Společně píšeme povídku

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
debri (2017-09-21 07:43:39)pejsek (2017-09-20 00:06:17)kikinka (2017-09-13 21:27:53)
Společně píšeme povídku
Založeno: 21. 11. 2016 | Příspěvků: 245 | Členů: 3
Správci: pejsek (hlavní), kikinka

Pravidla:
-První pisatel vytvoří část celého příběhu v prvním příspěvku s nadpisem za pomoci 1-10 vět či souvětí. Nadpis příběhu se do limitu vět nepočítá.
-Následující pisatelé příběh rozvíjejí za stejných omezení, jako ten první s tím, že příspěvků bude celkem pouze 5 a pátý pisatel příběh ukončí.
-Nesmí být dva nebo více příspěvků za sebou od jednoho pisatele!
-Může se stát, že dva napíšou současně pokračování, nevadí, můžou se nechat klidně obě a pokračují dvěmi samostatnými větvemi.
-Témata povídek jsou libovolná, fantazii se meze nekladou, ale je lepší trochu popřemýšlet než něco napíšeme - jde tu o kvalitu a srozumitelný příběh. Méně je více a nic nás nehoní, píšeme pro radost.
-Pokud se chcete k ukončenému nebo rozepsanému příběhu vyjádřit-což je žádané, udělejte souběžnou větev klinutím na první příspěvek příběhu nebo samostatný, nový příspěvek.
- !!! Nevkládejte reakce, které nesouvisí s rozepsaným příběhem za platný příspěvek ! Je to přehlednější pro orientaci a takové příspěvky budou smazány !
-Komu nevyhovuje právě rozepsané téma příběhu, může začít svoje tema coby nový příspěvek.
-Můžeme vyzkoušet i podobná pravidla pro poezii, básničky, říkanky :-)
- Schopnost vyjadřování není dar. Efektivně se vyjádřit je srovnatelné s hlasivkami nebo hrou na hudební nástroj. Je to píle, odříkání, práce jako každá jiná. Někomu to jde snáze, jiný to má vydřené, ale obecně vzato,...trénovat, zkoušet, pracovat na sobě. Nic není zadarmo.-

PS: Jako alternativu k této tvůrčí diskuzi jsem vytvořil další, která umožňuje psaní celistvých povídek jedním pisatelem.
https://www.diskutnici.cz/forum/3842-piseme-kratke-povidky/

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Erich352H
    Erich352H, 28.4.17 22:53:29  
     

    Realita či sen?

    Probudil se, opět zpocený a unavený, neodpočinutý, rozlámaný a nesvůj...stále ho to, co se mu zdálo pronásledovalo.
    Pokusil se vstát,šlo to ale velmi ztěžka, musel se nejdříve posadit, vydýchat a probrat, promnout si oči a uvědomit si ,že je opravdu vzhůru, a né, že spí.
    Ten stejný sen se mu stále vrací, už půl roku,od té osudné události, jako bumerang a on proti tomu nemůže nic dělat, snad nespat,ale to nikdo nedokáže, to ví. Zároveň si plně uvědomuje, že si vše pamatuje a stále se mu informací skrze sen dostává více, pomalu,jako by přidával sůl do oblíbeného jídla, po špetkách. Je to nějaké kouzlo,či telepatie, či převtělení? Proč je ve snu,tak živém, v čase o 75 let v minulosti a někým jiným? Neví......

    • Mimiane
      Mimiane, 29.4.17 02:52:38  
       

      Začalo to všechno jeho vášní k letadlům, už jako malý lepil letadélka, později modely, které vyhrávaly v soutěžích. Byl opojen láskou k těmto strojům, která mu vydržela do dospělosti. Představoval si, jak řídí tohle nádherné monstrum, kochal se tím, miloval to.
      Když před půlrokem spadlo letadlo s jeho přáteli, všecko se naráz změnilo. Ten den měl hrozný sen...

      • pejsek
        pejsek, 29.4.17 09:00:53  
         

        30.11.1942, Junkers JU- 88,... byl u toho, těla letců byla rozmetána na pozemku do okruhu několika set metrů a kráter hluboký kolem dvou metrů výhružně zel, jako otevřená rána. Z výpisu soukromé kroniky p.ŠŤovíčka, místního pamětníka:
        - 30.11.1942 na pozemku Štěpána Stejskala čp. 55 na Orlici spadlo letadlo a úplně shořelo, při dopadu na zem se vzňala nádrž s benzinem a roztrhla letadlo na několik kusů, země pod letounem byla rozbrázděna na 5 m po délce a 2,5 m do hloubky, zjistilo se, že v letadle byli čtyři členové posádky, těla jejich byla úplně rozmetána - trup jednoho člena posádky byl nalezen v Jablonském lese ve vzdálenosti 400 m od místa neštěstí,... cesta posádky byla z Vídně do Kbel a z Kbel do Prostějova,... za 2 hodiny přijeli němečtí vojáci a zamezili přístup k místu neštěstí, kusy a části těl členů posádky naložili na vůz a odvezli do Žamberka. Rozbité části letadla odvezli zdejší rolníci na nádraží do Kyšperka, vojáci, kteří zajišťovali tuto akci, bylo jich 20, byli ubytováni ve zdejší škole a stravovali se v hospodě u Svobodů (na Orlici).

        • romca
          romca, 1.5.17 18:11:50  
           

          Jedním ze zahynulých byl jeho kamarád.Kamarádili spolu od dětství,oba měli rádi letadla a letání.Jen to mělo jeden jedinný problém.Jejich mámy se nenáviděly a tak to bylo s kamarádstvím těch dvou složité.

          • Erich352H
            Erich352H, 1.5.17 18:30:36  
             

            Luboš byl opravdu jeho nej kámoš, skoro jako brácha, on právě před půl rokem zahynul a od té doby se zdají ty hrozné sny, byli spolu nějak spoutáni, vždyť se oba narodili v květnu, dělilo je jen pár dnů.
            Nakonec se rozhodl zajít za Lubošovou matkou, a zjistit, co bylo mezi jí a jeho mámou, proč spolu tyto také od mala kamarádky celý jeho život nemluvily a téměř se nenáviděly, vždyť měly skoro i stejný život, obě svobodné matky.
            To co se dozvěděl, bylo ohromující, ony spolu v horkém létě toho roku, co naší zemí hřměly pásy ruských vojáků, co nám v noci přivezli bratrskou pomoc s krví nevinných, navštívily vzdálenou tetu Lubošovi matky ve Vídni. Tam se seznámily s jejím synem, jehož otec před jeho narozením zahynul v německém letounu na území Čech, byl jeho pilot,
            vše do sebe zapadlo.
            V tom snu byl totiž ON tím pilotem, jenž se řítil k zemi....
            Sedl do auta a rozhodl se jet přes půl republiky k hrobu Luboše, i přes to, že už se blížil večer. Klížily se mu oči,a najednou byl opět ve svém snu, a poprvé uslyšel,co říká: Pojď k nám, Luboš už čeká, jsem váš společný děda!...a pak už jen bílé, zářivé světlo a..konec.
            Byla to banální nehoda, řidič prý usnul za volantem a čelně se střetl s kamionem.

  • pejsek
    pejsek, 28.4.17 13:54:38  
     

    Poznámka:
    Chtěl bych zdůraznit, že si moc vážím každého pisatele, který do tohoto způsobu psaní je ochotný vstoupit. Pro nezkušeného je to velmi těžké - ta omezující pravidla, ale mne na tomto způsobu psaní fascinuje ten fakt, že se sejde několik vzájemně neznámých lidí a jsou schopni na dálku spolupracovat na společné věci!!! To je úžasný moment! :2: Další přínos je v rozvíjení schopností komunikace a to zejména ve struktuře projevu, kreativitě know how po osobní linii komunikace. Kdo se přestal učit a rozvíjet své schopnosti, začal mentálně stárnout a to my nechceme :2:

    • romca
      romca, 28.4.17 21:31:45  
       

      Napsal jsi to krásně :4:

  • pejsek
    pejsek, 28.4.17 12:59:15  
     

    Setkání po letech.

    Prvopočátek příběhu se odehrál v jedné nejmenované porodnici. Narodila se dvojčata, rodiče je nechtěli a tak byly určeny pro adopci. Brzy si každé z nich odvezli jiní rodiče do odlišných domovů v republice a život dvojčat se ubíral odděleně, nezávisle na sobě, bez informací o tom druhém sourozenci. Leta plynuly, z miminek se stali mladí a dospělí lidé a také se stalo, že adoptivní maminka jednoho z nich umírala na zákeřnou nemoc a na smrtelné posteli vyjevila dceři pravdu o jejím původu. Dcerka zatoužila poznat své dvojče, byl to údajně bratříček a intenzivně začala s hledáním a zjišťováním pobytu sourozence.

    • Erich352H
      Erich352H, 28.4.17 14:21:00  
       

      Hledala dlouho, velmi dlouho, běhala po úřadech,ale nikde ji nikdo nechtěl žádné informace dát. Nakonec se rozhodla napsat do Pošta pro tebe...
      Včera jí dorazila z České televize pozvánka na natáčení...a najednou se jí vše srovnalo.Celý svůj dosavadní život žila jakoby dvakrát, stále cítila jakési rozdvojení. Poté, co jí její milovaná,ač náhradní maminka sdělila rodinné tajemství získávala větší jistotu, že je něco ještě víc. A najednou přijde to pozvání...nikomu ale nepřizná, že se v koutku duše bojí.Ale to těšení se vítězí, musí zvítězit...jaký ten bratr bude?

      • pejsek
        pejsek, 28.4.17 17:19:27  
         

        Nadešel den a odjela do Prahy na natáčení v ČT, přijela brzy a tak si šla čas ukrátit do kantýny ČT. Bylo tam kupodivu prázdno, pouze v rohu seděl nějaký mladý muž. Jeho tvář jí byla povědomá, ale nemohla si vzpomenout odkud. V showbyznysu se dnes pohybuje tolik lidí, že by člověk musel mít v hlavě počítač, aby byl schopný pojmout všechny ty hvězdy, hvězdičky a všelijaké přicmrndávače, co se snaží někam vecpat. Prostředí se jí líbilo, dala si džus a zákusek a bylo jí celkem fajn. Přemýšlela o příštích hodinách, co jí to přinese. Stále ji zaměstnávalo pomyšlení na toho muže, čím jí byl tak povědomý. Potom přicházeli někteří moderátoři známí z obrazovky a tak jí čas rychle utíkal. Nakonec ji vyvolali a ona se odebrala do studia. Na chodbě na ni někdo zavolal, otočila se a byl to muž z kantýny, s úsměvem ji podával její kabelku, kterou zapomněla, poděkovala a úsměv mu opětovala.

        • Mimiane
          Mimiane, 28.4.17 20:06:10  
           

          Když vešla do sálu, přivítal ji potlesk. Teprve teď si uvědomila, že vlastně neví jestli bratra našli a pokud ano, jestli přijal pozvání do Pošty. Jestli vůbec ví, že má sestru.. Komentátorka se jí něco ptá, ona odpovídá, ale myšlenkami je někde tam vpředu za tou stěnou. Srdíčko ji buší až někde v krku, zdá se jí, že nemůže dýchat. A pak to přišlo, obrazovka uprostřed stěny se rozsvítila a rozmazaná silueta začala nabývat na ostrosti.

          • pejsek
            pejsek, 28.4.17 20:34:15  
             

            Silueta na obrazovce nabyla na ostrosti a ona začala vnímat známé rysy mladého muže s energickou tváří. Byl to on,...muž se kterým se potkala v kantýně, který ji vrátil kabelku. Ironie osudu, který si s námi dokáže zahrát občas pěknou partii. Přistoupili mlčky k sobě a objali se. Bylo to vlhké shledání, ale šťastné.

  • pejsek
    pejsek, 27.4.17 09:33:51  
     

    Přítel:

    Pohled na hodiny ji ujistil, že jde pozdě. Nechápala, jak je možné, že se po ránu pravidelně dokázala odhmotnit natolik, že najednou čas skočil kupředu, jakoby z ničeho nic, v rychlosti zabouchla dveře a spěchala po schodech dolů. Před zamčenými domovními dveřmi zjistila, že klíče nemá a že zůstaly za zabouchnutými dveřmi jejího bytu. Bylo jí do pláče. Uháněla po schodech nahoru a zazvonila u souseda a doufala, že bude doma a otevřel jí. Po chvíli intenzivního vyzvánění se ozval šramot, dveře se otevřely a v nich rozcuchaná hlava naštvaného chlapa.
    ,, Co je,...hoří nebo co? " Vybafl na ni.
    Zmateně se omluvila a vykoktala co potřebuje, zavrčel cosi a šel si natáhnout kalhoty, aby ji doprovodil k východu. Když ji pouštěl ven, nezapomněl připojit ironickou poznámku, která ji zvedla adrenalin, ale spěchala.

    • romca
      romca, 27.4.17 09:46:15  
       

      Vyšla na ulici a aniž by se pořádně rozhlédla přeběhla silnici a v tom se stalo!Přijíždějící auto prudce zabrzdilo,ale náraz ji odhodil o pár metrů dál.Ztratila okamžitě vědomí.Ulicí se rozlehl jekot sanitky,kterou někdo z přihlížejících zavol.Odvezal ji do blízké nemocnice na jipku...

      • pejsek
        pejsek, 27.4.17 22:38:06  
         

        Procitla a zprvu nechápala, kde je - až sklonící se lékařky tvář ji přivedla do reality. Nemohla mluvit a celá byla otupělá, lékařka ji sdělovala její zdravotní stav a příčinu. Pootočila trošičku hlavou a viděla ty přístroje, začaly jí docházet souvislosti a zmocnil se jí strach. Později tělo počalo přicházet k sobě a přišly bolesti. Teprve nyní si uvědomila poškození a rozsah. Dny se líně vlekly, většinu prospala a otupěle zírala do stropu, znala každý centimetr. Necítila nohu, nemohla s ní hýbat, zavolala ošetřující lékařku.
        ,, Buďte trpělivá, došlo k částečnému poškození míchy a bude trvat, než se vše dostane do správných kolejí," ujišťovala ji lékařka.,, Bude to běh na dlouhou trať, čeká vás delší rehabilitace v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Zatočil se s ní svět.

        • debri
          debri, 28.4.17 09:36:22  
           

          Uplynulo ještě několik tydnů s pobytem a rehabilitací na standartnim odděleni. Byla neustale posmutněla,připadlo jí,že ji nikdo a nic nemůže pomoci. Proto ani zpravu,že se na rehabilitaci v Kladrubech uvolnilo místo nepřijala s velkým nadšenim. Odjížděla s pocitem,že takový těžky připad jako je ten její stejně nemá šanci...a navíc být takovou dobu mezi samými invalidy jí přislo velmi deprimujíci.
          Prvních pár dní se rozkoukavala v novém prostředi a taky hodně odpočívala rehabilitace jsou fyzicky hodně nárocné.
          Pak začala vnímat lidi okolo sebe a zjištovat,že vlastně oproti ostatnim jeji postizeni neni tak vázne jak jí zprvu připadlo. Že je vlastně bezva,že se dokáže postavit v choditku,že se může sama najíst

          • jednatakova
            jednatakova, 28.4.17 11:57:22  
             

            V Kladrubech čas plynul úplně jinak. Byl to jiný svět,než tam venku. Svět plný zvláštních,mnohdy i tragických lidských osudů,které se vepsaly místním pacientům do tváře. Zjišťovala,že si zde nachází přátele. Něco je spojovalo,něco,co tam venku nikdy nezažila. Vyslechla mnoho příběhů s dobrým i špatným koncem. Nedovedla si zatím představit život tam venku,za zdmi ústavu. Zcela jiný život,plný nástrah,kterých zde byla ušetřena...

    • pejsek
      pejsek, 28.4.17 12:39:28  
       

      no,...chtěl bych připomenout, že každý příspěvek by měl posunout děj kupředu a to ve smyslu - otevřít další dveře pro vývoj děje. Jakmile to jeden příspěvek obejde, ten další to musí nahradit a pokud i ten další to obejde, děj upadá a ztrácí smysl, ani poslední příspěvek to potom nezachrání, protože děj nepůsobí plynule, ale s křečovitým a uspěchaným závěrem. Nikdo z pisatelů by se neměl tzv: vézt, jinak to ti další musí dohnat. Proto počet příspěvků je záměrně na pěti, aby každý musel s něčím přijít a efektivně navázat na předchozí děj. Název je ,, Přítel,, - tedy někdo konkretní a já nabídl toho ubrblaného souseda, který měl sehrát v jejím životě důležitou roli. Ale to je pouze příklad, děj se mohl vyvinout i s jinou osobou, ale zde se to odsunulo do neurčita a nadpis Přítel se propadl do anonymity kolektivu postižených. V příbězích je prakticky důležitá každá věta, která musí něco vystihnout a neměla by se stát pouze vyplněním textu. Udělal bych to asi jinak. Zdravím Debri, doufám, že přijdeš častěji :2:

      • romca
        romca, 28.4.17 13:11:20  
         

        No je to fakt těžký takhle to utnout A ještě sem to psala na mobilu sem u vnuček.

        • pejsek
          pejsek, 28.4.17 13:26:42  
           

          :15: romčo, tvůj příspěvek byl 6stý :15: Musíme si osvěžit pravidla: 5 příspěvků a každý o délce do 10ti vět či souvětí. V tom je pointa a přínos těch omezujících pravidel, protože musíme krátkou povídkou vytvořit zajímavý děj a vložit do něj pokud možno vše, co se jinak vejde do delšího a obvyklého díla.

          • debri
            debri, 28.4.17 13:52:46  
             

            To je fakt a utnout Kladruby je tězky... nak znam dost lidi co tam byli,dějou se tam děsny věci svazka klientů cestou od Piškota,no a ti co i častecně chodi tam ty káry zapomínají

            • pejsek
              pejsek, 28.4.17 13:56:57  
               

              popis situace v Kladrubech několika větami byl v pořádku, ale měl tam být i prostor pro vstup konkretního přítele na scenu a do jejího života

          • romca
            romca, 28.4.17 13:56:39  
             

            Pardon,omlouvám se.

            • pejsek
              pejsek, 28.4.17 13:58:23  
               

              ale jdi ty, tady není za co :2: Učíme se všichni a děláme to rádi proto, aby něco dobrého vzniklo, je to tvůrčí práce a ta ve finále moc potěší srdíčko svoje i ta ostatní :2:

              • romca
                romca, 28.4.17 14:07:40  
                 

                No já sem to psala z mobilu a tak sem na té mrňavé ploše ty příspěvky prostě nespočítala.Jen ten poslední přečetla a napadlo mi,že tam ten přítel prostě není.

                • pejsek
                  pejsek, 28.4.17 14:16:31  
                   

                  to tě obdivuji, já bych to z mobilu nedal

                  • romca
                    romca, 28.4.17 14:21:11  
                     

                    No já sem zvyklá.Komunikuji tak ráda se všemi. :4:

  • pejsek
    pejsek, 24.3.17 20:30:06  
     

    Jarní příběh.

    Díval se skrze zavřené okno do smutné únorové zahrady a napadaly ho různé myšlenky, taková všehochuť myšlenkových pochodů. Už aby bylo jaro, aby se vše zazelenalo tou neopakovatelnou jarní zelení, svěží zelení, dýchající syrový jarní vzduch a přeměňující na teplé ,budoucí a hřejivé letní klima.
    Zavolal Britu domů a dal jí do misky její oblíbené granule a do druhé misky kousek syrového masíčka. Udělal si grog a zavolal sousedovi Jirkovi, jestli se chce stavit na kus řeči s rumem. Jiří nechtěl, měl zrovna dámskou návštěvu a tak náš hrdina příběhu David, položil telefon a sedl si před počítač, kde ve společnosti pětileté fenky labradorky, ležící mu u nohou a žvýkající jeho pravou pantofel, trávil svoje padesátá léta.
    Druhý den potkal Jirku na benzínce a tak vyzvídal, jaké to bylo a jaká je ona. Jiřímu se rozlil po tváři blažený úsměv a výmluvně mrknul na Davida.
    ,, to vííííš,....mohl bych ti vyprávět,....ale houby,...najdi si babu a uvidíš sám kamaráde." David nad jeho slovy přemýšlel ještě v práci a tak nenápadně si představil některé svoje kolegyně, přicházející v úvahu. Jedna mu dokonce nadbíhala, ale protože to je jeho přímá podřízená a co je v domě není pro mně-jak praví dobré pravidlo šéfa,...nic si s ní nezačínal. Cestou domů se stavil v antikvariátu a koupil si něco na čtení, tenká kniha s názvem,,Jarní příběh,,. trochu romantiky neuškodí, pomyslil si doma na gauči a dal se do čtení.

    • jednatakova
      jednatakova, 26.4.17 12:45:40  
       

      Nemohl od knihy odtrhnout oči. Při jejím čtení se mu všechno připomnělo. První neopětovaná láska. Láska plná nesplněných tužeb. Láska platonická a krásná právě tím,že si při jejím prožitku jen představoval,co by kdyby to náhodou vyšlo. Láska plná snů,které sníval každý večer před spaním a každým dnem,kdy se s ní setkal. Byla o dost starší a měla svého muže. A on si tolik přál,aby jednou zazvonila u jeho dveří. Stačilo by jen pár hřejivých slov. Místo toho mu vyrvala ze srdce naději. Otočila s k němu zády a její chlad byl tak strašně mučivý,že si přál umřít. Tenkrát nad ním stáli všichni strážní andělé,takže dnes žije a na tu lásku vzpomíná jen s hořkosladkou pachutí.

      • romca
        romca, 26.4.17 13:01:56  
         

        A pak se to stalo.Bylo to po letech.Od té doby uplynulo snad 15 let.Ano byl tenkrát jiný i ina byla jiná.Teď když ji potkal byla ještě starší,než tehdy,ale u srdce,tam v hrudi ucítil,to,co tenkrát.To, co cítí zamilovaný člověk.Zastavili se naproti sobě.Ahoj řekl jsi to ty.Ano jak se máš?Zeptala se jakoby se nerozešli před patnácti lety,ale včera.Díval se na ni a v hlavě se mu promítali vzpomínky.Řekli si jen pár slov,ale slíbili si,že s3 setkají znovu.

        • Mimiane
          Mimiane, 26.4.17 20:39:11  
           

          Zavřel knihu, vzpomínky byly tak silné, že přestal vnímat, co vlastně čte. Pořád viděl ty smutné oči plné stínů z posledního setkání. Uvědomil si, že vlastně neví, jak celou tu dobu žila, zestárla, ale pořád byla krásná. Zasnil se a přemýšlel, co si vezme na sebe, těšil se na to setkání jak zamilované děcko.

          • romca
            romca, 26.4.17 21:05:36  
             

            A pak ten den nadešel.Bylo krásně.Slunce svítilo a hřálo a on šel naproti té,na kterou vzpomínával a tolik,tolik miloval.Přemýšlel,co si asi řeknou,dřív si spolu říkali úplně všechno,neměli před sebou vůbec žádné tajemství a byli tak nesmírně šťastní.Jeden myslel stále na toho dtuhého,i když spolu zrovna nebyli.Pak byla ta doba,kdy se odcizili a žili každý jinde,nevědli o sobě vůbec nic,jakoby se ani nikdy nepotkali.Ale občas,občas si přece jen v hloubi duše vzpomněl.A tak šel,šel tím prosluněným odpolednem vstříct tomu, co příjde.Přišla.její tvář byla krásná, i když trochu zestárlá,ale stále tak krásná,jak si jiá pamatoval.Vrásky a prošedovělé vlasy ji neubraly nic na jejím kouzelném obličeji,ve kterém tak rád a často,dřív čítal i to,co neřekla nahlas.Došel až k ní a zastavil se.Chvilku se na sebe dívali a pak přišel pozdrav.Bylo to,jako by se rozloučili včera,cítil,jak mu buší srdce,jak se mu zrychlil tep.Nabídl jí rámě a šli.Ani dobře nevěděli kam,ale bylo jim to v tu chvíli úplně jedno.Na tom přece vůbec nezáleželo,záleželo na tom,že jsou zase spolu a že jsou šťastní.

    • pejsek
      pejsek, 26.4.17 21:54:35  
       

      udělali jste mi velikou radost a můj návrat jste oslavili plodnou prací, moc hezké,...tahle temata nikdy neomrzí ♥ :2:

      • romca
        romca, 26.4.17 21:55:29  
         

        To jsem ráda,že se ti to líbí♥

        • pejsek
          pejsek, 26.4.17 21:58:36  
           

          k tvému popisu tváře,...to je zajímavé, viděl jsem některé své lásky po letech a přestože čas jim vyryl vrásky a povadnula pleť, i ta jiskra v oku pohasla, ale přesto byly pro mne pořád žádoucí a velmi krásné,...zvláštní

          • romca
            romca, 26.4.17 22:01:10  
             

            Ano,já to totiž znám :4: :4: to je o tom,co má člověk tam.Tam uvnitř.Víš.

          • romca
            romca, 26.4.17 22:02:13  
             

            A já zase často používám tohle tvé slovo,zvláštní... :4:

            • pejsek
              pejsek, 26.4.17 22:07:16  
               

              používám ho pro něco vyjímečného, těžko popsatelného a tak :2:

              • romca
                romca, 26.4.17 22:47:28  
                 

                Ano ja také,vystihl jsi to přesně.

    • pejsek
      pejsek, 27.4.17 09:36:37  
       

      nemůžu se dopočítat vět v mém prvním příspěvku,...není jich tam jedenáct??? :7:

      • romca
        romca, 27.4.17 09:42:42  
         

        Ano je jich tam 11,máš tam krásná souvětí,umíš!!!!

        • pejsek
          pejsek, 27.4.17 09:47:06  
           

          musíme si dát pozor na ty počty

          • romca
            romca, 27.4.17 09:49:22  
             

            Aha amyslíš,že to vadí??Když je těch vět třeba víc???Já se přiznávám já je nějak nepočítám,začnu psát apíšu tak spontáně,ponořím se do toho,že tohle mne nějak nenapadne,prostě.

  • pejsek
    pejsek, 22.2.17 23:21:47  
     

    Odcizení.

    Šestnáct let se dívala, jak roste, byla s ní od prvních krůčků, slov, vstup do škol, první láska. Dcerka jí dělala radost, hezky se učila a byla spíš poslušná, než naopak. Měla zájmy o všechno možné, baletila, náruživě četla - hlavně v noci pod dekou a kazila si oči. Milovala hory, lyže, ráda se povalovala jen tak u vody, brnkala u ohýnku na kytaru první akordy, romanticky snila. Její otec je opustil hned po jejím narození, zasypal ho zával ve štole, kde pracoval jako hornický záchranář. Byla to těžká doba, musela vychovávat a živit dcerku, sebe a invalidní maminku, měla i několik zaměstnání rozepsaných na své dobré známé, kteří měli pochopení pro její nelehkou situaci. Leta plynuly, dcerka vyspívala a když jí bylo rovných deset, přišla revoluce, která změnila jejich život tak, že ho obrátila naruby. První dva roky to ještě šlo, potom přišli podnikatelé na to, že lidem třeba slibovat a netřeba platit a když, tak se značným zpožděním a přitom byli téměř nepostižitelní. Začalo se jim dařit bídně, dceři nemohla zajistit komfort, jaký měli její spolužáci a kamarádi a ta to nesla velmi těžce-byla nakonec v pubertě. Byla k smrti unavená, vyčerpaná a doma ji čekaly vyčítavé stesky dcery a náročná péče o maminku po dlouhých šichtách. Najednou bylo dceři šestnáct a začala blbnout s nesprávnými kamarády, přišlo peklo.

    • zenika
      zenika, 24.2.17 20:19:19  
       

      Byl konec těch pěkných chvilek, ze kterých čerpala sílu.Byly minulostí večery, kdy si po vyčerpávající práci mohla s dcerkou povídat o všem možném a trochu se uvolnit. Dcera se prostě cítila dospělá a matce to nevybíravým způsobem dávala najevo. Vracela se domů pozdě ,doma nepomohla v ničem, ale stále vyžadovala komfort. Vyhovoval jí "mamahotel" , a vůbec si nevšímala toho, že matce ubývají síly. Když začala brát drogy , začala se měnit i její osobnost. Matka si nevěděla rady a byla psychicky na dně. Pomalu a nenápadně si začala vypomáhat alkoholem. Kdo ví, jak by skončila, kdyby nepřišla pomoc zvenčí...

      • Mimiane
        Mimiane, 1.3.17 19:22:50  
         

        Pomalu otočila klíčem a vstoupila do předsíně, "přeci jen jsem si ten deštník měla vzít" pomyslela si při sundavání promočeného kabátu. Než se posadila, otevřela ledničku a dolila zbytek vína do neumyté sklenky od večera, trápila ji myšlenka na matku, "takhle ji tam nemůžu samotnou nechat, vždyť už se nedokáže sama o sebe postarat" pomyslila si. Přes okno bylo slyšet řádící bouři a tlukot větví po skle ji náhle připomněl Maruščin klapot střevíčků, když se jako malá předváděla.
        Popošla k oknu a a dlouho se dívala ven přes setmělou louku a pastviny, kde tak ráda pozorovala pasoucí se koně. Před očima se jí míhaly větve břízy, které proháněl v divokém tanci obrovský vichr. Připomnělo jí to milou chvilku, když se s dcerkou vracela z porodnice a uvítala ji i tahle čerstvě zasazená břízka. "Stejně rozevlátá jako Maruška" řekla tiše a se smutným povzdechem se vracela do kuchyně, když tu náhle a nečekaně někdo zazvonil. "Maruška má přece klíče," pomyslela si a tak trochu se strachem, šla otevřít.
        Za dveřmi stáli dva muži, jeden byl starší a druhý byl jeho synem, jak se dozvěděla po prosbě, jestli mohou přečkat v suchu tuhle ošklivou bouři. Oba pocházeli z nedaleké farmy a byli milovníci koní, kteří se polekali blesků, vyvrátili ohradu a rozprchli se po okolí. Hezky si povídali a ani nepostřehli, že mezi dveřmi stojí promočená Maruška a poslouchá je...

        • pejsek
          pejsek, 2.3.17 15:12:20  
           

          Pozdravila a sundala si bundu, byla jako vodnice, čůrky vody ji kanuly z pramínků vlasů. Ostatní ji vzali na vědomí a otočili se k ní.
          ,, Moje dcerka, Maruška,..." představila ji. Oba muži se usmáli a postupně se Marušce představili. Nemohla si nevšimnout, že mladý farmář podržel její ruku ve své o něco déle a ona ho za to odměnila přívětivým pohledem.
          ,, Čekáme až přestane lejt," vysvětlil Marušce mladík, ,,...rozprchli se nám koníci a budeme je muset sehnat dohromady. Chtěla by jsi nám pomoci?"
          Dcerka se podívala někam do prázdna, jakoby přemýšlela a po chvíli souhlasně kývla. Překvapilo ji to, její vzdorovitost a nezájem byly pryč. Přestalo pršet a všichni čtyři odešli do stáje pro zbylé dva koně a mladík pro motorku, na kterou posadil Marušku a rozjeli se do různých stran hledat rozprchlou skupinku koní.

          • romca
            romca, 3.3.17 09:18:33  
             

            Déšt přestal smáčet krajinu a vítr se uklidnil.Dojeli s Maruškou k malému lesíku.Tam ležel hnědý koní a zdálo se,že se nehýbe.Zastavili o kousek dál a pomalu se přibližovali ke koníkovi.Nehýbal se,jakoby spal.Maruška cítila,jak má strach.A v minutě se jí vybavilo,jak ona sama zacházela se svým život,jak i ona mohla skončit,ležící a nehýbající se.Jak asi bylo mamince,když ji tak trápila!Pak došli ke koníkovi,žil!Zvedl hlavu a podíval se na ně.A maruška cítila,že to tak mělo být,že jí chtěl koník,nebo někdo tam nahoře,říct....A to byl ten moment,kdy se v ní vše zlomilo a celé se změnila.Koník měl jen poraněnou nohu a tak se o něho postarali a on se na farmě uzdravil.Maruška se po čase vdala za onoho mladíka se kterým koníka našla a maminka byla moc ráda,že život se přece jen dá žít. No,nevím...

    • pejsek
      pejsek, 3.3.17 09:26:28  
       

      moc pěkné zakončení romčo♥

      • romca
        romca, 3.3.17 09:34:23  
         

        Děkuji♥

      • romca
        romca, 3.3.17 09:44:20  
         

        Omlouvám se za chyby :11:

        • pejsek
          pejsek, 3.3.17 09:58:23  
           

          to neřeš, chytrej si to domyslí a hlupák to nepozná :15:

          • romca
            romca, 3.3.17 11:12:23  
             

            :1: Hezkýý,no tak děkuji,příště se polepším,slibuji.

            • pejsek
              pejsek, 5.3.17 11:39:23  
               

              neslibuj,...slibem nezarmoutíš :15: