého muže a bylo to adresováno matce. Protože žila sama, bylo to dcerce divné, text byl nekonvenční a působil mile a upřímně, ale pohled předala, neřekla nic, neptala se.

      • Erich352H
        Erich352H, 7.2.17 16:19:29  
         

        Matka pohled převzala, přečetla a odložila k ostatním písemnostem v ,,tajné" přihrádce šuplíku.
        Dcera to zaregistrovala,ale neřekla ani slovo a matčino počínání ,,jako" neviděla.
        Její matka těžce vzdychla, jako každé Vánoce, kdy stejný pohled, no stejný, vždy jiný, jen text už po léta zůstával stejný. Věděla, že příští Vánoce opět přide další. Ale otvírat Pandořinu skříňku stále nechtěla...

        • pejsek
          pejsek, 7.2.17 21:00:29  
           

          Přišel Štědrý večer, klučík byl nervozní - celý den s ním nebylo k vydržení a konečně se dočkal, dostal vytoužené dárky a ještě k tomu navrch nezabalenou babičku. Dcerka se ke mně přitočila :
          ,,...Můžu vědět, kdo ti píše mami? "
          A je to tady, ostatně - dalo se to dříve nebo později očekávat, tahle otázka. Byla jsem zaskočená a najednou nevěděla co říci, co udělat, hrozná situace. Do toho se ozval zvonek a dcera šla otevřít.
          ,, Mami, pojď sem prosím tě," přivolala mne ke dveřím.
          Když jsem uviděla postavu ve dveřích s tím známým a tolika lety neotřelým úsměvem, jakoby blesk do mne udeřil.
          ,, Kdopak to je mamko,... " vyzvídala dcera a zvědavě si návštěvníka prohlížela,... polkla jsem slinu.
          ,, Tvůj otec, holčičko."
          Celé roky jsem vychovávala dceru, která žila v přesvědčení, že otec zahynul na zahraniční montáži vysokého napětí v Africe. Bylo to omračující a více než rozpačité shledání, pouze atmosfera vánoc tlumila bouři emocí pod povrchem. Po svátcích dcera odjela, chladně se rozloučila a od té doby se neozvala, pouze vnuk a zeť s ní komunikovali na dálku, dcera mlčela, byla zraněná.
          Sebrala se a v dopise dceři popsala, jak k tomu došlo, že jí celé roky zapírala žijícího otce.

          • Mimiane
            Mimiane, 7.2.17 23:42:04  
             

            Nevěděla nic o tom, že otec dávno navštívil svou dceru v Austrálii, aby se svěřil, že neměl ponětí o tom, že její matka byla těhotná. Ta ho odepsala, když proti její vůli odjel na zahraniční stáž do Afriky. To ho ranilo tolik, že tam nakonec zůstal celých dvacet let. Teď byl šťastný, měl dceru, vnuka a stále miloval svou dávnou lásku..
            .
            Ozval se zvonek, moje berle ležely na druhé straně pokoje, přeci ten kousek ke dveřím dojdu, říkám si, nemusím hned vypadat jako invalida, ani nevím, kdo za těmi dveřmi stojí. Pomalu jsem se došourala ke dveřím, sundala řetízek a otevřela. Někdo mě držel v náručí a já si připadala, že se vznáším, někdo mě hladil po vlasech a plakal. A do toho dětský hlásek..babí, já se na tebe tak těšil..

    • pejsek
      pejsek, 8.2.17 12:11:16  
       

      :2: lepšíme se,...lepšíme,... :15:

      • Erich352H
        Erich352H, 8.2.17 19:32:08  
         

        Tohle bylo dost dobrý, podobný závěr jsem měl také na mysli,ale trochu jinak...po dlouhé době mi něco donutilo přispět...stále přemýšlím o svém Počátku, ale nemám to jasné... :15:

        • pejsek
          pejsek, 9.2.17 02:07:46  
           

          však v pohodě, až budeš mít jasno,...napiš :2: