Filozofické úvahy o světě

Moderovaná diskuze | Kategorie: Náboženství a filosofie
radkojaga (2019-09-12 21:08:45)komanc06 (2019-08-07 20:50:05)Tokrol (2019-07-24 07:35:19)a.l.tereza (2019-07-21 20:33:39)krudox (2019-06-13 20:30:12)9marie04 (2019-06-11 19:19:41)Divobyj (2019-04-28 21:52:36)janjanx (2019-04-26 09:33:29)klokan.cz (2019-04-03 18:37:17)harodd (2019-01-01 14:36:42)A.Lange (2018-12-31 14:15:00)profesorateista (2018-10-23 15:53:17)Xashman (2018-09-18 22:14:41)emildienelt (2018-07-08 15:24:22)chatka88 (2017-12-14 09:51:47)Raswan (2017-10-06 23:31:34)Falkon.Nightsdale (2017-01-01 17:54:27)BaronQ (2016-08-22 04:24:04)Xyz123 (2016-05-29 15:49:06)Derewi (2016-02-08 22:41:28)xsomalec (2015-10-25 19:38:33)Story (2015-09-26 15:07:53)vladislavsima (2015-08-10 22:48:16)
Filozofické úvahy o světě
Založeno: 13. 10. 2013 | Příspěvků: 9 141 | Členů: 28
Správci: Jopol (hlavní)

Účelem fóra je výměna myšlenek o našem světě a životě v podstatě ve všech jeho rovinách. Předpokladem účasti naprosto není být filozofem-profesionálem; ale předpokladem by měla být ochota k poctivému, serióznímu uvažování o věcech lidských.

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • Jopol
    Jopol, 8.6.19 13:54:54  
     

    Dostávám se sem po trochu delší přestávce. Chtěl jsem ještě doplnit něco k tomu jak psala Radka o tom, že napřed hledala duchovní naplnění v buddhismu, aby ho pak našla v křesťanství. A přitom zmínila její potíže s těmi buddhistickými (zenovými) praktikami.

    Já jsem si až dodatečně uvědomil: ano, tady je skutečně jeden zásadní rozdíl. Ti (zenoví) buddhisté se sice snaží ten svůj zenový postoj ke skutečnosti prezentovat jako něco naprosto samozřejmého, jako tu nejpřirozenější věc vůbec (kdy se dotyčný jedinec dotýká nejvlastnější podstaty všeho); ale ve skutečnosti je tomu právě naopak, oni aby tuto skrytou podstatu vnímali, tak se vlastně musí udržovat v trvalé extázi. V trvalém stavu změněného vědomí, který se zásadně liší od vědomí běžného. Právě proto musí neustále trávit celé hodiny v meditacích, musí se znovu a znovu ponořovat do tajuplných, mystických kóanů, musí znovu a znovu procházet specifickými praktikami, aby tento zvláštní stav vědomí u sebe vybudili a udrželi.

    V tomto ohledu je křesťanství skutečně značně "civilnější", přirozenější. Sice je tu taky praktikován určitý, specifický stav mysli - ale to víceméně jenom pro chvíli modlitby, mše či jiného způsobu kontaktu s Bohem. Ale není nutno v tomto stavu mysli trávit celý běžný den. (A vlastně to ani možné není, právě proto skutečným zen-buddhistou může být vlastně jenom mnich, který to může praktikovat "na plný úvazek".)

    • radkojaga
      radkojaga, 10.6.19 09:11:10  
       

      ten specificky stav nastává u křesťana i během činnosti která je vykonávaná v Kristu. Tedy je to stav vnitřního pokoje až blaženého vnitřního klidu a je darem. Tedy nikliv nameditováno nýbrž přijato otevřením se Bohu a jeho vůli v aktivním zcela všedném životě..

      • Jopol
        Jopol, 10.6.19 12:14:50  
         

        Což o to, přesně tohle by mohl říci i ten (zen)buddhista. Že tedy "to pravé", tu skrytou podstatu či tajemství bytí zakouší i během své každodenní všední činnosti. Tedy třeba při mytí podlahy v klášteře. Nebo při přípravě jídla.

        • krudox
          krudox, 10.6.19 12:19:47  
           

          :2: :4:

        • radkojaga
          radkojaga, 10.6.19 16:27:35  
           

          mohl, to nepopírám. Je to prostě jeho zásluha, dokázal to. Křesťan je tvorem nedokonalým, hledajícím a často klopýtajícím. Velký rozdíl proti vyrovnanému mnichu, že spočine v náručí Kristově je darem-milostí. Nikoliv zásluhou či výsledkem snahy.

          • krudox
            krudox, 10.6.19 17:58:27  
             

            křesťan je úplně stejným tvorem jako ten budhista, každý si po starověkém způsobu snaží zasloužit milost vzteklého a nasraného Boha...

            • radkojaga
              radkojaga, 10.6.19 19:20:40  
               

              a proč mi to píšeš? Co s tím....

              • krudox
                krudox, 10.6.19 19:22:06  
                 

                no chcu se hádat, né? :2:

                • radkojaga
                  radkojaga, 10.6.19 19:24:06  
                   

                  :2: :2: Se mnou je to těžké... já když se naseru, tak je ze mně vulkán a biju to hlava nehlava.

                  • krudox
                    krudox, 10.6.19 20:29:14  
                     

                    :4:

  • Jopol
    Jopol, 10.5.19 11:47:49  
     

    Odkud víme o nepravosti křesťanských mýtů? (Dávám to téma odspodu do nového vlákna.)

    Všechno to začalo vlastně v 19. století. Až do 18. století se skutečně věřilo, že všechno co je psáno v evangeliích je bez dalšího holá pravda. Až ke konci 18. století se objevily určité pochybnosti; a v 19. století pak vzniklo opravdu kritické zkoumání Nového zákona. Kdy tento se začal analyzovat metodami historického zkoumání, lingvistickými analýzami,
    takzvanou "metodou formy", atd.atd.

    Výsledek je celkem jednoznačný: nemáme ani jeden jediný skutečně autentický záznam o Ježíšovi, o jeho působení, o jeho výrocích.

    A naopak: u velké části záznamů v NZ je možno vysledovat celou jejich genezi až k jejich samotnému vzniku - který je možno spolehlivě datovat až na dobu celá desetiletí, případně až celá staletí po Ježíšově smrti. Kdy se tedy v žádném případě nejedná o autentické zprávy.

    Ostatně, naprosto prvním a základním popudem pro tyto pochybnosti, pro kritické zkoumání NZ je ten holý fakt, že jsou v něm naprosto evidentní chyby, vady, nesrovnalosti. V prvé řadě interní rozpory: kdy jedno evangelium říká jedno, a druhé evangelium - o té samé události - něco zcela jiného: jak je pak možno ještě věřit, že v š e c h n o co je v evangeliích je ryzí (boží) pravda?!...

    Za druhé: celá řada tvrzení v NZ je prokazatelně historicky mylných. A mnoho těchto tvrzení či popisů je mylných věcně: neodpovídá daným společenským, politickým, geografickým a jiným reáliím dané doby.

    Za třetí: celá řada textů v NZ je zcela evidentně plagiátem; jsou převzaty z jiných zdrojů. Jmenovitě z helénské gnóze, ale i ze zdrojů dalších.

    Takže to všechno nám sděluje moderní výzkum o tom, do jaké míry je možno texty Nového zákona považovat za autentické, a do jaké míry ne.

    • krudox
      krudox, 12.5.19 15:29:48  
       

      přesně tak, z víry Ježíše se stala víra v Ježíše...

      • radkojaga
        radkojaga, 12.5.19 15:47:36  
         

        ale to je super, ne? JInak by nevzniklo křesťanství. Tady by se proháněl nějaký Perun s Radegastem.

        • krudox
          krudox, 12.5.19 15:55:58  
           

          není to super, církev všechno to Ježíšovo učení nenásilí a odpuštění obrátila v pravý opak a začal s tím už Pavel, když organizoval pálení pohanských spisů...

          • radkojaga
            radkojaga, 12.5.19 16:19:44  
             

            ano? Chodím do kostela pravidelně, ale nevšimla jsem si že by farář podněcoval k násilí.

            • krudox
              krudox, 12.5.19 16:37:32  
               

              a já jsem dnes z křesťanského magazínu na ČT2 slyšel od nějakého nadšeného kázajícího, že Ježíš Kristus je prostě opravdu jediná cesta k Bohu a nikdo k Němu nemůže dojít jinak než přes něj, takže prostě musíš být křesťan nebo jdeš to pekla, černá a bílá, strašení a vyhrožování, ale s úsměvem na tváři...
              a důkazem toho je, že to o sobě Ježíš v Bibli tvrdí, no neber to...
              a že dneska nehlásá farář v kostele pálení kacířů, tak to je hlavně zásluha toho, že se ty Ježíšovy myšlenky milosrdenství, odpuštění a lásky promítly ne do kostelních učení, ale do principů humanismu a demokracie, které i ten farář musí respektovat...

              • radkojaga
                radkojaga, 12.5.19 16:56:21  
                 

                a byl to katolický farář? Jsou denominace kde opravdu straší věřící peklem. A pokud nevěříš, tak ti může být nějaké peklo někde...to je nachystané jen pro křesťany, speciálně katolíky :2: :2:

                • krudox
                  krudox, 12.5.19 17:01:19  
                   

                  :1: :1:
                  nevím, co byl zač a je to úplně fuk, všichni křesťané věříte v jen černou a bílou, nic mezi tím být nesmí, hinduisti a budhisti do nebe nepůjdou a budou navěky mučeni v pekle, protože nevěří v Ježíše, no není to absurdní? anebo je to super?

                  • radkojaga
                    radkojaga, 12.5.19 17:15:07  
                     

                    meleš blbosti

                  • krudox
                    krudox, 12.5.19 21:18:35  
                     

                    opravdu? :2:

                  • 9marie04
                    9marie04, 15.5.19 12:43:48  
                     

                    Kru...všichni ne, já věřím i v jiné barvy, :2: jen mám zrak, který je všechny dobře nerozlišuje.Ale máš pravdu, že černou a bílou od sebe rozlišuji ještě dobře. :2: :4:

                • krudox
                  krudox, 12.5.19 17:09:03  
                   

                  letniční nebyl, ti v tom pořadu nevystupují...

        • Jopol
          Jopol, 13.5.19 13:07:36  
           

          Ale jistě, ve své době byl vznik křesťanství nepochybně pokrokem.

          Ale: znovu opakuju, to nic nemění na tom že křesťanství má na druhé straně celou řadu omezení, fixních dogmat, mýtů. Zkrátka: křesťanství je jeden specifický výklad světa, ale v žádném případě to není výklad univerzální. A do budoucna (pro celoplanetární lidstvo) potřebujeme takový univerzálně platný, všeobecně přijatelný výklad.

          A za druhé: ten fakt že tolik lidí pracovalo na vytvoření současné podoby křesťanství svědčí jenom o tom, že se jedná z velké části o umělý výtvor. Který má se skutečným Ježíšem jenom zčásti něco společného.

          Například celé Janovo evangelium - to jsou z největší části vlastní fabulace autora. A přitom to byl ale opravdu on, kdo křesťanství vtiskl jeho rozhodující charakter! Jedná se především o moment lásky: zatímco v synoptických evangeliích (která jsou přece jenom o něco blíže originálnímu Ježíšovi) Ježíš bere slovo "láska" do úst jenom zcela minimálně (snad méně než desetkrát!), pak v Janově evangeliu náhle dochází k vyložené explozi lásky; "láska" je tam bezmála každým druhým slovem.

          Křesťanství by tedy mělo vlastně jenom dvojí výběr: buďto přiznat, že konečná podoba křesťanství byl v posledku kolektivní výkon (tedy ne jenom samotný Ježíš) - to by samo o sobě nebylo ještě nic dehonestujícího, ale pak by se tím zákonitě oslabila role Ježíše jakožto jediného vyvoleného "Božího syna", kolem kterého se všechno točí, a který prý samojediný lidem přinesl tu novou boží zvěst.

          No anebo by se muselo přiznat, že tu existuje zcela zásadní zlom, že to co vytvořilo pozdější křesťanství (počínaje Pavlem a Janem) je umělý výtvor, a že s tím Ježíš sám neměl a nemá nic společného.

          • radkojaga
            radkojaga, 13.5.19 15:17:32  
             

            Není mi jasné v čem je problém. Každé učení je postupně nešeno tradicí, tedy předává se z generaci na generaci a žije. není strnulé. Důležité je přece zda vede ke spáse, neb nikoliv.

            • Jopol
              Jopol, 14.5.19 13:09:14  
               

              Jde o to, že to učení, aby bylo důvěryhodné, by mělo mít určitou míru vnitřní integrity.

              Když například v konfuciánské tradici už několik století po smrti jeho zakladatele vzniknou dva proudy, z nichž jeden tvrdí, že člověk je v zásadě dobrý, zatímco ten druhý tvrdí pravý opak - to se pak člověka nevyhnutelně zmocní určité pochybnosti.

              Když Ježíš veškeré těžiště svého působení spatřuje evidentně v tom, aby člověk byl dobrým nikoli na základě slepé poslušnosti vůči Zákonu, nýbrž na základě svého vlastního poznání, svého vlastního přesvědčení - a poté apoštol Pavel prohlásí, že základem křesťanství prý není poznání, nýbrž (slepá) víra v Kříž, tak tady člověka opět nevyhnutelně přepadnou pochybnosti, co má tato křesťanská víra ještě společného s jejím vlastním, původním zakladatelem.

              • radkojaga
                radkojaga, 14.5.19 15:14:20  
                 

                jak v konfucianismu, tak v buddhismu jsou různé školy, žák se přidá k té které důvěřuje. Stejně je to i v křesťanství, věřící si vybere denominaci která je jeho srdci blízká. Nebo žádnou.

                • krudox
                  krudox, 14.5.19 16:28:23  
                   

                  nepochopila jsi Jopolův příspěvek?

                  • radkojaga
                    radkojaga, 14.5.19 17:43:30  
                     

                    a ty? :5:

                  • krudox
                    krudox, 15.5.19 07:17:46  
                     

                    myslím, že jo...

                  • radkojaga
                    radkojaga, 15.5.19 07:31:29  
                     

                    :2:

                • Jopol
                  Jopol, 15.5.19 09:24:16  
                   

                  "Věřící si vybere..."

                  No právě v tom to je. Víra v Boha - to nevyhnutelně znamená Absolutno, vztahování se k Absolutnu.

                  A Absolutno může být jenom jedno jediné; tady nějaké "vybírání si" prostě nemůže existovat, buďto je pravda tohle, anebo něco jiného, ale nemůže to být obojí zároveň, není možno si vybírat Absolutno (respektive Boha) podle vlastní libosti jako někde v obchodě.

                  To "vybrat si co mi vyhovuje" - to zní sice velice pokrokově a liberálně a tolerantně, ale ve skutečnosti to přináší naprostou devalvaci toho, o co se tady vlastně jedná.

                  Svým způsobem jsou v daném smyslu mnohem důslednější všichni náboženští fanatici (ať ti muslimští současnosti nebo ti křesťanští v minulosti), kteří pro svého Boha (či pro své vlastní pojetí Boha) pronásledovali a zabíjeli všechny ostatní - protože každá jiná víra skutečně bezprostředně popírala "jedině pravého" Boha, a byla tedy jasnou herezí.

                  Ještě jednou: není možno vybírat si Boha jako na trhu. Buďto je ten můj Bůh ten pravý - a pak musím být schopen/schopna to dokázat. Anebo by pak bylo poctivé si přiznat, že se tu ve skutečnosti vůbec nejedná o Boha, ale jenom o vlastní prožitek víry, a pocitu existenční jistoty kterou ta víra poskytuje.

                  • Jopol
                    Jopol, 15.5.19 09:29:04  
                     

                    Něco jiného ovšem je pochopení, že za každým z těch dosavadních náboženských směrů a projevů se skutečně skrývá kousek toho Absolutna (a tedy kousek "Boha"). V tomto smyslu je skutečně každý duchovní projev legitimní.

                    Jenže jak už jsem napsal: to naprosto neznamená, že by každá ta forma byla stejně rovnocenná. Ty staré pohanské kulty jsou už dávno překonané (i když je nemálo lidí, kteří právě v tom novopohanství hledají svou spásu, své naplnění); a stejně tak už pomíjí čas křesťanství, s jeho vírou v to že Ježíš Nazaretský byl Synem božím, a tím že byl přibit na kříž prý "spasil" celý svět.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 15.5.19 11:20:23  
                     

                    ani jsem to nedočetla... nevybíráme si absolutno nýbrž skupinu s kterou sdílíme cestu k absolutnu, tedy které důvěřujeme že společně kráčíme k spáse.

                  • krudox
                    krudox, 18.5.19 13:22:09  
                     

                    možná jsi měla, svými slovy potvrzuješ přesně tato Jopolova slova:

                    Anebo by pak bylo poctivé si přiznat, že se tu ve skutečnosti vůbec nejedná o Boha, ale jenom o vlastní prožitek víry, a pocitu existenční jistoty kterou ta víra poskytuje.

                  • radkojaga
                    radkojaga, 18.5.19 18:57:20  
                     

                    Podle mě je to propojené...

                  • krudox
                    krudox, 18.5.19 22:49:28  
                     

                    chápu, asi to bude nějak propojené, ale tím nelze vše omlouvat nebo vysvětlovat, nicméně to, co vede k dobru, je asi dobré a naopak...

            • krudox
              krudox, 14.5.19 16:31:59  
               

              celá ta spása je jen výmysl, Bůh se zlobí na lidi a je třeba udělat něco strašného (obětovat zvíře, prvorozeného syna) anebo velkého (nechat vtělit "jediného" syna, umučit ho a vzkřísit), aby se uklidnil, jaká to pokroucenost...
              ??? copak to vám nepřijde divné?

              • radkojaga
                radkojaga, 14.5.19 17:45:27  
                 

                to přece přijde divné každému. O co ti jde? Máš se mnou nějaký problém? Já věřím a ty ne. Nedokážeš to tak nechat?

                • krudox
                  krudox, 15.5.19 07:20:29  
                   

                  problém máš zjevně ty se mnou, zapojuješ se do filozofické diskuze , ale pak se vztekáš, když s tebou filozoficky diskutuju...
                  samozřejmě je mi šuma fuk, čemu věříš, i já věřím v Boha, ale ne v toho křesťanského nebo židovského...

                • krudox
                  krudox, 15.5.19 07:21:28  
                   

                  když to přijde divné každému, co koho vede k tomu, aby v to věřil?

                  • radkojaga
                    radkojaga, 15.5.19 07:37:21  
                     

                    proč třeba buddhisté věří v černou bohyni Kali, vykreslují mandaly a zpívají mantry. To všecko patří k nějaké cestě do nějakého vnitřního nastavení. Takže je na tobě kam patříš, kde je tvé doma. Nikde to neberou doslovně. A pokud ano, vytváří se bludné kruhy a betonuje se v sobě. Takže za mně je křesťanství velice dobrá cesta k vnitřnímu posunu, nalezení míru a pokoje ale musí být o to zájem, chtít to. Pokud někdo bere křeťanství jako otravné dogma plné zákazů a příkazů, nikam ho to neposune a jen odradí Ale takhle to může být i ss jiným "lákavějším" náboženstvím. nejdříve jakože supr, lákavost a pak se ae vždy dostane k určitému řádu.

                  • krudox
                    krudox, 16.5.19 21:38:40  
                     

                    Radko zkus nepřemýšlet černobíle, není jen křesťanství a satanismus, je i světle šedá a tmavošedá a ještě mnoho odstínů...
                    v Kálí věří hinduisti (jen někteří), nikoliv budhisti, ale to je detail...
                    křesťanství má svou platnost, kterou uznávám, to jsou ovšem základní myšlenky, láska k bližnímu, láska dokonce k nepřátelům, to jsou nosné myšlenky a také realizovatelné myšlenky, co neberu, jsou ta dogmata, tvářící se jako podstata víry, v podstatě všechna ta omáčka kolem - o hříchu a Božím synu a o tom, jak Bůh rád krev a utrpení lidí (a svého Syna, neměl by taky trpět sám, když je tak milosrdný?)...

                  • radkojaga
                    radkojaga, 17.5.19 08:15:13  
                     

                    Mám to pomíchané všecko dohromady, a to jsme chodila k tibetským buddhistům asi 5 let než jsem zjistila že to není pro mě :2: :2: asi mi ty mandaly, bohyně a symboly hodně splývají...Fakt jsem se snažila, když to nešlo tudy tak jsem se intenzivně zajímala o zen, (Seugh Sahn), jeho 10 bran a knížečka Nevím patří dodnes k mým oblíbeným neli nejoblíbenějším. Nakonec jsem se stala křesťankou, především proto že vnitřně jsem křesťanství dokázala přijmout. Moje nitro se tolik nevzpíralo jako u východních náboženství a jásalo radostí když se vnitřně s Kristem a jeho učením setkalo.

                    Když jsem nedávno potkala jedno mladého muže v oranžovém (asi Hare Kršna) řekla jsem mu že jsem křesťanka, on mi nabízel knihy že se něco dozvím. Bhagavaghítu mám doma a poctivě nastudovanou, upanišády též a nechytlo mě to za srdce. Tak jako křesťanství. Kesťanství je cestou skrze Krista. Otevření se této ceste. Tam jsem doma. a určitě to nevidím černobíle... jen akceptuji cestu kterou jsem si vybrala tedy jak jít a kudy. Je to cesta kterou jseem si vybrala a kde intenzivně praktikuji (modlím se, svátosti, zajímám se etc).

                  • radkojaga
                    radkojaga, 17.5.19 08:26:13  
                     

                    a ještě něco, argumentovat těmi co se nechovali svatě a zároveň byli křesťané není cestou. Vždycky takoví budou, je třeba se nad to povznést, oni nejsou Kristus a nejsou cestou, pravdou a životem... nejsou příkladem pro ostatní, lze je klidně minout a jít dál. Neznám (osobně) lepší cestu než křesťanství, svátosti, společneství druhých s kterými sdílím křesťanskou modlitbu. Je třeba k tomu dozrát, nenechat se mást vnějškem a podružnostmi, mně to trvalo možná i 50 let.

                  • krudox
                    krudox, 18.5.19 13:19:04  
                     

                    já nimi neargumentuju...
                    jsme na foru o filosofii, a filosoficky křesťanství nedává valný smysl (tím nemyslím lásku k bližním, ale dogmatickou omáčku kolem, která je VYMYŠLENÁ LIDMI)
                    že je to někomu příjemné a nezná nic lepšího, to nemá s filosofií nic společného...

  • Jopol
    Jopol, 7.5.19 13:20:37  
     

    OKNO OSVÍCENÍ

    Zrovna dneska jsem v jedné malé knížečce se zenovými moudrostmi padl na pasáž, která mi mnohem víc než cokoli jiného dokázala zprostředkovat pochopení toho, o čem se v (zenovém) buddhismu vlastně jedná. Takže tady tu pasáž napřed jenom ocituju, bez kontaminace vlastními výklady a komentáři:

    "Osvícení znamená prohlédnutí k vlastní původní povaze a to současně znamená prohlédnutí k původní povaze vesmíru a všech věcí. K prohlédnutí k původní povaze je okno osvícení. Původní povahu můžeme nazvat pravdou, chcete-li. V buddhismu byla od nepaměti nazývána takovostí nebo povahou Buddhy nebo jednou myslí. V zenu byla nazývána prázdnotou, jedinou rukou nebo něčí původní tváří. Jména mohou být různá, obsah je však zcela stejný."

    Hakuun Jasutani Roši (1885 - 1973)

    • Jopol
      Jopol, 11.5.19 11:43:41  
       

      Teprve teď se dostávám k tomu, abych mohl okomentovat tento (zen)buddhistický výklad.

      Tady se totiž naprosto zřetelně ukazuje jeden zásadní omyl v náhledu, kterým se vyznačuje tento (a podobné jiné) duchovní směr.

      Zopakujme si klíčovou větu: "Osvícení znamená prohlédnutí k vlastní původní povaze a to současně znamená prohlédnutí k původní povaze vesmíru a všech věcí."

      Kamenem úrazu je tady to zdánlivě nepatrné slůvko "současně".

      Tu první část věty je víceméně bez větších námitek možno nechat platit. To "osvícení" zřejmě skutečně znamená jakýsi "holistický" náhled či vhled do říše svého vlastního nevědomí; je tedy možno akceptovat i ten obrat "k vlastní původní povaze". Je to tedy ryzí subjektivní introspekce; je to dotyk - a to sice nelineární, nýbrž celostní, holistický - s kvintesencí vlastního (ne)vědomí, se vším tím čím je toto naše osobní vědomí naplněno, tedy se všemi našimi dosavadními zážitky, prožitky, obsahy našeho života.

      Od tohoto ryze s u b j e k t i v n í h o prožitku se ale vzápětí dělá obrovský skok k podstatě celého univerza, všech (objektivně jsoucích) věcí; aniž by byl uveden jediný důkaz pro to, že ta "původní povaha" vesmíru je bez dalšího identická s tím naším vlastním niterným prožitkem. Prostě se toto tvrzení postaví jako hotová věc.

      Takhle: ono je opravdu docela možné, že při tom vnitřním, holistickém prožitku vlastního nitra se skutečně člověk dotýká i nějakých základních určení, momentů, koordinátů samotného vesmíru. Tato základní určení vesmíru jsou nakonec přítomna ve všech částech, ve všech věcech tohoto vesmíru; a my je tedy zakoušíme spolu s naší zkušeností s těmito věcmi. Ale opravdu se nedá žádným způsobem odůvodněně tvrdit, že tento náš niterný p r o ž i t e k celostnosti by byl bez dalšího identický s těmi ontologickým základy vesmíru.

      • Jopol
        Jopol, 11.5.19 12:03:59  
         

        (pokrač.)

        Je nutno si položit otázku: co je tu vlastně v í c e - ten vesmír, anebo ale ten náš vlastní vnitřní svět?

        Tato otázka se ovšem napohled musí jevit nesmyslná: my sami jsme přece jenom nepatrnou částkou toho vesmíru - jak bychom mohli být něčím větším než on?

        Jenže: je nutno si připomenout, že my ve skutečnosti mluvíme o tom, jak se ten vesmír ukazuje, projevuje právě v tom n a š e m vědomí! My k tomu vesmíru samotnému nemáme žádný přímý přístup; my ho vnímáme právě jenom prostřednictvím naší vlastní mysli. On je tedy naopak jenom j e d n o u určitou součástí toho našeho vlastního niterného holistického prožitku! A je možno právem soudit: součástí jenom relativně malou; protože naprostou většinu toho co je v našem (ne)vědomí, v naší mysli uloženo, to jsou v prvé řadě naše vlastní, ryze osobní prožitky a zkušenosti! V daném smyslu je tedy naše vlastní vědomí mnohem větší, mnohem obsažnější, než celý vesmír!

        Takže: skutečně se v žádném případě nedá dovozovat, že ta naše vlastní, osobní "původní povaha" by nám dávala nějaké objektivní informace o pravé "původní povaze" samotného vesmíru a všech věcí.

        A právě v tom spočívá ta základní chyba tohoto pojetí: že se to, co je (jenom) vnitřním prožitkem, prohlašuje za o b j e k t i v n í stav věcí, za prapůvod veškerého bytí. Dochází tedy ke zcela zásadnímu (a fatálnímu) převrácení posloupnosti věcí: náš subjektivní prožitek vesmíru se prohlásí za objektivní stav věcí, ten "vesmír" který je produktem našeho vědomí se prohlásí za určující, a naše vlastní vědomí které je tady skutečným, originálním tvůrcem, se prohlásí jenom za odvozené od té "vesmírné podstaty".

        Důsledkem nakonec je, že se ta "vesmírná podstata" prohlásí za čistě duchovní entitu. Je to sice logicky převrácené, ale v daném kontextu přirozené: když definujeme něco co je primárně produktem naší mysli, pak máme samozřejmě sklon to také považovat za entitu duchovní, nemateriální.