Psychologie a psychoterapie

Otevřená diskuze | Kategorie: Příroda a přírodní vědy
minoki (2017-03-24 13:22:22)missisfine (2017-03-24 12:58:20)radkojaga (2017-03-24 08:45:28)Filcka (2017-03-23 20:02:30)Sanxia (2017-03-23 19:55:15)Dopaminka (2017-03-23 19:10:44)mat.yz (2017-03-23 19:09:37)Millagros115 (2017-03-23 16:23:13)Spravec (2017-03-23 08:57:29)od10k5 (2017-03-22 17:57:04)ala31 (2017-03-10 21:27:37)DuhovaSfinga (2017-03-07 16:02:17)osoba (2017-03-05 17:28:13)Quick (2017-02-26 16:11:10)macinnka (2017-02-04 16:52:24)lafytka (2017-01-29 19:55:55)krytterka (2017-01-15 01:43:47)mustang116 (2017-01-13 13:34:43)Majolenka (2017-01-12 21:07:29)c.erti.k (2016-11-24 09:22:10)mistr-flanwen (2016-11-22 18:41:17)DimmuBorgir (2016-11-20 22:43:46)pitralona (2016-10-08 13:56:39)
Psychologie a psychoterapie
Založeno: 15. 10. 2013 | Příspěvků: 7 660 | Členů: 51
Správci: mat.yz (hlavní)

Pohovořme si o tom co nás trápí,bolí ,s čím si nevíme rady a co nám naopak pomáhá v žití....Odborné a osobní náměty vítány.Prosím ,zde nediagnostikujeme nemoci,od toho máme odborníky.Urážky budou mazány.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • jednatakova
    jednatakova, 22.3.17 16:53:00  
     

    Loučím se s tímto fórem. Mějte se hezky. Děkuji mat.yz za všechno.

    • mat.yz
      mat.yz, 22.3.17 20:18:46  
       

      Mohla jsi chodit sem.... .)

      • Dopaminka
        Dopaminka, 22.3.17 20:32:13  
         

        To bys musela vyhodit nejdříve mě. :4:
        Protože já jsem ten "důvod", proč odtud odchází.

        • mat.yz
          mat.yz, 23.3.17 16:38:09  
           

          já tu nikoho nevyhazuji,pokud není sprostej a hrubej,tak buď v klidu .)...mj.forum je otevřené tak si zde každý může přečíst to,co chce... .)

          A myslím,že ty nejsi střed důvodu.

          • Dopaminka
            Dopaminka, 23.3.17 16:50:29  
             

            Ne, já jsem až ten poslední v řadě.

            • mat.yz
              mat.yz, 23.3.17 19:09:35  
               

              :))) to já taky :))))

      • jednatakova
        jednatakova, 23.3.17 08:55:48  
         

        nemohla...,ale díky...ahoj

    • Jar.Esch
      Jar.Esch, 23.3.17 13:48:40  
       

      Nezaznamenal jsem žádný názorový rozkol.
      Nebo mně něco ušlo?

      • Dopaminka
        Dopaminka, 23.3.17 16:12:52  
         

        Neproběhl zde.

  • mat.yz
    mat.yz, 16.3.17 21:02:57  
     

    Mám potřebu se ještě k tomuto vrátit.

    Já osobně nikdy nepřemýšlela o tom,že si zde mám nějaké věci zasloužit,abych jako na tomto světě byla.... přemýšlela jsem o tom a napadlo mne, proč si to tak lidé nastaví.... jistě k tomu mají své důvody .)
    Ale já vždy chtěla svůj život jen žít. Když jsem vážně onemocněla,byla jsem omezena v aktivitách docela dlouho a tak moc jsem chtěla žít,že jsem vycházela z toho co mohu dělat,aby můj život byl také příjemný,ikdyž jsem cítila jistou zdravotní omezenost,tehdy jsem pochopila ,že života a toho co vše můžeme,si je potřeba vážit,ikdyž jsme třeba v něčem hendikepováni. Ptže,dokud jsem ,mohu dělat aspoň něco pro radost,potřebu,učení se sebe ,jiných.... .)

    Píši to proto,že to není nic objevného,jak to mám já,jen jsem přemýšlela,proč má vůbec člověk potřebu si něco na tomto světě zasloužit a už vůbec svůj vlastní život,který mu byl dán.
    Rozšířili jste mi rozhled .)

    • Dopaminka
      Dopaminka, 16.3.17 21:25:04  
       

      Mat, to je samozřejmě zcela patologický pohled,
      "zasloužit si svou prostou existenci".
      Je to součást depresivního myšlení.

      Pokud budu mluvit za sebe, tak já, když jsem přišla o práci, a tím o kus sebe, o celý můj dosavadní svět, o něco, čím jsem žila a neuměla jsem nic jiného...do toho se dostavily finanční problémy, protože jsem byla bez příjmu, začal haprovat vztah, na muže to byla taky příliš velká nálož...
      Když jsem byla v depresi a tak velmi zbytečná na světě, kdy jediná věc, kterou jsem uměla, jsem dělat nemohla,
      tehdy bylo pro mě opravdu obtížné vidět cokoliv na světě pozitivního.
      Tehdy jsem zabírala místo na světě, a dýchala ostatním jejich vzduch. tehdy jsem přestala i jíst a vyhubla na nějakých 38 kilo, protože jsem si nezasloužila jíst, když nevydělávám.

      Potřebovala jsem se cítit zase potřebná, hodnotná. A vlastně mě z toho vytáhlo až moje dobrovolnictví, a později se z něj stala profese.Dodnes si myslím, že nebýt toho, nikdy se nezvednu ze dna.

      • Filcka
        Filcka, 16.3.17 21:48:02  
         

        Jasně že je to patologický pohled, jenže kapitalismus nám nenabízí nic jiného než se s tím smířit, držet hubu a krok. Je těžké nebýt v depresi, když vím, že budu muset celý život dělat něco, co dělat nechci, jen abych měl na chleba a střechu nad hlavou.

        • Dopaminka
          Dopaminka, 16.3.17 21:50:14  
           

          Tak tohle už je tvůj pohled, já to takhle neměla.

        • Jar.Esch
          Jar.Esch, 17.3.17 09:42:01  
           

          O kapitalismu se skutečně dá říct, že je v podstatě netečný vůči lidskému rozměru. Buďto někoho nebo někomu prodává anebo si kupuje. Každý a všechno je komoditou. Také si nejsem jist, jestli je v takovém modelu možný život tvora s psychickou výbavou dnešního člověka. Jestli není úspěch v kapitalismu podmíněn absencí některých, pro člověka typických vlastností (soucit, empatie, zodpovědnost, schopnost spolupráce i jinak než jen společně obchodovat....atp.).

          • Filcka
            Filcka, 17.3.17 09:55:53  
             

            Soucit je slabost.

            • Filcka
              Filcka, 17.3.17 09:56:18  
               

              Aspoň takové signály mi svět vysílá.

            • Jar.Esch
              Jar.Esch, 17.3.17 10:12:23  
               

              Setkávám se s podobnými signály. Trápí mě, že mně jeden člen mého prostředí vytýká přílišný soucit s jiným, jemu nesympatickým členem toho prostředí a sám jej vůči mně zneužívá také. Registruji to (sice se zklamáním a nevolí), ale stále mně ještě zůstává dost síli, žít si svůj život.

              Jinak je ale ještě se dobře rozmyslet, vůči komu máme být útlocitní a kdo nás doopravdy jen zneužívá. Poslední dobou o tom trochu víc přemýšlím. Zůstat za každou cenu lidským a přitom se nechat stáhnout do velice útrpné situace, za současného chechotu toho, koho jsem (domněle?) zachraňoval, je patrně skutečně trestuhodné.

              • jednatakova
                jednatakova, 17.3.17 10:26:32  
                 

                jo,naučit se rozlišovat je důležité...mám známou,hraničárku už jsem tu o ní psala...a to je takový parazitní typ člověka...prostě hlavně vždycky někoho v něčem využít a pak se jde dál...a když ho využít nemůže,přestává pro ni ten člověk mít hodnotu

            • mat.yz
              mat.yz, 17.3.17 12:18:28  
               

              Soucit je možná slabost,ale dokáže neskutečné věci,které se už pak jako salabost nejeví .)

        • mat.yz
          mat.yz, 17.3.17 12:15:51  
           

          tohle je hodně těžké téma a tak nějak v podstatě to vidím podobně! .)

      • Jar.Esch
        Jar.Esch, 17.3.17 09:36:29  
         

        A co to mít nastaveno tak, že zasloužit si prostou existenci ano, ale současně s pojistkou proti depresi? Jde o přepínání se z režimu do režimu. Jestliže ztrácím možnost existovat v režimu zásluhovosti v důsledku okolností (tedy bez zjevné vastní viny), dochází k automatickému přepnutí do režimu sebezáchovy. Ta deprese nemusí nutně nastat z důvodu, že si nezasloužím být na světě, ale když nastane, pak z důvodu frustrace obecnějšího charakteru (dlouhodobá krize v profesi, ve vztahu...atp.).

        • jednatakova
          jednatakova, 17.3.17 10:24:34  
           

          souhlasím...u mě deprese vznikla ze všeobecné frustrace...nikoli proto,že bych nebyla užitečná...paradoxně u mě deprese vznikla v době,kdy jsem byla užitečná hodně...ale nedostávalo se mi za to pozitivní zpětné vazby a to mě srazilo na zem a z té země jsem se pak nedokázala sama svými silami zvednout..a pak už se to se mnou jaksi táhlo...

          • Jar.Esch
            Jar.Esch, 17.3.17 10:53:14  
             

            Tomu rozumím. Jsem v takové situaci permanentně přes čtyřicet let. Zatím žádné deprese, ale stále sílící přesvědčení o kreténismu, v tom prostředí pevně usazeném (takový ovládací program). Ne, k depresím mě nepřivedou, ač by si mou zoufalou situaci jakkoliv přáli.

      • mat.yz
        mat.yz, 17.3.17 12:14:15  
         

        Já rozumím .) . Jen mne právě zaujalo,jak se každý se svými problémy vypořádáváme po svém a kam až nás ztráty mohou zahnat. Mne také zahnaly,ale zase jiným směrem,taky by se dalo říct patologockým .)

        • mat.yz
          mat.yz, 17.3.17 12:14:59  
           

          *patologickým :)

        • radkojaga
          radkojaga, 17.3.17 12:19:33  
           

          mě zaháněli do kouta úzkosti... a na ně navázané neurózy. Jako děcko jsem hodně tikala :2: :2: celkem jsem to kompenzovala :1:

          • mat.yz
            mat.yz, 17.3.17 13:00:14  
             

            no a teď bys prostě použila černé brýle a tikala dál... .)

  • Dopaminka
    Dopaminka, 15.3.17 09:59:23  
     

    V pátek jsem měla v práci supervizi. Máme skvělého supervizora, už hodně dlouho. Ale tentokrát jsem vůbec nebyla schopná se soustředit a říct co potřebuji řešit. Zablokovaná. Mrzelo mě to. Promarněná šance.

    Včera jsme v práci ale měli výživnou poradu, kde jsem měla možnost část svých představ sdělit. Probrat s kolegy a uvidět řešení.

    Dnes na terapii jsem se o své zážitky frustrace i naděje podělila, a terapeut mi dnes byl obrovskou oporou. Trochu jsem ho zatáhla i do supervizni role, ale vědomě a otevřeně. Velký přínos pro mě i pro něj, jak se zmínil.

    Takže z původně nepovedené supervize v pátek se vyvinul docela úspěšný přínosný postup. Mám radost, a potřebuji se podělit.

    • Dopaminka
      Dopaminka, 15.3.17 10:18:15  
       

      Dnes mě terapeut podpořil i v tom, abych vydržela a neustoupila od svých požadavků. Jedná se o úplně elementární věci, jako je osobní prostor, čas na jídlo a na WC, trvání na dodržení pravidel od klientů, a to, abych v tomto měla podporu od vedení. Tohle se zdá jako řešitelné, jak se ukazalo, tak teď si na tom jen trvat. To bude to nejtěžší. Bojovat za své potřeby, práva. Everygreen.

      • Dopaminka
        Dopaminka, 15.3.17 10:20:25  
         

        Jediná potíž je v tom, že to všechny (pracovnice) nemáme stejně. Některé jsou tak prosociální, až mě štvou. A přitom je chápu...ale už tak nějak czci více stát za svými potřebami.

        • jednatakova
          jednatakova, 15.3.17 12:44:23  
           

          myslím,že je správné stát i za svými potřebami,jinak v takové profesi hrozí vyhoření

      • minoki
        minoki, 15.3.17 10:20:38  
         

        Parkrat to prekonas a pak to půjde samo

        • Dopaminka
          Dopaminka, 15.3.17 10:29:27  
           

          To si nemyslím :15:

          Ale bylo by to fajn

          • minoki
            minoki, 15.3.17 14:47:16  
             

            Nevytvarej blok!

      • mat.yz
        mat.yz, 15.3.17 20:11:23  
         

        Výborně! Já tě také utvrdím,tvůj terapeut má absolutní pravdu! .)

        • Filcka
          Filcka, 15.3.17 21:08:55  
           

          Absolutní pravda neexistuje.

          • Dopaminka
            Dopaminka, 15.3.17 22:00:56  
             

            Ale no tak...tak aspoň VELKOU pravdu, ne? :4:

          • mat.yz
            mat.yz, 16.3.17 17:31:24  
             

            Já myslím,že existuje,jen ji neznáme :)))

            • radkojaga
              radkojaga, 16.3.17 18:08:28  
               

              taky, věřím že je... :2:

              • Dopaminka
                Dopaminka, 16.3.17 18:19:17  
                 

                Já bohužel ne.

    • jednatakova
      jednatakova, 15.3.17 10:18:19  
       

      Tak to je super,že terapie zafungovala

    • minoki
      minoki, 15.3.17 10:18:40  
       

      Aneb spatne,pro neco dobre :2: úmyslně nepíšu "vše".

  • Jar.Esch
    Jar.Esch, 14.3.17 07:11:52  
     

    K napsání této části mého psaní (resp. dokončení už započaté), mě inspirovala tahle debata:

    Mat:
    "....nevidím nic špatně na tom, chtít být užitečná... jen ten důvod -zasloužit si (proč ne? ) ....Já to mám s užitečností tak, že mi dělá radost, pokud vykonám něco užitečného...taky možná špatný náhled, ale dá se s tím žít".

    Dop:
    "Mat, já vím, že jsi na sebe stejně přísná, a možná ještě více, než jsem kdy byla já na sebe...
    Ale já to tak nechci mít! Neslučuje se to se životem. Zabíjela jsem se. To rozhodně není dobře!
    Mít to nastaveno tak, že musím vydržet všechno, to co mi naloží ostatní, a co hůř-i to, co si ve své vynalézavosti naložím sama na sebe, mučit se jen proto, abych "měla právo na život", to fakt ne, to mě nikdo nepřesvědčí, tohle je moc zhoubné, a také mě to málem zahubilo.
    Já v tomhle módu jet nechci.
    Tobě možná nějak pomáhá být na sebe tak tvrdá. Mně ne, mě to zabíjí. Je to moc špatně".

    Jednatakova:
    "Jestli to chápu správně, tak jsi od užitečnosti odvozovala svůj pocit vlastní hodnoty. To určitě není dobré. Být užitečný jen tak je něco jiného,než být užitečný proto, abych měl ve svých očích nějakou sebehodnotu. To je skutečně sebedestruktivní model, tím jsem si prošla také".

    Ficka:
    "....hodnota určená užitečností je základ kapitalismu....".

    Jednatakova:
    "....nemyslela jsem tržní hodnotu...ale hodnotu v mezilidských vztazích...".

    Dop:
    "....já zase měla namysli svou osobní hodnotu. Sebeúctu".

    Já se zcela ztotožňuji s Mat. Někdy dříve, bych možná postoje Dop a Jednetakove, označil za nesprávné. Zabývám se touhle problematikou hodně dlouho (a myslím, že i poctivě) a dnes vnímám jejich postoje stejně opodstatněné (a pro ně samotné bezpochyby správné), jako postoj Mat a svůj pro nás. Jsou to zcela normální (a hlavně legitimní) postoje na jedné stupnici, byť na jiném místě. Každý ale pro ně máme své důvody, o nichž jsme přesvědčeni, že nás k těmto postojům buďto opravňují či k nim logicky ústí, pro naše vrozené dispozice.
    Takže se mně v průběhu doby objevila představa, že tou nejpřirozenější výbavou mysli každého člověka, by měla být vnitřní potřeba, každý den bytí na světě si nějak zasloužit. Nemusí to být formou každodenního viditelného počinu, ale třeba i jenom myslí, se posouvat k něčemu, o čem jsme přesvědčeni, že stojí za to (což čas průběžně potvrzuje).

    • Jar.Esch
      Jar.Esch, 14.3.17 07:25:33  
       

      Osobnost každého jedince je jedinečná a stejně tak je jedinečné i nastavení toho, co je pro něho v životě zásadní.
      Existuje celosvětově uznávaná definice osobnosti, která říká, že: "rysy osobnosti jsou trvalé způsoby, jimiž jedinec vnímá, přemýšlí a vztahuje se jak k okolí, tak k sobě samému, přičemž tyto způsoby vnímání, přemýšlení a vztahování jsou zřejmě v širokém rozsahu významných osobních a sociálních souvislostí".

      Nejrozšířenější model je pětirozměrový (tzv. Velká pětka).
      Rozměr lidské osobnosti si lze tedy představit jako pět bipolárních dimenzí pod sebou (pět krejčovských metrů), s nulou a stovkou na každém konci, mezi dvěma "spárnými" vlastnostmi-rysy:
      1. introverze - extroverze, 2. neuroticismus - emoční stabilita, 3. svědomitost - autoritářství, 4. otevřenost - absorpce a 5. přátelskost - agresivita.

      U každého z těchto deseti rysů, se určuje jak vysoké, tak nízké skóre a v každém skóre jsou přítomny jak kladné, tak záporné znaky (ve zdroji uvedeny, já je pro nedostatek místa neuvádím). Po jejich individuálním určení (předpokládám, že odborníkem), se tedy označí bod na každé z těchto pěti úseček a každá osobnost, zobrazená podle tohoto modelu, bude mít tvar vertikální křivky, procházející od prvního bodu po pátý, která bude u každého jedince jiná (od křivolaké, přes nakloněné k jedné či druhé straně, po mírně se vlnící kolem středu a samozřejmě kombinace všech.
      Otevřená zůstává otázka, co z toho lze ovlivnit vůlí a které rysy jsou dány bez možnosti je změnit.
      Závěr je takový, že některé lidské vlastnosti, které se nám nelíbí (a s nimž nesouhlasíme), nemusí být nutně projevem PO, ale mohou být (a také většinou jsou) součástí normálu.
      Nicméně, pro mě je důležitost pocitu, zasloužit si bytí na světě (ovšem to "pro mě" zdůrazňuji), známkou jakéhosi dospění do určitého vědomí zodpovědnosti či alespoň spoluzodpovědnosti nejenom za sebe, ale i za druhé.
      Určitě je ale nutné korigovat tento stav mysli v dimenzi, kdy nám nebude "nepatřičně nakládáno" druhými jenom proto, že nás pro něco, co jsme si sami zvolili (resp. k čemu jsme dospěli), považují za hlupáky, kteří mají potřebu sloužit, bez ohledu na to, komu a proč.

      • Dopaminka
        Dopaminka, 14.3.17 07:43:09  
         

        Dal sis s tím velkou práci. Je vidět, že se tím hodně zabýváš. A rozhodně to asi není pro tebe nové téma. Je znát, že se v tom pohybuješ asi dlouho.
        Co tě vlastně přimělo jít do odborných detailů? Vždyť to vypadá jako úvod k nějaké odborné práci. :-) to je poklona.

        • Jar.Esch
          Jar.Esch, 14.3.17 09:24:04  
           

          Mně to ani moc odborné nepříjde. Jen logické, do sbe zapadající, vysvětlující a pochopitelné.
          Je toho ale víc, co k tomu patří a co tam, alespoň mně chybí (přidám časem).
          A co mě k tomu vedlo? To je je dost složité a hlavně dlouhé (takže také možná časem a po částech).

      • mat.yz
        mat.yz, 15.3.17 20:08:21  
         

        Moc dobře jsi to zpracoval! .)..
        Je to to v celém tedy i napsáno a já jen utvrdím,že člověk se nemá presovta na sílu do toho být užitečný,to má být samovolné dospění k tomu to poznatku a nebo to už prostě v daném člověku je.
        Také důležité je co je užitečnost -to celé jako pojem,v tom by se asi lidé různili,ale jak píšeš,i tak je to pochopitelné,neboť každý člověk má jedinečný pohled a postoj .)

  • Jar.Esch
    Jar.Esch, 12.3.17 11:44:21  
     

    Dop, ztotožňuji se s tím, jak říkáš: " Nejsme roboti, a nechováme se předvídatelně, a počet proměnných moc není možné ovlivnit".
    Ano, tak to je. A ty tzv. protiproudy, to je ten neustálý šum a kvas jak ve společnosti, ta v každém oboru. Bez něj by nebyl pohyb, nebyl by vývoj. Ono se to sice říká jako vtip, ale popdstata je pravdivá: "Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se objeví nějaký blbec, který to neví a udělá to".

    Pak jsem tady zaregistroval debatu na téma pocitu vlastní hodnoty a její zvýšení(?), zbavením se lidí, kteří jen zneužívali. To mně přijde trochu zjednodušené. Mám tohle téma rozpracované, ale je bohužel trošičku delší. Mě ale velice zaujalo a je hodně vypovídající. Základ je postaven na definici lidské osobnosti, od níž se odvíjí, jak člověk vnímá, přemýšlí a vztahuje se jak k sobě, tak ke svému okolí (určení vlastní ceny by měla být jeho součástí).
    Zdroj je z Mocenské posedlosti, od F. Koukolíka .
    Pakliže nebudou námitky, můžu to pověsit k případné diskusi.

    • Dopaminka
      Dopaminka, 12.3.17 11:52:05  
       

      Pověs.
      Myslím, že Mat nebude proti, je to k tématu. Kdyby to vadilo, můžeš zavěsit do Poruch osobnosti.
      Zajímá mě to,

      to víš u tebe je to složitější, neb jsi takovým člověkem provázán rodinně, a snad i citově.
      To pak není jediné správné řešení opustit, nechat být.
      Zůstane v tom kus tebe, nebo toho, o koho ti jde..tohle je mnohem těžší, než odepsat kamarádku-upírku.

      • Jar.Esch
        Jar.Esch, 12.3.17 12:01:56  
         

        Dobře, už včera večer jsem si to téměř zpracoval z hrubého sběru (přepsal tzv. na svou hubu), takže to dnes snad dokončím. Fakt mě to hodně oslovilo, ale hlavně pomohlo pochopit, proč jsme tím čím jsme, kde se berou rozdíly a jak se dají vizuálně znázornit ("portrét" osobnosti).

    • mat.yz
      mat.yz, 12.3.17 19:06:27  
       

      Sem s tím :). Vše co se týče tématů a snad i čehokoli ku lidskému chování je povoleno :)