Čínská poezie

Správci: Yunnan (hlavní)
Také vás uchvátila krása čínské poezie a básníci jako byli Li Po, Tu Fu, Wang Wej, Li Čching-čao a mnoho dalších? Buďte zde vítáni a prosím, připište autora. P.S. Příspěvky korejské a japonské poezie jsou zde vítány. Nesouvisející příspěvky a reklamy budou mazány. Pokračování fóra z Lide.cz :).
Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!
Koliba na horách
Uťal jsem mladou břízu,
na stříšku přitesal,
přehršle vonných travin
do jejich skulin dal:
mlha,dneska jež bloudí
přístřeškem březovým,
možná že zítra už zkropí
dole tam krovy
cizích mi lidí deštíkem vonivým.
/Wang Wei/Co je pro mne čínská poezie ?
……………………………………………
vůně linoucí se z bistra
odtud, z tohoto místa
vidím ta koření.
S láskou.
Na zdi obrázek.
Poutník vracející se z hor.
Nad talířem bambusových výhonků
víno na zdi, zbytky uschlých úponků .
Ale u vchodu, už kvete šafrán.
Hory roztály.
Poutník je doma
a zítra .. přijďte !
Budeme při jídle
pouštět voňavé balonky přání.
K obloze.
K horám.Han Shan byl buddhistický mnich, poustevník a básník žijící v období vlády čínské dynastie Tang, jejíž existence se datuje do let 618-907
Byl tak trochu považován za blázna,rozmlouval sám se sebou, bez příčiny se smál, živořil v jeskyni, ale cokoli řekl, dávalo hluboký smysl.
.......................................
Obzor za obzorem všude kolem krása hor a vod
Oblaka, mlhy jsou jejich zelení lem
Mlha se sráží v kapky na mé čapce, sotva se jí dotkne
Rosa utkvívá na mém plášti slaměném
Jak tulák či poutník na nohou opánky z lýka
Hůl z křivé staré větve vistarie
Ohlédnu-li se kdy a vzpomenu na prašný svět venku
Zdá se mi být jen snem, tak cizí mi je
(CHAN ŠAN, Nad nefritovou tůní jasný svitJeřáb i broskev bývají symbolem dlouhověkosti, také věčného života.
.
Bílý jeřáb s větévkou broskvoně v zobáku
odpočíval pouze každých tisíc mil
mířil do pohádkové země Pcheng-laj
tou větévkou se cestou nasytil.
Jenže před cílem mu vypadalo peří
daleko od hejna mu ztěžklo srdce
a když se vrátil do starého hnízda
žena a děti starce nepoznaly.
(CHAN-ŠAN, Básně z Ledové horyNoční jízda
Půlnoční vítr kolébá travou
na nízkém břehu.
Opuštěn nocí pod keři růží
plyne můj člun.
Ligotá hvězda nad odlivem.
Tajemství plný zažloutlý měsíc
vypíjí vodu - plaší mi vlny.
Dílo mé dalo mi slávu -
co mohlo dílo víc dát ?
Zestárl můj život.
V daleku dní
nebe a země míhá se,
kmitá jak třepot racků
nad pískem.
/Tu Fu/Poutník se probouzí
v krčmě za noci
Na bílém loži probouzím se tich,
svítí to měsíc - či sem napad sníh?
Pozvedám hlavu: hledím na měsíc,
skláním ji: myslím na zem otců svých.
Li PoPřebývám v horách
Vítr skučí za oknem s výhledem na borovice, sníh naplňuje hory.
Nastala noc, modravý plamen lampy prosvěcuje samotu.
Přes hlavu si hážu své roucho, ztišuje se svět,
a v té chvíli se probouzí síla tohoto mnicha z hor.
Ten muž pochází z hor,
vypadá starobyle a moc toho nenamluví.
Když se setkáme, navenek radost neprojeví,
ale jeho srdce svítí jako podzimní měsíc.
Pegun KjonghanPod jasným nebem
uprostřed podzimu
krouží mé smutné myšlenky.
Se zlatem chryzantém
blíží se svátek
devátého dne
devátého měsíce.
Zkouším si nový šat
z jemného hedvábí,
po doušcích upíjím
vlahého vína.
Poryvy větru,
přeprška deště,
svěží chlad.
Když žlutý soumrak
vkrádá se do dvora,
úzkost mě přepadá.
S hlavou střízlivou
znovu srdce steskem se svírá.
Jak jenom unést
dlouhou noc bez konce?
Blednoucí luna chladně svítí
na prázdné lůžko.
Slyším pradleny
natloukat prádlo,
tichý zpěv cikád
a vodní hodiny,
jež líně měří čas.
/Li Čching-Čao/Co jsi mne opustil
Co jsi mne opustil,
sama jsem zůstala,
samotná musím tu žít,
ruka má marně rozplést se chystala
zmotanou klubka niť.
Co jsi mne opustil,
vadnout jsem začala,
po světě chodím jak stín,
jsem jako úplněk,
co noc je ze mne, můj milý, míň.
Čang ŤiouZkouším provléci
z jedné i druhé strany
roztřepenou nit.
Co nastane, když nespojím
dva konce šňůry perel?
neznámý, Kokinwakašú, č. 483Květy skořicovníku
jsou tak drobné,
průsvitně žlutavé,
něžně nadýchané,
jakoby s odleskem jiného světa.
Jen jejich vůně
s námi zůstane.
Jim netřeba zeleně smaragdů
a nachu rubínů,
aby byly nejkrásnější z květů.
Švestkové snítky
jistě jim závidí
a hlavy chryzantém
studem se sklánějí.
V rozkvětu
před malovanou terasou
září jak královny
o svátku podzimu.
Jak jenom básníci jejich půvabu
mohou odolat?
Zmínku o nich ve sbírkách veršů
marně jsem hledala
po celý rok.
Li Čching Čchaochiméra
Nad bílou šíji
zahlíd jsem bledou tvář
sedmikrásku v trávě
co cudně klopí zrak
ztratila se v ranní mlze
objevovala se v tmách
toužil jsem po ní
hledal v zahradách
Na jezeře plula labuť
ukradla ji její šat
utkaný ve svitu hvězd
ladnost bez příkras
Ach, marné, marné hledání
mě zastihl podzim
a labuť k jihu uhání.Verše o zapomnění - Pegun I Kju-bo
Lidi na mě zapomněli,
jsem sám v širém světě.
A kdyby jen cizí...
Mí vlastní bratři na mě zapomněli!
Dneska na mě zapomněla má žena,
zítra na sebe zapomenu já sám.
A potom už na nebi a na zemi
nebudu mít nikoho blízkého ani vzdáleného.Stará čínská poezie - Li Čching Čao
Zdvihá se z houpačky
A zemdleně spouští
své hebké paže
Hustá rosa tíží
křehké stvoly květů,
na lehkém šatě krůpěje potu.
Tu v hloubi zahrady
zahlédne cizince,
a jenom v punčoškách,
zlaté spony napůl vysmeklé
z bohatých vlasů,
plachá a zmatená,
dává se na útěk.
U branky kradmo se ohlédne
a skloní ke snítce
zelených sliv.dávám so za úkol napsat aspoň z poloviny tak skvělou báseň .. Bojím se ale, že se mi to v příštích letech nepodaří ani ze čtvrtiny ..
.........
výborná. :4:Já jsem vzdala už dávno, napsat jakoukoliv báseň, s kterou bych mohla na veřejnost......natož takovéto perly! :4:
Prosím tě upřímně, neusiluj o to. Ne že bych Tě podceňovala ale tato snaha je směšná a jemně trapná, ne že bych Ti to zakazovala ale je mi líto takových jako jsi Ty.
V tom ti samozřejmě neumím a nechci bránit. Je to jen tvoje volba co píšeš a co si myslíš.
Na druhou stranu myslím , že jsi to tady teď vytapetovala asi víc než já svými , přiznávám, nepodařenými pokusy :2:
..........
co se týká občasného vkládání vlastních básní , už jsme to tady probrali a odsouhlasili. Máš dvě možnosti.
Stane li se to, tak to očima přeskočit.
Druhá možnost je požádat yunnyho aby mne zbavil funkce správce, ty ji pak přijmeš a až sem vložím nějaký pokus o báseń tak ho smazat.
.........
Píši ti tak dlouze jen proto, že jsi si dala takovou práci a napsala na to téma tolik příspěvků. Nepřipadalo by mi správné dělat , že jsem to nečetl.
Poznání - Chan Šan
Můj domov je v skrytu, stranou všeho
Vzdálen hluku, prachu, žiji sám
Tři stezky jsem prošlapal si travou
Rozhlédnu se, jen oblaka za sousedy mám
Zatoužím po písni – zazpívají ptáci
Chci se ptát po smyslu bytí, což tu koho najdete?
Strom poznání, zatím ještě slabý
Za pár let na jaře náhle rozkvete
Stará čínská poezie