Jste introvert?
Správci: Ryuuhei (hlavní)
Jsi přemýšlivější, než tvé okolí? Všímáš si více detailů, které ostatní přehlíží? Jsi preciznější a zodpovědnější, než lidé kolo tebe? Máš spíše méně, za to bližších přátel? Máš raději plánování, klid a pohodu s bezpečnou improvizací, než horečnou aktivitu? Potom vítej mezi sobě podobnými. :)
(Původní komunitní fórum z Lide.cz)
Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!
Introvert má rád svůj klid, samotu nevyhledává, ale nevadí mu, ve společnosti se chová tiše, naslouchá ale většinou nekomentuje. Někdo se ale introvertem stane proti své vůli a než se s tím srovná, nemá to lehké.
Děkuji. Můj případ.
Stal jsi se Introvertem proti své vůli?
Tak asi nějaké kořeny introverta jsem v sobě měl, ale myslím, že s postupem času se to akorát prohloubilo.
Jednoduše řečeno, by se to tak skoro dalo říct.Tak člověk si nevybírá, jestli bude introvert nebo extrovert.
Já to myslela jinak, setkala jsem se s ženou, která postupně ztrácela sluch, bez sluchátek prakticky neslyší. To znamená, že se ve společnosti více licí vůbec nemůže zapojit do hovoru. Bylo mi divné, že je dost sama.
Myslím, že u mě introvertsví prohloubila nelibost působení vnějšího okolí na mě, takže jsem se nořil do sebe, abych před tím někam utekl.
Aha. To ale nutně nemusí znamenat, že je introvert, i když to tak může vypadat.
To máš pravdu, ale to sluchové postižení na ni působí tak, že se z ní stal introvert.
Život s introvertem není jednoduchý, to můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Povídala jsem si s mužem, který má doma introvertku, nemá si s kým povídat, ale jinak byl v pohodě. Jeho ženě vůbec nevadí, s kým mluví, je ráda, že má svůj klid. I když, neznám ho osobně, tak kdo ví. :15:
Za určitých okolností nemusí jít o žádný problém. může se vykecat a popovídat si s jinýma lidma. Soužití dvou lidí není jen o neustálým mluvení :2:
Máš pravdu, není to problém, už jsem si zvykla. :13:
Si vem, že budeš s extrovertem, jenž kdekoliv budete, pořád se předvádí a nezavře hubu a budete středem pozornosti. To už může pro některé partnery/ky/ extroverta být velký problém.
Já jsem extrovert a neznamená to, že se musím předvádět, to samé o mužích.
Extroverti se předvádí rádi :2: Jsou rádi středem pozornosti, provokují okolí. Rádi dělají vše jinak než ostatní a ještě na to upozorňují svým chováním, aby si toho všichni všimli :13:
A to povídání si...I introverti si rádi povídají. Introvert nemusí být zamlklý, nekomunikativní. Jen se moc nebaví ve společnosti. Doma ale, nebo s někým, komu důvěřují, ke komu mají blízko, s tím si běžně povídají třeba celý hodiny a je jim dobře.
A ty jsi extrovert nebo introvert? Já nemám problém bavit se s úplně cizími lidmi, ale na veřejnosti se nepředvádím, nejsem ráda středem pozornosti a když se s někým bavím, a je to pro mě zajímavé, tak spíš naslouchám. :13:
Já? Jak kdy :2: Ale většinou jo :2:
On i introvert rád a často někam zaleze, aby "dobil baterky" :1:Žádné jak kdy, ty jsi extrovert, bůhví, jestli víš, jak introvert vůbec vypadá. :4:
Teď nevím, na co jsi mi odpověděl.Já vím, měla jsem se ptát jednoznačně, Jsi introvert? :2:
Aha...já přehlíd to "introvert",takže jsem odpovídal na extroverta :2: No spíš provokatér a rebel komentující vše takovým způsobem,že se zastavujou lidi a poslouchají co se to děje :1: :13: A když se třeba na trzích zastavím u známýho u jeho stánku, za 5 minut tam stojí 20 lidí a tak jim vykecám díry do hlav, že každej něco koupí a dotyčnej pak říká, že tolik toho neprodal ani za celou minulou sobotu,jako díky mě za 10 minut a ještě s estrádou :1: :13:
:13:
Bohužel to je tak, že dnešní extrovertní společnost vyžaduje, aby člověk mluvil. Jinak je přinejmenším za nudného. Abych každopádně poupravil některá zdejší tvrzení. Ano, ukecaní introverti opravdu existují, ale neomezují se vyloženě jen na ty, co lépe znají. Jen obsah toho, co říkají, se liší v tom, že do toho dávají víc myšlenek a méně povrchnosti.
Abych se ale vrátil ke kořenovému tématu, já osobně třeba nerad mluvím, mlčím v 90% času a do konverzací se vyloženě nutím. Je pak oříšek najít třeba onu partnerku, které by nevadilo, že ji nebudu od rána do večera bavit. To jedině, že by jen ona měla potřebu mluvit a to já zase naslouchám velmi rád (hlavně, když nemusím nic říkat). A nebo byla naopak vděčná za to, že sama nemusí podléhat tlaku a mít taky ten takzvaný klid. Takže asi tak. Je to složité.Takový oříšek to není, stačí, aby ostatní vlastnosti partnerku zaujali natolik, aby se přizpůsobila. Ze začátku mi to trochu vadilo, ale i můj muž ve své zamilovanosti více mluvil, po čase se sice zase odmlčel, ale to už jsem si zvykla, naopak, když vidím upovídaného muže, vadí mi to.
Hezky jsi to napsal, u nás to opravdu tak funguje, já vše vyřizuji a zařizuji, nevadí mi to . Můj muž toho sice moc nenapovídá, ale zato je velmi šikovný a kamarádky mi ho závidí.Oříšek to je a zásadní. Na tomhle nucení kluka,chlapa, "bav mě,povídej něco" krachla spousta vztahů dřív, než začly. Prostě je pro dotyčnou nudnej a to je konečná. Na druhou schůzku nepřijde.
Nebo nepřijde on, čemuž se taky nelze divit. Ono to je doslova očistec být nucen k mluvení, když nevím o čem a jsem jak na trní a je mi trapně a dal bych svět za to, kdyby do ty restaurace v tu chvíli vjel náklaďák a oba nás zabil :8: :2:
Přitom ty, které vyžadujou být baveny, samy nic nekváknou a čučí jak mumie. Jen se člověk na pár vteřin odmlčí, už to přijde...povídej něco. Kua za tuhle větu by měly být ženám a dívkám sekány hlavy :8: :9: :12: :3: :1:
Jako svobodný, případně pak rozvedený chalan jsem se ze všeho nejvíc obával právě ty věty. A páč jsem věděl,že přijde, stále jsem na ni myslel a už předem jsem byl vyklepanej :13: A vlastně i později jsem se vždy snažil vyhnout takzvanému "jít na kávu". To jak slyším, nebo čtu, buď dotyčnou přesvědčím, že se sejdeme kdekoliv, jen ne v restauraci u kávy, nebo nepřesvědčím a nikam se nejde, konec poznávání se. Lepší je cokoliv,jen ne sedět kdesi u blbýho kafe a čučet na sebe jak puci a nevědět co mluvit. Tak to mám dodnes. Já radši se prvně setkám třeba na plavečáku, vyrazit na kole, nebo třeba jít na houby :1: Klasika "dáme někde kávu" je zaručený způsob, jak mě odradit od poznávání se.
Mě to s tou "kávou" přijde i takový nenápaditý, přízemní, hloupý.
Já si vlastně nepamatuji, že by mě někdo pozval na kávu. Na oběd, nebo na večeři, nebo na pivo to ano. Většinou tě ale pozve ten, s kým si máš o čem povídat. Ale že by mě někdo pozval na kávu a pak mlčel, to se mi nestalo. :4:
Álo, já mám ale na mysli to, když já sám navrhnu schůzku. Ženy většinou chtějí jít do restaurace na kávu. Nejde o lidi co se už tak nějak znají, ale vidí se prvně, někde se dali do řeči na chvíli. Oba někam spěchají, oba ale se chtějí ještě víc poznat. Ženy volí v 99% kávu. Já něco neutrálního, kde se nejde nudit,netřeba pořád krafat, nebo být rušeni známými. Jé ahoj Báro...můžu přisednout?
Kua já nejsem zvědavej na její známé, já ani nevím o čem mluvit s ní, natož ještě rušivý element-její známý/á/ :7:Když dáme první schůzku třeba u vody, je vystaráno...Místo trapných odmlk se jde zaplavat :6: Nebo projít kolem vody. Cokoliv. Jenže v restauraci u kávy dojde za chvíli inspirace a nejradši bych už šel pryč. Při nějaký ty činnosti se to líp povídá,vyzvídá, i já o sobě řeknu víc. Na židli u kávy si připadám jak u výslechu, nebo na úřadu :8: :1:
Sice je mi sympatická myšlenka aktivněji vedeného prvního rande, ale Tvoje příklady nejsou zrovna optimální. :) Určitě bych jí hned netahal někam do lesa na houby, mimo civilizaci, vypadalo by to poměrně dost podezřele. A to plavání by jí také mohlo jaksi vyděsit - neznám snad žádnou ženu, která by byla spokojená se svým tělem a ukázání svých často imaginárních "špeků" na prvním rande by pro ní mohlo být hardcore... nebo třeba máš štěstí na sebevědomé ženy, no...
Já ted jedno rande řeším, s jednou roztomilou pseudopsychopatkou. Myslím, že se půjdeme trochu projít po Poděbradech (ve dně jsem tam ještě nebyl) a pak nejspíš zapadneme někam na kafe/čaj. Strávil jsem s ní fyzicky už deset hodin času (akorát ve třech) a celkově toho o ní už celkem dost vím. Jen doufám, že už toho nebylo probráno až moc skrze textovou komunikaci. Nějak se to snad vsákne...Tak přátelé, já měl rande v aquacentru, tedy na bezénu. :-D Sám ještě teď trochu žasnu, k jakému na můj vkus bizardnímu kousku jsem se to tenkrát odhodlal a slečna rovněž tak. Nejspíš mi to připadlo také milejší, než se sejít někde v kavárně, či čajovně. Navíc my oba vodní živlové, takže volba byla jasná.
A s tou textovou komunikací také svádím kolikrát myšlenkové boje. Je lepší napsat si toho víc? Nebude pak toho míň, co říct si? Nebo naopak napsat si toho radši míň, aby bylo toho víc, co říct si? :-D A tak podobně.
Jinak přeji hodně štěstí na randeti.No ok, ty houby...Je ale spousta lepších míst než restaurace. Na ty vodě si trvám :1: Tam jsme mezi lidma, nemá se čeho bát. Každopádně mi přijde vhodnější setkání spojený s nějakou činností, ne jen sedět jak puci u kafe. Je to takový neformálnější a když není momentálně co říct, nevadí, stejně něco děláme.
Škoda, že tuhle fakt do aquaparku nedostanu :D Jde na mě jaro a ona by v plavkách mohla vážně stát za to :14: :1: (co říkáte na tuhle větu? Kvůli tomu ze mě kamarádka udělala málem plavkového Hitlera :D)
Kdyby bydlela kousek ode mě, psal bych jen minimálně a co nejdřív bych se chtěl s ní setkat osobně. Bohužel, tady to komplikuje ta vzdálenost, všechno to protahuje a takticky komplikuje... Ale ta holka je skvělá, unikátní, takové se nepotkávají na každém rohu, ta šťáva stojí za vymačkání...
Dík cračíčku ;)Plavkového Hitlera, to jsem ještě neslyšel. :-D
Vidím, že máš dobrý motor, jen se nenech příliš unést. :-)
Taky nemusím ty "randíčka kafíčka". Ono mi totiž hrozně dlouho trvá, než se někomu otevřu, takže dotyčný musí počítat s tím, že nebudu tolik mluvit. Což vlastně většina lidí (ne všichni) není ochotna vydržet a tím pádem taky o sobě slýchám, že jsem nudná atd., přitom jen potřebuju čas. Pak je to přesně,jak píšeš. Jakmile si člověk získá mojí důvěru, tak tu pusu potom skoro nezavřu..:D
To je taky věc. Někdy má člověk vyloženě snahu, vymýšlí témata, snaží se, aby to bylo aspoň trochu zajímavé, tlačí to ze sebe a ždíme poslední kousky energie. A pak se ukáže, že na to dotyčná vlastně nemá co říct, sama neprojeví ani krapet snahy. No, co si pak myslet? Jedině, že je člověk nudný i tehdy, co mluví. I když ta chyba bývá právě spíš na druhé straně, že se nechytá, respektive ani nechce chytnou. No, vskutku je to občas těžší. :2:
Přesně mi mluvíš z duše :4: :2:
Co třeba vymýšlíš za témata? :) To nejlepší téma je totiž ona sama a její svět. O sobě snad bude mít co říct... Pokud fakt není brutálně introvertní...
Oba píšeme o tom, že ONY nerady mluví o sobě. Každájen-povídej o sobě.
No chvíli to jde, ale člověk neví co ji zajímá. Když se zeptáš-a co bys chtěla vědět? Odpoví že všechno. A tak mluvíš a mluvíš. Pak řekneš - a teď ty. Řekne, že o sobě mluví nerada.
A můžeme jít každej po svým a "je vymalováno" :1:
Nejlepší téma je ona sama...hm...jenže tomu tématu se každá vyhýbá.Tak jestliže bys to podal stylem "Povídej mi něco o sobě", prostě jen tak obecně, tak se nedivím, že se jim do toho moc nechce. Je to jako bys jim zadal referát. Asi ani pořádně nevědí, co na takovou obecnou otázku hned říct.
Když nevím co jí zajímá, tak bych se jí na to prostě konkrétně zeptal. Má snad nějaká problém odpovědět na otázky typu - jaké máš ráda filmy, jakou hudbu, knihy, co ráda děláš, když Tě neoxiduje škola/práce? Možná nějaké ty věci budeme mít společné a stane se to námětem pro další konverzaci. Zapojoval bych i osobnější otázky (protože by to nemělo zůstat jen v takové povrchnější rovině) - co studuješ? Baví Tě to? (i to ježdění na traktoru? /tamta studuje agropodnikání :D) Co chceš dělat pak? Čím jsi chtěla být jako malá? Vždycky jsi chtěla být doktorkou? (může za to touha pomáhat lidem, nebo máš skryté upírské sklony?) Máš sourozence? (a jak moc bys je chtěla přizabít?), Máš nějakou nejlepší kamarádku? I hlouběji, pokud bych cítil, že mi za to neutrhne hlavu. Samozřejmě s pauzami na konverzaci...
Je to lepší než náhodně vymýšlet nějaká témata a modlit se, že se na to snad nějak chytí. Tenhle způsob svědčí i o schopnosti toho muže naslouchat jí, o zájmu jí nějak porozumět, o empatii...??? :1: Já píšu o tom, jak ony to podávají!!! Neobracej to proti mě :1: :1: Čti co píšu a mě vynech, jak já co podávám. Mě netřeba pobízet k mluvení o sobě 2x. Jenže pak taky chci slyšet jí. A to je ten problém...Nerada o sobě mluvím. Jen se nadechneš-už říká-povídej. Hele já vždycky byl a jsem maximálně otevřenej. Jenže...baby zajímá-kolik bereš, máš byt,nebo dům? Jaký máš auto. Co děláš? Povaha,záliby, atd,prostě ty nejpodstatnější věci, to je nezajímá absolutně vůbec. Málokterou to zajímá. Ale hlavně jak tady píšeme - málokterá řekne víc o sobě. Mělo by to být 1:1 zhruba. Zeptá se mě na pár věcí třeba. Já to rozeberu klidně i do hloubky a prásknu všechno na sebe. Ona na to téma,na který se zeptá mě, neřekne o sobě nic. O tom se tu bavíme....Ty o sobě povídej a bav mě, já budu jen naslouchat a sama ti o sobě nic neřeknu.
Teprv teď jsem tě přečetl dál, než jen tu první větu :13:
To co tam píšeš, to samozřejmě používám taky. Abysme si rozuměli-já nepotřebuju vodit za ruku a napovídat, co mám říkat a jak se ptát :1: Já píšu o těch, co na ně tohle prostě neplatí, protože spíše chtějí, abys je nějak pobavil, zároveň z tebe vytáhnout jen to, co je zajímá-jak jsi na tom finančně, jestli by šlo tě o ten případnej mamon připravit :13: Jiná fakt chce jen se pobavit, trochu chlapa poznat, nemusí mít špatný úmysly. Jenže...většina z nich zase patří k těm-tak dělej borče, zabav mě! Na to ale já zvědavej nejsem, dělat ji pokusnýho králíka s tím, že jí baví sledovat jak chlapům dochází inspirace :1: To si některý hned po usednutí zkříží ruce,opřou lokty o stůl, upřeně ti hledí do očí, které jasně říkají-nene chlapče, mě dostatečně nepobavíš,to vím předem.
Jak říkám-schůzky kdekoliv, jen ne "u kávy". To je nejhorší volba.Kdo? Co? Proč? :1:
Já se v konverzacích hodně zaměřuju na život, překvapivě i přes své koníčky, které ale raději vykonávám, než o nich vyloženě mluvím. Takže pokud vím, že dotyčná třeba taky pracuje, snažím se občas prohodit něco o práci, přímo zavádím řeč tam, kde by se mohla chytnout a taky něco dodat. Jenže pokud jde o tento typ, tak se ani tak nechytne. A když, tak to odbyje, nebo na to řekne jen pár slov a tím to úplně zazdí. Takhle se mi hodně rychle zprotivila ta, se kterou jsem se pokoušel seznámit naposledy. Prostě to nešlo.
Vidím, že vy introverti to nemáte lehké. Je fakt, že to není lehké ani na druhé straně. Když na vás dotyčný jen zamilovaně hledí a nic neříká, odpoví stroze na otázku, i tomu nejvýřečnějšímu dojde řeč. Ten pravý (skalní) introvert nemá vůbec s nikým potřebu mluvit, jsou někdy témata, která ho zajímají a dokáže o tom chvíli hovořit, ale na nějakou společenskou konverzaci není. :4:
Já rozhodně introvert nejsem, ale když už s nějakou někam jdu, chci aby taky mluvila a ne jen čekala, co ze mě vypadne. Musí to být 1:1. Většina ale má za to, že ON je od toho, aby JÍ bavil, což je samozřejmě blbost. Jiná věc je, pokud se už dobře známe, jiná když jsme spolu prvně někde.
Máš pravdu, ty rozhodně introvert nejsi. :15:
Mě by taky nikdo nehádal, že jsem introvert podle psaní si myslím. Což je další fakt k zamyšlení, jak moc a dlouho si psát před setkáním.
Nejlepší je se co nejdřív vidět. Než 1000 vzkazů a 1000 fotek, lepší setkání, byť i jen na 5 minut. Některý by jen psaly a psaly, mámějí fotky. Setkat se? Kdepak! Na to je brzo! Tak napíšu- tak se můžem setkat kde určíš ty. Napiš kde, za půl hoďky tam jsem. Klidně budu uprostřed náměstí, budeš vědět co mám na sobě, já tebe neuvidím.Když budeš chtít, přijdeš ke mě. Když nebudeš chtít,nebudu se ti zamlouvat, nechoď ke mě a buď pak napiš,nebo nenapiš. Je to na tobě.
NE!!! Nesouhlasí!!!
No ale kua serióznější nabídku ji nikdo dát nemůže, než že si stoupnu kamsi,kam ona uvidí a já nevím,kdo je ona,ani ji neuvidím nejspíš. Ne, údajně je to stejně brzo, radši si budou psát,mámit z tebe různý údaje a fotky. O to zas nestojím já, posílat KOMUSI svoje fotky.
Radši ať mě rovnou vidí reálně.Asi tak dlouho, jak dlouho vás to baví, a také záleží na vzdálenosti. Ale podle mě ten, kdo nemá co tajit, třeba manžela(lku) tak ten se chce setkat co nejdříve. :13:
Já jsem asi taky spíš za dřívější setkání, než si dlouze vypisovat. Jako nic proti psaní, to já si zase docela rád popíšu.
Ale připadne mi to takové trošku zkreslující a zavádějící. Je třeba si uvědomit, že je to něco přecejen docela jiného, než osobní setkání.
Občas mě i napadne, že si psaním házím laťku docela vysoko a pak při osobním setkání už je pak těžké ji přeskočit.No tak mě to nebaví. Já radši se co nejdřív potkat, než odpovídat na neustálý vyzvídání a posílat fotky. Jestli nemá co tajit.....Tak ono to je jedno. Setkáním přece nepraskne, že má doma manžela. Ani on by se nic nedozvěděl. Jen bysme se třeba setkali na benzínce, jen tak mimoděk prohodili pár vět a jedeme každý po svém. Pak se uvidí co dál.
A pokud manžela má a má zájem se poznat, má to na férovku říct a vše se jen urychlí :13: :4: Miluju upřímnost a bleskové jednání. Jakožto beran miluju když mají věci co nejrychlejší spád :1: V 10 první vzkaz-v 10,05 vím,že je vdaná, pár vzkazů, v 10,15 vím o ni ona o mě co kdo má rád..., v 11,00 jsme tam za vodou v rákosí, v 11,05 je kocour v troubě :4:
Ve 14,00 je zamilovaná, do 15,00 ji tu lásku rozmlouvám, nato vyvolám hádku a jede se domů!!! :14:K tomuhle bych musel mít značnou kuráž, přesvědčení a sebevědomí. V neposlední řadě asi charisma, nějakou tu mužnost a né s mojí "ženskou" postavou. Viz. - malý, štíhlý, trošku libě tvarovaný, pihovatý s lehkým odstínem do zrzava, když správně zasvítí sluníčko. Jestli já se neměl narodit jako žena. :-D
Pak ještě pár takových detailů, jako mít obsenci předsudků a dostatek důvěry. Napadají mě pak další "drobnůstky".
Potom by to -třeba, možná, snad- mohlo mít takový spád.
+Moc někdy přemýšlím a jak někdo pravil, přemýšlení brzdí. :-))Když nemáš kuráž, přesvědčení a sebevědomí, tak by pro tebe asi bylo lepší, kdyby jste se viděli až po nějaké době, dívka se zamiluje, ty získáš trochu kuráže a sebevědomí. :4:
Všechno souvisí se vším. Když nemám přesvědčení, pak nemám ani pořádně kuráž a sebevědomí takové kolísavé, podle toho, jak se zrovna cítím, v jakém jsem rozpoložení a pár dalších okolností.
Podotýkám, že toto jsem myslel konkrétně na ten případ, co uvádí 69beran.
Seběvědomí snad na běžné setkání mám docela optimální. Těžko se to posuzuje, že ano.
To přesvědčení spočívá v tom, že bych musel být dostatečně přesvědčený, že něco takového chci. A na to už zase navazuje to ostatní, třeba bez té důvěry si myslím, že by to šlo docela těžko.
Dívka se právě po netu nezamiluje a nebo zamiluje do něčeho neúplného. Protože při tom psaní spousta věcí chybí a to pak zavání zklamáním až dojde na setkání. Protože ty chybějící věci si domyslí, vysní a já nevim co a pak jí to realita rozbije.
Ach, je to tak strašně složité. x-DAno, zamiluje se do něčeho, co neexistuje,případně má zkreslený představy. Někdy ale dojde k tomu, že po tom netu dojde lehce k omylu, něco špatně podáš,nebo neumíš vysvětlit a dojde naopak k tomu, že si tě vykreslí hůř, než jaká je realita. Nemyslím vzhled, ale povahu,apod. Po netu to fakt chce jen strohý údaje a hupky dupky na krátký setkání.
A třeba až po něm se oboustranně rozepsat podrobně a klidně naprosto o všem.Ano a u mě už to možná začíná hned v tom písmeném a mluveném projevu. Myslím, že jsem lepší pisálek, než řečník. Minimálně alespoň v těch začátcích. Když píši, mám dojem, že je to obsáhleší a srozumitelnější, než když se ústně vyjadřuji, mimo jiné. Má to jakousi formu.
Net může hrozně nepříjemně ubíjet sponntánost. Tady máš na všechno čas, upravit, opravit, přepsat.
I to se může stát, jak píšeš, obráceně, že si vykreslí hůř. To se může stát i skrz tu fotku třeba. Fotka ti jen něco nastíní, přesto, že si můžeš myslet, že tam už vidíš všechno. Zdaleka ne. Tam chybí mimika, gesta, pohyby, pohledy, úsměvy, hlas(-velice důležitý prvek), je to zachycené v době, kdy se cítíš třeba úplně jinak, než jak by jsi se cítil při tom setkání a to se všechno odráží...
Při psaní máš daleko méně vjemů, které tě při osobním kontaktu můžou zahltit. Kolikrát si říkám, že mám tak silný příjem, že zahlcuje můj výdej. :-D
Při tom setkání tě móře věcí nenapadne, co tě napadne v klídku při psaní.Přesně tak. Jo a ta fotka...Já na nich vypadám jak masový vrah :1: Kolikrát se sám sebe leknu :7: Ženský na nich vypadají spíš líp, než je reál. U mě to je naopak. Taky proto radši reál, než posílat fotky.
Fotka chlapa zase tak moc neznamená, říká se přece: "Ne hezký a proto milý, ale milý a proto hezký."
Po fotce uz se na 90% neozve. Po realite bude na 90% dalsi schuzka :15:
O tom mluvim.
Nekteri to mame takhle, jini opacne. To je prece znama vec.Dnes přece není žádný problém poslat foto, na kterém jsi v dálce, nebo ve skupince, když je tak zvědavá, ať přijde.
Hlavne clovek nevi s kym si pise. O to jde. Nejdriv se videt,treba jen kratce,pak nemam problem si psat o cemkoliv. Dokud dotycnou neuvidim,nenapisu ani pravdive krestni jmeno :13:
Tady na D to plati stokrat vic :2:
Máš pravdu, je to tady hodně anonymní, ještě víc než na face. Na lidech to bylo lepší, tam měl každý svůj profil i když také mohl být falešný, ale to se dalo poznat.
I tady musi mit kazdy svuj profil. Bez nej se zapojit nelze. Lide bylo nejlepsi. Vse ostatni je jen takova nahrazka.
To je pravda, také se mi na Lidech víc líbilo.Nechápu, proč to zrušili, teď je tam asi jen seznamka.
Mně se tam líbilo hlavně kvůli tomu, že tam byl chat. Diskuze byl pro mě jen takový bonus navíc.