Hedvábné živobytí

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
madame.Corall (2019-11-13 12:03:15)zachary (2019-11-13 10:51:34)green-tea (2019-11-12 19:49:05)Laronka (2019-11-12 19:37:05)ohnivazenaMagdalena (2019-11-12 18:40:33)Romaneta11 (2019-11-11 18:14:51)ZAJICY (2019-10-30 18:34:54)Kahaja (2019-10-23 19:55:09)veselaveverka (2019-08-27 10:38:14)teticka.mary (2019-08-07 05:52:02)pavucina.k (2019-02-24 11:53:30)Ajaja (2018-10-18 12:18:19)karolko (2018-03-30 18:15:51)Jackie0004 (2018-03-16 15:50:32)
Hedvábné živobytí
Založeno: 1. 1. 2016 | Příspěvků: 27 847 | Členů: 14
Správci: madame.Corall (hlavní)

Co takhle slovní fotbal?
Budeme psát slova,která začnou slabikou,kterou napsal předcházející diskutník.
--------------------------------------------------------------------------------------
Chatrč se slámy v níž se lidé smějí má vetší cenu než palác v něm lidé pláčí.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • ohnivazenaMagdalena
    ohnivazenaMagdalena, 17.10.19 11:34:48  
     

    Řecko

  • madame.Corall
    madame.Corall, 16.10.19 16:10:30  
     

    arzén

  • madame.Corall
    madame.Corall, 16.10.19 13:13:38  
     

    Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
    Báseň stařenky
    Poslyšte, sestro, když na mě hledíte, řekněte, koho to před sebou vidíte. Ach ano, je to jen ubohá stařena s divnýma očima a napůl šílená.
    Odpověď nedá vám, jídlo jí padá, nevnímá, když po ní něco se žádá, o světě neví, jen přidělává práci, boty a punčochy napořád ztrácí.
    Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat, už potřebuje však krmit a přebalovat.
    Tohleto vidíte? Tohle si myslíte? Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
    Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala, než jsem se bezmocná až sem k vám dostala. Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let s bratry a sestrami slád život jako med.
    Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
    dychtivou prvních lásek a pořád samý smích. V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím, co skládala svůj slib za bílou kyticí.
    A když mi bylo pár let po dvaceti, já chtěla šťastný domov pro své děti,
    Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí, jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
    A je mi čtyřicet, synové odchází, jenom můj věrný muž pořád mě provází. Padesátka přišla, ale s ní další malí, co u mě na klíně si jak ti první hráli.
    Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu, mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu. Život jde dál, mé děti mají vrásky a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
    Příroda krutá je, i když byl život krásný, na stará kolena nadělá z nás všech blázny. Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen, kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.
    Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije. Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá, vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
    Málo bylo těch let a netáhla se líně, já smířila se s tím, že všechno jednou mine. Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte, neuvidíte seschlou stařenu... Teď už - MĚ uvidíte!
    Tento text by se měl stát povinným studijnim materiálem pro veškerý zdravotnicky personál !!!
    I rodiny !!!

  • green-tea
    green-tea, 16.10.19 07:38:57  
     

    rojnice

  • ZAJICY
    ZAJICY, 15.10.19 18:24:43  
     

    angrešt

  • madame.Corall
    madame.Corall, 15.10.19 15:54:45  
     

    centrifuka

  • ohnivazenaMagdalena
    ohnivazenaMagdalena, 14.10.19 18:38:54  
     

    baldachýn