Děti s ADHD

Otevřená diskuze | Kategorie: Zdraví a nemoci
cernica (2019-03-29 20:45:29)jmsw (2019-03-11 09:15:31)Lavandis (2019-03-10 06:45:30)krudox (2019-03-04 20:12:15)delfinsk (2019-03-04 10:30:19)barb19 (2016-10-01 18:38:07)Cordell (2016-08-05 01:09:36)romaneta1988 (2016-05-27 18:17:53)
Děti s ADHD
Založeno: 25. 5. 2016 | Příspěvků: 202 | Členů: 8

Jde dítě s ADHD spát a počítá ovečky..Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strýček Donald farmu měl, héééj makaréna! :D

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • delfinsk
    delfinsk, 4.3.19 10:28:23  
     

    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/v-cesku-pribyva-deti-ktere-chodi-na-logopedii-vadu-reci-maji/r~b2b82f523e4911e9b5e8ac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
    Už dlouho mne „vjeda“ neživí, nezajímám se o dnešní zvrácené teorie. Prachvobyčejnsky koukám vokolo sebe a příčinu vidím zcela jasnou. Dříve rozhlasoví či televizní hlasatelé mluvili klidně, pomalu a zřetelně, stejně tak pohádky byly čteny rozvláčně s důrazem na artikulaci. Dnes neznámé Ladovy říkánky jsou dokonalost sama (nejen pro děti, ale i pro postižené po mrtvici, operaci mozku apod.). Dnešním moderátorům a komentátorům kolikrát není „rrozumt“ a o frekvenci slov v „pohádkách“ raději nemluvit. Není i toto „cihlička“ vyššího výskytu ADHD?

  • cernica
    cernica, 25.12.18 14:43:57  
     

    Zajímalo by mě, kdo z vás pracuje v současnosti v kolektivu děcek, se všemi těmi poruchami, myslím, kdo z vás má na starosti kolektiv minimálně s počtem 20 dětí a výš....

    • 69beran
      69beran, 2.2.19 09:33:50  
       

      Kolektiv dětí skutečně s ADHD snad ani nemůže jít zvládnout.
      Leda, že by je mělo na starost minimálně 10 odborníků :1:
      Dneska se za ADHD označí kdejaká trošku větší živost dítěte. Dříve se řeklo, že dítě je trochu živější, rodičům bylo doporučeno dítě tzv. "utahat" a pokud to rodiče na dítě aplikovali, bylo po problému. Ono to taky chce se dětem více věnovat. Jinak z nudy vymýšlí živější dítě krávoviny a ve vzdoru pak dokáže takový věci, že jeho okolí je z něj na mašli :15: Vina je většinou na rodičích, ne v ADHD.
      Bych vám přál poznat jedno dítě se skutečným ADHD :15: I psycholožka, specialistka na ADHD vzdala jeho vyšetření a pravila, že na tohle!!! nemá školy a současná věda je na něj krátká :7: :14: :14:

      • cernica
        cernica, 18.2.19 19:58:55  
         

        No, já s takovými dětmi opravdu pracuji, a proto mě zajímalo, kdo další? Rádoby rady lidí, kteří nemají kolektiv 25 dětí jako já, kde jsou všechny možné poruchy + další z problémových rodin, totiž nemůžou vědět, o čem píší....a jak jsem pochopila, asi jediná tu jsem z praxe! Nemyslím ty pode mnou, kteří v ní byli buď před x lety nebo mají jedno takové dítě doma....Takže se zeptám i vás? Vy máte něco takového na starosti? :4:

  • cernica
    cernica, 20.12.18 17:58:09  
     

    https://2i.dfklub.cz/7bd5d0fa29

    • delfinsk
      delfinsk, 20.12.18 23:24:53  
       

      I já přeji všem krásné prožití svátků.

      • krudox
        krudox, 24.12.18 19:19:28  
         

        Šťastné a veselé svátky!

  • delfinsk
    delfinsk, 4.11.18 18:59:43  
     

    https://www.rodicevitani.cz/co-si-mysli/peter-chvojka-jak-nase-meda-dostala-ctyrku-za-obrazek-hada-aneb-vyzenme-uz-z-ceskych-skol-ten-odlidsteny-chlad/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    Zdánlivě to nesouvisí, ale... Pro inspiraci. Nechceme někdy po dětech s ADHD podobné nesmysly?

    • osoba
      osoba, 5.12.18 23:37:32  
       

      A opravdu má ADHD úplně každé dítě s ADHD?? Nebo je to jen chytrolínské pohodlné přidělování diagnozy lékařem a problém je jinde??

      • delfinsk
        delfinsk, 8.12.18 12:53:29  
         

        Takřka každý člověk ví, že nikdy nikde nelze vyloučit omyl, úmysl či nepochopení atp. Nesprávné přidělení dg nemusí být pouze „chytrolínské…“ Často je problém i v nekonečném sledu dotazů zamlžujících popisované děje, které nastartovávají hádky. Hádka zpravidla výsledek nepřináší.

      • cernica
        cernica, 25.12.18 14:42:31  
         

        Nikdo nepřidělí dítěti ADHD bez pořádného a podrobného vyšetření, nejlépe opakovaného...

      • 69beran
        69beran, 2.2.19 09:38:23  
         

        Nemá. Příslušní odborníci na tuto poruchu potřebují mít dost případů, aby nepřišli o super zaměstnáníčko, tak sami "vyrábí" desetkrát více případů ADHD, než je realita.
        Maminy na tabletech, děcko něco chce, podle mamin, které ty děti neskutečně vyrušují z jejich plkání, jde hnedle o hyperaktivitu! :1: A už běží do poradny...a už to jede...

        • cernica
          cernica, 18.2.19 20:00:03  
           

          hahaha :1: :1: :1:

      • jmsw
        jmsw, 18.2.19 22:23:34  
         

        Ne, vždy to tak není. Já mám syna, který má papír na ADHD, ale ADHD není. Má jinou vážnou získanou poruchu, na kterou ale není v systému krabička. Ve škole potřebuje určitou individuální péči, ale ta je podmíněna přítomností ADHD. Takže to odborníci řeší falešnou ADHD pro školu... Ne vždy musí jít nutně o omyl, někdy je to jen nevyhnutelnost pro krátkozraký systém.

        • cernica
          cernica, 19.2.19 20:58:34  
           

          jo :4:

  • delfinsk
    delfinsk, 18.5.18 08:31:37  
     

    https://www.maminka.cz/clanek/nejcastejsi-tresty-kterych-se-dopoustime-na-detech-a-moc-nefunguji?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

    "Krásně" napsaný článek, který uškodí kde může.

    • delfinsk
      delfinsk, 1.6.18 19:03:15  
       

      Typicky „SPRÁVNÝ MODERNÍ FANATICKÝ“ článek, jak je všechno špatně. Prychický nátlak na rodiče, že ničemu nerozumí a musí se pouze neustále řídit radami odborníků, nejlépe je neustále vyhledávat, jinak…by následovala nevyřčená hrozba trestu dospělým. Ale děti se nesmějí trestat. Výchova by měla být příprava dětí na dospělost. Pak tedy netrestat je neseznamovat děti s realitou dospělého života. Správná je nevýchova. Tam se netrestá. Ale v dospělosti se ten jedinec zblázní, asi jako skoro já teď z těch úvah..

      Když dva dělají totéž, není to totéž.
      1. BĚŽ DO KOUTA… nemusí být pouze snaha o BOJ mezi dítětem a rodičem, ale rozumné rychlé ukončení kolizní situace výhodné pro všechny strany. Pokud se 2 děti perou a rozbijí skleněný předmět – pak jejich oddělení do různých koutů zabrání další rvačce, umožní uklidit střepy a pak pohovor s jednotlivci. Souhlasil bych, pokud by mělo jít o časté, zbytečné, dlouhotrvající, bez následujícího pohovoru atd.

      Trestáte děti? Chyba! Místo lítosti pak cítí potřebu se mstít
      2. PŘES ZADEK … Nelze šmahem házet do jednoho pytle pojmy trest, přes zadek a facka. Facka nemusí být POUZE úlevou vlastní zlobě. ÚLEVA VLASTNÍ ZLOBĚ je mnohem širší pojem a tam je důvod k potředám dítěte se mstít. „Teď nevotravuj, až někdy, běž si hrát a nepřekážej, nevidíš že mám práci, atd,atd. Trest a facka (není-li vedena zlobou) ani duševně nemocné děti neberou jako nespravedlnost (oproti některým dospělým).

      3. IGNORACE DÍTĚTE
      Je běžná nenásilná forma praktického seznamováním dítěte s jeho chováním při trucování (bez boje,zloby a zbytečného prodlužování a stupňování). Zmínka o „odborníkovi“ pro dospělé zde nemá co dělat.
      4. SRÁŽENÍ
      Volil bych trošku jiný název, spíš vnášení zmatků, ale budiž. Těch výroků je daleko víc a nemusí být pouze výbuchem emocí, ale i snahou vyjádřit lásku atd. „Já jsem měla o Tebe takový strach, slib mi, že už víckrát nic podobného neuděláš, atp.“ I zkušený dospělák naletí podvodníkovi atd. Slovíčko „snaž se, zkoušej“ vyhnout se problémům o kterých se hovořilo, je rada a ne nesplnitelný příkaz – psychické vydírání.
      5. PŘIPOMÍNÁNÍ PROHŘEŠKU

      Připomínáním prohřešku se nemusím nutně a zákonitě vozit po dítěti a nemusím mít problémy se sebevědomím. Dostal jsem po delší době do péče syna ve velice zbědovaném stavu. Kromě jiného neustále všechno zapomínal a každý den přinesl ze školy minimálně jednu poznámku. Řekl jsem mu, že za to nemůže. Dostal peníze na zakoupení „slovníčku“ , který si ale musí zakoupit sám, protože je to jeho pomůcka, tedy jeho starost. Stále nosil poznámky, stále odpovídal, že si slovníček ještě nekoupil. Stále jsem podepisoval poznámky s gestem pochopení a slovní poznámkou „ zkus zítra nezapomenout“. Po týdnu si slovníček koupil, asi 3 dny používal a problém zapomínání zcela zmizel. Gesta jsou pro děti mnohem přijatelnější, než slovní vysvětlování.

    • delfinsk
      delfinsk, 18.8.18 20:21:55  
       

      https://video.aktualne.cz/dvtv/prilisna-pece-detem-skodi-muze-zpusobit-emocni-poruchy-i-dro/r~a8e36396a0a311e88bfaac1f6b220ee8/

      To je odborník.

  • cernica
    cernica, 29.3.18 20:32:19  
     

    Dívám se, že tu je pusto a prázdno :4: ...dnes jsem byla na velmi zajímavém školení ohledně ADHD. Co vaše ratolesti? Už není třeba diskutovat?

    • krudox
      krudox, 29.3.18 21:06:02  
       

      :2: čím starší, tím zlobivější...

      • cernica
        cernica, 29.3.18 22:52:45  
         

        A jak to zvládáte? :4:

        • krudox
          krudox, 30.3.18 10:16:37  
           

          jak kdy, celkově to jde...

          • cernica
            cernica, 30.3.18 12:16:28  
             

            Včera jsem si potvrdila to, že stejné zkušenosti mluvila i paní školitelka...děti s ADHD mají řadu perfektních vlastností, i když je s nimi tak těžké "vyjít"....jsou velmi kreativní. Ve hře jsou ti dominantní a chtěli by tu hru řídit. Pokud mají výbuch vzteku, máme je nechat být a až odezní, Všechno s nimi pak probrat v klidu...kolikrát nás schválně vytáčejí až do rozčílení, je to z důvodu, že cítí jistotu a oni ty jistoty prostě vyhledávají....tak když si večer řekneme, nechci po něm zítra řvát, musím jít na to jinak....a prostě se celý den vytočit nenecháme...budou v tom prudění zřejmě přitvrzovat, až nás dostanou do toho vytočeného stavu, protože ten pro ně znamená tu jistotu, která následuje po zlobení :-). Ne, že by jim to dělalo dobře, ale jsou zvyklí na určité vzorce našeho chování a oni prostě cítí, že i když se na ně zlobíme, oni vědí, za co to bylo...já mám zkušenost i tu, že nemá cenu jim něco ve vyučování dlouze vysvětlovat, prostě dávat jasné krátké instrukce - otevři sešit...když nereaguje, že má psát, řeknu jenom pero...3 řádky...to funguje...a pokud je dítě ve stavu, kdy není schopno nic dělat, nechat ho chvíli být, až i ten apatický stav přejde... :4:

            • krudox
              krudox, 30.3.18 12:23:40  
               

              a kolik jich máš ve třídě s ADHD?

              • cernica
                cernica, 30.3.18 12:28:57  
                 

                Většinou kluka, 1-2, ale mám tam i jiné poruchy, nebo slabé nadání a je to v počtu 24, bez jediné asistence, takže fakt se zapotím. Upřímně, všichni se zabývají dětmi s poruchou, ale na nadané děti a bez poruchy už nemám tolik času, kolik bych potřebovala....a inkluze? Škoda mluvit. Další práce pro kantora, na asistenty není peněz a pokud se nějaké najdou, nejsou dobří asistenti... kdo by to šel za pár tisíc dělat? Takže se školí třeba prodavači, kteří mají za 5 měsíční kurz být k ruce učiteli....

                • krudox
                  krudox, 30.3.18 12:31:57  
                   

                  tak to se určitě dost zapotíš a asistenti by ta být měli, no jo, mají za to málo...

                  • cernica
                    cernica, 30.3.18 21:41:16  
                     

                    Měla jsem po téměř 32 letech praxe v loňském školním roce asistentku. Ovšem z celého škoního roku tam byla tak 4 měsíce, furt marodila ona nebo její děti.... :4:

                • delfinsk
                  delfinsk, 30.3.18 16:32:32  
                   

                  Požadavek na kvalitní hromadnou výuku s individuálními přístupy k rozdílným jednotlivcům - je lépe nehodnotit. Klobouk dolů, že ještě tu profesi zvládáš.

                  • cernica
                    cernica, 30.3.18 21:42:04  
                     

                    To ani nejde, to je utopismus. Vždycky bude někdo v nevýhodě. :4:

                • osoba
                  osoba, 1.6.18 13:57:42  
                   

                  Doporučuji prostudovat a použít knihu ZAPNĚTE SI MOZEK (Dr. Caroline Leaf, vyd. Universe press Zlín). Autorka je odbornice s letitou praxí a zkušenostmi s vlastní metodou, která velmi prospívá lidem s jakýmkoli poškozením mozku (nemocí, stářím, drogami, vrozenou vadou,...) vč. ADHD, autismu atd.

            • delfinsk
              delfinsk, 30.3.18 16:20:35  
               

              Hluboko v minulém tisíciletí kamarád vodil žákyňky pedagogické školy na praxi do družiny a vždy měl dlouhý proslov. Je tam jedna velice dominantní prvňačka, kterou musíte okamžitě zaměstnat, jinak ona začne ovládat Vás. Všem bylo vše jasné. Když se otevřely dveře, ozvalo se radostné: „ Ahoj strejdo! Holky pojďte sem, tady je…“ a bylo po autoritě. Naše holčička vždy zvítězila. Pan profesor žákyňky nepeskoval, nedával jim špatné známky, ale když přišel na kafe, tak nás bavil příhodami, ze kterých jasně vyplývalo to, co jsme doma znali. Studentky se učily ponechat dítěti POCIT jeho dominantního postavení a zároveň tlumit nadměrné aktivity nebo nepřiměřené reakce nekonfliktním způsobem.
              Nejednou mi velice dobře pomohla v „neřešitené“ situaci (kdy bylo třeba rychle zkoordinovat myšlení rozdílných lidí), kde ona sama svými rychlými nesrozumitelnými slovy vnášela další zmatek. Stačilo : „ prosím, já Ti nerozumím, každému říkej, co má udělat a počkej, až to udělá“. Zpravidla nebylo co zlepšovat, ale nejen to. Holčička svým myšlenkám musela „ubrat plyn“, aby to druzí pochopili, ale zároveň si začala prakticky uvědomovat, že ta pomalá koordinovaná činnost přináší úspěch – samovýuka. I zde platilo, že nemá cenu dlouhé vysvětlování, ale krátké (nekonfliktní) příkazy = stejná zkušenost.

              • cernica
                cernica, 30.3.18 22:01:25  
                 

                Jj, přesně tak....on ten Komenský byl prostě génius. Jeho zásada důslednosti je absolutně nejlepší. Nastavit jasné hranice a důsledně kontrolovat, zda je děti dodržují...jednou člověk poleví a už si to to děcko pamatuje...co se týče (nejen dětí s ADHD , i když ty jsou v tomto směru výborné)přesvědčování ze strany dětí, proč nechtějí a nebudou něco dělat a hledání argumentů s následnou snahou manipulace dospělého, je doslova brilantní :14: . Ale člověk prostě NESMÍ polevit.

                • delfinsk
                  delfinsk, 30.3.18 23:01:22  
                   

                  Jednoduchá finta. Dospělý by měl vydávat jen tolik příkazů, kolik jich dokáže důsledně kontrolovat a vyžadovat. Ostatní překopat na rady.

                  • cernica
                    cernica, 31.3.18 18:29:02  
                     

                    přesně tak :4:

                • delfinsk
                  delfinsk, 1.4.18 08:40:09  
                   

                  K tomu: „nastavit hranice“. V dlouhodobém horizontu by hranice neměla být neměnná!!! Ale posouvání hranic nesmí být ovlivňováno vzdorováním dítěte, ale úvahou dospělého s následným krátkým zhodnocením změn ve znalostech a zkušenostech dítěte. V podstatě pochvala, ale beze slov: „no vidíš, jak jsi hodný, za to teď už můžeš…“ apod.
                  Ale!!! Je docela vhodná ještě jedna hranice, která je postavena pro NEdodržování!!! (Třeba, dítě si nesmí šeptat: „nebudu poslouchat“.) Tresty za překročení jsou přesně definované a absurdně zveličené. To umožňuje oběma stranám „vyvolat děsný konflikt“, do kterého se nepatrně vsune ožehavý akutní problém (který se jen zviditelní, ale neřeší) a ukončí se vynesením trestu, který se také nesplní. Tím se jednak zviditelní důležitý problém pro obě strany, odbourá se napětí a je připravena půda pro zdárné jednání.

                  • cernica
                    cernica, 5.4.18 20:51:44  
                     

                    Každý den musím ve škole napravovat nedůslednost rodičů :4: . To byste se divil, kolik děcek skáče rodičům po hlavě , a to nemají žádné ADHD...pak se rodiče diví, že ve 4. třídě si s děckem nevědí rady :4: .

                  • delfinsk
                    delfinsk, 6.4.18 11:10:36  
                     

                    Nedivil, i když se hodně dlouho důchodcuju, mám oči, vidím ty nesmyslné "rady" o "kamarádském přístupu" k dětem, kdy nemůže vznikat přirozená autorita, kterou si mnozí ("odborníci" a následně i většina laiků) pletou s nežádoucí diktaturou a ba dokonce i propagují nevýchovu!!! To se zvrtává v anarchii, která ale rodičům nevyhovuje, nahradí to diktaturou a děti se učí proplouvat v teroru a ... Tak to vypadá, když lůza určuje směr.

                  • cernica
                    cernica, 19.2.19 20:59:41  
                     

                    jj, to je logicky a trefně napsané :4:

      • delfinsk
        delfinsk, 30.3.18 23:34:21  
         

        Kdysi jeden primář na dětské psychiatrii prohlašoval, že dospělí pojmenovávají „zlobením“ normální správné obranné reakce dětí proti špatným příkazům dospělých.

        • cernica
          cernica, 31.3.18 18:28:43  
           

          to je zajímavá myšlenka :4:

          • delfinsk
            delfinsk, 31.3.18 21:57:53  
             

            Krásná ukázka je text odborníka. „Mám vystudované učitelství 1.stupně se zaměřením na speciální pedagogiku. Panický strach z vody a z hloubky lze považovat za něco, co vybočuje z normálního chování jedince. Jeho příčina může být již v prenatálním období nebo se postupně vyvine následkem nějaké události. Tím vzniká u jedince psychická bariéra. Zda se ji podaří odstranit či zmírnit, záleží mimo jiné i na osobnosti jedince, který tímto strachem trpí. Lze to v podstatě zobecnit nejen na strach z vody“.
            Pud sebezáchovy je něco, co vybočuje z normálního chování jedince? Kdysi jsem během jednoho školního roku učil plavat dětičky. Specializoval jsem se na děti se strachem z vody. Při stejném počtu výukových hodin (u mne se všichni- 15 - naučili plavat) jsem měl o 2 plavce víc než kamarád, který měl oficielní zkoušky. On měl 10 lekcí pro 10 dětí. Já jsem jel na 2 lekce po dvou dětech. Ale splývání jsem s nimi dělal jako poslední úkon, až když už se ve vodě bezpečně pohybovaly a poslední strachy zmizely. Ta psychická bariera je u dospělých, ne u dětí.

            • cernica
              cernica, 5.4.18 20:55:32  
               

              Když vezmu, jak jsem se plavat učila já, tak mně pomohla teplá voda...ve studené mi to nikdy nešlo, ale když jsem byla v krytém bazénu, kde jsem nohama cítila zem a byla teplá voda, tak to bylo O.K....u mě ve třídě se panicky bojí vody ti, kteří nemají doma dobré zázemí, chybí jim základní lidské potřeby a pocit bezpečí ze strany rodičů - např. dítě alkoholiků.

              • delfinsk
                delfinsk, 6.4.18 18:12:52  
                 

                Ve vzkazníku máš popis toho, co jsem s dětičkama při výuce dělal. Sem by to bylo dlouhý. Pokud by někdo chtěl, ozvi se ve vzkazníku.

                • cernica
                  cernica, 6.4.18 20:12:13  
                   

                  jj, díky :4:

  • cernica
    cernica, 19.9.17 20:50:31  
     

    Pozitivní zpráva...chlapec, co má ADHD se nyní ve 3. třídě výrazně zklidnil...nebral nikdy léky, ale prostě jeho nervová soustava dozrává a i když už 5. 6. hodinu je k neudržení, dopoledne v rámci svých možností maká, jak může :4: ...pěkný večer i dny s vašimi dítky!

    • delfinsk
      delfinsk, 20.9.17 20:52:09  
       

      Krásná zpráva, ale přeci jen bych se zeptal. Co mu asi pomohlo bez léků se zklidňovat? Je v té třídě s ADHD sám, měl (má) osobního asistenta, změnil se přístup rodičů, změnil se pedagogický přístup. Jak reagují jeho rodiče na neklid a jak Ty? (Stačí náznakem.) Věk může hrát dosti velkou roli, ale sám o sobě by asi nestačil. Díky.

      • cernica
        cernica, 21.9.17 18:13:04  
         

        Nevím, nakolik se změnil přístup rodičů, ale každopádně je jiný. Nebydlím s nimi. Taky mi ten kluk přijde vyzrálejší, ale to už jsem psala. Nástup děcka ze školky do školních lavic je náročný. Jde z hraní rovnou do práce v sedě a tam musí vydržet.
        Můj přístup je stejně profesionální jako předtím, mám dost zkušeností :4: .
        Je bez asistence.

  • cernica
    cernica, 12.12.16 21:31:11  
     

    https://www.youtube.com/watch?v=OwS0_zhTxlg

    • delfinsk
      delfinsk, 26.6.17 16:13:53  
       

      Přiznám se, že jsem to doposlouchal s velkým sebezapřením. Ta „převážnělá“ póza bez kousku lidského normálního (tedy i veselejšího) tónu působí dojmem nutnosti bez jakéhokoliv odklonu plnit přesně striktní příkazy… … !!!
      Ale zcela opačný je obsah sdělení. Kdyby to bylo v písemné formě, tak jen lakonicky napíšu:„ klobouk dolů“.

      • cernica
        cernica, 2.8.17 22:36:55  
         

        njn, šlo o obsah...jinak samotní psychologové poradit umějí, ale!...oni nemusí pracovat s 25 ti děcky najednou, když mají 1, to se to mluví :4: .

        • delfinsk
          delfinsk, 3.8.17 22:51:11  
           

          Už hodně dlouho v minulém tisíciletí jsem sám míval střídavě 1-3 děti, ale i skupiny 15 dětí. Dětičky měly dláta,knejpy, nože, nůžky... Zatím co jinde se chování těchto dětí hodnotilo, u mne vše probíhalo bez hodnocení chování -tedy i bez ev. sankcí za přestupky. K problémům docházelo, ale... nepamatuji se, že bych řešil nějaký úraz (ani neúmyslné říznutí nožem, či u děvčat píchnutí jehlou). Pracovní léčba na dětském oddělení PL. Pan primář v tu dobu studoval ještě psychologii, dobře mi radil a nezarazil moje blbnutí - začal jsem se učit kouzlit. Když dvouhodina velkých skupin proběhla v klidu, pomalu vzniklo nepsané pravidlo, že bylo na závěr kouzlo (měl jsem čas se připravit). Ze strachu, aby nenarušily kouzlo, hlásily se dětičky hned v počátcích neklidu (zpravidla se dalo zvládnout bez "injekce", ale i pokud byla nutná, nemusely být dávky nijak vysoké) a kouzlo bylo. Vzpomínám na střední škole jsme na anatomii tenkrát neměli učebnice, paní Dr "jela jak mezinárodní rychlík" přednášela tak, že jsme pomalu nestíhali si psát poznámky a pak ... začala vyprávět detektivku. V nejnapínavějším udělala opáčko, dovyprávěla detektivku a začala tvrdě zkoušet. Pak nabrala znovu dech, kouřilo se nám od pera a opět detektivka. Nejen že jsme se něco naučili, ale měli jsme k ní (o pár let starší, hrbaté a malé osobě) velký respekt. Atdatd. Žádné tlusté knihy nemohou obsáhnout všechny možnosti a právě individuální "blbosti" napomáhají budovat osobní autoritu (o čemž se prakticky nepíše), spíš se to zamlčuje a potlačuje, aby se daly "kontrolovat správné postupy". Proto potom i závěr, "že se jim to mluví, když mají 1 dítě". Ty správné postupy jsou dobré, ale musí ponechat prostor i pro spokojený život prošpikovaný něčím jedinečným, což "převážnělá póza" neumožní, ale navíc svádí k nesprávným závěrům. Dovoluji si tvrdit, že tu a tam se najde i psycholog s velkým "Č" - člověk :7:

          • cernica
            cernica, 5.8.17 20:25:24  
             

            To je moc pěkně napsané...při letošní cestě do Skotska jsem si nemohla nevšimnout skupiny dětí předškolního věku, bylo jich 20 a 6 pedagogických pracovníků, takže někdo měl na starosti 3 a někdo 2 děti...v letadle jsem pak povídala s jedním mladým klukem, který jel navštívit svoji dívku. Ta pracuje jako asistentka pro autistické dítě, jsou na něj 2 dospělí....v ČR - 1 učitelka může mít až 32 dětí, kde se v kolektivu vyskytují děti s poruchami učení a chování, či jiné problémy....sice v rámci prosazení inkluze mohou být ve třídách asistenti, ale kde je vzít. je jich málo nebo nejsou kvalifikovaní či mají jen několikaměsíční kurzy a předtím třeba pracovali fyzicky...

            • delfinsk
              delfinsk, 9.8.17 12:19:56  
               

              Ještě vzpomínka na základní školu, v sedmičce jsme dostali na matematiku učitele, který prošel koncentrákem, byl nesmírně přísný k sobě i druhým (jako mnoho dalších, tvrdost je naučila přežít). Rozdělil třídu na jedničkáře, trojkaře a pětkaře tak, aby jedničkám bylo o 1-2 víc. Pak každý pětkař musel zvolit svého jedničkáře, se kterým psal domácí úkoly. Vydupal pro přespolní, že dělali úkoly ve škole buď hodinu před, nebo hodinu po vyučování. Soused z lavice si vybral mne, úkoly jsme dělali před vyučováním. Např.: dělali jsme úkol z odmocňování a zjistil jsem, že nezná násobilku sedmi. Začal jsem s ním opakovat násobilku. Když přišla matematika, oznámil jsem, že jsem změnil úkol. Kamarád byl ohodnocen za práci s násobilkou tak, jako kdyby násobilku zvolil učitel. Pětkaři stačili trojkařům a my jsme se navzájem učili hledat, jak nově naučenou látku hned vysvětlovat druhým. Protože šlo o poznání a znalosti, nebyl tam prostor pro opisování či jiné podvádění, ale ani tam nebyl prostor pro nějaké povyšování se, protože ti pětkaři v matyce vynikali zase v jiném. Když dítě něco vysvětluje dítěti, je to efektivnější, než když se o to snaží dospělí.
              Vytanula mi na mysli situace, kdy jsem byl se synem (kterého jsem dostal do péče 2,5 roku po rozvodu ve velice špatném stavu), na druhé (a poslední) návštěvě u dětské psychiatričky. Paní doktorka sepsala zprávu, pak si sedla vedle desetiletého syna, přečetla mu (přeložila z latiny) co napsala, vysvětlila co se dělo, aby věděl, kdyby se znovu dostal do podobné situace, jak se bránit. Pak mu jen poblahopřála, že už neobjevila jediný problém. Při odchodu k paní doktorce přiběhla nešťastná vysokoškolačka a začala překotně popisovat svoje problémy. Paní doktorka se obrátila na syna s prosbou: „ Prosím, vysvětli jí to“. To, co ona synovi vysvětlovala 3 minuty, zvládl syn za 10 vteřin. Paní doktorka tu podstatu také sdělila za 10 vteřin, ale musela přidat co kdyby…. , kdyby se… , pokud by … atd. Vysokoškolačka vykulila oči, bylo vidět, že jí chybí ta „omáčka“. Toho prcka se ptát nemohla, paní doktorka od toho dala „ruce pryč“. Začala SAMA !!! přemýšlet, a pak z ní vypadl dotaz směrující k zásadnímu – dosud nevyřčenému- problému a … bylo po nutnosti nadále navštěvovat psychiatrii. Rozumná paní doktorka, nepřeceňovala, ale ani Nepodceňovala, nepřikazovala ani NEpřehlížela, prostě prachvobyčejnsky normální a příjemná Žena.

              • cernica
                cernica, 22.8.17 08:48:43  
                 

                K celému příspěvku napíšu toto- oba lidé na správném místě :4: .
                P. učitel logicky rozdělil děti podle schopností, což je v dnešní době nemožné. Okamžitě bych z toho měla problém, že jsem někoho označili za průměr či pětkaře.že je to diskriminace :4: .

                • delfinsk
                  delfinsk, 25.8.17 20:34:25  
                   

                  Někde diskriminace, u sousedů https://www.novinky.cz/zahranicni/447034-polsko-rusi-gymnazia-kaczynskeho-ruka-sevrela-uz-i-skolstvi.html , atd.
                  Jako mnoho jiných, i slovo „řídit“ je vysvětlováno a chápáno dnes jako absolutní nadvládí bez kouska vlastní pokory (a to ve velice širokém spektru). Díky vjedě zaniká věda, díky zřízeným příkazům odmítáme i dobře řízené příkazy, okrašlovací spolek odrášlí krásně bílou opravenou kapličku malůvkou šílence v deliriu, prostě babylonská kultura je na výsluní.
                  Od dětství jsem byl vychováván k úctě ke všem, tedy i nemocným tělesně či duševně. Mezi úctu a slepé plnění přání osob s problémy nepatří rovnítko, ale „hrobnítko“. Podle těchto „právotvůrců“ (aby byla zajištěna spravedlnost) slepci – opilí - nafetovaní jsou také diskriminováni, když nesmí řídit automobil, označení aut invalidů je také diskriminační, OH jsou též diskriminační – dělí vítěze a poražené. .. Doooooooooost!
                  Každá doba má své problémy. Už kdysi dávno Marcus Aurelius napsal (už tu knížku nemám, jen co si matně vzpomínám): „Nadávají Ti, spílají Ti, co to vše, zůstává-li Tvá mysl čistá?“ Čistou mysl přirovnává ke studánce, která i kdyby do ní naházeli bláta i hnoje, po čase se vyčistí a nepřestává vydávat pitnou vodu. Prostě nenechat si vnutit špatnou náladu.
                  Problém je výklad moudra – s blbcem se nehádám. To je skutečně zbytečné, ale … je též špatné upadat do deprese a nečinnosti, nebo spadnout do „nastražených“ osidel. Je to často hodně náročné a přemýšlení je dobrý pomocník, tak o Tebe strach nemám.