Čínská poezie

Otevřená diskuze | Kategorie: Literatura
wwwJIRI.cz (2017-01-24 10:34:01)promenlivynick (2017-01-20 18:50:58)Yunnan (2017-01-19 22:46:02)Laronka (2017-01-19 12:16:57)Cho (2017-01-18 00:44:15)savvana (2017-01-02 19:41:14)ateopkar (2017-01-02 11:40:39)Mimiane (2016-12-27 16:22:02)chvilka (2016-12-03 08:44:49)Jarunkakorunka1 (2016-11-02 11:10:42)nevimzevim (2016-10-30 17:47:50)petrajf (2016-05-15 08:23:45)fialovymotyl (2016-03-23 00:33:52)xsomalec (2015-08-29 19:51:52)Xashman (2015-05-30 00:20:49)Indianska (2014-10-03 13:08:51)Heavyporn (2014-07-16 19:06:04)AndyAx (2013-11-12 09:32:12)
Čínská poezie
Založeno: 20. 10. 2013 | Příspěvků: 809 | Členů: 18
Správci: Yunnan (hlavní), promenlivynick

Také vás uchvátila krása čínské poezie a básníci jako byli Li Po, Tu Fu, Wang Wej, Li Čching-čao a mnoho dalších? Buďte zde vítáni a prosím, připište autora. P.S. Příspěvky korejské a japonské poezie jsou zde vítány. Nesouvisející příspěvky a reklamy budou mazány. Pokračování fóra z Lide.cz :).

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Laronka
    Laronka, 19.1.17 12:16:56  
     

    Slepá hrabivost - Chan Šan

    Moudrý nezná lačné hrabivosti
    Hlupák tavit zlato miluje
    Pole druhých zabírá a nemá dosti
    Jenom jeho, tvrdí, háj bambusů je
    Lokty si klestí cestu za penězi
    Se zaťatými zuby svou čeleď i koně pohání
    Jen pohleďte tam před městskou bránu:
    Pod sosnami a cypřiši hrob vedle hrobu leží řadami

  • savvana
    savvana, 1.1.17 19:49:31  
     

    Třpyt jíní přikryl břeh,jejž vymlel věk,
    v šupinách řeky zajiskřil
    daleký ostrůvek.
    Moc vína se už rozplývá,moc větru utichá,
    v šumícím vánku
    rozbitý klobouk soucitně
    se vine kolem spánků.

    O těchto svátcích musí člověk pít.
    S pohárem v ruce jsem se byl
    s podzimem rozloučit.
    Co věcí leží kolem mne - a přece je to sen.
    Jak je to bědné:
    na květ,až zítra uvadne,
    už motýl neusedne.

    /Čou-Čou Jü/

    • Yunnan
      Yunnan, 2.1.17 10:56:28  
       

      Nádherná :4:

      • savvana
        savvana, 2.1.17 19:41:12  
         

        Jj... :2:

  • Laronka
    Laronka, 30.12.16 18:33:20  
     

    Jiří, všechno, co jsi sem dal, je krásné, první báseň mne dojala k slzám.Díky!

  • wwwJIRI.cz
    wwwJIRI.cz, 30.12.16 00:23:33  
     

    Matčina ruka

    Když zemře matka nuosuské rodiny, je zvykem položit ji na pohřební hranici tak, aby
    spočívala na pravém boku. Prý je to proto, aby i na onom světě měla levou ruku volnou ke
    tkaní.

    na pravém boku tiše usnula
    spánkem jako když do dálky rozlije se řeka
    spánkem jako když hory rozprostřou se po obzor
    každý viděl
    jak tam spí
    a tehdy se dcery a synové hor
    vydali ke břehu neviditelného moře
    tam kde sedává mořská panna
    když opadnou zemské vlny
    a odkryje se tichý útes
    a už je slyšet jenom starou píseň
    jak nadnáší srpek jasného měsíce

    na pravém boku tiše usnula
    blíž k průzračnosti vánku
    blíž k jemnosti mrholení
    kde už ji halí mlhavý opar
    kde už je na dosah bílým oblakům
    v tichém rozbřesku
    nebo za omamného soumraku
    tělo celé ztuhlo ledové jak socha
    a jenom její levá ruka se zlehka vznáší
    na ní kůže určitě dál hřeje
    žilami v ní určitě dál proudí krev

    na pravém boku tiše usnula
    jako ta mořská panna
    jako ten srpek jasného měsíce
    jako ten útes utkvělý v tichu
    mezi nebem a zemí spí
    nad životem a smrtí spí
    a proto dál pod jejím tělem protékají řeky
    a proto dál pod jejím tělem rozrůstají se lesy
    a proto dál pod jejím tělem vrší se skály
    a proto moji lidé dál to sladké i to krušné od života berou
    v pláči, v křiku, ve zpěvu

    na pravém boku tiše usnula
    dřív nebo později všechno pomine
    na nedozírné klenbě nebes
    v nesmrtelné vzpomínce
    a jenom její levá ruka se zlehka vznáší
    tak něžná, tak krásná, tak svobodná

    Pramen poezie

    Poezie nemá nikde pramen, podobá se mlze.
    Nemá ani barvu, je v hloubce pod barvami.
    Je to řeč zbavená tíže, schodiště ze samých stínů,
    a nepřivádí hned nahoru k obloukům klenby.
    Je jako hodiny v tichu, nerozlišuje
    mezi životem a smrtí, staví se proti
    snadnému sjednocování, brání se
    vstupu do ohrad logiky, vždyť odtamtud
    se vylučuje bzukot včel a troubení pastevců.
    Jak tenký papír napíná se v okně nevědomí, jako kouř se stáčí v závanu.
    Poezie není ptačím tělem,
    je vzpomínkou na let za šera.
    Vyráží za svým cílem, ale nenachází trvalý přístav.
    Uvádí slova do závratných dobrodružství, do volného pádu,
    až teprve v půli cesty odkrývá celou svou krásu,
    ale ani pak nevypoví vše, co se dá vidět v daleké zátočině.
    Poezie, to jsou hvězdy a rosa, vánek a rozbřesk,
    kdykoliv se jejich odraz zachvěje někomu v duši,
    je to trvalé mizení, chvíle, která může uplývat navěky.
    A i to, co není, i to je.
    Jak vlnka, která se začeří v prázdnotě.
    Poezie je žhnutí v popelu, průsvitná klenba.
    Poezie nepřestává nacházet své lidi, provází je koloběhem života a smrti.
    Poezie je zrod ticha, pro ni jedna a jedna nikdy nebudou dvě.
    Poezie nesnáší masku, ovšem neunikne jí, že se za tou maskou dýchá.
    Poezie sází na tři a nebo i na víc, aby je připsala vesmíru.
    Je to podzim tříštěný zvukem cvrčků, zlaté kapky deště
    na peří hrdličky. Jsou to květy a pošetilost milenců.
    Vše, co jsme ztratili, zapomněli, nepopsané listy jazyků lidstva.
    A tak poezie s očima doširoka otevřenýma postává
    uprostřed náměstí a zkoumavě obhlíží každého, kdo jde kolem.
    Nekonečně dlouho v

    • wwwJIRI.cz
      wwwJIRI.cz, 30.12.16 00:25:39  
       

      A tak poezie s očima doširoka otevřenýma postává
      uprostřed náměstí a zkoumavě obhlíží každého, kdo jde kolem.
      Nekonečně dlouho váhá, který z nich by se jí nejvíc hodil.
      A když pak zvolí toho šťastlivce či nešťastníka, rozšíří se zvěst
      – Je tu básník!

  • wwwJIRI.cz
    wwwJIRI.cz, 30.12.16 00:22:37  
     

    Jidi Majia: Slova v plamenech
    Pohřbená slova

    chci najít
    pohřbená slova
    vězte
    oblévají jako plodová voda
    a jako rybka blýsknou se v temnotách

    slova jaká chci najít
    jsou hvězdy za noci a drahé kameny
    a za jejich tvary
    v zorničkách věštce
    utkví i stín ptáka který právě přelétl

    slova jaká chci najít
    hoří jako oheň na oltáři snů
    mají moc přivolat zesnulé předky
    mají moc dotknout se duše všeho ve vesmíru

    chci najít
    pohřbená slova
    a v horách je kmen který právě taková
    synům a vnukům v řeči předává
    jako své nejtajnější učení

    Na paměť 1987

    bimo se ke mně obrátil
    sleduj jak bíle zasvítila ta husa
    to je teď nové vtělení tvého otce
    u jezírek jilebutských našel klid
    hlavu drží zpříma, oči má pročištěné
    dívá se živoucím pronikavým pohledem
    vylétl přímo z věčného ticha
    možná že za nějakou prastarou vzpomínkou
    když kouř se zvedl nad ohništěm, jako ve snu
    přenesl se tmavým stínem přes hřebeny hor
    nenajdeš ani slova pro tu krásu, jako
    hrot šípu mihl se
    branou až k sídlu nesmrtelné duše našeho národa
    jako bych nevěděl, že v Chladných horách
    kdykoliv jeden život zaniká
    právě se v další podobě rodí

    Adresa duše

    je to
    domek dobře zastřešený
    dveře má dokořán
    ale nikdo
    kam paměť sahá
    neviděl jimi projít člověka

    je to
    domek dobře zastřešený
    tráva se hustě zelená
    místo pěšiny která k němu vedla
    jeho tajemství
    nikomu neprozrazuj

    je to
    domek dobře zastřešený
    uprostřed vysokých hor
    zármutky světa se ho už netýkají
    zaplnil se samotou

    Bimův hlas

    uslyšíš
    jak se provléká mezi světem a snem
    pozvolna jako když se stáčí bílý kouř
    proč při tom horstva naráz
    ustrnou v bezčasém tichu?
    čí je ten hlas? nese se mezi lidmi a duchy
    tělo už ho nepoutá
    prochází mezi vším a ničím
    ústy lidskými a božskými
    oslavuje život a smrt
    obrací se ke slunci, hvězdám, vodám a hrdinům z nepaměti
    vyvolává duše bohů a nejskrytější mocnosti
    i to co zemřelo ožije znovu

    • savvana
      savvana, 1.1.17 19:02:01  
       

      Líbí moc..

  • Mimiane
    Mimiane, 27.12.16 16:14:04  
     

    Jedna z poezie slavné japonské básnířky Izumi Šikibu..
    .

    Říkají, že jsem do větru.
    A není divu,
    vždyť celým srdcem lnu
    k sakurám rozkvetlým
    jen na chvilku

    Nic nezabrání
    sakurám v opadání.
    Vistárie, alespoň vy
    neshazujte květy!
    Budu za vámi běhat do lesa

    Miláček létem znavený
    mi, zdá se, kamsi uniká.
    Co bude s rosou
    ležící v náruči
    hřebíčku?

    Ani ta voda se nehýbe,
    když nabírám ji
    do dlaní.
    Co zmůže vánek
    v tak horkém letním dni?

    Jednou se vyspíš
    a překvapí tě
    podzim.
    Jako dnes ráno,
    když zadul vítr

    Nedotkl se mě ještě
    podzim života,
    jenom tíživé myšlenky
    a mnoho všelijakých
    smutků

    Nikdo neuklízí
    všudypřítomnou jinovatku
    a tak ji kačeny
    zametají svým peřím,
    rukávy křídel povislými

    Uprostřed noci hlas -
    výkřik kachničky osamělé,
    když musí vzlétnout
    z hladiny
    mrznoucího rybníka

    Věru je smutné
    dvojí počítání -
    do konce roku
    chybí jen málo,
    a do stáří?

    Přeložila Zdenka Švarcová.

    • Laronka
      Laronka, 29.12.16 18:43:18  
       

      díky, čtu poprvé...a je zajímavé, jak je dlouhá, většinou bývají tak jedna, dvě sloky...

  • Laronka
    Laronka, 27.12.16 13:44:37  
     

    verše od Chan Šana

    V prohlubni skály jak mezi hrby velblouda sedím
    Potůček v úbočí ubíhá – chladno a mráz
    Tiše se raduji z krásy, jež přináší štěstí
    Šerá mlha mezi vrcholy bloudí, zastírá je a mizí zas
    V blažené pohodě prodlévám na místě, kde se lze najít
    Stíny stromů se dlouží, slunce začíná zacházet
    Sám se tak rozhlížím po krajině svého srdce
    Kde z bláta raší a rozvíjí se lotosu květ

    • Laronka
      Laronka, 27.12.16 13:45:27  
       

      nejsem si jista, zda je to přímo čínská poezie, ale líbí...

      • Mimiane
        Mimiane, 27.12.16 16:22:01  
         

        Taky se mi líbí.. :-)

  • chvilka
    chvilka, 17.11.16 12:16:49  
     

    Na starý námět

    Schodiště večer čistě zametené,
    jinovatkou se třpytí vzduch i zem.
    Já spouštím závěs, do strun znovu sahám.
    Na podzim nesnáším se s měsícem.

    Cchuej Kuo-fu
    (překlad František Hrubín)

    • Laronka
      Laronka, 21.11.16 15:57:36  
       

      krása!!

    • Mimiane
      Mimiane, 27.12.16 16:21:03  
       

      :2:

  • Laronka
    Laronka, 14.11.16 16:38:50  
     

    Píseň podzimního větru

    Z jakých tě končin, větře podzimní,
    divoká husí křídla rozševelí?
    Na stromech zrána hejna. Kdo je zde
    uslyšel první? Poutník osamělý.

    Liou Jü-si
    (přebásnil František Hrubín)

    • chvilka
      chvilka, 15.11.16 23:00:06  
       

      Moc krásná :2:

    • Mimiane
      Mimiane, 27.12.16 16:20:31  
       

      :2:

  • Laronka
    Laronka, 13.11.16 16:32:40  
     

    stará čínská poezie - Ono No Komači

    Poslední přání
    Ne dříve,než k podzimu
    Nakloní se můj čas
    Ne dříve,než na obtíž všem
    Připadne můj hlas
    Jistě až potom!
    Jak listy stromů, když spadnout
    Vzpomenou si
    Do kouta ať zametou má slova nemohoucí!

    • Yunnan
      Yunnan, 17.11.16 16:21:14  
       

      Možná jsem to jen úplně nepochopil a omlouvám se, ale Ono no Komači byla Japonka :4: :2:

      • Laronka
        Laronka, 21.11.16 15:58:23  
         

        tak to já nevím, ale je to krásná báseň, tak ji tu necháme, co?

        • Yunnan
          Yunnan, 21.11.16 19:55:09  
           

          Já ji neměl v úmyslu mazat :1: , jen, že to není stará čínská poezie :15: . O tom, že je nádherná, o tom žádná :2: . Ono no Komači tu máme obzvlášť v oblibě :2: .

  • Yunnan
    Yunnan, 31.10.16 07:06:21  
     

    Kolika odstíny smutku
    měsíce jas
    dnešní noci hraje,
    když na něj hledím
    tesklivě rozjímaje!

    (Saigjó)
    (Zdenka Švarcová, Zdeněk Gerych)

  • chvilka
    chvilka, 29.10.16 10:31:23  
     

    Psáno jménem loučících se milenců
    ...
    Podél průzračné,
    klidné hladiny
    rozkvétají broskvoně.
    Barvy květů
    hrající si s vodami
    a skotačivé vlnky,
    jež se právě zdvíhají,
    vnukají jarní náladu.
    Miluji tvých rysů
    ušlechtilou krásu
    a ty s obdivem
    mé verše čteš.
    Vítr však tóny
    zelené loutny
    za obzor odvane,
    s ním i popěvek
    o páru mandarínských kachen
    s šarlatovým peřím.
    Včera jsme oba byli
    jedinou rybkou
    ve stejném rybníce
    a dnes jak dva ptáci jsme
    na dvou stromech
    vzdálených od sebe.
    Smutně, přesmutně
    zpěv kohouta zní
    noc co noc o páté hlídce,¨
    než se rozední.
    Dnes za rozbřesku vstávám,
    ratolest lámu
    ze stromu vzájemného toužení
    a na důkaz oddanosti svého srdce
    ti ji posílám.
    Rozlitou vodou
    jak znovu naplnit
    prázdnou dlaň?
    Oblak, co odplul v dál,
    jak znovu vyhledat?
    Divoké husy
    klenbou oblohy
    dokážou proletět,
    snažně tě prosím,
    nepřestaň mi psát.
    Každý tvůj dopis
    pro mě písní je
    o bílém květu,
    co konejší stesk.

    (Li Po )

    • Mimiane
      Mimiane, 27.12.16 16:18:35  
       

      ..moc hezká Chvilko :)

  • wwwJIRI.cz
    wwwJIRI.cz, 16.10.16 13:41:28  
     

    Autoportrét

    Neviditelné vlny
    Svoboda
    Autoportrét

    Po setmění se vítr přehnal přes návrší, kde cosi pošeptal malému chlapci.
    Ale pohádka se nesmí nechat čekat, a tak za ní hned odfičel do dálky.
    Dostal jsi jméno, malý, abys ho tu po sobě zanechal.

    Dobré je umírat s hrdostí, až jednou přijde ten den.
    jsem minulost do hlíny vyrytá znakovým písmem Nuosuů
    té ženě narozen, která neuměla přestřihnout pupeční šňůru
    mám jméno bolesti
    mám jméno krásy
    mám jméno naděje
    a bylo třeba tisíců let
    než věčná přadlena donosila
    báseň, kterou teď píšu
    po otcích hlásím se k otci
    a ten je mužem mezi muži
    s úctou zván jménem Zhyge Alu
    mé matce je dáno trvalé mládí
    po celém kraji se nese její zpěv
    je řekou přehlubokou
    mou milenkou navěky
    a ta je kráskou mezi kráskami
    s obdivem zvána jménem Gamo Anyo
    tisíckrát jsem zemřel
    a pokaždé usínám na levém boku
    tisíckrát jsem zemřela
    a pokaždé usínám na pravém boku
    nemine jediný z tisíce pohřbů
    kam bych nedošel jako přítel z nedohledné dálky
    nemine jediný z tisíce pohřbů
    kde bych se nerozezněl v úpěnlivém nářku matky
    v tom všem mě najdeš
    ale především po celé ty tisíce let
    vycházím do boje mezi spravedlností a zlem
    po celé ty tisíce let
    rodím se jako dítě lásky a snů
    po celé ty tisíce let
    chystám se ke svatebnímu slibu
    a jsem to já, z koho po všechny ty věky věků vychází
    veškerá zrada
    veškerá věrnost
    veškerý život
    veškerá smrt
    a proto, světe, dobře mě slyš:
    jsem z rodu Nuosu

    Jidi Majia

    • savvana
      savvana, 18.10.16 16:32:32  
       

      Líbí moc.. :2:

    • Mimiane
      Mimiane, 27.12.16 16:19:01  
       

      :2:

  • savvana
    savvana, 13.10.16 20:07:11  
     

    STOUPAL JSEM NA HORY

    Vysoké nebe.Ostrý vítr skučí.
    Opičák vřeští žalostně a sám.
    Ostrůvek.Písek.Vlna na břeh tluče.
    Létají bystře ptáci tam - sem,tam.
    A bez rozdílu všude listí padá,
    padá a šustí,krouží,třepetá.
    Bez konce řeka klidná hrbí záda,
    přitéká,teče,teče,odtéká.
    Podzimek kalný rozpřáh náruč svoji.
    Já býval všude vždycky jenom host.
    Na terasu si vyjdu opuštěnou:
    bolestí v žití bylo dost a dost.
    Zkrušen jsem pro to,ve vlasech že ráno
    jsem po prvé nit bílou objevil? -
    Dnes po prvé jsem mdlý a rozteskněný
    černého vína číšku odstrčil.

    /TU FU
    ČERNÉHO VÍNA ČÍŠKA/

    • chvilka
      chvilka, 18.10.16 16:37:52  
       

      :2:

    • Mimiane
      Mimiane, 27.12.16 16:19:44  
       

      Hezká.. :4:

  • chvilka
    chvilka, 13.10.16 15:41:07  
     

    Loučím se s Jin-šu

    Pijeme pod bambusy, až nám třeští hlava,
    tím ledovější je však světlo měsíce.
    Let bílé volavky k půlnoci postříbřilo,
    to jsme ji vyplašili prozpěvujíce.

    Li Po
    (Překlad František Hrubín)

    a ještě

    Rozloučení s Jin-šu

    Pili jsme v bambusech tak, že mi hlava klesá.
    V měsíčním svitu začínám se chvět.
    Bělostnou volavku vyplašil náš zpěv z lesa -
    jako šíp ze stříbra se dala nocí v let.

    Li Po
    (Překlad Jiří Žáček)

    • savvana
      savvana, 13.10.16 20:07:33  
       

      Pěkné,moc.. :2:

  • savvana
    savvana, 6.10.16 14:35:39  
     

    Stařík s pivoňkou

    Stařík s bodrým úsměvem
    a s kytkou ve vlasech
    - uprostřed šedin ten květ
    cítí se asi málo poctěný -
    škobrtá si to domů
    pěkně v náladě.
    To se ví,
    lidé se mu smějí,
    ale perlové závěsy
    již předem se zdvihají
    na deset mil.

    /Su Tung-pcho/

    • chvilka
      chvilka, 9.10.16 10:50:35  
       

      Moc krásná :2: .

      • savvana
        savvana, 11.10.16 19:48:01  
         

        Je půvabná.. :2:
        Díky..

  • Laronka
    Laronka, 5.10.16 23:41:52  
     

    Perlový závěs čárkuje - Liu Jü-si

    Perlový závěs čárkuje
    luny terč chladný.
    U okna stojím,
    nepřišel nikdo,
    nepřijde žádný,
    U okna stojím-
    zklamaná
    panenka titěrná,
    za mými zády
    zhasíná zvolna
    lucerna.

    Šáteček slzy mé vpíjel,
    nezbylo po nich už sledu,
    v šátečku praskají krystalky
    jitřního, jarního ledu.

    • Laronka
      Laronka, 5.10.16 23:42:06  
       

      našla jsem :15:

      • Yunnan
        Yunnan, 6.10.16 09:27:30  
         

        Jsi dobrá :1: :1: ! Děkujeme moc :4: !

  • chvilka
    chvilka, 4.10.16 15:55:57  
     

    Válka

    Na věži planou strážní ohně. Za šera
    tu sedím sám a vítr nese podzim z moře.
    Na flétnu hraji, marně smutek zaháním.
    Čím dál mám k tobě, tím je bezednější hoře.

    Wang Čchang-ling
    (přebásnil František Hrubín)

  • Laronka
    Laronka, 3.10.16 18:48:58  
     

    Li Po Podzimní ráno na horách

    Blízko je všecko vzdálené,
    když lesy kvetou podzimně
    a my jsme tu sami.
    Z koliby vyjdu -
    hory, modré hory
    obláčky bílé, staří známí,
    zdraví mne,
    mne, živou tečku mezi nebem a zemí:
    čekají na mne mezi piniemi.

  • chvilka
    chvilka, 1.10.16 11:11:39  
     

    Všem tady přeji krásný den. Smím se vrátit - přidat? Budu si chodit číst, čínskou poezii miluji. :4:

    • Yunnan
      Yunnan, 2.10.16 10:55:21  
       

      Vítej u nás, drahá :2: !

      • chvilka
        chvilka, 2.10.16 12:07:04  
         

        Děkuju ze srdíčka :2:

    • Laronka
      Laronka, 3.10.16 18:50:03  
       

      :4: už se hůře vybírá z toho, co tu nebylo...tak se občas opakujeme, ale to nevadí, je to pohoda!

      • chvilka
        chvilka, 3.10.16 19:53:42  
         

        To je pravda :4: Taky přidám jednu od Li Pa (omlouvám se, překladatele nevím)
        Žluté ptáče..
        ..až vydáš se do světa,
        nesleduj pestré ledňáčky
        z Haj-nanu,
        a bude-li třeba oddechu,
        nehnízdi s vlaštovkami,
        jimž domovem je palác Wu.
        Ten palác může vyhořet,
        neb ti,
        co po vlaštovkách slídí,
        si svítí loučemi.
        Budeš-li sledovat ledňáčky,
        snadno v síti uvízneš,
        již lovec jim nastraží.
        Raděj křídla svěs
        a někde v polích
        mezi maceškami
        drž se sám.
        Jenom tak unikneš
        spárům jestřába
        a poštolkám.

        (Li Po)

    • savvana
      savvana, 4.10.16 13:21:51  
       

      Vítej Chvilečko!
      Moc ráda Tě zase *vidím*.. :2:

      • chvilka
        chvilka, 4.10.16 15:52:39  
         

        Ahoj Savanko, děkuju za milá slůvka :2:

    • promenlivynick
      promenlivynick, 6.10.16 18:37:39  
       

      :2: jsi mi vyloudila ..

      • chvilka
        chvilka, 9.10.16 22:25:18  
         

        Ahoj.. :2: