Jejich matky (tchýně)

Otevřená diskuze | Kategorie: Lidé a vztahy
amorek23 (2017-08-20 15:52:18)Ucik (2017-08-18 07:22:10)beLIEve (2017-08-17 08:56:43)Pavla.119 (2017-08-17 06:41:34)Zidane (2017-08-17 03:57:25)incorruptible6 (2017-08-16 23:16:36)Lin (2017-08-16 21:19:58)kobylatko (2017-08-14 21:31:50)sorong.1 (2017-08-13 09:52:35)chantallka (2017-07-27 15:07:48)Saxana (2017-07-11 22:09:52)Agustinenn (2017-07-07 13:19:21)ErzebethBathory (2017-04-28 12:17:09)lafytka (2017-01-28 18:29:58)hanys90 (2016-12-25 02:06:58)kuskuneho (2016-11-17 16:13:08)Alexander (2016-08-14 20:37:50)fifi (2016-05-16 17:03:30)neilen (2016-03-23 11:59:34)www.kamzik (2016-02-18 18:18:30)ovoceazelenina (2015-12-03 16:33:47)hogreta (2015-10-12 18:47:38)KnikaApple (2015-03-25 18:56:02)
Jejich matky (tchýně)
Založeno: 15. 10. 2013 | Příspěvků: 6 168 | Členů: 31
Správci: Saxana (hlavní)

Fóry o tchýních nelžou, aneb podělte se o své zkušenosti ze života s matinkami ale i tatíčky vašich partnerů.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Zidane
    Zidane, 12.8.17 21:25:25  
     

    https://www.diskutnici.cz/forum/2266-jejich-matky-tchyne/post/6782

    Víš, já jsem zvyklá brát své sliby vážně. Včetně toho manželského. Že je nebere vážně ten druhý, to je jeho zajíc, ne můj.

    Já to zase beru tak, že pokud někdo něco nedodržuje, proč bych měl totéž dodržovat já, co se jeho týče? Takové to, jak jsem se tuhle vztekal, když jsem kdesi četl, že "doživotí bez možnosti propuštění je nehumánní a proti lidským právům, každý vč. vrahů má právo na druhou šanci" - proč bych měl vrahům dávat druhou šanci? Dali snad oni své oběti druhou šanci?
    Proč bych měl dodržovat vrahova lidská práva? Dodržoval snad on lidská práva oběti, hlavně právo na život? Svoloč typu nájemní vrazi, sexuální vrazi a tak bych propustil v den, kdy jejich oběť ožije nebo vrahovi všichni pozůstalí odpustěj. Dřív ani omylem.

    A proč já bych měl dodržovat manželský slib partnerce, která by si z něj dělala dobrý den? Já vyznávám heslo "jak vy k my, tak my k vy" :6:

    A sestra si neměla co vyčítat. Ona dělala co mohla a že se děda zhoršil zrovna když byl u druhého syna, to je prostě blbá náhoda, za to ona nemůže. Tady nebylo proč se trápit.

    A takové to "zvyklý na diktát a aby mu někdo říkal, co má a nemá dělat" - no to má být jeho maminka (odkud by to měl než od rodičů) na co hrdá... já bych naopak s člověkem, který by mi chtěl lajnovat život 24/7/365 asi nevydržel, na to jsem příliš svobodomyslnej aneb jak říkám - já jsem svéprávnej, já se o sebe umím postarat sám. Na mě někdo zkusit "tady máš oběd" - "ale já ještě obědvat nechci" - "jez a nemel, je poledne a u nás se obědvá ve dvanáct a hotovo!", tak by asi pohořel :1:

    • amorek23
      amorek23, 14.8.17 13:53:10  
       

      neviděla bych vše černě nebo bíle, ale víceméně s tebou souhlasím, také se mi nelíbí odstavec z bible, kde stojí "když tě někdo uhodí, nastav mu druhou tvář." S tím nesouhlasím, nejsem přeci fackovací panák a přijde mi, že spoustu lidí žije v tom, že musí trpět.

      • Zidane
        Zidane, 15.8.17 16:25:32  
         

        Tak tak, to by to pak taky mohlo dopadnout u rozvodu zhruba takhle: "Slavný soude, já nechápu, proč chcete děti přiřknout manželovi, vždyť ani jedno není jeho!" :14:

        • amorek23
          amorek23, 16.8.17 09:37:16  
           

          tak to je hodně drsný...

    • Pavla.119
      Pavla.119, 14.8.17 21:38:59  
       

      Mládeži, od soboty už budu zase tchyně co má zetě :3: :1: nejen snachy.
      Do té doby mne omluvte, mám toho plné kecky.
      A zážitků budu mít určitě hodně :5: :9:
      Jo a tak se pochlubím že i já dovedu být setsakra hrozná tchýně... ale - až po neděli (pokud to přežiju, ach jo...)

      • amorek23
        amorek23, 15.8.17 08:28:52  
         

        jo, vy máte tu svatbu, že? Tak pevné nervy...

  • Pavla.119
    Pavla.119, 10.8.17 10:52:37  
     

    Moje dcera se příští sobotu (podruhé) vdává a tak šla pozvat otce na svatbu. Jela tam s malděím bratrem. Babička (extchyně) je hezky uvítala a poděkovala jim že jí přišli na pohřeb.
    Prý je z ní úplný věchýtek, stále umírá a - nemůže chodit!
    Její syn, tedy můj exmanžel, ji všude musí nosit. Vozík odmítá.
    Podle názoru lékařů i ošetřovatelek z Charity, které tam docházely, ona chodit může! ale - chodit prostě nebude.... takže syn ji poslouchá a nosí na rukou...
    Nevím a ani vědět nechci jestli chodit může anebo ne - to opravdu není moje věc. Chápu, že jí bude za pár dnů devadesát ale ona nemá žádnou nemoc! Má sice bércové vředy ale v současné době hezky zaléčené, uzavřené... není žádný důvod aby nechodila. Prostě se jí chodit nechce.

    • Pavla.119
      Pavla.119, 10.8.17 10:54:56  
       

      Jo a: na svatbu dceři otec jít nemůže - nemůže ji nechat doma samotnou.... :10:
      No co, nebyl ani na prvé dceřině svatbě, ani na svatbě dvou synů... a nebyl ani na pohřbu nejstaršího syna...

    • amorek23
      amorek23, 10.8.17 14:51:08  
       

      Smutné, někdo prostě nechce... Můj dědeček loni prodělal amputaci nohy, má šedí a zelený zákal (vidí jen obrysy) a hodně špatně slyší a běhá až jsou z něho doktoři v šoku :-)Jsem na něj pyšná. Jak se říká, buď máš úspěch nebo výmluvy. Myslím, ale že tvá dcera to čekala a i když je zklamaná, kousne to. Z tohoto důvodu jsme se s manželem brali jen se svědky. Protože naše rodiny jsou jako z mexických telenovel.
      Hezky si svatbu užijte :4:

      • Pavla.119
        Pavla.119, 10.8.17 14:57:51  
         

        Dcera zklamaná není, zajela tam ze slušnosti a kdyby táta na svatbu přijel, byla by opravdu hodně překvapena :4: i když samozřejmě mile... no, co se dá dělat...

        • amorek23
          amorek23, 10.8.17 16:05:46  
           

          je super, že to tak bere, my jsme nechtěli být zklamaní a chtěli jsme to mít podle svého... takže jsme to pojali dost sobecky. Jen mě tak napadá, co bude tvůj bývalý dělat, až tu jeho maminka nebude...

          • Pavla.119
            Pavla.119, 10.8.17 16:08:14  
             

            No to nás napadá všechny :9: :10:
            Pravděpodobně se vrátí ke mně.... :9: :9:

            • amorek23
              amorek23, 10.8.17 16:19:34  
               

              já už bych asi takového chlapa nechtěla. Můj manžel svou mamku má rád, respektuje jí, ale já jsem jeho žena, tak mě brání. Je pravda, že nedávno mu vypluly nějaké staré vzpomínky, odstartovala to jedna návštěva a někdy se k ní chová ošklivě a agresivně a musím ho uklidňovat a tchýni bránit. Ale já tohle měla se svojí mamkou před třemi lety, když ovdověla, takže to chápu... Rodinné vztahy, jsou někdy fakt boj.

              • Pavla.119
                Pavla.119, 10.8.17 16:44:39  
                 

                Podívej, mně je přes šedesát, jemu bude koncem měsíce šedesát sedm. On už nemá šanci si někoho najít, pochybuju že by ho nějaká ženská chtěla. A je to, koneckonců, otec mých dětí... takže se uvidí.
                Já jsem s jeho návratem počítala už když jsem se rozváděla, rozvedla jsem se hlavně kvůli penězům - jako rozvedená jsem dostala na děti víc peněz, tehdy byly trochu jiné podmínky než jsou dnes. S čím jsem nepočítala bylo, že to bude trvat tak dlouho :7: než babička zemře... no, co se dá dělat.
                :1: Ale ona mne možná přežije :1: - celý život se šetřila, není tak strhaná a udřená jako já... :8: :8: :9:

                • sorong.1
                  sorong.1, 10.8.17 17:11:00  
                   

                  Moje bývalá tchýně už přežila dvě rakoviny, tu budou muset zastřelit :1: už i párkrát zapálila v kuchyni, něco dá na plotnu a odejde.. říkám si, ještě že tam nejsem :4:

                • Zidane
                  Zidane, 11.8.17 03:51:54  
                   

                  No tak mezi náma, dneska mají taky matky samoživitelky nárok na různé socdávky, na které by po svatbě neměly nárok... ale schválně říkám "po svatbě", protože na to musí být dotyčná fakt "svobodná". Pokud je "rozvedená", už ouřady šťourají do výživného a tak. Takže je s prominutím lepší si zadělat na potomka a zůstat svobodná než se sobášit.
                  Pokud ovšem, pač jsme v Česku, nějaká dobrá duše nenapráší, že dotyčná "svobodná matka" žije s partnerem, protože pro většinu socdávek se posuzují "osoby společně žijící"...

                  • Zidane
                    Zidane, 11.8.17 04:00:32  
                     

                    Pravděpodobně se vrátí k tobě a mračíš se už preventivně... no promiň, ale to ho k sobě MUSÍŠ vzít?
                    Ano, je to otec tvých dětí, ale pokud tobě je šedesát, děti jsou už dospělé, zřejmě mají i své vlastní děti, takže kdo či co tě nutí ho vzít zpátky?
                    Soucit, aby nebyl sám?
                    No budiž, ale stejně to není tvoje povinnost. Že už by si nikoho nenašel - a musel by? Nebo je to takový ten typ, co si s prominutím ani čaj neudělá, protože to neumí - nepotřeboval to, vždycky čajíček dostal až na stůl? Nebo proč jsi, kulantně řečeno, nepotěšena z toho, že se "asi vrátí"? Vždyť ho přece zpátky vzít nemusíš... můžeš, ale nemusíš. Nemusíš se starat o to, že si neuvaří ani krupicovou kaši - nouze naučila Dalibora housti. Dost chlapů "neumí" prostě proto, že nepotřebujou umět - je o ně postaráno. A když není, naučej se.
                    Můžeš ho vzít zpátky. Můžeš, ale nemusíš. NEMUSÍŠ. To si zapamatuj :4:

                  • Pavla.119
                    Pavla.119, 11.8.17 07:24:11  
                     

                    Víš, já jsem zvyklá brát své sliby vážně. Včetně toho manželského. Že je nebere vážně ten druhý, to je jeho zajíc, ne můj.
                    Naprosto netuším, co se stane, až babička zemře. Jak bude můj exmanžel žít dál. On je samostatný, i teď se musí postarat nejen o sebe ale i o svou matku. Žijí v domě s pečovatelskou službou. Jenže v takovém, ve kterém se nepostarají o "ležáky", tedy o lidi, kteří jsou nepohybliví. Mají tam možnost obědů ale nic víc, lékař či pečovatelky tam dochází stejně jako do "domácí péče." Pokud by tam s ní nebydlel, musela by do domova důchodců nebo do LDNky. No a pokud by byl bezmocný i on, tak by se nedalo nic dělat, zbýval by pro něj jenom ten domov důchodců. Což by zase neudělaly děti! Považovaly by za povinnost se o něj postarat až do smrti. Tak to prostě v naší rodině chodí: žádné domovy důchodců! A umírá se, pokud možno, doma! Moje sestra slíbila dědečkovi že jej nechá zemřít doma. Jenže si dědečka vzal (na týden) jeho druhý syn, dědečkův stav se zhoršil, oni jej převezli do nemocnice a dědeček zemřel v nemocnici. Sestra to těžce nesla! Několik let se trápila tím, že svůj slib nedodržela!
                    A když vloni byl náš otec raněn mrtvicí, zůstal ležet ochrnutý, nemluvící, nepolykající, výživa sondou do žaludku a lékaři řekli, ať jej dáme do domova důchodců že pro něj již nic nemohou udělat, tak jej švígra taky vzala domů! A zemřel doma! Dostala od rodičů barák a považovala za svou povinnost se o otce postarat až do smrti! Opravdu to dodržela, s pomocí obvodního lékaře, pečovatelky z Charity a ostatní rodiny mohl otec dožít doma!
                    Takhle to prostě v naší rodině je, přes to nejede vlak.
                    Pokud babka zemře, exmanžel ztratí smysl života :7: a je těžké předvídat, co se s ním stane... ale dobrého to nebude nic :9: on je zvyklý na diktát, na to, aby mu furt někdo říkal, co má a nemá dělat. A starého koňa táhnout nenaučíš :9:

                  • amorek23
                    amorek23, 11.8.17 09:16:08  
                     

                    Víš Pavli, něco jiného je držet slovo a druhá věc je, nechat ze sebe dělat kus hadru... Já bych nečekala a nebyla bych s mužem, který si nestojí za svým a za svou ženou. Ono něco jiného je postarat se o maminku a druhá věc je, být jen s maminkou a vykašlat se na všechny okolo. Ale je to asi osobností a tím, že nechci děti, tak chci mít vedle sebe parťáka na život a na smrt.

      • kobylatko
        kobylatko, 10.8.17 20:31:03  
         

        "naše rodiny jsou jako z mexických telenovel "
        Stejně tak i u mě :8: :1: .

        • amorek23
          amorek23, 11.8.17 09:00:18  
           

          jsem ráda, že v tom nejsem sama :1:

          • kobylatko
            kobylatko, 14.8.17 21:31:49  
             

            Já též :1: ,jsem si totiž říkala že rodinku co se žere jak koně nemá snad nikdo :1: .

            • amorek23
              amorek23, 15.8.17 08:39:25  
               

              hele, u nás je to stejné, babička teď odkázala dům strýci, který se o ní a o dědu stará. Dle mě naprosto férová situace, ale v rodině to vyvolalo dost šílené reakce, všichni jsou na prášky, já se směji. A takových historek je spoustu...

              • Pavla.119
                Pavla.119, 15.8.17 10:08:28  
                 

                Jsem nejstarší ze tří dětí. Pocházím z hospodářství, rodiče vlastnili pole a les, postavili si nový dům ale ještě předtím nový chlév, stodolu a další hospodářské budovy.
                Jenom údržba spolyká spoustu peněz a práce! O práci na poli a v lese nemluvě...
                Fyzicky nejzdatnější z nás tří je nejmladší sestra. Vdasla se a zůstala s nimi bydlet v domě, my dva starší jsme už měli domy vlastní. Takže naši rodiče přepsali všechno na sestru. Já i bratr jsme s tím souhlasili, ba co víc - oba jsme uvítali že se segra o to všechno chce postarat!
                Jenže rodiny našich partnerů nám začaly dělat peklo na zemi! Že jsme "z domu" nic nedostali.... že nás segra nemusela vyplatit. Kde by na to tak asi vzala peníze? My jsme jí nechali sice majetek - ale - hlavně DŘINU A STAROSTI..... a jsme rádi, že tam, v domě rodičů, vychovala svého syna tak dobře, že nic z toho nechátrá - naopak - mladý se o to dovede postarat už teď, ve dvaceti.... a má partnerku - dívku do nepohody, také z hospodářství....
                (haha, já jsem ji neznala. jednou jsem přijela k mamince. Na dvoře se opravoval traktor. Synovec ještě s jedním člověkem. Chvíli jsem se na ně dívala - ten druhý mechanik byl šikovný, spolu jim šla práce od ruky... zamávala jsem na ně, pozdravila a šla dovnitř. Ještě nekolikrát jsem mrkla z okna, jak to Matesovi a tomu druhému jde... oba zamatlaní... a maminka najednou začala mluvit o tom, že tady má Mates "to své děvče". Já na to: "Kde je? nahoře se segrou?" a maminka. "Ale neééé, je na dvoře s Matesem, spravuje s ním traktor :1: :1: )

                • amorek23
                  amorek23, 15.8.17 14:24:10  
                   

                  přesně, nechápu to, naštěstí můj manžel je tak nějak všechny adoptoval... se stejdou udí, dají si pivko :1: a babičku a dědu bere jako své. Strýc musel díky dědově invaliditě předělat půl domu, po celé zahradě udělal zábradlí. Vozí je k lékaři, vše zařizuje. Byla by mi hanba si od něj cokoliv vzít. Přijde mi logické, že dům dostane ten, kdo se stará. Já osobně nečekám žádné dědictví, makám abych si na živobytí vydělala sama.

                  • Pavla.119
                    Pavla.119, 15.8.17 15:26:13  
                     

                    Máš dobrého manžela.
                    Moje švagrová, tedy brtrova žena, byla také ráda, že nemusí na hospodářství! Jenže její rodiče, hlavně matka, čekala, že když si její dcera vzala chlapa "z takového gruntu", tak že se dostane k obrovským penězům. Stejně tak moje tchyně. Ty báby chtěly aby se to prodalo a peníze se rozdělily mezi sourozence. Jenže to je pitomost! Naši rodiče tam měli (a maminka stále má) svůj DOMOV! Přece na nich nebudeme požadovat aby se svého domova zřekli, odešli dožít třeba do domova důchodců...
                    anebo - po jejich smrti - vyhnali sestru z JEJÍHO domova! Přece tam žila! Nadřela se, doslova a popravdě, jako to hovado! A maká a dře pořád! Vstává podojit krávy v době kdy já a švagrová máme půlnoc :9: neví co je neděle nebo svátek, o dovolené se jí může jenom zdát :7: :9: ... teď je na tom trochu lepší, může aspoň někdy odjet, zastoupí ji syn se svou přítelkyní. Jenže ona postavila další chlév, i další hospodářské budovy: garáže a sklady pro zemědělskou techniku, namísto soustavy různých kůlen a přístřešků! Na to už rodičům nestačily ani síly ani peníze, ale udělala to segra! Sama si nakreslila (stejně jako kdysi náš otec) plány na nový chlév, takový, aby v něm bylo minimum ruční práce. Architekt jí pak podle toho sice spočítal realizaci ale řešení bylo její.... zadlužená je na dalších deset let.... stále musí něco opravovat, udržovat... jenom nátěr střech spolyká desetitisíce :9: :10:
                    Mimo to jsme s bratrem dostali materiál - kámen i dřevo - z jejího lesa zdarma! Bratr stavěl nový dům, já rekonstruovala zděděný... čtyřicet let jsem nekoupila vajíčka nebo mléko a mléčné výrobky... a dokud chovala i prasata, vždycky mně a bratrovi DALA jedno vykrmené...

                    Jenže: vysvětluj to blbcům...
                    Pro ně tohle všechno neznamená NIC!
                    Jenom vidí, že jí v sezonu jdeme trochu pomoci se sklizní sena... ale i to skončilo, koupila si a baličku! Takže já už nic, na traktor mne nepustí... pomoci může jenom bratr...

                  • amorek23
                    amorek23, 15.8.17 16:34:02  
                     

                    JSEM holka ze zemědělky :1: ale na statku jsem nikdy nepracovala, ale praxí jsem tam měla až až. Takže vím, že to není sranda. Jen to hezky vypadá, kravičky, prasátka slepičky... ale realita je tvrdá. Nechápu tyhle očekávání... Já se v životě spoléhám jen na sebe. Nechápu, jak někdo může čekat až někdo další umře, aby měl svůj dům. je to opravdu smutné...
                    Můj manžel je úžasný. Když jsem v práci dlouho, jede za dědečkem na kávu a povyprávět si.

                  • Zidane
                    Zidane, 15.8.17 16:45:11  
                     

                    Takže vím, že to není sranda. Jen to hezky vypadá, kravičky, prasátka slepičky... ale realita je tvrdá.

                    Připomnělo Herriota a úryvek ve smyslu, že v učebnici na obrázku je usměvavý veterinář "rodící krávu" tak, že se jí sotva dotýká a na realitu, kdy v krávě máte ruku po loket, vás nikdo a nic nepřipraví :1:

                  • amorek23
                    amorek23, 16.8.17 09:35:38  
                     

                    herriot je skvělý, četla jsem od něj snad všechny knížky...
                    Přesně, člověk stává před svítáním, jen co něco dodělá na jedné straně, může začít na druhé. JJ a porody telátek nejsou tak happy jak nám to podsouvají v tisku. Takové vyhřezlé dělohy nebo tele, které nejde ven a taháte ho z krávy třeba traktorem je mňamka. Jo jo, už tehdy mi bylo jasné, že já toto se svým tělem rozhodně dělat nebudu.

                  • Zidane
                    Zidane, 16.8.17 16:18:14  
                     

                    Tos mi zas připomněla dobu, kdy táta bydlel v Praze, v hospodě, kam chodil, pinglovala štíhlá holka, jestli měla šedesát kilo tak je to moc - a prý byla vyučená "řeznice-bouračka", no to by mě zajímalo, jak si poradila s bourací sekerou, ale evidentně jo, když se vyučila :1:

                  • Lin
                    Lin, 16.8.17 16:38:36  
                     

                    v pohodě, takových je víc a řezničej :4:

                  • amorek23
                    amorek23, 16.8.17 16:55:12  
                     

                    tak na to aby si zvedl sekeru nemusíš mít 150 kg.

                  • Pavla.119
                    Pavla.119, 16.8.17 19:16:01  
                     

                    Když už jsi vzpomněla to telení: jednou se u segry telila kráva. Měla dvojčata. Již koncem březosti nastal nějaké komplikace takže veterinář byl v pohotovosti a když porod začal, ihned přijel. V neděli, po obědě. Bylo nás u segry jak malých psů, :1: lidí na tahání dost. Odtekla plodová voda ale telatům se ven nechtělo. Byla zaklesnuta do sebe a tak chvíli trvalo než se veterináři podařilo zachytit a přivázat ty správné nožky. Mezitím se do dělohy dostal vzduch a telata v krávě začala bučet. Všichni kolem jsme to slyšeli....
                    Já jsem tehdy pracovala v pojišťovně. Otec toho veterináře, starý hospodář a později zootechnik v JZD, byl už dávno v důchodu, choval ovce a já mu je pojišťovala. V pondělí ráno mi přišel vzkaz, abych toho starého pána navštívila. Co nejdřív. Divila jsem se ale ještě ten den se u něj zastavila.
                    Byl to člověk "ze staré školy", noblesního chování. Uvedl mne do jídelny ke stolu, nechal mi přinést kávu a minerálku. (Fakt to tak bylo - já si u nich vždycky připadala jako v zámku :4: a podle toho se také tak chovala :2: )
                    Když bylo vše podle jeho představ, začal: "Paní Pavlo, já vím, že jste pravdomluvná a že mi nebudete lhát." A odmlčel se.
                    Hrklo ve mně jako ve starých hodinách: co se mohlo stát? vždyť přece žádnou pojistnou událost neměl... anebo o něčem nevím? Něco jsem zasklila? Nebo dokonce provedla?? Co bude? Co z něho vyleze??? Chvíli mne nechal smažit ve vlastní šťávě a když už jsem byla zpocená jako dveře od chléva, pokračoval.
                    "Vy jste prý byla včera u toho telení u vačí sestry. Byla jste tam?"
                    Trochu se mi ulevilo, i když, pravda, zas až tak moc ne...
                    "Ano, byla jsem tam!"
                    "A slyšela jste ta telata bučet ještě v krávě?"
                    "Ano, to jsem opravdu slyšela! Poprvé v životě! Slyšela"!

                    "Víte, můj syn mi to včera vyprávěl a já mu to nevěřil. Byl jsem u stovek telení ale bučet tele v krávě jsem nikdy neslyšel"
                    Ach, to se mi ulevilo!
                    "Já je opravdu slyšela. A bučely obě dvě, každé má trochu jiný hlas. Na tom jsme se tam shodli všichni - přece máme hudební sluch"
                    ....
                    (po tom člověku se mi nepřestává stýskat...)

                  • Lin
                    Lin, 16.8.17 21:19:57  
                     

                    moc pěkný příběh :4:

      • Zidane
        Zidane, 11.8.17 05:01:27  
         

        Jak se říká, buď máš úspěch nebo výmluvy.
        Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.

        • amorek23
          amorek23, 11.8.17 09:00:36  
           

          nebo tak ...

    • Zidane
      Zidane, 11.8.17 03:55:01  
       

      Podle názoru lékařů i ošetřovatelek z Charity, které tam docházely, ona chodit může! ale - chodit prostě nebude.... takže syn ji poslouchá a nosí na rukou...

      Věřím. Dokážu si to živě představit, že by si na záchod došla, ale proč, radši se počurá a pokadí do postele, aby mohla ukázat, že "opravdu nemůže" a ještě si pak v duchu mne ruce "tak, já vám dám, zkoušet, jestli si na ten záchod dojdu, teď budete prát cíchy a drbat postel, to vás naučí vždycky poslušně naklusat mi posloužit!" :8:

      • Pavla.119
        Pavla.119, 11.8.17 07:08:35  
         

        :1: Ty ji znáš? :1:

        Fakt - když jsem to četla tak jsi mi mluvil z duše :1: :1:
        je to naprosto přesné! :1: :1:

  • Andulka
    Andulka, 9.8.17 19:59:01  
     

    Koukám, že to tady nějak umřelo. Že by tchýně a tchánové, vzhledem k horkému počasí, zkrotli? U mě je to teda naopak a tchýně mi v těchto horkých dnech pěkně hýbe žlučí. :14:

    • incorruptible6
      incorruptible6, 9.8.17 20:01:45  
       

      Asi jižanský temperament... :1:

    • Zidane
      Zidane, 9.8.17 20:21:44  
       

      Naštěstí tchýni nemáme a moje budoucí partnerka by neměla taky, což znamená, že jsem, řekl bych, ideální partie :1:

      Něco jako v tom židovském vtipu:

      Moše oznámí u večeře, že se hodlá oženit s dívkou odnaproti.
      „Ale její rodiče jí nezanechali ani halíř“, namítne otec.
      „Sama si také nenašetřila vůbec nic“, přidá se matka.
      „Nezná Maccabi Petah Tikva“, odtuší bratr.
      „A ty její vlasy“, přisadí si sestra.
      „Pořád jen čte“, poznamená strýc.
      „A nevkusně se obléká!“, kroutí hlavou teta.
      „Ale zmalovat, to se umí“, nezůstane pozadu babička.
      „To je všechno pravda.“, připustí Moše. „Ale zato má jednu přednost, o které se mně může jenom zdát...“
      „A jakou, prosím tě?“, ptají se jeden přes druhého.
      „Nemá rodinu!“

      :1:

    • Ucik
      Ucik, 10.8.17 09:58:03  
       

      Já s tchýní vycházím v pohodě. :1: ale vidíš tobě hýýbe žlučíí a nenapíšeš to sem :1:

    • amorek23
      amorek23, 10.8.17 14:33:10  
       

      já jsem jí neviděla dva týdny a jsem v klidu a poslední návštěva celkem v pohodě, naučili jsme se tam jezdit, když je tam ještě další návštěva, to ona si pak netroufne.

  • Zidane
    Zidane, 3.7.17 02:58:35  
     

    Dovolím si jeden sprostý vtip, ale je to k tématu:

    Jak se řekne ostravsky "zemřela mi tchyně"?
    Pyča v pyči pyčo.

    • kikinka
      kikinka, 5.7.17 22:37:50  
       

      :1: :1: :1: :1: :1:

    • amorek23
      amorek23, 6.7.17 15:20:18  
       

      děkuji, pobavila jsem jím spoustu lidí :1:

  • amorek23
    amorek23, 2.6.17 19:39:53  
     

    Už hodně dlouho jsem nepřispívala víc jsem přispívala asi na lidech... ale je to let, :1: S přítelem jsme spolu deset let, v dubnu jsme náš vztah zpečetili svatbou, tak už je má tchýně oficiálně tchýně. Obě to zdárně rozdýcháváme. Tchýně to, že svatba byla tajná jen se svědky a já spoustu ošklivých věcí, které o mě řekla. Ale na jednu stranu to chápu, chtěla na svatbě být a my jsme si to udělali po svém, ale nechtěli jsme žádné divadlo. Tak teď trochu bojujeme a plácáme se v tom.
    Ale přeci jen už mi není dvacet a mám svou hrdost, takže už se od ní nenechávám zdeptat. Mimochodem největší perlička byla, že jsem si manžela vzala kvůli penězům :1: vydělávám více než manžel a jeho velký majetek (patnáct let stará oklepaná oktávka) fakt stál za svatbu. My jsme na sebe s manželem hrdí, svatbu jsme si zaplatili celou sami a bez půjček.
    Tak Vám přeji pevné nervy a nenechávejte se zdeptat :4:

    • Saxana
      Saxana, 6.6.17 21:45:22  
       

      Já už mám taky oficiální tchýni a nezměnilo se vůbec nic :1: A vy dva jste měli krásnou svatbu a po svém a to je to nejdůležitější ať si ostatní trhnout :4:

      • amorek23
        amorek23, 7.6.17 17:57:50  
         

        přesně... hele, když si na celý den zpětně vzpomenu, vůbec nic bych nezměnila, jen bych den předem vypila méně vína :1: Jak píšeš, bylo to přesně podle našich představ a já bych byla nešťasná a manžel taky, kdyby tam bylo hodně lidí... a hlavně nereálné, díky tomu, že jsme oba z rozvedených rodin.
        Ona to rozdejchá :1: a já zase zapomenu, že mě nazvala zlatokopkou a mrchou a já nevím čím vším...

        • Norinka
          Norinka, 8.6.17 13:39:08  
           

          ...vidím další zlatokopka, to jsem si i já brala manžela kvůli majetku, který ovšem měl hodnotu mizivou, o svatbě by v dluzích a začínalo se z mých peněz, dostali jsme se ze všeho, ale s tchýni se nejraději bavím o počasí a téma končí, 10 let jsem se snažila dostat do přízně, ono to jednoho dne omrzí a teď asi rok nastal obrat, tchýně se snaží o moji přízeň...proč?, zač?, nevím je vše v mezích a dávám zase já najevo, tady cesta končí...už se nikdy nebudu podceňovat i když je to tchýně...

          • Zidane
            Zidane, 8.6.17 13:42:48  
             

            Řeči o zlatokopkách dmsn vedou maminky kvočny, které nechtějí, aby jim nějaká odvedla synáčka...

            • Norinka
              Norinka, 8.6.17 13:45:10  
               

              ano, můj manžel byl nejstarší, tatínek zemřel a o vše se staral on, mladší bratr o 2 roky neměl žádné starosti, tak to bylo i po svatbě a dlouho se tchyně nevyrovnala s tím, že už manžel má svou rodinu... :6:

              • Zidane
                Zidane, 8.6.17 14:04:54  
                 

                Jako bych to viděl... mladší synáček nic nemusel, kdyby ho maminka chtěla zapřáhnout, akorát by držkoval...

              • amorek23
                amorek23, 9.6.17 14:41:13  
                 

                chvíli jsem myslela, že to píšu já, manžel nejstarší, tatínek mu umřel (tedy nevlastní, kterého měl za vlastního), ale má tedy dva bratry. Trochy dluhy měl, ale nic velkého, jen úvěr kvůli autu a nechodě. Má téměř vše splacené a je to v pohodě. Jeho matka hrozně chtěla, aby si někoho našel na trvalejší vztah a když si našel mě, byl to problém. Přitom jsem v té době byla studentka na vysoké, nepiju, nefetuju... Prostě i kdybych snášela zlatá vejce, bylo by to málo. Ale už to neřeším.
                Ano, prý jsem zlatokopka. I když nechápu, kde na to přišla, ano, je pravda, že miluju prachy a luxusní věci, ale vydělám si na ně sama. Naučili jsme se mít s manželem svůj svět... a je nám v něm fakt super.

                • Norinka
                  Norinka, 9.6.17 15:52:53  
                   

                  ano, taky ty dluhy nebyli veliké, máme vše splaceno a taky mám ráda krásné věci, co je důležité umím si na ně našetřit a zbytečně nevyhazuji, radši si počkáme koupíme pořádnou věc...jsme abstinenti, nekuřáci, ale rádi si někdy sedneme do kvalitní restaurace...babička už rezignovala, že máme více jako její dvě další děti...mám dojem, že už ani nezávidí, tak jsme spolu 20 let, snad je to dost na to, aby se už změnila...

                  • amorek23
                    amorek23, 9.6.17 16:13:12  
                     

                    tak to my teprve 10, manželé měsíc. Já půjčky nemám ráda, ale tchýně je zvyklá, když něco chce, půjčí si na to. A bohužel to tak naučila i syny. Já absolventka ekonomického oboru pod zemědělskou fakultou jsem to manželovi vysvětlila raz dva :1:
                    Víš, u nás je to tak, že ona je s námi za dobře a je to ok, když jedeme dle toho, jak ona píská... ale už jsem se naučila nad tím mávnout rukou a jít dál

                  • Zidane
                    Zidane, 23.6.17 17:59:28  
                     

                    amorek23:

                    Půjčky jsou chtěl jsem říct zlo, ale ne nutně... někdy jsou potřeba.
                    Ale je rozdíl půjčovat si na věci nezbytné - čtrnáct dní před výplatou se potentí pračka a co teď... ale je nesmysl půjčovat si na věci typu dovolená. To k životu nepotřebuju a když na dovolenou nemám, sedím doma. Půjčovat si na něco, co déle splácíš než z toho "máš užitek" je výstavní hovadina.

                    Ono když si člověk spočítá, kolik přeplatí... mám jen obchodní akademii, ale pokud si půjčím deset tisíc na měsíc a za ten měsíc mám zaplatit patnáct, už vidím, že nechutně přeplácím. A to různá ta Zapla, Fair půjčky, Providenty atd. mají RPSN kolikrát ve stovkách procent a žijou z toho, že to lidi neviděj.
                    A jak nějakej takovej lich... poskytovatel půjček ještě v reklamě má NENAHLÍŽÍME DO REGISTRŮ, to je jasné, že jemu nejde o to, abych poctivě splácel a splatil. On by radši, abych splácet přestal a on mě pak mohl s kamarádem exekutorem připravit o poslední kalhoty...

                  • Zidane
                    Zidane, 23.6.17 18:00:52  
                     

                    Víš, u nás je to tak, že ona je s námi za dobře a je to ok, když jedeme dle toho, jak ona píská...

                    No, Amorku, myslím, že nejen u vás, dle mne se tohle dá shrnout pod "typická tchyně" :14: Dokud posloucháte, je jak mílius a když ne, syčí jak klubko zmijí, že? :4:

                  • amorek23
                    amorek23, 25.6.17 19:07:25  
                     

                    Asi tak nějak, s tou pračkou to ještě pochopim, ale ona byla zvykla půjčit si na všechno, nikdy nic neměla, byla roky v dětském domově a je to těžké to soudit. No víš my jsme s manželem dost anarchisti a syčení na nás neplatí

                  • Zidane
                    Zidane, 26.6.17 04:49:33  
                     

                    Asi tak nějak, s tou pračkou to ještě pochopim, ale ona byla zvykla půjčit si na všechno, nikdy nic neměla, byla roky v dětském domově a je to těžké to soudit.

                    Tak to je fakt těžké soudit. Ona nic neměla, teď může mít, tak chce mít HNED, protože kdyby čekala, kdo ví, co se může stát a třeba by to neměla... děti z děcáku to nemají jednoduché.

                    Kdysi jsem četl, že prý se takhle děti z děcáku na výletě divily, že se chleba prodává jako bochník - protože chleba znaly jen nakrájený na krajíce.

                    No a to je pak potíž, vyfrkni takhle "životem nepolíbené" dítě po učňáku či střední do skutečného života... čumí jak umí a obvykle hodně rychle má problémy.
                    Takže jsem rád, že se mě tohle netýkalo a nezávidím nikomu, koho se to týká.

                  • amorek23
                    amorek23, 28.6.17 18:06:15  
                     

                    ona tam nebyla celé dětství, ale poznamenalo ji to hodně, takže na jednu stranu jí chápu, proto jsme se jí taky snažili dělat radost, k narozeninám šperk, k vánocům výkendový wellness pobyt pro dva... atd. ale většinou z toho byl spíš problém. Na welness pobyt neměla s kým jet, kamarádka ji to na poslední chvíli odřekla a zlatý řetízek jednou ve vzteku po manželovi hodila :1: takže spíš jim přidám na něco peníze... ale už se nesnažím a nevymýšlím, jsem sobec a snažím se užívat si s manželem a dělat radosti sobě.

                  • Pavla.119
                    Pavla.119, 28.6.17 22:12:24  
                     

                    Moje tchyně si na dárky potrpěla: narozeniny, jmeniny, vánoce - to se nikdy bez dárku neobešlo. Vždycky byla hubená až vycchrtlá, má dlouhé kostnaté ruce. Sháněla jsem pro ni atypické halenky a svetříky (krátký rukáv neuznává), nechávala šít šaty na míru.....
                    ...asi po třech-čtyřech letech jí ruplo v bedně a všechny ty dárky mi přinesla, ať si s tím dělám co chci. Pak ji to sice přešlo ale už si to nazpět nevzala - a - co já s tím? (Uvědomte si že to byl začátek osmdesátých let - za atypický svetřík pro ni jsem dala půlku výplaty...) :5: prodala jsem to za pár šupů a poučila se: překrásná utěka - jej, ta se mi líbí ale pro mne je drahá.... ukázala jsem ji manželovi: "Podívej, tu koupíme tvojí mamince k narozeninám!" pak ubrus, utěrky, šátek na krk... kapesníčky.... kabelku... peněženku.... už si ani nevzpomínám co všechno!!!
                    jsem zase po dvou-třech letech měla zpátky :1: :1: :1:
                    ale i naopak: musela jsem si dát pozor, co mi dala ona a schovat to: za pár let to chtěla zpátky... :7:

                  • Zidane
                    Zidane, 28.6.17 22:48:20  
                     

                    Chtít zpátky dárky, to už je fakt na psychiatra.

                  • Zidane
                    Zidane, 28.6.17 22:51:09  
                     

                    A byla ještě taková, že kdyby ti dala sadu utěrek a tys jí za tři roky ty utěrky vrátila prané a tedy POUŽITÉ, byl by z toho problém?
                    Protože to pak tuším, že ať uděláš, co uděláš, všechno je špatně... přiští sadu utěrek dobře uložíš, abys ji mohla v případě požadavku nepoužitou vrátit a dozvíš se "no proč já ti to dávám, když to ani nerozbalíš, co je tohle za vděčnost, ach jo, já Pepíčkovi říkala, že si takovou nemá brát, pane Bože, ty to vidíš!"...

                  • amorek23
                    amorek23, 29.6.17 13:05:51  
                     

                    hm, taky dobrý, vrácení dárků a jejich vyžadování my přijde vrchol trapnosti ...

                  • Zidane
                    Zidane, 29.6.17 14:25:12  
                     

                    Přesně. Trapné a ubohé.

                  • Pavla.119
                    Pavla.119, 29.6.17 15:37:30  
                     

                    Copak já - já jsem si zvakla§ Ale víte jak těžko se vysvětlovalo vnoučatům. že babička po nich chce, aby jí vrátili hračku, kterou jim dala? A řekla jim přitom: "Však už jste to měli dost dlouho, už jste si to poměli!"

                  • Zidane
                    Zidane, 29.6.17 15:47:40  
                     

                    Chtít vracet dárky i PO VNOUČATECH? No to je vrchol trapnosti fakt. A "už jste si to poměli" - a teď si s tím chtěla hrát babička nebo proč to od vnoučat chtěla zpátky? Ženská hovado, fakt.

                  • Zidane
                    Zidane, 29.6.17 15:50:25  
                     

                    Připomnělo mi to hlášku ze Simpsonů, kdy ředitel Skinner řekl, že "musí matce splácet jídlo, které snědl jako děcko" - to mi přijde stejný systém. Akorát že Simpsonovi jsou seriál a tedy se tam pro zábavu přehání... ale koukám, že takováhle hovada fakt existují.

                  • amorek23
                    amorek23, 30.6.17 13:49:51  
                     

                    po vnoučatech? hm, paní má asi trochu problém

                  • Zidane
                    Zidane, 30.6.17 16:10:22  
                     

                    A napadlo mě - je ještě tak ofrklá, že jedněm vnoučatům (od jednoho potomka) hračku vezme, protože "už si ji dost poměly" a vzápětí ji dá jako dárek k narozeninám či čemukoliv "jiným" vnoučatům? Nedivil bych se tomu a nechtěl bych být pak u toho, až si první vnoučata všimnou, že bratranec či sestřenice má tu hračku, co jim tenkrát "vzala" babička...

                  • incorruptible6
                    incorruptible6, 30.6.17 17:08:38  
                     

                    Tak tohle bych si vyjasnil při prvním takovém vracení. Dar je dar. V momentě, kdy ho daruji, již není můj. V momentě, kdy ho obdržím a přijmu ho, se stává mým majetkem. Takže žádné vracení. Nasr.t. Když to nechceš, tak to vyhoď. Pokud by po mě někdo chtěl vrátit darované věci, tak tím okamžikem bych si to s ním buď vyjasnil, že takhle ne nebo už v životě někomu takovému nic nedaroval.