Pavel, apoštol Ježíše Krista

Otevřená diskuze | Kategorie: Náboženství a filosofie
visitor77 (2016-12-10 16:28:29)eremir (2016-11-25 22:55:14)MimVig123 (2016-11-09 17:37:15)poko (2016-08-22 19:37:11)osoba (2016-08-19 14:44:17)strejczbrna (2016-07-10 12:41:47)beranek (2016-03-29 15:28:16)slavidan (2015-11-20 00:34:43)IGNACIUS-mec.pravdy (2015-10-22 22:52:13)AYA12 (2015-06-03 21:11:41)
Pavel, apoštol Ježíše Krista
Založeno: 10. 8. 2014 | Příspěvků: 298 | Členů: 10
Správci: visitor77 (hlavní)

Ap. Pavel píše:
„A vůbec VŠECKO POKLÁDÁM ZA STRÁTU, NEBOŤ JSEM POZNAL JEŽÍŠE, SVÉHO PÁNA, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic” (Flp 3, 8), "...PROHLAŠUJI PŘED BOHEM, ŽE MOU VINOU NIKDO NEZAHYNE, NEBOŤ JSEM VÁM OZNÁMIL CELOU BOŽÍ VŮLI A NIC JSEM NEZAMLČEL (Sk 20, 26, 27), a na konci života s hrdosťou oznamuje Timotejovi: "DOBRÝ BOJ JSEM BOJOVAL, BĚH JSEM DOKONČIL, VÍRU ZACHOVAL. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod" (2 Tim 7, 8).
Debatujeme tu o apoštolskej misii a kresťanskej náuke tohto hrdinu, génia a mučeníka viery v Ježiša Krista, apoštola národov, o tom, čo nám prinieslo a prináša jeho evanjelium do súčasného života, a aký bol a je jeho vlyv a prínos na formovanie kresťanskej vierouky, mravouky, cirkvi, dejín a kultúry národov.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • visitor77
    visitor77, 10.12.16 12:49:13  
     

    Ef 1, 4-5:
    4 v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.
    5 Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny.

    ap. Pavel tu hovorí o predpoznaní, vyvolení a predurčení v Božej milosti ešte pred stvorením sveta všetkých, ktorí uveria Ježiša Krista...v tejto viere sa stávame Božími synmi, jeho vyvolenými, kedy už prestávame byť otrokmi, ale sa stávame priateľmi Boha a Ježiša Krista - otrok nevie, čo robí jeho pán, ale priateľ vie, čo robí jeho Pán.
    Je to nádherné povolanie do priateľstva a poslanie tých, u ktorých Ježiš Kristus sa stal zmyslom ich života, a ktorý prebýva v ich srdci, lebo kto uveril v Krista, nežije už on sám, ale žije v ňom Kristus...

  • osoba
    osoba, 2.4.16 19:10:49  
     

    Narážím na obrovskou zatvrzelost mnoha křesťanů ve víře něčemu, co výrazně odporuje Pavlovým epištolám, v nichž velice jasně ukazuje např. rozdíl mezi Zákonem a Novou smlouvou. Mnozí prostě asi ani nechtějí chápat, že NEJSME POD ZÁKONEM, že Starý zákon a Nová smlouva jsou odlišné Boží smlouvy a je absurdní je vzájemně míchat.

    • visitor77
      visitor77, 3.4.16 13:36:46  
       

      myslím, že všetci kresťania to chápu, okrem židovčiacich, hlavne siekt, včetne SJ...

    • osoba
      osoba, 3.4.16 14:00:47  
       

      SJ nejsou křesťané a pro Židy platí Zákon - na rozdíl od křesťanů. Ale je zarážející zákonický fanatismus adventistů a mnoha dalších nábožných křesťanů, jak se snaží obhajovat nutnost dodržování toho, co ani nebylo určeno nám. Přesto, že v Bibli je to velmi jasně napsané, pořád trvají na svém.

      • visitor77
        visitor77, 3.4.16 14:06:26  
         

        opakujem, mnohí "kresťania" si libujú v židovčení, čo odmietol ap. Pavel (parafr.): sme nové stvorenie, nový boží slobodný ľud zaštepený do Krista, priatelia Boha v Kristovi, kedy staré (SZ prikázania) pominulo, nastalo nové...

        • osoba
          osoba, 3.4.16 17:19:06  
           

          Nechápu, jak se jim daří být tak slepí vůči jasné pravdě Božího slova, že NEJSME pod Zákonem. I živé letniční církve papouškují Otčenáš nebo lpí na přikázáních Desatera. Desátky odmítají, protože o nich není v NZ zmínka, ale prázdné "modlitby" a zákonictví hájí, přestože je v NZ zmínka proti těmto věcem - super logika. Je nutná komplexní reforma církve, každá dosavadní nechala v církvi něco nahnilého, co ji časem umrtvilo. Ani se nekáže pravé evangelium a to "levé" postrádá MOC toho pravého.

          • visitor77
            visitor77, 3.4.16 17:29:08  
             

            eforma cirkvi (ak máte na mysli KC) nie je potrebná, je to apoštolská Kristova cirkev, a Kristus sa nereformuje...zreformovať sa už musí to, čo sa zdeformovalo (v r. 1054, 1517, 1543) a k čomu táto deformácia viedla (33000 cirkvičiek, zhromaždení, zborov a siekt s 33000 výkladmi Písma); treba, aby sa vo vnútri zreformoval každý sám...je len jedna, univerzálna/všeobecná, poštolská, svätá, Kistova cirkev, a tou je cirkev katolícka...kto si to nemyslí, nepozná (a zapiera vedome/nevedome) dejiny, ani tradíciu dejín...

    • Carbon.de.Castel-Jaloux
      Carbon.de.Castel-Jaloux, 28.6.16 11:40:12  
       

      To mě překvapuje, myslím, že to musí být každému jasné.

    • visitor77
      visitor77, 28.6.16 11:59:18  
       

      nie sú celkom odlišné, ide o Božie slovo, ktoré je jedno, jednotné, nie je rozdelEné,...obe Zmluvy na seba nadväzujú, Nová Zmluva vychádza zo Starej Zmuvy...iste, nie sme pod PRIKÁŹANIAMI SZ...

  • seth-mluvi
    seth-mluvi, 28.11.15 08:15:22  
     

    Existují nějaké záznamy o tom, že by byl Pavel před svým obrácením ve spojení se zeloty nebo esejci?

    • visitor77
      visitor77, 28.11.15 10:20:47  
       

      chce to troch informovať sa, bol farizej...

    • MimVig123
      MimVig123, 28.11.15 12:05:08  
       

      Mám za to, že psával esejskym listy. Tak asi byl s nimi ve spojení.

      • visitor77
        visitor77, 28.11.15 12:29:02  
         

        bol farizej!

        • MimVig123
          MimVig123, 28.11.15 13:01:08  
           

          Tady je ale dotaz zdali byl ve spojení s esejci a zeloty né kým byl.

      • seth-mluvi
        seth-mluvi, 28.11.15 13:43:27  
         

        Díky, na to jsem zapoměl. Pročtu to. :2:
        A nějaké info o skutcích před obrácením?

        • MimVig123
          MimVig123, 28.11.15 14:12:41  
           

          Já toho o víře moc nevím, jen co si tak pamatují z dětství, jsem rada za každý dobrý příspěvek na diskuzích, jenže jich moc není.Čekala jsem že diskutující si budou vzájemně víc naklonění ve znalostech a spíš se doplňovat než se někdy i zbytečně dohadovat, mě to moc ani křesťanské nepříjde, ale budiž je to každého věc.

          • seth-mluvi
            seth-mluvi, 28.11.15 15:44:15  
             

            Jo dík, o Pavlově životě, co prožil před cestou do Damašku toho asi moc není, stavěl se proti křestanům a to bude ten důvod proč.
            Jinak o diskutnících jsem měl stejné mínění, ale napadání a urážky, které jsem si tady "užil" mě vyvedly z omylu. Na druhou stranu je to stejné jako v běžném životě, mnozí se snaží prezentovat svojí agresivitu a nadřazenost, aby ukázali, že mají "navrch".
            Diskuze jsou na diskutnících kolikrát chápány spíš jako souboj než spolupráce... ale ne vždy :4: - - jestli chceš, můžeme to probrat zde:
            https://www.diskutnici.cz/forum/3548-sethova-filozofie/

        • MimVig123
          MimVig123, 28.11.15 14:45:17  
           

          http://www.pastorace.cz/Vecny-rejstrik/Pavel-apostol-narodu.html

          • visitor77
            visitor77, 28.11.15 17:20:10  
             

            všetko tu už bolo, stačí zalistovať dozadu...

            • MimVig123
              MimVig123, 28.11.15 17:56:37  
               

              Možná že bylo, budu-li upřímná na dvou vašich forech rada čtu, ale nerada se probírám někam do minula, to si raději nahodím to téma a přečtu si to, taky by se nikomu nic nestalo kdyby to co ví a zná třeba předal dál,Ono to tak nějak souvisí i s tou vírou v Ježíše jděte a učte národy, opakování je matka moudrosti.

        • osoba
          osoba, 2.4.16 19:07:24  
           

          Mělo by ti stačit, co o své minulosti před obrácením říká on sám. K čemu je dobré vrtat do detailů, které nemají žádný význam pro život s Kristem, jaký on pak měl a učil??

      • seth-mluvi
        seth-mluvi, 4.1.16 17:52:45  
         

        Našel jsem akorát listy Efezským /zní to podobně/, ale možná jsem hledal špatně...
        Mohl být sice farizej, ale to bylo prý synonymum pro pouliční kazatele. Esejci nebo zeloti prý byli něco víc, byli sektami. Také někteří zeloti byli původně esejci. Asi to nebylo vůbec přehledné..

        • MimVig123
          MimVig123, 7.1.16 07:29:55  
           

          Já si pořád nějak neumím vysvětlit, proč by nemohly být někde uložené lepší informace v těch dobách byli kronikáři. Pak nechápu oslovení apoštol, on nebyl v Ježíšově působení jeho učedníkem?

          • seth-mluvi
            seth-mluvi, 7.1.16 09:54:30  
             

            Ve wikipedii se píše:
            "Je řazen mezi apoštoly, přestože mezi původních dvanáct nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal,..."
            Sekty byly tajné spolky a texty, u kterých to považovali za důležité, šifrovali.

            • MimVig123
              MimVig123, 7.1.16 18:11:43  
               

              No a právě ty šifry se nerozluštily? je tolik moudrých lidí co to dokážou.

              • seth-mluvi
                seth-mluvi, 18.1.16 20:23:21  
                 

                Seth:
                "Esejci uchovávali některé ze spisů, které odrážely jejich učení, aby tak zmátli zélóty a Římany. Nebyli násilní jako jiné sekty, ale byli vychytralí.
                (22.06) Existovaly tajné symboly, podle kterých rozlišovali pravé spisy od falešných...
                Téměř nikdo, kromě nejzasvěcenějších členů nejužšího kruhu sekty, nebyl schopen rozeznat pravé rukopisy od falešných. Znaky samozřejmě nebyly napsány na titulní straně zlatým písmem, ale objevovaly se v textu tak, že je dokázali odhalit pouze zasvěcení. (Vesele.)
                Existovaly ještě další znaky, které však nabývaly na významu ve spojení se symboly v textu.
                (22.17) V některých z těchto rukopisů bylo uvedeno odlišnédatum, takže pouze zasvěcení byli schopni rozpoznat nesrovnalosti. Ostatní si chyb nevšimli a nepoznali, že jde o falzifikát.
                Některé z falšovaných rukopisů byly považovány za pravéa je absurdní, že Vatikán některé z nich stále uchovává. V té době církev věřila, že by ji tyto spisy mohly ohrozit. Naopak, byly by jí velmi prospěšné, ale bohužel nikdo nebyl schopen rozpoznat pravé od padělků."

          • osoba
            osoba, 2.4.16 19:19:46  
             

            Možná někde nějaké informace o jeho působení před obrácením jsou, ale nemají vůbec žádný význam pro nás a je zbytečné se v nich přehrabovat. Důležité je, jak on znal Ježíše a jak o Něm vyučuje, objasňuje rozdíl mezi Zákonem a Novou smlouvou. TO je tvrdý oříšek pro mnohé křesťany obhajující některé části Zákona - např. Desatero. Přitom opravdu stačí číst Bibli a přemýšlet u toho, všechno tam je jasně napsané (a přesto mnozí dál hájí svůj náboženský názor proti Božímu slovu).
            Apoštol byl, i když nepatřil mezi těch dvanáct, které Ježíš vybral. Bůh si stále povolává své služebníky - včetně apoštolů. Není to jen záležitost Ježíšova pozemského působení.

  • visitor77
    visitor77, 2.6.15 09:53:48  
     

    Rim 4,1–8
    Pavel ve 4. kapitole se znovu vrací k první knize Zákona a na příkladu Abraháma dokazuje, že Bůh jednal důsledně, když Abrahám došel OSPRAVEDLNĚNÍ NA ZÁKLADĚ VÍRY, a ne skrze Zákon. Abrahámem argumentovali pravděpodobně ti, kteří zastávali nutnost obřízky pro spásu. Nyní Pavel na Abrahámovi vysvětluje Boží plán spásy: Židé tehdejší doby považovali Abraháma za svého praotce, ale podle ap. Pavla je „otcem nás všech“, kteří máme jeho víru. Celé pojednání se uzavírá zjištěním: v Abrahámově ospravedlnění jsme my všichni, kdo věříme v Ježíš Krista, který „byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění“.
    Abraham se tedy nedal po cestě dokonalého plnění skutků zákona, jak tvrdili židovští vykladači Pavlovy doby, nýbrž cestou víry, která mu byla připočtena jako spravedlnost ze Zákona. Plněním Zákona člověk pouze splácí dluh, a nemá nic navíc. Vírou však vchází do jiné dimenze - do dimenze Boží milosti skrze Krista.

    Rim 4, 9–16
    Táto MILOST není omezena jen na lid Staré Smlouvy, ale na všechny, kdo věří stejně jako Abraham. Následovníky Krista, syny Abrahamovými, jsou pak všichni, kteří věří stejně jako on, tj. kteří věří v nezaslouženou a bezpodmínečnou milost, danou jedině v Ježíši Kristu a v jeho krvi. Tato milost nezávislá na obřízce, ani na jakémkoli lidském úkonu, je tedy svrchovaně a bezpodmínečně udělena všem, kteří uvéří v Krista...pokr.

  • visitor77
    visitor77, 27.5.15 16:23:55  
     

    ZÁKON (hebr. Tóra) - označuje soubor přikázání, které Izrael dostal od Boha, a které se nacházejí v Tóře (Pentateuchu, pět knih Mojžíšových), kterých tradice autorství se připisuje Mojžíšovi ("Mojžíšů v zákon").
    OSPRAVEDLNĚNÍ (lat. iustificatio) SOLA FIDE (lat. pouze vírou/skrze víru): člověk je před Bohem ospravedlněn nikoli tím, co koná (skutky), ale vírou v Boha zjevenou v Kristu Ježíši. Ospravedlnění je tak akt Boží milosti skrz Krista. Zároveň je to akt, jímž člověk přijímá Boží dary milosti a lásky, která činí hříšníka spravedlivým před Bohem.

    Ap. Pavel prohlašuje, že pro ospravedlnění "je rozhodující víra, která se uplatňuje láskou" (Gal 5,6). Biblickým základem "Sola fide" je list ap. Pavla Římanům (Řím 3,21-24):

    21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, 22 Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: 23 všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; 24 jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši...

    • visitor77
      visitor77, 2.6.15 10:36:04  
       

      MILOST
      Katolická teologie rozlišuje dvojí základní význam termínu milost (lat. gratia): Milost ve smyslu to, co je dáno bez zásluhy (gratia gratis data), a milost ve smyslu to, co činí (Bohu) milým (gratia gratum faciens). "Gratia gratis data" označuje nadpřirozené a nezasloužené dary Boha lidem – charismata.
      Účelem „gratia gratum faciens“ je naproti tomu dobro samotného příjemce; jedná se reálné působení Boží v duši člověka, kterým ho vnitřně uzdravuje, zbavuje hříchu, posvěcuje a pomáhá mu ke spáse. Podle katolické nauky tedy milost člověka vnitřně proměňuje, nejde (na rozdíl od typické protestantské pozice) o pouhé vnější "právní" deklaraci či přikrytí hříchu.
      Podle katolické víry je "gatia gratum faciens" nutnou podmínkou spásy; člověk ve stavu prvotního hříchu není schopen vlastními silami dosáhnout ospravedlnění. Přestože však prvotní impuls ke každému nadpřirozeně záslužnému skutku musí přijít od Boha skrze tuto milost, a není možné si jej ani nijak zasloužit, člověk na tuto prvotní nabídku milosti může svobodně reagovat, spolupracovat s ní, a tak si zasloužit další rozhojnění milosti. Člověk je také schopen i bez pomoci milosti přirozeně mravně dobrých skutků, byť jimi samotnými (bez přispění milosti) si nemůže zasloužit spásu. Není tedy (na rozdíl od protestantismu) každý skutek bez přispění milosti hříchem...

      • visitor77
        visitor77, 2.6.15 11:06:29  
         

        SPRAVODLIVOSŤ:
        Spravodlivosť je jedna zo základných čností v Písme. Boh sa vždy zľutoval nad ľuďmi, ktorí boli spravodliví. V biblickom chápaní je spravodlivý ten, kto sa vždy snaží plniť Božiu vôľu vo všetkom, vždy a všade.
        Dejiny spásy predstavujú Boha, ktorý spravodlivo trestá bezbožných, no zmilúva sa nad čestnými a bohabojnými.
        V Novom zákone sa nachádza viac veršov o spravodlivosti. Matúš nazýva Jozefa, snúbenca Panny Márie, „spravodlivým“ (Mt 1, 19). O spravodlivosti sa Ježiš vyjadruje v reči na hore: „Blahoslavení prenasledovaní pre spravodlivosť, lebo ich je nebeské kráľovstvo“ (Mt 5,10).
        V biblickom zmysle slova pod spravodlivosťou rozumieme cnost, ktorá spočíva „v stálej a pevnej vôli dať Bohu a blížnemu to, čo mu patrí". „Byť spravodlivý“ v Písme teda znamená poslúchať Božie príkazy a ctiť si svojich blížnych, aby si zaslúžili večný život. Spravodlivosť je teda nerozlučne spojená s úctou k Bohu a k blížnemu...

  • a.l.tereza
    a.l.tereza, 11.5.15 22:04:06  
     

    Ap. Pavel ve svých listech nezmiňuje Jidáše Iškariotského, proč?

    • visitor77
      visitor77, 23.5.15 18:21:34  
       

      nevidel ho, nestretol sa s ním, neurobil nič pre Ježiša a jeho evanjelium, obesil sa hneď po Ježišovej smrti, takže nebol dôvod, aby ho ap. Pavel niekde spomenul (a zradcovia obyčajne nie sú objektom pozornosti dejín) :-)

      • Noxos
        Noxos, 19.3.16 23:48:08  
         

        chceš hadam tvrdiť že Pavel Ježiša videl alebo stretol ? A predsa o ňom píše

        • visitor77
          visitor77, 21.3.16 20:54:44  
           

          iste!

        • osoba
          osoba, 2.4.16 19:23:21  
           

          S Ježíšem se setkal, i když ne fyzicky. Mohl ho vidět už dřív, ale každopádně se s Ním "srazil" cestou do Damašku a byl Jím vyučován.

        • visitor77
          visitor77, 3.4.16 12:26:32  
           

          reč je o Judášovi, ...iste, ap. Pavel sa s Kristom stretol, i keď nie fyzicky...

      • osoba
        osoba, 3.4.16 13:26:01  
         

        Dokonce i zrádci bývají objektem pozornosti dějin, kvůli nim přece mohly jít dějiny jinak, než šly. Navíc Jídáš udělal pro Krista to, co všichni ostatní - dokud chodil s ním. A Pavel ho nezmiňoval hlavně proto, že pro podstatu jeho vyučování nebyl důležitý (stejně jako podrobné okolnosti ukřižování, jména vyvolených apoštolů, konkrétní způsoby Jeho služby, ...). Je zásadní rozdíl mezi podstatou evangelií a epištol.

    • osoba
      osoba, 2.4.16 19:22:00  
       

      A proč by měl?? Tvoje otázka naznačuje neporozumění významu toho, co a jak psal. Je to zásadní rozdíl mezi evangeliem a epištolou - JAKÝ??

  • visitor77
    visitor77, 9.3.15 10:28:57  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Dále 3, 25 Pavel vysvětluje, jak může Bůh ospravedlnit hříšníky, aniž by přitom jednal nespravedlivě a KRISTA BŮH USTANOVIL ZA PROSTŘEDEK SMÍŘENÍ SKRZE VÍRU V JEHO KREV, ABY UKÁZAL SVOU SPRAVEDLNOST s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve. Jinými slovy, na základě Božího ustanovení zemřel Syn Boží místo nás. Tímto způsobem Bůh ukazuje svou nenávist vůči hříchu, s nímž ale nakládá dle spravedlnosti. V 3, 26 Pavel vysvětluje, že BŮH je spravedlivý a OSPRAVEDLŇUJE TOHO, KDO ŽIJE Z VÍRY JEŽÍŠE.
    ZÁKLADEM NAŠEHO OSPRAVEDLNĚNÍ JE TEDY KRISTOVA SMRT. Jestliže věříme v Ježíše, Bůh nám přičítá Kristovu spravedlnost, vidí nás jako spravedlivé, a tak s námi i zachází. To je tedy ospravedlnění. Ve 3, 28 Pavel pokračuje, že toto spravedlivé postavení před Bohem není na základě skutků, ale jen a jedině na základě víry - ČLOVĚK JE OSPRAVEDLŇOVÁN VÍROU BEZ SKUTKŮ ZÁKONA.
    Ve 3, 29-30 Pavel upozorňuje: „Je snad Bůh toliko Bohem Židů? Což není též Bohem pohanů? Zajisté i pohanů, vždyť je to jeden a týž Bůh, který obřezané ospravedlní z víry a neobřezané skrze víru“. Ospravedlnění vírou v Krista je mocným a milosrdným univerzálním poselstvím, které máme pro všechny národy, národnostní skupiny a pro všechny lidi. JE EDEN SPASITEL, JEDEN KŘÍŽ, JEDNO VZKŘÍŠENÍ a jedna cesta ke spravedlivému postavení před Bohem: KRISTOVA SPRAVEDLNOST, JEŽ JE NÁM PŘIČTENA NA ZÁKLADĚ VÍRY, NIKOLI NA ZÁKLADĚ JAKÝCHKOLI SKUTKŮ...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 6.3.15 10:22:34  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Pavel v 3, 9–20 dále shrnuje dosavadní výklad a dále vysvětluje, že pohané se od Boha odvrátili, a nic o něm nevědí. Židé o Něm vědí, ale neposlouchají Ho. VŠICHNI JSOU TEDY POD HŘÍCHEM, ŽÁDNÝ NENÍ SÁM ZE SEBE SPRAVEDLIVÝ. Tak Pavel shrnuje svůj výklad a dokládá, že SPRAVEDLNOST JE DÁNA TOLIKO V KRISTOVĚ EVANGELIU, PŘIJÍMANÉM VÍROU.
    Pavel záměrně a s nejvyšším akcentem píše o naprosté zkaženosti a nenapravitelnosti člověka. Člověk má však přece i dobré stránky, dobrou vůli. Čím to však je, že při vší dobré vůli lidé vždy znovu vylévají krev a zlořečí? Tato lidská schopnost produkovat zlo se ještě jasněji rýsuje v kontrastu a nepřátelství se Zákonem. Zákon je však platný pro všecky; sám o sobě nepřináší pomoc a lék, ale ukazuje, že člověk sám sebe vyléčit nemůže, že ČLOVĚK nemá výmluvu, že je vinen Bohu, ale JE STÁLE V MILOSTI BOŽÍ.
    Pavel dále vysvětluje, co znamená, že EVANGELIUM JE BOŽÍ MOCÍ KE SPÁSE VĚŘÍCÍCH, PROTOŽE SE V NĚM ZJEVUJE BOŽÍ SPRAVEDLNOST NA ZÁKLADĚ VÍRY. V 3, 21-22 čteme: "Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, BOŽÍ SPRAVEDLNOST SKRZE VÍRU JEŽÍŠE KRISTA PRO VŠECHNY A NA VŠECHNY TY, KDO VĚŘÍ".
    Co je tedy oním zjevením Boží spravedlnosti, jež dává evangeliu takovou moc a dává věřícím spásu? Jedná se o zjevení "BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI, KTERÁ PŘICHÁZÍ SKRZE VÍRU V JEŽÍŠE". Je to Boží spravedlnost, která je nám zjevena jako dar skrze víru. A Pavel pokračuje, že hříšníci, kteří věří v Ježíše, "jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši". Zjevení Boží spravedlnosti, díky němuž je EVANGELIUM BOŽÍ MOCÍ KE SPÁSE, je projevem a darem Boží spravedlnosti hříšníkům, kteří věří v Krista...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 4.3.15 10:43:41  
     

    LIST RIMANOM (3, 1-30)
    Pavol ďalej píše, že Židom bolo zverené Písmo. Židovskí kritici vlastne Pavlovi hovoria: "Tvoj pohľad na vec nám odoberá všetky výhody a zasľúbenia Starého zákona. To je ako keby zmluva s Bohom prestala platiť" A Pavol im odpovedá: "Mýlite sa, Boh zostáva verný - svoje zasľúbenie a rozhodnutie nemení". Stará zmluva bola pre Židov nielen veľkým privilégiom, ale aj veľkou zodpovednosťou. To platí dodnes. Kto dostal viac svetla o Bohu, má väčšiu zodpovednosť. Židia dostali zasľúbenie o o príchode Mesiáša-Spasiteľa a zbožný ľud Izraela očakával naplnenie tohto prisľúbenia.
    "Zmarí nevernosť mnohých Židov Božie zasľúbenia? Vôbec nie! Židovská nevera nezruší Božiu vernosť; ani právo, aby súdil ich hriechy" - Pavel tu Židom vysvetľuje, že len Boh sa zo svojho milosrdenstva môže zľutovať, len on môže zahladiť všetky prestúpenia, len on môže zmyť akúkoľvek neprávosť a dokonale očistiť od hriechu. Božia vernosť svojmu slovu je súčasťou jeho svätosti. Pravdivý Boh sľúbil večný život pred vekmi a svoj sľub splní vo svojom čase.
    Pavel ďalej poukazuje na to, že Boh je spravodlivý, dodržiava svoje zasľúbenia a súdi ľudí za ich hriechy. Keď hriešnik svoje hriechy ľutuje, Boh vinníkovi odpustí. Nikdy nikoho nesúdi nespravodlivo - všetci sme zhrešili, všetci si zasluhujeme odsúdenie. Ak Boh súdi vinníkov, neprestáva byť verný svojmu prisľúbeniu, že SPASÍ TÝCH, KTORÍ ČINIA POKÁNIE. Pavol spoznal záludnosti hriechu, keď vyučoval v synagógach a odpovedal na ďalšie námietky farizejov:
    "Ak naše neprávosti dokazujú spravodlivosť Božiu, ako nás môže Boh ešte súdiť?" Pavol im hovorí: "keby bola pravda na vašej strane, potom by Boh nemohol súdiť ani svet" (3, 5-6). Inak povedané: Židia Pavlovi namietajú" "keď naša neprávosť dokazuje Božiu spravodlivosť, nie sme snáď nástrojom jeho slávy? Prečo by nás mal súdiť za to, čo aj tak obráti na svoju slávu?"...pokr...

    • visitor77
      visitor77, 4.3.15 14:07:49  
       

      pokr.
      Pavel Židov upozorňuje nielen na ich trúfalosť, ale aj na ich veľký omyl. Preto im na ich námietky dôrazne hovorí: "Nech sa tak nestane!" a pokračuje otázkou, na ktorú očakáva ich nekompromisnú odpoveď. Židia si vždy priali, aby Boh súdil pohanov za ich početné hriechy, ale boli presvedčení, že Boží súd sa ich samotných netýka. Upozorňuje Židov na to, že keby skutočne hriechy prinášali Bohu slávu, nemohol by súdiť nikoho, teda ani pohanov. Psvel argumentuje: "A čo povieme na to, že naša neprávosť dáva vyniknúť Božej spravodlivosti? Je vari Boh nespravodlivý, keď stíha hnevom? Hovorím to po ľudsky. Vonkoncom nie! Veď ako potom bude Boh súdiť svet? Ale ak moja lož dá vyniknúť Božej pravde na jeho slávu, prečo som ešte súdený ako hriešnik?" (3, 5-7).
      Židia sú o svojej výnimočnosti presvedčení, a to, že im Pavel povedal, že každý hriešnik, či už Žid alebo pohan, si za svoje hriechy zaslúži spravodlivý hnev, sa im príliš nepáčilo...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 21.2.15 15:14:18  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Také Židé jsou předmětem Božího hněvu, proto nemají výmluvy před pohany (2,1–29):

    Napříč Zákonu:
    Židovská komunita v Římě se chlubí tím, že mají a znají Zákon daný Bohem, a pohrdají zvráceným pohanským světem. Jsou přesvědčeni, že doslovným plněním všech nároků Zákona mohou získat vlastními silami ospravedlnění (věčný život, bytí s Bohem). Ale i oni jsou zklamaní a bezmocní k velkým nárokům Zákona, protože SAMOTNÝ ZÁKON NENÍ NÁSTROJ VEDOUCÍ K OSPRAVEDLNĚNÍ (ke spáse), ale je pouze jednou z etap připravující na příchod Spasitele a na jeho přijetí.
    Pavel mluví k Židům, kterých stihne trest také, neboť přes svoje vyšší náboženské postavení konají stejné věci jako pohané.
    Pavel ukazuje Židům, že před pohany nemají žádnou výhodu. Bůh nikomu nestraní: věčný život nebo trest bude dán každému podle toho, co činí; ŽIDÉ BUDOU POSUZOVÁNI PODLE ZÁKONA, POHANÉ PODLE PŘIROZENOSTI (fysis) A PODLE TOHO, CO JE VEPSÁNO DO JEJICH SRDCE A SVĚDOMÍ, proto nikdo (ani Žid ani pohan) se nemůže vymlouvat, že nepoznal Boha.
    Napříč obřízce:
    Pavel se vysmívá pyšným nárokům židovské nadřazenosti. Obřízka má hodnotu, ale jen když se zároveň plní Zákon. Neobřezaný, který žije podle požadavků Zákona, dokonce bude soudit obřezaného přestupníka Zákona.
    Pavel tedy učí, že NENÍ MOŽNÉ ZÍSKAT BOŽÍ SPRAVEDLNOST JEN VLASTNÍM LIDSKÝM ÚSILÍM. JE NUTNÉ SI UVĚDOMIT, ŽE SPÁSU DÁVÁ SAMOTNÝ BŮH. On oslovuje člověka jako první. Žádá po něm především víru,uslyšení jeho hlasu, přijetí daru ospravedlnění a bezmeznou důvěru k němu.
    Tento Pavlů apel zní proti pokušení těch (Židů a křesťanů), kdo vědí o pravém Bohu, a z pozice svého lepšího náboženského poznání a vzdélání by snad chtěli ty „marně smýšlející pohany“ soudit...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 18.2.15 13:57:54  
     

    LIST ŘÍMANŮM

    HŘÍCH POHANŮ (1,18-32):
    ZJEVENÍ BOŽÍHO HNĚVU (1, 18)
    "Boží hněv": je trest, kterým Bůh trestá hříšné lidstvo (Iz 30, 27-33). Hněv není Božím atributem, ale vyjadřuje radikální neslučitelnost mezi Bohem a hříchem.
    - "se zjevuje": - spravedlnost a hněv charakterizují běh dějin (1, 2,5), jedna skutečnost objasňuje druhou: odpuštění Boží odhaluje člověku jeho tragickou situaci, hněv Boží ukazuje pravou velikost této Boží spravedlnosti.
    - "z nebe": - ne proti člověku, ale proti "bezbožnosti a nespravedlnosti" - jde o negaci správného vztahu člověka vůči Bohu a lidem.
    Pavel tedy nechce říct, že Bůh přichází trestat lidstvo; Bůh se nehněvá na lidstvo, ale na situaci hříchu, do něž upadlo. Hříšníci jsou jen ti, kteří "v nespravedlnosti potlačují pravdu", tzn., že mají jasné poznání o Boží vůli, ale obracejí se k nespravedlnosti.

    POZNÁNÍ BOHA JE POHANY ODMÍTÁNO (1, 19-32)
    Obžaloba potlačení pravdy je reálná pouze tehdy, pokud se pohané mohli rozhodnout proti ní. Bůh sám je nepoznatelný, ale to, co lidská mysl o něm poznat může, to Bůh odhalil. Poznání Boha tak není výsledkem snahy lidské mysli, ale Božího zásahu, přístupného všem lidem.
    To, co člověk o Bohu může poznat, není abstraktní pravdou, ale "věčná moc" a "božství". Jde zde o dva atributy, které ozřejmují superioritu Boha nad člověkem, a tak ze strany člověka povinnost Bohu důvěřovat a Boha ctít. Proto lidé, kteří se oddají nespravedlnosti, "nemají výmluvu". Odmítnutím Boha člověk upadá do postojí, které těžce morálně ničí jejich samých, a hlavně sociální řád. Přijetí lidské moudrosti a odmítnutí moudrosti Boží, která je darem, vede k přecenění sama sebe a následnému upadnutí do idolatrie (modloslužby). Zvrácené poznání a pád do neřestí (i homosexuality) vede potom zákonitě k nemilosrdenství vůči bližnímu...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 17.2.15 15:51:12  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Pavel se v listě Řim zabývá nejprve stavem pohanů (1, 18-23): dobrotivého Boha bylo možno poznat už od okamžiku stvoření. Lidská vina a pošetilost způsobila, že Boží obraz byl v pohanském světě zatemněn, a proto přichází boží hněv. Obrazný popis pohanské modloslužby a zvráceného jednání, které k ní vedlo (1, 24-32), prozrazuje Pavlův židovský mravní kodex. Jeho vykreslení pohanů se v mnohém kryje s běžným náhledem helénistické synagógy, v níž byl Pavel vychováván.
    Pavel citlivě vnímá situaci tehdejších občanů Říma, kteří touží být šťastní skrze vlastní moudrost, ale dostávají se spíše do stavu, kdy více poslouchají instinkt zvrácené přirozenosti (Řím 1, 18-32). Všichni jsme tedy hříšníci, všichni jsme vystaveni božímu hněvu (1, 18), nemáme žádnou spravedlnost, jíž bychom mohli sami sebe a jiním doporučovat.

    Legitimita božieho hnevu:. Je Boží hnev, ktorý sa zjavuje voči ľuďom, ospravedlniteľný?" Je skutočne spravodlivé a nutné, aby Boh vylial toľko hnevu na hriešne ľudstvo. Pavel píše:
    Rim 1, 18-23:
    18Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.
    19Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
    20Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
    21Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
    22Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:
    23zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů"...pokr...

    • visitor77
      visitor77, 17.2.15 16:01:49  
       

      add:
      Pavol inšpirovaný Duchom Svätým sa netají tým, že Boží hnev sa zjavuje proti každej bezbožnosti a neprávosti. Venuje tak veľkú pozornosť skutočnosti, že ľudstvo je nielen hriešne, ale bez Božej pomoci je odsúdené k záhube. Všetci sme svojou prirodzenosťou hriešni, bezbožní a nespravodliví, a tak sme stále pod Božím hnevom, a preto potrebujeme nevyhnutne zásah božej moci, aby sme mohli byť božím slovom premenení. Pavel nikoho nepresviedča o božej láske, ale varuje pred Božím hnevom.
      Otázka: prečo svätý Boh nenávidí hriech a prejavuje svoj hnev proti bezbožnosti? Na rozdiel od človeka je boží hnev súčasťou jeho samotného - lásky, z ktorej pramení jeho svätosť a spravodlivosť. Podobný princíp poznáme aj v ľudskej rovine: keby bol každý sudca len plný súcitu, tolerancie a porozumenia, keby mal len pochopenie pre ľudské slabosti na súdnom pojednávaní so zločincom, nemohol by byť spravodlivým sudcom...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 16.2.15 14:56:57  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Pavel uvádí v Řm 1, 16-17 jádro svého sdělení, které pak v další části tohoto listu vysvětluje a prakticky rozvádí. "Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ". Pavel tedy nejprve uvádí, že jeho poselství - evangelium - je Boží mocí k záchraně, že má moc přivádět lidi ke spáse, a že je milosrdné, přičemž spása je skrze víru. Spásná moc evangelia proniká do naší duše s vírou v Ježíše Krista.
    Pavel pak v 1, 17 vysvětluje, proč má evangelium tuto moc: "V něm se zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ". Evangelium tedy má moc spasit ty, kteří důvěřují Kristu, protože se v tom zjevuje Boží spravedlnosti...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 12.2.15 17:22:09  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Spása těch, kteří neznají evangelium

    Již před Kristem byla spása možná celému lidstvu. Boží spravedlnost se však ukázala všem lidem až skrze Krista (1, 16-17; 3, 21-22). Proto pohané, kteří žili dobře už před jeho příchodem, byli jeho učedníky, aniž o tom věděli. Ten, kdo žil před Kristem byl skutečně hříšníkem jen tehdy, byl-li vlastní vinou (nežil podle svědomí) mimo Krista. Totéž je však možno říci i o těch, kteří žijí po Kristu, ale jeho zvěst k nim nedošla.
    Spása je vždy dar přinesený Kristem, ale člověku může být sdělena skrze různá náboženství. Pavel v Řm 1, 18-32 neodsuzuje náboženství jako taková (= obřady a obsah víry), ale egoistický postoj lidí, kteří tím, že do těchto náboženství patří si myslí, že si božstvy mohou sloužit ku vlastnímu prospěchu. Tak jako judaismus zachoval pravé poznání Boha i přes hřích mnoha židů, tak různá náboženství dosáhla určitého poznání Boha i přes dvojznačnost a idolatrii mnoha jejich příslušníků...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 12.2.15 17:15:07  
     

    OBSAH A POSELSTVÍ LISTU ŘÍMANŮM

    Úvodní formule (1, 1-7), díkůvzdání (1, 8-10) a Proemium/úvod) (1,11-15).
    Pavel se v Řim představuje bez spolupracovníků a označuje se jako „ služebník Krista Ježíše, určený (vyčleněný) za apoštola evangelia“ . Jeho obsah tu uvádí (1, 3-4), ne však vlastními slovy, nýbrž formou žido-křesťanského kérygmatu (boží poselství o Ježíši Kristu ohlašované jeho učedníky) , které pravděpodobně bylo v této podobě Římanům známé a přijatelné. Pavel ujišťuje křesťany, že má stejné evangelium jako oni. Budou se tedy moci vzájemně povzbudit v jedné víře (1, 12). V přechodu k hlavní části listu (1, 11-15) apoštol mluví o svém záměru hlásat evangelium v Římě, a tento list je k tomu prvním krokem.

    NAUČNÝ ODDÍL: I. část (1,16– 4,25):
    Boží spravedlnost se zjevila skrze evangelium.
    Hlavní téma celého listu 1, 16-17): v něm se zjevuje "Boží spravedlnost", vlastnost, jíž BŮH ZBAVUJE LIDI JEJICH HŘÍCHŮ NA ZÁKLADĚ JEJICH VÍRY V JEŽÍŠE KRISTA.
    Pavel se v listě zabývá nejprve stavem pohanův Římě (1, 18-23): DOBROTIVÉHO BOHA BYLO MOŽNO POZNAT UŽ OD OKAMŽIKU STVOŘENÍ. Lidská vina a pošetilost způsobila, že boží obraz byl v pohanském světě zatemněn, a proto přichází boží hněv. Obrazný popis pohanské modloslužby a zvráceného jednání, které k ní vedlo (1, 24-32), prozrazuje Pavlovův židovský mravní kodex. Jeho vykreslení pohanů se v mnohém kryje s běžným náhledem helénistické synagógy, v níž byl Pavel vychováván.

    Pavel nevidí podstatu hříchu v nemravnosti, ale v onom základním, svémocném, pyšném odpadnutí od Boha - nemravnost a její jednotlivé projevy, a z toho vyplývající rozklad lidské osobnosti i společnosti jsou následky a důsledky hříchu, a spravedlivě vyžadují přímo boží trest za hřích.
    Pavel rovnako však vie, že Boh je všeobjímajúca láska, ale dôrazne varuje pred Božím hnevom, ktorý sa zjavuje proti každej bezbožnosti a neprávosti. Všetci sme svojou prirodzenosťou hriešni, bezbožní a nespravodliví - že ľudstvo je nielen hriešne, ale bez božej pomoci je odsúdené k záhube. A pretože sme pod Božím hnevom, potrebujeme nevyhnutne zásah božej moci do nášho života...pokr...

  • visitor77
    visitor77, 11.2.15 16:45:44  
     

    LIST ŘÍMANŮM
    Okolnosti vzniku

    ...Taková silná židovská komunita nemohla ujít pozornosti židů obrácených ke křesťanství, když zahájili svoji misionářskou činnost mimo Jerusalém ve velkých městech impéria jako Damašek či Antiochie.
    Kdy se dostala zvěst o Kristu do Říma? Za Neronova pronásledování po velkém požáru r. 64 po Kr. bylo možno v Římě již rozlišit křesťany (Chrestianoi) a židy. Křesťanů bylo mnoho a tato komunita pocházela z Judska - snad náznak, že křesťanství přišlo do Říma z Judska.
    Pavlův list z r. 57/58 předpokládá, že římská komunita existovala již delší dobu, neboť apoštol "již mnoho let" nosí touhu tam přijít (15, 23). O víře římských křesťanů "se mluví po celém světě" (1, 8); tato pochvala by neměla důvod, kdyby komunita byla nepatrná, založená teprve nedávno. Musela tedy existovat již počátkem 50. let.
    Podle Sk 18, 1-3 se Pavel v Korintě (asi 50 po Kr.) setkal s Akvilou a Priscillou, Židy, kteří nedávno přišli z Itálie, "neboť Claudius nařídil všem Židům opustit Řím". Přišli asi již jako křesťané, protože o jejich konverzi v Korintě se nemluví. K vypuzení za Claudia došlo asi r. 49 po Kr., a to už křesťanská misie musela trvat jistou dobu, když docházelo k třenicím se synagógou. Z dřívějšího období nemáme podstatnějšího svědectví (až na Sk 2, 10, zmiňující o prvních letnicích také Židy z Říma). Určitě lze mluvit o křesťanství v Římě začátkem 40. let.

    Odkud přišli křesťanští misionáři? Někteří autoři uvádějí, že Římané "přijali víru, avšak se sklonem k židovství". Pavel dříve v Římě nebyl a ve Sk není zmínka, že by tam Antiochie vyslala misionáře. Nemáme důkazy pro jiný zdroj misie než Jerusalém. Sk 28, 21 potvrzují, že římští Židé měli informace, pocházející z Jerusaléma; tyto kontakty jsou potvrzovány židovskými dokumenty z 2 pol. 1. stol...pokr...