Nová Poezie
Správci: zdejsemod2007 (hlavní), Laronka
Fórum o poezii a lidském vztahu. Poezie o pochopení a dělání radosti jiným. Poezie bez politiky a víry. Poezie bez sprostot, urážek a ponižováni. Prostě poezie nás lidí, co si rádi přečteme druhého verš či rým. Poezie podaná ať už známým nebo méně známým básníkem, poetou.
Nemůžete přispívat - nejste přihlášen!
Tajně se snažím umlčet nedělní ráno,
když je tady, táhne mě to za vámi.
Na šlapkách chlad od studených dlaždic,
má první myšlenka patří jenom sem,
co pro všechny asi vymyslím...
S horkou kávou, tím rozpouštědlem cukru,
prý je to poněkud nezdravá snídaně.
Hledím oknem přes kytky za šedý obzor,
mé oči ještě spánkem jako by slepené,
nikde tady nevidím mi známou tvář.
Snad ještě všichni spí spánkem pokojným
a já kdesi marně pro verš hledám rým.To znám a líbí se mi to.
Příjemné nedělní ráno přeji :2: , i když je upršené :7: :5: ....
Lyžování
*********
Jeden dotaz k popukání,
máte rádi lyžování?
Zapomeňme na nezdary,
připomeňme Kandaháry.
Na výstup se hodily,
snadno jsme v nich chodili.
Dnes bez vleků ani ránu,
potřeba je spousta krámů.
Dětské kopce pro rodiny
sjížděla jsem snad hodiny.
Lepší mydlit dětské kopce,
než se trápit na sjezdovce.Vrátily jsme se se sousedkou z nákupního "výletu" :15: a jdu se hodit do vodorovna :4: :1: :1: :1:
Začala jsem včera cvičit. Musím. A co Ty?
Něco zvládnu ještě než vstanu :1: ....
Vánoce na Českomoravské vysočině - B.Sarnová
Po barvách listí není ani tuchy,
ztraceno všechno v nekonečném sněhu.
Skřivaní tíkot zmizel, čas je hluchý,
havrani křepčí v nekonečném střehu.
Na nebi hvězdy svítí pro pastýře,
pro ovce, které přijdou k jezuleti.
Člověkem zůstat - to je cesta k víře,
očima vidět to, co vidí děti.Českomoravskou vysočinu miluji.
Hezký den přeji, odškrtla jsem si kuchyňské okno, 100 drobností a ještě mne čeká koupelna a upéct londýnské řezy.
Jdu vařit oběd, zapékané filé s rajskými a sýrem.Na pustou cestun apadal sníh,
zavál stopy po kročejích...
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde v mých šlépějích???Padají k nám z nebe vločky,
tiše se křídla snáší k zemi,
s múzami si zatančí skočky,
zamíchají rýmy s příchutěmi.
Chvějí se s krásou doteků,
v tanci větru k zemi padají,
zadýchané touhou pravěků,
na zemi pak pomalu roztají.
Sním si o cestě po světě
v letadle, balonem či lodí,
vrátím se do reality chtě,
občas ve snech to chodí.
Dlaněmi doteků na tváře,
už nepodléhám svodům snů,
koukám se do kalendáře,
co mi nabídneš v dalším z dnů ?Dobré ránko přeji :2: , mějte príma den :15: i když je pátek a ještě k tomu 13. :3: :4: :1: :1: !
Dobrou noc a zítra dobrý den! :15:
Ahoj :15: - jaký si to uděláme - takový to máme, ne :2: :1: ? A díky ♥ za přání :15:
u nás je to jiné, spíš jak mi to, kdo udělá, eventuálně, já druhým, tak to je...
muž má zápal plic, tedy samé změny, co bylo v neděli vypráno, deky, závěsy, poletí do pračky opět, pravidelní čtvrteční drancování Globusu a pravidelní kluci se psem v pátek zrušeni..zato přijela snacha s auťákem a Globus, včetně nákupu stromečku ve vedlejší obci jsme zvládly za dvě hodiny...takže jsem flexibilní, jak to jde..už si nic neplánuji
já to dám i sem :1:
jen perlička, já se tedy řehtala na celé kolo
dcera povídá o vnučce, že je děsná, že jí baví jen sbírat koně ( je to série, asi tak 12 cm vysoké)a nebaví jí hrát si s panenkami, kterých jsou plné krámy...
a povídá, ty naše holky jsou divný, pamatuješ, jak ta starší si hrála s Barbínama?Převlékala je tak, že jim jen vyměňovala hlavy! :1::1: :1: :1: :1: :1: To byla inovace :4: - kdepak brala inspiraci :7: :2: ?
to je celá ona, jde racionálně za cílem :1:
Zima jde - Č.Vidman
V mrazivých nocích
ovoci je zima
na stromech odlistěných
Tolik tepla v létě
pohltila jádra
že teď vyhřívají
zbylým jasem plody
Ale už jsou noci
smutně chladné z rána
Úroda se krčí
v lískách vyrovnána.stále nechávám na záhonku kvést pár růžiček
Dnes jsem měla náročný den :9: - už se mi nic nechce :12: , jdu na chvilku k "lehárům" :5: :11:
Usnula jsem v křesle pod dekou, konečně mne přestaly zábst( nebo zebat?) nohy.Vrátila jsem se z nákupu, tři autobusy MHD tam, dva a metro zpět.
Do toho poletovaly velké vločky, hned tály po dopadu na zem.Já jsem vyběhla ven v polouzavřených botách a mazala zpět pro pro zimní. ještě jsem je letos neměla.
jen neprochladnout..muž leží se zápalem plic...
To řádilo u nás minulou zimu :11:
:11:
Lojzička, když byla mladá,
na housle se učila,
venku běhala by ráda,
rodina ji mučila.
Radili jí tetky, strýci,
ona stále fidlala,
chtěli z ní mít hudebnici,
zle se na ně dívala.
Jednou, když musela hrát,
byla proto celá vzkeklá,
přišli se jí kluci smát,
nástrojem svým po nich sekla.
Tímto naše Lojza milá,
z mučení se vymanila.
Ještě dnes, když housle vidí,
upřímně je nenávidí.Poslední úsměv věnovals mým očím,
slzy však z nich močím..........
Chladem je lemován tvůj dech,
ten doprovází můj vzdech......
Ještě jednou to prožít chci!"
Vlož radost do života,to chci.
Slyšíš nářek můj?
Duše tvá při mě stůj!
Co to je tedy duše?
Co na to říká tvé srdce, buše ?
Přebývá v tvém těle přece?
Nebo se uvolnilo z této klece?
Bojuj o život ze všech sil!
Vždyť všude jsi se mnou byl.
A nyní mě máš opustit?
Jak něco takového mám dopustit?
Z tvé ztráty mám šedivý splín
neudusí ho ani chuť nejlepších vín.
Koberec slzy mé vstřebal,
ty jsi se nebi oddal.........Ano, vypsat se z toho smutku, podělit se s ostatními :5: ....Jak se říká : sdělená bolest, poloviční bolest (ale v těhle případech nevím, zda to také platí :9: ).
:9: :9: :9: :9: :9:
Schoulila jsem se do klubíčka
protože nikdo neklepal na dveře
už mi začíná tuhnout šíje
nemohu pryč mluvím sama k sobě
zešílím...jsem tak opuštěná
nemám právo mluvit nahlas
přežívám jako rostlina zas
ležím jako nebožtík...zas
není třeba mluvit nahlas...Právě dnes by slavil své narozeniny můj synek František,nebylo mu přáno,dožíti se deseti let.....
To je taky hrozné.
To je moc smutné...., a tohle nikdy nepřebolí :9: ...
Dymbuško!!! :9: :9: :9:
František...
Příjemné dopoledne přeji všem slušným :2: ! Dnes musím do města - na rehabilitaci, jsem zvědavá jaké to bude :8: , tohle ještě neznám :5: ....
Jen vás pozdravím, dnes už musím vypnout :4:
Zdravím :2:, jsem na tom podobně, ne-li stejně :5: .
Vzpomínky na samotu - Bohuslav Reynek
Samota oken. Samota dveří.
Dveře jsou ve tmě. V okně se šeří.
Dveře zvou čelo. Šeptá stín v keři.
V koutě je okno. Někde jen stěna.
Stěna se potí. Strop nad ní sténá.
Pod kroky vzdechů ústa unavená.
Samota stropu. Samota víka.
Samota samot. Někdo tu vzlyká.
Samota zimy. Mráz. Drápky bílé
do okna škrábou. Zaťaté chvíle.
Pod prahem svítá. Oheň tam není.
List, plamen spadlý. Popel políbení.
List z větve svátý. Pečeť na prahu.
Rty ještě líbou. Prach a podlahu.
-------------------------------
a zase s V.Mišíkem
https://www.youtube.com/watch?v=Jnu1WPewixgmám knihu jeho básní, dost ponuré, ale některé, jako tato, krásné
Dobré dopoledne přeji tady :15: , zdržela jsem se na Vzk :4: . Ale "Máňa" už pracuje a já dopíjím své ranní kafíčko :2: . Čekám návštěvu, tak jdu něco přichystat :4: :1: - mějte se zatím fajn :1:
Dvě rovnoběžky - Christian Morgenstern
Dvě přímky, společnice,
šly v nekonečný bod.
Duše rovné jak svíce
a prvotřídní rod.
Rozdělit nechtěly se
k blažené smrti až:
Tím obě pyšnily se,
toť opora i stráž !
Když putovaly celých
světelných deset let,
přestal pár osamělý
pozemsky vnímat svět
Veta je po potuše,
zda rovnoběžky jsou.
Pluly jen jak dvě duše
zářivou samotou.
Věčná zář se v ně vlila,
sešly se, zmizely -
Věčnost je pohltila
jako dva anděly.Chtěli bychom se někdy s rodinou podívat do nekonečna. Tam se musí protínat rovnoběžek !!!
:15:
A tak si říkám:
Bůh jen suď,
jenom nepodřež
moji hruď.....Na podzim jsme poslouchali čísi žadonění.
Že přivítáme zimu, ať není skoupá na sněžení.
Teď pro změnu prý mne máte už víc než dost.
Venku není mráz, ven se díváme jak pes na kost.
Zimo, proč to děláš - jako by jsi nevěděla,
jaká krásná kouzla sníh se všemi dětmi dělá.
Zapomeň na ty všechny naše nářky či bědování,
budeš zírat až na sněhu bude dětské bobování !mně kvetou krásně drobné červené růžičky a dva květy růžových plnokvětých, jakoby nebyl ani prosinec
ale sníh ještě nechci, kvůli jízdám autem...
:2: