Boží zjevení

Otevřená diskuze | Kategorie: Náboženství a filosofie
visitor77 (2019-01-22 21:26:12)slavidan (2019-01-20 00:44:58)a.l.tereza (2019-01-17 16:30:08)Svetylkozivota (2019-01-15 15:57:56)radkojaga (2019-01-13 15:49:21)ElenaJakub (2019-01-10 20:16:08)jirka5 (2018-10-30 17:36:05)Khorosh (2018-09-25 22:40:43)ferdinand11111111 (2018-01-20 16:50:15)a.r.Lucie (2016-07-11 22:50:21)
Boží zjevení
Založeno: 12. 10. 2013 | Příspěvků: 4 611 | Členů: 10
Správci: visitor77 (hlavní)

Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle, že lidé prostřednictvím Krista, svého Syna, vtěleného Slova, mají v Duchu Svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské přirozenosti.
Debatujeme tu o "Božím zjevení" - velkých skutcích Boha skrze Krista v Duchu Svatém, víře jako poznávání, její rozumovém zdůvodnení, osobní zkušenosti s vírou; o naději, o velkých Božích skutcích lásky k člověku, o lásce a oběti Kristově; o spáse skrze Krista a Církev i v dílach apoštolských- a poapoštolských cirkevních otců, kterých náuka je svědectvím pravé viry od počátku Církve...

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!

  • visitor77
    visitor77, 22.1.19 15:31:26  
     

    Eucharistie prvních křesťanů - Eucharistické zkušenosti
    Svatý Cyprián (200-258) prohlašu­je, že Eucharistie musí být každodenním pokrmem křesťanů, aby měli sílu v nastávajících pronásledo­váních...
    ...
    „Nyní není zapotřebí pokoje slabým, nýbrž silným. Eucharistie se musí podávat nikoliv umírajícím, nýbrž živým. Tak nezůstanou beze zbraní ti, které povzbuzujeme a vybízíme k vítězství: budou chrá­něni tělem Kristovým a jeho krví. Eucharistie bude ochranou těch, kteří ji přijímají. Které chceme vi­dět chráněné proti útočníku, ti budou ochráněni mocí pokrmu Páně. Jak bychom je mohli poučovat a vybízet k prolévání své krve ve vyznání jména Ježíše Krista, kdybychom jim nepodávali Kristovu krev, když jdou do zápasu? Jak by se mohli stát schopnými pít kalich mučednictví, kdybychom napřed jim v kostele nedávali pít kalich Páně, jenž jim na to dává právo?"
    .........
    Byla to slavnostní chvíle, v níž za souhlasu všech ctihodných, ve víře zkušených biskupů byla slav­nostně prohlášena eucharistická zkušenost a prohlá­šení slavnostně posláno nejvyššímu biskupovi, římské­mu papeži. Byla a je právě nyní stejně slavnostní a nám blízká. Vždyť také potřebujeme sílu do bojů, které jsou a které budou, které budou mnohem těžší nežli jsou dnes. Hlas prvních křesťanů nám ukazuje, čeho je zapotřebí, že je třeba Eucharistie, časté, uvědomělé, svaté požívání Eucharistie...Eucharistie má své blaživé účinky jen pro duše křesťansky čisté...

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=285

  • visitor77
    visitor77, 16.1.19 13:42:45  
     

    u Tertulliana (150-220 o křtu a eucharistii čteme:
    1. Ve křtu se omývá tělo a duše je očištěna; tělo je pomazáno olejem, aby duše byla posvěcena; tělo je znamenáno znamením kříže, aby se duše stala silnou; ruce jsou kladeny na tělo, aby duše byla osvícena Duchem svatým;
    2. v eucharistii tělo je živeno tělem Kristovým a jeho krví, aby duše ztučněla z Boha. A to tak, že Syn Boží svátostným chlebem „činí své tělo opět přítomným".
    U sv. Cypriána čteme:
    Eucharistie se musí podávat nikoliv umírajícím, nýbrž živým. Tak nezůstanou beze zbraní ti, které povzbuzujeme a vybízíme k vítězství: budou chrá­něni tělem Kristovým a jeho krví. Eucharistie bude ochranou těch, kteří ji přijímají. Které chceme vi­dět chráněné proti útočníku, ti budou ochráněni mocí pokrmu Páně. Jak bychom je mohli poučovat a vybízet k prolévání své krve ve vyznání jména Ježíše Krista, kdybychom jim nepodávali Kristovu krev, když jdou do zápasu? Jak by se mohli stát schopnými pít kalich mučednictví, kdybychom napřed jim v kostele nedávali pít kalich Páně, jenž jim na to dává právo?"

  • visitor77
    visitor77, 15.1.19 11:25:36  
     

    Učení o Eucharistii (sv. Justin, 100-165)
    „Potom tomu, jenž předsedá bratřím, je přinesen chléb a pohár vína s trochou vody. On je přijme, vzdává chválu a slávu Otci vesmíru skrze jméno Syna a Ducha svatého ... Jako slovem Božím náš Spasitel, Ježíš Kristus, dostal tělo a krev pro naše spasení, stejně tak i eucharistický pokrm se skrze řeč, která pochází od Něho, stal tělem a krví Ježíše Krista vtěleného. Tak jsme byli vyučeni..."

    Vlastní podstata Eucharistie:
    „Tento pokrm se u nás jmenuje Eucharistie. Podíl na něm není dovo­len nikomu, leč tomu, kdo věří, že je pravdou, čemu my učíme, a kdo byl pokřtěn křtem na odpuštění hříchů a znovuzrození, a kdo žije, jak učil Kristus. Neboť tyto věci nepřijímáme jako obyčejný pokrm a obyčejný nápoj, nýbrž je to tělo a krev Ježíše vtě­leného, takovým způsobem, jako měl tělo a krev pro naše spasení."

    „Vroucně se modlí­me za sebe, za bratry, jak jim říkáme, kteří byli po­křtěni, za všechny, kteří jsou kdekoliv, abychom zůstávali věrní přikázáním a konali svou spásu... Potom se obejmeme a jáhni nesou Eucharistii těm, kteří nebyli přítomni."

    „V Mithrových tajemstvích je ďábel naučil nás napodobovat, neboť tam při zásvětných obřadech předkládají chléb a nádobu vody, přidávajíce při tom slova, která také znáte, a proto mi rozumí­te".

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=201

  • visitor77
    visitor77, 14.1.19 13:16:37  
     

    Rozdělení křesťanů. Kdo za to může?
    Hlavní příčinou rozdělení mezi křesťany je lidská tvrdohlavost a hříšnost. Rozdělení křesťanů způsobil většinou spíš nedostatek křesťanské lásky než rozdílné názory na podstatu evangelia. Tato nejednota ukazuje, že Boží království má ještě daleko ke svému dovršení.
    - Ježíše a církev nelze od sebe oddělit: společně tvoří nerozlučnou jednotu. Členové církve dohromady tvoří Kristovo tělo, jehož je Ježíš hlavou. A tak jsme všichni spojeni (srov. Ef 4, 4-6). Ježíš se modlil, aby byli všichni křesťané jedno v Bohu (Jan 17, 20-23).
    - Je proto velmi bolestné vidět mezi křesťany rozdělení. Spory ubližují celé církvi a jejímu poslání. Dnes existuje mnoho církví a společenství, které se scházejí v Ježíšově jménu odděleně. Bůh to tak nechtěl. Právě kvůli Ježíšově lásce a jednotě, kterou zamýšlel, musí církev vždy usilovat o jednotu mezi křesťany skrze hledání smíření a prosbu o odpuštění.
    - Při hledání jednoty křesťanů (ekumenismu) potřebujeme pomoc Ducha svatého. Po jednotě je však nutné toužit usilovat o ni. Jedna Kristova církev zůstává a Ježíš nás jednoho dne všechny shromáždí. Jednota je milost, o kterou máme prosit Pána, aby nás osvobodil od pokušení rozdělovat, bojovat mezi sebou, od sobectví a pomluv.
    Ježíš chce jednu církev, avšak naše hříšnost způsobuje rozdělení. Musíme prosit za jednotu a usilovat o ni, ale dát ji může jenom Bůh.
    https://www.vira.cz/texty/clanky/rozdeleni-krestanu-kdo-za-to-muze

  • visitor77
    visitor77, 13.1.19 14:37:32  
     

    Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví

    Požívání Eucharistie bylo prvním křesťanům již na začátku hostinou na­děje, důvěry, že Pán opravdu přemohl všechno ne­přátelství světa, že přijde dokonat uskutečnění své­ho vítězství, dříve nebo později na konci světa. Eucharistická hostina naznačovala i uskutečňovala bratrskou jednotu Kristova duchovního těla, spojujíc všechny členy Církve jedním způsobem s jedinou Hlavou Církve - s Kristem.

    Asi dalších 25 let později k nám mluví víra z díla nadepsaného Nauka dvanácti apoštolů (Didaché). Mluví o eucharistické oběti a učí modlitbám ke svatému přijímání:

    „Shromažďujte se v nedělní den Páně. Lá­mejte chléb a děkujte, ale napřed se vyznejte ze svých hříchů, aby vaše oběť byla čistá. Kdo je v nesváru se svým druhem, nesmí se k vám připojit, dokud se ne­smířil, aby vaše oběť nebyla poskvrněna. Neboť toto praví Pán: ‚Na každém místě a v každé době se mi přináší oběť čistá, neboť já jsem veliký král,‘ praví Pán, ‚a jméno mé obdivují všichni národové.‘

    • visitor77
      visitor77, 13.1.19 14:45:45  
       

      Ať nejí ani nepije z vaší Eu­charistie každý, nýbrž jen ti, kteří jsou pokřtěni ve jménu Páně, neboť Pán řekl:‘ Nedávejte svaté psům‘.

      A když jste se nasytili, vzdávejte díky takto: Vzdáváme ti díky, svatý Otče, za tvé svaté jméno, kterému jsi naše srdce učinil příbytkem, a za poznání a za víru a za nesmrtelnost, které jsi nám dal poznat skrze svého Syna Ježíše. Sláva tobě na věky, Pane všemohoucí, tys stvořil vesmír pro své jméno, tys dal lidem pokrm a nápoj, aby měli radost a vzdávali tobě díky, ale nám jsi dal pokrm duchovní a věčný nápoj a život skrze svého Syna. Především tobě vzdáváme díky, protože jsi všemohoucí. Sláva tobě na věky. Rozpomeň se, Pane, na svou Církev, aby byla dokonalá v lásce a zbavena všeho zlého. Shromáždi ji ze čtyř stran světa, posvěcenou ve tvém království, které jsi pro ni připravil. Neboť tvá je moc a sláva na věky. Přijď milost tvá, nechť pomine tento svět. Kdo jsi svatý, přijď! Kdo nejsi, obrať se! Amen."
      .....
      ...Kolem roku 110 píše svatý mučedník Ignác, biskup města Antiochie, o rozumářích, kteří pochybují o skutečné přítomnosti Božího Syna v Eucharistii, o skutečné přítomnosti „těla Páně, které trpělo za naše hříchy, těla, které Otec vzkřísil ve své dobrotě. Kdo se staví proti daru Božímu, zahyne ve svém pochybování. Lépe by pro ně bylo litovat, než pochybovat, aby byli vzkříšeni."...
      http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=147

  • visitor77
    visitor77, 27.12.18 17:04:41  
     

    Sestoupení Pána do pekel (sv. Epifanius ze Salaminy, (310-403)
    Mezi Kristovou smrtí na kříži a jeho vzkříšením nastalo "veliké ticho". Církev věří, že v tomto "mezidobí" Kristus sestoupil do podsvětí ("do pekel"), aby zvěstoval radostnou zvěst zemřelým spravedlivým. A právě o tom pojednává starobylá homilie, přisuzovaná sv. Epifaniovi ze Salaminy (310-403), z níž přinášíme úryvky. Mluví-li se v tomto případě o "pekle", podobně jako v Apoštolském vyznání víry ("sestoupil do pekel"), nejedná se zde o peklo coby úděl věčného zavržení, ale o podsvětí, tedy říši zemřelých, ve výše uvedeném významu...
    ...
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1168

  • visitor77
    visitor77, 25.12.18 19:01:36  
     

    z "Katecheze" učitele Církve sv. Cyrila Jeruzalémského (315-386) o Duchu Svatém
    - Duch svatý, ač v podstatě jeden a týž a je nedílný, rozděluje každému milost, jak chce. A jako vyprahlý strom zalitý vodou vzklíčí, tak i hříšná duše, zavlažena kajícností a obdařená Duchem svatým, nese hrozny spravedlnosti. Ač je Duch v podstatě jeden a týž, přece podle Boží vůle a jménem Kristovým činí přemnoho mocných činů.
    - Neboť jazyk jednoho použije k tomu, aby moudře mluvil, mysl druhého osvítí proroctvím, tomu dává moc zahánět zlé duchy, jinému dar vykládat Písmo svaté. U jednoho posiluje umírněnost, jiného poučí o tom, co se týká milosrdenství. Jednoho naučí postit se a snášet cvičení asketického života, jiného pohrdat tělesnými rozkošemi, jiného zas připravuje k mučednictví. V každém působí jinak, ale sám v sobě je stále stejný, jak je psáno: „To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce."[2]
    - Jeho příchod je mírný a tichý, šíří příjemnou vůni a jeho jho je velice lehké. Jeho příchod předem ohlašují zářivé paprsky světla a poznání. Přichází jako skutečný a upřímný ochránce: vždyť přichází zachraňovat, uzdravovat, poučovat, napomínat, posilovat, těšit a osvěcovat mysl; a to nejdříve u toho, kdo jej přijímá, a pak jeho prostřednictvím i u jiných...
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1579

  • visitor77
    visitor77, 4.12.18 11:45:32  
     

    Vtělení Boha Slova je zárukou naší nesmrtelnosti
    Sv. Hilarius z Poitiers (+367), významný odpůrce ariánské hereze a zastánce pravověrného trojičního učení proslul zejména jako autor díla "O Trojici", v němž jeho pisatel v návaznosti na další církevní otce zdůrazňuje tu skutečnost, že Bůh Syn se stal člověkem, tělem, aby člověk mohl mít i se svým tělem účast na věčném životě Trojjediného Boha.
    Bůh Slovo se stalo tělem, aby skrze Boha Slovo, které se stalo tělem, mohlo naše tělo dosáhnout Boha Slovo. Aby se však nezdálo, že Slovo, které se stalo tělem, je něčím jiným než Bůh Slovo nebo že jeho tělo se liší od těla našeho, přebývalo mezi námi. A když přebývá mezi námi, nadále zůstává Bohem. A to, že přebývá mezi námi, dosvědčuje, že Bůh se stal tělem, které není odlišné od těla našeho. Avšak tím, že se snížil k přijetí těla, nepozbyl ničeho ze své Božské přirozenosti, neboť jako Jednorozený Syn Otce, plný milosti a pravdy, je dokonalý ve své Božské přirozenosti a zároveň skutečný v naší přirozenosti...
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2622

  • visitor77
    visitor77, 22.11.18 16:29:32  
     

    Totožnost Kristova těla
    - Učitel Církve sv. Augustin (+430) proti popíračům tělesného Kristova vzkříšení jasně zastává a brání na základě výpovědí Písma realitu a totožnost Kristova vzkříšeného těla.
    - Neposlouchejme ani ty, kteří popírají, že tělo Páně vstalo z mrtvých takové, jaké bylo uloženo do hrobu. Kdyby totiž nebylo takové, nebyl by sám řekl učedníkům po svém zmrtvýchvstání: „Dotkněte se mne a vizte, neboť duch nemá kosti a svaly, jak vidíte, že mám já" (Lk 24,39). Bylo by totiž rouháním věřit, že náš Pán, vtělená Pravda, v něčem lhal. A ať nás to, že se - jak je psáno - učedníkům náhle zjevil skrze zavřené dveře, nesvede k popírání skutečnosti jeho lidského těla, neboť ho proti přirozenému uzpůsobení tohoto těla vidíme vstupovat skrze zavřené dveře...
    Augustin: O křesťanském boji (De agone christiano), XXIV, 26
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2534

  • visitor77
    visitor77, 13.11.18 18:01:13  
     

    Symbolika kříže podle sv. Ireneje z Lyonu (140-160)
    V díle "Výklad apoštolské nauky" (Demonstratio praedicationis apostolicae) Irenej, když pojednává o všeobecnosti spásy Ježíše Krista, navázal na kosmickou symboliku kříže. V promluvě, vztahující se ke kříži, píše:
    „Přestoupení, k němuž došlo prostřednictvím dřeva-stromu, bylo překlenuto skrze poslušnost, kvůli níž byl Syn člověka, poslušný Bohu, přibit ke dřevu kříže, odmítaje poznání zla a přiváděje k poznání dobra. Zlem je neposlušnost Bohu, dobrem je poslušnost Bohu.
    A tak skrze poslušnost, v níž poslušný až k smrti visel na dřevě kříže, zničil dávnou neposlušnost spáchanou ve spojitosti se dřevem-stromem.
    A sám, poněvadž je Slovem Boha všemohoucího, které se podle neviditelného plánu všeobecně rozprostřelo v celém světě a pojímá jeho délku a šířku, jeho výšku i hloubku, kdy skrze Slovo Bůh vše řídí, tak byl také, Syn Boží, v těchto (čtyřech směrech) ukřižován, kdy již předtím byl v souladu s plánem kříže vepsán do celého kosmu.
    Slušelo se totiž, aby tím, že se stal viditelným, vyjevil své vepsání plánu kříže v kosmu, aby své působení v oblasti neviditelné ukázal rovněž způsobem viditelným, neboť je to On, kdo osvěcuje výšku, to znamená tu v nebesích, objímá hloubku, která je v hlubinách země, rozpíná délku od východu k západu a vede šířku od severu k jihu, a to On svolává rozptýlené ze všech stran k poznání Otce."...

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2426

    • visitor77
      visitor77, 13.11.18 18:07:50  
       

      čo je v súlade s Ef 3, 17, 18, s poznaním Kristovej lásky k nám:
      17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce
      18 mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka:
      19 poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

  • visitor77
    visitor77, 13.11.18 10:59:01  
     

    Ako prebieha modlitba k Bohu u kresťana?
    - v hlbokej živej viere v Boha zjaveného v Kristovi, vo viere v jeho umučenie, smrť, a vzkriesenie z mŕtvych,
    - modlitba k Bohu je rozhovor veriaceho modliaceho sa s Bohom/s Kristom, vždy prebieha skrze Krista,
    - katolícki veriaci sa modlia aj PRÍMLUVNOU (je to iná modlitba ako k Bohu) modlitbou k Bohu a Kristovi skrze kanonizovaných (blahoslavení a svätí) v Cirkvi, u ktorých veríme, že majú moc primlúvať sa za nás,
    - ak sa správne a vytrvale modlíme (t.j. za dobré veci, kde nie je zištnosť), Boh modlitby vypočuje a splní - môže to byť okamžite alebo v dlhšie/dlho trvajúcej perspektíve, - alebo nesplní, ak to sám uzná za vhodné lebo to nie je pre dobro "modliaceho" sa, lebo Boh "predpoznáva" (či sa modlíme správne za dobré veci)...

  • visitor77
    visitor77, 3.11.18 10:07:44  
     

    PLATNOSŤ DESATORA PRE KAŽDÉHO:
    DESATORO PLATÍ PRE VŠETKÝCH, ČI SA TO NNIEKOMU LÍBÍ NEBO NE...
    - Desatoro je všeobecný/univerzálny mravný zákon vštepený Bohom-Stvoriteľom do svedomia a srdca každého človeka od počiatku ľudstva, je jedno, či to bol/je nevzdelaný sedliak na poli, Pigmej alebo Papuánec, či laureát Nobelovej ceny...
    - preto sa nikto nemôže a nemohol vymlouvat, že Desatoro nepoznal/nepozná (nemusel ho poznať strikne vo forme 10. prikázaní, ale všeobecne ako vnútornú mravnosť, ktorá mu ho neustále pripomína)...
    - dnes vieme, že na Desatoro sú postavené všetky svetské zákonníky sveta (civilizovaných demokratických krajín, napr. trestný zákonník, ako aj občianske právo; aj rímske právo už malo morálno-právny étos, v ktorom už figurovalo Desatoro)...

  • visitor77
    visitor77, 1.11.18 18:22:41  
     

    Smrt, posmrtný život
    PROČ EXISTUJE SMRT ?!
    ...
    K životu každého z nás patří skutečnost, že kdykoliv a kdekoliv můžeme zemřít. Nejrůznější lékařská péče nám může sice život prodloužit, ale nemůže smrt zrušit! Není smysluplné před tím zavírat oči. Proč existuje smrt, kde se vzala?! "Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí", praví Bible.
    - SMRT odporuje plánům Boha Stvořitele a je "posledním nepřítelem", který má být přemožen. Smrt je následkem odvrácení člověka od Boha - dárce života.
    - Ježíš mluví o dvou formách života po smrti: jedna je život s Bohem: radost a plnost, druhá je život bez Boha: prázdnota, bezútěšnost, nenaplněnost. Záleží na každém jednotlivci, pro co se rozhodne,
    - NEBEje život s Bohem. Jde o naplnění určení člověka.znamená "být v nebi", žít navždy "život v plnosti". Takto tušíme něco z tajemství, pro které jsme stvořeni, ke kterému můžeme dojít, a které se nám otvírá. Tajemství nové formy života. Tajemství života s Bohem,
    - PEKLO je život bez Boha. Je to "minutí se cílem", kterým je pro člověka život s Bohem. Peklo je stav zoufalství, nenaplnění, osamocenosti a nenávisti. Člověk do této bezvýchodnosti není nikým uvržen. Každý z nás se ale do ní může přivést sám, když se uzavírá do sebe a říká Bohu: "Já tě nepotřebuji, vystačím si sám..." Peklo neodporuje lásce Boží, ono je právě jejím odmítnutím. Láska se nemůže násilím vnucovat. Láska se stává bezmocnou tam, kde je odmítána. Peklo je důsledek osobního odmítnutí Boha...
    https://www.vira.cz/texty/clanky/smrt-posmrtny-zivot

  • visitor77
    visitor77, 30.10.18 09:24:58  
     

    Jak sa dá rozlíšiť dobro od zla?
    dá sa rozoznať, dobro i zlo majú svoje atribúty,...
    základným rozlišovacím parametrom je, že"
    - s dobrom súhlasí nezmanipulované svedomie a nevyčíta ho ho ani srdce, - zlo vyčíta svedomie, i srdce,
    - pochopiteľne Písmo hovorí o zle ako o tom, čo nie je z Božieho Ducha, a dobro je to, čo je z Božieho Ducha
    Ovoce Božího Ducha:
    Gal 5, 22, 23:
    22Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,
    23tichost a sebeovládání.
    to (zlo), čo nie je z Ducha,
    Skutky lidské svévole (zlo):
    19Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
    20modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
    21závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.

  • visitor77
    visitor77, 25.10.18 16:57:10  
     

    "Dokazovateľnosť" Boha:
    - všetko, čo má vzťah k Bohu, sa nedokazuje, lebo je to viera, Boh je priamo experimentálne nedokázateľný, vo viere máme len indície jeho existencie a činnosti, Boha na základe toho "poznávame" nepriamo (práve z dokonalosti tých stvorených vecí a zákonitostí tohto sveta, Rim 1, 19),
    - dokazujeme (empiricky/vedeckými metódami) konkrétne veci a javy tohto fyzikálno-chemického sveta a jeho zákonov,
    - Boh nie je objektom skúmania vedy (experimentálnymi metódami), ale je objektom viery (teologických vied)...

  • visitor77
    visitor77, 25.10.18 09:48:34  
     

    Boží milosrdenství
    ...Bůh v dějinách spásy mnohokrát vystoupil jako milosrdný Bůh. Podstatnou roli ve vztahu mezi spravedlností a milosrdenstvím hraje láska. Bůh neužívá spravedlnosti, která je stanovena vyšší autoritou, jak je tomu například u soudců. Bůh sám je mírou spravedlnosti, a tak milosrdenství je nutno chápat jako Bohu vlastní spravedlnost a jako jeho svatost.
    Slovo milosrdenství je překladem latinského misericordia, které je spojením slov cor (srdce) a miseri (bídný). Milosrdenství znamená „mít srdce pro chudé".
    Boží milosrdenství zjevující se ve Starém zákoně lze pozorovat v kontextu „biblických dějin spásy"
    Vrcholným zjevením Boha v dějinách je Vtělení Logu - Ježíše Krista, a také: vrcholné zjevení Božího milosrdenství je realizováno skrze Ježíše Krista.
    Ježíš nám poselství o milosrdenství vyložil prostřednictvím podobenství. Především se jedná o podobenství o marnotratném synu, podobenství o milosrdném Samaritánovi nebo podobenství o ztracené ovci.
    Zjevení Božího milosrdenství vrcholí ve Velikonočním tajemství. Jedná se o vrchol Božího milosrdenství, projeveného na kříži a ve zmrtvýchvstání. V tomto vrcholném zjevení Božího milosrdenství Bůh zjevuje i svou spravedlnost. Bůh nepřehlíží zlo, které se vine dějinami. Ježíš na sebe bere dobrovolně hříchy celého světa, snáší utrpení a smrt kvůli hříchům lidského rodu a vítězí nad smrtí; jeho smrt je smrtí smrti...

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2293

  • visitor77
    visitor77, 10.10.18 10:39:48  
     

    Čo znamená viera v Boha
    - viera v Boha je založená na silnom predpoklade a presvedčení (až istote) pravdy, cítenia pravdy v srdci, cítenia pravdy, proti ktorej neprotestuje ani srdce, ani rozum, ani vôľa (viera proste nič nevyčíta),
    - viera je o tom, o čom sme v srdci (v istote srdca) presvedčení, o čom/o kom sú nielen individuálne skúsenosti, ale aj skúsenosti mnohých miliónov ľudí v celej histórii (hlavne v žido-kresťanskej - lebo len tu je osobný Boh-láska),
    - a hlavne, viera je založená na slove pravdy nášho Pána Ježiša Krista, Božieho Syna, Slova, ktoré sa stalo telom, aby nás vykúpil z hriechu, a postavil v čistote srdca, tela i duše pred tvár Boha - aby sme boli síce súdení, ale nie odsúdení, lebo jedine Kristus je naša viera, nádej, obhajoba, a milosrdenstvo...

  • visitor77
    visitor77, 8.10.18 17:06:36  
     

    Neodpuštění otravuje život
    Existují věci, které jsou jednoduše neodpustitelné? Jako křesťan jsem přesvědčen, že neexistuje nic, co by se nedalo odpustit. Tedy nic, co bylo spácháno vůči mně. Nemohu odpustit vrahovi jménem osoby, kterou zabil. Ale mohu pachateli odpustit bolest a ztrátu, kterou vražda blízkého člověka způsobila mně. Neexistuje nic tak neodpustitelného, abychom v sobě živili nenávist a pocity křivdy, místo abychom hledali uzdravující milost odpuštění.

    Neodpuštění otravuje životy těch, kdo nejsou schopni odpustit. Zůstávají vězni minulých zranění a bolesti. Odpuštění tyto rány hojí a osvobozuje ducha. Odpuštění je mocnou cestou k uzdravení a osvobození oběti. Odpuštění je uzdravením pro odpouštějícího...
    ...
    https://www.vira.cz/texty/clanky/neodpusteni-otravuje-zivot

  • visitor77
    visitor77, 14.9.18 08:52:51  
     

    Je všetko okolo nás dielom veľkého architekta? Vedci vidia na pozadí vesmíru božiu tvár

    Veda neustále posúva naše znalosti až k samej hranici, až k poslednej otázke: je toto všetko dielom akéhosi veľkého architekta?
    Vedci, či sú ateisti, alebo nie, už nespochybňujú nevyhnutnosť naraziť na predpoklad veľkého architekta vesmíru.
    Naráža ale na rovnaký problém ako iné teórie: ak zákony existovali pred vznikom vesmíru, aký matematik ich nadiktoval?...
    https://www.topky.sk/cl/13/1736741/Je-vsetko-okolo-nas-dielom-velkeho-architekta--Vedci-vidia-na-pozadi-vesmiru-boziu-tvar

  • visitor77
    visitor77, 9.9.18 17:48:55  
     

    Teológiu očisca poznáme už z diel cirkevných otcov:

    O skutečnosti „posmrtného očišťování" těch, kteří nezemřeli ve stavu nebeské svatosti a dokonalosti, mluví také mnozí „církevní otcové" či starověcí křesťanští spisovatelé, např. Tertullian (2.-3. stol.), Klement Alexandrijský (2.-3. stol.), sv. Cyprián (3. stol.), sv. Efrém Syrský (4. stol.), sv. Cyril Jeruzalémský (4. stol.), sv. Basil Veliký (4. stol.) a mnozí další. Pozdější koncily pouze toto křesťanské přesvědčení stvrdili a výrazněji formulovaly v dogmatických výrocích. Nejstarším výslovným záznamem o přesvědčení o očistci jsou modlitby za zemřelé ve 2. století a v následujícím století totéž při slavnosti eucharistie..

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=952
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2253
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2254
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2432

    a iné patristické texty (z histórie vierouky Cirkvi)...

    • visitor77
      visitor77, 9.9.18 17:57:37  
       

      odpustenie hriechov skrze Kristovu obetu a zmrtvýchvstanie máme zdarma (ap. Pavel: "draho ste boli vykúpení"), ale nemáme odpustené spravodlivé zadosťučinenie za hriech, to musíme jednoducho Bohu (pre zadosťučinenie spravodlivosti) dať - a je to možné:
      1. v očisci (ak sme počas života Bohu spravdlivo nezadosťučinili za svoje osobné hriechy - ide zrejme o väčšinu ľudí,
      2. ale sú aj takí, ktorí (vo svätosti života) to urobia už za pozemského života, a títo sa očisci "vyhnú", idú priamo do neba...

  • visitor77
    visitor77, 23.8.18 19:31:52  
     

    Otec, Syn a Duch Svatý - jeden a pravý Bůh (sv. Augustin)

    V úryvku z jednoho ze svých dopisů nám sv. Augustin (+430) dává nahlédnout do své trojiční teologie, kdy tajemství Tří Osob jediného Boha vysvětluje za pomoci tří mohutností lidské duše: paměti, rozumu a vůle.

    - Věřme tedy s upřímnou a pevnou zbožností v jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, ale ne tak, že bychom věřili, že Syn je Otec nebo že Otec je Syn, nebo že Duch, společný oběma, je Otec a Syn. Věřme, že ve Svaté Trojici není žádný rozdíl v čase nebo místu, ale že tito tři jsou stejní, stejně věční a mají v plnosti jednu a stejnou přirozenost.
    - Nevěřme, že ze stvořených věcí byly některé stvořeny Otcem, jiné Synem a zase jiné Duchem, ale věřme, že vše, co bylo stvořeno nebo je tvořeno, existuje z tvůrčího činu Trojice.
    - Věřme, že nikdo nemůže být spasen Otcem bez Syna a bez Ducha Svatého, ani Synem bez Otce a bez Ducha Svatého, ani Duchem Svatým bez Otce, ale jedině Otcem a Synem a Duchem Svatým,...

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2333

  • visitor77
    visitor77, 23.8.18 19:21:32  
     

    Veda a život, čo je život? je život v krvi? (súbor reakcií na niektoré falošné doktríny SJ a iných siekt)

    - život ako taký, nie je v krvi, krv je len jeden z 10 orgánových systémov pre vstrebávanie a trasport živín (organických i neorganických látok) zo stravy a zažívacieho systému ku všetkým bunkám tela (10 orgánových systémov) + jej zložkami sú imunokompetenné bunky (lymfocytárny a myelocytárny systém) pre ochranu organizmu proti infekciám (vírusy, baktérie, pliesne, a iné jednobunkové a mnohobunkové parazity)...
    - krv, ako taká, nie je zdroj života, život nie je v nej, krv len zabezpečuje jeho existenciu,
    - život ako taký zatiaľ nikto nedefinoval (ani veda - veda ho len popisuje - popisuje jeho mechanizmy a prejavy: nutnosť energetických a neenergetických živín, jeho metabolizmus, imunitu, prenos signálov, a pod.),
    - život je tajomstvo Boha, ide pravdepodobne o "oživujúci dych Boha" vdýchnutý pôvodne do stvorenej organizovanej hmoty pri stvorení živého organizmu, ktorý sa udržiava rozmnožovaním na základe informácií zakódovaných v genetickom kóde (genóm). Genetický kód nie je zdrojom života, je len rozhodujúcou informáciou pre život,
    - vieme (vo viere i skrze vedu), že život je viazaný na telo, dušu a ducha. Veda (hlavne molekulárna biológia, biochémia a imunológia) popisuje telo, ale nepopisuje dušu "oživovovací princíp - "dych Boha" (nemá k tomu patričné metódy). Popisuje však prejavy "duše" (definované ako "duch"), ktoré sú v katolíckej teológii, filozofii a psychológii atribúty psychickej (kognitívnej) rozumovej činnosti (myslenie, poznávanie, vedomie, uvažovanie, svedomie, a i.)...

  • visitor77
    visitor77, 3.7.18 09:16:20  
     

    sv. Augustin, O Trojici (De Trinitate)

    Spis "O Trojici" o 15 knihách je Augustinovým hlavním dogmatickým dílem o tajemství Nejsvětější Trojice. Pracoval na něm plných 20 let (399-419).
    .......
    Pane, náš Bože, věříme v tebe jako Otce, Syna i Ducha Svaté­ho. Pravda-Syn by neřekl:
    „Jděte a křtěte všechny národy ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého" (Mt 28, 19), kdybys nebyl Trojicí. Ani bys, Pane Bože, ne­přikázal, abychom byli pokřtěni ve jménu toho, který není Pánem, to je Bohem. ....
    A kdybys byl Bůh jen jako Otec, kdybys byl jen jako Syn, Ježíš Kristus, vlastní Slovo a kdybys byl jen dar obou - Duch Svatý, nečetli bychom pravdivá slova „Bůh poslal svého Syna" (Ga 4, 4; Jn 3, 17).
    Ani ty, Jednorozený, bys neřekl o Duchu Svatém: „Koho pošle Otec ve jménu mém" (Jn 14,26) a „kterého já vám pošlu od Otce" (Jn 15, 26)....

    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=304

  • visitor77
    visitor77, 1.7.18 10:58:34  
     

    sv. Athanás, mladý diakon/jáhen na Nicejskom koncile (325) zohral rozhodujúcu úlohu v definovaní božstva Krista, všetci konciloví otcovia sa na neho obracali, pretože jeho múdrosť v Duhu Svätom tam vynikala - stal sa akýmsi "bijcom" Ariánov (jeho ideoví potomci sú vlastne dnešní SJ), ktorí odmietali božstvo Krista - a za to si hodne vytrpel (5x do vyhnanstva), dokonca aj od cisára Konstantina, ktorý bol Ariánom dlho hodne naklonený (chránil ich, a Ariáni tak dlho šarapatili v rímskej ríši, vyvolávali náboženské nepokoje), hoci on sám zvolal (a predsedal mu) Nicejský snem...
    - sú presné časové záznamy z Nicejského koncilu, a je v nich uvedené, že keď si zobral slovo a prehovoril Athanás, konciloví otcovia často vyslovovovali hlasne slová: "v Athanásovi prehovoril Duch Svätý!"...
    - sv. Athanás mal rozhodujúci vply na Nicejskom vyznaní viery, ktoré v r. 381 na Konstantinopolskom koncile bolo rozšírené o božstvo Ducha Svätého (už predtým formuloval sv. Athanás trojičné (i s Duchom Svätým) Nicejsko-carihradské/konstantinopolské vyznanie viery, ktoré bolo v Cirkvi prijaté až 5 rokov po jeho smrti (381)...

  • visitor77
    visitor77, 1.7.18 09:46:59  
     

    sv. Atanáš Alexandrijský (296 - 373), list proti Ariánom, z Listu o usneseních Nicejského koncilu (325) o božstve Krista,
    ........
    ...Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl. Slovo je věčně v Otci a Otec ve Slovu. Jsou k sobě v takovém vzájemném vztahu jako paprsek a světlo. Samo „Slovo" to naznačuje. Proto měl sněm toto na mysli a hezky napsal, že je „stejné podstaty". Chtěl tak vyvrátit zvrácenost heretiků a ukázat, že Slovo je jiné než slovo, které vytvářejí lidé...
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=244

    • a.l.tereza
      a.l.tereza, 1.7.18 10:37:11  
       

      jenom Syn je obrazem neviditelného Otce, nikdo jiný...

      Kol 1,15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

      • visitor77
        visitor77, 1.7.18 10:51:50  
         

        to je jasné, ale to nie je to hlavné...ide o božskú podstatu Krista, o tom je reč..

        • a.l.tereza
          a.l.tereza, 1.7.18 10:55:31  
           

          je-li Otec Bůh, tak jeho Syn nemůže být jinak než také Bůh, jednodušší už to být nemůže...

          • visitor77
            visitor77, 1.7.18 10:57:40  
             

            to napíšte SJ...

            • a.l.tereza
              a.l.tereza, 1.7.18 11:06:02  
               

              psát něco SJ to je jak mluvit do zdi, to už dřív než SJ správně pochopí, zeď bude mít uši a uslyší...

            • a.l.tereza
              a.l.tereza, 1.7.18 11:22:45  
               

              jako bych je neslyšela: "to už ale máš dva Bohy" :8: nejsou schopni pochopit jednoduchou logiku že když Syn je obrazem Otce tak že je to jeden stále a tentýž Bůh jen ve dvou osobách - v Synu který je obrazem neviditelného Otce a v Otci který v Synu je sám sebe zviditelnění...

              • visitor77
                visitor77, 1.7.18 13:46:08  
                 

                obraz Otce ešte nič nehovorí, obrazom Otca sme aj my; tu ide o viac - o rovnosť božskej podstaty Syna s Otcom, t.j. Syn = Boh (tak, ako píše sv. Athanás)...

              • visitor77
                visitor77, 3.7.18 13:15:05  
                 

                nejde o dva Bohy, lebo je len jedna božská podstata - a tá je nedeliteľná, ani nesčítateľná...

  • visitor77
    visitor77, 9.6.18 08:55:14  
     

    Vtělení Boha Slova (sv. Hilarius z Poitiers, 315 - 367, biskup)
    ...Bůh Slovo se stalo tělem, aby skrze Boha Slovo, které se stalo tělem, mohlo (naše) tělo dosáhnout Boha Slovo. Aby se však nezdálo, že Slovo, které se stalo tělem, je něčím jiným než Bůh Slovo nebo že jeho tělo se liší od těla našeho, přebývalo mezi námi (Jn 1, 1; Jn 1, 14). A KDYŽ PŘEBÝVÁ MEZI NÁMI, NADÁLE ZUSTÁVÁ BOHEM.
    A to, že přebývá mezi námi, dosvědčuje, že Bůh se stal tělem, které není odlišné od těla našeho. Avšak tím, že se snížil k přijetí těla, nepozbyl ničeho ze své (Božské přirozenosti), neboť jako Jednorozený (Syn) Otce, plný milosti a pravdy, je dokonalý ve své (Božské přirozenosti) a zároveň skutečný v naší (přirozenosti)...
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=2622
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Hilarius_z_Poitiers

  • visitor77
    visitor77, 8.6.18 18:06:12  
     

    List o usneseních Nicejského koncilu (sv. Atanáš Alexandrijský)

    Ukázkový výňatek z jednoho listu sv. Atanáše Alexandrijského (295-373), v němž, podporujíc závěry Nicejského koncilu z r. 325, proti ariánské herezi brání a obhajuje pravou víru v božství Syna a jeho soupodstatnost s Otcem. V úryvku velice srozumitelně vysvětluje rozdíl mezi ariánským učením o stvořenosti Syna a naopak pravověrným učením o nestvořenosti a věčnosti Syna-Slova, skrze které Bůh vše stvořil.
    ...Lidské děti jsou jakousi částí rodičů, poněvadž sama povaha těl není jednoduchá, skládá se z částí a podléhá změně. Bůh však je Otec Syna a poněvadž není složen z částí, je nerozdělen a zůstává nezměněn. Bůh je bytostí nesloženou a Otcem jednoho a jediného Syna. Proto Syn je jednorozený a jediný v Otcově lůně. Otec ukazuje pouze na toho, který je z něho: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil" (Mt 3,17). On je Slovem Otce a jeho Otec nepodléhá změ­nám, ani nemůže být rozdělen. Lidské slovo se rodí z duševního stavu člově­ka a vzniká po částech. Ne tak u Boha.
    ....Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl. Slovo je věčně v Otci a Otec ve Slovu. Jsou k sobě v takovém vzájemném vztahu jako paprsek a světlo. Samo „Slovo" to naznačuje. Proto měl sněm toto na mysli a hezky napsal, že je „stejné podstaty". Chtěl tak vyvrátit zvrácenost heretiků a ukázat, že Slovo je jiné než slovo, které vytvářejí lidé....
    ...Slovo zase je obrazem Otce a je stejné podstaty s Otcem. Jako jeho obraz je Slovo jiné než všechny stvořené bytosti. Je obrazem Otce, má jeho vlastnosti a podobu, takže kdo nazývá Otce nezrozeným a všemohou­cím, poznává v nezrozeném a všemohoucím i jeho Slovo i Moudrost, kterou je Syn.
    http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=244

  • visitor77
    visitor77, 19.5.18 09:55:33  
     

    Ondi, 18.5.18 19:55:47
    Odkud křesťané vědí co tvrdí nějaký bůh? Jaké máme důkazy autentičnosti božských tvrzení?

    - zo Zjavenia Boha, a to je Písmo SZ a NZ...
    - Písmo nemohol napísať človek sám, nie je to možné (také veci sa nemohli zjaviť v ľudskej mysli) - napísal ho (ním vyvolení svätopisci/proroci) pod inšpiráciou Boha - písali ho svojím spôsobom, ako to videli, cítili, na základe svojej inteligencie, pozorovania a vnímania vecí a javov v danej dobe, spôsobom poplatným dobe a jazykovým prostriedkom...
    - preto do toho musí (v rámci novodobých dejín) zasahovať vedecká biblistika, ktorý využíva hlavne metódy biblickej hermeneutiky...
    - teda nie každý vníma, vidí a rozumie Písmu v pravde, - v pravde ho vykladá len Cirkev skrze svoje Magistérium (Učiteľský úrad Cirkvi), ktoré grupuje vzdelaných/univerzitných biblických expertov, a ktoré zahrňuje historické fakty a fakty celej tradície viery Cirkvi (ekumenické a postekumenické koncily, pápežské encykliky, dekréty, exhortácie, ako aj tradíciu viery pospoplitého ľudu celých dejín zjavenia Boha staroveku, stredoveku, novoveku)...

  • visitor77
    visitor77, 7.5.18 09:41:52  
     

    Boh a jeho láska k nám:
    - Boh nás všetkých miluje stejne, my nie sme Boh...
    - je pravda, že niektorých, ktorých predpoznal (dopredu vedel, že maximálne využijú jeho špecifické dary Ducha Svätého, ktoré im udelili ako sám chcel), tých predurčil-předem určil/vyzdvihol, vyznamenal a povolal k veľkým dielam dobra a lásky...
    - i rodičia stejne milujú svoje deti, ale vedia, že všetky nemajú rovnaké dary/talenty, aby ich dali napr. na Harvard University, - vedia, že niektoré z ich detí na to má, iné sa stane traktoristom na farme alebo ošetrovateľkou v hospici...

  • visitor77
    visitor77, 7.5.18 09:32:41  
     

    Boh a sloboda:
    - sloboda je len kategória Boha a človeka...
    - Boh je v kresťanskej filozofii definovaný ako "večné slobodné Bytie, nezávislé na nikom a ničom"
    - sloboda je najväčší dar Boha človeku, sme stvorené do slobody, bez slobody by ani nebol človekom, ale nejakou ním stvorenou manipulovateľnou kreatúrou...
    - len v slobode sa človek môže priblížiť Bohu, chváliť ho, velebiť ho, vnímať ho a spolupracovať s ním na spáse, byť jeho obrazom, byť "ako Boh"...
    - sloboda je aj skúška morálky, charakteru, v tom, čo je dobré/zlé, musí prejsť skúškou slobody...
    - už na zemi, a tobôž v nebi, je vzťah Boha a človeka v slobode, lebo podľa ap. Pavla nás Boh povolal v Kristovi v slobode Božích detí...

  • visitor77
    visitor77, 30.4.18 09:46:43  
     

    Odpustenie blížnemu:

    sv. Štefan: "Pane Ježišu, nezapočítaj im tento hriech"! (Sk 7, 59)

    - sú takí, ktorí nevedia, že páchajú zlo (v rámci politického systému, tradície, zvykov, návykov, a pod.) - tým treba zvlášť odpustiť;
    - omnoho ťažšie sa odpúšťa tým, ktorí vedome páchajú zlo proiti srdcu/svedomiu) - ale veľkosť kresťana (a vôbec človeka) je v tom, že aj týmto hriešnikom odpúšťa...
    - opustenie je dôležité, pretože je to pre odpúšťajúceho (i pre toho, komu odpúšťame) pri poslednom súde veľmi dôležité pre spásu, tam sa uplatní Božie milosrdenstvo (tento hriech/spor sa vymaže) - preto tak často vidíme v živote (i vo filmoch) tú obrovskú snahu a túžbu hriešnika (staršieho, zvlášť na smrteľnej posteli) po odpustení toho, komu ublížil - srdce a svedomie sa nedá oklamať,
    - v srdci/vo svedomí je (cítime) hlas Boha...

  • visitor77
    visitor77, 23.4.18 17:38:40  
     

    ...podstatná je Bohom zdelená zpráva Mojžišovi v ktorom sa mu ako prvý zjavil, zjavil mu svoje jméno (v zastúpení anjela) a zjavil mu svoju vôľu - že si Izrael (skrze Abrahámovu vieru) vyvolil ako vyvolený a zasľúberný ľud, a uzavrel s ním Zmluvu o vernosti skrze Desatoro - univerzálny mravný zákon, platný pre celé ľudstvo celých dejín...ostatným prorokom (hlavne Jeremiášovi a Izaiášovi) oznámil do budúcnosti aj príchod Mesiáša-Spasiteľa, ktorý vykúpi ľudstvo z hriechov...

    NZ, to je už o niečom inom, je to príchod Krista-Spasiteľa na svet, a všetky aspekty spásy človeka zverejnené pisateľmi NZ.. SZ bol len pre "výchovu" Izraela k vernosti k Bohu, aby ľudstvo bolo pripravené pre príchod Mesiáša...hoci SZ rešpektujeme, nás však zaujíma len NZ - aspekty spásy skrze Krista (zo SZ nás zaujíma len Desatoro a prikázanie lásky)...

    • visitor77
      visitor77, 23.4.18 17:40:24  
       

      ... príchod Mesiáša je rozhodujúca udalosť dejín spásy, - Boh poslal svojho Syna - Spasiteľa v plnosti časi (ap. Pavel hovorí, že to urobil práve v čase, keď sa najviac rozšíril hriech - ale práve vtedy sa najviac rozhojnila Božia láska)...príchodu Spasiteľa nemohli zabrániť žiadne SZ udalosti, Kristus musel prísť aj "cez/napriek vraždenie a mŕtvoly SZ" (v Kristovej genealógii bolo teda hodne vraždenia, násilia, nehodných ľudí, i napr. Kainova vražda, Mojžišova vražda, Dávidov hriech/nepriama vražda, Šalamúnovo zlyhanie, a mnohé iné)...

  • visitor77
    visitor77, 22.11.17 11:10:31  
     

    PRE POZNANIE A POZNÁVANIE BOŽIEHO ZJAVENIA
    má v minulosti a súčasnosti Cirkev tisíce učencov, svätých učiteľov Cirkvi (včetne okolo apoštolských a postapoštolských cirkvných otcov, väčšinou mučeníkov viery), má 21 ekumenických a postekumenických koncilov s tisíckami univerzitných učencov, biblistov, kedy sa tvorila a etablovala biblická vierouka Cirkvi, - Cirkev má k tomu posvätné Magistérium, ktoré zhŕňa všetky historické a aktuálne vedomosti o Božom zjavení, biblickej viere v Boha zjaveného v Kristovi, a ktoré v pravde vykladá Božie slovo/Písmo...

  • visitor77
    visitor77, 22.11.17 10:50:50  
     

    POZNANIE, VIERA V BOHA A POZNANIE BOHA/KRISTA:
    Pznanie nikdy nie je 100%-né, žiadne poznanie nie je ukončené, - to, čo je pravda dnes, nemusí by preavdou zajtra, a to platí aj vo vedeckom poznaní/poznávaní - poznávanie je nekonečný proces, nikdy sa nezastaví, bude do skončenia sveta...viera (v Boha) je poznávanie duchovna, toho, čo nevidíme, nie celkom chápeme, čo nás presahuje, je to dávanie si (a odpovedanie v rámci poznania) otázok o tom, kto som, prečo som, a kam smerujem...teologické vedy sú univerzitné vedy, a rovnako, ako v iných vedách, ani v nich nie je poznanie/poznávanie (Boha) ukončené, hoci zjavenie Boha (v Biblii) je už definitívne, už uzavreté, ale stále sme v procese jeho poznávania...
    platí:
    - abych mohl věřit v Boha, musím o něm něco vědět,
    - abych něco věděl o Bohu, musím věřit tomu, co je o něm napsáno v Bibli,
    - abych mohl věřit Bibli, musím něco znát,
    - VÍRA BEZ POZNÁNÍ NENÍ VÍRA, ALE POVĚRA.

  • visitor77
    visitor77, 7.11.17 10:12:37  
     

    Boh je láska! (1 Jn 4, 8) - to znamená, že láska nie je vlastnosťou Boha, ale sám, ako taký je láska - láska je teda jeho entita, jsoucnost...

    človek, pochopiteľne, nie je láska, u človeka je láska božská snost, akési zdieľanie Boha v nás, t.j. od Boha sme dostali tento dar lásky (ako cnosti) s vlastnosťami podľa uvedeného textu 1 Kor 1, 1-13 (chválospev ap. Pavla na lásku) preto, aby sme boli podobní Bohu a skrze cnost lásky ho milovali a milovali svojho blížneho ako seba samého.

    Cnost lásky je božská cnost v nás, a je ovocím Ducha Svätého (ktorý je tiež láska) - ak teda vlastníme cnost lásky, vlastníme aj Ducha Svätého a naopak, a tým môžeme podľa Gal 5, 22, 23 plodiť ovocie Ducha Svätého (lásky): radosť, pokoj, zhovievavosť, láskavosť dobrota, vernosť, miernosť, zdržanlivosť...

    • visitor77
      visitor77, 7.11.17 10:13:32  
       

      láska (ako cnost) je večná, nesmrteľná, nezničiteľná, telesnou smrťou človeka nezaniká, ale ide s nami k Bohu (s dušou a duchom po telesnej smrti ide k Bohu). Podľa toho, ako sme sa v živote naplňovali láskou (i.e. Duchom Svätým), podľa toho budeme súdení a odsúdení do spoločenstva s Bohom (Božie kráľovstvo), alebo zavrhnutí...Boh sám rozhodne, či sme sa v živote naplňovali láskou a do akej miery, a čo sme skrze lásku urobili pre blížneho...jedine láska (vo viere a nádeji, ktoré sú taky božské cnosti) je vstupenkou do neba, láska je teda (vo viere a nádeji) rozhoddujúca pre spásu...

  • ElenaJakub
    ElenaJakub, 25.10.17 23:34:30  
     

    Dětská a upřímná láska naších dědi je nám příkladem !!!

    Dnes probihal na jedné české komerční televizi vstup o chudobě v některých afrických statech. Byly tam záběry na podvyživené děti a na chudobu, život v nouzi. Moje dcera přinesla stokorunu a ňaké drobné mince s pokladničky a řekla, ja jim pomužu. Pošli to tam přes internet, hned zitra rano. Docela mne to dostalo, musela jsem se zamyslet, že přes svůj blahobýt často zapominam na problémy ve světě. Místo parfemu jsi koupim toaletní vodu třeba s řady C-thrhu s Kauflandu. Ono to stejně někdy voni více než ty předražené parfémy světových značek.

    • visitor77
      visitor77, 26.10.17 10:31:33  
       

      je to tak, spomínam si na debatu s Matkou Terezou, keď sa jej jeden novinár pýtal, ako by on mal pomôcť chudobným v Kalkate - a jej odpoveď ho iste vyviedla z miery: pane, tá drahá cigareta, ktorú máte v ústach, by nakŕmila v Indii jednu rodinu...a rovnako sa, ak sa nemýlim, vyjadrila v OSN po obdržaní Nobelovej ceny za mier, keď apelovala na ženy sveta, že zbytočné náklady žien na drahú kozmetiku by zachránili milióny chudobných...

  • visitor77
    visitor77, 14.6.17 17:08:54  
     

    TROJIČNÁ VIERA V BOHA
    "Boh je láska", lebo slovo/pojem láska (vo vzťahu k Bohu) obsahuje všetko vo všetkom/vše ve všem, charakterizuje v plnosti niekoho, kto je Absolútny (Boh-láska sa nedá ničím doplniť, ani mu ubrať) - nič viac, nič menej neexistuje ako Boh=láska...
    pozn.: z Písma vieme, že "Boh je láska" platí pre každú z božských osôb osobitne (i pre Otca, i pra Syna, i pre Ducha Svätého), a pochopiteľne tak platí aj pre jednotu Boha (jedného Boha) v troch božských osobách...tak to poznáme z Písma, tak to formuloval na Koncile v Nicei (325) aj mladý diakon Atanáz (jeho formulácia bola účastníkmi snemu s obrovským nadšením a jednohlasne prijatá, čo biskupi snemu vyjadrili nadšeným zvolaním: "Duch Svätý prehovoril, amen!"), od ktorého sa traduje aj Athanázovo vyznanie viery v Boha v jednote Najsvätejšej Trojice, taká je viera našich otcov, kresťanských kráľov a kráľovien, celej histórie a tradície, taká viera ľudu, taká taká (a nie iná) je viera Cirkvi...