Jejich matky (tchýně)

Otevřená diskuze | Kategorie: Lidé a vztahy
Zidane (2017-11-17 20:55:26)beLIEve (2017-11-17 20:07:53)Lin (2017-11-17 18:46:42)incorruptible6 (2017-11-17 18:26:39)sorong.1 (2017-11-17 18:17:34)amorek23 (2017-11-17 18:00:11)Andulka (2017-11-17 16:55:32)kobylatko (2017-11-17 14:13:34)milada948 (2017-11-16 17:53:00)Ucik (2017-11-15 17:36:44)Saxana (2017-11-13 21:17:32)chantallka (2017-09-27 10:36:08)lafytka (2017-09-13 18:29:50)ErzebethBathory (2017-08-22 20:05:13)Agustinenn (2017-07-07 13:19:21)hanys90 (2016-12-25 02:06:58)kuskuneho (2016-11-17 16:13:08)Alexander (2016-08-14 20:37:50)fifi (2016-05-16 17:03:30)neilen (2016-03-23 11:59:34)www.kamzik (2016-02-18 18:18:30)ovoceazelenina (2015-12-03 16:33:47)hogreta (2015-10-12 18:47:38)
Jejich matky (tchýně)
Založeno: 15. 10. 2013 | Příspěvků: 6 411 | Členů: 32
Správci: Saxana (hlavní)

Fóry o tchýních nelžou, aneb podělte se o své zkušenosti ze života s matinkami ale i tatíčky vašich partnerů.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • beLIEve
    beLIEve, 5.11.17 12:20:41  
     

    http://www.dama.cz/laska-a-vztahy/jarmila-54-ovdovela-jsem-deti-chteji-dedictvi-musim-prodat-dum-29733?_fid=8263

    Další důvody, proč nemít dům...

    • Andulka
      Andulka, 5.11.17 12:42:47  
       

      Nebo děti....
      Jestli budeš prodávat byt nebo dům už je v takovéhle situaci jedno.

      • beLIEve
        beLIEve, 5.11.17 16:05:36  
         

        Ani ne... totiž u domu to i má svou logiku. Jak bude zvládat se o něj starat? Viděla jsem hodně domů, kde zůstali staří rodiče sami.. spolu nebo jeden...i když si naivně plánovali, že jim tam děti zůstanou, ale to děti samozřejmě nechtějí. Ty velké domy jsou často velké překážky.

        • Andulka
          Andulka, 5.11.17 18:22:02  
           

          Připravit matku od dům, jen proto, že chci svoji část dědictví, nemá logiku. 54 není žádný věk, aby se nezvládla postarat. A až by sama usoudila, že na to nemá, tak by se.to řešilo. Tohle je prostě jen blbá výmluva, že je to barák.

          • beLIEve
            beLIEve, 5.11.17 18:35:41  
             

            Vždycky tam zveřejňují jen jednu verzi příběhu

            • Andulka
              Andulka, 5.11.17 19:02:48  
               

              To je sice možné. Nicméně je to spíš příběh o sobeckosti dětí, než o problematice rodinných domů.

              • beLIEve
                beLIEve, 5.11.17 19:04:26  
                 

                To jo, však dětem já se taky vyhýbám. :1:

        • incorruptible6
          incorruptible6, 5.11.17 18:47:24  
           

          Tohle v tom článku je ale jinak. Děti chtěli vyplatit, čili nějaká obava o údržbu je druhotná. Na běžné opravy by prostředky měla z manželových peněz.

          • beLIEve
            beLIEve, 7.11.17 09:23:00  
             

            O opravách se v tom článku taky mluví.

            Jako mě by to nikdy nenapadlo, na druhou stranu, když se nad tím člověk zamyslí...podle našeho práva...na to asi mají právo. Ale ona vlastní většinu, a jako většinový vlastník by měla mít poslední slovo, ne? Těžko říct.

          • Jar.Esch
            Jar.Esch, 7.11.17 11:56:49  
             

            Ano, taky tomu tak rozumím.
            Jinak tomu lze předejít právě tou závětí. Provedli jsme se ženou. Každý jsme u notáře uzavřeli závěť, kde odkazujeme vše jeden na druhého. Protože děti ale nejde zcela vyloučit, věc se řeší částečně, ale podstatně přijatelněji pro pozůstalého rodiče. To znamená, že v takovém případě děti nedědí celý podíl, ale pouze čtvrtinu toho, na co by měli nárok bez závěti. V praxi to vypadá tak, že u dvou dětí matka dluží svým dvěma potomkům dvě šestiny, resp. jednu třetinu celého majetku. Při závěti se pohledávka dětí zužuje na čtvrtinu u každého z nich, takže se jedná o jednu dvanáctinu z celého majetku. Pokud by na placení děti trvaly a matku dostaly do problémů, může matka nechat pohledávku dětí na vyrovnání nechat vymáhat soudem. Pokud to děti udělají, matka jim jednoduše oznámí, že je vydědí. To jest, odkáže majetek vnukům, případně komukoliv jinému. A přeruší s nimi kontakt. Takoví smradi si nic jiného nezaslouží.

            • Zidane
              Zidane, 7.11.17 15:04:43  
               

              Pokud to děti udělají, matka jim jednoduše oznámí, že je vydědí. To jest, odkáže majetek vnukům, případně komukoliv jinému.

              Mám dojem, že vydědit lze jen ze zákonem daného důvodu a ten nevím jestli by tady byl - děti jsou neopominutelní dědicové a "vydědění" stylem "odkážu majetek někomu jinému" by bylo neplatné, resp. děti mají nárok na podíl neopominutelného dědice, ať je v závěti psáno cokoliv - myslím, že je to tak, že pokud dítě má zákonný nárok třeba na čtvrtinu a matka sepíše závěť tak, že všechen majetek odkáže vnukům a tím dítě obejde, závěť je v tomto částečně neplatná a když to dítě dá k soudu, musí svou čtvrtinu dostat závěť nezávěť...
              Pokud vím, zákonné důvody k vydědění jsou něco jako "trvale vede rozmařilý/nezřízený (či tak nějaký) život", "dopustil se vůči zůstaviteli úmyslného trestného činu", "neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl" a možná ještě něco a jen z těchto zákonných důvodů lze vydědit.
              Obezlička "odkážu majetek někomu jinému a ty dostaneš prd" v tomto u závěti nefunguje, to se dá akorát tak, že majetek ještě za života někomu daruješ. ALe v závěti s tím takhle vydrbat nejde nebo aspoň donedávna nešlo.

              • Zidane
                Zidane, 7.11.17 15:09:26  
                 

                http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/home/infocentrum/media/535-dnes-neumirej-jak-se-bude-dedit-od-roku-2014

                Za nepominutelné dědice dnes zákon považuje potomky zemřelého, zároveň u dědických podílů rozlišuje mezi zletilými i nezletilými. Nepominutelný dědic nemůže být z dědictví vyloučen. Vždycky má právo na určitý podíl z pozůstalosti. I když sepíšete závěť, ve které budete chtít jejich práva zkrátit, máte smůlu: nezletilý potomek musí dostat tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze závěti. Dospělý potomek nesmí být v dědictví zkrácen více, než na polovinu svého dědického podílu ze zákona.

                Lze jen vydědit:

                http://obcanskyzakonik.justice.cz/index.php/dedicke-pravo/konkretni-zmeny/vydedeni

                NOZ zákonné důvody vydědění přejímá a upravuje. Dle § 1646 NOZ může zůstavitel vydědit nepominutelného dědice, který:

                Mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi.
                O zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.
                Byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze, nebo
                Trvale vede nezřízený život.


                Takže skutečně nelze s potomkem "vydrbat" tím, že majetek v závěti odkážu někomu jinému, na určitý podíl nárok má, pokud nejsou zákonné důvody pro vydědění.

              • Jar.Esch
                Jar.Esch, 7.11.17 15:30:02  
                 

                Je to skutečně tak. Pokud jsem použil termím "vydědí", pak jsem tím myslel - závětí nasměruje na někoho třetího, jiného. Příjemce bude mít hlavní podíl, zatímco nepominutelní dědicové (děti), pouze nějaký procentuelně okleštěný podíl. V podstatě tedy prd. To jsem chtěl sdělit.

                Pak je tady ještě jiná možnost. Pokud se skutečně dostane rodič s potomky do sporu a nepřeje si, aby po něm dědily a nechce spoléhat na zákonem uvedené důvody vydědění, pak dům či nemovitost za svého života prodá s výminou dožití. Peníze nějak užije. Je to regulerní a nejde proti tomu udělat vůbec nic.

                • Zidane
                  Zidane, 7.11.17 15:39:43  
                   

                  Přesně. Prodat nebo darovat (logika by velela prodat) a vymínit si tam věcné břemeno dožití a je to zcela dle zákona.

    • Zidane
      Zidane, 5.11.17 13:11:58  
       

      Hovaďárna dětí, vyhnat maminku, která je zvyklá na dům, zahrádku atp. do bytu jen kvůli penězům :10:

      • Andulka
        Andulka, 5.11.17 13:26:03  
         

        Hanba by mě fackovala. :14:

        • Zidane
          Zidane, 5.11.17 13:27:19  
           

          Asi tak. Copak jim ty prachy někdo sebere? V domě jsou uložené a jednou je děti dostanou, tak co...

          • beLIEve
            beLIEve, 5.11.17 16:13:12  
             

            Pokud jí ten dům zatím nespadne na hlavu. Není to zrovna bezúdržbová záležitost.

      • beLIEve
        beLIEve, 5.11.17 16:11:58  
         

        Jak si je vychovala...

        • Jar.Esch
          Jar.Esch, 7.11.17 06:06:50  
           

          Obávám se, že tohle výchova neřeší. Některé vlastnosti a charakterové rysy (a jde právě o empatii a cit) jsou vrozené, tedy genetické a jedinec se zachová tak jak mu velí právě ona vnitřní předurčenost.
          Dva sourozenci, jedni rodiče, jedno prostředí. Jeden je citlivý a uznalý, druhý tvrdý, cynický a bezohledný parchant.
          Takový je život.

          • beLIEve
            beLIEve, 7.11.17 09:24:05  
             

            Vymlouvat se na genetiku je poněkud krátkozraké...vzhledem k tomu, že jsme to MY po kom ty geny byly zděděny. :14:

            • Andulka
              Andulka, 7.11.17 09:39:05  
               

              Nejen my. Taky prarodiče a další. To se tam hezky míchá. Genetika není sranda a nedá se předvídat. To, že jsem slušná, přítel je slušný ještě automaticky neznamená, že budou děti taky. I když k tomu mají vysoké předpoklady. Genetika je složitá věda.

              • beLIEve
                beLIEve, 7.11.17 10:56:22  
                 

                To sice ano, ale v nás jsou také. Jedno, že se neprojevily. Pořád má hlavní slovo výchova.

                • Jar.Esch
                  Jar.Esch, 7.11.17 11:51:03  
                   

                  To je bohužel zažitý omyl. Dnes jej odborníci vyvrací a vliv výchovy (u některých) kolísá i na pouhých pěti procenteceh. Například náš přední dětstký psycholog prof. Matějček, se také s přibývajícími léty sklonil před sílou genetiky a vliv prostředí přestal vyzdvihovat jako zásadní.
                  Skutečnou autentickou výpovědí o této problematice je kniha Terezy Boučkové "Rok kohouta". Sama adoptovola dva romské hochy, dala jim s manželem vše a trpce se zklamala.
                  Takových zkušeností je bohužel mnoho (a to nejen u adoptovaných, ale i vlastních). Dva normální, pracovití jedinci, rozhodně nejsou zárukou pracovitých potomků (populace je plná důkazů). Geny si v podstatě dělají co chtějí a chovají spíše podle Darwina (silnější zatlačí slabší a to už v buněčné rovině).
                  Děti, resp. jejich kvalita je otázka náhody více, než zákonitosti (a vzorec padesát na padesát u rodičů a dvacet pět na dvacet pět u prarodičů, je pro odborníky úsměvný). Rodiče, kterým se děti povedly, ale samozřejmě budou vyzdvihovat výchovu. Ovšem není tomu tak.
                  Ze života lze také odpozorovat přenos sklonů spíše ob generaci a v diagonále. Tedy z prarodičů na vnuky a ze sourozenců rodičů, na děti (z tety na synovce atp.).

                  • beLIEve
                    beLIEve, 7.11.17 13:04:09  
                     

                    Tyhlety argumenty adopcí ale vždy opomíjí jediné. Že fakt adopce je sám o sobě dost traumatizující, dřív nebo později člověk začne hledat své kořeny. A také se zcela pomíjí výchova takových dětí. Že jsou třeba dost rozmazlované.

                    Jinak psychologové a sociologové se neustále hádají o to, co má větší vliv, takže si nemyslím, že se to dá takhle snadno rozseknout.

                  • incorruptible6
                    incorruptible6, 7.11.17 13:11:31  
                     

                    O tom jsme tady nebo někde jinde, diskutovali. Jistě, že pokud je geneticky dán nějaký sklon k něčemu, nedokážeme určité věci odstranit žádnou výchovou, stejně tak ale můžeme tou výchovou ovlivnit projev nebo způsobit "patologické" chování u člověka, který jisté negativní prvky nenesl.
                    Příklad trochu stranou, ale pro naše účely postačí, je můj kamarád, který v jisté době místo v URNA skončil něco jako pasák v bordelu. Ta hranice je někdy velmi tenká. Dostal se z toho až později a bylo v tom jednak změna lokality a pak nová žena na obzoru a pak vážné onemocnění. Dnes žije ve VB jako spořádaný otec rodiny, byť mu zůstal červený drak přes celá záda. Inklinující k duchovním rozměrům místo k násilí.

                  • Jar.Esch
                    Jar.Esch, 7.11.17 13:33:08  
                     

                    Ano, rozebíralo se to tady na více diskusích vícekrát. Je to stále živé aktuální téma.
                    Dodám jenom tohle: Dřívé se polemizovalo pouze o špatném či dobrém rodiči. Kanadský psychiatr prof. R. Hare naše odvahu a přišel s pojmem dětské psychopatie a převrátil příčinu s důsledkem. Před ním se tvrdilo, že psychopatie je výsledek nedostatečného kontaktu nebo pouta, mezi dítětem a matkou během dětství. Hare po mnoha letech výzkumu tento předpoklad vyvrátil a postavil do zcela obrácené pozice: "U některých dětí je neschopnost navázat pouta s matkou symptom psychopatie. Je pravděpodobné, že těmto dětem chybí kapacita vytvořit pouto a že jejich neexistující pouto je převážně důsledek, a ne příčina, psychopatie."

              • Jar.Esch
                Jar.Esch, 7.11.17 11:59:52  
                 

                Přesně takhle na to pohlížím.

                • beLIEve
                  beLIEve, 16.11.17 13:48:35  
                   

                  Nejspíš si je nevychoval stejně...nebo se chytil špatných kamarádů.

                  • Zidane
                    Zidane, 16.11.17 15:54:14  
                     

                    I když vychováváš stejně či se o to aspoň snažíš - menší odlišnosti jsou v tom vždycky, tomu se nevyhneš - pak je tam právě vliv špatných kamarádů a co v takovou chvíli... to je jak tanec mezi vejcema, zákazy obvykle nic neřešej, musí se na to jinak... s tím, že jak "jinak", co funguje na jedno dítě nemusí fungovat na jiné...

                  • Andulka
                    Andulka, 16.11.17 16:09:33  
                     

                    Ty si jedináček?
                    My jsme dvě a každá jiná. Nemyslím, že by nás rodiče vychovávali každou jinak.
                    Přítel má sestru a taky jsou každej úplně jinej.

                  • Zidane
                    Zidane, 16.11.17 16:17:45  
                     

                    To je pravda, já třeba jedináček nejsem a ségra je taky úplně jiná. Já byl jako malej prolhanej jak Babiš, lhal jsem, dokud mě máma neutloukla důkazy, takže jsem čas od času dostal vejprask - poprávu. Naproti tomu ségra dostala asi dvakrát v životě, protože nebyl důvod - na ní bylo hned vidět, že něco vyvedla, prakticky na první pohled. Takže by se dalo říct, že byla vychovávána jinak než já - na mě nic jiného než občasnej vejprask neplatilo, u ní nebyl důvod.

                  • Jar.Esch
                    Jar.Esch, 16.11.17 20:25:59  
                     

                    Dítě není tzv. tabula rasa, neboli nepopsaný list, jak se kdysi s oblibou tvrdívalo. Dítě se narodí s předurčenostmi a jede podle svého vnitřního řádu, často zcela v rozporu s rodiči, kteří se často mohou zbláznit (a někdy i zblázní).

                    Další věc, děti nelze vychovávat stejně, protože ony samy stejné nejsou. Jestliže starší chlapec, namísto aby mladší sestře vytvářel ochranu, dělal aliby, bral její průsery na sebe atp., ji terorizuje, neustále na ní útočí, straší ji a všemožně ubližuje, navíc na ni ustavičně žaluje, rodič to jednoduše řešit musí. O to spíš, kdyže se k tomu ještě přidruží synova agresivita, která se projevuje především k maldším děvčátkům. Na každé návštěvě například, kde se společně octnuli a byly tam přítomny malé děvčátka, se zakrátko ozval jejich křik a pláč, protože jim nějak ublížil. Otec se z toho mohl zbláznit a jakékoliv domluvy nepomáhaly. Tak přišly na řadu nadávky. Syn to v dospělém věku vzpomíná a svádí na to neúspěch v životě.
                    Už dávno neplatí pouze kategorie špatného rodiče. Nutně se k němu musí přiřadit ještě kategorie špatného dítěte.
                    Ostatně prof Hare, který se celý život zabývá psychopatiemi tvrdí, že psychopat se prostě narodí a začně se tak projevovat už v dětství. Dg. dětské psychopatie už má svoje místo ve slovníku odborníků.
                    Rodiče bezproblémových dětí ale budou neustále tvrdit, jak je za vším jen a jen výchova. Jak říkám, je to obrovský omyl, který je dnes už vyvrácený (tvé vývody jsou neskutečně naivní).

                  • beLIEve
                    beLIEve, 17.11.17 16:33:03  
                     

                    Mám bratra a je jiný. Ovšem morální základy má stejné. Na tabulu rasu nikdy nevěří. Nicméně tato diskuse vznikla ze snahy obviňovat genetiku z toho, že dítě špatně skončí. Ne, není to takto snadné. A sourozenci také nejsou dobrý příklad, protože mají genetický základ stejný, výsledným mixem jsou to pak jedinci si geneticky nejbližší. Jistě, že každý je jiný. Nicméně prostě dost pomíjíte vnější vlivy.

                    Bratr měl kamarádku, byla adoptovaná. Rodiče pro ni dělali první poslední, nechala se zbouchnout v šestnácti. Asi nějaký genetický předpoklad, že? Jenže skutečnost je o poznání složitější, oni ji totiž tím "prvním a posledním" neskutečně rozmazlovali, protože se jí snažili tu adopci vynahradit. Všechno koupili, každý kroužek a sport zaplatili, aby ona ho nakonec dělala měsíc. A o tom tady mluvím. Výchova se dnes začíná naopak nebezpečně upozaďovat ve prospěch genetiky.

                  • beLIEve
                    beLIEve, 17.11.17 16:39:44  
                     

                    A mé "vývody" sis domyslel podle toho, co chceš, abych napsala. Ze dvou vět sis je vyvodil. Nikdo nepopírá genetiku. Nicméně jede se teď zase obrácený trend, že za všechno mohou geny. Nemohou. Je to ryze individuální a obojí, tedy geny i vnější vlivy (nejen výchova) má svoji sílu. Je to vidět třeba u talentu. Nerozvíjený talent je k hovnu. Naproti tomu velká snaha ho dokáže trochu kompenzovat. Lidi, co mají obojí, jsou teprve na špici.

                  • Jar.Esch
                    Jar.Esch, 17.11.17 18:14:29  
                     

                    Nic si nedomýšlím. Jen jsem vyčetl, že všechno svádíš na výchovu.
                    Jinak výchova hraje ve věci určitě roli a těžko říct jakou. Přou se odborníci, my také k úplné shodě nedojdem. Bude to patrně složitější, než si my dva dokážeme představit. Půjde zřejmě o mix vlivů a určitě i ten mix bude individuální. Ale i odborníci hovoří o náhodě, jako výrazné veličině. Geny se uchytí či neuchytí podle Darwina (možná). Ten silnější vytlačí z pozice slabší, bez ohledu na to, zda je nositelem vlastnosti rodiči žádoucí či nikoliv.

            • Zidane
              Zidane, 7.11.17 15:10:40  
               

              Jenže ono to tak často je. Máš tři děti, vychováváš je všechny stejně, dvě budou slušný a z třetího se vyklube hajzlík, neřád a kriminálník...

      • amorek23
        amorek23, 7.11.17 13:06:19  
         

        hmmm. my svým způsobem děláme totéž, vyháníme mamku z domu, kde byla zvyklá 20 let, jenže jsou to dva domy v povodňové zóně, od roku 2002 nás to 2x vytopilo a bez taťky není schopna to tam udržovat.
        Tak bratra napadl spásný nápad a koupil luxusní vilku, kde bude s mamkou a segrou, takže jí nevyháníme, jde do lepšího. Ale taky prská... Na jednu stranu jí chápu, ale na druhou musí být soudná, pokud není schopná dům a zahradu udržovat... Rozhodně to neděláme kvůli penězům a dědictví... nedostaneme ani korunu...

        • Andulka
          Andulka, 7.11.17 13:21:07  
           

          V podstatě neděláte totéž. Tohle je výhra i (hlavně) pro ni. Vyhnat ji z domu jen proto, že chci svoje dědictví, to je hyenismus.
          Ale lidi nebudou spokojení nikdy. Moje tchýně taky reptá. A to jsme ji jen na přechodnou dobu přestěhovali. Aby se mohl barák zrekonstruovat. Nepůjde ani pryč z vesnice, ani z baráku. A stejně je nespokojená, vykládá bůh ví co a pak se po vsi šíří drby. :8:

          • amorek23
            amorek23, 8.11.17 13:40:24  
             

            no taky jí vyhazujeme z domova, ale naštěstí se byla podívat v novém domečku a už se těší... kvůli penězům bychom to fakt nedělali...

          • Zidane
            Zidane, 8.11.17 13:56:52  
             

            Jo, vesnice... to znám, na jednom konci si prdneš a než dojdeš na náves, už tam baby "vědí", že ses posrala :1: :1: :1:

            • Andulka
              Andulka, 8.11.17 14:04:02  
               

              No přesně. :1: A má cenu něco vysvětlovat? Nebo se rozčilovat? Nemá.

              • Zidane
                Zidane, 8.11.17 14:10:11  
                 

                Nemá, čím víc vysvětluješ a hájíš se, tím víc si řeknou "vymlouvá se", takže to nemá cenu.

            • beLIEve
              beLIEve, 8.11.17 14:31:26  
               

              Jo, proto nechci z Prahy.

    • sorong.1
      sorong.1, 5.11.17 15:41:41  
       

      Děti pěkně hnusný. Tohle asi žádnou mámu nenapadne řešit dopředu.

    • Zidane
      Zidane, 5.11.17 15:52:29  
       

      Dům nebo byt... kdyby máma měla třeba čtyři jedna a mělo se to dělit, taky se může stát, že děti řeknou "prodej to a jdi do 1+1, my chceme svůj podíl hned!"... jak řečeno, děti pěkně hnusný.
      Bejt mámou v tomto případě, tak bych peníze, co by mi po nuceném prodeji domu a koupi malého bytu zbyly, ještě za života utratil nebo odkázal i kdyby třeba kočičímu útulku, aby dětičky ostrouhaly. Jen by se muselo pořešit jak obejít "neopominutelné dědice", ale nějakej fígl na to snad existuje... jak vy k my, tak my k vy, dětičky milé :14:

      • beLIEve
        beLIEve, 5.11.17 16:08:20  
         

        Četla jsem v té diskusi prima příběh, jak se děti vzdaly dědictví ve prospěch tatínka...ten všechno prodal a koupil dům, co napsal na milenku. :14:

        • Zidane
          Zidane, 5.11.17 16:56:17  
           

          To jsem četl s koncem, že ho milenka během pár týdnů kopla do řiti a vyhodila na dlažbu, protože dům byl její...
          Nevím jestli to bylo to nebo něco jiného. Inu, Bůh dal mužům mozek a penis, ale málo krve na to, aby to mohli používat obé najednou...

          • beLIEve
            beLIEve, 5.11.17 17:07:30  
             

            To už sis nějak přimyslel...

            Moji rodiče zaplatili za taťkovu mamku byt. Ta ho nenapsala na něj, ale na sebe, takže museli zaplatit veškeré dědické řízení, ačkoliv se dohodli tak, že napsaný bude na tátu.

            • Zidane
              Zidane, 5.11.17 17:30:06  
               

              Nepřímyslel, tak to asi byl jinej případ.

    • incorruptible6
      incorruptible6, 5.11.17 18:40:38  
       

      V tuhle chvíli tohle řešit je předčasné, navíc nevíme, v jaké stavu se dům nachází, klidně může vydržet deset let bez větší investice. Rozhodně by to nemělo být tímto způsobem. Kdyby ta rodina řešila ten problém, co s domem, protože je nutné do něj nacpat větší prachy na údržbu, tak dejme tomu. Jako řešení se může jevit prodej, ale ne z důvodu urvat si svoji šestinu, ale jako řešení situace a bydlení jednoho z rodičů.

      • amorek23
        amorek23, 15.11.17 19:41:29  
         

        souhlasím s tebou, pokud neznáme fakta, těžko posuzovat, ale dle mého ženská sama není schopna se postarat o dům. Vidím to u mé mamky, která ovdověla před více než třemi lety. Ale je pravda, že se jedná o starý dům s kotlem na tuhá paliva a mamka byla zvyklá, že vše obstaral taťka. Po třech letech soužití, nám došla trpělivost, a je nutné se odstěhovat. Ale vše jsme s bratrem zajistili tak, aby šla do lepšího.

        • Zidane
          Zidane, 15.11.17 22:53:07  
           

          V tomto případě jde o to, jestli si maminka byla ochotna uvědomit, že tatínek už není a neobstará vše, co obstarával. A pak jde o to, zda si to maminka nepředstavuje tak, že "už není táta, neobstará to táta, tak to obstarají mladí,já už je srovnám, aby to obstarali!"
          V tomto případě - "všechno bude fungovat jako dřív, není taťka, no tak srovnám mladý a ono to pude jako zastara, to bych se na to podívala" je jasný že to dlouhodobě fungovat nemůže. V takovém případě musej obě strany skutečně chtít a ne že jedna strana přikáže a bude druhé rozkazovat, co a jak... taky bych si nenechal dlouhodobě rozkazovat.

          • sorong.1
            sorong.1, 16.11.17 06:18:57  
             

            Promiň, taky jsem zůstala sama v domku. Mladý mi pomůžou složit uhlí a udělat dřevo, toho není třeba tolik a všecko ostatní si udělám nebo zaplatím sama. To jako jim nemůžu říct o pomoc? :7: člověk děti vychová a celý život jsme je vedli k pomoci, a teď bych se měla stěhovat někam do bytu jen abych je neobtěžovala?? Však jim zas budu pomáhat hlídat děti až nějaký budou mít a tak.. Tak to přece v rodině funguje, vzájemná pomoc..

          • sorong.1
            sorong.1, 16.11.17 06:20:00  
             

            Chudák tvoje maminka jestli jí ani nepomůžeš. Co třeba nákup a tak když nemůže??

            • Zidane
              Zidane, 16.11.17 15:59:02  
               

              To samozřejmě ano. Ale je pomoci a pomoci.
              Pomůžu rád, ale myslel jsem to tak, že pomůžu, ale nejsem "na povel", že by jako maminka zavolala a hned teď, za hodinu už je pozdě... většina věcí se dá naplánovat třeba tak, že maminka řekne, že "v průběhu víkendu" by potřebovala třeba složit uhlí nebo dříví, když se tu o tom mluví a já to o tom víkendu udělám. Proti tomu nic, ale abych byl na povel a "Potřebuju na velkej nákup, hned teď, za hodinu je pozdě!", to už mi přijde přes, jestli víš, jak to myslím. Jsou věci, které jsou nutné hned (např. udělat oběd samozřejmě nepočká, maminka byla cukrovkářka a ti musej jíst pravidelně kvůli inzulínu), ale třeba velkej nákup se v pohodě dá domluvit "na víkend" a nemusí to bejt hned a okamžitě, abych třeba ještě dostal vynadáno za to, že jsem si dovolil dát pivo, protože teď tím pádem na ten nákup nemůžeme a určitě jsem to udělal schválně, abych tam jet nemusel... takhle to myslím.

              Ne, maminka taková nebyla, v tomhle měla rozum, naplánovatelné věci se skutečně plánovaly předem a domlouvalo se, kdy to udělám či uděláme, pokud k tomu byla zapotřebí :4: A minulý čas je záměr, už je šest let po smrti. Ráček.

              • sorong.1
                sorong.1, 16.11.17 19:48:34  
                 

                Promiň, nevěděla jsem, bez rodičů je život smutný. Už nikdy a nikde nejsi "dítě".
                Takhle jo, samozřejmě že jim neřeknu že za hodinu přijede dřevo :1: pečlivě to spolu naplánujeme, protože mají taky spoustu svých plánů. To spíš já mám z nich nerva když den před odjezdem ještě 4x změní jestli jedou nebo ne :1: a já nevím co s vařením :1: :1:

                • Zidane
                  Zidane, 16.11.17 20:11:45  
                   

                  Tak tátu mám furt, ten tu počítám bude do sta let, vzhledem k tomu, že už před třiceti lety vždycky, když jsem ho viděl, říkal, že "to je naposled", že má rakovinu a kdovíco ještě, "tuhle mě bolí, to bude rakovina, včera mě bolelo tady, taky rakovina..." a tak dále :1:

              • sorong.1
                sorong.1, 16.11.17 19:51:33  
                 

                Svině nemoc, vzala mi oba rodiče i muže, mojí lásku největší :9:

            • Zidane
              Zidane, 16.11.17 16:01:22  
               

              Děti by sice měly rodičům pomoci, to by mělo být samozřejmé, ale rodiče by si to neměli plést s tím, že děti jsou loutky na provázku, kterými budou popotahovat a organizovat jim život... děti mají také vlastní život a popř. vlastní rodinu a nemůžou bejt 24/7/365 mamince k dispozici a naklusat absolutně kdykoliv, jsou věci, které "počkají". :4:

          • amorek23
            amorek23, 17.11.17 12:18:09  
             

            bohužel druhá možnost, mamka na nás vše přehodila, naprosto vše a když není vše hned, jak to udělal taťka, aby jí nemusel poslouchat. No a když jsme déle v práci a nebo prostě se něco neudělá hned, je to problém... A fakt se to dlouhodobě nedá...

            • Zidane
              Zidane, 17.11.17 12:49:54  
               

              Tak to ti nezávidím, být na povel, protože si to tak maminka představuje a nic neomlouvá, jak to není hned, dostaneš vypyskováno... to se fakt dlouhodobě nedá. Ale vzbuř se a můžeš si bejt jistá, že se vesnice dozví, co jsi za dceru, že se "o starou mámu nepostaráš"...

              • amorek23
                amorek23, 17.11.17 16:20:16  
                 

                proto se stěhujeme z malého města do většího města... a hlavně budeme sami, sice v podnájmu, ale sami. Víš, rozhodli jsme se s manželem, že se vezmeme a budeme žít hlavně sami pro sebe a je mi jedno co si o mě lidi z vesnice o mě budou povídat. Nebyli u toho, když na mě máma řvala, že jsem svině, když mi volala do práce ať okamžitě přijedu, že jí musím pomoci... Byl to boj, ale zvládli jsme to. I přes to přeze všechnou svou mamku miluju, ale nejsem ochotná pro ní udělat všechno, to už ani náhodou...