Děti s ADHD

Otevřená diskuze | Kategorie: Zdraví a nemoci
osoba (2018-06-02 12:37:30)delfinsk (2018-06-01 22:30:05)krudox (2018-06-01 19:22:28)jmsw (2018-05-30 23:16:59)cernica (2018-04-06 20:12:13)barb19 (2016-10-01 18:38:07)Cordell (2016-08-05 01:09:36)romaneta1988 (2016-05-27 18:17:53)
Děti s ADHD
Založeno: 25. 5. 2016 | Příspěvků: 185 | Členů: 8

Jde dítě s ADHD spát a počítá ovečky..Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééj makaréna! :D

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • delfinsk
    delfinsk, 18.5.18 08:31:37  
     

    https://www.maminka.cz/clanek/nejcastejsi-tresty-kterych-se-dopoustime-na-detech-a-moc-nefunguji?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    "Krásně" napsaný článek, který uškodí kde může.

    • delfinsk
      delfinsk, 1.6.18 19:03:15  
       

      Typicky „SPRÁVNÝ MODERNÍ FANATICKÝ“ článek, jak je všechno špatně. Prychický nátlak na rodiče, že ničemu nerozumí a musí se pouze neustále řídit radami odborníků, nejlépe je neustále vyhledávat, jinak…by následovala nevyřčená hrozba trestu dospělým. Ale děti se nesmějí trestat. Výchova by měla být příprava dětí na dospělost. Pak tedy netrestat je neseznamovat děti s realitou dospělého života. Správná je nevýchova. Tam se netrestá. Ale v dospělosti se ten jedinec zblázní, asi jako skoro já teď z těch úvah..

      Když dva dělají totéž, není to totéž.
      1. BĚŽ DO KOUTA… nemusí být pouze snaha o BOJ mezi dítětem a rodičem, ale rozumné rychlé ukončení kolizní situace výhodné pro všechny strany. Pokud se 2 děti perou a rozbijí skleněný předmět – pak jejich oddělení do různých koutů zabrání další rvačce, umožní uklidit střepy a pak pohovor s jednotlivci. Souhlasil bych, pokud by mělo jít o časté, zbytečné, dlouhotrvající, bez následujícího pohovoru atd.

      Trestáte děti? Chyba! Místo lítosti pak cítí potřebu se mstít
      2. PŘES ZADEK … Nelze šmahem házet do jednoho pytle pojmy trest, přes zadek a facka. Facka nemusí být POUZE úlevou vlastní zlobě. ÚLEVA VLASTNÍ ZLOBĚ je mnohem širší pojem a tam je důvod k potředám dítěte se mstít. „Teď nevotravuj, až někdy, běž si hrát a nepřekážej, nevidíš že mám práci, atd,atd. Trest a facka (není-li vedena zlobou) ani duševně nemocné děti neberou jako nespravedlnost (oproti některým dospělým).

      3. IGNORACE DÍTĚTE
      Je běžná nenásilná forma praktického seznamováním dítěte s jeho chováním při trucování (bez boje,zloby a zbytečného prodlužování a stupňování). Zmínka o „odborníkovi“ pro dospělé zde nemá co dělat.
      4. SRÁŽENÍ
      Volil bych trošku jiný název, spíš vnášení zmatků, ale budiž. Těch výroků je daleko víc a nemusí být pouze výbuchem emocí, ale i snahou vyjádřit lásku atd. „Já jsem měla o Tebe takový strach, slib mi, že už víckrát nic podobného neuděláš, atp.“ I zkušený dospělák naletí podvodníkovi atd. Slovíčko „snaž se, zkoušej“ vyhnout se problémům o kterých se hovořilo, je rada a ne nesplnitelný příkaz – psychické vydírání.
      5. PŘIPOMÍNÁNÍ PROHŘEŠKU

      Připomínáním prohřešku se nemusím nutně a zákonitě vozit po dítěti a nemusím mít problémy se sebevědomím. Dostal jsem po delší době do péče syna ve velice zbědovaném stavu. Kromě jiného neustále všechno zapomínal a každý den přinesl ze školy minimálně jednu poznámku. Řekl jsem mu, že za to nemůže. Dostal peníze na zakoupení „slovníčku“ , který si ale musí zakoupit sám, protože je to jeho pomůcka, tedy jeho starost. Stále nosil poznámky, stále odpovídal, že si slovníček ještě nekoupil. Stále jsem podepisoval poznámky s gestem pochopení a slovní poznámkou „ zkus zítra nezapomenout“. Po týdnu si slovníček koupil, asi 3 dny používal a problém zapomínání zcela zmizel. Gesta jsou pro děti mnohem přijatelnější, než slovní vysvětlování.

  • cernica
    cernica, 29.3.18 20:32:19  
     

    Dívám se, že tu je pusto a prázdno :4: ...dnes jsem byla na velmi zajímavém školení ohledně ADHD. Co vaše ratolesti? Už není třeba diskutovat?

    • krudox
      krudox, 29.3.18 21:06:02  
       

      :2: čím starší, tím zlobivější...

      • cernica
        cernica, 29.3.18 22:52:45  
         

        A jak to zvládáte? :4:

        • krudox
          krudox, 30.3.18 10:16:37  
           

          jak kdy, celkově to jde...

          • cernica
            cernica, 30.3.18 12:16:28  
             

            Včera jsem si potvrdila to, že stejné zkušenosti mluvila i paní školitelka...děti s ADHD mají řadu perfektních vlastností, i když je s nimi tak těžké "vyjít"....jsou velmi kreativní. Ve hře jsou ti dominantní a chtěli by tu hru řídit. Pokud mají výbuch vzteku, máme je nechat být a až odezní, Všechno s nimi pak probrat v klidu...kolikrát nás schválně vytáčejí až do rozčílení, je to z důvodu, že cítí jistotu a oni ty jistoty prostě vyhledávají....tak když si večer řekneme, nechci po něm zítra řvát, musím jít na to jinak....a prostě se celý den vytočit nenecháme...budou v tom prudění zřejmě přitvrzovat, až nás dostanou do toho vytočeného stavu, protože ten pro ně znamená tu jistotu, která následuje po zlobení :-). Ne, že by jim to dělalo dobře, ale jsou zvyklí na určité vzorce našeho chování a oni prostě cítí, že i když se na ně zlobíme, oni vědí, za co to bylo...já mám zkušenost i tu, že nemá cenu jim něco ve vyučování dlouze vysvětlovat, prostě dávat jasné krátké instrukce - otevři sešit...když nereaguje, že má psát, řeknu jenom pero...3 řádky...to funguje...a pokud je dítě ve stavu, kdy není schopno nic dělat, nechat ho chvíli být, až i ten apatický stav přejde... :4:

            • krudox
              krudox, 30.3.18 12:23:40  
               

              a kolik jich máš ve třídě s ADHD?

              • cernica
                cernica, 30.3.18 12:28:57  
                 

                Většinou kluka, 1-2, ale mám tam i jiné poruchy, nebo slabé nadání a je to v počtu 24, bez jediné asistence, takže fakt se zapotím. Upřímně, všichni se zabývají dětmi s poruchou, ale na nadané děti a bez poruchy už nemám tolik času, kolik bych potřebovala....a inkluze? Škoda mluvit. Další práce pro kantora, na asistenty není peněz a pokud se nějaké najdou, nejsou dobří asistenti... kdo by to šel za pár tisíc dělat? Takže se školí třeba prodavači, kteří mají za 5 měsíční kurz být k ruce učiteli....

                • krudox
                  krudox, 30.3.18 12:31:57  
                   

                  tak to se určitě dost zapotíš a asistenti by ta být měli, no jo, mají za to málo...

                  • cernica
                    cernica, 30.3.18 21:41:16  
                     

                    Měla jsem po téměř 32 letech praxe v loňském školním roce asistentku. Ovšem z celého škoního roku tam byla tak 4 měsíce, furt marodila ona nebo její děti.... :4:

                • delfinsk
                  delfinsk, 30.3.18 16:32:32  
                   

                  Požadavek na kvalitní hromadnou výuku s individuálními přístupy k rozdílným jednotlivcům - je lépe nehodnotit. Klobouk dolů, že ještě tu profesi zvládáš.

                  • cernica
                    cernica, 30.3.18 21:42:04  
                     

                    To ani nejde, to je utopismus. Vždycky bude někdo v nevýhodě. :4:

                • osoba
                  osoba, 1.6.18 13:57:42  
                   

                  Doporučuji prostudovat a použít knihu ZAPNĚTE SI MOZEK (Dr. Caroline Leaf, vyd. Universe press Zlín). Autorka je odbornice s letitou praxí a zkušenostmi s vlastní metodou, která velmi prospívá lidem s jakýmkoli poškozením mozku (nemocí, stářím, drogami, vrozenou vadou,...) vč. ADHD, autismu atd.

            • delfinsk
              delfinsk, 30.3.18 16:20:35  
               

              Hluboko v minulém tisíciletí kamarád vodil žákyňky pedagogické školy na praxi do družiny a vždy měl dlouhý proslov. Je tam jedna velice dominantní prvňačka, kterou musíte okamžitě zaměstnat, jinak ona začne ovládat Vás. Všem bylo vše jasné. Když se otevřely dveře, ozvalo se radostné: „ Ahoj strejdo! Holky pojďte sem, tady je…“ a bylo po autoritě. Naše holčička vždy zvítězila. Pan profesor žákyňky nepeskoval, nedával jim špatné známky, ale když přišel na kafe, tak nás bavil příhodami, ze kterých jasně vyplývalo to, co jsme doma znali. Studentky se učily ponechat dítěti POCIT jeho dominantního postavení a zároveň tlumit nadměrné aktivity nebo nepřiměřené reakce nekonfliktním způsobem.
              Nejednou mi velice dobře pomohla v „neřešitené“ situaci (kdy bylo třeba rychle zkoordinovat myšlení rozdílných lidí), kde ona sama svými rychlými nesrozumitelnými slovy vnášela další zmatek. Stačilo : „ prosím, já Ti nerozumím, každému říkej, co má udělat a počkej, až to udělá“. Zpravidla nebylo co zlepšovat, ale nejen to. Holčička svým myšlenkám musela „ubrat plyn“, aby to druzí pochopili, ale zároveň si začala prakticky uvědomovat, že ta pomalá koordinovaná činnost přináší úspěch – samovýuka. I zde platilo, že nemá cenu dlouhé vysvětlování, ale krátké (nekonfliktní) příkazy = stejná zkušenost.

              • cernica
                cernica, 30.3.18 22:01:25  
                 

                Jj, přesně tak....on ten Komenský byl prostě génius. Jeho zásada důslednosti je absolutně nejlepší. Nastavit jasné hranice a důsledně kontrolovat, zda je děti dodržují...jednou člověk poleví a už si to to děcko pamatuje...co se týče (nejen dětí s ADHD , i když ty jsou v tomto směru výborné)přesvědčování ze strany dětí, proč nechtějí a nebudou něco dělat a hledání argumentů s následnou snahou manipulace dospělého, je doslova brilantní :14: . Ale člověk prostě NESMÍ polevit.

                • delfinsk
                  delfinsk, 30.3.18 23:01:22  
                   

                  Jednoduchá finta. Dospělý by měl vydávat jen tolik příkazů, kolik jich dokáže důsledně kontrolovat a vyžadovat. Ostatní překopat na rady.

                  • cernica
                    cernica, 31.3.18 18:29:02  
                     

                    přesně tak :4:

                • delfinsk
                  delfinsk, 1.4.18 08:40:09  
                   

                  K tomu: „nastavit hranice“. V dlouhodobém horizontu by hranice neměla být neměnná!!! Ale posouvání hranic nesmí být ovlivňováno vzdorováním dítěte, ale úvahou dospělého s následným krátkým zhodnocením změn ve znalostech a zkušenostech dítěte. V podstatě pochvala, ale beze slov: „no vidíš, jak jsi hodný, za to teď už můžeš…“ apod.
                  Ale!!! Je docela vhodná ještě jedna hranice, která je postavena pro NEdodržování!!! (Třeba, dítě si nesmí šeptat: „nebudu poslouchat“.) Tresty za překročení jsou přesně definované a absurdně zveličené. To umožňuje oběma stranám „vyvolat děsný konflikt“, do kterého se nepatrně vsune ožehavý akutní problém (který se jen zviditelní, ale neřeší) a ukončí se vynesením trestu, který se také nesplní. Tím se jednak zviditelní důležitý problém pro obě strany, odbourá se napětí a je připravena půda pro zdárné jednání.

                  • cernica
                    cernica, 5.4.18 20:51:44  
                     

                    Každý den musím ve škole napravovat nedůslednost rodičů :4: . To byste se divil, kolik děcek skáče rodičům po hlavě , a to nemají žádné ADHD...pak se rodiče diví, že ve 4. třídě si s děckem nevědí rady :4: .

                  • delfinsk
                    delfinsk, 6.4.18 11:10:36  
                     

                    Nedivil, i když se hodně dlouho důchodcuju, mám oči, vidím ty nesmyslné "rady" o "kamarádském přístupu" k dětem, kdy nemůže vznikat přirozená autorita, kterou si mnozí ("odborníci" a následně i většina laiků) pletou s nežádoucí diktaturou a ba dokonce i propagují nevýchovu!!! To se zvrtává v anarchii, která ale rodičům nevyhovuje, nahradí to diktaturou a děti se učí proplouvat v teroru a ... Tak to vypadá, když lůza určuje směr.

      • delfinsk
        delfinsk, 30.3.18 23:34:21  
         

        Kdysi jeden primář na dětské psychiatrii prohlašoval, že dospělí pojmenovávají „zlobením“ normální správné obranné reakce dětí proti špatným příkazům dospělých.

        • cernica
          cernica, 31.3.18 18:28:43  
           

          to je zajímavá myšlenka :4:

          • delfinsk
            delfinsk, 31.3.18 21:57:53  
             

            Krásná ukázka je text odborníka. „Mám vystudované učitelství 1.stupně se zaměřením na speciální pedagogiku. Panický strach z vody a z hloubky lze považovat za něco, co vybočuje z normálního chování jedince. Jeho příčina může být již v prenatálním období nebo se postupně vyvine následkem nějaké události. Tím vzniká u jedince psychická bariéra. Zda se ji podaří odstranit či zmírnit, záleží mimo jiné i na osobnosti jedince, který tímto strachem trpí. Lze to v podstatě zobecnit nejen na strach z vody“.
            Pud sebezáchovy je něco, co vybočuje z normálního chování jedince? Kdysi jsem během jednoho školního roku učil plavat dětičky. Specializoval jsem se na děti se strachem z vody. Při stejném počtu výukových hodin (u mne se všichni- 15 - naučili plavat) jsem měl o 2 plavce víc než kamarád, který měl oficielní zkoušky. On měl 10 lekcí pro 10 dětí. Já jsem jel na 2 lekce po dvou dětech. Ale splývání jsem s nimi dělal jako poslední úkon, až když už se ve vodě bezpečně pohybovaly a poslední strachy zmizely. Ta psychická bariera je u dospělých, ne u dětí.

            • cernica
              cernica, 5.4.18 20:55:32  
               

              Když vezmu, jak jsem se plavat učila já, tak mně pomohla teplá voda...ve studené mi to nikdy nešlo, ale když jsem byla v krytém bazénu, kde jsem nohama cítila zem a byla teplá voda, tak to bylo O.K....u mě ve třídě se panicky bojí vody ti, kteří nemají doma dobré zázemí, chybí jim základní lidské potřeby a pocit bezpečí ze strany rodičů - např. dítě alkoholiků.

              • delfinsk
                delfinsk, 6.4.18 18:12:52  
                 

                Ve vzkazníku máš popis toho, co jsem s dětičkama při výuce dělal. Sem by to bylo dlouhý. Pokud by někdo chtěl, ozvi se ve vzkazníku.

                • cernica
                  cernica, 6.4.18 20:12:13  
                   

                  jj, díky :4:

  • cernica
    cernica, 19.9.17 20:50:31  
     

    Pozitivní zpráva...chlapec, co má ADHD se nyní ve 3. třídě výrazně zklidnil...nebral nikdy léky, ale prostě jeho nervová soustava dozrává a i když už 5. 6. hodinu je k neudržení, dopoledne v rámci svých možností maká, jak může :4: ...pěkný večer i dny s vašimi dítky!

    • delfinsk
      delfinsk, 20.9.17 20:52:09  
       

      Krásná zpráva, ale přeci jen bych se zeptal. Co mu asi pomohlo bez léků se zklidňovat? Je v té třídě s ADHD sám, měl (má) osobního asistenta, změnil se přístup rodičů, změnil se pedagogický přístup. Jak reagují jeho rodiče na neklid a jak Ty? (Stačí náznakem.) Věk může hrát dosti velkou roli, ale sám o sobě by asi nestačil. Díky.

      • cernica
        cernica, 21.9.17 18:13:04  
         

        Nevím, nakolik se změnil přístup rodičů, ale každopádně je jiný. Nebydlím s nimi. Taky mi ten kluk přijde vyzrálejší, ale to už jsem psala. Nástup děcka ze školky do školních lavic je náročný. Jde z hraní rovnou do práce v sedě a tam musí vydržet.
        Můj přístup je stejně profesionální jako předtím, mám dost zkušeností :4: .
        Je bez asistence.

  • cernica
    cernica, 12.12.16 21:31:11  
     

    https://www.youtube.com/watch?v=OwS0_zhTxlg

    • delfinsk
      delfinsk, 26.6.17 16:13:53  
       

      Přiznám se, že jsem to doposlouchal s velkým sebezapřením. Ta „převážnělá“ póza bez kousku lidského normálního (tedy i veselejšího) tónu působí dojmem nutnosti bez jakéhokoliv odklonu plnit přesně striktní příkazy… … !!!
      Ale zcela opačný je obsah sdělení. Kdyby to bylo v písemné formě, tak jen lakonicky napíšu:„ klobouk dolů“.

      • cernica
        cernica, 2.8.17 22:36:55  
         

        njn, šlo o obsah...jinak samotní psychologové poradit umějí, ale!...oni nemusí pracovat s 25 ti děcky najednou, když mají 1, to se to mluví :4: .

        • delfinsk
          delfinsk, 3.8.17 22:51:11  
           

          Už hodně dlouho v minulém tisíciletí jsem sám míval střídavě 1-3 děti, ale i skupiny 15 dětí. Dětičky měly dláta,knejpy, nože, nůžky... Zatím co jinde se chování těchto dětí hodnotilo, u mne vše probíhalo bez hodnocení chování -tedy i bez ev. sankcí za přestupky. K problémům docházelo, ale... nepamatuji se, že bych řešil nějaký úraz (ani neúmyslné říznutí nožem, či u děvčat píchnutí jehlou). Pracovní léčba na dětském oddělení PL. Pan primář v tu dobu studoval ještě psychologii, dobře mi radil a nezarazil moje blbnutí - začal jsem se učit kouzlit. Když dvouhodina velkých skupin proběhla v klidu, pomalu vzniklo nepsané pravidlo, že bylo na závěr kouzlo (měl jsem čas se připravit). Ze strachu, aby nenarušily kouzlo, hlásily se dětičky hned v počátcích neklidu (zpravidla se dalo zvládnout bez "injekce", ale i pokud byla nutná, nemusely být dávky nijak vysoké) a kouzlo bylo. Vzpomínám na střední škole jsme na anatomii tenkrát neměli učebnice, paní Dr "jela jak mezinárodní rychlík" přednášela tak, že jsme pomalu nestíhali si psát poznámky a pak ... začala vyprávět detektivku. V nejnapínavějším udělala opáčko, dovyprávěla detektivku a začala tvrdě zkoušet. Pak nabrala znovu dech, kouřilo se nám od pera a opět detektivka. Nejen že jsme se něco naučili, ale měli jsme k ní (o pár let starší, hrbaté a malé osobě) velký respekt. Atdatd. Žádné tlusté knihy nemohou obsáhnout všechny možnosti a právě individuální "blbosti" napomáhají budovat osobní autoritu (o čemž se prakticky nepíše), spíš se to zamlčuje a potlačuje, aby se daly "kontrolovat správné postupy". Proto potom i závěr, "že se jim to mluví, když mají 1 dítě". Ty správné postupy jsou dobré, ale musí ponechat prostor i pro spokojený život prošpikovaný něčím jedinečným, což "převážnělá póza" neumožní, ale navíc svádí k nesprávným závěrům. Dovoluji si tvrdit, že tu a tam se najde i psycholog s velkým "Č" - člověk :7:

          • cernica
            cernica, 5.8.17 20:25:24  
             

            To je moc pěkně napsané...při letošní cestě do Skotska jsem si nemohla nevšimnout skupiny dětí předškolního věku, bylo jich 20 a 6 pedagogických pracovníků, takže někdo měl na starosti 3 a někdo 2 děti...v letadle jsem pak povídala s jedním mladým klukem, který jel navštívit svoji dívku. Ta pracuje jako asistentka pro autistické dítě, jsou na něj 2 dospělí....v ČR - 1 učitelka může mít až 32 dětí, kde se v kolektivu vyskytují děti s poruchami učení a chování, či jiné problémy....sice v rámci prosazení inkluze mohou být ve třídách asistenti, ale kde je vzít. je jich málo nebo nejsou kvalifikovaní či mají jen několikaměsíční kurzy a předtím třeba pracovali fyzicky...

            • delfinsk
              delfinsk, 9.8.17 12:19:56  
               

              Ještě vzpomínka na základní školu, v sedmičce jsme dostali na matematiku učitele, který prošel koncentrákem, byl nesmírně přísný k sobě i druhým (jako mnoho dalších, tvrdost je naučila přežít). Rozdělil třídu na jedničkáře, trojkaře a pětkaře tak, aby jedničkám bylo o 1-2 víc. Pak každý pětkař musel zvolit svého jedničkáře, se kterým psal domácí úkoly. Vydupal pro přespolní, že dělali úkoly ve škole buď hodinu před, nebo hodinu po vyučování. Soused z lavice si vybral mne, úkoly jsme dělali před vyučováním. Např.: dělali jsme úkol z odmocňování a zjistil jsem, že nezná násobilku sedmi. Začal jsem s ním opakovat násobilku. Když přišla matematika, oznámil jsem, že jsem změnil úkol. Kamarád byl ohodnocen za práci s násobilkou tak, jako kdyby násobilku zvolil učitel. Pětkaři stačili trojkařům a my jsme se navzájem učili hledat, jak nově naučenou látku hned vysvětlovat druhým. Protože šlo o poznání a znalosti, nebyl tam prostor pro opisování či jiné podvádění, ale ani tam nebyl prostor pro nějaké povyšování se, protože ti pětkaři v matyce vynikali zase v jiném. Když dítě něco vysvětluje dítěti, je to efektivnější, než když se o to snaží dospělí.
              Vytanula mi na mysli situace, kdy jsem byl se synem (kterého jsem dostal do péče 2,5 roku po rozvodu ve velice špatném stavu), na druhé (a poslední) návštěvě u dětské psychiatričky. Paní doktorka sepsala zprávu, pak si sedla vedle desetiletého syna, přečetla mu (přeložila z latiny) co napsala, vysvětlila co se dělo, aby věděl, kdyby se znovu dostal do podobné situace, jak se bránit. Pak mu jen poblahopřála, že už neobjevila jediný problém. Při odchodu k paní doktorce přiběhla nešťastná vysokoškolačka a začala překotně popisovat svoje problémy. Paní doktorka se obrátila na syna s prosbou: „ Prosím, vysvětli jí to“. To, co ona synovi vysvětlovala 3 minuty, zvládl syn za 10 vteřin. Paní doktorka tu podstatu také sdělila za 10 vteřin, ale musela přidat co kdyby…. , kdyby se… , pokud by … atd. Vysokoškolačka vykulila oči, bylo vidět, že jí chybí ta „omáčka“. Toho prcka se ptát nemohla, paní doktorka od toho dala „ruce pryč“. Začala SAMA !!! přemýšlet, a pak z ní vypadl dotaz směrující k zásadnímu – dosud nevyřčenému- problému a … bylo po nutnosti nadále navštěvovat psychiatrii. Rozumná paní doktorka, nepřeceňovala, ale ani Nepodceňovala, nepřikazovala ani NEpřehlížela, prostě prachvobyčejnsky normální a příjemná Žena.

              • cernica
                cernica, 22.8.17 08:48:43  
                 

                K celému příspěvku napíšu toto- oba lidé na správném místě :4: .
                P. učitel logicky rozdělil děti podle schopností, což je v dnešní době nemožné. Okamžitě bych z toho měla problém, že jsem někoho označili za průměr či pětkaře.že je to diskriminace :4: .

                • delfinsk
                  delfinsk, 25.8.17 20:34:25  
                   

                  Někde diskriminace, u sousedů https://www.novinky.cz/zahranicni/447034-polsko-rusi-gymnazia-kaczynskeho-ruka-sevrela-uz-i-skolstvi.html , atd.
                  Jako mnoho jiných, i slovo „řídit“ je vysvětlováno a chápáno dnes jako absolutní nadvládí bez kouska vlastní pokory (a to ve velice širokém spektru). Díky vjedě zaniká věda, díky zřízeným příkazům odmítáme i dobře řízené příkazy, okrašlovací spolek odrášlí krásně bílou opravenou kapličku malůvkou šílence v deliriu, prostě babylonská kultura je na výsluní.
                  Od dětství jsem byl vychováván k úctě ke všem, tedy i nemocným tělesně či duševně. Mezi úctu a slepé plnění přání osob s problémy nepatří rovnítko, ale „hrobnítko“. Podle těchto „právotvůrců“ (aby byla zajištěna spravedlnost) slepci – opilí - nafetovaní jsou také diskriminováni, když nesmí řídit automobil, označení aut invalidů je také diskriminační, OH jsou též diskriminační – dělí vítěze a poražené. .. Doooooooooost!
                  Každá doba má své problémy. Už kdysi dávno Marcus Aurelius napsal (už tu knížku nemám, jen co si matně vzpomínám): „Nadávají Ti, spílají Ti, co to vše, zůstává-li Tvá mysl čistá?“ Čistou mysl přirovnává ke studánce, která i kdyby do ní naházeli bláta i hnoje, po čase se vyčistí a nepřestává vydávat pitnou vodu. Prostě nenechat si vnutit špatnou náladu.
                  Problém je výklad moudra – s blbcem se nehádám. To je skutečně zbytečné, ale … je též špatné upadat do deprese a nečinnosti, nebo spadnout do „nastražených“ osidel. Je to často hodně náročné a přemýšlení je dobrý pomocník, tak o Tebe strach nemám.

  • cernica
    cernica, 24.11.16 17:49:10  
     

    Dlouho tu nikdo z vás nic nenapsal...tak tématu...kluk s ADHD si chodí sám kupovat svačiny...na tom by vůbec nic nebylo, jenže on si místo svačiny za peníze, které mu maminka ráno dá, nakoupí energetické bomby typu Coca coly, bonbónů a jiných nevhodných blbostí, takže je pak ještě hyperaktivnější a doslova jak utržený z řetězu. Máte s těmito výrobky u svých dětí taky nějaké zkušenosti? Nebo hlídáte, co dětí sní a vypijí?

    • delfinsk
      delfinsk, 26.11.16 21:05:48  
       

      Všechno špatné pro něco dobré.
      Zkusme to trošku obrátit. KAŽDÉ dítě si začne někdy samo nakupovat svačiny, každé dítě někdy podlehne svodům, u každého dítěte dochází ke změnám. U dětí s ADHD jsou markantněji vidět. Tady jejich rodiče mají výhodu rychlejších odhalení prohřešků.
      Ale podávat dítěti příliš informací se nevyplácí. Pokud dítěti poodhalíme, že jeho zvýšený neklid prozradil jeho „podvod“, šance této jednoduché kontroly zmizí – dítě začne disimulovat.
      Osvědčila se mi zaklínací formulka : „Proč? Mohl bych začít vyjmenovávat 99 důvodů. Ty vyjmenované důvody nenastanou a Ty budeš mít pocit, že Ti nebezpečí nehrozí a BÁC. Dostaví se stá varianta na kterou jsem zapomněl. Nejsi hloupej, zkus přemýšlet jaké nebezpečí by Ti mohlo hrozit a popovídáme si o tom“.
      A hurá, dítě samo odhaluje své znalosti a postřehy, které se pak snáze korigují, protože jde o debatu, poznávání a ne hádky a zákazy.
      Na druhou část dotazu neodpovím, nemám velký přehled o dnešních lákadlech.

    • jmsw
      jmsw, 4.12.16 01:00:54  
       

      Nám v tomto pomáhá informovanost. V klidu vysvětlit, co je v tom obsažené, co to způsobuje, jaký to má vliv na něj. Když nevěří, tak po prohřešku ADHD stačí jen říct: "Ty sis zase dal...". Po jeho přiznání už jen stačí se usmát a říct: "Tak vidíš, jak si přiděláváš problémy". Tím to většinou hasne. Sám má zájem se ukočírovat a na tom stavíme. Možná je to i tím, že už je mu 10let.

    • cernica
      cernica, 5.12.16 22:09:13  
       

      Oba máte fajn příspěvky a názory...bohužel je něco jiného, když žijete třeba s dvěma dětmi,tím pádem máte daleko víc prostoru na diskutování a hledání odpovědí na "proč"...ne, že by ve škole nebyl prostor k diskuzi, to určitě je, ale když v té třídě máte 25 děcek a kromě diskuze je hlavně musíte něco naučit, tak ten prostor musíte spravedlivě rozdělit mezi všechny děti....a ty děti s ADHD vyžadují extrémně hodně času a pevné nervy...nejen kantora, i spolužáků, jim to chování děsně leze na nervy, nepochopí, co je tak složitého, aby nedokázalo dítě s ADHD dodržet třeba jednoduché pravidlo chování...no a s tím energetickým nápojem je jak "elektrická myš" :15:.
      Každopádně je pravda, že holt někdy se samo musí naučit nakupovat, zakopnout, poplést to, jinak se jako člověk nevyvíjí a nevytvoří si vlastní zkušenosti. A to si musí "okusit" všechny děti, děti s ADHD nevyjímaje. :4:

      • jmsw
        jmsw, 6.12.16 00:10:38  
         

        To byl jen pohled z pozice rodiče :2: Je jasné, že náš přístup musí být jiný. Já mám doma dítě, ale jen jedno, a i když má ADHD, tak je pořád jen jedno.
        Teď jsem si vzpomněl na jeden případ Fandy. Onehdy si stěžoval, že měli na supl učitelku od páťáků - Janičku. Ptal jsem se, co se mu nelíbilo. Prý je hrozně hodná, nehubuje, nekřičí... ale mluví hrozně potichu. A když jí chtějí rozumět, co jim vykládá a co po nich chce, tak musí být ticho :1: Ani zlobit se prý nedá :1: A když chce někomu něco vytknout, tak na něj jen smutně kouká a potom mluví ještě tišeji... Pravdou je, že když se jde po chodbě během vyučování, tak je to od počátku jediná třída, kde je v době vyučování stálé ticho. Přitom má dvě děti s ADHD. A oba kluci jsou na práškách. Ale aby se ukázalo i něco jiného na Janičku, tak její syn platí na té samé škole za největšího raubíře :2:

        • cernica
          cernica, 6.12.16 06:54:04  
           

          Jj, to je známá metoda, když děcka zlobí, schválně ztišit hlas, děcka se ztiší taky, ale v každé třídě to nefunguje, nebo jen občas. Záleží na složení třídy. :4: A každá třída je fakt jiná. A mít děcko s ADHD na prášcích je mnohem lepší než bez nich, protože ty prášky tlumí projevy hyperaktivity a podporují pozornost. Já mám děcko bez prášků, takže síla :6: . Ale nedivím se ani rodičům, prostě ho nechtějí krmit léky, asi jim to p.doktorka nevysvětlila úplně nejlíp. Každopádně Janičce palec nahoru. :4:

    • krudox
      krudox, 26.6.17 12:53:10  
       

      u mého syna typické, oběd nikdy nemuže dojíst, ale sladkosti by do sebe rval pořád...

  • cernica
    cernica, 11.9.16 09:17:22  
     

    Nazdárek, tak co vaši miláčci, jaký byl po prázdninách nástup "ke strojům"? :1:

    • Dopaminka
      Dopaminka, 11.9.16 09:35:37  
       

      Myslíš děti? :1:
      Tak ono je pro ně lepší, když mají ten rytmus dne nějak jasně daný, je to pro ně jistota. A co si budem povídat, pro nás rodiče i úleva, nemuset vymýšlet neustále program hyperaktivním dětem.

      Vzpomínám si takhle jedno léto jsem byla úplně vyplivnutá, celou dovolenou na mě mladší syn (tenkrát asi šestiletý) visel a pořád chtěl, ať mu organizuji čas. Jinak s ním nebylo k vydržení. To byla dovolená, ze které jsem se v práci pak ráda "léčila" prací, to fakt nešlo. :8:

      Nyní, jak jsou velcí, je to mnohem lepší. proto vám chci dodat naději-možná bude lépe i u vás. :13:

      • cernica
        cernica, 11.9.16 09:42:31  
         

        Háááá, teď to mám ve škole :14: :14:
        Se divím, že jsem za těch 30 let nemusela navštívit chocholouška...protože ty přesně popisuješ to "vyplivnutí" a teď si vezmi, že tam mám 25 dětí a kromě 2 s ADHD jsou tam s poruchou učení nebo tak slabí, že bez mé pomoci se vůbec neobejdou.
        Ale máš pravdu, potřebují režim a doslova ho vyžadují. :4:

        • Dopaminka
          Dopaminka, 11.9.16 09:46:56  
           

          Dááávno bych visela na větvi, mít jich víc! :1:

          • cernica
            cernica, 11.9.16 09:54:49  
             

            :1: :1: :1:

        • delfinsk
          delfinsk, 11.9.16 11:23:57  
           

          Na základce jsme v 7. Třídě dostali obávaného a přísného učitele na matyku. Udržoval tempo podle trojkařů. Ale taktně napomohl jedničkářům a pětkařům, aby vytvořili dvojice. Pětkaři (přespolní) klidně psali domácí úkoly s kamarádem ve škole (buď po a nebo před vyučováním). Když jsem ohlásil, že místo odmocňování jsem s kamarádem dělal násobilku sedmi (neznal a dřív jsem to nezaregistroval), tak bylo vše OK. Později, když jsem byl u Chocholouška (dětského), využíval jsem takovéto finty, aby se děti (alespoň částečně) samy mezi sebou usměrňovaly. Ruku na srdce – nepoužíváš též něco podobného?

          • cernica
            cernica, 15.9.16 21:34:37  
             

            ne, :4: to s malými děcky moc nejde, nejsou ještě tak samostatní, tam musí kantor všechno udělat sám a taky si je pořád důsledně kontrolovat...větší děcka jsou daleko samostatnější, tam se ta diferenciace ve výuce dá dělat víc

            • delfinsk
              delfinsk, 17.9.16 16:13:01  
               

              V každém stádu se v prvních dnech o mládě stará ponejvíce matka. Potom se mláďata sdružují do houfu a mladší se učí napodobovat o něco málo starší jedince. Vzpomínám, jak jsem pár dní před první třídou zakotvil u babičky. Starší bratranec (nastávající třeťák, do kterého maminka horemdolem cpala matematiku) se vytahoval, jak umí sčítat vícemístná čísla. Jako nastávající prvňák jsem bez zbytečné dřiny nastartoval. Toť prachvobyčejnská fyziologie, kterou třeba využíval dřívávějc skauting. Dnes mají 150 000 předpisů, nařízení, příkazů a zákazů, je nutno zbytečně mnoho dospělých, dětičky to nebaví a odcházejí. Nejde o prezentovaný úbytek kvůli počítačům a době, ale o odklon od fyziologie.
              To platí pro jakýkoliv věk. Když miminko nebude mít kolem sebe 150 chrastítek, MP3 s bublajícím potůčkem a další vymoženosti, začne rychle pozorovat své ručičky a hrát si se svýma prstíčkama. Nenudí se, zaměstnává se samo. Pokud má kolem sebe stále mnoho lákadel, pak při jejich absenci se nudí, neví co dělat, "zlobí" a musí nastoupit další lákadla, aby bylo „hodné“. Škola (jako celek) je vzdálena té "přirozenosti" (samozřejmě vše má své plus i mínus), proto je z tohoto pohledu Tvůj poznatek pravdivý, neb při pečlivé péči a neustálém vedení děti ztrácí přirozenou schopnost zaměstnávat samy sebe.

              • cernica
                cernica, 20.9.16 15:50:28  
                 

                jj, dnešní trend je bohužel takový...ráda vzpomínám na mé učitelské začátky na jedné malotřídce, kde seděli 3 řady dětí a tři různé ročníky, mladší poslouchali, co dělají starší a někteří šikovní se to naučili o rok dřív, starší si zopakovali učivo mladších a celkově byli samostatnější a pro život připravenější :4:

                • delfinsk
                  delfinsk, 21.9.16 19:52:07  
                   

                  Vyloženě kantořinu jsem neprovozoval, ale to co popisuješ jsem taky poznal v trošku jiné verzi. Hluboko v minulém tisíciletí nebylo tolik plaveckých bazénů jako dnes. Nastoupil jsem na nové pracoviště, kde byl malý bazén pro rehabilitaci, ale klíče k němu nebyly. Šel jsem v únoru pro první výplatu a paní účetní se svěřovala paní pokladní, že devítiletého syna učilo asi osm lidí plavat, několikrát se topil a už nevleze do vody víc jak do půl lýtek. Ucítil jsem příležitost a drze jsem prohlásil, že ho plavat naučím, ale potřebuji klíče od bazénu. V první lekci jsme překonávali strach a za další 2 lekce plaval.
                  V tu dobu se jednalo ve městě o výuce dětiček, byl tam člověk se zkouškami. Nabídl jsem se, že sice žádné zkoušky nemám, ale že mohu učit dětičky, které by se hrozně bály a nebo se v kurzu plavat nenaučily. Když jsem sdělil, že jako první učím koordinaci dechu s pohyby rukou i nohou a splývání jako poslední, všichni pochopili, že asi nejsem na psychiatrii zbytečně. Odborník měl ve skupině 10 dětiček v 10-ti lekcích. Já si bral 2 dětičky na dvě lekce, ale tak, aby vždy byl jeden začátečník a jeden pokročilý. Přesně to co popisuješ, mazáci si zopákli předchozí lekci a bažanti věděli, že se není čeho bát. Když jsme na konci školního ruku bilancovali, všichni zájemci se naučili plavat. Ale při stejném počtu hodin jsem měl o 4 plavce víc. Kdyby tam nefungovala vzájemná úcta a nenašla se skulinka pro moji „negramotnost“, nebylo by uspokojeno ani plných 50% zájemců. Kdybych rozpitvával nepodstatné číslo čtyři, dospěli bychom na závěr k nevraživosti.
                  Ten „dnešní trend“ (jak píšeš) je problém stále stejný už od nepaměti – snaha ovládat druhé. Pokud si položím otázku, proč se lidé nechávají ovládat, mohu lehce „uklounout“, jako při informaci o čtyřech dětičkách.

                  • cernica
                    cernica, 30.9.16 14:24:38  
                     

                    To, co popisuješ ty je krásný příklad individuálního přístupu ke každému děcku, který po nás chtějí i při dnešní inkluzi, leč každý, kdo učí v plné třídě děcek ví, že je to utopie. Protože ve chvíli, kdy se věnují kantoři slabším, co nestíhají a ti druzí dostanou práci navíc (tu zvládnou zase za chvíli), zanedbává kantor ty nadané děti a pokud by měli mít všichni rovný přístup, tak na ty šikovné se skoro nikdy nedostane :4: . A ti potom třeba schválně zlobí, aby mohli být po škole, protože se na to "po škole" těší. :14: Tam budou mít pančelku jenom pro sebe a udělají strašně moc dalšího učení a zajímavého :6: .

                    Já ti dám jiný příklad z praxe, asi 6 let učím v rámci kroužku výuku na zobcovou flétnu. I když bych mohla učit v rámci jedné hodiny 24 děcek pískat, vím, že by to bylo o ničem a raději mám tu flétnu 4-5x týdně po 4 dětech a naučí se to daleko rychleji a líp :4: .
                    Totéž je s tím plaváním, každá instruktorka má v družstvu aspoň 12 dětí, jak by mohla každého zvlášť "piplat" způsobem, který popisuješ, protože co děcko - to se osvědčí jiná metoda a jiná rychlost naučení se nějaké dovednosti. :4:

                  • delfinsk
                    delfinsk, 6.10.16 05:59:59  
                     

                    Tak jsme tu rozjeli dialog v názorových rozdílech k nepodstatným detailům kolem zdravých dětí a „zazdili“ jsme každodenní problémy rodičů dětí s ADHD. A zase to není až tak zcela ouplně pravda. Zviditelnil se tu veliký (možná i největší) problém týkající se rodičů dětí zdravých, natož jakkoliv postižených.
                    Ten problém zní : nedokonalé – zkreslené – příliš zjednodušené rady, odtržené od důležitých souvislostí s nevyřčeným směrem pohledu na problematiku (aby to nebyl román) zpravidla vyvolá odezvu. Pokud se v odezvě neobjeví negativní prvky ( nenastává boj, jak je často zvykem), nastoupí poznatky odkrývající i nevyřčené vazby. Já jsem si například začal počítat imaginární finance. Zjistil jsem, že když bych popisované výcviky plavání oceňoval tak, aby instruktoři měli stejný plat na hodinu, děti by za celý výcvik zaplatily stejně. Tedy vše naprosto stejné. Ale děti u mne se koupaly jenom dvakrát, z tohoto pohledu byly škodné. Stejně tak by rodiče měli za stejné peníze 5x menší dobu hlídání. Ale nezapočítal jsem vstupné do bazénu. To by mohlo vykompenzovat méně hlídání… Tak by se dalo pokračovat do zblbnutí. Stačilo jen trošku tolerance a byla maximální spokojenost na všech stranách.
                    Zkráceně – každá činnost má více různých dobrých řešení a netřeba se za každou cenu dopátrat univerzální priority.

                  • cernica
                    cernica, 11.10.16 21:06:08  
                     

                    Tak to určitě má každý "problém" několik řešení a taky každý člověk je jiný a řeší to jinak. Mě by třeba vůbec nenapadlo přepočítávat to na peníze... i když to je jeden z pohledů :4: .
                    A teď k dětem s ADHD. Vůbec nevadí, že píšeme o jiných dětech,ty píšeš- zdravých, však i děti s ADHD jsou zdravé -"jen" hyperaktivní a nepozorné, ale spolu s nimi žije kolektiv dětí a musí se je naučit tolerovat, což mnohdy není jednoduché.
                    A rodiče dětí s ADHD, kteří se tu podívají, možná ocení i pohled zvenčí své rodiny a pohled, jak se toto dítě chová ve škole, kam oni každodenně do výuky nemohou přijít :4: .

                    A navíc, vždyť tu už skoro nikdo nechodí...včetně nicku, který to tu založil :4: .