Sebeubližování, sebepoškozování

Moderovaná diskuze | Kategorie: Společnost
Dopaminka (2016-12-05 15:38:27)macinnka (2016-11-27 20:20:53)Yggdrasil (2016-09-12 08:32:29)osoba (2016-09-07 15:54:38)Calypsol (2016-06-29 05:51:50)tatana.larinova (2016-02-04 09:58:34)niky-s (2015-05-25 17:18:30)Tara.Dorizp (2015-04-15 21:45:01)Blizi (2014-10-09 10:39:32)Wizi (2014-08-19 13:22:51)Verkolz (2014-08-12 16:19:46)Ryzetka (2014-08-01 14:44:17)Scissorhands.Edward (2014-07-23 17:51:21)krytterka (2014-03-15 19:48:39)ladyaiv (2014-03-06 17:03:02)blackM (2013-12-05 13:16:59)PorcelainDoll (2013-10-17 22:39:27)Sorrow (2013-10-14 18:54:06)
Založeno: 11. 10. 2013 | Příspěvků: 111 | Členů: 18
Správci: macinnka (hlavní)

Nejen pro ty, co mají se záměrným sebepoškozováním osobní zkušenost, ale i pro ostatní. (sebepoškozování nepropagujeme, vnímáme ho jako nezdravé vyrovnávání se s emocemi) WEB: http://www.sebeublizovani.cz Vulgarity, urážky, OT, spam, reklamy atd.- MAZÁNO

Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!


  • Calypsol
    Calypsol, 20.6.16 18:48:57  
     

    Náročná doba, zkouškové... před každou zkouškou se stresuju, je mi špatně, zvracím a zase se řežu. Vždycky se to vrátí jako bumerang, pokaždé si říkám už nic víc a pak zase. Před pár dny jsem celou noc byla vzhůru a odolávala, nakonec k ránu to zas přišlo, neovládla jsem se. Posledních pár měsíců je to horší, mnohem intenzivnější, nedokážu se kontrolovat, takže to není nic malého. Kdysi vpodstatě škrábance, dnes velké rozšklebené rány, výčitky a strach, že si toho někdo všimne. Většinou ošetření alespoň základně zvládnu sama, ale teď už ani to není možné. Doktoři v nemocnici, když jsem musela na šití byli docela dobrý, sice dotazy proč to dělám, nějaká ta doporučení, objednání k psychiatrovi, ale v podstatě hodní. Naopak kontrola na poliklinice děs a hrůza. Doktorka vyloženě naštvaná až zlá s řečmi typu co tam vlastně lezu, když si chci ubližovat a že bych si to měla všechno zaplatit, že by mě to rychle přešlo a taky že jsem sebevrah... Po téhle zkušenosti, pokjd se mi to náhodou ještě někdy takhle "pěkně povede", hodně si rozmyslím, jestli vůbec někam jít, jestli radši třeba nevykrvácet, nedostat nějakou infekci a tak. Myslela jsem, že je to alespoň malý znak mé zodpovědnosti za sebe, ale evidentně jsem se zmýlila. Jsem pouze odpad, hlavně neotravovat, radši ani neexistovat...
    Když jsem rovnou dostala objednání k doktorovi, řikala jsem si, že možná stojí za to to zkusit, ale teď nevím. Mám obavy, že bude chování obdobné. Ani vlastně nevím, co mě tam čeká, jak mi může někdo s něčím takovým pomoc

    • Dopaminka
      Dopaminka, 20.6.16 19:03:59  
       

      A chodíš k psychiatrovi?

      • Calypsol
        Calypsol, 20.6.16 19:10:20  
         

        Tohle má být má premiéra... k doktorům celkově nechodím. Nepotřebuju se někde vystavovat a poslouchat obdobné řeči. Dřív jen podezření, dnes ujištění, že to tak opravdu je. Nevím, jestli tam jít. A navíc zítra zase zkouška a já zas mimo... Na učení se nesoustředím a to do toho koukam od rána. Mám pocit, že umím ještě míň než když jsem začala. Že snad ani nemá smysl tam chodit. Když půjdu první, naštvu ho a odnesou to ostatní... A když poslední, bude laťka moc vysoko. Obojí je to beznadějný. Vlastně so to zasloužím, když jsem tak neschopná...

        • Dopaminka
          Dopaminka, 20.6.16 19:29:50  
           

          Kdo vsechno vi o tom,ze se řežeš? Jen na chirurgii? U psychiatra to melo spíše začít,ne? Potřebuješ rozhodně terapii i leky
          Jak dlouho to děláš?
          Já jsem ta poslední,co by ti mohla moralizovat,ale každopádně pomoc vyhledej.
          Potřebuješ nejen zašít rány na předloktí,ale hlavně ošetřit ty rány na duši... :9:

          • Calypsol
            Calypsol, 20.6.16 21:37:55  
             

            Neví to opravdu nikdo, jen těch pár doktorů... mám to tak v různých cyklech už hodně let, dá se říct, že to něco málo na viditelnějších místech už umím poměrně uspokojivě okecat a dnes už mám svá místa, která se dají mnohem líp schovat, takže si vlastně nikdo ani nevšimne. Navíc jsem tele od přírody... možná to tam mělo začít, ale mám z toho hlavně teď možná až iracionální strach. Nevím, s čím počítat, jak se na mě budou dívat, co mi řeknou... bojím se obdobných řečí...

            • Dopaminka
              Dopaminka, 21.6.16 05:36:42  
               

              Sice hodně záleží na konkrétním psychiatrovi,jsou i blbci mezi nimi. Ale drtivá většina z nich ví,co to je a nesetkal se s tím poprvé. Prostě ten by tě odsoudit neměl.je tam od toho,aby ti naopak pomohl.
              Já jsem trochu alergická na tu prvoplánovou reakci laického okolí na sebepoškozování a na poruchy prijmu potravy. Na obojí reagují lidé až agresivně,a to i tehdy,když se jich to vůbec netýká,jen o tom slyší nebo čtou. Nic o tom neví,ale tak podvědomě to vnímají jako útok na základní hodnoty,a to je popuzuje.
              Dokonce jsou k nemocnému agresivní. Úplně nesmyslně.a bohužel i lékaři. Psychiatři ale málokdy.

    • Dopaminka
      Dopaminka, 21.6.16 05:39:27  
       

      Existuje důvod,proč to děláš.a po něm by se mělo jít.na to bývá dobrá psychoterapie. To léky nevyřeší.
      Budu ti přát hodně štěstí! Kdy tam jdeš?

      • Calypsol
        Calypsol, 21.6.16 08:40:43  
         

        Měla bych jít příští týden. Je to takové hrozně rychlé, léta nic a teď takhle šup šup. Uvidím, jak to dopadne, snad odvahu neztratím...

        • Dopaminka
          Dopaminka, 7.9.16 04:48:55  
           

          Zajímá mě,jak to v tom červnu vlastně dopadlo.

  • Dopaminka
    Dopaminka, 21.6.15 21:58:04  
     

    https://www.diskutnici.cz/forum/2106-sebeublizovani-sebeposkozovani/comment/114

    No prima, tak se dostáváme k něčemu konkrétnímu. Napiš, jak ti bylo, a co ti pomohlo.

    • osoba
      osoba, 21.6.15 22:33:07  
       

      O tom tu v podstatě celou dobu mluví, CO mi pomohlo! Zní to neuvěřitelně, ale Ježíš Kristus. Vyrůstala jsem s pocitem bezcennosti a mívala nucení si jakkoli ubližovat (s "myšlenkou", že jsem k ničemu, že si to zasloužím,...). Pak jsem byla zneužitá a tím se jen zvětšily sklony ubližovat si a nechat si ubližovat. Vyřešil to až Ježíš. Já to považovala za "neoddělitelnou součást svého života", ale on to viděl jinak. Čí pohled byl lepší - můj nebo Jeho? Teď jsem dokonale svobodná už 11 let. A užívám si Jeho lásky. Proto nesnesu, když Ho někdo z neznalosti osočuje, když On jediný má skutečně řešení a bezmezně miluje.

      • Dopaminka
        Dopaminka, 21.6.15 22:44:49  
         

        A máš dojem, že to je cesta k vyléčení? Pro všechny?

        • osoba
          osoba, 21.6.15 22:47:00  
           

          Nejen dojem, absolutní jistotu. Všechno ostatní jsou jen "tlumiče, šidítka", protože jen zakrývají pravou podstatu problému, takže může dál působit a ničit život třeba i jinak.

          • Dopaminka
            Dopaminka, 21.6.15 23:16:23  
             

            Jak jsi nabyla této jistoty? Totéž přece mohu říct také já o pilulkách a lékařích, že je to jediná správná cesta...ale vím, že není. Tolik je nás na světě, a každý máme tu svou cestu.

            • osoba
              osoba, 27.6.15 00:55:09  
               

              Nemyl se, je to jen populární způsob myšlení, který degraduje pravdu na pouhý názor a názory (jakkoli absurdní a zjevně mylné) povyšuje na pravdu. Tuhle jistotu absolutně nelze s ničím zaměnit, jen si myslet, že je to jistota. Těžko se to vysvětluje, musíš to zažít. Jestli se máš aspoň trošičku ráda a chceš se svých problémů zbavit. Napiš vzkaz.

  • Yggdrasil
    Yggdrasil, 21.1.15 20:47:55  
     

    Nějaké rady, jak se uklidnit jinak, než sebepoškozením? ovládat se umím dobře, necítím nezvladatelnou touhu si ublížit, nechci tím na sebe upozornit (volím místa pohledům skrytá) apod. Jen jsem zatím nenalezla nenásilnou alternativu. Zkoušela jsem leccos, ale bolest mě vždycky vyklidní rychle a na delší dobu než jiné věci. je to lepší než jakýkkoli odpočinek nebo relax. I když se snažím nedělat to, tak je to těžké, když mám pocit, že nic moc jiného mi nepomáhá.

    • Dopaminka
      Dopaminka, 21.1.15 22:22:16  
       

      Taky jsem zkoušela různé jiné techniky, které nezanechávaly jizvy a následky...člověče, nic prostě nefungovalo. Když jsem potlačila jeden symptom, vyvinul se druhý (abuzus léků, anorexie, bulimie, přetěžování těla sportem...). Prostě zbavením se symptomu se nezbaíme potřeby ho mít. :5: Je mi to líto, ýe tě nemůžu povzbudit. Mně pomohla až dlouhodobá terapie, a ke konci i léky na to nutkání.

      • Yggdrasil
        Yggdrasil, 22.1.15 17:11:19  
         

        Pozitivní je i to, že něco pomohlo :)

      • osoba
        osoba, 21.3.15 11:26:41  
         

        Není lepší místo potlačování symptomů řešit pravou podstatu problému?? neexistuje žádný přirozený způsob, jak se toho zbavit, a pouhé potlačování a tlumení symptomů je stejně destruktivní, jen ne tak zjevné. Já mám ten problém už několik let DEFINITIVNĚ VYŘEŠENÝ, tak je mi líto, když se někdo takhle podvádí.

    • Z.D.E.N.E.K.8
      Z.D.E.N.E.K.8, 2.6.15 19:06:42  
       

      Velký problém je v tom, že jde o emoci VZTEKU(destruktivní), proto jde blbě nahrazovat třeba i sportem, kterým si vycedíš tělo.
      Pracuj s touhou být destruktivní, ty rady aby to člověk nahradil něčím konstruktivním nikdy nepomůžou.Zahraj si hru, kde rozřezáváš lidi na kusy motorovkou a tak. :1: Já si nedělám legraci.

      • Dopaminka
        Dopaminka, 3.6.15 18:19:32  
         

        No, na tom něco bude. Je to silná energie, a nepomůže ji nejspíše nějak přetvořit. Ony ty negativní emoce tu nejsou jen tak. Zdá se mi to jako dobrá alternativa, vybít se virtuálně. Furt lepší, než někoho napadnout v reálu.

        • Z.D.E.N.E.K.8
          Z.D.E.N.E.K.8, 4.6.15 01:06:13  
           

          Přesně.Já jsem se jeden čas snažil vytěsnit negativní věci a i si upravit pokoj pouze ,,pozitivně´´ a bylo mi blbě.
          A pak jsem pochopil, že negativita musí mít v životě člověka své místo
          a pokud jí to nedovolíme, stejně si ho nalezne a o to větší.

      • osoba
        osoba, 21.6.15 15:51:51  
         

        Stačilo by zjistit objektivní příčinu a podle toho s problémem jednat. Jenže to zásadně nedělají ani "odborníci". Ti se důsledně vyhýbají potřebě nazývat věci pravými jmény, protože to, co je pravou příčinou, podle nich "přece neexistuje".

        • Dopaminka
          Dopaminka, 21.6.15 19:19:10  
           

          Upřímně mě zajímá, co máš na mysli tou pravou příčinou. Vážně bych to chtěla vědět. Protože kdo najde (jednu jedinou, odstranitelnou) příčinu duševních nemocí, tak to je na nobelovku.

          Já kdybych to dokázala, tak neplkám na diskuzi a chodím mezi lidi a léčím.

          • osoba
            osoba, 21.6.15 20:07:00  
             

            Tvá poslední věta v praxi moc nefunguje. Spousta rodičů "nevyléčitelně postižených" dětí říká, že pro své dítě udělají cokoli. Ale když dostanou odpověď, pohrdavě ji odmítnou a raději nechají dítě dál trpět, než aby TOHLE. Ale to je trochu jiná otázka. Podstatou většiny problémů, jako je sebepoškozování apod., je našeptávání. To, co člověka nutí ubližovat si, je ve skutečnosti HLAS. Každá myšlenka je svým původem něčí hlas a člověk tomu či onomu naslouchá. Přijme to za svou myšlenku a jedná podle toho. Tím, že tomu člověk nevěří, na tom nic nezmění. Všechny ty myšlenky na sebepoškozování ubližování si, sebevraždu jako "jediné řešení" problémů, ... jsou našeptávání (něco tomu člověku říká, že když to udělá, tak ....). Takový člověk nepotřebuje "léčbu", ale vysvobození. Sama jsem s těmito problémy v různé formě a intenzitě žila prakticky 33 let. Dnes dokážu rozlišit zdroje myšlenek a jsem svobodná - bez "pomoci" léků, terapie, nějakého odreagovávání se, ... Dokonale svobodná. Za odhalení tohoto faktu by ti rozhodně nikdo Nobelovku nedal, měli by tě za pomatence, protože se chtějí vyhnout nutnosti něco takového uznat a brát vážně. Kdyby "odborníci" brali vážně řeči schizofreniků o nabádajících hlasech v hlavě, předešlo by se mnoha problémům.

            • Dopaminka
              Dopaminka, 21.6.15 20:33:31  
               

              Sebepoškozování není výsadou psychotických onemocnění. naprostá většina sebepoškozujících lidí žádné hlasy nemají, nikdo jim nic nenutí, nenašeptává, aby si ubližovali. Vlastní zkušenost.
              Moc se v duševních poruchách neorientuješ, tak si to aspoň nechej vysvětlit těmi, co to zažívají.

              • osoba
                osoba, 21.6.15 20:47:59  
                 

                I když ti to tak nepřipadá, mýlíš se. Já nemluvím o žádném "psychotickém onemocnění", tak to nazývají "odborníci", ale není to onemocnění. Lidé nepovažují své myšlenky za nějaké hlasy, ale skutečně to ve své původní formě JSOU hlasy. Ostatně, popírání tohoto faktu tě spolehlivě udrží v tom problému. Ale když to vezmeš vážně a budeš chtít podle toho jednat, poznáš pravdu a získáš svobodu. Jako už mnozí!

                • Dopaminka
                  Dopaminka, 21.6.15 21:11:26  
                   

                  Mluvíš o schizofrenicích, což je psychiatrická dg., a patří mezi psychózy.

                  • osoba
                    osoba, 21.6.15 21:32:09  
                     

                    Takhle tomu říkají odborníci. Jen jsem to použila jako příklad, kdy "odborníci" ignorují řeči "pacientů" o nabádajících hlasech a snaží se ty hlasy (ve které nevěří) "odstranit" jakousi "léčbou". ve skutečnosti jsou to případy, kdy člověk rozezná hlasy (ostatními popírané nebo považované za "pouhé myšlenky"), které ho ovlivňují. Ale místo pomoci se dočkají ponižující snahy vymluvit jim to nebo je nadopovat práškama. Dokud nenazveš věci pravými jmény, problémy nevyřešíš. Já ty problémy měla a nikdo mi nevymluví, že to nejsou hlasy, nebo že to bylo nějaké psychické onemocnění!

                  • Dopaminka
                    Dopaminka, 21.6.15 21:45:20  
                     

                    Mně prostě žádné hlasy nenabádaly, a přesto jsem si ubližovala. Za tím si stojím. Vím co jsem dělala, dělala jsem to vědomě, a ze svého rozhodnutí.

                    Dokud budeme mluvit ale v teoretické rovině a v hypotézách, tak se nedomluvíme.

                    Zkoušela sis někdy vědomě ublížit? Víš jaké to je? Víš co při tom člověk cítí? Tak povídej o tom. O sobě, osobo. Ne o druhých, o těch víš jen málo, než abys mohla hodnotit.

                  • osoba
                    osoba, 21.6.15 21:53:32  
                     

                    Jo, znám to. Ubližovala jsem si asi od 3 let a v různých formách se to táhlo 33 let.

                  • Z.D.E.N.E.K.8
                    Z.D.E.N.E.K.8, 22.6.15 13:21:13  
                     

                    Jenže ty si pravděpodobně myslíš, že za ty ,,hlasy´´ můžou démoni a chceš to léčit upínáním se ke Kristu, resp modlitbami.

  • Pavel.Kotrba.Css
    Pavel.Kotrba.Css, 5.1.15 12:06:58  
     

    Dobrý den.Zvu vás do mého výborného fora https://www.diskutnici.cz/forum/3327-tisic-a-jedna-rada-jak-spravne-pouzit-wc/ hoďte mrkec.

  • Dopaminka
    Dopaminka, 8.11.14 11:31:47  
     

    Mám dotaz.Vlasně prosbu.
    Chtěla bych se zeptat, jaký způsob komunikace od druhých byste v depresivní epizodě potřebovali?
    Od partnera, od terapeuta, od lékaře, od rodičů, od sousedů, od cizích lidí v obchodě, v MHD, od spolupacientů atd...
    Předpokládám, že od každého trochu jinak (vzhledem ke vztahu jaký s nimi máte a že nepředpokládáte, že o vašem stavu všichni zrovna vědí).
    Budu moc ráda, když se k tomu vyjádříte, aniž byste to museli mezi sebou nějak konfrontovat.
    Píšu práci na tohle téma a ráda bych měla co nejvíce názorů, pohledů, zkušeností. Ale autentické. Tak jak jste to prožívali v tu chvíli. A jak jste se na to dívali potom.
    Dávám to na více diskuzí, tak stačí odpovědět jen na jedné. Moc díky- :4:

  • macinnka
    macinnka, 30.10.14 20:44:31  
     

    Dnes jsem své nutkání zvládla, 4km běhu mě totálně odrovnalo, takže jsem na sebe náležitě hrdá :)

    ... omlouvám se, ale musím se pochlubit

  • vveri
    vveri, 22.9.14 13:54:34  
     

    CODEMAN JE SAMOLIBÝ SPRATEK S INTELIGENCÍ V ZÁPORNÝCH HODNOTÁCH SE ZLOMYSLNÝMI A SADISTICKÝMI SKLONY

    a tento koutek je tu za účelem koncentrace největší chladnokrevné chátry

    již od roku 2008

  • Pavca
    Pavca, 9.8.14 21:28:21  
     

    Ahoj,jestli můžu, tak ráda bych se podělila o svůj příběh .
    Začnu tím,že jsem od marození hodně tělesně postižená a už nikdy nebudu chodit . Mám hrozně nízký sebevědomí díky tomu a asi i to předurčilo,že do toho jednou taky spadnu . Navíc jsem silnej introvert , co naprosto nezapadá ( a ani nějak nechce ) do společnosti.

    Všechno začalo když jsem nastoupila na intr , byl to ústav pro tělesně postižený . Naprosto jsem něco takovýho odmítala,ale musela jsem tam hlavmš kvůli soběstačnosti, abych se naučila . Šla jsem tam navíc na obor, kterej jsem neńáviděla , ale jinej pro mě vhodnej tam nebyl . Byla jsem ve třídě se samýma holkama a jako klukanda jsem tam dost trpěla . Bejvala jsem flegmouš, kterýho nic nerozhodí a ničím se netrápí . Vliv těch holek ze mě udělal melancholika a začala jsem o všem strašně přemýšlet .

    A pak to začalo : neustále jsem myslela na to, jak se mi tam nelíbí , jak ten obor nesnášim a že bych nejradši utekla ( což technicky možný nebylo ). Na intru jsem se nudila a ten pobyt hrozně zasáhnul do mojí svobody, co jsem měla . Nejvíc mě štvalo,že všude byl někdo a nedostatek klidu a soukromí je pro introverta naprosto smrtící .

    Ubližovala jsem si, ale ne třeba do krve , jen jsem se třeba škrábala pyramidama, co jsem tenkrát nosila , když už byl přetlak velkej , tak se mi ulevilo,ale jen na chvilku, ptž jsem pak cítila výčitky . Za 2 roky jsem šla na jinej intr - tam to přetvávalo, ale díky tomu,že tam se mi líbilo víc, to postupně mizelo .. Každopádně úplnej konec byl až jsem vypadla z intru úplně . Neuvěřitelně to ze mě spadlo a nic .

    Poslední dobou jsem měla psychický problémy z určitých lidí ( slovně mě šikanovali atd ) a to už jsem byla opět na dně a myslela,že si zas ublížim . Tak jsem od nich odešla a jsem zase ok .

    Mě prostě pomáhá od toho problému utéct , ale vím,že mám v tomhle štěstí , protože ne každej to může říct . Naposledy jsem to udělala v roce 2008 a jinak už nikdy . Nikdy jsem nepotřebovala psychologa ( i když jsem o něm uvažovala ) zvládla jsem to sama .

    • vestonickyw
      vestonickyw, 10.8.14 15:50:17  
       

      to je dobrý konec, kdo uteče vyhraje

    • osoba
      osoba, 23.8.14 19:12:12  
       

      Od problému nikdy neutečeš, musíš ho radikálně vyřešit. Stojíš o svobodu a zdravé sebevědomí??? Napiš.
      Sebevědomí nezávisí na ničem vnějším (vzhledu, schopnostech, zdraví, oblíbenosti, ...).

    • pacientka
      pacientka, 8.9.14 11:59:33  
       

      ahojky Pavčo,dobře,že jsi s tím dokázala přestat,sebepožkozování totiž může být i návykové...možná,že pro tebe prostředí internátu bylo příliš stresující a pak ta úzkost,ten přetlak,který jsi cítila,musela jít nějak ven a asi jsi tenkrát nevěděla,jak,to to šlo touto cestou...
      je dobře,že už to neděláš...,ale je důležité zamyslet se nad tím,jak zvládat lépe stresové situace,kdy jsi pod nátlakemm,jak ventilovat úzkost jiným způsobem....mně například pomohlo plácat z plastelíny,prostě to napětí z rukou dát do plastelíny,dále je výborná keramická hlína...
      jde o to,že do situace stresu se můžeš dostat znovu a zde je riziko,že se tyto tendence můžou vrátit,proto je dobré se dopředu vyzbrojit strategiemi,jak to zvládnout pro tentokrát lepší cestou.
      Měj se fajn a dík za příběh

      • Pavca
        Pavca, 12.9.14 20:51:20  
         

        Já už to asi jiným způsoben ventiluju- tou nemocí co teď mám jak už sem psala na jiný diskuzi . Blbá psychika objeví se to :8: . Vím,že se to může objevit kdykoliv , ale pro mě je to hroznej strašák ,že bych do toho zase spadla , takže dokážu odolat . Navíc kdysi jsem měla i stavy , kdy jsem slyšela v hlavě šeptání a viděla kolem sebe "lidi" což v mým případě byly neexistující šmouhy :8: . Bylo to hrozný a šíleně jsem se toho bála a takhle jsem prostě skončit nechtěla - vidiny a "hlasy " . Dokážu se pořád docela ovládat , strach co by bylo je silnější .

        • osoba
          osoba, 13.9.14 01:23:30  
           

          Jenže to šeptání v hlavě není něco fiktivního, ale realita. Snažit se vyhýbat těm stavům je jako zacpávat si před něčím uši - tím to nepřestane existovat. Nebo jako mít vlastní názor a považovat ho za nadřazený nepříjemné pravdě. TO nefunguje!

          • Hammer
            Hammer, 6.11.14 14:56:11  
             

            Jak vidíš, tak to existovat přestane. Myslím, že chceš v tomhle případě spravovat něco co se nepokazilo. SU, vidiny, atd... jsou v jejím případě naprosto normální reakce na neúnosný stres. Je to přirozená reakce těla a mozku a pokud se takto dokáže sama o sebe postarat pod tak silným a dlouhodobým tlakem, pak bych to nechal být tak, jak to je. Nepotřebovala, psychloga, prášky, kámoše, nějakou filozofii, prostě nic, co by si nedokázala dát sama. Neuvěřitelná síla i u zdravého člověka. Proč jí ji chceš brát?

            • osoba
              osoba, 21.3.15 11:23:38  
               

              Nazývat to "přirozenou reakcí těla a mozku" je absurdní alibistické přejmenování skutečného problému, který se tím nevyřeší ani nezakryje. Je jen otázkou času, kdy ji tohle může i zabít jen proto, že se nezabývá skutečnou podstatou a příčinou. TO chceš??

  • macinnka
    macinnka, 30.4.14 23:47:29  
     

    Ahojky, tak dnes na sebe opět po dlouhé době nemohu být hrdá... Zašla jsem s kamarádkou na pivo, že oslavíme čarodejnice. Skončila jsem částečně opilá, kdy na mě poslední třičtvrtě rok opět solidně dopadl a opět jsem nevydržela a "ulevila si" :( Nevím, jak to budu vysvětlovat zase... :´(

    • Ryzetka
      Ryzetka, 30.4.14 23:58:20  
       

      uf..... :11:
      Ulevení v jaké části??
      Chlast je pro tohle hodně spouštěcí mechanismus :8: . Uvolní zábrany a vyvolá minulost.
      Všechno špatně... :9: , ale chybovat je lidské...

      • macinnka
        macinnka, 1.5.14 00:44:01  
         

        To už teď vím ovšem buhužel taky :´(

        • Ryzetka
          Ryzetka, 1.5.14 00:54:43  
           

          co sis udělala?

          • macinnka
            macinnka, 1.5.14 17:01:43  
             

            Nic dobrého a to jdu zítra do práce. Teď si říkám, že jsem měla alespoň dostatečně přemýšlet, když už ne ovládat se, a vybrat méně viditelné místo. Pracuju tam se svojí mámou, takže to bude ještě asi dost divoký... :(

            • Ryzetka
              Ryzetka, 2.5.14 23:17:06  
               

              Jak to dopadlo...????
              Je to teda hodně divná teorie, ale něco mne napadlo...
              Uleví-li se ti, pokud si ublížíš, tak to přeci nelze kombinovat s chlastem! Ten tě otupí a nemůžeš si logicky ulevit tak, jak potřebuješ :4: . Ubližuješ si jen "pod vlivem" ? Nebo i bez berličky?

              • macinnka
                macinnka, 3.5.14 07:23:38  
                 

                Nakonec do dopadlo přesně jak jsem čekala... hysterie, výčitky, vyhrožování... Právě, že většinou, když se opiju, tak jsem vlastně asi nejvíc v pohodě, tentokrát ovšem ne. Máš pravdu, že alkohol tlumí, což byl právě další stupeň. Tak jsem se těšila, že konečně jednou zase někam vyrazím a trochu si užiju a teď se mi na pěkně dlouho zas nikam nebude chtít :(

            • Ryzetka
              Ryzetka, 8.5.14 00:52:57  
               

              Bylo-li to na viditelném místě, pak je to demonstrace....a prosba o pomoc.
              Nejsem kompetentní k tomu, abych ti jakkoli radila, ale tuším, že paní matka žije asi v jiném světě než ty...