Filozofické úvahy o světě

Moderovaná diskuze | Kategorie: Náboženství a filosofie
9marie04 (2017-05-26 21:56:01)a.l.tereza (2017-05-26 18:47:36)radkojaga (2017-05-26 14:44:05)talk (2017-05-26 14:39:14)janjanx (2017-05-26 13:10:17)herbertboss (2017-05-25 19:41:14)Antony52 (2017-05-25 18:49:10)klokan.cz (2017-05-25 18:48:13)komanc06 (2017-05-25 16:27:18)Divobyj (2017-05-25 14:36:12)Erika (2017-05-24 20:22:50)lastovka (2017-05-21 03:24:57)Isabel (2017-03-30 22:01:21)profesorateista (2017-02-28 08:29:00)Falkon.Nightsdale (2017-01-01 17:54:27)chatka88 (2016-11-28 09:19:56)Xashman (2016-10-15 10:13:44)krudox (2016-08-28 22:49:14)BaronQ (2016-08-22 04:24:04)Raswan (2016-07-24 01:44:29)Xyz123 (2016-05-29 15:49:06)emildienelt (2016-02-21 22:47:45)Derewi (2016-02-08 22:41:28)
Filozofické úvahy o světě
Založeno: 13. 10. 2013 | Příspěvků: 7 121 | Členů: 40
Správci: Jopol (hlavní)

Účelem fóra je výměna myšlenek o našem světě a životě v podstatě ve všech jeho rovinách. Předpokladem účasti naprosto není být filozofem-profesionálem; ale předpokladem by měla být ochota k poctivému, serióznímu uvažování o věcech lidských.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Jopol
    Jopol, 24.5.17 11:20:44  
     

    CESTA UVĚDOMĚNÍ A CESTA BYTÍ

    Klokan: jak jsi vlastně přišel k té tézi, že "uvědomění je jenom jedno"? - Není tomu snad právě přesně naopak, že ta cesta uvědomování je nakonec vždycky i n d i v d i u á l n í, že každý musí nakonec sám hledat svou cestu k poznání toho, co je podstatné, co je pravé?

    Tohle je ta věčná záměna, která se dělá vždycky znovu a znovu; souvisí to úzce s tím, co jsem právě napsal o tom "Tao".

    Ano, je skutečně možné, že je tu dán nějaký obecný, prapůvodní, univerzální základ veškerého bytí.

    Ale jde o to: on je to opravdu j e n o m z á k l a d; nic víc. Jsou to jenom takové nejobecnější struktury toho, co je. Ale celá ta stavba která na tomto základu stojí: to už je výlučně n a š e v l a s t n í dílo, dílo člověka.

    Jenže člověk si není schopen uvědomit (či přiznat) že on sám se rovným dílem spolupodílí na vytvoření té celé stavby toho, co je podstatné; a proto se vždy znovu a znovu dobrovolně vzdává svého vlastního podílu, a všechno podstatné přesouvá jenom na ten univerzální princip. Protože ten se mu zdá jaksi "vyšší" a "ušlechtilejší", nežli co je on sám.

    -------------------------------------

    Tady na sebe naráží vědomí a bytí; a nikde to není vidět lépe, nežli právě na kontrapozici mezi Hegelem a Marxem.

    Hegel: ano, ten vycházel z priority toho "kosmického vědomí", respektive "Absolutního Ducha". Na jedné straně si Hegel byl vědom už alespoň toho, že toto "absolutno" je konec konců ničím právě bez toho individuálního člověka;

    • Jopol
      Jopol, 24.5.17 11:28:29  
       

      a že tedy obě strany (Absolutno a člověk) jsou jenom dvě stránky téže mince, obě potřebují toho druhého.

      Ale na straně druhé: konec konců u něj stejně převážil jenom ten čistě duchovní princip. Což pak ale v reálném světě vedlo k tomu důsledku, že Hegel za "dokonalou" prohlásil konstituční monarchii své doby, neboť ta strukturálně odpovídala jeho modelu právě té vzájemné podmíněnosti (a kooperace) mezi Absolutnem a mezi člověkem. A zprostředkování mezi nimi.

      Jenže: tato údajně "dokonalá" konstituční monarchie v reálné praxi pod sebou ukrývala obrovský rezervoár r e á l n é nespravedlnosti, chudoby a útlaku; takže nakonec Marx dospěl k názoru, k čemu je nám takové "dokonalé zprostředkování" ve sféře čirého vědomí, když ten reálný svět nakonec stejně nestojí za nic.

      A proto Marx přišel s modelem naprosto opačným: to "Absolutno" není někde v nějakých chimérických nadzemských výšinách kosmického vědomí, nýbrž - v nás samých. V nás lidech, v našem vlastním světě.

      Marx naprosto nezavrhl tu základní Hegelovu ideu, že člověka je nutno zprostředkovat s jeho světem; jenže Marx požadoval, aby toto zprostředkování nastalo v reálné - materiální - praxi, nikoli ve fiktivních výšinách jakéhosi "kosmického vědomí". A to je vlastně vše.

      • talk
        talk, 24.5.17 16:40:00  
         

        Tak nejak. Ted uz mluvis lepsi. :15:

    • klokan.cz
      klokan.cz, 24.5.17 17:32:05  
       

      Jak jsem přišel na to, že uvědomění je jenom jedno? Protože jsem to tak ve svých čtrnácti letech zažil. Od té doby mě nikdy ani nenapadlo (nikdy skutečně znamená vůbec nikdy), že by vědomí mohly být dvě. Že by uvědomění mohly být dvě. To je pro mě holá absurdita a s tím prostě u mě nehneš. Myslí je mnohem více, uvědomění je jedno bez hranic.

      Nicméně, my se úplně míjíme v tom, o co se tu jedná. Já nejsem proti podílu člověka na existenci, ten bude prostě nějak dál pokračovat. Asi si ještě vzpomeneš na ten případ překvapeného lékaře a jasnovidného léčitele, který poznal příčinu úmrtí pomocí kyvadla. Pokud to tedy není jen jiným způsobem vysvětlitelný nesmysl, jak to ten léčitel mohl poznat? Jaká inteligence vedla jeho ruku? Ta správná odpověď musela přijít z rezervoáru univerzální informace, jinak to ani není možné a nedává to smysl. Jak by to ten léčitel poznal? Je to jen člověk s individuální myslí a prochází individuální zkušeností uvědomění skrze tu svoji mysl a tělo. Jaké jiné vysvětlení tu dává smysl?

      • a.l.tereza
        a.l.tereza, 24.5.17 18:25:55  
         

        ..no ten s tím kyvadlem může být jen ve tvém a tedy jediném vědomí..., což pořád existenci nekonečně mnoho vědomí nevylučuje...

        • klokan.cz
          klokan.cz, 24.5.17 18:39:53  
           

          V domě našeho otce je mnoho příbytků, není tomu tak? :4:

          Propojíš se, staneš se součástí něčeho, co je ve všem vším... Pak to jde ještě hlouběji.

          Není to snadno vysvětlitelné, co se stane pak. A měl bych to vůbec vysvětlovat, má to smysl... Je to ryzí, hluboce ryzí. Kdykoliv budeš chtít být sama sebou nebo čímkoliv, tak si to můžeš vytvořit. Ale tam je to tak ryzí, že si není třeba uvědomovat sebe jako individualitu... Ale můžeš, kdykoliv chceš. V domě Otce je mnoho příbytků. :4:

      • Jopol
        Jopol, 25.5.17 14:41:27  
         

        Vědomí (jedno) a uvědomění, to jsou ovšem dva zcela rozdílné pojmy.

        A "informace" a "univerzální vědomí" jsou zase dvě zcela rozdílné záležitosti.

        Vinetou by ti řekl, že zkušený rudý stopař naprosto bezpečně čte stopy i tam, kde bílý greenhorn nevidí naprosto nic. To jest: talentovaný senzibil může vyčíst určité stopy či informace, které zde o b j e k t i v n ě jsou, jenom je nezkušený a necvičený člověk nedokáže vnímat, přečíst či dekódovat.

        To všechno nemá naprosto nic společného s tím, že vesmír jako takový by měl mít za svou reálnou podstatu nějaké "univerzální vědomí".

        To že prožíváš pocit hluboké identity s něčím, co tě přesahuje - to je sice dozajista zajímavá záležitost, možná i v určitém smyslu pozitivní - ale ani to samo o sobě ještě v žádném případě nedokazuje, že tady nějaké to "univerzální vědomí" existuje jako objektivní entita.

        Aby nedošlo k omylu: já nijak nepodceňuju tu touhu - a schopnost - lidské mysli vnímat nemateriální, spirituální stránku bytí.

        Ale - jak ukazuje právě případ Hegela - tady je nutno být velice opatrný, a nepřipisovat té nemateriální stránce větší realitu a větší moc, než jakou skutečně má.

        • klokan.cz
          klokan.cz, 25.5.17 18:48:13  
           

          No jo, obraťme list.

  • Jopol
    Jopol, 24.5.17 11:00:21  
     

    BŮH JAKO JEDNOSMĚRNÁ ULICE

    Já tuto záležitost musím otevřít v novém vlákně; už se nám to moc utopilo v rozvětvených diskusích; a zároveň je to téma opravdu klíčové.

    Znovu a znovu se rozhořívají spory o tom, jestli Bůh - který je symbolem Absolutna, tedy ztělesňuje všechno jsoucí a všechno Dobré - jestli takovýto Bůh ponechává jednotlivému člověku dostatečný prostor pro jeho vlastní individualitu, pro jeho vlastní rozvoj; anebo jestli tento Bůh jednou provždy nadiktoval všechno podstatné, a člověku (věřícímu) nezbývá nic více nežli se tomu přizpůsobit.

    Přičemž už ten pojem "přizpůsobit" je kontroverzní; věřící člověk to právě nepociťuje tak že by se musel "přizpůsobovat" něčemu vnějšímu, něčemu pro něj cizímu; nýbrž on je přesvědčen že takto vlastně jenom zcela přirozeným způsobem p ř i j í m á z boží ruky všechno to Dobré a Dokonalé.

    To je svým způsobem opravdu téměř nevyvratitelná pozice. Jenže - pro mě v tomto ohledu naprosto klíčová byla četba "Tao te ťing od Lao-c'.

    Lao-c' si mě napřed získal tím, že on se obejde právě bez personálního Boha; ten svůj vyšší princip bytí nazývá jenom velice obezřetně "to Velké", a velmi nenásilně jeho existenci jenom jaksi "destiluje" či dedukuje z existence světa materiálního. A to sice z principiální nemožnosti tohoto předmětného materiálního světa vysvětlit a určit sám sebe. (Ostatně tím samým způsobem svou metafyziku odůvodnil i Aristoteles.)

    Jedná se tedy nikoli o nějakého personálního Boha vázaného na ten či onen ritus, na ty či ony legendy - nýbrž o zcela univerzální princip kosmického bytí, který jako takový může být přijatelný i pro ateisty.

    Jenže: když se člověk dále pročítá tím "Tao", pak se tady s železnou pravidelností objevuje stále jedno a to samé: jestliže tady máme na počátku všech věcí dáno toto prapůvodní a všemu nadřazené a dokonalé "Velké" - pak úloha člověka nesestává a ani principiálně nesestávat nemůže v ničem jiném, nežli ve v š e c h svých životních sférách žít plně podle intencí této Velké Síly.

    Ovšem, ani sám Lao-c' toto naprosté přizpůsobení nepociťoval jako nějaké omezení; naopak, i on v tom spatřoval jediné rozumné naplnění poslání člověka na této zemi.

    Jenže, když se na to člověk celé podívá s jenom určitým kritickým odstupem člověka naší moderní civilizace, pak nelze přehlédnout: pro Lao-c' prostě vůbec neexistuje individuum. Nebo přesněji: neexistuje pro něj lidská individualita.

    Všechno, veškeré životní úsilí a snažení člověka nemá spočívat v ničem jiném, nežli v naprosto pasivním přizpůsobením se toho, co v tomto světě vytvořilo "to Velké"; a nakonec to vede k naprosto slepému podřízení se jakýmkoli hierarchiím a autoritám vůbec.

    A právě a přesně to je ta slepá ulička, do které nevyhnutelně vede každý model, který vychází z absolutní nadřazenosti nějakého takového "vyššího principu"; ať je tímto principem personální Bůh, či cokoli jiného.

    Samozřejmě, některé modely mohou člověku-jednotlivci poskytovat poněkud vyšší míru volnosti než jiné; ale konec konců...

    • Jopol
      Jopol, 24.5.17 11:08:30  
       

      ...vždy platí to samé: ten vztah je jenom jednosměrný, jakmile je tady dáno nějaké Absolutno stojící nade vším ostatním, tak jednotlivý člověk s tím prostě už nemůže vůbec hýbat, nemá do toho co mluvit.

      Ta pravá individualita - a tedy i pravá s v o b o d a - lidské bytosti je dána jenom a pouze tehdy, když je člověku přiznáno jeho nezadatelné právo toto "absolutno" kriticky přezkoumat.

      Když je mu ponecháno právo vůči tomuto Absolutno říci: "Já se chci podívat, co ty jsi vlastně zač. A chci se podívat a chci přezkoumat, jestli to co ty mi říkáš je opravdu tak bezpodmínečně správné a dobré, jak Ty mi samo tvrdíš."

      Jenom a pouze za těchto okolností člověk zůstává sám sebou, skutečným člověkem a ne pouze pasivním příjemcem cizích intencí.

      Jenže - ukažte mi jednoho jediného boha, který by svým ovečkám dovolil: můžete být beze všeho skeptičtí vůči mně a vůči mé existenci, můžeme mě klidně přezkušovat a stavět v potaz z ateistických hledisek!

      Takový Bůh není; naopak, každý bůh nevyhnutelně vyžaduje absolutní víru v sebe sama, a tedy absolutní poslušnost. Tomu se prostě není možno vyhnout.

      Všechno vychází jenom od Boha; a nic (podstatného) od člověka. A proto ten příměr s "jednosměrnou ulicí".

      • talk
        talk, 24.5.17 16:34:54  
         

        Ja bych tedy osobni vztah s Bohem neodkladal. Je tezce vypracovany, pokorou a zkouskami. Navic jak ty vis, jaky to je, kdyz se odevzdavame Bohu, ze tvrdis, ze tam neni prostor ke svobodne volbe. Dyt ty to neznas. Je tam naopak plno volnosti, vice, nez u zmateneho dobra. Vis, co mas delat, mas jistoty a spokojenost. Jak silene spolehat se pouze na sve srdce nebo jeste hure na svuj rozum. To muze jenom naprosty kaskader. A podle toho vypada jeho zivot. Nebo to muzou oni ve vsech smerech zdravy lide a rodiny rozvetvene a usazene zdravim, dobrou praci a laskyplnnym domovem a mirnymi radostmi. Ale stejne potrebuji Bozi vedeni. A potom vidi ty zmatene dobre a neutralni a zmatene zle kolem sebe. A najednou maji co na praci I ve volnem case, ve spolecnosti, je to dobrodruzstvi. Konnat formy charity a filantropie a vychovavat se v dobru a sve blizke a sousedy, a odmenou jsou jistoty a pece. Laskavost je super a vyspela spolecnost bozich synu a dcer take. U nas je nouze a ateismus. Ale takovy comfort a laska a dalsi nadhodnoty jako je dobre vzdelani, sporty, umeni jsou znakem vyspele a bohate spolecnosti ci siti rodin v dobru. Vzdy je prostor pro rozkvet nebo hnojeni. A tak to funguje. Zejmena ve vyspelych zemich a u krestanskych denominaci. :4:

        • Jopol
          Jopol, 25.5.17 14:46:45  
           

          "Vis, co mas delat, mas jistoty a spokojenost" - ano, to je přesně to o co se tu jedná, právě to je to že v š e c h n o v životě je jednou provždy dané shora, jako na stříbrném podnose, člověk sám už nemusí nic hledat a o ničem pochybovat, má tu svou pohodlnou "jistotu", že všechno je zrovna tak jak on na to věří, a že to nikdy nebude jinak.

          Jsou prostě lidé, kteří své osobní štěstí nacházejí jenom v tom, když se neustále dokola opakuje stále to samé, když nemusí hledat - a kriticky přezkoumávat - nic nového.

          Budiž vám přáno; ale tenhle jeden jediný výsek skutečnosti, se kterým jste se bezvýhradně identifikovali, nikdy nemůže obsahovat celou skutečnost, a tedy ani celou pravdu.

          • talk
            talk, 25.5.17 16:26:03  
             

            Behem dne je vicero zkousek. A zivot je volba, vyber. :4: Nebudu prece zkouset vse, co uslysim nebo uvidim. Jsem rozumny a vybiram si z pozitivnich moznosti. Takova ta veta, ze se ma zkusit vse, je naprosto silena. Rozumny clovek nezkousi vse, zlo vybechava a voli mezi dobrym, ale ani to nevoli vse. I tak ho muze nekdy postihnout zlo ci zmatenost. A to bohate staci pro zivot, aby byl spise radosti, nez utrpenim. Vyspely clovek zkousi neco v mladi, pak zije rozumne. Neni treba aby kazdy skoncil jako sileny psychopat drogove zavisly s aids na ulici nebo v kriminale s rakovinou, bez vztahu a sel pote do pekla. Normalni clovek voli umirnene zkusenosti, zdravou rodinu a talentovanou praci, dobry domov a treba tu filantropii ci sporty. Podle zivota poznas inteligenci. :4:

      • soucet
        soucet, 25.5.17 14:41:42  
         

        No, každý máme svoje určení v Božím plánu, takže (dobrovolně) jednat podle intencí Boha znamená jednat ve shodě se svým určením, ve shodě se sebou samým. To je naopak právě případ, kdy je člověk opravdu tím, čím má být, tedy sebou samým. Být ve shodě s Boží vůlí = být ve shodě se svou přirozeností.

        • Jopol
          Jopol, 25.5.17 14:48:10  
           

          A co když má někdo v tom "božím plánu" určeno, aby byl ateistou? - Protože když na této planetě všechno běží podle božího plánu a boží vůle, tak tedy docela jistě i ateisté...

          • soucet
            soucet, 25.5.17 15:13:46  
             

            Tak ono na této planetě neběží všechno podle Boží vůle. Být v naprosté shodě se svou přirozeností znamená být ve stavu osvícení.

            • 9marie04
              9marie04, 25.5.17 23:15:48  
               

              Součet...ano :2:

          • 9marie04
            9marie04, 25.5.17 23:14:35  
             

            Jopol..vím, že to reaguješ na Součta, ale ano, v tom "určení" v Božím plánu/ při vývoji a učení duše je i místo, kde máme možnost vyzkoušet to, jak je to žít jako ateista i to být věřící. Obé je dobře. Zažila jsem obě stránky a vím, co vše jsem prožila při absenci potřeby žít denodenní život v Bohu a jaké je žití s Pánem Ježíšem Kristem a s Ním Cesta k Otci- k lásce.Když žiji v lásce ke všemu a všem je mi mnohem příjemněji, než v nelásce, v nepohodě, ve zlobení se na někoho, něco. Teoreticky vím/e, že máme přijímat Boží vůli za každé situace, ale v praxi to zvládat je opravdu náročné, ne vždy se mi to dařilo a daří na první dobrou, ale zvládnutí vždy přinese úlevu. Toto je má vlastní prožívaná zkušenost. :2:

        • 9marie04
          9marie04, 25.5.17 23:01:53  
           

          Součet...naprostý souhlas, poznat a pochopit svou úlohu a dobrovolně s tím chtít sjednotit své chování je krok, který vede k osvobození od negativního určení / Karma, Setí a sklízení, St. Z./a návratu k lásce , což je cílem duch. vývoje lidské duše. Od lásky jsme odešli a k lásce se přes všechna porušení dobrovolně navrátit . :2:

      • soucet
        soucet, 25.5.17 15:04:56  
         

        Jinak pokud chceš v textu něco zvýraznit, tak na to tu existují prostředky:
        pro text napsaný kurzívou ho uzavřeš mezi značky (i): (i)samotné i v závorce(i) = samotné i v závorce
        pro text napsaný tučně ho uzavřeš mezi značky (b): (b)samotné b v závorce(b) = samotné b v závorce
        pro podtržený text ho uzavřeš mezi značky (u): (u)samotné u v závorce(u) = samotné u v závorce

        • Jopol
          Jopol, 26.5.17 13:32:55  
           

          Díky za tip. :4:

    • janjanx
      janjanx, 25.5.17 22:01:54  
       

      Tak předně bych rozlišil o kterého "boha" se tu vlastně jedná. Jde o boha biblického, nebo se jedná o zdroj samotný ? Toto je třeba rozlišit, protože jinak je to už v základu zamotané a snaha to rozplést je zbytečná.
      Když se podívám na ateistu z pohledu zdroje, tak ateista by byl ten, kdo zapřel sám sebe. Jde tedy o pokles ze své vědomé existence do své neexistence. Jde o rozpad své vlastní integrity, kterou může napravit jen on sám a nikdo jiný. Co myslíte, že se stane s bytostí, která bude dále pokračovat v porušování své integrity ?

      • 9marie04
        9marie04, 25.5.17 23:28:05  
         

        Jan...odpadnutí od Boha, jak ty píšeš zapření sám sebe vede k hlubšímu upadání do nevědomosti, ale každé padání má své dno, od kterého se po dopadu na něj může duše odrazit a začít stoupat, je to tak nastaveno, takže trvalé odpadnutí , zatracení není z pohledu učení a duch. vývoje duše trvale možné.To je Boží plán pro spásu každé duše. Každá ve svém vývoji odpadá, až na dno, odrazí se a začne stoupat, navracet se ke Zdroji, k Otci, k Lásce. :2:

        • janjanx
          janjanx, 26.5.17 13:10:16  
           

          Mýlíš se, čas bohužel žádné dno nemá a tak se můžeš propadat do nekonečna. Jediný plán který zde je takový, že se z toho musíš dostat sama. Nikdo jiný to za tebe nemůže udělat, ani "bůh"

          • 9marie04
            9marie04, 26.5.17 21:56:00  
             

            Jan...mohla bych ti napsat totéž, mýlíš se. Ale nechci mít za každou cenu pravdu. Je to tvé poznání a mé poznání, respektujme se, prosím. Jinak ano, nikdo nám ze dna nemůže pomoci, než my sami, ale máme k tomu možnost přijmout Pána Ježíše Krista a potom On nám pomáhá, protože v Konci věcí to sami nemůžeme zvládnout, tak je to těžké. Opět mé poznání a zkus jej prosím nezpochybňovat, děkuji. :2:

      • radkojaga
        radkojaga, 26.5.17 08:16:20  
         

        Zdroj a biblický Bůh je totéž.

        • janjanx
          janjanx, 26.5.17 12:56:56  
           

          Totéž to neni, ale nechám tě při tom. Já vím, že s takovým názorem bych měl problém vůči sobě a mé bytostní budoucnosti. :4:

      • Jopol
        Jopol, 26.5.17 13:26:52  
         

        Zajímavé rozlišení; ovšem v daném smyslu irelevantní.

        U Lao-c' se zcela evidentně jedná o samotný prapůvodní "zdroj" - a přesto je to ta úplně samá jednosměrná ulice, jako u Boha židovsko-křesťanského.

        • talk
          talk, 26.5.17 13:35:43  
           

          To je ulice dvousmerna. :4:

  • lastovka
    lastovka, 19.5.17 03:13:05  
     

    Na jiném fóru teď vedu diskuzi, kde obhajuji své přesvědčení, že existenci boha nelze vyvrátit ani potvrdit. Možná by se taková diskuze hodila i sem. Má-li tedy někdo zájem.

    • Jopol
      Jopol, 19.5.17 13:27:37  
       

      Ono je vůbec dost hodně věcí, jejichž existence nelze "ani vyvrátit ani potvrdit". :4:

      Co se (ne)existence Boha týče, pak tady není zásadní otázkou to, jestli existuje nebo neexistuje (jak řečeno nelze to vyvrátit ani potvrdit) - ale zásadní otázku je, proč a jak l i d s k á m y s l dojde k tomu, začít věřit na reálnou existenci něčeho, co není možno nejen dokázat, ale vůbec ani nejsou nepřímé náznaky pro to, že by to (tj. Bůh) existovat měl.

      • radkojaga
        radkojaga, 19.5.17 13:36:31  
         

        ale noták :2: :2: nepřímý důkaz je existence uvědomování sebe a vnitřních hnutí... v lásce či odporu.

        • Jopol
          Jopol, 20.5.17 12:48:53  
           

          Totéž: co dokazuje to "uvědomování se sebe sama" jiného, než že si uvědomuju sebe sama?...

          • radkojaga
            radkojaga, 20.5.17 18:17:46  
             

            že mám možnost volby, ani ne tak ve variantách činů... jako možnost něco neudělat, nepodlehnout instinktu... jako zvíře. v tom je právě ta sebereflexe, ve schopnosti se povznést nad podmíněnost.

            • Jopol
              Jopol, 21.5.17 12:36:42  
               

              No dobře; ale co to má společného s nějakým bohem?

              • radkojaga
                radkojaga, 21.5.17 12:53:54  
                 

                nooo princip. zda se dokážu povznést nad pud sebezáchovy tedy nad tělo... a jestli ano (tuto volbu zvířata nemají, reagují pudově) tak v jakém duchu...co je cílem. Bůh je "definován" z lidského pohledu (jiný nemáme) jako Pravda a Dobro. Tedy kam vede povznesení nad pud sebezáchovy, tedy osvobození se od závislostí. My věřící věříme že k Bohu... Buddhisté třeba jdou do Prázdnoty, hinduisté jdou ke znovuzrozeí etc... ale všichni se na svojí cestě povznášejí nad tělo právě způsobilostí sebereflexe. Protože teprve ta umožňuje volbu.

                • Jopol
                  Jopol, 22.5.17 15:25:46  
                   

                  No dobře, takto řečeno je možno to uznat; ale to že člověk má schopnost se - silou svého ducha a své duše - povznést nad ty zvířecí instinkty, to ještě zdaleka není důkaz toho, že existuje nějaký bůh, respektive to buddhistické Prázdno atd.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 22.5.17 15:32:28  
                     

                    z mého ohledu ano. tím že dokážeš "uvidět" důsledky svých činů a tedy pohybovat se v prostoru a čase vědomě (víš co děláš a jak jsi se dostal tam kde jsi) rozhoduješ se pro nebo proti "celku či plnost". Vytrháváš se mimo nebo naopak se rozhoduješ pro (ne pro celek nebo ano pro celek) Přičemž celek (jednota) je defnována jako Bůh. Nic jiného než Bůh není. Vše se odehrává v Něm.

                  • Jopol
                    Jopol, 22.5.17 16:03:45  
                     

                    Právě tohle je přesně to co náboženství vytýkám ze všeho nejvíc: právě že všechno podstatné se odehrává j e n o m v Bohu.

                    Já mám určité porozumění pro to, že ta postava Boha skutečně vytváří smysl pro totalitu všeho bytí, pro souvislosti našeho konání s celým světem a s jeho chodem; pro obvyklé civilní vědomí je skutečně krajně obtížné či vůbec nemožné si takovouto vyšší souvislost všeho bytí uvědomit.

                    Ale: já vždycky říkám, že křesťanství (respektive každá víra která vychází z nějakého centrálního boha) je jenom jednosměrná ulice: kompletně všechno vychází a přichází j e n o m shora, ten Bůh je všechno; a člověk tu nemá naprosto žádný prostor pro vlastní autonomii, pro vlastní kreativitu, pro vlastní tvůrčí čin. Vše už jednou provždy stanovil a rozhodl Bůh; a pro mě tu zbývá už jenom naprosto pasivní role se tomu božsky dokonalému plánu přizpůsobit. Jediná "svoboda" je pak v tom, že se můžu rozhodnout i jednat proti tomu plánu (tedy rozhodnout se pro "Zlo"); ale to je skutečně jediná volba která tu pro člověka zbývá.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 22.5.17 16:12:27  
                     

                    já to nevytýkám, jelikož to vidím. pokud někde zatlačíš, jinde se uhne... tedy cokoliv se děje ve svojí pestrosti, děje se v určitém omezení. nemohu běžet rychleji než mi dovolí nohy. Mohu běžet doleva nebo doprava... vlevo mě přejede auto a vpravo ne. ale a´t vlevo nebo v pravo pořád to byl lineární pohyb, přejelo mě auto, udělalo si bouli... nepřejelo, běžím dál. tedy v horizontále je pořád možnost pestrosti odpovídající přírodním zákonům. Co tedy je v té vertikále? je to hloubka porozumění a otevření se tomu co se děje. Vletela jsem do ulice kde jede auto, musím porozumět tomu ... že to byla volba, že já a auto jedeme na stejné místo a ono je větší, tedy není zde "vina", je to čiste fyzikální záležitost... přiroda. a svoboda spočívá, zda jsem způsobilá to přijmout, přejede mě auto (vletela jsem pod něj) a dokážu to přijmout? smířit se? nemstít se řidiči? být šťastná ... a vklidu umřít? o tom je Bůh, nikoliv měnit přírodní zákony, nýbrž se otevřít tomu co je... uvidět "sebe" jako součást a akceptovat to.

                  • talk
                    talk, 22.5.17 16:19:01  
                     

                    Jopole, to uz jsme zde probiraly, ze zivot je predurcen, ale ne dourcen. To je na svobodne volbe kazdeho. Tedy prostor pro kreativitu v oblastech zivota je. Muze to dopadnout negativne, neutralne nebo pozitivne. A to jeste v mnoha zabarveni. :4:

                  • Jopol
                    Jopol, 23.5.17 14:57:33  
                     

                    Jenže: ty přírodní zákony mi nepředepisují žádný závazný mravní kánon. Nepředepisují mi, co je naplněním mého lidství, co je smysl mé vlastní existence. Ty přírodní zákony jsou jenom čistě v n ě j š í rámec, ve kterém mohu/musím pohybovat mou tělesnou existenci. Ale nepronikají do mého nitra, neberou mi mou autonomii, moje vlastní hledání toho, co je a co není dobré.

                    S tím Bohem je tady pořád ten jeden zcela základní problém: že je "stvořitelem světa" - a že tedy jednou provždy rozhodl co je na tomto světě dobré a co ne. Opravdu nevím, jakou autonomii, jakou svébytnost by tady ještě mohl mít samotný člověk.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 23.5.17 15:20:09  
                     

                    Jopole, ano souhlas. Přirodní zákony jsou kulisou. Podobně i mravní zákon je kulisou...tedy je to zákon, který umožňuje v těchto kulisách žít v míru a pokoji. ale pořád jsou "pouhé kulisy". Bůh nerozhodl co je dobré, on Je dobro... tedy směřování k němu je dobro, a proč? To se člověk dovídá teprve v jeh přítomnosti tedy v přímém dotyku, v otevřeném stavu.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 23.5.17 18:53:19  
                     

                    racionální pojetí není jiné než náboženské pokud je ve službách určité konkrétní skupiny. je to prašť jak uhoď.

        • klokan.cz
          klokan.cz, 20.5.17 18:12:13  
           

          jo jo hezký :2:

      • Antony52
        Antony52, 19.5.17 15:25:10  
         

        Ono něco málo co si ten kdo má opravdový zájem může ověřit jaksi je, žeano. Např. bhaktijogini páchají meditaci o jménu bůžka kterého uctívají aby došlo k jeho viditelnému projevu. Jen pro př. Joga od staré Indie k dnešku (1971) kapitola o bhaktijoze. Případně viz Ramakrišna a jeho vize bohyně Kali.
        Podobnou praxi s použitím božích jmen občas páchají křesťanští mystikové. Viz spisy představitele české prvorepublikové mystické praxe Karla Weinfurtera. Také takovou praxi občas páchají židovští kabbalisté. Viz Sefer Raziel hamalach, páchali ji členové antických mystérií, viz Jamblichos z Chalkidy, O mysteriích egyptských.... etc. :11:

        • Jopol
          Jopol, 20.5.17 12:48:03  
           

          No dobře. A co jiného ale to, že dotyční dělají meditace, dokazuje než právě to, že dělají meditace?. :4: A navíc každý s nějakým jiným bohem/bůžkem...

          • Antony52
            Antony52, 21.5.17 15:10:42  
             

            To je právě ta věc, že ony meditace nepáchají pro emditace aleproto aby došlo k nějakému viditelnému projevu. V době antické jak se píše např. v předmluvě k Jamblichově O mystériích egyptských prý docházelo i projevům pozorovatelným nezůčastněnými (zjevení bohů a démonů byla na denním pořádku). Podobně píše Josef Durr ve své experimentální démonolgii že se diblík kterého volal zjevil i jeho známému. Podobných příkaldů z historie dávné i mnohem méně dávné by se našlo povícero.

            • Jopol
              Jopol, 22.5.17 15:27:40  
               

              No právě - že v těch starých dobách byla "zjevení" bohů víceméně na denním pořádku. To samozřejmě v žádném případě neznamená, že ti bohové by se "zjevovali" reálně; ale prostě v těch starých dobách mýtů a legend bylo docela snadné na něco takového uvěřit.

              • Antony52
                Antony52, 23.5.17 07:15:50  
                 

                Josef Durr, Experimentální démonologie,:
                http://www.ulozto.cz/xhEU3ik/josef-durr-experimentalni-demonologie-pdf
                V oné knížce Josef Durr který prováděol experimenty s evokací popisuje jak se vyvolávaný diblík projevil i jeho známému který o tom co Durr páchá nic nevěděl. :11:
                Jen jako takový drobný příkládek.

                • Jopol
                  Jopol, 23.5.17 15:07:55  
                   

                  Musím přiznat, že jsem si ušetřil pročítání tohoto - dlouhého - elaborátu.

                  Ale jádro celé věci bude vězet asi v těchto větách, na které mi náhodou padl pohled:

                  "Vůle a víra jsou základní tvořivé síly veškeré magie. Již nejjednodušší sugesce jsou
                  neúčinné, nejsou-li podepřeny těmito dvěma sloupy"...

                  Takže, všechno je nakonec záležitostí sugesce - a vlastní víry a vlastní vůle, se té sugesci plně oddat.

                  Anebo opačně řečeno: kde není sugesce, tam nejsou ani žádní démoni! :14:

                  • Antony52
                    Antony52, 23.5.17 16:50:25  
                     

                    Nechal bych na posouzení těm, co takové praktiky sami spáchají. Filosofickéké úvahy jsou sice hezké, ale pokud jsou Pouze filosofické, bez špetky praxe pak mohou být jejich výsledky na hony vzdálené skutečné realitě.
                    Filosofie ano. Ale vždy by měla být podepřena nějakou přímou zkušeností.

                  • Jopol
                    Jopol, 24.5.17 10:11:27  
                     

                    Tou "reálnou filozofickou praxí" by tedy mělo být vyvolávání démonů? :6:

                  • Antony52
                    Antony52, 24.5.17 19:28:22  
                     

                    Nejsou pouze démoni. :13: Jak jsem se zmínil kousek výše tak řada mystiků a podobných individuí páchá třeba mediatci o božích jménech, jiná ondividua se obracela na anděly a podobně. Durrovu démonologii jsem ukázal jen jako takový snadno dostupný příkládek.

              • Antony52
                Antony52, 23.5.17 07:19:29  
                 

                Na doplnění. Existence diblíka ještě nedokazuje exixtenci boha ale cosi to naznačuje. :14:

      • klokan.cz
        klokan.cz, 20.5.17 18:13:47  
         

        Uctívat Boha je stejné jako uctívat bezprostřednost. A teď pojďme najít ten důkaz bezprostřednosti...

        • Jopol
          Jopol, 21.5.17 12:38:00  
           

          Není ten Bůh naopak daleko spíše zprostředkováním, nežli bezprostředností?

          • Divobyj
            Divobyj, 21.5.17 16:25:38  
             

            Dobrá otázka.
            Asi jak u koho.... :2:

          • klokan.cz
            klokan.cz, 21.5.17 17:48:47  
             

            jak to myslíš? :2:

            • Jopol
              Jopol, 22.5.17 15:28:06  
               

              Jak to myslím? - To bych taky rád věděl! :1:

            • Jopol
              Jopol, 22.5.17 15:32:22  
               

              Ale myslím to například ve smyslu Marxově: totiž že náboženství je umělou náhražkou za autentické mezilidské vztahy.

              Ve společnosti třídně deformované (jako je například kapitalismus) totiž lidé podle Marxe nemohou žít v pravé, bezprostřední pospolitosti; nýbrž jsou spolu zprostředkováváni před trh, přes ordinérní tržní hodnotu všech věcí, včetně věcí lidských.

              A protože tedy lidé nemohou vstupovat do bezprostředních mezilidských vztahů - pak si vytvářejí představu Boha, který vystupuje právě jako p r o s t ř e d n í k. Tedy jako někdo, do koho si lidé mohou projektovat tu svou vzájemnost a pospolitost, když už jim není možno ji zakusit v reálném světě.

              • Jopol
                Jopol, 22.5.17 15:33:44  
                 

                Ale myslel jsem to i obecněji: že člověk, pokud respektive dokud není schopen se přímo dotýkat svého světa, tak se snaží ten svůj svět nalézt a objevit právě oklikou přes tu projekci Boha.

                • radkojaga
                  radkojaga, 22.5.17 15:50:40  
                   

                  s tím bych dokonce i mohla souhlasit. na jedné straně "projekce" tedy ve smyslu je zde ještě něco víc, co mě přesahuje. Tedy vím že to zde je a v určitém momentě dochází k přímému dotyku tedy setkání na absolutní úrovni, nikoliv pouze selektivní (kousek se potkává s jiným kouskem), nýbrž setkání... s celou vždypřítomnou podstatou bytí.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 22.5.17 15:52:04  
                     

                    takže ano, v tomto pojetí je vědomí Boha zprostředkovatelem ... cesty k poznání Boha.

              • klokan.cz
                klokan.cz, 22.5.17 18:23:15  
                 

                Omlouvám se za poněkud zjednodušující a stupidní paralelu, ale trochu mi to připadá, jako by např. Pythagoras nemohl být filosofem, pokud by měl vřelé vztahy k deseti lidem. Tady jsou v zásadě tři možnosti:
                1) Pythagoras nemůže mít vřelé vztahy k deseti lidem, protože mu rozumí jenom dva.
                2) Pythagoras má vřelé vztahy ke stovce lidí, ale z té stovky k němu mají vřelý vztah pouze dva, těch dalších devadesát osm neví, o co mu jde.
                3) Kdyby měl Pythagoras od mala vřelé vztahy k deseti lidem, nestal by se filosofem, ale choval by ovce a lisoval by olivový olej. A na psychickou kompenzaci ve formě filosofie by vůbec nepomyslel.

                Ale abych se vrátil k té bezprostřední pospolitosti: ta právě vyrůstá z univerzální pospolitosti. Bytost, která si není vědoma univerzální pospolitosti žije v prostředí boje, obchodování a strachu o svůj život; je úplně jedno, jestli žije v kapitalizmu, feudalizmu nebo v čem, protože právě toto psychické prostředí vytváří kapitalizmus, ne naopak.

                • talk
                  talk, 22.5.17 19:07:47  
                   

                  Hezky receno. :4:

                • Jopol
                  Jopol, 23.5.17 15:15:38  
                   

                  No ano, ta námitka proti tomu Marxovu pojetí člověka jako společenské bytosti má bezpochyby své oprávnění.

                  Ovšem, na straně druhé ten Marxův postoj k lidskému individuu je velice nejednoznačný, on sám byl vlastně vyhraněný individualista, a i pro komunistickou společnost počítal s tím, že naprostá většina práce bude duševně-kreativní; tedy že ji budou - v osamělosti svých pracoven - vykonávat právě samí "Pythagorové".

                  Ta jeho "společenskost" člověka je z poněkud jiné kategorie, nežli "pospolitost", i když obojí přímo svádí k tomu, být chápáno jako totéž.

                  Já mám skoro dokonce takový pocit, že ty v té své definici té své "univerzální pospolitosti" máš nakonec na mysli to samé, co i Marx...

                  U Marxe se skutečně nejedná o to aby každý s každým byl osobně ve "vřelém vztahu"; nýbrž jde o to, aby se každý cítil být součástí nějakého celku, který je vzájemně niterně propojen.

                  Základní rozdíl je v tom, že ty tuto "univerzální pospolitost" chceš vytvořit j e n o m v rovině vědomí; zatímco Marx ji chtěl vytvořit na základě reálného b y t í.

                • klokan.cz
                  klokan.cz, 23.5.17 17:27:06  
                   

                  To je skutečně velice, velice zajímavé srovnání. Ale skutečně nevím, jak by toho mohlo být touto cestou dosaženo. Tím, že všichni budou mít stejně? Tím, že nikdo nikomu nebude závidět? Tím, že každý bude dělat jenom to, co ho baví, a bavit ho bude jenom to, co ostatní potřebují?

                  Mluvíš o pospolitosti... Všechny materiální věci jsou v počtu více než jedna věc a dvě odlišné věci nemohou být současně shodné; také všechny pocity a myšlenky existují v počtu více než jedna a mohu mít i povědomí o myšlenkách druhého. Jediná věc, která existuje v počtu jedna, je uvědomění. Každý člověk zná jen jedno uvědomění a žádné jiné. I kdyby snad druhý člověk měl odlišné uvědomění, bude to spočívat pouze v odlišném obsahu uvědomovaného. Všichni máme v sobě uvědomění a to je jen jedna jediná věc.

                • klokan.cz
                  klokan.cz, 23.5.17 17:34:38  
                   

                  Teď ti v podstatě dodávám munici proti jakémukoliv náboženství, ale co, aspoň bude ještě sranda. :1:

    • herbertboss
      herbertboss, 20.5.17 06:20:16  
       

      Otázka která se na některých diskuzích řeší permanentně, nejspíš máš pravdu - jsou lidé kteří jsou přesvědčeni že bůh neexistuje a naopak lidé kteří boží existenci berou jako skutečnost

      • Divobyj
        Divobyj, 20.5.17 13:32:04  
         

        samozřejmost :6:

    • komanc06
      komanc06, 21.5.17 19:18:48  
       

      https://www.youtube.com/watch?v=fxKQqWBhRVs

      Zajímavá úvaha k tématu...

      • Jopol
        Jopol, 22.5.17 15:56:30  
         

        Ano, je to skutečně dosti zajímavé "vyznání". Tedy, vyznání ateisty.

        Ale co je na tom skutečně zajímavé: jak na straně jedné s oním hochem plně sdílím téměř všechny jeho argumenty proti víře a náboženství - přesto na straně druhé z něj a z jeho projevu přímo čiší prázdnota.

        Trochu zkráceně by bylo možno říci: ve všech svých argumentech proti víře má pravdu; až na argument jediný, že totiž lidská mysl se může bez víry obejít.

        Například už to tvrzení, že člověk by se k mravnosti dobral i prostě evolucí, bez náboženství: toto tvrzení sice není možno pozitivně vyvrátit - ale ono ho není možno vyvrátit právě proto, že takovýto stav n i k d e reálně nenastal.

        To jest: neexistuje zřejmě ani jedno jediné lidské společenství, u něhož by se jeho mravní kánon nevyvinul právě přes svět bohů a víry v ně.

        Jinak řečeno: jestliže on staví proti vírou podložené mravnosti evoluci, pak platí, že víra prostě j e s o u č á s t í evoluce. A to zcela evidentně součástí naprosto nezbytnou.

        A stejně tak pochybené je jeho tvrzení, že pro lidského ducha či lidskou inteligenci je víra v Boha naprosto zbytečná. Co všechny ty poklady středověké kultury a umění? V podstatě až do vypuknutí kapitalismu a konzumní občanské společnosti veškeré umění a veškerá kultura byly prakticky výhradně k ř e s ť a n s k é, tedy s duchovním základem.

        Takže, ještě jednou: ano, ty argumenty proti náboženství "sedí" skoro všechny; ale přesto ve svém celku v tomto přímočarém a mechanickém ateismu zívá obrovská propast, zásadní nepochopení pro to, co pro lidstvo v jeho dosavadním vývoji víra přinesla, a v mnohém stále ještě přináší.

        • komanc06
          komanc06, 23.5.17 01:31:10  
           

          Nelze zpochybnit, že víra byla součástí vývoje každé společnosti a její vliv na rozvoj umění a kulturní vyspělost vůbec je nesporný. Nicméně nebyl vždy kladný. Víra se někdy stávala ve svých důsledcích udržovatelkou zkostnatělých tradic, pověr a přežitků a brzdou odvěké lidské touhy po poznání. Často vedla k ničení kulturních hodnot, protože byly spjaty s jinou vírou nebo jiným pohledem na svět. Tak zaniklo i mnoho starověkých památek, ve středověku označovaných za pohanské.
          Pokud jde o to zmiňované mravní vědomí, nejsem vůbec přesvědčen, že by bylo u věřících na vyšší úrovni než u ateistů. Historie přináší mnoho důkazů o tom, že na víru v Boha se nejvíce odvolávali ti, kteří způsobili lidstvu nepředstavitelná utrpení.
          Spíš si myslím, že k mravnosti přispívá víc než víra postupné poznávání, že daleko výhodnější než konfrontace nebo vzájemná likvidace je spolupráce a vzájemná pomoc v užším i širším společenství.

          • komanc06
            komanc06, 23.5.17 09:32:51  
             

            Pro příklad nemusím chodit daleko. Včera sebevražedný atentátník v Manchesteru zabil více než dvacet většinou mladých účastníků koncertu a dalších téměř šedesát zranil. Na základě celé řady dřívějších podobných událostí předpokládám, že atentátník byl hluboce věřící člověk, kterému nešlo o nějaké materiálno, ale řídil se nějakými duchovními principy a z nich vyplývající představou o mravních postojích a jednání.

          • Jopol
            Jopol, 23.5.17 15:25:03  
             

            Ale ano, jistě, jak řečeno všechny ty námitky proti (dogmatickému respektive fanatickému) náboženství jsou naprosto platné; ale jde jenom o to, že pokud zůstaneme j e n o m u toho vypočítávání všech závad a negativ náboženství, že tím nakonec skončíme jenom u plochého a prázdného racionalismu. Právě z toho mladého muže v tom videu, který s takovým zápalem přednáší svou filipiku proti náboženství, to přímo čiší: já opravdu nevím, o čem bych s ním jinak mohl vést ještě jakýkoli hodnotnější dialog o věcech tohoto světa, o otázkách lidského žití a bytí.

            Co se toho týče jestli by se morálka vyvinula i bez náboženství: opakuji znovu, to se prostě nedá experimentálně doložit, v celé evoluci lidstva k tomu nikdy nedošlo.

            Jisté je jedno: i kdyby morálka tak nějak vyplývala ze samé logiky mezilidských vztahů, ta přítomnost náboženského momentu těm mravním normám poskytuje nesrovnatelně v y š š í z á v a z n o s t. Protože dotyčný pak nejenom porušuje normy lidské, nýbrž zároveň se protiví i z á k o n u b o ž í m u. A to bylo - především v dobách minulých, s ještě hlubokou vírou - namnoze normativem a regulativem mnohem účinnějším, nežli nějaký ohled na druhé lidi.

            Je ovšem možné, že dnes už lidstvo dospělo do takové fáze, že už tu podporu své morálky tou božskou sankcí nemá zapotřebí. Četl jsem kdysi přirovnání od jednoho výzkumníka v oblasti morálky, že náboženství tu působilo jako žebřík: s jeho pomocí se lidstvo dostalo, vypracovalo na vyšší stupeň mravnosti; ale teď už je tato nová mravnost natolik zažitá a upevněná, že toho "žebříku" náboženství už není zapotřebí, a že teď už je tedy možno ho odkopnout.

            • talk
              talk, 23.5.17 16:18:57  
               

              Ja ti moc nerozumim. Podivej se v jakem stavu je spolecnost. A ty chces odkopavat lasku a dobro? O co ti vlastne jde? Nesneses bozi hierarchii? To ze v ni mas nic moc misto a chces vic svobody a moci, to je tvuj problem. Podivej se na ty bohaty kolem sebe, maximalne se ridi lidskymi zakony, v lepsim pripade. Nekteri I vyssimi zakony. Ale filozofie jako ideologie nestaci. Jsi beran nebo ovecka? Uvedom si, ze takovymto zivotnim postojem nahravas tem dravejsim, nez jsi sam, a ze takovy se nelibi ani tobe. Ani jejich svet. Aby bylo lepe neutralnim lidem, nebo ateistum, nekdo musi nasledovat bozi rad zcela oddane. Protoze tim tvori lasku a peci a zdravi a pracovitost ke zdrave zivotosprave a radosti. Pokoje a miru je treba nejvice.

            • komanc06
              komanc06, 23.5.17 18:48:48  
               

              Tak s tou myšlenkou, že náboženství na určitém stupni vývoje působilo jako soubor mravních norem (např. desatero) a ovlivnilo chování člověka lze souhlasit. Otázkou je, zda náboženskou víru potřebujeme i dnes, kdy je stále zřejmější její rozpor právě s tím racionálním pojetím světa.

              • Jopol
                Jopol, 24.5.17 10:29:28  
                 

                Tohle je ovšem skutečně velice klíčová otázka.

                Na jednu stranu je samozřejmě možno tu věc vidět tak jako v tom příměru s žebříkem: že totiž současné lidstvo je mravně a civilizačně už dostatečně vyspělé, než aby tenhle "žebřík" ještě potřebovalo.

                Dřív jsem na to taky věřil; ale čím více se dívám na současného člověka a na to jaké nízké a přízemní motivy, emoce a pudy ho stále ještě (většinově) ovládají, tím méně se mohu spolehnout na to, že bude schopen mravního jednání jenom ze sebe, ze své vlastní přirozenosti (respektive na základě dosažených společenských norem a konvencí).

                Tady je ovšem taky důležité, co od člověka vlastně očekáváme. Samozřejmě, dnes už je celkem přijatou a zažitou normou například to prastaré "Nezabiješ!"; a naprostá většina lidí se toho také drží.

                Ale ono se nejedná právě jenom o tyhle zcela nejzákladnější normy, jedná se záležitosti mnohem subtilnější, jedná se o ochotu být nápomocen jiným, ale jedná se také o vztah k pravdě, o všeobecnou kulturnost ducha a duše. Tedy o pravé nitro člověka, ne jenom o vnější způsob jeho chování.

                A tady se čím dál tím kloním k názoru, že tady - tedy aby byl průměrný či většinový člověk dostatečně motivován k tomu, udělat se sebe samotného něco v í c e, než co vyžadují jenom ty základní konvence a normy, že je k tomu opravdu zapotřebí nějakého vyššího, nadosobního činitele. Něčeho, co převyšuje jak jednotlivou individualitu, tak i ten zcela bezprostřední, všední modus našeho bytí.

                Tady se pak ovšem staví otázka, jestli tímto "vyšším činitelem" musí být bezpodmínečně personální Bůh - tedy v podobě klasického náboženství.

                Podle mého přesvědčení právě tohle nejenže naprosto nutné není; ale tento stav je dokonce bezpodmínečně nutno překonat. Ten personální Bůh - ten totiž vždy zůstane principiálně omezený. Ten je totiž vždy výlučný, exkluzivní - to jest, popírá všechny bohy ostatní. A lidé na této planetě nikdy nebudou věřit jenom na jednoho společného Boha; takže tento personální Bůh by lidstvo trvale rozděloval. A za druhé, takovýto personální Bůh je nevyhnutelně spojený se zcela konkrétními legendami a mýty - a to je pro moderní racionální, kritický rozum skutečně natrvalo nepřijatelné.

                I tady je tedy zapotřebí "odkopnout žebřík": toho personálního Boha odložit do archivu dřívějších náboženských představ a obrazů, a na jeho místo postavit p r a v o u duchovnost lidské bytosti.